abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  
 

Karolina
15.2.2016
20:28:11
Od města jsem odjížděla rozesmátá jako už dlouho ne, protože to co přednesl strážný, to mě dostalo ještě víc než Zar´farro s košíkem jehličí. Výborná nálada mi vydržela dlouho a nádherná, zasněžená krajina, kterou jsme projížděli, mě nadchla. Čepice na vrcholcích hor, které se tyčily před námi, větvě obtěžkané sněhovou nadílkou, všude mír a klid.

Občas jsem koukla na Lótiel, snad jí ta cesta moc nezmáhá. Reg si spokojeně běžel vedle Hello, která už si na něj zvykla. Klid byl až nepřirozený a tak jsem už brzo po obědě začala být podezřívavá. Je to zvláštní, ale vyhlížela jsem, odkud se na nás vrhne nějaký nepřítel. Celý den jsme jeli a naháněli čas, jak jen to šlo. K večeru jsme přijeli k rybníku, vedle kterého stál mlýn.

V soumraku, který se snáší nad krajinou vypadá mlýn opravdu strašidelně. Zastavím se po boku Anglina. Právě přemýšlím, jestli tam zkusit poslat Rega, když se dovnitř nahrne Bart. Musím se usmát, náš malý nebojsa. Seskočím z koně a když jdeme dovnitř, držím se stále za Anglinem, pamětliva naší dohody. Dveře zavrzaly a Merysoliny nervy na chvilku povolily. A jak jinak, byla z toho valná hromada. Rychle jsem se otočila na Rega, aby nebylo vidět, jak se směju.

" Karol! Nesměj se, chudák holka má smůlu. Naštěstí to dneska odnesl Alex, i když na zemi se válí i Stopař a ještě jak. V objetí, jako milenci. Teď by se hodil ... , no sice by byla ještě větší sranda, ale raději nebudeme riskovat. Pokud na nás tady něco číhá, nebylo by to dobré. Nic, přijde ještě čas."

Není tady nic než holé stěny, dokonce ani dveře. Člověk by si myslel, že tady bude cítit zatuchlina, avšak není. Nejspíš je to tím, že tady nejsou ani dveře, když nepočítám ty vrzavé, kterými jsme přišli dovnitř. Okny sem tedy pěkně táhne, je tu pěkně čerstvo, ale když se najde dobré místečko, nebude na nás sněžit ani na nás foukat. Postavím se zády ke stěně a prohlížím si v tom šeru celou místnost. Pořád se mi moc nezdá ten dnešní celodenní klid.

Merysol
15.2.2016
19:29:03

Strážný chtěl zřejme Zara trochu utěšit a tak řekl něco v tom smyslu, že slečna to v hlavě nemá v pořádku a nemá si to brát osobně, což mě donutí dusit další nával smíchu. Tak tohle se mi jen tak z mysli nevytratí. Nad tímhle se budu smát ještě za měsíc.

Holt vždycky nejvíce pobaví cizí neštěstí…I když…myslím, že Zar to tak moc osobně nebere.

Strážný by si sice rád povídal, ale bohužel nás tlačil čas. Nakonec jsem se s ním rozloučila a už nám nic nebránilo v cestě.

Tentokrát byl celý den klid. Přišlo mi to divné a o to víc jsem zůstávala ve střehu. Před bouří přece také bývá klid. Ale ukázalo se, že jsem se bála zbytečně. V klidu jsme dojeli k nějakému starému mlýnu. Zrovna přívětivě nevypadá, ale nejsme přece děti, abychom se báli strašidel. Obzvláště když nás jedno na varanovi honilo…a čmuchá po nás zase. Ukázalo se, že Bart má více odvahy než já. Vběhnul do mlýna a dal se na průzkum. Já jsem ovšem zůstvala raději stále opatrná. A ve střehu. A…

”ŠMARJÁ, CO TO JE!” zavřeštěla jsem celá šílená strachy a chtěla se dát na útek. Bohužel jsem neměla tušení, že za mnou stojí Alex a tak jsem mu vší silou dupla na nohu. A než jsem stačila cokoliv říct nebo udělat, Alex padal k zemi a…vzal s sebou i Stopaře. Celou situaci umocnil můj malý, zrzavý přítel, který na mě vrhl pohled “No ty jsi asi úplně pitomá ne, něco zavrže a ty se hned pose*eš strachy?!”

A tak jsem tam stála a u nohou mi leželi hned dva muži. Jo, co by za to jiné ženy dali. Ale já zrovna teď nic. ”Jejda…tohle jsem teda nechtěla….pardon.” vysoukala jsem ze sebe omluvným tónem. ”Doufám, že ta noha moc nebolí…?”

Pán Jeskyně
15.2.2016
14:15:36
Tak konečně nastal ten čas a vy vyrážíte. Oproti původnímu plánu sice máte zpoždění, ale pouze mírné, zatím je to v rámce tolerance. Dokonce ani Merysol nemá kecy. Když u brány potkáte bylinkářku a Zar´farro ji neúmyslně vyděsí, stráže, které tam stojí se rozesmějí. “Nic si z toho nedělejte pane trol, Inga je trošku místní podivínka. S košíkem si nedělejte starosti, my jí ho donesem. S ní musíte vědět, jak jednat, ona je regulérní magor. Jo…. Dokud žila stará Lou, její babička, tak jí držela zkrátka. Ale ať je jaká je, kdykoliv je někdo nemocnej, ona hned ví, co mu dát za bylinky a vždy jich má dostatek.“

Městský strážný by klidně mluvil dál, je to bodrý chlapík a očividně si s vámi moc chtěl povídat. Ale jelikož spěcháte, Žira ho ve vší slušnosti poslala do háje. Je vidět, že etiketu ovládá. Poslala ho do prdele tak, že se na ten výlet těšil.

