abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Gunter   Postava není přítomna 18.7.2015, 12:59:48
Po dlouhé době procházím Meleborkem a mapuji si známá místa. Nic moc se tu nezměnilo, až na vyhlídku, která je nová a vyšperkovaná. S tím popínavým listím nevypadá vůbec špatně. Co se mě týče je mi takové zákoutí daleko příjemnější než zlacené židle a polstrovaná křesílka. Na to jsem nikdy moc nebyl. Kámen a dřevo je pro mě daleko příjemnější materiál.

Trochu mě znepokojuje, že se pořád neukázal Byrr.
Kde ho Sot shovává a proč? Vrtá mi hlavou, zatímco blbnu s poskakujícím Nestorem a nasávám vůni mořského vzduchu.
Po očku pozoruji Nyskel, které to jako obvykle sluší tak, že mi to motá myšlenky. Její zasněný výraz mě trochu mate. Čekal bych, že si tu bude připadat nesvá, ale zdá se, že si od dob svého příjezdu na Masku už zvykla.
I když musím uznat, že Melebork je vyjímečně působivý hrad a má svoji atmosféru.

Trochu znepokojeně přejedu očima modřiny, které se táhnou Coře z výstřihu a mimoděk se na Sotera zamračím.
Tohle mu neodpustím. Nikdy.

Jak moc je Nyskel klidná a zasněná, tak Min vypadá nervozně. Tedy pro toho, kdo ji dobře zná. Jako já.
Na první pohled je důstojná a královská jak má ona ve zvyku. Lehce konverzuje s Deine a Soterem a jako vždy přesně ví, co má říci a kdy to říci.
Talent, který z nás čtyřech doma ovládala jen Adelheid. Hagen byl na nějakou přílišnou diplomacii příliš arogantní, Herlan sebevědomý a vážný, Abigail nesmělá a později zasmušilá. A já....
Já líný. Nikdy mě příliš nebavilo obtěžovat se dokonalým uměním společenské etikety a jemných způsobů dvořanů. Byla vtom na mě příliš velká porce přetvářky.

Nakonec ale rezignuji pod káravými pohledy Min, naliji s kávu s mlékem a poskládám na tváři parodii na příjemný odpolední úsměv.
"Nechal jsi to tu vybudovat ty nebo Felton?" Zeptám se na věc, která mě v podstatě vůbec nezajímá a unyle se zakřením na Deine, která nadšeně těká očima po mořské hladině.

Kde vězí ten Byrr, kurva?
 
  Nyskel   Postava není přítomna 8.7.2015, 22:40:53
Jdeme po chodbě a já se nedokážu úplně ubránit roji myšlenek v mé hlavě... Jsou neodbytné a urputné a bláznivě sladké…

Jak sestupujeme po schodech a já vnímám zvláštní atmosféru tohohle místa, tak vážnou a slavností, před očima se mi bezděky začne skládat obraz. Má pod sebou měděný štítek s ozdobným nápisem „Hraběnka Nyskel Igrit z Tronje“ a je na něm něco, co bych k sobě neposkládala ani v těch nejdivočejších snech!

Já, v krásných zelených šatech s dlouhou vlečkou, po boku slavnostně nastrojeného Guntera. Oba se zasněně usmíváme a štěstí z nás obou doslova prýští. Jenže nejsme tam sami…

Po mém druhém boku stojí mí rodiče a na druhé straně, vedle Gutnera, stojí vážný, podmračený muž. Hagen? Ale ani to není všechno…

V náručí držím malý, sladce se usmívající uzlíček s kaštanově hnědýma očima. Objímám ho jemně a láskyplně jako největší poklad. A z toho obrazu na mě dýchá tak neskutečně silná aura štěstí a spokojenosti, až je to k zalknutí.

