abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Zar´farro   Postava není přítomna 24.2.2016, 11:33:11
Všichni už snídají a pobíhají okolo. Já zamžourám očima a koukám co se děje. Jsem tak rozespalý, že je to všechno jako z dálky. Postupně mi začne docházet kde jsem, kdo jsem a co je smyslem mého života .....? No to poslední asi úplně ne.

Sednu si a slepenýma očima koukám po okolí, asi chápu jak vidí ti žlutokožci z východu. Promnu si oči, ale lepší to o moc není. Ještě ke všemu se mi chce zívnout.

"Uaaaa" nebo jak se zívá.

Ohnutý jak luk vezmu své věci, a táhnouc je za sebou jdu ven. Kolem mne se vše děje jak ve zrychleném filmu a já jdu.

Vylezu z mlýna. Pomalu chápu kde jsem a co tu dělám. Taky chápu, že ten spánek už byl kurňa potřeba. Podívám se nahoru, "Nebe"zatočí se mi hlava. Kouknu dolu na sníh "Nebe?". Nechápu to. Proč je všude nebe?

Pustím své věci na zem, znovu zívnu a čelem napřed padnu do sněhu.

Cítím na obličeji lehký větřík a vidím jak se "nebe" blíží. Jůůů to asi budou mraky. Mraky byly neočekávaně vlhké, studené a hlavně tvrdé.

Natažený jak dlouhý, tak široký, s obličejem zarytým do sněhu .... no probírá se lépe. Trvá to jen pár okamžiků a jsem poměrně čilý.

Poslechnu si co řeší ostatní, na koně naskládám své věci, a poděkuji Lotiel za to, že ho osedlala.

Když mám vše hotovo dojdu si pro něco k snídani.
 
  Alzan   Postava není přítomna 24.2.2016, 10:40:22
Poslouchám Kájino vyprávění a jen nevěřícně kroutím hlavou. Tak proto. To už by dávalo smysl... Ale i tak to nemění nic na věci, že máme problémy.

Ty jo, kdy jsem přešel z "já" na "my", vždyť jsem je včera poznal. Už včera? Nebo ráno? To je fuk, na to není čas.

No, pokud je to jen magický předmět, tak jim to moc ve stopování nepomůže... Pokud je to nějaký jejich výrobek a osobní věc, pak by to bylo horší. Dobrá poznámka. Ale otázka je to pro jiné." Při těch slovech se opět podívám na Riegala.
 
  Karolina   Postava není přítomna 24.2.2016, 0:24:23
Chvilku přemýšlím, je na mě vidět, že se ve mě perou dva pocity. Nakonec tiše řeknu:

" Víte, než jsme šli do Letohradu, tak jsem se dozvěděla tu strašnou věc. Nechtěla jsem o tom mluvit, ale zdá se, že teď by bylo dobré, kdybyste se to taky dozvěděli.

Poté, co jsme odjeli z Questaqui a Maya nám doručila naše věci, vydala se udělat nějakou práci pro Aribeth. Ale nevrátila se. Mezitím se totiž Simplicus zvládl spojit s jejím bývalým manželem, Garetem Hawkem a ten Mayu našel. Nejen to, ale on jí hrozně, za pomoci Simplicuse ublížil. Maya totiž má hodně informací, po kterých touží. Attylloe ji našel a zachránil. Opravdu byl natolik naštvaný, že ho málem zabil. Nakonec to neudělal, ale udělal z něj něco.... co by nikdo nechtěl. Do konce svého života měl Hawk trpět. Zařídil, že už nikdy nepocítí radost či štěstí, nechal mu pouze zlé a špatné vzpomínky. Simplicuse bohužel nenašel, ale důležité je, že zachránil Mayu, i když byla v hrozném stavu a na pokraji smrti.

Pokud si tedy Simplicus dělá nebo udělal kostěje z Gareta, znamená to, že si buď Garet vzal život nebo ho jeho spojenec dorazil sám."


Když mluví o salamandrovi, podívám se nejdřív překvapeně, ale pak přikývnu.
" Pro samé myšlení ti to nemyslí, styď se Kájo! Taky ti to mohlo dojít, že to nebude zrovna dobré. Bláto, no to raději sníh."

Když vidím, že ta dýka putuje k Alzanovi, zamyšleně se na něj zadívám.

" Myslíš, že je dobré, mít tu dýku u sebe? Nebude to další vodítko k nám? Nejen pro Simplicuse, ale navíc i pro ty tři?"

Pokud už se vyrazí, snažím se být zase uprostřed skupiny a poblíž Alzana, že bych se ho případně mohla cestou ještě vyptat na další věci.
 
  Alzan   Postava není přítomna 23.2.2016, 23:25:19
Vyslechnu nové informace a povzdechnu si. “Takže Garet Hawk po mě natahoval drápy za živa a i po smrti po mě půjde. To mám teda radost. A ano, znamená to, že ho Symplicus dostal. A jestli se dostal k němu, nebude mu činit problém dostat se ke zbytku nekromantského spolku. Možná to má však dvě výhody. Jako nejlogičtější vazebný předmět se jeví jeho nekromantská dýka. To pro případ, že bychom ho chtěli někdy zničit. Ta druhá je podstatně praktičtější. Fyzické vlastnosti nemrtvých se do jisté míry odvíjí od jejich těla za živa. A jak známo, kouzelníci, nekromanti nevyjímaje, nebývají moc nadaní, co se do konstituce těla týče. Proto ani kostěj nebude tak silný, jako kdyby ho udělal z urostlého krollského náčelníka.

