abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Zapomenutý ostrov ::
družina
stránkovat po:  
 

Luka
15.3.2019
20:20:16
Tak vzhůru ponoříme se do pralesa tím, že budeme postupovat pěšinou.

Rozhlížím se kolem, abych zjistil jak byla pěšina vytvořena. Jsou tu stopy sekání mačetou či jiným nástrojem.

Jak tak jdu a prohlížím si rostlinstvo a palmy přemýšlím jak je využít.

"Kdybych tu tak měl nůž, ale ten nemám. Čím ho nahradit? Kámen s ostrou hranou, kost z kostry zvířete, odštěpek dřeva. Tu pěšinu někdo prosekal tak stačí najít příhodný kus dřeva, které usekl upravit si ho jako oštěp, nebo krátké ostří."

"Je tu plno materiálu k výrobě základních věcí jako jsou sandály z palmového listí. Kokosové palmy mladé plody se dají jíst jako zelenina zralé pak obsahují lahodnou tekutinu a dužninu. Támhle ty tlusté liány jsou jako vodovodní trubky plné vody. Jen najít něco čím je přeseknout.

Teď mne něco napadlo. Jak jsi se koupala v tom moři neviděla jsi tam ploché lastury, ty přece domorodci používají jako nože či škrabky?

Dívejte se kolem sebe a přemýšlejte jak by se věci kolem vás daly použít. kámen který by se dal rozštípnout a použít jako pazourek odštěpek ze zlomeného stromu, no prostě cokoliv s ostrou hranou.


Víc mne prozatím nenapadá.

"Snad se nám podaří si brzy opatřit nějaké nástroje. Nejdřív primitivní a postupně třeba najdeme, ukrademe, vybojujeme nebo si vyrobíme lepší a lepší. Stačí jen být chytrý a využít možností.
Každá bytost potřebuje vodu a tak by i tato pšěina mohla vést k nějakému zdroji"


Počkám jestli někdo nebude mít nějaký nápad. Při tom opozoruji porost směrem, kterým vede stezka tam kde je svěžejší zeleň by mohla být voda.

Najdu takové místo?

Pán Jeskyně
15.3.2019
13:16:19
Dorazili jste na kraj velice bujné džungle. Velké listy jsou všude kolem. Palmy různých druhů jsou značně rozrostlé a zakrývají většinu okolí. Některé ze stromů jsou obrostlé liánami. To vše doplňují další druhy kapradin, keřů a květeny, které činí vše krom stezky samotné jen velice obtížně prostupné.

Adriane Ross
15.3.2019
12:54:37
" Já to myslela dobře. Takže jdeme bosi, fajn. Hlavně, že mě nenutí jít první. Přeci jen musím uznat, že Nerea má pěkné svaly, na ženu. Copak asi dělala?"

Mlčky se zařadím za Dila, při chůzi se mírně opírám o hůl. Nedá mi to, abych očima neprohledávala okolí. Sem tam mě kamínek nebo klacík píchnou do chodidla, ale zatím to jde.

" Nezdá se, že bych byla zvyklá na bosou chůzi. Docela by mě zajímalo, jak jsme se tu ocitli. Prý jsme asi ztroskotali, to je možné, ale odkud a kam jsme pluli? A proč si na to nepamatuji? Záhada."

Nerea
15.3.2019
12:54:11
Poslouchám ostatní a když začne Adriane o našem oblečení, rázně zavrtím hlavou. "Nesmysl, nedám ani kousek těch zbytků hadrů co mám na sobě. To půjdu raději bosa. Hele Luki, pokud půjdeš první, nebudu se s tebou dohadovat a půjdu poslední, abych jistila skupinu. Ale klidně můžu jít první, nemám s tím problém. Hlavně tady Adry a Dil, by měli jít uprostřed."

Luka na nic nečekal a hned se vydal na cestu a tak jsem ukázala zbylým dvěma, aby se tedy zařadili a půjdu poslední. Klacek držím v ruce pevně, připravena na obranu. Sleduji okolí vpravo i vlevo a občas se pro jistotu i otočím, co kdyby...