Pak již konečně ujíždíte zasněženou krajinou směrem k horám. Až je to s podivem, ale za celý den se neděje vůbec nic zajímavého a vy bez zdržení můžete jet až do soumraku. Těsně před setměním, u nějakého rybníka objevíte starý mlýn. Jak se již stmívá, vypadá to dosti strašidelně. I mrtvý kostelník s bezhlavým psem by se tam báli. Ale jelikož vy máte pro strach uděláno a navíc jste tak trošku magoři, není pro vás problém, ubytovat se tam.

Žádný démonický smích zatím neslyšíte ani žádné jiné známky strašení, tak snad bude klid. Jen když vstoupíte, šíleně zavržou dveře a Merysol se strašně lekne, nadskočí a naneštěstí Alexandrovi vší silou dupne na nohu. Ten nějak neudrží rovnováhu a padá k zemi. Po cestě hrabe, aby se něčeho zachytil a díky tomu s sebou stáhne ještě stopaře. Oba dva leží na zemi ve velmi zajímavé poloze. Kdybyste neviděli, co tomu předcházelo, uvažovali byste nad jejich orientací.

Kromě tohoto malého nedorozumění v mlýně není vůbec nic zajímavého. Je to obrovské stavení, stěny a stropy zachovalé, není tam žádné vybavení. Ani nábytek a dokonce ani žádné dveře kromě těch vstupních. Ani to tam moc nesmrdí zatuchlinou, jelikož tam není toho moc, co by mohlo zatuchnout a navíc okna jsou většinou vymlácená, takže se tam docela větrá. Spát se tam bude dobře. Snad. Žira rozhodně nemá nic proti, ale tvrdí, že tam nikdy předtím nebyla. Že vždy jen projela kolem.

Karolina
15.2.2016
11:18:08
" Tak se neviděli skoro rok? To je dost dlouho. Tak uvidíme. Cože? Co to plácá ten Nysilo? No to snad není pravda, to je přeci... Karol! Kašli na něj je to chlap ne? Ještě že takoví nejsou všichni. On mě snad bude poučovat, neee."

Povzdechnu si jen a zavrtím hlavou nad nejapnou poznámkou Nysila. Víc mě zajímá jak rychle se Lótiel dává dokupy, i když ještě asi až tak v pohodě, jak se snaží předstírat, ještě není. Proto se vděčně podívám na Anglina, když jí jde pomoci s věcmi.

" To je samozřejmost, že pomůžu.Klidně mi něco dej, Hello to uveze."

Usměju se na oba dva. Je zvláštní, že Reg se zachoval vůči Alzanovi neutrálně. Ani nevrčel, neprojevil ani neklid, ale nehnul se ode mě ani na krok. Když pak přiběhl Bart, chvilku na něj koukal a pak si ho popostrčil čumákem na jednu stranu, oak na druhou a nakonec ho oblíznul. Pak se na mě kouknu, jako kdyby chtěl říct, To stačilo, není čas, že jo.

Přišlo mi to úsměvné jak si takový malý lišáček a velký vlk rozumí. O cestě se ještě sice mluví, ale už se bere jako hotová věc, že se půjde přes hory. Už raději mlčím, abych něco nepřivolala. Rezignovaně si povzdechnu, když je odvržen i nápad jít kolem řeky.

" Tak my bychom se zdrželi, jo? No myslím, že po rovnějším terénu by to šlo rychleji. Co bychom nahnali na čase, to bychom ztratili délkou. Jenže v horách je sice asi kratší cesta, ale rozhodně nebudeme moci postupovat rychle. Jenže většina se rozhodla a za ostatní se holt rozhodlo, co se dá dělat. Tak to chodí."

Podívám se na Žiru a jen pokrčím rameny. Půjdu tam tudy, když to rozhodli, ale souhlasit s tím nemůžu. Natolik se mi to zdá nebezpečné. Najednou je spěch k odjezdu. Věci mám tady připravené, o to nic. Jen se musím rozloučit. Koupím u Blaina tři koláčky a zaplatím svou útratu a snídani pro Lavínii a Saribu.

" Hned jsem tady, musím se ještě rozloučit."

Vyběhnu nahoru, schody beru po dvou. Vpadnu do pokoje, bez zaklepání a beze strachu, že bych je vzbudila. Žvatlání Sariby je slyšet i přes dveře. Podávám jim koláčky se slovy:

" Přišla jsem se rozloučit, jsem moc ráda, že se malá tak pěkně uzdravuje. Vezměte si koláčky a klidně pak sejděte do lokálu. Máte tam zaplacenou snídani. Mějte se krásně a ještě jednou vám moc děkuju i za svou přítelkyni."

Obejmu Lavínii a pak se otočím k Sárince, která ke mě natahuje ručky. Cítím, že se mi do očí ženou slzy, ale i přes ně se usmívám, Vezmu malou na chvilku do náručí a pak jí políbím na tvářičku.
" Třeba si někdy vzpomeneš na tetu Karolínu."

Zašeptám, podám holčičku Lavínii a rychle spěchám ke dveřím, tam se ještě otočím a zamávám. Potom seběhnu dolů, posbírám svoje věci, pozdravím Blaina a mizím do stájí. Hello je už osedlaná. Vděčně se podívám na Anglina, protože si myslím, že to je jeho práce. Rychle všechny věci umístím k sedlu. Pokud mi dá i Lótiel nějaké věci, či někdo jiný, připevním to k sedlu a už se zařadím do středu skupiny. Ještě kouknu, kde je Reg, ale ten se drží věrně vedle Hello.

" Stopař mluvil o nějakém jeskynním komplexu, zajímavé. Škoda, že není čas se tam podívat. Jenže my jsme se už zdrželi dost."

Na Žiřin povel se rozjedeme k městské bráně. Zřejmě bychom projeli v klidu a pohodě, ovšem Zar´farro se rozhodl, že nám odjezd zpestří. Hned za hradbami začne mluvit na nějakou ženu a ta, když se podívá, kdo na ní mluví, začne ječet něco o příšeře a tak tu můžeme vidět Zara, jak stojí s košíkem v ruce. Už to nevydržím a rozesměju se.

