abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Vlk
24.6.2015
19:37:39

Když vejdete, Soter vzhlédne a přeruší rozhovor, který vede s Thibautem z Varnavy.
"Konečně!
Docela jsem se báli, že jste nám dali košem a vydali se jiným směrem. Min dokonce naivně předpokládala, že by se vám snad něco mohlo přihodit. Všichni ale víme, že je to u vás dvou značně nepravděpodobné. Že ano.
Vítej na Meleborku, Terry.
Nesmírně rád vás vidím, krásná Nyskel, jsem potěšen. Deine se vás nemohla dočkat.
Od včerejšího večera o vás pořád mluví."
Soter je samý úsměv.

"Prosím posaďte se. Mí šenkové vás hned obslouží. Musíte být vyhládlí, když jste jeli na koních.
Teto, poznáváš lovce Guntera? Přátelili jsme se s ní. Já i Stephen.
Moji tetu Heidrun si jistě pamatuješ, Terry, viď?
Pořád se těší pevnému zdraví."
Dodá se sotva postřehnutelnou ironii, ale stará paní ho i tak sjede zuřivým pohledem.
Soter si toho okázale nevšímá a švitoří dál.

"Náš lovec se nám zasnoubil a já pozval na náš hrad i jeho snoubenku Nyskel. Není kouzelná?" Zeširoka se usměje a netrpělivým gestem luskne na nejblíž stojícího šenka, aby šel jeho nové hosty obsloužit.

Gunter
24.6.2015
18:55:43
"Kdepak. Teď jsem dorazili, miláčku a já mám hlad. Na formality si budeme hrát později." Vklouznu hhbitě do role snoubence a vedu si Nyskel do sálu.
Kývnu na Sota na jeho monstrozním křesle a v krátkém přivření očí tam vidím jeho otce. Krutého a arogantního.
Možná Soter není až tak nejhorší varianta.

Navíc ta hrůza po jeho pravici.....
Pozdravím ji i Deine a odsunu Nyskel křeslo vedle Thibauta.
"Trochu jsme se zpozdili, promiň." Zadrmolím k Soterovi a vyhledám očima Minnie. Rty má trochu stažené a nesouhlasně si měří Heidrun.
No, jistě, stará dáma měla jistě nějakou poznámku na téma její počestnosti. Napadne mě okamžitě a složím se na dřevěné křeslo vedle Nyskel.

"Ta sůva vedle Sotera je Heidrun, jeho ctihodná teta. Příšerná osoba. Myslím, že vynalezla slovo intriky a od té doby s ním denně obcuje." Zavrčím, abych ji vysvětlil, kdože je roztomilá osůbka, která ji okamžitě začala propalovat očima a protočím výmluvně oči.

Nyskel
23.6.2015
22:08:26
Jak tak vznešeně kráčím starobylými chodbami, dojde mi, že jsem zatraceně nevhodně oblečená.

"Neměla bych se ještě převléknout? Co je neslušnější? Nechat všechny čekat nebo přijit v loveckém?" ptám se a podle tónu mého hlasu je zřejmé, že tuhle otázku myslím úplně vážně.

Gunter mě ovšem vede dál. Vzdychnu.

Sál je velkolepý. Jinak, než v jejich domě u jezera, ale stejně jako tam, ani tady se necítím příliš pohodlně. Všechno je až příliš velké a okázalé. A nejvíc obrovské křeslo, na kterém sedí Soter.

Mírně se usměju na pozdrav a pevně se držím Terryho dlaně. Je to uklidňující. Moc...

Gunter
23.6.2015
22:02:46
"Děkuji. Je na tebe opravdu spoleh, Mele." Kývnu spokojeně a otočím se k Nys, která mi vcelku zbytečně připomíná, že tu jsme opět za snoubence.
Ať je to sebezhoubnější, právě na tohle se těším nejvíc!

V mžiku jsem u ní a nastavím ji dvorně dlaň, abych ji pak hrdě jako dámu odvedl do hodovní síně na Meleborku. Doprovod nepotřebuji, takže ho strohým kývnutím Ersberkovi odmítnu. Přece jen se tu vyznám a vím dobře kudy mám jít.
Po vysokých kamenných schodech tedy Nys odvedu do velké hodovní síně, kde pod vysokými klenutými stropy, přidržovanými sloupy, stojí tři velké dubové stoly.

