abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Vlk
19.7.2015
11:49:04
Minnie opravdu vypadá nezvykle strhaně a unaveně. Oproti plnokrevné ženě, která vás přivítala při příjezdu, je teď pobledlá, možná a šedivá a většinou má podivně nepřítomný výraz. Jako by nad něčím usilovně přemýšlela nebo se něčím trápila.

Možná ji trápí vaše nynější situace, možná je nesvá z nenadálého zájmu Sotera o vás všechny. Možná ji zasáhlo to, co se stalo Coře. Těžko říct.
Každopádně se na mladého šlechtice vlídně usměje a zavrtí hlavou.
"Ano, cítím se poněkud unaveně a popravdě se těším, že si v noci konečně pořádně odpočinu. Nemohla jsem v poslední době moc dobře spát. Ale na vycházku po břehu moře se těším, takže myslím, že si ji rozhodně nenechám ujít. Nemusíš se bát Deine." Vlídně se nakloní k plavé dívce, která při bratrově otázce polekaně vzhlédla.

"Půjdu s vámi." Ujistí ji a pak se starostlivě podívá na Coru.
"Ovšem, co se Cory týče.....možná by ji vydatný spánek prospěl více než procházka." Navrhne a naléhavě si ji přeměří zelenýma očima.

"A co se lovu týče, tak by si to měla opravdu dobře rozmyslet. My ostatní se samozřejmě zúčastníme."

Melwin
19.7.2015
10:47:06
Zaraženě se podívám na Nyskel. Nezdá se mi, že by se jí pan Gunter mohl přejíst, když ho nepustí ani o fous blíž. I když... mění se to. Nebo aspoň mám ten pocit. Ale pan Gunter se mi nezdá jako někdo, kdo by bezdůvodně přátele opouštěl. A už vůbec ne holky, do kterých se podle svých slov úplně zfamfrněl.

Jak Cora mluví o mém novém... domově, nezní to špatně. Vlastně... víc bych si ani přát nemohl. Jen ve mně zůstává ten zvláštní smutek, který mi ona vyvolala. Pan Gunter odjede a nejspíš se vrátí až za několik měsíců nebo let. Pokud se vůbec vrátí, když má teď Nyskel.

"Dělal jsem v Pírku. To je... byla... hospoda na úpatí hor. Hlavně pro kupce a lovce. Nebylo to tam špatný. Dělal jsem hlavně u koní, ale jinak všechno, co bylo potřeba. A Eve mě pouštěla občas i do kuchyně. Říkala, že bych se mohl naučit vařit. Asi by mě to i bavilo..." vrátím se na okamžik v myšlenkách zpátky a je mi ještě smutnějc. Vzdychnu.

"Ale teď už je to jedno. V Masce budu k ruce Torgemu a když to budou stáje, budu rád. Mám rád koně a docela to s nima umim. Ale jinak budu dělat, co se mi řekne. Jen....." podívám se s kapkou vzdoru na Coru. "Budu dělat všechno kromě... To bych dělat prostě nemohl."

Nechci, aby si myslela, že mám pocit, že jsem něco víc. Jen si to prostě nedokážu představit. "Ostatně...... já si to vůbec nedokážu představit. Nebo spíš... představuju si to docela často, ale vim kulový!"

Bezděky se mi před očima mihne Lisbeth a já si uvědomím, že její kontury ztrácí na ostrosti. Nedokážu si vybavit každej detail její tváře a trochu mě to rozladí.

Nyskel
19.7.2015
10:39:25
Funguje to a já bych nejraději vítězoslavně zavyla!

Na okamžik stáhnu starostlivě obočí: "Ale nechtěla bych, abys z toho měl potíže se Soterem." Nechám to viset ve vzduchu. Potřebuju, aby si sám došel k tomu, že jsme dva spiklenci a že mě bude krýt. Je to trochu odvážná úvaha, ale třeba zabere. Nepotřebuju, aby se při každém kroku znovu a znovu rozhodoval, jestli mě tam smí vzít nebo ne.

Vypadá to, že na další spiklenecké plány nebude teď čas. Soter udává krok a ten velí procházku. Popravdě mi to vůbec není proti mysli.