Dilscire
15.3.2019
12:42:58
"Boty musí počkat, později se kdyžtak podíváme po suchém listí a něčem čím by se dalo svázat."

"Kokosové ořechy a liány jsou dobrý nápad, cestou se po nich můžeme podívat."

"Možná by první mohla jít Nerea. Je mnohem lépe rostlá a tím klackem určitě zvládne větší paseku než ty. Ne že bys neměl kuráž, ale vypadáš dost vetše i na elfa. Vždyť jsi sotva kost a kůže."

"Dřep znamená nebezpečí. Prosté a účelné, s tím souhlasím."

Dále už následuji Luku k začátku cesty.

Luka
15.3.2019
10:52:17
"Dil s tím se dá jen souhlasit. Boty mohu vyrobit ze suchých palmových listů.
Hadry co nám zbyly jsou moc drahé a zatím nenahraditelné tak nač s nimi plýtvat.

Vodu potřebujeme ze všeho nejdřív. Prozatím než jí najdem bychom se měli poohlédnout po kokosových palmách a nebo po lianách z kterých můžeme získat tekutinu k pití.

Pokud by se nám podařilo narazit na nějakou potravu bude jenom dobře.

Jak budeme postupovat necháte mne jít prvního? Půjdeme tiše po pěšině a když někdo zahlédne nebezpečí tak si dřepne a to bude signál pro ostatní. pak může ukázat, kterým směrem něco uviděl, uslyšel nebo ucítil."


Pokud nikdo nic nenamítá vyrazím směrem k začátku pěšiny a oči i ostatní smysly napjaté k prasknutí. Rozhlížím se kolem sebe zda neuvidím něco z toho co jsem navrhl jako zásobárnu tekutin. Začínám pociťovat žízeň.

Dilscire
15.3.2019
9:18:03
"Dámy myslím že obutí bude jedna až z těch dalších starostí. Hadry se můžou hodit na spoustu jiných věcí. Nikdy nevíte kdy budeme potřebovat obvaz nebo kus motouzu, moje zůstanou tak jak jsou. Ještě můžou přijít vhod na něco jiného."

"Měli by jsme pomalu vyrazit. Slunce už je v poledni a musíme zjistit jestli někde ve vnitrozemí je nějaká voda a potrava. O méně důležité se starejme až později."

Adriane Ross
14.3.2019
22:04:09
" Boty, to mi vůbec nedošlo."

" Co takhle si omotat nohy kusem hadru? Beztak máme na sobě jen cáry oblečení. Nějaký kus bychom možná obětovat mohli, no ehm... možná spíš vy dva byste mohli. My toho na použití moc nemáme, abychom tady nechodily víc odhalené než už jsme. Tak co podělíte se?"

Usměju se na oba rozpačitě. " Dil toho moc nemá, s jeho postavou, ale Luka... uvidíme. Nechám to na nich a nebudu už na ně tlačit."

Začnu si prohlížet cáry, které mi zbyly na těle, jestli by se přeci jen nenašel nějaký kousek, který bych mohla použít.

Dilscire
14.3.2019
21:08:56
"Jenže tady určitě zůstat nemůžeme. Možná by jsme mohli vyrobit nějaké provizorní - když rozcupujeme pár lián, tak by se nám mohlo podařit smotat provaz a přivázat s ním kusy silnějších listů k chodidlům, ale nejspíš to nebude nic moc platné. Asi nám nezbude než se vydat na boso, v džungli zkrátka budeme muset chodit opatrně a doufat že nepřijde na běh."

Nerea
14.3.2019
20:38:50
Vylezu z vody a oklepu se jako pes. " Brrrrr, už to začínalo být moc mokré. Heleďte, to je sice pěkný, že chcete jít tamhle tudy," ukážu do míst, kudy chtějí všichni jít, " jenomže moc dobře se nám nepůjde. Já třeba nemám boty a jak tak koukám, vy taky ne. Copak tady, tady je písek, ale tam? Co když budeme muset utíkat a bez bot to bude dost těžký. Náhodou někoho nenapadá, jak by se to dalo udělat? Boty asi nevyrobíme, ale něco na nohy by to chtělo."

