abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Klubko zmijí ::
družina
stránkovat po:  
 

Jack Taggert
6.10.2017
21:46:39
Pokrčím lhostejně rameny, když Elora odmítne můj návrh. Stejně jsem s tím moc nepočítal. Óóó...ono to umí kousat. To by jeden neřekl. Jen pokračuj. Sekne Ti to, když se vztekáš. bavím se v duchu. “To by mě ale opravdu mrzelo. Mít pověst flákače...to je hrůzostrašná představa.“ zacukají mi koutky a pak se neudržím a rozesměju se.

Elora mluví dál a je na ní vidět, že jí zachování zdvořilého chování dává docela zabrat. Potřesu chápavě hlavou. “Ani já.“ skočím jí neomaleně do řeči, když mě upozorňuje na fakt, že není místní. “Pokusím se na nic nezapomenout. Aby nedošlo k nějakému nedorozumnění či dokonce trapné situaci.“ přislíbím a dokonce to myslím i vážně. Aspoň částečně.

Když se Elora otočí na Laren, už do toho zasahovat nebudu. I když s ní nesouhlasím. Dokonce i Elora má právo na názor. Navíc moji pozornost upoutá John, který mě napomene. No jo. Já vím. Tady se to nesluší. Tady jsou všichni moc nóbl. otočím se na Johna a mrknu jedním okem. Ten nicméně můj nápad s převlekem podpoří. Docela mě to překvapí. Chápu i jeho obavu o ženy v klášteře.

“Pravda je, že se mi moc nelíbí představa, že by jste vy dvě, dámy, pohybovali po mužském klášteře bez převleku. To je o průšvih. Dvě krásný ženský v baráku plným nadržených chlapů.“ prohodím a vím, že si tím reputaci rozhodně nezvednu. “A rozdělit se...při vší úctě. To bych byl sám proti sobě. Samozřejmě je možné, že to tak dopadne bude potřeba se rozdělit. Ale docela rád bych se tomu vyhnul.“ křivě se usměju.

“Navíc, Johny... v jedné věci nemáš pravdu. Někdo mocný za námi stojí. A Boha na mysli nemám.“ prohodím tajemně a otočím se na Laren. “Samozřejmě, že se za nás nikdo nepostaví. Ne v této věci. Je to církev.“ řeknu tak, aby bylo všem jasné co si obecně o celé církvi myslím. A nic hezkého to nebude.
Opřu se rozhodím ruce a upřu zrak ke stropu. “Tím nechci říct, že bych měl něco proti Tobě, pastore.“ Je-li potřeba doleju sklenku a s pohledem ke stropu ji pozvednu v přípitku. “Na Tebe příteli.“

Rozhovor s Laren je jako tančit bosý mezi zapálenými svíčkami. Vzrušující a nebezpečný. Jedna chyba a bude to bolet. A to mám rád.
“Já vím.“ přikývnu, kdy Loren prohlásí, že není jedna z mnoha “Proto Vám také to místo nabízím.“ řeknu sice zcela vážně, ale na očích už je vidět, že to tak horké nebude. “Jackova erotická sekta. Tuctovkám vstup zakázán.“ přednesu zasněně a na okamžik se zarazím. Fantasie jede naplno. Povzdechnu si. “To je tak krásné snít.“

Další její slova mě zarazí. Chvíli na ni nevěřícně zírám. Pak si to uvědomím. Šlechta. Jasně. Hlavně nespadnout do bahna obyčejných lidí. Zachovám však pokerovou tvář. Pak se přívětivě usměju. “Vystoupat nad šeď průměru těch obyčejných a nudných mnoho.“ zopakuju zamyšleně “Hmmm... Zajímavé. Ono jde i o způsob, jak člověk vystoupá nad šeď průměru.“ řeknu rozvážně.

Obočí mi překvapeně vyjede nahoru, když slyším, že co nelze skrýt, to by se mělo více ukázat. No to chci vidět.

“Za hodinu?“ nevěřím svým uším. Pak se zamyslím. Napadá mě jen jeden způsob, jak by to šlo do hodiny zařídit. Padělat.
I to jak Laren mluví. Jakoby o tom celém problému věděla víc. “Můj rychloplán nebyl přijat. Pokud si všichni myslíte, že tenhle má šanci na úspěch, můžeme to vyzkoušet.“ pokrčím rameny. Hodina zdržení vůbec nevadí. Bude čas na koupel a na rozhovor s několika lidmi.

Laren Wright
3.10.2017
23:04:08
Rozhodně se nehodlám dopustit faux pas a začít Jackovi vysvětlovat význam jemu neznámého slova. Ostatně, s vytvářením situací za hranou společenských konvencí si vystačí sám, jak dokáže svými dalšími slovy. Neurazím se, nepohoršuji se. To rozhodně ne. Ani nejsem v rozpacích. Naopak, pohlédnu Jackovi zpříma do očí. Klidně a sebevědomě. Dokonce se drobně usměji. Ne přezíravě nebo snad shovívavě.
"Já nikdy nejsem jen jedna z mnoha, Jacku." pronesu dost důrazně na to, aby má slova zazněla jako nepopiratelný a nezpochybnitelný fakt, a ne s natolik přehnaným důrazem, aby zněla jako vychloubání.
"A čím dříve tuto skutečnost přijmete, tím rychleji sám vystoupáte nad šeď průměru těch obyčejných a nudných... mnoho." dodám přátelsky.