"Lov bude v pořádku. I když... nevím, jestli se na to budou cítit ostatní dívky." připomenu si, že tu rozhodně nejsem sama! A to poslední, co bych chtěla, je jet jako jediná žena. Pokud budu muset jet v šatech od Minnie, budu potřebovat morální podporu, že v tom nejsem sama.

Vlk
19.7.2015
10:03:31
Soter se zamračí na Thibauta a shovívavě se usměje na Deine.
"Plachtit po moři je docela zábava. Občas pořádáme s přáteli výpravy do okolních zátok. Pokud byste měli zájem, klidně můžeme vyrazit některý den na moře a udělat si výlet. Aspoň vám Deine může předvést, jak už ji to s lodí jde." Navrhne.

"Já bych navrhoval, abychom dojedli a šli se projít po pobřeží. Zítra bychom mohli vyrazit na lov, co říkáte? Nebo byste raději na moře a honitbu si nechala na jindy, slečno Nyskel?
A co vy, drahá Jasminne? Cítíte se na tu dnešní vycházku? Připadáte mi vyčerpaná...A Cora také.
Nechcete si jít raději odpočinout? Ostatně....klidně si můžete jít lehnout a připojit se k nám, až si odpočinete. Do ničeho vás nenutím. Vše záleží jen a jen na vás, mé dámy."
Dodá přezdvořile.

Cora
19.7.2015
9:53:49
"Jo, to má. Vždycky měl." Konstatuju otráveně a mimoděk šlehnu očima po Minnii.
"A vždycky cestoval sám. Takže je divný, že ji bere s sebou." Kejvnu bradou směrem k Nyskel a přisunu si další zákusek.
"I když na druhou stranu, kdysi běhal tady s těma, ale taky mu to moc dlouho nevydrželo. Možná se přejí i tý zrzky." Vyhrknu, ale spíš je to zbožný přání, než, že bych tomu skutečně věřila.
Je do ní udělanej a když se chlap takhle zfanfrní, ledacos se v jeho životě změní.

"Jako v Masce se nebudeš mít zle." Dodám poctivě.
"My držíme při sobě a svý lidi si hlídáme. Min na to moc dbá. A vždycky budešš mít slušný hadry, jídlo a pohodlnej nocleh a prácu, při který si zrovna neztrhneš hřbet.
Kde jsi vlastně zatím dělal? Myslím od tý doby, cos začal makat. Byl jsi na jednom místě? Kolik ti vlastně je?"
Vyptávám se. Jednak mě to zajímá a jednak mě tak nebolí celý tělo, když na to nemyslím.

Vlk
19.7.2015
9:44:33
Půlkrysa nadšeně poposedne, protože se Nys opravdu pustí do toho, co jí vybral a on se nejspíš cítí vyznamenaný. Navíc Gunter se tváří jaksepatří nakvašeně a to je sám o sobě úspěch.

"To je fakt." Vyhrkne, když mu Nyskel jemně připomene Deine a poškrábe se na zarostlé bradě.
"Tohle si ona užije. Dole je obraz, po kterým je úplně posedlá. Určitě ti ho bude chtít ukázat." Uchechtne se a s potměšilým pohledem se otočí na Deine.
"Ona se vždycky na něco upne a pak se k tomu pořád vrací." Dodá na vysvětlenou.

Zdá se, že Nyskel svým prohlášením udeřila na tu správnou strunu. Půlkrysa se rázem přestane tvářit provinile, že dívku zasvěcuje do tajů Meleborku, a rozzáří se jak maják na pobřeží.
"Jo, tak na tohle jsem ten pravej. Pravý. Teda. Určitě. Mám to tam dole prolezlý a dost dobře se tam vyznám. Baví mě to.
Když budeš chtít, vezmu tě i na člun a proplujeme všechny kouty, kam zatýká voda z moře. Zatéká."
Opraví se spěšně.

Melwin
18.7.2015
23:14:10
Střelím po ní nejistě pohledem. "Jak to myslela, to hejčkání?! A jak myslela to povětšinou?!" Rejpat do toho ale nechci. Rejpal by se v tom moula a to já rozhodně nejsem!

Nepatrně se zachmuřím. Zatím jsem o tom moc nepřemejšlel. A není mi zrovna po chuti, že mi najednou přijde, že má Cora pravdu.

Pokrčím rameny. "Pan Gunter je správnej chlap." Jednoduché. Pravdivé. A všeříkající.