A začínám se bát, že se tu děje něco víc. Symplicus i Garet jsou oba služebníci temných sil. A nenapadá mě jediný důvod, proč by obětovali jednoho věrného služebníka tomu druhému.“
chvilku se zapřemýšlím. “Vlastně pár by jich tu mohlo být. Buď Garet příšerně zklamal, nebo mají se Symplicem větší plány. A ta asi nejhorší, aspoň pro nás, varianta je taková, že Symplicus se osvobodil stejně jako já. Pak jedná na vlastní pěst a zatímco pro temné síly jsme malá a nevýznamná ryba, on po nás může jít jen tak z rozmaru.
Zamračím se a zakroutím hlavou. Tohle fakt nevypadá dobře. Bojím se, co bude následovat.

K těm třem. Moc toho o nich nevím. Nikdo toho asi moc neví. V podstatě jen to, co už nám řekla Merysol. Za živa byli tak zlí, že pán devítipeklí v nich viděl konkurenci a odmítl je přijmout. Údajně existuje nějaký složitý rituál na vytvoření zbraně, která je dokáže zničit. Ale co je na tom pravdy nevím.

Vezmu si od Merysol dýku. Děkuji. Možná pro ni najdu využití. Ikdyž je nad tím dost otázek. Armádu nemrtvých neplánuju tvořit. Nehledě na to, že nevím, jak přesně funguje.

Jinak jsem si docela oddychl, že kovadlinu s sebou netáhnete.
Když mi Karolína odříká básničku, tak se natočím více jejím směrem. O těch soškách jsem již slyšel. Ale bral jsem to spíše jako mýtus. I když na každém příběhu, pohádce i mýtusu je alespoň zrnko pravdy.“ Poté se prohlédnu minci, kterou mi ukázala. Aha, děkuji. Jak říkám, vím, že ji máte, ale nevěděl jsem, jak vypadá. Popravdě jsem čekal nějaký složitý nástroj.

Počkám, jestli se k této debatě bude ještě něco přidávat. Poté mi dojde, že jsem to neřekl nahlas tak to povím teď. Otočím se směrem na Riegala, ale mluvím na všechny: Nevím, zda je dobrý nápad, aby nám salamandr čistil cestu. Třeba se zbavíme sněhu, ale ten vystřídá nehorázné množství bláta. Nehledě na to, že v tomto mrazu to začne rychle mrznout a poslední v řadě už bude klouzat pomalu po ledě. Dejme tomu, že by to ulehčilo cestu nám, ulehčí jí to i naším pronásledovatelům. Budeme snadno vystopovatelní a jim, pokud nemají koně, to cestu ulehčí ještě víc. Když se budeme brodit sněhem, je zde jistá šance, že vítr zafouká naše stopy a jim to dá zabrat víc než nám. Nicméně je to jen můj názor a domněnka. Pak se opět odmlčím a počkám co na to ostatní.

Pokud už nebude moc co k řešení, půjdu ke koni a naznačím tak, že jsem připraven vyrazit.
 
  Karolina   Postava není přítomna 23.2.2016, 22:16:28
Než vyjedeme ještě si Riegal vyvolá salamandra. Pak mu rozkáže, že má poslouchat Žiru po cestě.

" Ten osel už mohl dávno salamandra vyvolat, zbytečně jsme se brodili sněhem. Teď je to už jedno. Jsem na něj zvědavá v horách. A Undina? Podle všech zákonitostí by měla být mrtvá. Když zmrzla, už to by jí mělo zabít a ohnivý salamandr by jí měl popálit. No raději to nebudu zkoumat, ale je to divný."

Pak se ozve Alzan a ten má nejspíš stejný názor na tu Undinu. Pak se musím usmát, když se ho zeptá na pozůstatky magie. Podívám se na Riegala a jsem mooooc zvědavá, co z něj vypadne. Nový kostěj, to je opravdu problém. Už chci odpovědět, ale začne mluvit Merysol a dá mi tím možnost si všechno promyslet.

Trhnu sebou, cože? Do srdce? To by mohlo znamenat... to snad ne. Byly tam dvě mocné osoby, ty by nikdy nedopustily. Poslouchám dál a trhnu sebou podruhé. Vytřeštím oči na Merysol a mám co dělat se udržet v klidu. No v klidu moc nejsem, ale čekám, až dopoví. Pak hned začnu mluvit.

" Merysol, přeci kostěje nejde vyvolat ze živého těla. To by znamenalo, že Gareta Hawka Simplicus dostal. A taky, že ten po nás půjde hodně urputně. Co je s lady? Doufám, že se z toho dostane. A co ti tři, jsou tam pořád? Nějak by se měli přece zničit, co myslíš Alzane? Tohle by asi bylo z tvého oboru."

Pak se znova nadechnu a pokračuju, tentokrát směrem na Alzana.