Kdesi vzadu ale poplašeně piští tenounký hlásek. „Vzpamatuj se! Prober se, dokud je čas!!! Co si to tu snažíš namluvit! Ty nežiješ v nějakém potrhlém dívčím románku! Jsi Vlčice, vzpomínáš?! Zabiják!“

Je to jako probouzet se z hodně hlubokého spánku. Zamrkám a nepatrně potřepu hlavou. Potřebuju se probudit! Dřív, než bude pozdě! A taky jsem Gunterovi slíbila, že budu dávat pozor, co se děje okolo.

Nakonec se mi to podaří, i když ten obraz si schovám do podvědomí jako nádherný sen. Tajný a odvážný sen. Nečekaný sen!

Přehlédnu očima celou společnost a tam, kde je to vhodné, lehce pokývnu hlavou. U Mela se zastavím o trochu déle a úsměv jeho směrem je shovívavý a plný pochopení. Cítila bych se tam, mezi nimi, bez Guntera úplně stejně.

Vyrazíme ven. Je to jako příjemná letní sešlost. Musím si neustále připomínat, kde jsme a co tu děláme. Nebo hodláme dělat. Protože všechno okolo se jinak tváří dokonale a přívětivě. Včetně Sotera, který se překonává.

Zadívám se na moře a bezděky se slabě usměju. Je to opravdu krásný výhled…

Pohledem zkontroluju Minnie a dívky. Předpokládám, že konverzaci obstarají ony, mají na to konec konců lekce. Nějak se nemůžu donutit myslet na ošklivé věci. Ne teď. Ne s tím okouzlujícím obrazem v podvědomí…

 
  Vlk   Postava není přítomna 8.7.2015, 15:53:21
Sejdete dolů a zjistíte, že se už všichni ostatní sešli dole v hodovní síni. Tak jako Nyskel i ostatní dívky se převlékly do slušivých šatů a stály teď v kruhu kolem Sotera jako pestrobarevná květina. Opět dodržovaly své barvy, jak je měly dané z Masky. Kianga měla šaty žluté, Tina fialkové, Cora losoově oranžové a Minnie z těžkého zeleného sametu zdobeného smetanově bílými všivkami a stříbrným vyšíváním. Nádherná jako vždy. Vedle černozlatého Sotera vypadala jako hradní paní. Vlasy měla spoutané do černé síťky s perličkami a na krku půvabný náhrdelník.

Melwin stál vedle švitořící Tiny a tak trochu vypadal jako boží umučení. Jedinou záchranu pro něj představoval Nestor, který mu seděl u nohy, obrovský a hrozivý, černý jako půlnoc. Uvítal vás nadšeným kňučením a honem vás běžel přivítat. I na Melovi bylo vidět, že se mu přinejmenším ulevilo, když jste dorazili.

Spolu se Soterem tu byl i vyšňořený hrabě z Varnavy, doprovázející Deine a Tyf s Půlkrysou, který vítal Nyskel nadšeným úsměvem.
Soter vás vřele přivítal a vyvedl vás několika dlouhými spletitými ven z hradu a zavedl vás na samotnou špici Meleborku, která vybíhala daleko nad moře. Soter tu mezi klenutými sloupy zbudoval vyhlídku s kamenným stolem a několika pohodlnými sedátky, z kterých byl překrásný výhled na moře a rozervané útesy okolo pobřeží.

Od moře sem vál chladivý vítr plný slané vůně moře a nad vyhlídkou poletovali chichotající se rackové. Sloupy i okolní kameny byly opředené plazivým listím zbarveným všemi barvami podzimu a dva sluhové v černé a zlaté okamžitě přispěchali s obrovskými tácy. Na jednom z nich byly konvice s kávou, mlékem a horkou čokoládou a na druhém drobné zákusky a maličké koláčky.

Hned za sloužícími přispěchaly dvě půvabné služky a podali dámám teplé pláště, proti mořskému větru.
 
  Gunter   Postava není přítomna 1.7.2015, 19:15:08
Mimoděk se zapýřím, protože mě ta pochvala neskutečně potěší. Otočím se dokolečka a převedu to v žert, abych si pomohl z rozpaků a hlavně z přiznání, jak moc mě ovlivňuje její názor.
"Fešák, že jo?
K pomilování!"