"Ale má svůj život a já se mu tam vlastně jen nešťastnou náhodou připletl. A pokud si mě paní Minnie bude ochotná nechat v Masce, budu se mít tak, jak jsem si nikdy nemyslel, že bych se mít mohl." dodám trochu kostrbatě. Jsem z toho najednou tak nějak rozladěnej.

"Já si zvykám rychle. A Torge pomocníka potřebuje." To mluví za vše. Nikdy jsem se sám za sebe nerozhodoval a asi ani nikdy nebudu. To je úděl chudejch lidí. Takhle to prostě je. Neděláme to, co chceme, ale to, co je potřeba.

Nyskel
18.7.2015
23:07:12
Vezmu si jednu šlehačkovou kuličku, tak trochu natruc Terrymu. A stejně tak ocením čokoládu, kterou mi Kenzy nalije. Odměním ho za to úsměvem. Ať Terry bublá, jak chce, jsem si jistá, že by to mělo fungovat. Stačí být jen milá a Kenzy bude zpívat! Určitě!

A taky že jo! Na tváři se mi rozlije blažený úsměv. A neodpustím si krátký pohled na Terryho.

Zavětřil stejně jako já. "Uvidíme......." odpovím mu na jeho nadšení značně přezíravě.

"Moc ráda to tu víc poznám. Obrazárnu a salóny mi asi bude chtít ukázat Deine, ale do podzemí budu potřebovat odvážnějšího průvodce." mrknu na něj spiklenecky a jsem nehorázně spokojená sama se sebou.

"Ať si Terry myslí, co chce, umím být užitečná! A nejsem tu jen na ozdobu! Možná zjistím něco hrozně důležitého! Možná najdu Feltona!" fantazíruje má uražená ješitnost.

Cora
18.7.2015
22:32:37
Překvapeně mrknu. Kluk fakt překvapuje. Jeho ujštění mě kdovíproč dojme. Už podruhý. Ošiju se a přátelsky se na něj zakřením.
"Ty seš fakt kámoš, Mele. Dobře, že tě Gunter přivez. Budem tě z holkama hýčkat.
Povětšinou."
Dodám poctivě, protože je mi jasný, že mu Tina s Lis dají pokouřit.
Možná i já sama, pokud mě chytne blbá.
A Teirez...."
Vypočítávám sama sobě poctivě,.

"Heleď a nebude ti chybět, až odjede?" Napadne mě najednou, zatímco se bezostyšně cpu zákuskama.
"Vypadáš, že seš na něj docela zvyklej, což se nedivím, je to v podstatě dobrej chlap i když mě sere, jen že...on tu nikdy dlouho nezůstane víš. Má v prdeli oje." Upozorním ho na rovinu a kriticky si přeměřím Guntera, kterej se otráveně ksichtí na Půlkrysu.

Důvod má. Půlkrysa se může posrat z tý jeho snoubenky.

Gunter
18.7.2015
22:24:20
Mám chuť zařvat a skřípat hlasitě zuby. Nikdo by se mi nemohl divit, kdybych to opravdu udělal, že ano.
Nyskel se tváří jako nesmírně dotčená mladá dáma a Půlkrysa si svinsky užívá její pozornost a to, že já zcela nepokrytě trpím.
Proč by se nepobavill.

Rozplývá se nadšením nad společnicí, která je najednou víc jeho než moje a mě s tím smíří až informace, která mu proběhne mezi zuby.
Rázem přestanu řešit svoje zhrzené srdce a číhavě se napřímím.
"Podzemí? Kdyby se ti tam podařilo dostat, bylo by to skvělé. Já sám jsem tam byl jen jednou jedinkrát a jen v jedné části. Soter si to dost střeží." Vyjeknu směrem k Nys a zatvářím se daleko smířlivěji než před chvíli.

Dokonce přestanu Deine plenit břečtan a na Půlkrysu vycením zuby v družném úsměvu.

Vlk
18.7.2015
21:17:26
Půlkrysa se Gunterovými vražednými pohledy nenechává vyvést z míry. Nebo se umí dobře přetvařovat. Každopádně se tváří nadmíru spokojeně, že se dostal na výhodné místo vedle Nyskel a to, že je k němu milá, mu docela stačí.