Ten okázalejší a umístěný na kamenném stupínku uprostřed je pro panstvo. Druhé dva po stranách pro méně významné.
V čele stojí vysoký dřevěný trůn s věžičkami a motivem paroží na kterém vždycky sedával Felton z Meleborku. Teď tam sedí Soter. Po jeho levici má vyřezávané křeslo jeho sestra, po levici jeho teta. Feltonova sestra. Min s dívkami posadil vedle Deine, pro nás je očividně nachystané místo naproti, na straně slovutné Heidrun, Soterovi ošklivé zlé a velmi lstivé tety.

Slitovný Hagarte! Doufal jsem, že už pošla!

Chudáka Thibauta posadil hned po její pravici.

Melwin
23.6.2015
21:33:10
Cesta uběhne až překvapivě rychle. Zírám na Melebork jak tele na nový vrata. Je v něm něco... velkýho!

Na nádvoří už mě čile zapřáhne Torge a jsem za to rád. Nevěděl bych, kam se vrtnout.

Když odnosíme zavazadla dámám do pokojů, objeví se konečně pan Gunter s Nyskel. Už jsem o ně začínal mít strach.

Vesele je přivítám a když jsem pasován znovu do role panoše, hrdě vypnu hruď. "Jistě, pane Guntere. Moc rád!"

Převezmu sedlové brašny a peláším s nima do pokojů. Pak se vrátím ke koním a čeká mě příjemná kratochvíle. Jsem mezi nima prostě rád. Jen začínám mít pořádný hlad!

Nyskel
23.6.2015
21:30:56
Pozoruju Guntera a znovu mi bleskne hlavou, že na tohle musel kdysi být zvyklý. Vím o jeho rodině, o Herlanovi a Luně Lyn, ale neřekl mi nikdy, co přesně jsou zač. Co on je zač! "Musím se ho na to při vhodné příležitosti zeptat." umíním si.

Gunter rozdělí úkoly, ani nemrknu, a také mě zbaví mých starostí o sedlové vaky.

"Díky, Mele." špitnu potichu a usměju se na něj. Vypadá vcelku ve svém živlu.

"Snoubenci, pamatuješ?" ozvu se Gunterovi v hlavě a zvednu ruku, abych ji mohla v zápětí vznešeně vložit do jeho dlaně.

Gunter
23.6.2015
21:23:57
Zatímco Certus cválá vodou, až se mu pění kolem tmavých nohou, já zírám na Melebork.
Takže se sem vracím.
Tečka.
A to jsem si přísahal, že na ten hrad už víckrát nevkročím....
Toliko k důslednosti.


V hlavě mi mimoděk zní pochmurná melodie, kterou mám s tímhle hradem spojenou a jizvy na zádech se nepříjemně ozývají.
Lykke, Tyf, Enrico, Mathos, Byrr, Půlkrysa.....
Jména, která kdysi tvořila smečku, do které jsem svým způsobem chvíli patřil.
A samozřejmě Ardet Dei. Maniakální Ardet, kterému prostě nešlo rozumět. Na to měl příliš šílený mozek.

Kopyta zabuší na kameni a na nádvoří Nyskel předjedu a zastavím hnědáka tak, aby stál mezi ní a Ersberkem.
Nějak je mi protivná i myšlenka, že by se na ni koukal.

Stroze kývnu a seskočím na zem. Na Nyskel se něžně usměji.
"Zdá se, že i Sot už prokoukl náročné bříško naší jasnosti, slečny Nyskel." Zašťuřím se a hvízdnu ostře na Melwina.

Počkám, až ke mně doběhne, vřele ho pozdravím a poprosím ho, aby se postaral o naše koně a o sedlové brašny.
Po krátkém zaváhání mu svěřím i svůj meč. Přece jen, do hradu bych asi měl vejít neozrbrojený. Nebo aspoň zdánlivě, protože pod kabátem mám svůj obvyklý kožený pás s dýkami.

"Rád bych, aby měl můj panoš se psem sousední pokoj. Zvíře by bylo neklidné, pokud by bylo v psinci. Není zvyklé." Otočím se stroze na Ersberka a když přeochotně souhlasí a klaní se, poprosím ho ještě, aby oběma mužům ukázal, které pokoje pro nás byly vyhrazeny a zajistil, aby jim sluhové pomohli se všemi těmi bednami.