Pak dám prostor ke zcela neakceptovatelnému návrhu pana Taggerta ohledně možnosti vstupu slečny Haladar a mě do kláštera a také k i když ne zcela přínosné, tak zcela jistě zajímavé debatě mezi slečnou Haladar a Jackem. Opět můj pohled spočine o něco déle na zamlklém panu Singletonovi, aby se vzápětí stočil na pana Griffithse.
"Nikoliv, drahý Johne. Když nelze něco úspěšně zahalit, je mnohem přínosnější na to naopak upoutat pozornost." pokrčím rameny.
"A děkuji vám za vaši starost." usměji se.

"Ale vezměme to postupně." podívám se zase po všech.
"Pokud jde o to pověření, jsem si zcela jistá, že s ním se vám bude lépe a snadněji dožadovat se jak prohlídky opatovy pracovny, tak jeho těla,
Jacku. Takže když odchod do kláštera odložíte tak o hodinu, obstarám jej."
pronesu, jako by nebylo nic snazšího.

"A... je to ovšem jen můj názor, bylo by asi vhodnější, aby se do kláštera v tuhle chvíli vydali jen pánové.
Nebojte se drahá, my dvě si zatím uděláme pěkné odpoledne."
usměji se na slečnu Haladar.
"Náš čas zcela jistě přijde. Třeba ve chvíli, kdy pánové budou potřebovat, podle toho, co zjistí při téhle návštěvě kláštera, prozkoumat některá jeho místa bez svolení a vědomí jeho představených. Mám dojem,
že pak jim oficiální návštěva nás dvou na tomto místě a rozruch, který jistě způsobí, dopřeje jistě dostatek času, prostoru a hlavně soukromí k téhle akci."


A zase mluvím tak, jako bych nepochybovala o tom, že mě a slečně Haladar bude tato návštěva kláštera umožněna. Pohlédnu na vás tázavě, zvědavá na vaše názory a připomínky. Rozhodně si neosobuji právo na to, aby tento můj návrh byl brán jako dogma.

John Griffiths
3.10.2017
6:34:15
Reakce paní hraběnky na sklouzávající sklenici mě nijak nepřekvapí - dobře jsem věděl, že se v ní skrývá víc, než by většina lidí myslela. A její slova jen utvrdí mou víru v ní - věcná a jako vždy rozumná, občas vkusně podložená humorem. Dost na to, aby na Jacka udělala bez problémů dojem, ale nikdy tak, aby se snížila na jeho úroveň.

Nepřiznal bych to, ale Jackova poznámka o "chlapících s knihami plnými nahých žen" mě pobaví. Sklopím hlavu, aby nebyl vidět můj úsměv. A po hraběnčině odpovědi ji nechám ještě chvíli sklopenou, bylo by nevhodné tvářit se zde až tak pobaveně.

Zatímco slečna Elora na Jacka reaguje poměrně zatrpkle (a já marně přemýšlím, jak situaci mezi nimi alespoň trochu uklidnit), můj postoj vůči němu už tak hrozný není.
Do chvíle, kdy pronese tu urážlivou poznámku s volným místem.
Sám sebe přesvědčuji, že to nebylo myšleno zle, pouze se nechal příliš rozptýlit a vůči paní hraběnce žádné nekalé úmysly nemá. To a fakt, že sedíme u stolu v této společenské místnosti, jsou jediné důvody, proč nezareaguji výrazněji.
Pouze na něj tudíž pohlédnu dostatečně výmluvně s varovným: "Jacku." Bohužel, jak si pozdě uvědomím, můj hlas zní i mírně shovívavě. To jsem nezamýšlel. Můj výraz přesto jasně značí, že podobnou narážku by neměl opakovat.

Pak už dále poslouchám konverzaci.
"Obávám se, že vás, paní hraběnko, i zde slečnu Eloru, bude skutečně nutné nějak zahalit," pravím se zdvořilým pohledem na obě zmíněné dámy, "přestože snad nebude nutné tak drastické řešení, jako... ehm... mluvit vysokým hlasem. Samozřejmě, je i ta možnost, že by do kláštera šli jen někteří z nás. Bylo by to možná bezpečnější a já bych vás nerad vystavoval riziku, že se něco pokazí. Obzvlášť v situaci, kdy se za nás v případě nouze nikdo pověřený nepostaví."
V duchu si pogratuluji, že se mi podařilo ignorovat Jackovy vulgarismy, jelikož si dobře uvědomuji, že občas umí být nakažlivé. To bych si ovšem nedovolil, bylo by to i pod mou důstojnost.

Svými slovy nechci paní hraběnku ani slečnu Eloru nikterak upozaďovat, ale v této situaci možná bude nejlepší, budou-li pátrat jinak než my. V klášteře by jim možná hrozilo zbytečné nebezpečí.

Elora Haladar
28.9.2017
16:00:17
Zalapám po dechu, když Jack zavtipkuje k hraběnce na téma jeho klubu nahých žen.
“Ten má ale vychování.“ Nechci, aby to na mě bylo znát, ale docela mě zajímá odpověď hraběnky. Jistě se když tak dokáže bránit sama a proto do toho nijak nazasahuji.