"Jasně, poradím ti." Zajásá.
"Támhle ten tmavej dortík se světlým krémem je skvělej. Jo a ty trubičky, co se s nima cpe Terry, jsou taky dobrý. Dobré.
A taky tadyhle ty šlehačkový kuličky. Počkej."

Nakloní se přes Nyskel ke stolu a přisune ji celý tácek kuliček z odpalovaného těsta.

"A dala sis čokoládu? Je skvělá. Soter má recept od jedný dámy, která si dole na jihu otevřela hrozně nóblový podnik s čokoládou a vaří ji tam.
Je hustá a hrozně dobrá."
Rozverně mrkne na soptícího Guntera a nalije Nyskel skleněný šálek ve tvaru květiny plný vonící horké čokolády.

"Navíc tě to zahřeje. I když tebe by zdější mořské větry nejspíš neměly znepokojovat." Vědoucně se ušklíbne a sesune se zpátky na židli.
"Je, skvělý, že vás sem Soter pozval. Už tu byla v poslední době docela nuda. Všechno ti tu ukážu, když budeš chtít. Melebork je fajnovej hrad a má úplně skvělý a drsný podzemí." Dodá nadšeně, ale pak trochu znejistí, jako by řekl o trochu víc, než by měl.
"A taky je tu zbrojnice, jakou jsi určitě ještě neviděla. I když to tě asi nezajímá. Možná by tě víc bavila obrazárna a nebo spodní přístaviště.

Terry, to listí bych Deine možná moc netrhal, je na to kapku citlivá."

Nyskel
18.7.2015
19:39:20
Ještě než Kenzy stihne odpovědět, narazí do mě vlna vzteku a nevole. Překvapeně zamrkám očima a zaměřím své vlčí smysly na Terryho.

Supí. Bublá. Jen bouchnout.

Nejistě se na něj otočím. "Děje se něco?" dotknu se jemně jeho mysli. Ten pohled, který na mě právě upřel, je víc než významný. Připadám si jak malá holka a dost dobře nevím, za co. Rozladěně nakrčím obočí.

Až když jeho takříkajíc láskyplný pohled sklouzne na Kenzyho, dojde mi to. A svým způsobem mě to rozladí ještě víc. "Co blázní?! Co myslí, že tu dělám?! Jen se snažím být milá, abychom měli šanci zjistit, co se tu, sakra, děje?!"

Vrátím mu ublížený pohled a pak se raději zadívám na zákusky. Rozhodilo mě to. Já to nemyslela zle a neudělala jsem nic špatného. Nic!

Zasněná nálada je pryč. Konečně jsem opravdu tady a teď. Jen ne úplně dobře naladěná.

Melwin
18.7.2015
19:30:00
V ten moment, kdy se na mě Cora nejistě usměje, se zarazím. Najednou vypadá jinak. Vlastně... vcelku mile a docela jí to sluší. Ale na druhou stranu je to tak nějak zvláštní. Nepatřičné. Nesedí mi to k ní. A tím ještě zesílí moje rozpaky.

"Já si kdyžtak vezmu svoje." zamumlám rozpačitě. "Sakra, vzpamatuj se! Co to tu nacvičuješ?!" zanadávám si. Musím teď vypadat vážně jako moula!

Narovnám se v ramenou a o poznání jistějc pronesu tiše: "Kdyby ti bylo blbě, tak se o tebe postarám, neboj." "Jasně! Protože na mě je spoleh! A nejsem žádnej moula!"

Najednou jsem sám se sebou spokojenější. "Takhle nějak by to udělal i pan Gunter, ne?!"

Cora
18.7.2015
19:06:21
Kluk je fakt mimořádně pozornej. Nejsem na to zvyklá, takže mě to docela vyvede z míry.
Trhnu rameny, což mi vlastní tělo vrátí pořádně bolestivým kopacem a nejistě se na něho usměju. Jo, poprvý to zřejmě není můj obvyklej škleb, ale něco jako úsměv.
Už to moc neumím, takže rozpačitě potřesu hlavou a pak kajícně přiznám.

"Voní to tak nádherně, že se mi sbíhaj sliny. Ale dáš si se mnou, jo? A vo todle se podělíme." Ukážu bradou na zákusky.
"Ve dvou nám bude chutnat líp.
Mám vejvarů plný zuby nadosmrti."
Přiznám.
"Jenže Dot měla strach, že bych cokoliv jinýho vyblila. Já se ale cejtím v pohodě. Nemyslím, že budu zvracet. A kdyby náhodou, podržíš mi hlavu nad hladinou, jo? Ať tu nevyvedu nějakej trapas. Min by se čertila."