" Jehličí jo? Tak si nějaké vezmi, čaj z jehličí pomáhá při bolesti zubů a dásní, léčí kašel a má ještě i jiné schopnosti. Ty to jistě víš líp než jí. Jen jestli je to smrkové jehličí."

Jen doufám, že se opravdu za ní nerozeběhne. Každopádně se ještě pobaveně usmívám, když vyjíždíme dál.

Merysol
15.2.2016
8:36:11

Ano, sice jsem měla nedůvěru k Alzanovi, ale tomu se nikdo nemohl divit. Jsem paladin, tak je to pochopitelné, že nekromant není mě ani Bartovi po chuti. Ale uvidíme, co se z tebe vyklube, chlape. Lótiel ještě zmínila, že by nám sice mohl pomoci s kostějem, ale já jen zavrtěla hlavou. ‘Lótiel, pochybuji. Kostěje zničíme, leda bychom našli předmět, kde je vložená jeho síla. Jinak ho můžeme zase jen rozprášit a získat pár hodin náskok.‘


Nového člena skupiny jsem si ještě jednou změřila pohledem a začala se věnovat tomu, co zbylo z peněz za lektvary. “Myslím, že není důvod ty peníze rozdělovat. Jídlo a jiné věci bude potřeba, tak ať to zůstane ve společném fondu. Konec konců, když je z tebe velitelka, tak si teď něco jako naše matka a my tvé rozhádané dětičky.“ Pousmála jsem se a šla připravit Barta a svého koně na cestu.


Hned za branami jsme se ovšem zastavili, protože Zar se dal do řeči s bylinkářkou. Tedy, ne na dlouho. Jakmile ta dívka uviděla Zara, dala se na útěk. Měla jsem dělat, abych udusila smích. Obzvláště když tam Zar stál s jejím košíkem.


Nysilo z Nortree
15.2.2016
6:30:51
Ohromeny Alzan prevzal dyku, kterou jsem mu nabidl.

"Jako hodit psovi kost... Jsem na tebe zvedav, co se s tebe vyklube smrtacku..." Zira a ja jsme jako jedini zkutecne prijali Alzana mezi nas. Tedy alespon tak to vypadalo.

Pak se zacalo řešit co se zbytkem penez.

"Nech si to u sebe. Se budou jiste hodit."


Ještě nejaky napady ohledne cesty. Stopar vytahl mapu a zacal v ni číst. Moc jsem ho nevnímal. Bylo mi vlastne jedno kudy pojedem. Nebezpečí nas čeká na každé cestě a taky jsem si uzival toho, že uz to nemusim resit... Podival jsem se mu pres rameno a důkladně si prohledl mapu se vsemi detaily...

Bylo rozhodnuto a vyrazili jsme z města. Hned za branami jsme potkali bylinkarku ze ktere se nakonec vyklubala dobra kulturni vložka.

"Tak a jsme na ceste je cas si trochu odpocinout a zkratit si cestu. Ale nejdriv to musím jednoduse vysvetlit Zire."

Srovnal jsem se Zirou krok.

"Ziro, potreboval bych se ponorit do zvláštního druhu meditace. Me telo bude fungovat jako bych byl namesicny. Jednoduché prikazy budu plnit, ale moc si semnou nepokecate. Kdyby mělo prijit nebezpeci, sam procitnu nebo se o to postara muj havran. Jinak me prosim zbytecne nebudte."

Pokud Zira nemela nic proti, zařadil jsem se zpatky do rady, predal jsem instrukce svemu priteli a pouzil sam na sebe kouzlo...



Alzan
15.2.2016
0:50:39
Postupně se se všemi, kteří se mi představili, seznámím. Buď na ně kývnu, podám ruku či zareaguji jinak, dle nich.

Teda, takovéhle reakce jsem fakt nečekal. Žira tu má asi silné slovo. Nebo jsou jen důvěřiví.
"Rád vás všechny poznávám. Popravdě jsem se obával mnohem horšího přivítání a nedůvěry. Určitě je ve vás jistá ostražitost a rozumná dávka nedůvěry, ale snad se mi ji podaří časem odstranit. A asi to bude těžké potom, jaké zkušenosti zatím máte s nekromanty. Soudím tedy, že jsem po Simplicovi a zmíněném elfovi třetí, s kterým jste se potkali.

Stejně tak je mi jasné, že vašim zvířecím přátelům chvíli potrvá, než si na mou společnost zvyknou. Má společnost nebývá vždy příjemná zvířatům, ani prostým lidem. To je daň, kterou si vybírá temné umění."


Vezmu si od Nysila dar, ohromen tím, jaké důvěry se mi dostalo. Děkuji, určitě pro ni najdu využití. Vypadá kvalitněji a užitečněji než ta má, která dlouhé roky nepracovala s magií.

Když se stočí řeč k nějakým vybraným penězům a padne návrh, aby se z nich platili společné výdaje cítím povinnost se vyjádřit: "Jestli se schválí Žiřin návrh, asi bych měl také něco přispět. Nemůžu čerpat z toho, co jste nasbírali, aniž bych se nějak podílel." Pokud tedy dojde ke schválení, přihodím svých 150 zlatých. Zbytek si nechám na osobní útratu, což asi všem dojde.

Pak se otočím k Žiře: "Ty tím majitelem asi myslíš sekáče, že? Sekáč je nepřesné označení, které používá většina lidí. Ve skutečnosti se jedná o osobu, lze-li ji tak nazvat, pohlaví ženského, na jejíž jméně by si polovina lidí zlomila jazyk. A byla to ona, kdo mě za vámi poslal.

Koně samozřejmě mám,"
pronesu směrem ke stopaři, "Už je na cestě k hospodě.

Chvilku se odmlčím, abych nabral dech. Mezi tím přihodí do diskuze svůj příspěvek Lótiel a mě to nedá, abych na to nereagoval: "Děkuji za důvěru. Jen dovol, abych tě opravil. Posledních několik desítek let jsem hladal způsob, jak se zbavit temnoty. Takže nelze říci, že nejsem na straně vešich nepřátel. Já nejsem na straně nikoho, kdo se snaží využit magie pro získání moci. A obávám se, že kostěje potkáme všude, kam se vydáme. Má nyní jeden hlavní cíl. Zabít vás, respektive teď už nás. A lichotíš mi. Mám sice znalosti, ale při bojí s ním budou užitečnější jiní.Při těch slovech se podívám na Žiru a Anglina.