"Tady jsi prostě oficiálně mým panošem, počítej s tím prosím, Mele." Dodám tiše na vysvětlenou.

Nyskel
23.6.2015
20:49:52
Cesta ubíhá pomalu, ale tentorkát mi to výjimečně vůbec nevadí. Nemusíme ani mluvit, stačí, že vedle sebe poklidně klušeme.

Hrad ve mně vyvolá stejný respekt a obdiv jako prve. Je v něm něco zlověstného, ale zároveň ho nejde neobdivovat.

Vjíždíme po kamenném mostu a je v tom něco... nevím... definitivního? Mám nepříjemný pocit, že ten týden nebude klidný. Ani trochu. Ale snad se pletu.

Na nádvoří přitáhnu Belle otěže a změřím si chladným pohledem toho skunka. Jo, už se zase chovám jako dáma. Tady se to od nás čeká, ne?!

Nedá mi to a vyšlu myšlenku ke Gunterovi: "Vidíš, já se té hostiny přece jen dočkala." Pravdou ale je, že můj žaludek zpívá árie!

Seskočím a podám uzdu štolbovi. Váhavě se ohlédnu na Guntera, zda si mám vzít své brašny. Nechce se mi je tu nechávat. Ale dámy si své sedlové brašny asi netahají. Co já vím?!

Vlk
23.6.2015
20:40:44
Cesta vám zabrala asi dvě hodiny. Jak se vám na místo určení příliš nechtělo, střídali jste klus s krokem a do cvalu jste se pustili až na břehu moře Zbloudilých duší.
Před vámi se v slunečních paprscích vyloupl hrad Melebork. Temná a pochmurná stavba s mocnými studenými zdmi. Podivuhodným způsobem malebná a rozhodně nepostrádající jistou vznešenost.



Koním stříkala voda zpod kopyt a cválali lehce a bez námahy. A hrad se nezadržitelně přibližoval.
Vjeli jste na dlouhý kamenný most a projeli pečlivě střeženou zdviženou bránou, abyste zjistili, že ostatní už dorazili.

Pod schodištěm vás opět čeká Ersberk, odporný majordomus Sotera z Meleborku a usmívá se na celé kolo.
Melwin s Torgeirem na nádvoří vykládají vůz a když vás zahlédnou, nadšeně vás zdraví.
Min s dívkami vidět není, takže už nejspíš opustili nádvoří a vešli do hradu.
Stejně tak není vidět ani hostitel a jeho půvabná sestra.
Majordomus vám oznámí, že už jsou v hradní síni, kde pan Soter podává oběd a že už se čeká jen a jen na vás.

Gunter
23.6.2015
19:49:20
Ušklíbnu se na oplátku, protože chápu, že je pro ni korzet malá noční můra. Sice jsem si to na vlastní kůži nikdy nezkusil, ale už jen sledovat, jak je do toho šněrují je dostatečně odstrašující. Zvláště pro chlapa, který má rád svobodu pohybu.
"Určitě ano. Vždyť nemusíš být pořád za dámu." Mrknu na ni a i já se vyšvihnu do sedla. Obrátím Certa, aby se přiřadil vedle Belly a chvíli počkám, až se pohodlně usadí. Pak ho pobídnu do klusu a zamířím směr Melebork.

Nyskel
23.6.2015
19:11:23
Cítím, že se nám nechce ani jednomu. Ale je to nevyhnutelné... bohužel.

"Myslíš, že mě ta liška tak zmohla." zasměju se a potřepu hlavou. "Nech si to na chvíle, až budu v šatech. Tam potřebuju zachraňovat daleko častěji." mrknu na něj.

"Musím přiznat, že mě představa celého týdne v korzetu docela děsí." přiznám pocitivě a vyhoupnu se do sedla. "Snad budeme mít i nějaké volno, kde budu moct trochu švindlovat." ušklíbnu se odevzdaně.

Gunter
23.6.2015
18:53:26
Zasměji se její horlivosti a přimhouřenýma očima si ji přeměřím.
"Myslím, že to nebude nutné. Ale je to od tebe hezké. Mám uložené nějaké peníze v bance v Ilese. Nepotřebuji je." Pokrčím rameny a když vidím, že neodvratně balí s lítostí se vyhrabu na všechny čtyři.
Nechce se mi.
Zoufale.