Rozhlížím se kolem, ale zatím mě nic nenapadá, čím bychom mohly nohy ochránit. Jdu kousek stranou a cestou si jen tak švihám větví... napravo, nalevo. Nakonec se otočím zase zpátky.

" Taky začínáte mít žízeň? Tolik vody a napít se nedá, ach jo." Udělám otrávený škleb.


Pán Jeskyně
14.3.2019
19:03:58
Slunce je právě v pravém poledni a pálí pěkně z ostra. Od moře vane jen lehký vánek a kdyby vám nešlo o život a vy nebyli celí pomlácení, tak by na pláži bylo i docela pěkně. Začínáte mít žízeň a lehký pocit hladu.

Dilscire
14.3.2019
18:58:05
Když se Nerea začne krok sun krokem koupat tak se začnu šklebit od ucha k uchu. Snažím se na sobě nedávat znát, že jsem se ještě před chvílí cítil jako kdyby mě přejel slon a kousavě jí odpovím: "Milá zlatá, říká se tomu voda. Vodu si snad pamatuješ, a jestli ne, tak jsme ještě ve větší kaši než se zprvu zdálo. "

Myšlenky mi blesknou hlavou. 'Vodu prostě musíš znát, protože vodu prostě potřebuješ. Teda ne zrovna tuhle. Páč je jak solanka.' Když tak o tom přemýšlím. 'Docela bych něčím vypláchnul hrdlo. Budeme se muset pustit do průzkumu a podívat se ve vnitrozemí po nějakém potoku nebo tůňce. Když tam jsou stromy, tak tam určitě bude i voda.'

'No skvěle, alespoň že ta první člověčí kůže začíná trochu vnímat.' "Výborně, už dokážeš odlišit věci od jiných,... věcí. Možná že přeci jen nebudeš úplně ztracený případ. Adriane. Tvoje prvotní blábolení bylo ale dost mimo. Zdálo se, že seš na tom špatně." Zamávám prknem ve vzduchu a uchopím ho jako zbraň. "Takový provizorní kyj se může hodit, dá se o něj opřít a určitě s ním půjde mlátit. Nebezpečí může být všude a holé ruce jsou ryzí neštěstí."

"Jinak já jsem Dilscire. Nevím jestli a jak dál - Dilscire je to jediný hmatatelný co mi zůstalo v hlavě. Na nic jinýho konkrétního se nemůžu rozpomenout. Říkejte mi Dil,...ten zbytek jde blbě přes jazyk a pro situaci v jaký jsme se hodí krátký slovo. Jak říká tady Luka, skutečně to vypadá že jsme ztroskotali a patrně nás čeká spousta strastí. Jestli tu máme přežít tak se budeme muset setsakra snažit. Nemáme žádné jídlo ani pitnou vodu, nevíme kde jsme a nevíme co všechno za nebezpečí nám hrozí."

"Pro všechny bude výhodné když budeme spolupracovat a myslím že ani kdyby jsme nechtěli tak nemáme na výběr, takže já jsem pro. Přinejhorším se navzájem můžeme pozabíjet později."

"Měli by jsme nejspíš začít průzkumem a začít asi právě tou stezkou. Zbytek džungle vypadá dost neprostupně, takže to je naše nejlepší naděje. Pokud jste všichni alespoň tak nějak v pořádku tak nejspíš můžeme vyrazit. Tady na pláži už nás nejspíš nic dobrého nečeká."



Luka
14.3.2019
12:50:23
"Ten kudůk si pěkně naběh říkat lidské ženě, že je na hlavu není ten správný způsob jak se seznámit. On taky nevypadá, že je nevím v jak velké formě."

Odpovím té dívce co se představila jako Ariane.