Nabídnu ji rámě a vyvedu si ji na chodbu. V přímém rozporu s předchozím vtipkováním skoro až obřadně.
Je nádherná a já se nesu jako páv. Jen proto, že si ji tam dolů vedu právě já.
A pro tu chvíli je fakt, že je to jen naoko, naprosto bezvýznamný....
Seru na to.
Teď je moje!
 
  Nyskel   Postava není přítomna 1.7.2015, 19:10:02
Tiše přikývnu, ale nedokážu se ubránit náhlému smutku, který zadupává naději do prachu.

"Myslím, že ti to moc sluší." špitnu s plachým úsměvem a zamířím ke dveřím.

"Má pravdu! Tady a teď! Soter a jeho smečka!" snažím se rychle vzpamatovat. Tahle hodina byla hrozně zvláštní. Plná čehosi hlubokého. A nejsem si jistá, jestli je ještě nějaká cesta zpět. Ale... potřebuju ji? Chci ji...?

Vyjdu na chodbu a poslušně se do něj zavěsím. Pan hrabě a jeho nevěsta...
 
  Gunter   Postava není přítomna 1.7.2015, 19:05:21
"Tobě nebo sobě?" Zeptám se zamyšleně.
"Možná nám oběma." Natáhnu ruku a pohladím ji po tváři.

"Možná ji my oba potřebujeme. Ale teď se asi budeme muset soustředit na tady a teď. Tedy na Sotera a jemu blízké. Připravena?
Naše hodina pomalu uběhla."
Napřímím se a převážu tkanicí volné rukávy smetanové košile, které vykukují zpod kabátce.
"Nebudu ti dělat ostudu? Nemám se převléci do něčeho...ehm....onačejšího?"
 
  Nyskel   Postava není přítomna 1.7.2015, 18:58:44
Díváme se jeden na druhého a je to tam zase. To něco... nepopsatelného, obrovského, důvěrného, bezpečného... krásného!

Můj pohled zjihne. Tiše se usměju. Tak zvláštně, zasněně.

Asi bych měla něco říct, ale nedokážu to. A hlavně mám pocit, že ať řeknu cokoli, bude to zoufale ploché proti tomu, co teď cítím.

"A ty jsi mi vrátil naději..." hlesnu sotva slyšitelně. Naději na obyčejný život, kterého už jsem se vzdala. Na to, že bych se kdy mohla vrátit zpátky. Jen.......................

Před očima se mi mihne celá řada tváří. Vyděšených a zkřivených blízkostí smrti. Oklepu se a uhnu pohledem.

Bylo to jako facka. Facka, která padla v ten nejvhodnější okamžik. Tohle o mě neví. A kdyby věděl.....
 
  Gunter   Postava není přítomna 1.7.2015, 18:51:17
"Proč bys je nemohla vidět?"
"Čas smyje všechny křivdy a víš, jakou by měli radost, kdyby viděli, že jsi živá a zdravá?
Ať už jsi pro svůj odchod z domova měla jakýkoliv důvod, jistě je dávno zapomenutý....Tak nějak si někdy říkám, že i já bych možná dokázal otci pohlédnout do tváře a necítit vztek....
Všechno časem vybledne, ale vzpomínky, myslím ty hezké, ty se vracejí s hrozně velkou silou."
Najednou se to ze mě sype jako kamení po cestě. Prostě to musí ven.

"Než jsem tě potkal, tak jsem si vzpomínky na domov musel zakazovat. Zavalovaly mě jako lavina.
Dusily mě.
Mučily.
Chvílem jsem měl pocit, že musím zešílet.
S tebou se mi daří, nemyslet na to a možná právě proto uvažuji střízlivěji než dříve.
Změnila jsi mě."
Přiznám nahlas, co už dávno vím.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 1.7.2015, 18:45:28
Tahle myšlenka je přímo šílená! Zalapám po dechu a vykulím oči.