Vracíme se k problému žen v klášteře. Ani mě nepřekvapí, že Jacka nic nenapadlo.
“Tak když si ani nepovažoval za důležité sdělit, že tam ženy nesmějí, tak mě to opravdu nešokuje.“ Pomyslím si s upřeným pohledem na Jacka. Ten pak navrhne nějaké řešení, evidentně vymyšlené právě teď. Nad jeho obhajobou, že to je jen první nápad, se mile usměji.
“Pak tedy budeme hledat i další. Jistě přijdeme na něco… lepšího.“ Oznámím zcela vážně.

Jack mi vysvětlí, že skutečně neměl více času, aby něco zjišťoval, protože se zabýval naším úkolem. Ušklíbnu se. Chování toho hrubiána mě už ani neudivuje.
“Ještě, že jste mi to vysvětlil. Mohla jsem totiž mylně dojít k názoru, že jste se až doteď flákal.“ Vracím mu to jeho kousavým tónem.
“Zvláštní chlap… Na obyčejnou otázku kousavá odpověď…To bych chtěla vidět, jak to vypadá, když se mu položí náročnější otázka než taková, co vlastně ví.“

Jack se mi hraně omluví. Nemusím se ani namáhat, abych použila svoji schopnost na odhalení pravdy.
“Jistě ani vám neuniklo milý pane Taggerte, že nejsem „místní“. Zas až tak moc vás nepodceňuji. Neznám vaše zvyky a obyčeje takto dopodrobna. Tudíž ano, měl jste mě informovat. Příště si jistě dáte pozor. Děkuji.“ Zamrkám, i když bych nejradši toho nevychovaného chlapa nakopala. Zachovávám si však svoji důstojnost a vychování.

Když Jack navrhne nějaké řešení, ani nehnu brvou.
“No konečně nějaký užitečný nápad.“ Otočím se nakonec k hraběnce.
“Jistě budeme mít dost času, abychom přišli na nějaký způsob, jak se do kláštera dostat. Dokud ale o tom místě nic nevíme, nemá cenu se tu nad nějakým plánem zbytečně zdržovat.“ Nastíním hraběnce, jak se popereme s malým problémem, že nejsme mužského pohlaví.

Jack Taggert
27.9.2017
23:09:47
Laren chytne sklenici. Spokojeně našpulím rty a téměř neznatelně přikývnu. Všimnu si, že se na ni moc nedívala a přesto sáhla na jistotu. Nejsi v klubu jen tak. Nejen postavení, prachy a možnost se někam dostat. Je v Tobě víc, děvče.

Pokračuju s Laren v rozhovoru. Jedno slovo mi však vytvoří vrásky na čele. “Religini...co?“ zatvářím se nechápavě, ale pak se usměju “To ale nezní vůbec špatně. No já si snad založím sektu. Kupa ženských se slibem, že se nezahalí. Ho ho hóó...to zní dobře.“ Rozesměju se spokojeně a upřu na Laren pohled. “Mám volné místo. Nemáte zájem?“ Prohodím pobaveně.

Pak ale zvážním. “No já nevím...“ Takováhle kniha by mohla dost zacloumat s morálkou. Pohled na obrázky probudí fantasii a potlačované chtíče...“ Nadhodím ničím nepodloženou variantu.

“Nad vstupem žen do kláštera jsem už přemýšlel.“ řeknu zamyšleně “Popravdě mě toho moc nenapadlo. Snad jen..sehnat dva hábity, které by zamaskovaly vaše...ženské atributy. Tvář skrýt maskou, vlasy kápí. A to nejhorší...musely by jste buď mlčet a nebo to ještě vytáhnout vejš. Protože...to maskování...no asi takhle. Vydávali by jste se za muže. Svůdníky, kteří svedli řadu žen, i vdaných a jako pokání jste složily slib mlčenlivosti a obličej jste si zohavily. A nebo když ne mlčenlivost, tak kastrace, která by vysvětlila vaše něžné hlásky. Takže hábity, masky a tenké hlásky a vše je v pořádku. Ale je to jen první nápad.“

Pozvednu sklenici a zjistím, že je prázdná. “K čertu!“ zanadávám a sklenici doleju.
“Nóóó...“ protáhnu zamyšleně “Dojíme, dopijeme, sbalíme se a jedeme.“ Zjevně si s nějakou delší přípravou hlavu nelámu. “Posvěcená shora...bohužel pouze ústně. Je žádaná maximální diskrétnost a tak jako vždy – když se něco podělá, dají od nás všichni ruce pryč.“ Poznamenám suše.

Elora k tomu má také co říci. Bavím se jejím chladem. “Bohužel...“ povzdechnu si s hranou lítostí “Byl jsem natolik zaneprázdněn běháním po lese a lovením krvelačné bestie, až jsem se z toho nemohl soustředit na svůj úkol. Příště se budu soustředit pouze na něj a lov přenechám tady našemu čmuchalovi a vám.“ Řeknu malinko kousavě a rukou pokynu k Kilianovi.

Protočím oči, když se Elora přizná, že jí problém se vstupem ani nenapadl. Proč mě to překvapuje? Na její rýpnutí reaguju s ironickým úsměvem. “Velmi se vám za to omlouvám, slečno. Mělo mě napadnout, že Vám informaci o problematickém vstupu žen do mužského kláštera musím sdělit osobně.“ Zatvářím se opravdu provinile. Kdo by mě neznal, ten by uvěřil.

“Teď mě tak napadlo, že by se vstupem mohl pomoct bratr Gilbert.“ ušklíbnu se.