Gunter
18.7.2015
19:00:21
Vlčí sluch je někdy na dvě věci. Na vztek a na hovno. Tentokrát je to na obojí.
Způsob, jakým se Nyskel důvěrně nakloní k Půlkryse je sám o sobě....ehm...na nasrání, ale co mu tam cvrliká...
Okamžitě se ve mně zdvihne hladina žluči a zježí se mi chlupy na zádech.
To si kurva dělá prdel?
Právě jsem ji vybral tři nejdelikátnější kousky z celého stolu a ona se bude vyptávat jeho?
A co vyptávat...Takhle vyptávat! Ten tón!
Může se rozplynout, k sakru, a ten nyvý pohled!
To snad nacvičovala před zrcadlem nebo co....


Zaupím a sjedu ji pohledem, kterým bych mohl podpalovat vzrostlé stromy. Trochu prudčeji odložím konvici, z které ji právě nalívám jak trotl čaj do šálku a palčivě se na ni zadívám.
Ukousnu mu hlavu, jestli s ním nepřestaneš koketovat, miláčku. Říká takřka něžný pohled, který vrhnu na Půkrysu a ruka zapletená do břečtanu vyrve chomáč listí a odhodí ho do moře.

Nyskel
18.7.2015
17:33:40
Mel se na druhé straně posezení přidá ke Coře. Něco mě na tom ruší, ale nevím přesně co. Možná to, že bych měla v tu chvíli potřebu Mela hájit. "Vážně?!" překvapí to mě samotnou.

Jenže to už ke mně zamíří Kenzy. Mile se na něj usměju. Přijde mi jako takový rozpustilý klučík. Pravda, klučík ve špatné společnosti, ale sám o sobě mi vážně nepřijde tak zkažený.

I když... můj odhad na lidi nikdy nebyl moc spolehlivý. "A začalo to Darkinem..." zimomřivě se oklepu. Tohle není zrovna vhodná vzpomínka.

Přesto se k němu nakloním a tiše se zeptám: "Co bys mi doporučil tentokrát?" nadhodím.

Zvědavě se otočím po Deine. "Povídat s racky?! Ona je vážně... svá." A zdá se, že to teď proletělo hlavou i Soterovi.

Melwin
18.7.2015
17:27:32
"Jasně!" Vyskočím a natáhnu se k tácu. Horlivě naberu rovnou tři kousky, což shodou okolností v tu chvíli udělá i pan Gunter pro Nysikel, a podám plný talířek Coře.

Když se na ni otáčím, zrovna závistivě pozoruje šálek, kterej drží Minnie.

"Chceš to samý?" optám se potichu. Ani nečekám a naliju trochu toho hnědýho, hustýho, a postavím to před ni. Vlastně by mi teď přišlo daleko přirozenější, kdybych se zařadil mezi lokaje a začal obsluhovat hosty. Jen tady tak sedět je strašný!

Poslušně si ale nakonec zase sednu vedle Cory a vzdychnu. "Já na todle fakt nejsem dělanej..."

Záchranou je pro mě aspoň Nestor, kterej se pěkně spořádaně posadil k mým nohám a vypadá jak socha. Bezděčně ho začnu drbat za uchem.

Vlk
18.7.2015
15:42:32
Deine se trochu zapýří, ale když Soter zmíní, že místo vybudoval kvůli ní, radostně se rozzáří.
"Můj bratr je na mě hodný... Daroval mi tohle místo a od té doby je jen moje." Oznámí hrdě a něžně přejede dlaní kamennou obrubu.
"Chodím si sem povídat s racky." Dodá a když po ní Soter káravě střelí očima, rychle se opraví.
"Dívám se na ně. Je hezké se na ně dívat, jak kloužou ve větru." Rozpačitě se začne vrtat v míse s ovocem a nakonec si vyloví malou žlutou hrušku a začne si ji krájet na plátky na talířek.