Pak souhlasím s tím, že je na čase vyrazit. Cestu nechám na ostatních, neboť, co jsem tak pochopil, už něco zkoušeli, tak jim do toho nebudu kecat. Před hospodou již stojí můj kůň, na kterého nasednu a vedle něj postava zahalená v kutně a plášti, na hlavě má helmu a na zádech jeden a půl ruční meč se štítem. Zkušené oko či ucho pozná, že pod oblečením se nachází kroužková zbroj."To je můj strážce. O něj si starosti nedělejte, bude nám stačit."

Vyrazím s ostatními k bráně.

Lótiel
15.2.2016
0:13:52
Žira se za Alzana zaručí. Pokrčím rameny. “Já Ti věřím. Ale to, že není na straně našich nepřátel ještě neznamená, že je na naší straně.“ Otočím se na Alzana. “Nic ve zlém. Prostě jen nemám s nekromantama dobré zkušenosti.“

Anglino mi nabídne pomoc a později i Žira. “Děkuju. Asi budu potřebovat pomoct s osedláním koně a pak do sedla.“ Řeknu zamyšleně. Trochu mám z toho dryáku strach. Ale na druhou stranu. Co se mi může stát. V nejhorším se vyprázdním, no.

Pak přijde řeč na peníze. “Nechala bych to jako peníze pro všechny. Na cokoli. Kolik vlastně zbylo?“ Obočí mi vyjede překvapením nahoru. “Já. Nu je to Tvoje volba, ale nejsem si jistá, že s tím budou ostatní souhlasit.“ Zapochybuju o její volbě.

Cestu už dál neřeším. Prostě jdeme přes hory. Nadšená z toho nejsem, ale dohadovat se dál nemá smysl. “Kostěje můžeme klidně potkat i v horách. Ale teď tu na něj máme odborníka.“ Zlehka kývnu na Alzana.

Žira je mým darem překvapena. “Dala mi to...“ Zarazím se. “Smrt je krásná, víš. Teď už to chápu.“ Odpovím zasněně. A usměju se.

Zar´farro mi podá nějaký lektvar. Tak. A je to tady. Šup s dryjákem do těla. Usměju se na něj a lektvar vypiju. Je výborný. Položím prázdný flakón na stůl a cítím, jak se mi po těle rozlévá příjemný pocit. A i trochu zvláštní. Skoro jakoby mi tu a tam v těle něco luplo. Udiveně se podívám na Zara.

Že je mi lépe takřka hned se nedá přehlédnout. I když má teď už pocit, že je vše v pořádku, nehodlám riskovat a přespříliš tělíčko namáhat.

U hospodského si vyzvednu oba měchy. Zaplatím a vyrazím do stájí. Divoch je už osedlán. A věci přivázány tam, kde mají být. “Ani sebou nehni.“ Řeknu měkce Divochovi. A s trochou pomoci se vyškrabu do sedla.

Jsem z jízdy trochu jako na trní. Mám ještě strach se uvolnit, ale koník se snaží. O uvolnění se postará Zar, když hned za bránou vyděsí nějaké děvče. Naplno se rozesměju.

Zar´farro
14.2.2016
23:36:04
Stojím u kraje cesty, přede mnou se zdrhající bylinkářka. Tak nějak jsem si za poslední dobu odvykl na tyto reakce. Přiblbě koukám jak se jí přáší za patama. Za chvíli zmizí za horizont.

Ze země seberu košík co měla u sebe bylinkářka.

"Slečno! Zapomněla jste si tu košík!" Zařvu směrem kam zdrhla.

Podívám se dovnitř. Není to dvakrát slušné, ale co nechala ho tu.

"Jehličí! Tohle všechno, jen kvůli jehličí?"

"Dovezeme jí ho? Nebo je to moc zdržování? "

Zeptám se směrem ke zbytku skupiny, ale nejvíce směřuju otázku na nového velitele.

Pán Jeskyně
14.2.2016
23:25:07
Když Zar´farro oslovil bylinkářku, ta se otočila. "JEŽÍÍŠ, PŘÍŠERA!!!" Zakřičela a utekla.

Zar´farro
14.2.2016
22:55:47
Dovolená končí, zpět na tu herku.

Naleju do Lotiel Lektvar. Vypadá, že jí to pomáhá. Sám na flegmouše naskládám svý věci a nakonec na něj vlezu i já sám. Vyjíždíme.

Cesta byla krátká, hned za hradbami stavíme.

"Dobrý den, slečno. Koukám jste šikovná a dokážete sbírat byliny i pod sněhem. To jen tak někdo neumí. Sám se v tom tak trochu vyznám, mohu se podívat? Jsem ochoten zaplatit pokud najdu něco čeho se mi nedostává. "

(Ps: nikdo nikdy neřekl, že bylinkářka nemůže být krásná dvacetiletá slečna.)

Žira
14.2.2016
22:43:09
Stopař vytáhl mapu, prostudoval možnosti a řekl svůj názor. "Tím je to pro mě uzavřené, co se cesty týče, nejvíce věřím Stopařovi. Kostěje bych nechtěla znova potkat. A když už, tak co nejpozději. Omlouvám se těm, co chtěli najít jinou variantu, než přes hory, tentokrát volím tu obtížnější trasu. Stopař má pravdu, že od hor víme, co čekat, od nepřátel ne.

Samozřejmě, že není vyloučený střet s nepřáteli i v horách, o tom se vás přesvědčit nesnažím, jen je méně pravděpodobný. A na tom se doufám shodneme.

Takže bando, zvedáme kotvy. Šup do stájí a ven z města."
Jak řeknu, tak také udělám. Vezmu všechny své věci a rychlým krokem jdu ke svému koni. Toho osedlám, zavazadla přidělám na sedlo, poté jako obvykle zasunu kopí a oštěpy tak, aby to překáželo co nejméně. Pochvu s mečem z druhé strany, jen štít nechám na zádech a tesák u pasu.