Kilian Fields Singleton
27.9.2017
16:57:05
Jack trochu tvrdě reaguje na Eloru. Trochu se zamračím.
Potom začne zase mluvit. Musím uznat, že vcelku rozumně.
Kdyby, ti co ho poslali, věděli víc než nám řekl, nejspíš by si to už dávno vyřešili.
Vyslechnu si plán. Zní rozumně. A pokud budu mít šanci se někde oddělit a něco „vyčmuchat“ tím lépe. Teda pokud se mi bude chtít do mé druhé podoby.
Přemýšlím, zda bych se neměl na něco zeptat, ale nic mě nenapadá. Zatím vše plyne bez potíží. V rámci možností.

Laren mě překvapí i pobaví zároveň tím, jakým způsobem chytne sklenku. Mírně nad tím zakroutím hlavou.
Její poznámku ohledně knihy nechám vzdáleně bez povšimnutí. Podaří se mi všimnout si, že se tím evidentně baví.
Dále pak Mluví k Elore. Tak si hledím jídla před sebou.

Je vidět, že moje zapojení do hovoru není potřeba. Jack má plán a Laren zase přesné připomínky.
S tím se podívám na Jacka, jak se na to zatváří.

Co se Elory týče. Jen se bavím tím, jak pěkně Jackovi odpovídá. Ta holky se nezdá.
A já? Než začneme tak se potřebuji nějak dostat do pohody. Jen ještě nevím jak.


Elora Haladar
25.9.2017
16:00:22
John přijme nabídku vstoupit do klubu.
“To je dobrá zpráva.“ Usměji se. Sleduji, jak si všichni připíjí whisky. Překvapení nad tím, když hraběnka přijme tento způsob servírování a upije ze sklenice, mě na chvilku ochromí. Pak se ale vrátím v myšlenkách k našemu problému. Jack mi odpoví na moji otázku dost nevybíravým způsobem.
“Hrubián.“ Probodnu Taggerta zamračeným pohledem.
“Co to s tím má společného?“
“Omlouvám se, ale z vyprávění hraběnky jsem měla dojem, že o svém úkolu již něco víte. Netušila jsem, že jste teprve na začátku.“ Vyslovím zcela ledovým tónem. Pak dostaneme od Jacka i informace o tom, kde začít. Nad výběrem jeho slovníku jsem chvilkami v šoku. Naštěstí se do hovoru přidá i hraběnka a tak nemusím nijak reagovat. Ta mi však sdělí něco, co mě ani nenapadlo a to, že do kláštera se jako ženy nedostaneme.
“Ta jejich pravidla.“
“No vidíte, to by mě ani nenapadlo. A jak vidím, ani pan Taggert nepovažoval za důležité tuto skutečnost zmínit.“ Vrátím Jackovi jeho urážku. A už se snažím vymyslet způsob, jakým se dostat do kláštera, kam ženy nesmějí.

Laren Wright
23.9.2017
0:29:24
Jen s úsměvem oplatím slečně Haladar kývnutí hlavou, když vyřkne svá slova. Pak pohlédnu na pana Griffithse, stále s jemným úsměvem.
"Nedomnívám se, drahý Johne, vím to." pronesu, jako by nebylo nic samozřejmějšího.
"A jsem opravdu nadšená, že souhlasíte." kývnu i já hlavou.

A pak už se vážně bavím nad vaším údivem, když vám oznámím ty, jak se zdá, šokující informace o panu Taggertovi. Sice to prozradí jen můj o něco větší úsměv a jiskřičky v očích, ale ano, bavím se. Prostě jsem ráda krok o napřed, a ne v pozici, kdy se divím já.

Když si pan Taggert sedá zpět ke stolu i s láhví whisky a sklenkami a nabízí onen nápoj i nám, jen kývnu. Když ke mě ale mě určená sklenka putuje tak neotřelým způsobem, zdá se, že na něj snad ani nebudu reflektovat a sklenka prostě skončí rozbitá na zemi. Pak se ale má ruka celkem rychle pohne a sklenku klouzající po stole s jistotou zastaví, skoro bez toho, abych se na ni podívala. A jako by se nic nestalo elegantním pohybem ji zvednu k ústům a upiji, než ji zase na stůl položím.

Zatím mlčím a nechávám prostor panu Taggertovi, když mluví o svém úkolu a pak i vám na případné dotazy. Jen sleduji. Věci podstatné i ty méně podstatné, mezi které třeba patří to, jak se pánové staví ke konzumaci onoho ušlechtilého nápoje, jakým tato whisky vskutku je - a co to o nich prozrazuje. Mezi ty podstatnější věci hodné pozornosti patří třeba zvláštní zamlklost a skoro až zádumčivost pana Singletona a taktéž jisté napětí mezi slečnou Haladar a panem Taggertem.

Když pan Taggert vysloví slovo "bordel", jen trochu pozvednu obočí. Ovšem jeho poslední poznámka vynese mé obočí ještě výše.
"Jak se zdá, budu si muset doplnit vzdělání, co se religionistiky týče.
Opravdu si nedokáži vybavit náboženství, které by si zakládalo na věrném zobrazování neoděných žen."
poklepu si zamyšleně ukazováčkem po bradě.
"I když chápu, že taková kniha by byla vskutku... velmi nebezpečná." dodám ještě zcela vážně a raději znovu sáhnu po sklence, abych zakryla to, že mám co dělat, abych se nerozesmála a sklopením pohledu ke sklence skryla veselé plamínky v mých očích.