Její uchvácebný pohled se pořád vrací k jejímu společníkovi, temnovlasém hraběti z Varnavy.
Jeho otázka ji potěší. Rozpaky z ní sklouznou, jako voda kachně po peří a ona se radostně napřímí.
"Ano, většinu dětství jsem trávila tady. U moře. Mám tu pořád svůj dětský pokoj nahoře ve věži. Byla jsem tu ráda. Tady jsem se nebála.
Skoro nikdy."
Dodá trochu nejistě a pak se znovu rozsvítí.

"Samozřejmě, že jsem se plavila na moři. Mockárt. Sot má plachetnici a občas mě nechává kormidlovat. Byla jsem i na otcově lodi. To je veliká loď. Pluje daleko a vrací se za dlouhou dobu. Ta ale sem nepluje. Kotví vždycky v přístavu." Vysvětluje horlivě.

Gunter
18.7.2015
15:32:31
Nespokojeně mlasknu, když si všimnu, jak Nyskel troškaří a rychle naberu na malý talířek tři nadýchané zákusky a položím je před ni.
"Ty se tomu divíš?" Zeptám se líně Sotera a zakousnu se do plněné trubičky, aniž bych spustil oči z Nyskeliny tváře.
Pravda, trochu tu pozornost úmyslně přeháním, ale dvakrát se do toho nutit nemusím.

Zamračím se na Půlkrysu, který poté, co mu místo zasedl Mel, zamířil na sedátko po levici Nyskel a roztržitě poslouchám, co mi Soter říká.
Nepřekvapí mě to. Přece jenom dobře znám jeho závislost na sestře, takže komu jinému by snášel modré z nebe, když ne jí. Jinak jsem ho nic pozitivního dělat nezažil. I když s výchovou starého Feltona možná není divu.

Znovu si bojovně přeměřím Půlkrysu a neuniknou mi pohledy, které si občas vymění Sot s Tyfem. Podívám se na Nyskel, jestli ti toho také všimla a s obdivem si přeměřím Thibauta.
Má kuráž, chlapík, takhle dráždit hada bosou nohou...Já bych do Soterových spárů doborovolně nelezl. A obzvláště ne, pokud bych měl zálusk na jeho sestru.
I když.....
Co dělám jiného?
Taky jsem vlezl rovnou do vosího hnízda.....

Vlk
18.7.2015
15:20:09
Thibaut se chová na Meleborku naprosto přirozeně. Je zřejmé, že je zvyklý na dvorská sídla a společnost šlechticů a navíc má dostatečnou dávku drzosti, aby dokonale ignoroval zřejmou nelibost, kterou vyvolává v pánovi domu. O to víc si užívá zjevného nadšení, s nímž k němu přistupuje Deine. Je jemný a zdvořilý a věnuje ji nevtíravou, zato však vytrvalou pozornost. Jen občasné letmé pohledy směrem k dívkám z Masky a k Nyskel svědčí o tom, že rozhodně není slepý ani lhostejný k jejich půvabům. Právě tak požitkářsky a bez zbytečného upejpání se věnuje i pochutinám, které služebné snesly na stůl.

Když Soter zmíní, že nechal vyhlídku vybudovat kvůli Deine, okamžitě pozorně vzhlédne a lehce se dotkne její bílé ruky, aby upoutal její pozornost, což je vcelku zbytečné gesto, protože mladá dívka je k němu přímo přilepená očima.

"Vy jste tady vyrostla, Deinero? Myslím přímo tady na Meleborku..." Zeptá se dvorně.
"Plavila jste se někdy na lodi, když máte tolik ráda moře?" Dodá zvídavě.

Cora
18.7.2015
15:06:03
Vděčně se na Mela zatlemím. Zdá se, že je kámoš. Nebo by moh bejt. Každopádně pochopil natotata, co po něm chci a zareagoval skvěle. Půlkrysák se zastavil jak praštěnej vidlema a nespokojeně stáh obočí. Párkrát si mě u Masky snažil vobjednat a Ardet ho za to sejmul. Docela zle. Tím spíš mě udivuje jeho nenadálej zájem. Možná je plnej odvahy, že tu Ardet není. Nejspíš ho Sot poslal fakt daleko.

Rozhlídnu se, jestli někde nazahlídnu Byrra, protože toho mám z tý prašivý tlupy nejradějic. Připomíná mi tátu. A občas se ke mně tak i chová.
Ale chlapák nikde. Zato Mel je za kavalíra a trochu neohrabaně mi nabídne, že mi něco podá. Hbitě uklouznu očima před Půlrkysákovým vyčítavým pohledem a široce se na něho vypecním. Vlastně i upřímně, protože mě to tak nějak potěšilo.