Pak se již vyhoupnu do sedla, už jsem zvyklá se tam dostávat přes všechny ty krámy. Než nasednou ostatní, opět vylovím tabák a papírky a začnu balit cigára. Za jedno ucho, za druhé ucho, do úst. To v puse rovnou zapálím. To jsme již všichni jistě připraveni a můžem zamířit ven z města.

Cesta městem je klidná, touto dobou nikdo moc nevstává, když vyjedem ven z města, hned za hradbymi je bylinkářka a kupodivu i něco nese. "Copak asi může sbírat, když všechny kytky jsou pod sněhem?" Každopádně určitě ráda Zar´farrovi prodá nějaké bylinky, jelikož domek má hned u brány, není to skoro žádné zdržení.

Stopař Talhut
14.2.2016
22:16:58
Když mě Žira vybídne, abych zkotroloval mapu, zda by tu nebyla jiná cesta vytáhnu jí a na rychlo všech přejedu.
"Hmmm. Je tu nějaký jeskyní komplex, ovšem tam by se těžko hledala správná cesta kudy dál. Nemluvím o jídle. Kolem řeky to jde, ale je to příliš riskantní. Nejsme nikde kryti. Poslední možnost je objet hory úplně, ale tím ztratíme možná tři nebo čtyři dny. Za horama to celkem znám, samotný člověk tam dokáže proklouznout bez povšimnutí, ovšem skupina jako my se tam neztratí. Takže máme jenom dvě možnosti. Vydat se stejnou cestou jako teď s tím, že opět narazíme na toho kostěje, nebo jet přes hory. Já jsem stále pro ty hory. Protože i když se přes kostěje probijeme, nevíme co muže být po cestě dál. Od těch hor víme co můžeme očekávat. Navíc bych rád zjistil nějaké nové informace ohledně orků. Jsem si jistý, že Garthug bude něco vědět."

Po tom všem sbalím mapu a vrátím jí do vaku. Potom se podívám na Alzana.
"Jenou doufám, že máš nějakého vlastního koně. Celkem by nás to zase zdrželo, kdybychom ti museli nějakého sehnat."

Tak nějak jsem doufal, že už k tomu nikdo nic mít nebude a my se konečně pohneme. Jinak tu strávíme věčnost a nikdy pořádně to temného hvozdu nedorazíme.

Žira
14.2.2016
21:48:19
Alzana nakonec většina jakš takš přijme. Někteří s pochybnostmi a mírnou nedůvěrou, ale to je jasné. "Však on jim ukáže, že je na naší straně." Přesto se pokusím alespoň některé pochybnosti vyvrátit. Nahnu se nad stůl, aby mě slyšela jen naše skupinka. "Jednu věc vám dokážu zaručit naprosto bezpečně. Alzan by se nikdy nepřidal ani k Simplicovi ani k Saldebarovi. To jsou typy lidí, které nemá rád a proti kterým bojuje."

Z peněz, co se vybraly mi ještě zbylo tisíc zlatek. Dám to do jedné truhličky a položím doprostřed stolu. "Tohle zbylo. Chci se zeptat zejména Nysila a Lótiel, ale i ostatních, co přispěli, co s tím? Můžem to nechat jako společné peníze nebo si to nějak můžete rozdělit zpět.

Pokud byste souhlasili s tím, že to budou společné peníze, nakupovali bychom z toho zásoby, noclehy a jiné potřebné věci. Na to je to samozřejmě hodně, také se za to dají shánět věci, které nám mohou zachránit život, co vy víte, kdy budem potřebovat někoho podplatit?

Zatím bych si je nechala u sebe, ale jakmile bude Lótiel lépe, ráda bych, aby je měla ona."


Také cestu ještě nemáme dořešenou. Káje ohledně řeky odpověděl Nysilo, tím to beru za uzavřené. "Kéž by někdo narhl něco, co jde, ale bojím se, že nic neexistuje. Po řece by se nám to skutečně příliš protáhlo. Navíc, v této zimě je to dost o ústa." Když na tím tak přemýšlím, ještě Káje odpovím i já. "Po řece by byla cesta příliš obtížná. Bude totiž zamrzlá, ale na natolik, aby nás unesla, ale dostatečně na to, abychom nemohli plout. A podél řeky je to příliš nehostinné, moc by nás to zdrželo."

Alzan dokonce ví, kam jedem. A poslala ho majitelka relikvie. "Majitelka?" "A Alzane, koho považuješ za majitelku relikvie? Promiň, že se tak ptám, doteď jsem byla přesvědčena, že má jediného majitele a to by snad měl být muž." Alzanovi sice plně důvěřuji, ale i tak úmyslně nezmiňuji Sekáčovo jméno, alespoň do té doby, než budu mít naprostou jistotu, že přesně ví, co nesem.

Stopař se taktéž přiklání k průchodu přes hory. "Také již jsem přes ty hory párkrát šla, ale vždy pouze tuto jednu trasu, pokud jsi šel jinde, je to super, alespoň toho více budem znát a nezabloudíme. I v zimě jsem tudy loni šla.

Souhlasím, měli bychom vyrazit."


Nysilo mě překvapí, že Alzana přijme tak snadno. "Zdá se, že jediný slepě důvěřuje mému slovu. Ne, že by mi to nelichotilo, ale vždyť já se mohu snadno mýlit." Přesto, že vím, že to není dobře, Nysilova důvěra mi udělá radost. Odpovím mu raději pouze na jeho připomínky ohledně cesty. "Já bych tady koně nenechávala. Je pravda, že přes hory nám budou na obtíž, ale jen trochu. Zato nám urychlí cestu až se z hor dostanem. Pěšky bychom to šli dost dlouho, ale na koních to už pak bude kousek.