Kontrolu nad sebou ale získám velmi rychle.
"Nicméně pravdou je, že kláštery jsou dosti uzavřené světy a velmi neradi do nich jejich obyvatelé pouští někoho z venčí. A vzhledem k tomu,
že zde se jedná o mužský klášter, jsou naše šance podílet se v jeho prostorách na pátrání celkem mizivé, má drahá."
pohlédnu na slečnu Haladar.
"Pokud tedy na něco nepřijdeme.... vlastně nepochybuji o tom, že nakonec něco vymyslíme." usměji se na dívku.

Pak se má pozornost vrátí opět k Jackovi.
"Takže, kdy se chystáte klášter navštívit? A když jste mluvil o tom, že celá záležitost je posvěcená shora - máte nějaké pověření? Obávám se, že vaše slovo představeným kláštera stačit nebude." zeptám se věcně.

Jack Taggert
22.9.2017
11:35:39
Vychutnávám whisky a poslouchám. Slova Johna na mě udělají dojem a nijak to neskrývám. Uznale kývnu.

Elora není spokojena s množstvím informací, které jsem jim poskytl. Shovívavě se na ni usměju. “Ach...drahá Eloro...“ zní to ode mě trochu neupřímně. Shovívavý výraz je taky rychle pryč. “Když jsme sem vyrazili, věděli jsme, že tady někde něco trhá lidi na kusy. Nic víc.“ řeknu tvrdě “Né, že by jsme teď měli vo moc podrobnější informace, ale rozhodně jich není míň.“

Doleju sklenici a trochu vybryndám na stůl. Nevšímám si toho. Pošlu sklenici zpět. Nechá za sebou mokrou stopu. Na okamžik se na ni zadívám. Jako doma, Jacku. Jako doma.

“Rozhodně bych začal u opata. Jak těla tak v pracovně a soukromém pokoji. Pokud to není ta samá místnost. A pak se vyptávat. Asi najdem pár kostlivců ve skříních. Možná uděláme trochu větší bordel...“ pokrčím rameny “Ale pozor na jednu věc. Uvědomte si, že roucho mnicha může skrýt lecos. Třeba vraha.“ na okamžik se zarazím “Ale třeba straším zbytečně a uvítá nás parta dobrosrdečných chlapíků s knihou, kde budou věrně zobrazeny ženy bez oblečení.“ usměju se.

Kilian Fields Singleton
21.9.2017
20:45:23
Zaslechnu své jméno. Zvednu pohled od talíře a podívám se na Laren.
Vyslechnu si co má na srdci a nijak na to nereaguji. Možná mi dojde později, cože se to tu vlastně stalo, ale teď nejsem v rozpoložení, které by mi dělalo radost.
Zachytím Laren pohled a jediné na co se zmůžu je pokrčit rameny.
Dnes vážně nejsem ve své kůži. A obávám se, že bych nebyl ani v jedné.
Také nám přiblíží něco o Johnovi. To že i on by se mohl dostat do onoho záhadného klubu, mě nijak nepřekvapí. Mladík si vedl velmi dobře.
Co mě však překvapí je, že Jack je členem onoho klubu.
Zdá se, že tam berou i ty neposedné.
Poslechnu si mlčky zbytek. Ujídám jídlo, nebo spíš se v něm prohrabávám a čekám, zda mi naskočí lepší nálada. O čemž teď pochybuji.
Jack je zřejmě nervózní. Donese si whisky a potom co se napije, nabídne i nám.
Chytnu sklenku, kterou jsem si nechal poslat na dvakrát ji do sebe kopnu a pošlu ji zpět k Jackovi, aby ji doplnil.
Jack nám poví, co ví a jak to vystihla Elora. Není toho moc. Stejně tak i její otázky jsou přesné.
Kdyby se nezeptala, zeptám se sám.

John Griffiths
20.9.2017
21:07:41
Když na mě utkví hraběnčin pohled, zdvořile se usměji. Jsem možná mírně nervózní, avšak nedávám to znát.

Chvíli poté si nejsem jist, zda slyším správně. Paní hraběnka mi nabízí členství v Klubu dobrodruhů? Je to možné? Mám co dělat, abych zachoval dekorum a neotevřel ústa, přesto však chvíli vyhlížím udiveně - než se vzpamatuji a začnu opět přemýšlet.
O tomto klubu jsem již slyšel od své tety a členství v něm jsem vždy považoval za něco výhradního, určeno jen těm nejlepším. A nyní je to nabízeno mně? Nemohu ani vypovědět, jaká je to pro mě pocta. Nevím, zda jsem toho zcela hoden.
Též fakt, že mě hraběnka považuje za schopného člověka, mě potěšil. Jen rád jsem pomohl.

"Opravdu děkuji za nabídku, madam," začnu pomalu a snažím se, aby to znělo klidně, "překvapila mě, avšak velmi příjemně. Pokud se skutečně domníváte, že by pro mě bylo místo v Klubu dobrodruhů a že bych jakožto člen mohl být prospěšný, bude mi ctí přijmout." Drobně se ukloním.