"Ano pokud vím tak jsem elf a vybavuju si i své jméno. Luka není tak hezké jako Adriane, ale je moje.
Já jsem elf to je rasa vy dvě dívky jste rasa lidí, kteří si říkají člověk a támhle ten bručoun je kudůk.
Jak jsem pochytil z vašich rozhovorů tak já jsem jménem Luka, dívky vy jste Adriane a Nerea jen kudůk se nám ještě nepředstavil.
Je dobře, že jste si každý vzal něco do ruky. Ať už jako věc, která vám pomůže při chůzi a nebo v případě ohrožení poslouží jako zbraň. "


Na dotaz od kudůka, zda si pamatuji co se dělo a kde jsme se to ocitli odpovím.

"Ne nepamatuji se jak sme se sem dostali a kde to jsme. Podle toho, že tady leží trosky voru a my roztroušení kolem si myslím , že jsme trosečníci. Jediné co vím jistě, že toto pobřeží není bez živých tvorů. Támhle na začátku džungle je stezka. Musíme zjistit zda je to stezka vyšlapaná zvěří, nebo je vytvořena inteligentními tvory pomocí nástrojů.
Musíme být opatrní, nevíme zda budou ti tvorové kteří tuto stezku vytvořili k nám přátelští a nebo nás napadnou, ať už jen, aby hájili své teritorium a nebo si z nás udělali potravu."


Pak se zamyslím a ještě dodám.

"Nevím jaký máte na to názor ale já si myslím, že by bylo výhodné zůstat pohromadě můžeme si navzájem pomoci. budeme hlasovat kdo je pro to abychom zůstali a šli spolu. je někdo proti?"

Čekám na reakce na můj dlouhý proslov.

Adriane Ross
14.3.2019
0:14:35
Otočím se k tomu skrčkovi a zamračím se. Snažím se vybavit všechno co můžu. Najednou sebou trošku trhnu. sehnu se a naberu trochu písku. " Písek, jasně tohle je písek a my jsme u vody. Vysypu písek zase na zem a jdu blíž k vodě.

" Proč tady plavou ty věci ve vodě? Na co potřebuješ tu fošnu? A nemusíš mi říkat člověčino. Jsem Adriane. Nejspíš jsem byla ještě zmatená. Nikdy jsem nebyla slabá na hlavu, tak nebuď drzý."

Poslední slova nejsou příliš milá, ale necítím žádnou averzi. Spíš jsem měla potřebu se trochu ohradit. Otočím se a jde k té druhé ženě, vezmu si od ní to dřevo. Chvíli si to prohlížím a dojde mi, že to je nějaká větev. Podívám se jak drží ona větev v ruce, jinak než já. Já ji mám zapíchnutou v písku a trochu se o ni opírám. Když slyším co říká a usměju se na ni.

" Řekla bych, že i to tvoje jméno je pěkné. Nerea, zní to trochu tajuplně. Hele tebe ta voda nestudila?"

Zamyšleně si prohlížím toho ušatého muže. Krčím u toho čelo, což je znakem usilovného přemýšlení. " Kruci, jak jsem tohle mohla zapomenout. On mu přeci říkal "elfe". To není elfe, ale elf, jasně. "

" Poslyš, ty seš elf viď. Začíná se mi sem tam něco vybavovat. Hele a nějaké jméno máte, vy dva? Nebo jak vám mám říkat? Co budeme dělat? "

Dilscire
13.3.2019
21:42:17
Když uvidím že se zvedne další postava, tak jí věnuji pozornost. Po chvilce jejího naprostého zmateného blábolení si jen pomyslím:'No bezva, tahle člověčí kůže se asi musela pořádně uhodit do hlavy. Snad se z toho probere, nebo z ní bude akorát tak přítěž.'

"Hej, člověčino. Byla si vždycky slabší na hlavu, nebo jsi se jen pořádně uhodila? Nikdo z nás tu určitě nežije, takhle by jsme tu nepřežili. Museli jsme se sem dostat naprostou náhodou."

Nerea
13.3.2019
21:41:29
" Hej, co je mladej?!" Vyskočím a prudce se otočím k chlapíkovi s velkýma ušima. " Mám ti to vrátit?" . Pak si všimnu nějakého skrčka a další ženy. Instinktivně uskočím stranou tak, abych na všechny tři viděla.