Vono, když vám nabízej víno a sladkosti v Masce, je to jiný. To jsou zákazníci a já su zboží, který si hýčkaj. Když si chcu projet kobylu, co chcu koupit, taky ji poplácám po krku a vrazím ji jabko. Tak nějak je to tam u nás. Tady je to jiný.
Jednak hogofogo společnost, v který se já vyjímám jako prase na tanečním parketě a jednak mě nikdo jabko do tlamy vrážet nemusí. Nikdo si mě nekupuje, navíc tu vod toho maj lidi. A Mel musí nejmíň ze všech.

Přesto se snaží a mně, která si na tyhle serepatičky fakt nepotrpí, se to líbí. Nachytám se.
"No, rozhodně ti nehodlám bejt na obtíž, Mele, nejsi tu, abys mě obskakoval, ale jestli se v týhle příšerný úzký konstrukci ještě párkrát pohnu, asi leknu jak kapr. A hlad docela mám. Takže kdybys mi nabral támdle to krémový nadýchaný, asi bych ti byla fakt vděčná. Drželi mě teď pořád na polívce." Postěžuju si a toužebně se zadívám na šálek horký čokolády, kterej vybraně drží Min, ale to už se fakt neodvážím.

I tak mi přijde, že ho buzeruju. Ale nabíd se, no....Klidně jsem mohla otravovat Soterovy služky.

Melwin
18.7.2015
14:08:30
Pochopil jsem, že se očekávám, že na procházku pana Guntera doprovodím. Že bych se ale na chvostu toho průvodu cítil bůhvíjak příjemně, to se rozhodně říct nedá.

Hlídám si Nestora, aby neotravoval všechny okolo a dámám neslintal po šatech, a bezděky si prohlížím jednoh po druhém.

Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, mě, čeledína z Pírka, že se tady budu promenádovat jako panstvo. Svým způsobem bych teď byl mnohem radějc ve stájích v Pírku a hleděl si svý práce.

Ale jednu věc bych nevyměnil. Díky všemu tomu strašnýmu jsem mohl poznat pana Guntera. A toho si čím dál tím víc vážím. Je to fakt správnej chlap!

Soter začne bájit o vyhlídce a já se jen tak rozhlídnu. Není to tady špatný, pravda.

"Já?" vyhrknu tiše, když mě Cora zatahá za rukáv. Pak si ale všimnu, kdo k nám míří, a skoro okamžitě se sesunu na místo vedle ní. Výraz ledabylej, ale uvnitř cejtim škodolibou radost. A asi tak trochu spiklenectví s Corou. S tou ubohou holkou, co sem zahříval na loďce. Byť teď už k ní má daleko. A nebejt těch modřin na krku a ve výstřihu, kterej mimochodem vůbec není špatnej!, skoro bych pochyboval, jestli se mi to všechno nezdálo.

Jak tak ale sedím, dochází mi, že nevim, co bych jí měl říkat. Po chvíli váhání se na ni nakonec otočím. "Mám ti podat něco dobrýho? Nebo čaj? Nebo tak něco?" Je cejtit, že jsem nesvůj, ale co už. Před ní si na panoše hrát nemusim, ví, jak to je.

Nyskel
18.7.2015
14:01:26
I když se moc snažím, myšlenky mi stále odlétají jinam. K tomu prazvláštnímu obrazu v mé hlavě, k mému snu, k rodičům............ Jsem toho plná. A Soter je teď to poslední, co by mě zajímalo.

Neochotně se odlepím od zídky a zamířím ke stolu. Nechci tu být. Ne se Soterem a jeho bandou. Ne s dívkami z Masky. Chci se vrátit zpátky do srubu, do naší pekárny, k Ruthiným vodopádům, do Adelaidiny komůrky... To nutkání je téměř hmatatelné.

Ale to všechno tady a teď je prostě příliš skutečné. Musím přitáhnout své myšlenky a fantazii a usadím se ke stolu se zamyšleným výrazem.

Gunter nadhodí udičku Soterovi a ten se ochotně chytí. Začne vykládat o vyhlídce a znovu mi potvrdí, že Deine bude asi jediný člověk, kterého má rád upřímně a nezjištně. Možná...