Vyskočím a hvízdnu na Certa. Morké vlasy pranic neřeším. Však ony za jízdy uschnou.
"Chceš pomoct nahoru?" Zeptám se opatrně, protože dobře vím, že někdy je posedlá samostatností a někdy se zase klidně nechá hýčkat.
Čert aby se v nich vyznal. V ženských.

Nyskel
23.6.2015
18:18:46
S nadějí vzhlédnu. "Vážně bys to pro ni udělal?? Na tebe Minnie určitě dá." vyhrknu nadšeně.

A když Gunter dodá, že by ji ještě vyplatil, můj pohled změkne a culím se jak sluníčko. "Já bych ti přispěla, jen co nalovíme nějaké kožešiny." dodám přičinlivě. Protože faktem je, že jsem skoro švorc! A zvláštní je, že mě to až tak nestresuje...

Pokrčím rameny a s trochou výčitek pohodím staženou lišku do křoví. Gunter má pravdu, vniveč nepřijde, ale i tak mi to přijde jako plýtvání.
Pak si znovu opláchnu ruce a pobalím vše do brašen.

S lítostí se ohlédnu. Bylo to moc příjemné zpestření, ale sama vím, že už bychom asi měli jet. Vzdychnu.

Gunter
23.6.2015
17:58:11
Vážně naslouchám.
"Myslím si, že tenhle postoj bude vůči tobě mít většina děvčat. Ony si tak jsou velmi dobře vědomé toho, čím se živí. Tudíž se mohou chovat trochu ostýchavě ve společnosti slušné dívky, která se nikdy nemusela prodávat."

Na její návrh zamyšleně pokrčím rameny.
"Těžko říct. Můžu zkusit s Min promluvit. Koneckonců, ona už taky na pokoje nechodí. Mohla by třeba u ní udělat vyjimku. Platná je ji při vedení podniku i tak. A ne málo.
Zkusím využít teď toho našeho pobytu v Meleborku a když se o Masku dobře postará, navrhnu ji to.
Mohl bych za ni třeba složit nějakou peněžní částku, když ji máš tak ráda..."
Dodám zamyšleně.

Zavrtím hlavou nad nabízenou liškou a ušklíbnu se.
"Jsem sytý a v lidském opravdu na syrové maso chuť nemám. A na to, abychom si ji upekli, čas není.
Pohodil bych ji do křoví, však ona si ji zvířata najdou a pošmáknou si."

Nyskel
23.6.2015
7:56:39
Zarazím se uprostřed práce a zamyslím se. Vzpomínám, co všechno mi říkala. Jenže moc si toho nepamatuju, protože jsem byla celá rozrušená z té slavnosti.

"To nevím. I když počkej... myslím, že asi ne. Neptala jsem se o moc dál, nechtěla jsem ji zbytečně trápit. Ale pochopila jsem, že právě kvůli jeho smrti skončila tam, kde skončila. Ale jistá si nejsem..." trochu provnile se pustím znovu do stahování.

Namlouvám si, jaké jsme přítelkyně a nepamatuju si ani základní věci. Pěkná přítelkyně!

"Ale máš pravdu, že nesnáší to, co dělá. Víš, že mi ani nechtěla tykat? Pořád měla pocit, že je něco míň. Až když jsem jí řekla, že já jsem jen dcera pekaře, trochu se to zlomilo. Sice si dál trvala na tom, že já jsem na rozdíl od ní slušná, ale myslím, že už ji to potom tolik neužíralo." mluvím zamyšleně napůl k němu a napůl k sobě.

"A nemohla by si ji Minnie nechat jen jako nějakou... no nevím. Třeba jako komornou, jako měla Helenina teta?" navrhnu, i když vím, že zrovna my dva do toho vůbec nemáme co mluvit.

"Klidně bych ji vzala na cesty s námi, ale to by pro ni asi nebylo. Navíc neví, že jsme Vlci..." mudruju dál, ale tohle už nahlas neřeknu. Nevím, co bude dál a taky... o tomhle nerozhoduju sama. "A kdo ví, jestli nějaké cesty budou..." Tahle chmurná myšlenka mě pěkně zchladí.

Práce je hotová. Zběžně si umyju ruce, kůži opatrně smotám přes plátno, které vylovím v sedlových brašnách, aby krev nezašpnila kožešinu.

"Nedáš si ještě?" významně ukážu na staženou lišku. Já už sice dostala hlad, ale na jídlo ve vlčím teď nemám ani pomyšlení. "Nebo že bychom Soterovi přivezli dárek?" dodám ironicky. Na druhou stranu... nechat to tu jen tak, to mi přijde jako plýtvání.