Nabízenou sklenku přijmu a poděkuji. Upíjím pomalu, ale musím uznat, že jsem to, téměř bych řekl, potřeboval. Jackovo vyprávění si se zájmem vyslechnu a ještě chvíli poté, co domluví, o všem rozmýšlím.

Elora Haladar
19.9.2017
18:21:11
Pomoc nakonec přislíbíme Jackovi všichni, ale stále nevím na co. Proto se hraběnka ujme slova a vezme to od začátku. Pečlivě naslouchám. Když nám shrne důvod, proč tu s Kilianem jsme, jen kývnu hlavou. A znovu vyjádřím hraběnce svoje poděkování, že nás hodlá doporučit.
“Čehož si velice vážím.“ Dovíme se i důvod Johna, proč je tu s námi. A hraběnka mu položí dotaz ohledně vstoupení do klubu. Zvědavě vyčkávám, co John odpoví. A nakonec se dostáváme k Jackovi.

Moje překvapení, když je Jack označen za schopného člena klubu, maskuji velice těžce. Raději se napiji své vody, abych mohla svůj pohled zaměřit na sklenku a ne na Jacka. Hraběnce poděkuji pokývnutím hlavy za vysvětlení, jelikož se neodvažuji cokoliv vyslovit. Stačí mi, že musím svůj pohled otočit na Jacka, když je hraběnkou vyzván, aby nám oznámil, s čím tedy potřebuje pomoci.

Než se Jack dostane ke slovu, nabídne nám whisky. S přehnaným důrazem zavrtím hlavou, aby pochopil, že po whisky netoužím.
“Ne děkuji.“ Vysvětlím rychle. Jack se nakonec pustí do vysvětlování.
“To toho víme opravdu málo.“ Podotknu to, co je očividně zjevné.
“Máte aspoň nějaké podezření, kde ta kniha může být? Kde máme začít hledat?“ Vyzvídám.

Jack Taggert
17.9.2017
22:57:48
Pomoc je mi přislíbena. Spokojeně kývnu. Jen Elora se tváří zmateně. Nejsem na tom o moc líp, jen to na sobě nedávám znát. Když Laren začne probírat kdo tam proč a na čí doporučení je, zvednu se,
dojdu k stolku u stěny a vezmu z něj lahev whisky a několik sklenic. S tím vším se posadím zpět na své místo. Právě včas. Hraběnka na mě promluví. “Óóó...děkuji. Doufám, že v dobrém smyslu.“ Poděkuju s mírnou úklonou a naleju si do sklenice na dva prsty whisky. Jediným lokem sklenici vyprázdním a uznale přikývnu. “Dobrá.“

Zvědavě se zadívám na Laren. Koutky mi cuknou v úsměvu. “Podrobněji...nu...dobrá...“ Nabídnu whisky nejdříve hraběnce, pak Eloře a nakonec oběma pánům. Kdo přikývne, tomu naleju sklenku a pošlu mu ji po stole. Sám si znovu naleju.

“Takže...opat našel knihu. Zakázanou. Snad nějakou s jiným náboženstvím. Nechtěl se o ní příliš vyjadřovat. Je potřeba tu knihu najít, zajistit a zjistit kdo a proč ji tam přinesl. Kde ji získal, od koho atakdále. Informací je málo. Měl mi je dát opat, ale jak jsem řekl, zemřel.“ napiju se “Možná shoda okolností. Možná, že by tím nálezem tak překvapený či vyděšený, že to jeho srdce neuneslo. Možná ne.“ Pokrčím rameny.

“Teď víte všechno co vím já.“ prohodím konverzačním tónem a dopiju sklenku.

Laren Wright
16.9.2017
13:58:21
Jacka si vyslechnu velmi pozorně. Než se však dostanu k reakci na jeho slova, pohlédnu mírně tázavě na Eloru. Opravdu jsem byla tak roztržitá, abych vám všem nevysvětlila, jak se věci mají? Malinko se zamyslím. Jistě, naše setkání v hostinci bylo trochu... hektické a ne zcela podle mých představ, ale jsem si téměř jistá, že jsem se věnovala vysvětlení toho, jaký je důvod přítomnosti nás všech. Nu, možná jsem nebyla konkrétní v tom, čeho se týká Jackův úkol, ale to mělo zcela prostý a zřejmý důvod, sama jsem to v tu chvíli netušila.

A tak se na Eloru jen usměji.
"Jistě, má drahá. Jak jsem již zmínila, vy a pan Kilian jste zde jako čekatelé na členství v Klubu dobrodruhů a úkol, který jsme společnými silami tak zdárně vyřešili, měl prověřit, jestli bude vaše přítomnost v této elitní skupině pro ni přínosem. Ostatně, již jsem zmínila, že ode mne můžete oba očekávat kladné hodnocení a mé doporučení." usměji se o něco zářivěji, i když při svých slovech pohlédnu o něco déle na pana Singletona. Ale ani v té chvíli úsměv mou tvář neopouští, své jsme si už řekli a jsem toho názoru, že není třeba znovu mluvit o tom, že je víc než vhodné netajit při společné akci jisté, a to celkem podstatné, skutečnosti.

"Tady pan John se téhle akce zúčastnil na doporučení své tety, mé velmi dobré přítelkyně, taktéž členky Klubu dobrodruhů, která se kvůli svým povinnostem nemohla zúčastnit osobně." připomenu a můj pohled se zastaví na mladíkovi.
"Ostatně Johne, jak jsem již naznačila, ráda bych si s vámi promluvila vážně o možnosti, že byste posílil i vy řady Klubu. Schopných lidí není nikdy dost." kývnu na něj s úsměvem.