Pokud jde o portál, pokud bude nouze, dá se jím projet i na koních, jak jsme mohli vidět. A fakt bych se nerada vracela. Samozřejmě, že možná nebude jiná možnost, ale moc by se mi to nelíbilo."


Když mi Lótiel něco vtiskne do ruky, chvilku na to nechápavě zírám. Někdo si může všimnout, že držím veliký diamant. Když si ho pořádně prohlédnu, pochopím, co to je. Potichu k Lótiel promluvím. "Pane jo, kde jsi to vzala? Hrozně moc ti děkuji."

Když Anglino nabídne Lótiel pomoc, také se do toho vložím. "Myslím, že my všichni ti s radostí pomůžeme. I na koně si to rozložíme k sobě, aby se ti pohodlně sedělo. Cesta bude skutečně náročná, tak ať se můžeš pořádně soustředit na jízdu. Po tom lektvaru, až si ho dáš, už by ti mělo být dobře, ale i tak bych raději, abys alespoň jeden den měla co nejklidnější."

Jak na Alzana reaguje Bart i stopařovi psi mě nepřekvapuje. Vím, že ho zvířata nemají příliš v lásce."Doufám, že u sebe nemá moc nemrtvých, aby na nás nepřitahoval pozornost. Určitě bude mít jednoho ochránce, to má vždy. Sám moc dobrý v boji není."

Alexandr navrhne zajímavý nápad, který stojí za úvahu. "Abych se přiznala, jinou cestu neznám. Jen tu jednu. Ale můžem mrknout do mapy a třeba by to mohl vědět Stopař.

Stopaři, myslíš, že by to bylo možné?"
Optám se. Více ale dořešíme po cestě, teď jen to, k čemu je potřeba mapa.

Zar´farro dá Lótiel lektvar, ta když ho vypije již vypadá skutečně zdravá. Lektvar působí okamžitě. "No.... už vypadáš mnohem lépe, ale to s těma věcma stále platí. U sebe si nech jen svůj meč, kdyby náhodou."

Riegal Faer
14.2.2016
19:52:36
Na lektvary se vybralo nakonec dost peněz, coż je jenom dobře. To určitě využijeme.

Pak přijde Zar' farro s jakýmisi bylinkami či co, a řekne, že máme vypít odvar z nich. Trochu podezřívavě si to prohlèdnu, ale to je mi prd platnè, neboť ty bylinky vůbec neznám. Budu muset Zar' farrovi věřit. Tak dobrá.

Převezmu pytlík s bylinami a udělám totéž co Metysol, tedy objednám si teplou vodu a vyvařím rostliny. Vzniklý vývar vypiju naráz. Bohužel moc rychle, takže hlasitě vydechnu a podobně hlasitě vypouštím horko, co se mi v ústech nahromadilo. Pak si rychle vypiju hrnek ledové vody a hned je mi líp.

Případně pohledy ignoruju a opět si sednu na místo. Začne se řešit, kudy se pojede. K tomu se ani nevyjadřuji, stejně bych to nezvrátil.

Rozhodne se o cestě horami. Jelikoż nevím, jaká cesta to bude, jen z toho, co říkala Žira a taková být ani nemusí, zachovám neutrální výraz a zvednu se k odchodu.

V tu chvíli ale vejde dovnitř elf, který se představí jako Alzan. Já sám se nepředstavuji, proč bych taky nějakýmu divnýmu elfíkovi, co se náhle objeví, měl.

Pak ale vyjde najevo, že je to nekromant, a to ho pro mě zavrhne definitivně. Avšak uznám, že se nám bude hodit. Proto nic neřeknu a netrpělivě čekám, než si to s Žirou a ostatními vyříkají. ,, Co takhle se seznámit po cestě nebo prostě později? Teď bychom měli rychle vyrazit. Jestli si to nemyslíte, mohl jsem ještě chvíli spát. . Neřeknu to jízlivě ani nějakým zlým tónem, řeknu to normálně, tónem který naznačuje netrpělivost.

Zar´farro
14.2.2016
19:26:16
Blíží se čas odjezdu, za chvíli otevřou brány, a my budeme moci vyjet. Všechny své věci jsem si sbalil. Popřemýšlím, zda-li už mají na tržišti otevřeno ... dokoupil bych si nějaké byliny, ale snad to nebude potřeba.

Pozoruji Lotiel a jsem neustále připraven vyrazit, kdyby se jí udělalo mdlo, či slabo ... přeci jen jde nahoru po schodech a pak z nich dolů. Naštěstí nejsem jediný kdo ji hlídá.

Když přijde nově příchozí ucítím mráz na zátylku. Něco je na něm podivného. Jak posléze vyjde najevo měl jsem pravdu - je to tmavá rasa elfa, jo a taky je to nekromant to je to divné.

"Někdo, kdo si zahrává se smrtí a sere se jí do práce ... ačkoli v čem jsem já jiný, že jo? Jen v postupu práce."

V rukou si pohrávám s lektvarem pro Lotiel a snažím se pochopit co je v něm, zároveň poslouchám reakce ostatních na Alzana. Za chvíli dám Lotiel druhý lektvar a silnější, jen se modlím aby na něj neměla špatnou reakci.

Alexander
14.2.2016
17:53:11
Do hostince vejdu hnedka za Merysol. Moc změn se nestalo, jedině snad že přišla Lótiel. Chvilku se na ní zadívám. “Vypadá o něco málo lépe.. Uvidíme jestli se bude cítit na jízdu na koni..“ pomyslím si. Zar nám dává jakýsi pytlík s bylinkami, na imunitu proti jakési nemoci od nějakého dítěte. Moc se v tom neorientuji, ale ostatní evidentně vědí o co se jedná, takže i já si svoji dávku vypiju. Pak se opět začne řešit kudy se půjde. “Na té cestě asi stále bude ta kostra… A té se evidentně chcete vyhnout.. Takže přes hory to asi bude lepší.. Tedy alespoň ze začátku.. Nedalo by se z nich pak zase odbočit zpět na cestu? Poté, co bychom přešli bod kde jsme potkali toho.. kostěje.. Šlo by to?“ zeptám se, jelikož v horách se zde moc nevyznám.