Na jeho žárlivé výtky nasadím jen lehký poloúsměv. Nevěřím mu je. Určitě je z Guntera stejně nervózní, jako Terry z něj.

"A-ano." vypadne ze mě po krátké odmlce, když si uvědomím, že mluví na mě. "Na pobřeží jsem moc často nejezdila. A mám pocit, že tohle se neomrzí nikdy." pohladím pohledem zvlněný horizont.

"Je to od vás moc hezké, že jste k Deine tak pozorný." dodám a sama si nejsem jistá, jestli to myslím úplně vážně, nebo je v tom i trocha ironie při vzpomínce na to, jaké řešení navrhoval ohledně hraběte z Varnavy.

Poslušně se natáhnu k tácu a naložím si na svůj talířek tvarohový koláček. Tak nějak z profesionální zvědavosti. A musím uznat, že vůbec není špatný.

"Máte výborného kuchaře." složím Soterovi poklonu, protože můj žaludek nedá jinak. Pak bezděčně najdu Kenzyho a usměju se na něj očima. Ta jeho pozornost ohledně masa u oběda... Bylo to svým způsobem roztomilé a na okamžik mě napadne, že bych mu to mohla vrátit se zákusky. On ale jistě ví, co je tady dobré, a tak to nechám být. Ostatně i kvůli Terrymu. Asi by radostí nejásal...

Vlk
18.7.2015
13:19:19
Soter se spokojeně rozhlíží po své nové společnosti a oči mu nadšeně září. Je vidět, že je ve svém živlu a že ho návštěvy v jeho sídle přinejmenším těší. Vlídně se usmívá, vesele vypráví a je ke všem svým hostům nesmírně pozorný. Bystrý pozorovatel by si mohl všimnout snad jen toho, že se poněkud vyhýbá přímému pohledu na Coru i když na ni občas spočine zamyšleně spočine očima, když se na něho nikdo nedívá a pozornost ostatních je upřená jinam. Právě tak nenápadný a rychlý je způsob, jakým se občas dotkne očima Tyfa. Jinak je jeho chování vzorné a společensky nedotknutelné.

Na Gunterovu otázku reaguje nadšeným sprásknutím rukou.
"Konečně sis mě také trochu všiml, starý příteli. Skoro začínám na tvoji snoubenku žárlit. Zaměstnává vešekeré tvoje myšlenky a všechnu tvoji pozornost. Tohle je vážně nečekaná změna u tebe.
Každopádně tuhle vyhlídku jsem vybudoval já sám. Pro Deine.
Nevím, jestli si to pamatuješ, ale Deine miluje moře a sedávala v tomhle místě na hradbách a pozorovala, jak se vlny tříští o kameny. Přišlo mi to....ehm....kapku nebezpečné, tak jsem nechal zbudovat tohle. Udělali to pro mě přímo v rekordním čase a jsem velmi spokojený. Deine také, viď, drahoušku?"
Pohladí očima sestru a obrátí se na Nyskel.

"Vám se tohle místo líbí, moje milá? Neostýchejte se prosím a nabídněte si zákusek, řekl bych, že jsou delikátní."

Cora
18.7.2015
13:08:37
Bolí mě každej kurevskej krok. Bolelo mě, kdy mě Tina šněrovala do šatů, bolelo mě, když jsem cpala odřený nohy do nesmyslně těsných střevíčků, který mně nachystala Min a bolí mě záda, když se uvelebím na tom zparchantělým kamenným sedátku.
Otráveně se ksichtím a Minnie mě každou chvíli nakopne pod stolem. Pěkně surově.

Nevrle jí oplácím aspoň podmračenými pohledy, protože Kianga se tváří jako oživlá sjetá mrtvola a tý neřekne nic. Ani slovně, ani tělesně.
U naší bláznivý Kian je to přece v pořádku.

Ledabyle se opřu loktem o břečtanem obrostrlej kámen a tvářím se, že mi vůbec nic není a že je tohle fakt báječná a fakt hrozně romantická vyhlídka.
Abych se trochu zabavila a vyhla se pohledu na toho svinskýho blonďáka, zatahám za rukáv Melwina.

"Nechceš mi dělat společnost?" Syknu spěšně, protože se na sedátko vedle mě žene Půlkrysa a já nemám na žádného ze Soterových nohsledů náladu.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.