"Já... přesvědčila jsem samu sebe, že bude lepší, když pro ně zůstanu... ztracená... mrtvá! Protože Včice ve mně byla příliš divoká, ale teď, když si s ní umím poradit, možná... Možná by to...... šlo?!"

Otočím se na Terryho, který je teď ke mně zády, a naprosto nechápavě ho pozoruju. Ta naděje, která mě z ničeho nic zaplavila... "Ale..... co když... já nevím..." koktám nevěřícně. Vůbec mě to nenapadlo...
 
  Gunter   Postava není přítomna 1.7.2015, 18:40:17
Zaraženě se na ni ohlédnu a najednou mi dojde, že ani já to nevím.
Pořád spoléhám na svůj vlčí instinkt, který by mě určitě upozornil, že se s Hagenem něco stalo, ale co Heidi? A Abigail? A děti? Ty přece vycítit nedokážu, takže klidně nemusí být naživu.
A co Sverre?
Žije? Oženil se?


"Ne, tohle opravdu nemůžeme vědět, ani jeden z nás. Musíme jen doufat. Nebo sebrat odvahu a jednoho dne....se přesvědčit." Dodám pochmurně a zamířím k umyvadlu, abych si opláchl obličej.

Tak nějak....to potřebuju.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 1.7.2015, 18:30:28
Rozpačitě si přejedu dlaní po čele. "Poznat maminku... jistě... jak běžné... před stavbou... Aúúúúúúúúúúúúúúú!"

"Ani nevím, jestli jsou v pořádku." špitnu smutně.

Rychle potřesu hlavou, abych se zbavila vzpomínek, a rázně zamířím ke svým osobním věcem. Sáhnu po hřebenu a energicky si pročešu vlasy. Potřebuju se nějak zaměstnat. Jakkoli. Aby mě pustily tyhle směšné, hloupé myšlenky!
 
  Gunter   Postava není přítomna 1.7.2015, 18:27:06
"Nakypřil...." Zopakuji tupě a nespouštím oči se smetanových šatů tak úzce obepínajících Nyskelinu postavu.
"Každopádně ti ty Minniny skvosty sluší a jsem rád, že ti je dala. Způsobíš tam dole poprask." Dodám věcně a pomalu se vrátím ke své původní činnosti, abych na ni pořád nezíral.

"Moc rád bych tvoji maminku poznal." Podotknu ještě přes rameno.
"I když...možná bych ji vyděsil." Kriticky si přejedu dlaní vousatou tvář a prohrábnu docuchané kadeře.
"Vážně vypadám jako lovec...." Poznamenám upřímně.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 1.7.2015, 18:14:22
Rozhodím rozpačitě pažemi a zadívám se na svůj pas.

"Já nevím. Ale postavu mám po mamince. A ona měla vždycky úzký pas. Ten zbytek se jí léty tak trochu... no... nakypřil, ale pas měla jak vosa." usměju se při té vzpomínce.

Opět vnímám jeho rozpaky a napětí. "Asi jsme to přehnali... s tou svatbou..." napande mě.

Jenže Gunter si nedá pokoj.

Tváře mi zrůžoví a rozpačitě se znovu zadívám na šaty. "Na tom má největší podíl Minnie, když má v truhlicích takové skvosty."

Pak zvednu pohled a na okamžik se zadívám do kaštanových studánek. "Co bude dál, Terry? Co bude dál?! Jak dokážeme tohle překlenout?! A co se stane, když to... nedokážeme?" Po celém těle mi naskáče husina. Ta představa je... dráždivá, ale děsivá zároveň.
 
  Gunter   Postava není přítomna 1.7.2015, 18:08:48
Nemě zavrtím hlavou, jakože ne, že mi ostudu rozhodně neudělá a nesměle položím ruku na ten útlý pas. Jen kraťounce, abych se přesvědčil, že je skutečný.
Ruka se mi třese jako sulc.