" Sošky. Je jich dvanáct. Každá má určitou schopnost, ale dohromady je to velmi mocný artefakt. Vytvořil je kdysi dávno mocný theurg Saldebar. Taková říkanka o nich říká tohle:
Alja svítí leskem stříbra, Eana má bílou zář
Inis dává lidem křídla, Eleneth je ze zlata
Agla z hlubin vyjde hor, Merinel vždy zdobí tvář
Nenúth tvrdá je jak vzdor, Floeme mořem bohatá
Vorome je mocí tmavou, Ulua je rudá krev
Ktesis není ještě pravou, Athaja má v rukou svět.

To v kostce k těm soškám. A to co neseme. Že seš to ty, tak ti tu relikvii ukážu."


Zalovím ve vaku, vyndám krabičku a otevřu ji. Je v ní vidět mince, kterou mám o Mayi. Pak krabičku zase zavřu a schovám. Usměju se a abych to trochu zamluvila, tak se otočím k Lótiel:

" Doufám, že ti je už dobře. Navrhuju, abyste jeli se Zar´farrem vedle sebe, kdyby ti náhodou bylo nedobře. Možná by se už mohly taky vyndat ty stehy. Doufám, že až zastavíme, bude na to čas."
 
  Merysol   Postava není přítomna 23.2.2016, 20:53:28

Zpráva od Riegala mě nijak nepotěšila. Lépe řečeno, vyděsila mě. Skoro by se dalo říct, že ně vyděsila k smrti. ”Děláš si prdel, vždyť ta nádhera se mi tou dýkou trefila příímo do srdce!” Na chvilku mě zachvátí panika. Ale kdybych byla nemrtvá, Alzan by to snad cítil, ne? A navíc, mě oživila Aribeth. Ne dýka. Z mých úst následně vyletělo něco, co by asi nikdo nečekal…

”Ta kurva…až jí znovu potkám, tak už tak lehce nepláchne…”

Ovšem žádné velké plány pomsty se nekonali, protože jsem se snažila pozorně poslouchat Alzana. Jakmile začal o těch třech mluvit jako o poskocích, které má Simplicus v moci, jen jsem zavrtěla hlavou. Ale nechala jsem ho domluvit. Každopádně po jeho poznámce, že s sebou taháme kovadlinu, jsem měla problém nezačít se smát. Musela jsem chvilku čekat, než se uklidním, abych nevyprskla smíchy.

”Ehm…tak na začátek. Kovadlinu s sebou netáhneme. Takový magoři nejsme. A nebyli to Simyplovi služebníci. Oni jsou jeho vstoupenci. Ani živí - ani mrtví. Prý jsou to bytosti tak temné, že je nechce ani devítipeklí a tak pořád běhají mezi živými, byť už vlastně zemřeli. Zabít je nejde. Teda…ne tak lehce. Nevím, jestli vám něco řeknou jména Alarica, Angel a Spike. Alarica je dcera Attylloa, Angel byl král a Simplicův spojene. Spike je zase bratr Aribeth. A jak jsem řekla, nikde je nechtějí a tak jsou stále mezi živými. Co se toho kostěje týče, použil na něj tělo Gareta Hawka.

Co se těch sošek týče, možná by bylo lepší, kdyby ti o nich povyprávěl někdo jiný. Takhle ve zkratce ti k nim můžu říct jen to, že jich je 12 a jde po nich Saldebar. Pokud dobře počítám, máme teď čtvrtou.”


Mezi řečí jsem si vzala od Rigala zpátky dýku a držela jsem jí dvěma prsty, jako kdyby to bylo něco odporného. Pak jsem se podívala na Alzana a pokusila jsem se o úsměv ”Tohle náhodou nechceš?”

*****

Lotiel mi něco nabídla pro Barta a já s vděkem nabídku přijala. ”Díky, to bys byla hodná. I když myslím, že mu nebude vadit, že se dnes moc neproběhne. Asi má dost. A rád se nechá rozmazlovat. “

Přívěsek mu omotám na tlapku a zabalím ho do deky. Neboj. Už ti nikdy ta bestie neublíží
 
  Lótiel   Postava není přítomna 23.2.2016, 17:31:53
Ještě dobu strávím ve stáji. Přemýšlím o rozhovoru s Riegalem. Udělala jsem dobře? Když vyjdu nahoru ostatní už tam jsou. Udělali kupu práce a ani jsem jim nepomohla. V duchu pokrčím rameny. Teď už je to jedno. Opeču si rybu a mlčky ji sním. Na nikoho se ani radši moc nedívám.

Když všichni dojí aspoň se pokusím trochu poklidit. Alkoholu se vyhnu. Cítím tu náladu, která na mě jde a vím, že alkohol by to celé jen zhoršil.

Všechno se to chystá na kutě. Rozhlédnu se, pak se zvednu a s loutnou v ruce a s nepřítomným výrazem v očích opustím místnost. Vrátím se až pozdě v noci. Kdo byl vzhůru, mohl slyšet ze stáje tiché drnkání a smutný zpěv v elfštině.

Ani ráno pro mě není lepší. Holky už mají snídani prakticky připravenou, tak se opět zapojím až při úklidu. Mimo občasného popřání dobrého jitra nemluvím. Káva zahřeje a rum v ní malinko potěší.