Najednou se dveře otevřou, a v nich stojí muž. Respektive elf, ale ani tomu ze zase tolik nepodobá. S nicneříkajícím výrazem si ho prohlédnu, a dál se mu nevěnuji. Nebo to tak alespoň vypadá. Avšak o chvilku později se ukáže, že se k nám chce přidat. Žira se za něj zaručí, takže jenom kývnu hlavou na pozdrav. “Zdravím.. Moje jméno je Alexander…“ představím se, stejně jako ostatní, a čekám jestli mi někdo odpoví na můj dotaz ohledně cesty.

Merysol
14.2.2016
14:08:37

Do hostince někdo vešel. Nevěnovala jsem mu pozornost do doby, než oslovil Žiru a hlavně dokud jsem si nevšimla, že se k němu rozeběhl Bart. Zastavil se pár kroků od něj a natáhl se k němu a začal čmuchat. Najednou si kýchnul a zmizel zpátky ke mě. ”No zrzoune…”

Sehnula jsem se pro Barta a začala jsem si prohlížet noě příchozího. Bartovi se zřejmě nezdá a Talovým psům také ne, ale Žira mu věří. Hm. Uvidíme. Navíc ví o té relikvii. Ale mám pcoit, že už snad z mocných není nikdo, kdo by o ní nevěděl.

”Já jsem Merysol a tohle je Bart. Těší nás.”

A taky si na tebe budeme dávat pozor.

Barta jsem položila zpátky na zem, ale ten se mě jen velmi neochotně pouštěl. Nakonec zase zaběhl za Regem a dorážel na něj, aby si šel hrát. Copak? Kamarádů máš málo?

Odrthla jsem od Barta oči a začala se zase věnovat tomu, co se teď děje. Stopař chtěl už vyrazit, čemuž jsem se nedivila, ale pár minut zdržení nás už v tuhle chvíli nezabije. I když…abychom se nedivili. Ale ne, tak rychle by nás ten kostěj nenašel. A jestli ano, tak ten Alzan by podle všeho už o něm měl vědět, ne?

Anglino
14.2.2016
13:35:09
Postupně všichni vypili výluh z bylinek, jako prevenci proti nemoci. a
už už se chystali vyrazit na další pouť neustále diskutujíce o to kudy půjdeme.
Lektvary byly nakoupeny. Než sem se ale stačil zeptat na to jak se seřadíme v koloně, vešel do hospody Elf

Přistoupil jsem Ke Karolince, abych jí v případě potřeby chránil.
Uklidnilo mne však že se za něj Žira zaručila. Evidentně se dobře znají.
Přes to budu stále Karolince nablízku.

Alzan totiž hovoří o tom, že i on je tu aby artefakt který hlídá Karolinka chránil.

"Mám mu říci, že jsem dostal od Sekáče úkol chránit artefakt a jeho nositele. Ještě bych s tím počkal, třeba tu informaci dostal od toho co mu ten úkol svěřil."

Přistoupím k Alzanovi a promluvím.

"Jméno mé je Anglino jsem barbar bojovník.

Pak zahlédnu Lótiel jak se s věcmi plouží po schodech.
Přiskočím k ní a gestem jí dávám najevo ať mi podá své věci.

"Lótiel proč se s tím vláčíš sama. Jestli nám to dovolíš my s Karolinkou ti určitě rádi pomůžeme s těmi věcmi a s osedláním koně. Klidně řekni co potřebuješ já to zařídím."

Mezi tím se Lótiel stačila nově příchozímu představit a dala do dlaně něco Žiře. zahlédl jsem to jen letmo.

"Samozřejmě, že mne zajímá co to Žiře dala. Pokud, ale nám to neřeknou zůstane to tajemstvím a já do toho strkat nos nebudu."

V klidu čekám jestli Lótiel přijme mou nabídku pomoci a zda se k mé nabídce přidá i Karolinka.

Lótiel
14.2.2016
11:31:14
Po vzoru ostatních si i já dopřeju bylinný odvar. Vidím, že ostatní se už chystají na cestu. Rychle dojím a opatrně se zvednu od stolu. Vývar mi hodně pomohl. Když procházím okolo Merysol, letmo se jí dotknu na rameni. “Nenechám Tě aby ses ztratila.“ Zamumlám tiše a vyrazím si do pokoje pro své věci.

Žira mi vysvětlí, proč to mimo cestu nejde. Nešťastně svěsím ramena. Nemám ráda hory. A nesnáším zimu v horách. Nemohli jsme jet v létě?

Po pár krocích se zarazím. Do hospody vstoupí muž, ze kterého se mi přejede mráz po zádech. A jde hned k naší skupince. Néé... Já nechci... Čekám útok a boj. Ale nestane se tak. Žira ho zjevně zná. Snad jsou dokonce přátelé.

Jsem ráda, že mi nevěnuje ani pohled. Jen tak v košili a kalhotách se zrovna moc necítím. Před cizími. Stydlivka nejsem, ale trošku té důstojnosti bych si nechat mohla. Pomalu se ploužím do schodů. A poslouchám.

Alzan. Mág. Zaměřený proti nekromantům. To je fajn. Ale psi ti nevěří. Uvidíme co koně. Já Ti taky nevěřím.

Karolína rozvíjí dál možnosti jak se vyhnout horám. V duchu jí za to poděkuju. Když zasype Alzana otázkama, už se jen usměju. Užij si to, chlapče.

Pak zavrávorám, když slyším, kdo ho za námi poslal. Ztěžka polknu. Riegale. Máme spolu ještě účty. Do svého pokoje zapadnu ve chvíli, kdy se jde seznámit bývalí velitel.

Na pokoji se svléknu a za batohu vytáhnu zrcátko, abych zjistila jak to vypadá. A je mi do breku. Přihnu si z měchu. Už tam toho moc není, ale dole vše doplním. Pomalu se oblékám. Je to zvláštní co bolesti a námahy stojí třeba jen obutí bot.