"Já....ehm....jaksi....jak je možné, že máš ten pas tak moc úzký....přitom, že bys hladověla, to se mi zrovna nezdá." Zaskřehotám ohromně inteligentně, ale prostě mi to vrtá hlavou.

"Byl bych rád, kdyby sis zvykla. Hromsky ti to sluší. Jsi krásná jako nevěsta." Připomenu si to naše fingované zasnoubení a tváře mi znovu zaplanou jak vlčí máky.
Kurva! Tohle je fakt náročné.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 1.7.2015, 17:48:38
Cítím jeho napětí a tentokrát jsem si naprosto jistá, čím to je.

Nejhorší je, že to začíná působit i na mě. Jako bych jeho pocity zrcadlila.

Při každém přitáhnutí šněrování zadržím dech a snažím se nevnímat letmé dotyky. "Začínáš pěkně jančit! Jak chceš přežít v tomhle stavu dnešní noc?!"

"Ne... je to tak akorát... myslím..." vypotím ze sebe.

Dlaněmi si uhladím šaty a nesměle se na Terryho usměju. "Takže ostudu ti v nich neudělám?" Pak se ještě natáhnu pro rezavý šál, který bude hezky ladit s květinami na svrchní sukni a živůtku.

"Myslím, že bych si na tohle dokázala nakonec zvyknout." přiznám pocitvě, s rozpačitým úsměvem.
 
  Gunter   Postava není přítomna 1.7.2015, 17:34:07
Bavím se tím, že si věším zbraně na skoby na zdi a když mě osloví, okamžitě se otočím.
Ramena napjatá, dech přiškrcený.
Tak nějak vím, co mě čeká. A nemýlím se.

Nadechnu se, abych promluvil a místo toho se zajíknu.
"Moc....moc ti to sluší, Nys." Zachraptím a když se narovná ze svého žertovného pukrle, roztřeseně k ní natáhnu ruce, abych ji šaty utáhl.

Snažím se vyhnout jakémukoliv nemístnému doteku a šaty ji hbitě a pevně utáhnu.
"Není to moc?" Rachotím dál a snažím se tvářit co nejledabyleji, aby si snad nemyslela, že mám problémy, ovládnout svůj všudypřítomný chtíč.

Mám problémy ovládnout svůj všudypřítomný chtíč, ale to je drobnost, kterou bych ji nesvěřil ani na mučidlech.
Takže jen sklopenýma očima a nesmělou rukou kontroluji pevnost vázání a čekám, jestli nebude chtít, abych to trochu povolil.
I tak má pas útlý jak vosa, tak moc nechápu, proč ženy trpí ve snaze, aby ho úplně vymazaly ze světa.
Nepřelomí se pak?
 
  Nyskel   Postava není přítomna 29.6.2015, 18:32:52
"No, to má asi pravdu. A možná by se to přes služebnictvo doneslo i k Soterovi." dojde mi rychle.

"Tak já to na sebe... hodím." pípnu.

Rozpačitě se rozhlénu a nakonec zamířím k posteli. Vystoupám po schůdcích na opačné straně, než ze které stojí Gunter. Asi je to trapné, ale přeci se před ním nemůžu jen tak svléknout. A široká nebesa mi poskytnou aspoň nějakou zástěnu.

Nu... ne, že by mě neviděl, jak mě Bohové stvořili, ale to jsem o tom nevěděla! Navíc... nebudu ho přece zbytečně provokovat. Už takhle to se mnou má těžké.

Když mám na sobě krémové podkladové šaty, rychle si zatáhnu tkanice. Nechávám je zatím volnější.

Pak se konečně vyloupnu zpoza postele s nebesy. "Asi je to třeba dotáhnout, než na sebe navléknu tohle, že?" zeptám se nejistě.

Když dojdu až k němu, nedá mi to. Uličnicky se uculím a udělám malé pukrle. "Mohu váš požádat, pane hrabě? Byl byste tak laskav?"
 