"No a když už jsme u těch schopných lidí," přesune se můj pohled zpět na pana Taggerta a zdá se, že mé oči tak trochu zajiskří, těžko říct, jestli pobaveně nebo prostě jen tak, "Jack je zkušeným a velmi schopným členem Klubu a protože jeho úkol a náš úkol měl společného jmenovatele, a to místo, bylo rozhodnuto, že naše vzájemná spolupráce na obou misích bude jistě přínosná pro obě strany.
Nu, pan Jack nám byl při řešení našeho problému víc než nápomocen a je teď tudíž na nás, abychom mu jeho laskavost, přínos a nasazení oplatili."
dokončím s úsměvem.

Souhlasně kývnu, když svou pomoc nabízí pan Singleton a po žádosti pana Taggerta souhlasí s pomocí i pan Griffiths.
"Myslím si, Jacku, že by bylo vhodné, pokud tedy souhlasíte, abyste nás s úkolem své mise seznámil trochu blíže. Samozřejmě, že volba postupu a také způsobu naší spolupráce je na vás, jen, pokud budeme mít dost informací, můžeme být i více nápomocni." pokynu muži lehce rukou.

Ano, je znát, že náš vztah po počátečních neshodách a celkem velkých třecích plochách dospěl do stádia jisté... tolerované snášenlivosti.

John Griffiths
16.9.2017
9:12:32
Spal jsem po dlouhé době opět dobře. Dopoledne převážně procházím po chodbách sám, veden zájmem prohlédnout si hrad o něco lépe.
V hloubi duše mě hřeje radost, že jsme případ vyřešili a lidé jím ovlivnění jsou nyní v pořádku. Cítím sice, že nás patrně čeká něco dalšího, co bude nutné dokončit, tu myšlenku však odsouvám do pozadí.
Zatím se nemáme čeho obávat.

K obědu se dostavím včas a dobře ustrojen, s sebou si vezmu i lékařský kufřík a druhý s aparaturou. Možná to není nejvhodnější, ale cítím se bez nich nesvůj. Snad mě hraběnka omluví, když je odložím ke své židli. Jím mlčky, pohledem občas přehlédnu paní hraběnku. Zdá se být zamyšlená. Mé tušení se potvrdí, když se obrátí na Jacka Taggarta, konkrétně s nabídkou pomoci.

Jmenovaný vypadá skoro až nervózně, když odpovídá. Nervózně? Jack? Ne, to se mi jistě jen zdá.
Poté se Jack obrátí na mě. Na vteřinu promýšlím jeho žádost.
"Ano, rád vám pomohu," slyším říkat sám sebe. Proč? Dlužím snad Jackovi něco? Nemluvě o tom, že fakt, že požádal právě mě, po našich vzájemných... eh... neshodách, je nadmíru zvláštní.

Současně si však uvědomím, že z nějakého důvodu opravdu mám zájem mu pomoci, a slyším, že se přidávají i ostatní.
Jen doufám, že Jack o této záležitosti poví víc. Otázku slečny Elory proto shledávám vhodnou -přestože je možná trochu obecná - a čekám, jak bude znít odpověď.


Kilian Fields Singleton
14.9.2017
20:16:50
Posledních pár dní bylo pro mě velice hektických. Ráno jsem vstal brzy. Nemohl jsem spát a musel jsem si vyčistit hlavu. Bezmyšlenkovitě jsem bloudil tvrzí a nikoho si moc nevšímal. Nakonec jsme se šel projít ven. Jen tak s hůlkou na procházku. Žádné proměny ani pobíhání po lese. Prostě elegantní muž.
Byl jsem nuce prozradit své tajemství. Do toho bitka s členem mého vlastního druhu. Nehledě na to, že mě jistý člověk chce zabít jen pro to, kdo jsem. Podívám se na Jacka
To co se stalo v jeskyni na mě zanechalo největší ránu.
Mrtví pololikani, smrad, kouř, strašný zápach. Snad nejhorší co jsem kdy cítil. Na tohle jen tak nezapomenu.
U oběda sedím spořádaně. Snažím se na sobě nedat nic znát. To jestli se mi to daří, nechám posoudit na ostatních.
Můj pohled občas zabloudí k elfce. Jak že se to jmenuje? Elora?
Neměl jsem moc možností se s ní seznámit. Je to půvabná dívka a mám pocit, jako by byla z této skupiny mému srdci nejblíže. Přeci jen, oba máme něco společného s Ferii. To ostatní nemůžou chápat.
Z mého zadumání mě vytrhne ne hlas hraběnky, ale až Jack. Zvednu hlavu a podívám se směrem k němu.
Vyslechnu co říká.
To by mohlo být něco čím se zabavit. Přeci tu nebudu jen tak sedět.
“Pomůžu ti.“ prohodím, aby mě dobře slyšel a dál si hledím jídla.
Ač se jedná o člověka, který by mě bez pardonu odstřelil, kdyby měl možnost, ale musím se něčím zaměstnat a tohle je příležitost.
Ozve se i Elora a vypadá trochu zmateně. Ani se ji nedivím.