S příchodem Merysol a zprávami se pro mě moc nezmění. Nálada se nevylepší, ale aspoň mě to vytrhne z letargie.

Pak sebou cuknu a upřu na Merysol vyděšený pohled. “Tebe taky? Mě když...“ Nedokončím. Ztěžka polknu. A kousnu se do rtu. Možná jsem jim to měla říct. Co všechno jsem se dozvěděla. Tak moc jsem chtěla mít nějaké eso v rukávu. Když mají všichni kupu informací a já nic. A teď je to stejné. Zase nemám nic.

Odvrátím se a doploužím ke svým věcem. Jsi tu k ničemu. Jen další starost co mají na krku. Neumíš ani bojovat, ani kouzlit, ani stopovat. Můžeš jim tak zahrát. Hoj hoj hoj ať žije boj, hoj hoj hoj chystej si zbroj.

Sbalím si věci a batoh hodím na záda. Ověšená jsem jako vánoční stromeček. Osedlám si koně a navěsím na něj batoh, brašny a zbytek věcí. Teď je jako vánoční stromeček on. Jenže jemu to na rozdíl ode mne nevadí.

Automaticky osedlám koně i Zarovi. Aspoň k něčemu jsi dobrá. Alzan měl hodně zajímavých otázek. Taky mě to napadlo. Ale nebyla nálada se zeptat. Věděla jsem, že se zeptá někdo jiný. Ale to jak se vyptával na tu sošku...hm. Taky vím prd o čem je vlastně řeč. Ale ta relikvie... no dobře. Ruku na srdce. Kdyby chtěl, tak tu už nejspíš nejsme. Kdo ví, co všechno dokáže. Magie zasraná. Nic nevidíš. Nic neslyšíš...a najednou nejseš.

Odvážu vak s vínem a pořádně si loknu. Zašklebím se. Po té kávě s rumem to je kyselé. Nabídnu ostatním, aby si taky užili ten držkoškleb, který je za normálních okolností sladkým vínem.

Pak sundám z krku přívěšek a vyrazím k Merysol. “Namotej ho na chvilku na Barta. Dá ho to do hromady.“ Zamumlám mírně a čekám jestli nabídku využije. Ať už se rozhodne jakkoli, vyhoupnu se do sedla a čekám na další pokyny.
 
  Alzan   Postava není přítomna 23.2.2016, 17:10:48
Ráno se probudím na místě, kde jsem usnul a je již nachystaná snídaně. Dlabanec si dám, kávu však odmítnu a napiju se vody. “Díky Žiro. Nikdy dřív bych do tebe neřekl, neuraž se, že jsi tak dobrá hospodyně.“

Po jídle si zabalím svých pár švestek a odnesu je na koně a nachystaného koně pak vyvedu ven. I já se pozastavím na zamrzlou undinou. Jak mohl zmrznout tvor z astrální sféry? O tom jsem v životě neslyšel. To musel být dost slabý, to znamená slabý theurg, nebo zde v noci řádila silná magie.

Otočím se na toho, jemuž říkají Riegal, a který se mi doposud jako jediný nepředstavil. “Necítíš tu ve vzduchu pozůstatky magie? Nikdy jsem neslyšel o tom, aby undina zamrzla.“ Počkám na odpověď, jestli nějaká padne, pak vejdu zpět do mlýna s tím, že jsem připraven na cestu.

Akorát přichází i rozrušená Merisol a já jen v šoku poslouchám, co říká. Pak se do řeči pustím i já: “Počkej, počkej, zpomal. Nějak jsem se ztratil. Jak oni tě zabili? Teď? Pokud tě tedy zpět vrátila paní Shachath s lady Aribeth, kam zmizeli ti nemrtví? Ty zneškodnily ony, ty po návratu nebo tam pořád jsou? A jak víš, že byly Symplicovi? To ti pak také řekla paní Shachath? Pokud opravdu byly Symplicovi, není jisté, že to již ví. Komiunikace mezi výtvorem a stvořitelem nemá běžně neomezený dosah.

Jestli ale chystá dalšího kostěje, tak je to problém. A nechápu, kde na to bere síly a oběti. Výroba kostěje je velmi těžká a náročná. A nelze vyrobit jen tak z jakéhokoli těla. Možná by stálo za to, dřív než ho vyrobí a zatají jeho tajemství v astrálu, zkusit najít tam odpověď, z čeho udělal vazebný předmět. Pokud to už neudělal.
Při těchto slovech se podívám na Riegala.

A z jiného soudku. Nevím, co vše s sebou nesete a sbíráte a asi mi ani všechno teď neřeknete. Ale zeptat se můžu. Jaká soška vás tak nadchla? Jaká kovadlina? Vy s sebou táhnete kovadlinu? A ta mince? To je ta relikvie? Vím, že ji máte, ale nevím jak vypadá. Tak se jen ujišťuji.
 
  Riegal Faer   Postava není přítomna 23.2.2016, 15:24:05
Žira mě nenechá v klidu doběhnout a zastaví mě hned po prvním kole. ,, Co se dě.... " , nestihnu doříct a už jduza ní o kus dál, ale ne zas z doslechu. Tváří se nějak divně, takže se podvědomě přikrčím. Asi dostanu seřvání.