Gunter
23.6.2015
0:29:56
Moji pomoc nechce, takže sebou plácnu do trávy na břehu jezera a založím ruce pod hlavu. Jen tak pozoruji, jak se mraky honí na nebi a po očku ji pozoruji.
Zajímá mě, co řekne.

"Milá to ona je. Má laskavé oči. Vždycky byla Min velkou oporou i když tolik nenávidí, co dělá."
Nys mi sdělí, že její otec byl lovčí a já překvapeně zdvihnu obočí.
"Lovčí? To jsem nevěděl. Nikdy mi o něm nevyprávěla. Poslyš...myslíš, že je ještě na živu?" Zeptám se najednou a s oživeným zájmem se vzepřu na lokti.

Nyskel
22.6.2015
22:50:02
Poočku pozoruju, jak natřásá peří a potutelně se uculuju. Je v podobných momentech téměř neodolatelný!

Na svůj úlovek jsem hrdá. Už prve, jak jsem srst pohladila poprvé, jsem si říkala to samé. Anne bude mít radost.

Poplašeně vzhlédnu, ale rychle to ovládnu. "Je moc milá. A hodná..." dodám jakoby nic. "Navíc její otec byl lovčí. Věděl jsi to?"

Gunter
22.6.2015
22:44:47
Vyčítavě si ji přeměřím. Mám bolístku, je ošklivé, že si ze mě dělá legraci.
Opatrně si sáhnu na bradu a hlasitě vyjeknu.
"Auuu, bolí to! A ty se mi směješ! Navíc přitažlivý budu i tak! To jenom ty to nevidíš a nedoceňuješ!" Pohodím uraženě mokrými vlasy a schválně zatáhnu břicho a roztáhnu ramena, aby mohla ocenit moji vypracovanou postavu.

Znalecky přeletím očima kožešinu a hvízdnu.
"Krásně hustá. Měla jsi štěstí na pěkně vypaseného lišáka. Zdravého a mladého. Anne bude mít límec, který ji bude každá závidět.
Nějak sis ji oblíbila, co?"
Neodpustím si.

Nyskel
22.6.2015
22:29:16
Uvolněně se zasměju, položím lišku do žloutnoucí trávy a proměním se. Za chvilku už liška visí na větvi a já opatrně stahuju kůži. Nepatrně se u toho ušklíbám, ale Anne si zaslouží dobře odvedenou práci. Vždyť nebýt jí, nebyla bych tady. Kdyby Terry věděl...

Poočku sleduju jeho činění a když ho vezme větev po čumáku a on poraženecky leze na břeh, rozesměju se.

"Jasně. Až budu chtít přetáhnout po bradě klackem, půjdu si s tebou zaplavat." nenuceně utrousím.

Pak se na něj starostlivě zadívám. "Ten šlinc nevypadá zrovna vábně. Bál ses, že na Meleborku budeš příliš přitažlivý?" neodpustím si další rejpnutí, ale pocitivě se u toho činím.

Gunter
22.6.2015
22:25:21
>"Sluha by ti nestačil?" Naberu do tlamy vodu a nechám ji volně vytékat. Větev mi hanebně uniká jak se pod mojí váhou ponořila pod vodu. Snažím se ji chňapnout i pod hladinou a pevně ji svírám tlapou.

"V zimě? Jsi Vlčice, u nesmiřitelné Habet! Máš kožich jak medvěd!" Odfrknu pohrdavě, tlapa mi sklouzne a větev se vymrští nad hladinu.
Pořádně mě vezme přes čelist a mně se na chvíli zatmí. Bolestně zakňučím a ublíženě se hrabu zpátky ke břehu.

"Chceš s tím stahováním pomoct?" Kniknu a jen vstoupím na pevnou zem a otřepu se, proměním se zpátky.
Vlasy mám mokré a zkadeřené. A na spodní čelisti pořádnou rudou podlitinu.

Nyskel
22.6.2015
22:17:21
"No jo... už jen služka mi chybí k dokonalosti." poznamenám ironicky.

K jezeru dorazí první on. Já si dávám pozor, abych tu lišku, co nesu v tlamě, zbytečně neumolousala.

Gunter ale nezabrzdí na břehu. Vřítí se do jezera jak velká voda. Doslova!