  Gunter   Postava není přítomna 29.6.2015, 18:02:06
Překvapeně vzhlédnu.
"Proč bys chodila k Min? Myslíš si, že nedovedu šněrovat šaty? Ony budou předpokládat, že tě budu do šatů šněrovat já...nebude to divné, když najednou přijdeš za nimi?" Upozorním ji nevinně a znovu se sehnu, abych si dotáhl botu.

Pak se narovnám a teatrálně se ukloním.
"Já jsem ti plně k službám, Nys. Jak se na snoubence sluší a patří."
 
  Nyskel   Postava není přítomna 29.6.2015, 17:45:23
Tiše pokrčím rameny. Sama si vlastně nedokážu představit, jak bychom asi tak prchali i s Minnie a celým jejím doprovodem, ale lepší pocit z toho mít budu.

Rychle vytahám šaty z truhel a zozvěsím je po místnosti. Najednou to tu vypadá jak krejčovský salón.

Sáhnu po těch krémových a zaváhám. Gunter se stihnul v mezičase převléct, aniž bych si toho všimla. Jenže já nebudu tak rychlá ani omylem. Tyhle šaty jsem na sobě ještě neměla. A šněřování je vzadu. Sakra.

"Asi bych se měla jít převléct k Minnie, aby mi s tím Tina pomohla." špitnu, tváře růžové.
 
  Gunter   Postava není přítomna 29.6.2015, 17:23:07
Pátravě se na ni zadívám.
"Bojíš se, že budeme muset utíkat?
Doufám, že to tak daleko nedojde. Přesto.....budeš-li mít lepší pocit, vybal jen šaty a nechej si zabalené věci, které jsi měla v údolí. Je pravda, že já nechávám tlumok s náhradními loveckými šaty a pláštěm také zabalený. Vždycky."


Chvíli váhám, co si obléci na tu odpolední kávu s procházkou a nakonec s povzdechem zhodím svůj obvyklý jezdecký oděv, zaprášený a značně ošumělý a natáhnu kabátec a nohavice z jemné srnčí kůže, zdobený stříbrnými sponami. Jistý kompromis mezi pohodlím, praktičností a společnskou vhodností.

Trochu zaváhám u bot, ale nakonec si nechám vysoké omotávací a vytáhnu ten lepší ze svých plášťů. Ani tak ne kvůli tomu, že bych se obával, že mi bude zima, ale spíš, abych něco měl, kdyby byla zima Nyskel.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 28.6.2015, 0:00:00
Pozorný jako vždy. Tolik laskavý a ohleduplný...

Chce se mi výt. Ve vlčím i v lidském. Až teď si uvědomím, že Vlčice byla celou dobu ticho jako pěna. Opatrně na ni sáhnu myšlenkami. Je zvláštně klidná. Dobře naložená. "Proč?!"

"Dobrá. Vytahám všechny šaty, aby se to rozvěsilo. Jen......" otočím se a vážně se na něj podívám. "Kdybychom odjížděli narychlo, asi bych měla nechat to nejdůležitější v sedlových brašnách, ne?"
 
  Gunter   Postava není přítomna 27.6.2015, 23:56:25
Vychrlí na mě svoji volbu a najednou vypadá, jako by ji hořelo pod zadkem. Možná i hoří. Ostatně mě tam přímo šlehají plameny.
Chopím se příležitosti, kterou mi její útěk nabízí a vyskočím také.

"To je fakt. Naše hodina rychle uběhne a budeme muset dolů. Soter umí být pěkně netrpělivý. A Deine se nebude moci dočkat Thibauta." Pokusím se to trochu odlehčit a vydám se k bednám, abych je Nyskel otevřel.

"Krémové budou fajn." Ujistím ji a dodám.
"Možná si vezmi i přehoz přes ramena. Může ti tu být chladno. Přece jen je to tu samý kámen a od moře táhne zima a vlhko."
 
  Nyskel   Postava není přítomna 27.6.2015, 23:50:35
Napětí v místnosti by se najednou dalo krájet. A sluníčko z ničeho nic pořádně připaluje. Tváře mám rudé a nevím, kam s očima. A nejhorší je, že Gunter je na tom dost podobně.