Taky že jo, sice mírně ale oprávněně, asi. ,, Máš zřejmě pravdu. Já bych hned pomoh, ale kdyż mi nikdo neřekne, tak nevím, co mám dělat a radši se vám do toho neseru, ještě bych něco zkazil. Už si budu teda dávat pozor a budu pomáhat, díky za upozornění. "

Jestli je to všechno, vrátím se k běhu, ale během něj nad tím vším přemýšlím.

Ráno se vzbudím a vidím nějaký rozruch u dveří. Trochu rozespale tam přejdu a kouknu se, co se to děje.

Už jsem viděl leccos, ale z tohohle mi spadne čelist. Moje undina totiž zamrzla. ,, Jak... Co.... Počkat, cože??? Undina zamrzla? Jak je to jen możný? "

Chvíli to nevěřícně sleduju, ale pak pokrčím rameny. Asi se tam u pána vody něco pokazilo.

Pak zahlédnu Karolinu, jak promluví na undinu. To si nemůžu pomoct a uchechtnu se. Sice o tom nic neví, ale i tak je to dost úsměvné. To mi trochu zvedne náladu, takže se začnu usmívat.

Pak se zeptá Merysol na podivnou dýku. ,, Jistě, podívám se, dej mi chvilku... " , převezmu ji a podrobně prozkoumávám asi pět minut. Pak ji jí vrátím a řeknu: Jediný, co o ní vím, je, že koho s ní zabiješ, ten se promění v nemrtvého..."

Anglino začne dělat na řešení tohohle problému. Přijdu k němu a pomohu mu tlačit. Dotlačíme ji co nejblíż k ohni. ,, Dobrá práce, Anglino, díky! Teď ji ještě nechám rozpustit."

Kvůli urychlení rozpouštění hodně přiložím na oheň. Struktura ledu se začne rozpadat a pomalu se opět formuje vodní vír, který byl undinou předtím. Je to ale pomalé, tak se, nejen kvůli tomu, rozhodnu vyvolat k tomu ještě i salamandra.

Přijdu blíž k ohni, trochu se rozročím a pronesu: ,, Ó pane ohně, shlèdni na svèho věrného služebníka a sešli mu svého posla, aby mu pomohl na jeho cestě!" , a udeřím do země holí.

Chvíli se nic neděje a pak se z ohně zhmotní bezkřídlá ještěrka s kulatou hlavou či spíše mlok. Na rozdíl od normálního mloka je ale temně rudý a jde od něj až nepříjemné horko. Je velký podobně jako já i undina.

Nakážu mu, aby se co největší plochou těla přitiskl na led a tím značně urychlil tání. Udělá to, takže za chvíli je už undina v normálním stavu.

Nasednu na koně a promluvím. ,, Także, tohle je elementál ohně, salamandr. Půjde před námi a bude nám vypalovat suchou cestu sněhem. Proti tomu doufám nikdo nic nemáte, koním se půjde lépe a nebudou tak vyčerpaní.

Takže, salamandře, teď budeš poslouchat Žiru, ale jenom v pokynech, kudy máš jít, kdyby ti nakázala cokoliv jiného, neposlouchej ji. Přestaneš ji poslouchat úplně, jakmile řeknu přestaň Žiru poslouchat. Ve všem ostatním i nadále poslouchej mě.

Tak, Žiro, prosím, naviguj ho.

Ty, undino, jdi za mnou.
"

Pak se zařadím k ostatním a nechám to na Žiře.
 
  Stopař Talhut   Postava není přítomna 23.2.2016, 14:36:11
Přijde ke mě Žira a pochválí moji práci s kožešinou.
Za ta léta strávená u hraničářů se člověk naučí mnohým věcem."
Více to komentovat nemá cenu. Přeci jenom všichni máme nějaké silné stránky, které ostatní postrádají.

Po hodnotné večeři se jdu natáhnout pod jedno rozmlácené okno. Kolem mě se rozloží oba psi a taky spokojeně usnou.

Po včerejší noci jsem byl rád, že jsem spal až do rána. Načerpal jsem spousty sil a cítím v sobě nabranou magenergii. Snad ji dneska nebudu muset tolik potřebovat.

Přiřítí se k nám Merysol s nepříliš přívětivými zprávami. Když mi podává Barta, nevidím v tom probVyndám z torlém.
"To je samozřejmost. O zvířatech tu vím více než kdokoliv jiný."

Opatrně si jej vezmu do klína, než se přede mě dostane večere a postupně ohmatám jeho kosti a svalstvo. Noha je lehce pohmožněná, ale jinak je v pořádku.
Vyndám ze své torny trochu utahovací látky a opatrně ji omotám kolem pohmožděné nohy.
"Dneska si moc nezaběháš mrňousi."

Potom jej vrátím zpět její majitelce.
"Zkus se postarat, aby byl dneska v klidu. Mohl bych to uzdravit sice magicky, ale na tohle to nemá moc velkou potřebu plýtvat."