Mezitím si ti dva berou nějaké věci do ruky. A pak mou pozornost upoutá ta ženská. " Co to sakra mele? Co tady vlastně dělám? Vůbec si to nepamatuju, ani ty... osoby. Kruci, co se děje?"

" Já tady nikdy nebyla. Vůbec nic mi to neříká. Tohle potřebujeme i my dvě?" Ukážu na kus prkna co drží elf. Rozhlídnu se kolem sebe a pak seberu takový dva kusy něčeho kulatého (větve), co se tu válelo na zemi. Jedno podám té druhé a řeknu:

" Nevím, ale není to tvý jméno? Adriane, celkem hezký. Budu ti tak říkat. Tohle si vem, oni mají taky něco podobnýho. Hele může bejt Nerea jméno? Pořád se mi to honí hlavou a je mi to hodně podvědomé,takové známé. Nevím."

Rozhlížím se kolem. " Co to říkala, že to není pevný? Tak to zkusíme." Vykročím a když se dostanu blíž, tak nejdřív jednou nohou zkusím, ucuknu. Pak ještě jednou a nakonec oběma nohama stojím v tom nepevném, Začíná to být příjemné. Jdu ještě dál a ještě dál. Už to mám až u pasu. Otočím se k tomu co je tady kousek ode mě (Dilscire) a zeptám se ho: " Co to je, tohle? " Naberu trochu do volné ruky a chci to ukázat, ale nejde to moc udržet. Zajímavé.

Adriane Ross
13.3.2019
21:11:05
" No co je to, nějak jsem jako celá rozlámaná." Pootevřu jedno oko a hned ho zase zavřu. To světlo! Fuj. Pak to pomalu zkouším ještě jednou a nakonec otevřu obě. Najednou do mě něco žďuchne. Pomalu se otočím, pak si sednu a vyplivnu ten hnus z úst.

" Au, co si to ... kdo jste ... a kdo jsem já?"

Zírám na toho chlapíka s velkýma ušima. Pak se ozve někdo další. Prudce otočím hlavu po směru hlasu. Vykulím oči na tu podivnou postavu. " Co to říká? Vůbec netuším o čem mluví. Co je to osud nebo třeba elfe, natož ztrosko.. nějaké ztroskování nebo co povídal.

Opatrně se zvednu, trochu se mi motá hlava, mám pořád nějaký svinstvo v puse a na sobě nějaké cáry. Udělám pár kroků, mezi prsty se mi dostává ten sajrajt, co je ho tu plno. " Copak tady dělám, asi tady žiju. Jenže s těmahle? Kdopak jsou, že si na ně nepamatuju a proč si ten jeden bere to divné ? Kouknu na toho druhého a vidím, že má to samé. To se asi musí." Udělám pár kroků a tam leží někdo další.

Je jako já, tak nás tu asi žije víc. Obejdu ji a jdu tam k tomu divnému ... k té podivné postavě. Najednou se mi na nohy něco dostalo. Rychle uskočím a popoběhnu zpátky. " Co to je, je to jiné, není to stejné jako tohle." Ukážu na písek a pak na vodu. " A proč máš tohle? Hele my tady žijeme? Já si tě nepamatuju, ani toho druhého a jí taky ne. A proč mě něco nutí říct nahlas Adriane? Co to znamená?"

Vypadám opravdu vyděšeně nebo spíš poplašeně?

Dilscire
13.3.2019
20:34:25
Všechno mě bolí a připadám si, jako kdyby mě právě sežvýkalo a vyplivlo nějaké božstvo se smyslem pro hodně morbidní zábavu. Písek. Všude. Teprve začínám vnímat. Nic si nepamatuji a v hlavě mám úplné temno. Myšlenkami mi zarezonuje akorát vlastní jméno. Dil. Dilscire. Nic pěkného k vyslovení, ale je moje.