Elora Haladar
14.9.2017
18:52:48
Dostavím se do síně k jídlu. Pokloním se hraběnce a usednu mlčky ke stolu. U jídla nespěchám. Vychutnávám si každé sousto, ale nemlaskám. Mám přeci nějaké vychování. Piji raději pouze vodu. Pohled upírám pouze do svého talíře, když zaslechnu hlas hraběnky. Se zájmem pozvednu hlavu a čekám, co se bude dít. I když oběd sotva začal, posílá sloužící pryč. Všimnu si, že upírá svůj zrak na Jacka. Skáču pohledem z jednoho na druhého a vyčkávám, o co tu jde.

Jen co hraběnka promluví k Jackovi, vypadám zmateně.
“Nápomocni, jemu? S čím?“ Div mi nevypadne z ruky vidlička. Vyslechnu si Jacka, ale nemám ani ponětí, o čem to mluví. Moje zmatení je na mě už výrazně znát.
“Odpusťte moji troufalost. Samozřejmě ráda vypomůžu tady panu Taggertovi, když na tom trváte. Ale s čím vlastně?“ Zajímám se. Ráda bych věděla, co se po mně chce.

Jack Taggert
13.9.2017
17:02:00
Projedu pohled plný stůl dobrého jídla. Hledám něco, po čem bych se mohl ještě hnout a na druhou stranu mi nekručelo zbytečně brzo v břiše. Kde jsou fazole na špeku a pořádnej flák masa? Postesknu si v duchu a zadoufám, že aspoň víno bude dobré. Loknu si vína a zavřu oči. Výsada bohatých. Dobré víno.

Rýpu se vidličkou v talíři a přemýšlím co dál. Hon na vlkodlaka byl sice úspěšný, ale drahý. Přišel jsem o zábavu tady. A navíc jsem zjistil, že jsem až trapně nevybaven na boj s nelidmi. A navíc ta kniha. Smrt opata.

Pohroužen do svých myšlenek skoro přeslechnu, že Laren promluvila. Z myšlenek mě vytrhne až vyslovení mého jména. Trhnu sebou a trochu zmateně se na ni zadívám.

“No..ehm...bude to celé asi trochu náročnější. Pokud vím, tak mniši zrovna nepatří k ukecaným. Navíc člověk, který mě požádal o pomoc zemřel. Tu zprávu přinesl Gilbert. Takže se není moc čeho chytit. Ale..“ zamyslím se “Chtěl bych tam vyrazit co nejdříve. A poprosil bych, tady Johna, o pomoc.“ otočím se na jmenovaného “Zajímalo by mě, zda opat zemřel přirozenou smrtí a nebo mu někdo pomohl.“ Vysvětlím co od něj budu potřebovat. “A od toho se bude odvíjet další. Možná se budou bránit, že nemáme právo se ptát a všechno vidět. Nemají pravdu. Celé tato záležitost je posvěcená shora.“ Snažím se všechny ujistit, že nebudou dělat nic nesprávného.

Laren Wright
11.9.2017
23:28:01
I když jídlo je vskutku výtečné a služebnictvo patřičně snaživé, stejně se zdá, že si ani jedno nemohu patřičně vychutnat, protože jsem tak trochu duchem mimo, zadumaná a pohroužená do svých myšlenek.

A když už se alespoň má pozornost vrátí, těžko odhadnout, co se mi honí hlavou, když mé oči, se zamyšleným výrazem ve tváři, přejíždí z jednoho na druhého.

Nakonec se můj pohled zastaví u Jacka. O něco déle než u ostatních.

Polknu sousto, způsobně si otřu ústa ubrouskem. Podívám se po přítomných sloužících:
"Můžete jít." doprovodím svá slova, která víc než jako svolení zní jako příkaz, elegantním pokynutím rukou. Jistě, připravit se o obsluhu je nemilé, ale zdá se, že na stole máme vše, co potřebujeme a já rozhodně to, o čem chci mluvit, nemíním probírat před nimi.

Znovu pohlédnu na Jacka a společensky se usměji.
"Smím se zeptat, jak jste pochodil u bratra Gilberta ve vaší záležitosti,
Jacku?
A také je jistě vhodné zeptat se, jak vám můžeme být nápomocni?"

Společenský nebyl jen můj úsměv, ale je i výraz mé tváře. Společenský, zdvořilý, lehce tázavý.

Našeptávač
10.9.2017
21:07:11
Sešli jste se u oběda v síni, tak jako obvykle. Služebnictvo kolem vás skáče, jak se na slušné šlechtické sídlo a vážené hosty sluší a patří.

Lord Tizian Greystone se omluvil, nejspíš ještě uklidňuje svou snoubenu, slečnu Clare, dceru lorda z Glouchesteru, řečenou "Klárka". Odchod Tizianova neobvyklého přítele Mazlíka do Férie nesla sic statečně, nicméně na společnost nejspíš náladu nemá. A její otec též nehýří nejlepší náladou, poté co jeho choť v tuto chvíli již opustila hrad, aby vstoupila do kláštera, kde bude moc až do konce svých dní zpytovat svědomí.

Panství Greystone se pozvolna vrací ke svému poklidnému životu, neb spár strachu svírající okolí zdejšího hradu, ať už nejbližší, či vzdálené, povolil své sevření a stáhl se zpět do temnot.

V tuto chvíli tedy zbývá poslední drobnost k dořešení – nalezení zakázané knihy, jež se snad nějakým nedopatřením vyskytla ve zdejším opatství…
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.