V klidu se najím a potom si seberu všechny své saky paky. Venku sundám kožešinu po divočákovi. Sroluji ji a omotám provázky. Dojdu do stáje a připevním ji ke koni k zadní části sedla. Vyzkouším, zda dobře drží, aby mi po cestě nespadla.
"Tohle prodávat nebudu. V chladných nocí může někoho zahřát."

Všichni se pomalu vyhoupneme do sedel a jak už je zvykem zařadím se na začátek skupiny a pomalu se vydám směrem k horám. Dokonce i poštolka se už vrátila.
"Že ti to trvalo holka. Už jsem se bál, že se ti něco stalo."
Promluvím k ní bez nějakého použití magů. Na čtení jejích myšlenek bych to ještě potřeboval, ale předat jí zprávu už zvládám.

Venku je docela ještě chladno a tak si navleču rukavice a připnu si plášť trochu více. Potom už jenom po oku sleduji, zda se i ostatní dali do pohybu.
 
  Merysol   Postava není přítomna 23.2.2016, 13:33:56

Na to, co Karolína říká jen smutně zavrtím hlavou.


“Kájo, já nikoho nezabila. Oni zabili mě. Živá jsem díky Aribeth a té, jež patří relikvie, protože mě zadržela. Měla jsem čas si s ní promluvit, dozvěděla jsem se spoustu věcí.


Tak teď popořadě. Ti tři sice nevěděli, kdo jsme, ale vsadím se, že Simplicovi určitě řekli, koho potkali a on si dá vše dohromady. Kdo to byl, je delší vyprávění, s dovolením bych si ho nechala na později. Každopádně, jen tak zabít nejdou.

Tu sošku mám od právě od Shachath…to ona mi spolu s Aribeth zachránila život a patří jí ta mince, kterou neseme.


Aribeth, jako cenu za mou záchranu, je teď velmi slabá a bude jí dlouho trvat, než se dá dohromady.


Ta dýka, kterou jsem dala Riegalovi patřila té, která mě zabila. Proto mě zajímá, jestli by mi o ní něco mohl říct.


Další špatná zpráva je, že Simplicus chystá dalšího kostěje. Je mi líto, že vás nemůžu hned po ránu něčím potěšit, kromě té sošky. Takže až se všichni nachystají, asi bychom měli rychle vypadnout.“



Trochu zkoumavě si prohlížím výrazy ostatních. To, že se někomu podaří dvakrát zemřít a přežít není přece jen úplně běžné…a normální.


“Jo a jen tak mimochodem, vím, čí je ta kovadlina. A měli bychom mu ji vrátit. Ale o tom jindy.“


Dodám ještě a začnu si rychle pakovat věci. Teď už jen přichystat koně..

 
  Karolina   Postava není přítomna 23.2.2016, 12:16:43
Ráno se probudím, protáhnu se a pak vyskočím. Žira se tady už otáčí kolem snídaně pro všechny.

" Proč jsi mě nevzbudila, pomohla bych ti. Možná i Merysol, aha ona tady není. Tím spíš jsi mě mohla vzbudit. Pomůžu ti aspoň teď."

Pokud ještě je něco s čím můžu pomoci, pomůžu. Než se pak všichni proberou, rychle vyběhnu ven a u náhonu si sundám nátělník a i když je pěkná zima, umeju se do půl těla. Pak se rychle utřu a znova ustrojím. Rychlá rozcvička na rozehřátí mě zahřeje a tak trochu udýchaná přijdu zpět.

" Dobré ránko všem. Kdo ještě nebyl venku, tak je tam pěkná kosa, tak akorát příprava na cestu horami."

Zasměju se a rychle se pustím do jídla. Káva je výtečná a snídaně taky. Pak se rychle ustrojím co nejtepleji to jde. Vyuzené maso nakrájíme s Anglinem na menší porce a pořádně zabalíme. Pak všechno naskládám do váčku a uklidím ho. Dojdu do stáje, u dveří mi dojde, že tam je rampouch, ani jsem ho prve nepostřehla. Zastavím se, chvilku o tom přemýšlím a pak tiše řeknu:

" Třeba ho to napadne, že by mohl taky něco dělat a neválet se. Promiň holka, ale nemůžu ti pomoci."

Pokrčím rameny a jdu dál. Dám ještě Hello napít a několik jablíček rozdám, jestli někdo chce pro koně. Pak už ji osedlám, navěsím všechno co včera, případně i ty věci jiných, pokud u mě někdo něco měl. Vyvedu jí ven a uvážu poblíž dveří, ještě ji přikreju dekou a vejdu dovnitř.

Z venku zaslechnu Žiru, jak dává kapky Riegalovi.
" To stejně nepomůže, ten je líný jako veš od přírody, to je na něm vidět."

Po chvilce se přiřítí Merysol. Kouknu na ní, co se zase děje?
" No my jsme po snídani a máme všechno připravené k odjezdu a čeká se na opozdilce. Říkáš uvítací výbor? Nějak se mu nepovedli, ne? Ani po nás nešli a jak vidím, stačila jsi na ně ty sama s Bartem. Dokonce jsi z nich dostala další sošku, prima. To jsou nějaký divný pomocníci Simplicuse. To ti řekli oni, jo? Tomu se mi nechce věřit, že by byli schovaní ve sklepě a nešli po nás. Každopádně je dobré co nejrychleji odjet. Jak to vypadá ve sklepě? Zničila jsi je všechny?"
 