Oblečená a se všemi svými věcmi se zase ploužím ze schodů. Je mi už o dost lépe, ale na různé radovánky to ještě není. K Alzanovi se mi vůbec nechce, ale vím, že musím. Cestou se stavím u hospodského s žádostí, aby mi naplnil vak červeným vínem a druhý medovinou.

Jdu přímo k Žiře. Vezmu jí za ruku a cosi jí vložím do dlaně. A ruku jí zavřu. Usměju se. A zhluboka vydechnu.

Dva kroky a stojím před Alzanem. “Buď zdráv. Jsem Lótiel. Bardka.“ Přívětivě se na něj usměju. Přetvářka mi šla vždycky.

Nysilo z Nortree
14.2.2016
11:00:19
Merysol prinesla vedro vody. Pry je svecena, nemel jsem duvod ji neverit. Vytahl jsem z batohu vsechny prazdny flakonky a naplnil je. (8 flakonku)

"Berte vy co nemate. Hlavne vy, co nebojujete na blizko"


***************************

Hodne se resilo kudy jit. Zira mela jasno, avsak ostatnim se to moc nelíbilo.

"Za sebe souhlasim se zirou, tuhle cestu jsme tehdy vyloucili, protoze je nebezpečná, ale za danych okolnosti bych se tudy vydal. Mozna bych tu ale kone Blainovi nechal. Je potreba zvazit jestli nam pomohou nebo budou spis pritezi. Studuju kouzlo portal, ktery umi Karolína, takže kdyz prijde na lamani chleba. Muzem se premystit do chatrce, nebo treba zpatky sem pro koně."

Zar se vrati od Saribi a prijde s tim ze si mame dat nejake bylinky proti nemoci. Bez rozmysleni udelam co mi povi.

Zacalo se vybírat penize na lektvar. Lotiel mela truhlu zlata, take jsme jednu v pokladnici naplnil a vzal s sebou. Vytahl jsem ji z batohu a polozil mezi ostatni vybrane peníze.

"Vem si Ziro kolik potřebuješ. Jsou k tomuhle urceny."


*****************************

Pripoji se k nam do hodtince nejaky zvlastni elf. Evidentně se se zirou dobre zna a nasi mistri mu sdělili nas ukol. Karolina vypadala ze nevi kdo je to nekromant.

"Nekromant je nekdo kdo ozivuje mrtvé. Velmi strucne řečeno. Jako je treba Simplikus nebo ten elf, ktereho jsme vcera potkali."

Pak jsem sel k tomu elfovi.

"Ahoj, jmenuji se Nysilo. Vitam te mezi nami. Mam pro tebe darek na privitanou... Mozna se ti to bude hodit vic nez me."
Vytahl jsme z podplaste dyku co jsem vzal Elfovi. A predal jsem mu ji.

Co jsem chtel jsem rekl a cekal jak se s tim Zira popere.


Stopař Talhut
14.2.2016
7:15:21
Ostatní začnou dávat Žiře peníze. Je to trochu trapné, že já mám u sebe nějakých sto zlatých, které bych raději nechal na horší časy. Nemůžeme hned všechno vrazit do lektvarů.
"Moc u sebe nemám. Raději si je nechám na horší časy až nám budou docházet zásoby. Jediné co můžu nabídnout je ta srnčí kožešina, ale nevěřím, že na černém trhu se prodá."

Pak se opět debata stočí k našemu průchodu přes hory. Ano je to nebezpečná cesta, ale jedině tamtudy máme nějakou šanci projít aniž bychom narazili na nějaké Simplikovi přisluhovače. Karolína promluví o cestě kolem řeky, kterou jsem zmiňoval, když jsme vyjížděli z Questaque.
"Cesta kolem řeky by byla dobrá, kdyby nás nenapadla ta skupina nemrtvých a kostěj. Přes ty hory jsem už jednou sám přešel. Sice to nebylo v zimě a taky ne tou cestou, kudy pojedeme my, ale jiná varianta teď není možná. Navíc nějakou dobu pojedeme průsmykem a tam nás nic hrozného nepřepadne. Maximálně nějaká skupina potulných skřetů, ale s těma si poradíme."

Zar nám dal nějaké bylinky na vyvaření. Nemám problém s tím, abych to nevypil. Léčivou sílu přírody znám velmi dobře. Dalo by se říci, že na ni spoléhám více jak na magii.

Žira se potom vrátila na černý trh a po nějaké době se vrátila s potřebným počtem lektvarů.

Pomalu se blížila šestá hodina se kterou se otevírají brány. Za chvilku vyrazíme na další cestu.

Ještě jsme nějakou tu dobu seděli u Blaina, když v tom se otevřeli dveře a v nich stál nějaký muž. Zamířil k našemu stolu. Celou dobu jsem z něj nespouštěl oči. Za krátkou dobu nás postihlo příliš mnoho nemilých překvapení. Nakonec se ukáže, že je to Žiřin známí. Ovšem to, že je t nekromant mi moc klidu nedodalo. I jeho pleť byla více tmavá než u elfa. Skoro by se dalo říct, že je to drow, nebo nějaký jejich míšenec.

Guru z takových tvorů nemá zrovna radost a tichým vrčením to dává najevo. Snažím se ho trochu uklidnit. Pokud je opravdu na naší straně nebylo by na místě mu hned něco udělat.
"Já jsem Tal, ale říkají mi Stopař. A tohle jsou moji společníci Gira a Guru." Ukážu na oba psi. Gira byla klidná, ovšem Guru si stále trval na svém.
"Guru ti moc nevěří. Ale neudělá ti nic pokud mu neřeknu jinak. Dej mu čas, aby si na tebe zvykl. Nemá moc rád někoho tvého druhu a má pro to své důvody."

Když mám dopitý odvar z bylinek pomalu se zvednu od stolu.
"Asi bychom se neměli déle zdržovat. Čím dříve vyrazíme, tím dřív se dostaneme do hor."
Zkontroluji si své vybavení a připravuji se k odchodu. Ovšem nepůjdu sám a vyčkávám, až se zvednou i ostatní.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.