Přijde mi jak malé štěně, jak tak nahání větev na hladině. "Blázníš?! V takové zimě?!" vyjeknu zděšeně a ani to moc nehraju. Teď, ve vlčím, mi zima není, ale představa ledové vody mě zrovna dvakrát neláká.

Gunter
22.6.2015
21:44:23
Spráskám zajíce a trochu provinile kouknu na Nyskel, jestli taky nechtěla kousek. Nechal jsem jen hlavu a nohy a ona nic nejedla...
Mohl bych ji chytit nového..... Napadne mě, ale pak si všimnu jejího lehce znechuceného výrazu a dojde mi, že na zajíce rozhodně zálusk nemá.

"Tak slečince se zachtělo hostiny.....já to říkám pořád, že patříš do vyšší společnosti. Sama vidíš, jak rychle sis na to zvykla."
Dobrá nálada mě neopouští a s jazykem plápolajícím ve větru ji následuju k jezeru, mordu rudou a umatlanou od krve.

Když dorazíme k modravému oku hladiny, protáhnu se kolem ní a vřítím se jako beranidlo do jezera, rozstřikuje vodu na všechny strany.
"Je skvělá, pojď se očáchat!" Lákám ji, zatímco metám kozelce ve vodě a honím plovoucí větev po hladině.

Nyskel
22.6.2015
21:05:51
Zrychlím. Na chvilku mě napadne, že mě Gutner chce předběhnout, ale ne, tohle by mi neudělal.

On si podá zajíce a já jen o fous později zanořím své tesáky do liščího hrdla. Ale opatrně, abych nepoškodila kožešinu. V tomhle už jsem se poučila.

Hrdě vzhlédnu, lišku v mordě, jenže to, co dělá Gutner............

Zrovna tomuhle už jsem tak trochu odvykla. "Já si raději počkám až na hostinu." odtuším a nedokážu úplně zakrýt znechucení. Vím, je to pro nás přirozené, ale... no....... Co už.

"Stáhnu ji asi ještě u jezera, ať si netahám špinavou práci na Melebork. Možná bych se jim zdála podezřelá, s tesákem v ruce. I když... vědí, co jsem zač. Aspoň někteří." mudruju směrem ke svému společníkovi, ale Vlčice už se odvrátí a pomalu zamíří zpátky k jezeru. Budu si pak chtít umýt ruce! Pořádně!

Gunter
22.6.2015
20:51:46
Letím mezi stromy a jen občas hodím hlavou směrem k Nys, která zase jednou běží vedle mě, světlá a nádherná. Jako vždy si užívám každý pohyb, každý skok. Svaly mi pracují, napnuté jako pružiny, nos mi plní vůně podzimního lesa a moje divoké instinkty nabývají vrchu.
Běžím protažený jako střela a plynule vybírám ostré zatáčky mezi stromy.

Nyskel zachytí lišku a její otázka mě rozesměje.
"Dovedeš si představit někoho, komu by se nelíbila kožešina z lišky? Honí zajíce." Dodám a přidám na tempu.

A pak jsem ji zahlédnu. Rezavou a plachou jako jarní sen. Ne nepodobnou mé půvabné společnici. Uhnu stranou, abych Nyskel uvolnil cestu a skočím za zajícem, který kličkuje před ní v mlází a doufá, že se mu podaří zmizet v noře.
Nezmizí.
Vlčí instikty jsou silné.

Odrazím se od země a skočím po něm.
Moje velké bílé zuby, tak pevné a tak smrtící se noří do měkkého masa, drtí křehké kosti a horká krev mi zaplňuje krk. Trhám čerstvé maso a hltám ho s dychtivostí hladového psa.

Nyskel
22.6.2015
20:40:13
Vítr mi sviští kolem uší a všude je tolik pachů a barev! Po tak dlouhé době mám je najenou náramně osvěžující být ve vlčím.

Letíme jak dvě šipky lesem, každý zvlášť a přesto spojení. Vycítím každé Gunterovo vychýlení ze směru, každé zaváhání.

Najednou mě přes nos praští pach lišky. Zpomalím a opíšu veliký kruh. "Myslíš, že by se Anne líbila liščí kožešina na límec?" prohodím směrem ke Gunterovi. "I když asi ještě nebude mít úplně zimní srst." zvažuju. Najednou je pro mě důležité, aby Anne dostala to nejlepší.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.