  Merysol   Postava není přítomna 23.2.2016, 8:22:23

Nysilo z mého zděšení měl evidentně legraci a ještě si přisadil, když řekl Anglinovi, aby dveře vysadil, že je na maže. Hodila jsem po něm akorát kyselý úšklebek a šla se postarat o svého koně. No jooo, mooc vtipné. Však on tě smích přejde, počkej…


Bart se mi celou dobu motal pod nohy a nemohla jsem ho odehnat. Místo aby si šel hrát s Regem nebo se svými staršími, psími přáteli, otravoval mě. “Barte kušuj! Mám práci! Co kdyby tě tu nakopl nějaký kůň?!“ Nakonec přeci jen sklopil uši a odešel pryč. Jakmile bylo o koně postaráno, chtěla jsem se jít podívat na Lótiel a zeptat se, jestli něco nepotřebuje. Ale Bart zase začal prudit. Nechápala jsem, co mu přeskočilo.


Ještě jsem v rychlosti poprosila Káju, jestli by i mě nepoprosila zásoby vody a pak ten malý otrava zase začal vyvádět. Začínala jsem z něj šílet.


Jakmile se pánové vrátili z lovu, šla jsem Žire pomoci s kancem. Bylo mi jasné, že to chce mi co nejrychleji a pokud mě raději neodehnala stranou s tím, že bych ještě někomu mohla něco udělat, což poslední dobou byl u mě nad už standart, pomohla jsem jí, jak jen to šlo.


Bart se mi samozřejmě nepřestával motat pod nohama, takže si vysloužil přišlápnutí ocasu. Pak s kniknutím odešel a dal na chvilku pokoj, dokud nebylo jídlo.


Jakmile se dostal Bart něco k jídlu. Na chvilku se s plným břichem vyvalil kus u ohně a spal. Neskutečný, To takhle vyváděl jen kvůli jídlu? To snad ne. Pak jsem se v klidu najedla i já a za chvilku si šla lehnout.


Jenže jsem samozřejmě nemohla spát. Jen jsem se převalovala a Bart velmi brzo zase začal prudit tím nejhorším způsobem. Měla jsem toho už dost. Vzala jsem si meč, pochodeň od Aribeth a vydala se tam, kam mě ten malý syčák táhnul.


Bart se rozběhl do sklepa. Celé se mi to nějak nezdálo. Ale zvědavost mě táhla dál. Zase na to doplatíš, Merysol. Neblbni. Jenže jsem asi nepoučitelná…


Když jsem se konečně dostala ze sklepa zase ven, bylo už ráno a všichni vzhůru. Doháje, skoro celou noc? To ne, to je zlé…


Přiběhla jsem velká voda k ostatním, Barta, který ještě pořád kňučel, držela v náručí a v ruce dýku.


“Dobré ráno…teda tak dobré zase není. Mám špatný zprávy. Celou dobu jsme měli společnost. Simplicovi stoupence. Takže o nás už dozajista ví. Asi už poslal i uvítací výbor. Proč vám to říkám teď? To vědět nechcete. Mám ale i dobrou zprávu. Mám další sošku. Takže pokud jste dojedli, asi bude nejvyšší čas se zvednout a pokračovat.“


Pak se i s Bartem přimotám ke Stopařovi “Tale, prosím, mohl by ses na Barta podívat? Má Pohmožděnou packu, ale schytal dva pěkné kopance, mám o něj strach.“


Pokud si Stopař ode mě lišáka vezme, nakráčím i s dýkou v ruce k Riegalovi. “Riegale, pro tebe mám taky úkol. Můžeš mi říct něco k téhle dýce? Tedy něco jiného, než že je pěkně ostrá, to jsem už měla šanci zjistit.“ Pak mu podám dýku a čekám, co mi poví.


Návdavkem ještě zjistím, že se řeší zmrzlá Riegalova Undina. Musím skrývat své pobavení. Vždyť v téhle zimě je logické, že musela zmrznout, proč ji nenechal se schovat?
 
  Anglino   Postava není přítomna 23.2.2016, 6:30:41
"Co to je za divný smrad co mne vytrhuje ze spaní?"

Probudím se a dojde mi, že ten smrad nebyl sen. To tak divně ostatním voní nějaký černý nápoj. Říkají tomu káva už několikrát jsem je viděl to s požitkem popíjet zkusil sem to a pivu se to nevyrovná. Jenže pivo došlo a když vidím, že si někteří do toho dávají rum naliji si taky trochu kávy a více rumu.

Žira přichystala snídani trochu si vezmu ze všeho abych neurazil. pak řeknu Žiře.

"Vezmu si kousek toho uzeného co připravujeme. Upřímně už se nemohu dočkat až se zakousnu do voňavého kusu té dobroty. Aspoň vyzkouším jestli už je hotové."

Po těchto slovech odejdu a vyjmu jeden kus uzeného z kouře. Notný kus si ukrojím a zbytek nakrájím pro ostatní.
S chutí se zakousnu do uzeného a za chvíli už je snědeno.
Mně chutná, ale já bych ho snědl i syrové a vůbec by mi to nedělalo problémy. Pak řeknu.