"A teď miluješ mě..." zaduní mi v hlavě a málem se se mnou celý svět roztočí.

Opřu se opatrně o ostění a zadívám se ven. "Jak tohle může skončit?! A co to vlastně dělám?! Co to děláme oba?!?!"

"Zelené." vyhrknu přiškrceně a dál pozoruju neúnavné vlny. "Pro zelenou mám slabost." dodám o fous klidněji. "Ale to je asi jedno." porkčím rameny a vstanu.

Musím! Nedokážu už dál sedět v tom horku. Nebo je horko jen mně?! "Asi bych měla začít vybalovat. Když už mluvíme o šatech, asi budou pomačkané. Musím s tím něco udělat. Pomůžeš mi vybrat nějaké vhodné na odpoledne? Možná by se hodily ty krémové. Co myslíš?" drmolím a ženu se k truhle. Potřebuju teď zoufale zaměstnat ruce a oči. A ideálně i hlavu, ale to se mi asi nepovede... Ta má teď své téma a nechce se ho pustit!
 
  Gunter   Postava není přítomna 27.6.2015, 23:43:16
Najednou mě z jejího pohledu pálí celé tělo. Ošiji se a na okamžik si dovolím ten dlouhý, znepokojivě vážný pohled opětovat. Pak uhnu očima a na okamžik zaryji prsty do kamene, abych se uklidnil. Další dlouhou chvíli mi trvá, než to vydýchám.

"Nechtěl jsem se ženit, protože jsem nikdy nikoho nemiloval.
Tehdy."
Dodám tiše a můj hlas zní nezvykle přiškrceně.
"Jen jedinkrát jsem si to myslel, to jsem ti vyprávěl, ale bylo to jen poblouznění."

Opřu se o zeď a na chvíli zavřu oči.
Na poznámku o tetičce nereaguji. Samozřejmě neexistuje osoba, která by mě mohla donutit k sňatku, ale problém je, že by mě nutit nemusela.
Mě ne.
Já bych ji ještě líbal ruce, jenže Nys....." Pohlédnu na ni zpod přivřených víček a ztěžka vzdychnu.

Tohle bude těžký týden, jestli budou pořád všichni cintat o svatbě s ní, tak se z toho zjančím...

"A jaké šaty jsi vlastně chtěla mít na své svatbě, když jste s Adelaidou tak plánovaly? Moje sestra chtěla vždycky modré a nakonec je i měla.." Obrátím honem list na bezpečnější půdu.
Jistojistě.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 27.6.2015, 23:32:40
Nervózně se zachichotám. To spojení zní děsivě...... děsivě a neuvěřitelně........... ale něco na tom je. Sakra!

Usměju se. "Já vím, že bys to nedovolil. Ale dovolíš mi, abych ti s tím já pomohla, ano?" dodám vážně.

A pak se vrátí k Heidrun. "Proč to sakra pořád řeším?!?!?!" začínám mít vztek sama na sebe. Tohle téma rozhodně není bezpečné!

V ten moment si vzpomenu na svůj sen. Já už jsem jednou za Terryho provdaná byla. A nebyli jsme sami. Byl tam ještě malý, křičící uzlíček s kaštanově hnědýma očima...

Polknu a nesmírně vážně se na Terryho podívám. Tohle už má k žertování daleko...

Když se konečně donutím sklopit oči, uvědomuju si, že tohle byl příliš dlouhý pohled. Rozpačitě si začnu zmoulat šněrování.

"Ale ty ses ženit nechtěl, vzpomínáš? Když ses nepodvolil tehdy Soterovi, přece tě jeho tetička nedostane tak snadno..." pokusím se znovu zachichotat, ale je to tak nějak křečovité.

Jo, panikařím. Tahle debata... Terryho původ, moje dětské představy o svatbě, ten sen....... "Zatraceně!"
 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 


 


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.