V tom ucítím, že mě někdo okopnul. Pokusím se vydat ze sebe nějaký zvuk. K mojí nelibosti je však výsledkem jenom divné zahrčení. Trochu se oklepu a pokusím se zvednout. S překvapením to jde poměrně snadno, vypadá to, že moje tělo funguje dobře. Vyplivnu písek, který se mi dostal do úst, otřu si od něj tvář a oklepu ze sebe co jen jde. Když zjistím, že na mě visí jen cáry oblečení, tak nejsem moc nadšený, ale alespoň že na mě zůstal nějaký ten kus hadru.

Zvědavě koukám kolem sebe kam jsem se to vlastně dostal. Pláž kam až oko dohlédne, pár palem, tropický les a tři další trosečníci. Dvě človečí ženy, které se zatím ještě nestačili probrat a elf, který už je na nohou. Obrátím se na něj a promluvím: "Vypadá to, že si s námi osud nepěkně pohrál. Vzpomeneš si na něco elfe? Já si nedokážu vybavit nic z doby před ztroskotáním. Nedokážu si ani představit, kam jsme se to mohli dostat."

Vydám se ke zbytkům voru a po vzoru elfa také urvu kus prkna - takový který se dá použít jako improvizovaná zbraň.



Luka
13.3.2019
18:57:53
Písek mne tlačí do tváře.

"Coje to za blbý sen, proč spím obličejem na písku? není to pohodlné musím se probudit!"

Otevřu oči, nadzvednu hlavu a první co ucítím písek přilepený na tváři. Posadím se a otřepu si písek z obličeje dlaní.

Rozhlédnu se kolem. Jsem na pláži okolo mne nějaké další postavy. Vstanu a opatrně přejdu k jedné a při bližším pohledu vidím , že je to kudůk jemně do něj špičkou nohy drcnu a čekám jestli se pohne pak poodejdu k dalším postavám a v těch poznám dvě ženy lidského druhu také u nich vyzkouším zda žijí. Podle toho že se při mém doteku všichni zavrtěli jsem si jistý že žijí.

Je jen otázka času než se proberou a zjistí jestli nemají zranění.

já jsem si všechny údy prohmatal, hlavu i tělo a schledal jsem, že zraněný nejsem jen si nic nepamatuji. na pláži leží vor, ale já si nepamatuji, že bych se na něm plavil.
V hlavě mi zní jméno.

"Jsem rád, že si jej vybavuji tak nějak vím že je moje. Zní pěkně Luka.
jak sem si prohmatával tělo a končetiny s úlevou jsem zjistil, že šaty i když jsou dost poničené, kryjí mi zadek i rozkrok takže se nemusím stydět.
Kde to jsme? Ostrov nebo pevnina? Uvidíme pustý ještě donedávna nebyl, když tam je vidět prosekanou cestu v džungli.
Budou místní přátelští a nebo nepřátelé?
Budem to muset opatrně zjistit, nerad bych se ocitl na jídelníčku."


Poodejdu k voru a hledám nějaký kus dřeva co by se dal použít jako kyj a nebo hůl na ohmatávání cesty a podrostu před sebou.


Pán Jeskyně
13.3.2019
15:36:31
Probudíte se na pláži pustého ostrova, vyvrženi mořem jen s doprovodem pár rozlámaných stlučených planěk a prken, které nejspíš sloužili jako provizorní vor, avšak bez vzpomínek na jakoukoli mořeplavbu. Máte v hlavách naprosté temno a jste bez jakýchkoli vzpomínek. Jediné co se vám vybaví je vaše vlastní jméno. Nevíte kdo jste, nevíte kde jste a jediné co vás 'přívětivě' přivítá je pohlazení drsného písku po tvářích. Na sobě máte jen potrhané hadry a nic jiného. Pláž je zcela pustá a neskýtá nic jiného než náhodně rozprostřené palmoví a balvany. Vnitrozemí ostrova se zdá zarostlé hustou džunglí. Při bližším pohledu je však vidět že v jedné části je vysekaná cesta směřující nejspíš někam do středu ostrova.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12] 
Liraell


 


 


 

Liraell


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.