"Podle mne je uzené hotové a je výborné."

Když sním snídani a vypiji Rum s kávou. Jdu se krátce vyvenčit.

Včera jsem to zanedbal meč kterým jsem zabil kance jsem jen zhruba otřel. Jdu to napravit. Poctivě jej vytřu mastným hadříkem a pak jej několikrát přejedu brouskem, než jej schovám do pochvy.

Zajdu se podívat na koně. dám jim každému po jednom jablku.

Když se vracím ke mlýnu uvědomím si, že je tu něco navíc.
Venku se ochladilo a před mlýnem stojí kus ledu co tu včera nebyl. Při bližším zkoumání zjišťuji, že je to nebohá Riegalova Undina.

Zkusím se do toho kusu zmrzlé hmoty opřít jestli by se mi nepodařilo jí rozpohybovat a dostrkat někam do tepla.

"Nejspíše k ostatním koním u krbu by roztála moc rychle. Bez kouzelníků ji asi k životu stejně nepřivedeme.
Budu muset informovat ostatní. Riegal by ale zasloužil za to, že se o ní pořádně nepostaral.
On sice včera než šel spát, říkal že jde do stájí obstarat koně. Podle příkladu Karoliny a Merysol. To mu z těch stájí utekla?"



 
  Žira   Postava není přítomna 23.2.2016, 0:12:43
Během práce čas od času kouknu po Riegalovi. V podstatě nedělá nic jiného, než že jen polehává, když mu pod čumák strčím jídlo, sní ho a zase se válí. Ani jednou nenabídne svou pomoc. Když Žádám, jestli by mi někdo pomohl, jeho to nechá chladným. Je pravda, že Nysilo, Alzan a Lótiel toho také moc nedělají, ale jelikož Nysilo byl se mnou na rybách, Alzan s Kájou pro vodu, pak oba pro dřevo, u nich mi to nevadí. Udělali práce víc než dost, oba jsou to kouzelníci, nemají výdrž jako já nebo Anglino.

Lótiel bych zase práci zakázala i kdyby se stokrát nabídla. Sice je vyléčena magicky, ale to jak vypadala, to před sebou uvidím ještě dlouho. To za den nespraví ani ta nejmocnější magie. Alespoň myslím. "Anglino taky vypadal strašně, ale ten se zázračně uzdravil. Potom, co ho Zar´farro dal do kupy, vše se mu velmi rychle zahojilo."

Riegala se zatím snaží přehlížet. "Je unavený, asi není zvyklý cestovat. Tak co, kdyby se flákali všichni, bylo by to horší." Říkám si v duchu. Ale jakmile nastane večer a on si jde zaběhat, to mě už dopálí. Vyjdu za ním ven a počkám si, než poběží kolem mě. Mezitím si ubalím a zapálím cigaretu.

Když mě konečně míjí zastavím ho. "Riegale, stůj. Můžem si na chvilku promluvit?" Ani nečekám na odpověď a zamířím s ním kousek dál. Ale i přesto můžete náš hovor slyšet vymlácenými okny.

"Hele, nepřipadáš si trošku blbě? Všichni tady makáme jak negři, jenom ty se válíš. To si myslíš, že tě pořád budem jen krmit? Zajímalo by mě, co bys dělal, kdybych řekla, že jelikož jsi neudělal žádnou práci, nebudeš jíst. Možná by ses dnes najedl ze svého, zítra možná taky, ale jak dlouho myslíš, že by to takhle šlo? A zamyslel ses nad tím, že se ohříváš o oheň, na který lidi nosili dřevo?

Nevím, jestli čekáš, až ti někdo řekne, ale takhle to nejde, lidi ti neřeknou sami od sebe. Moc doufám, že to není tím, že by si chtěl mít pohodlí a nic pro to neudělat, že je to jen tím, že třeba nevíš, jak pomoci. Ale ať je to jak je to, prosím tě, dokud budeš v naší skupině s náma, taky nám koukej s něčím pomoct. Pokud nevíš, co, klidně přijď a zeptej se, on už tě někdo zaúkoluje. A pokud ne, je vše v pořádku a můžeš se flákat. Ale už nechci vidět, že bys bez jakékoliv námahy měl jídlo nebo teplo."


Všechno co jsem chtěla jsem Riegalovi řekla, doufám, že se nad tím alespoň zamyslí. "A když se na to vykašle, co zmůžu? Hlady ho chcípnout nenechám, umrznout také ne. No.... snad má alespoň nějaké svědomí."

***********************************************************

Krátká vsuvka za PJ

Když ráno vyjdete z mlýna, vidíte tam stát nějaký ledový sloup. Nejprve nechápete, co to je a kde se to tam vzalo, ale velmi rychle vám dojde, že je to Riegalova Undina. Když se v noci ochladilo, nejspíše zamrzla.

***********************************************************

Opět za Žiru

Když vidím Riegalovu Undinu, mírně mě to pobaví. Vím, že je to škoda a že je mu to asi líto, ale kdesi uvnitř to považuji za zasloužený trest za jeho lenost. "Hele Riegale, tohle půjde také s náma?" Řeknu mu s úsměvem na rtech.
 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 


 


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.