abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Gunter   Postava není přítomna 30.7.2015, 21:48:37
Bála se.
Ona.
Ona se bála. O kom mluví?
Co viděla?


"Jestli je někdo tam dole v moři, těžko ho najdeme. Jen si domysli, co by udělal proud s jeho tělem tam na těch útesech. Je to tam samé skalisko. Byl by napadrď. Ale souhlasím, že bychom se tam měli jít podívat. Měli bychom prošmejdit celé pobřeží od Meleborku až sem."

Měřím si Kiangu bystrýma očima a napjatě číhám na každý záchvěv její tváře.
Na každé slovo.

Nic víc už neřekne. Jen ke mně vztáhne ruce.
"Pomůžu ti." Kývnu na Nyskel a přistoupím k černé perle Ilesy a opatrně ji obejmu kolem pasu a pomůžu ji vstát.
"Zavedeme ji zpátky na hrad." Otočím se na Sotera.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 30.7.2015, 21:05:51
Z toho, co Kianga říká, mě zamrazí až do konečků prstů. Na zádech mi naskočí husina a neubráním se podezíravému pohledu směrem k Soterovi.

Rychle sklopím oči, ale nemůžu se toho hrozného podezření zbavit. "Někdo je tam dole! Nebo spíš byl! Možná je tam už jen tělo! Musíme se tam podívat!" naléhám na Terryho v myšlenkách a přitom podvědomě větřím. Možná bych dokázala zachytit nějaký pach i na takovou dálku...

"Já Kiangu doprovodím." vyhrknu rychle. A je mi jasné, že mě teď asi Terry nepochválí. Ale potřebuju to...
 
  Vlk   Postava není přítomna 30.7.2015, 20:57:38
Svět Kiangy bylo zvláštní místo.
Slunce tam svítilo jen občas a když k tomu došlo, bylo to tak nádherné, že toužila, utopit se v jeho měkké záři.
Možná proto si vybrala žlutou barvu, když se o tom tenkrát dohadovaly s Minne a děvčaty.
Trvala na tom i když Min by se k ní více líbila světlounce modrá.

Kianga zoufale potřebovala uchovat si v sobě slunce. Nebo aspoň vzpomínku na něj.
Ta druhá část jejího světa byla jiná.
Bylo tu šero a tlumené barvy, trhaný pohyb a ostré pachy.
Slunce ne.
Kianga ty pachy nenáviděla.
Každý byl jiný a každý také přinášel něco nového.
Někdy to byl něčí strach a beznaděj, jindy závist a koncentrovaná zloba. Nejistota.
Bolest.
Přesně odměřené vědomí toho, co se stane.
Pravdy a lži, o které nestála.

Ten svět se trhal a rozmazával.
Kmital v rychlém sledu nebo naprosto strnule plynul.
Někdy i dlouze stál.
Na jediném obraze. Na jediném strašném místě, které se Kianze přehrávalo znovu a znovu a přivádělo ji k šílenství.
Tichém.
Mlčenlivém.

Dnes se před ní na kusy trhalo moře. Naráželo do obrovského skaliska kdesi tam dole, podivně bezbarvé a tlumeně burácející, jako by ho slyšela kdesi z dálky.
Cítila slaný pach moře a viděla rudou látku zmítající se v kotli zpěněných vln.
Plášť.
Její plášť.
Naříkala a Kianga ji slyšela.
Kvílivý jekot a neustálé volání o pomoc.
Nářek.
Pláč.
Bože, tolik pláče!

Rudý plášť s kapucí se otáčel ve zběsilém vodním víru a vrážel do kamene, aby byl vzápětí stržený zpátky do vody jen proto, aby byl znovu hozený proti skalisku.
A ona křičela a zaklínala moře, aby ji pomohlo a nikdo ji neslyšel.
Jen Kianga.

Zvedla hlavu a podívala se vyčerpaně na své společníky.
Byla unavená.
Už nechtěla naslouchat vodnímu běsnění ve své hlavě.
Nechtěla ten nářek slyšet.
Nechtěla vidět.
Nic.
Ani cítit.
To hlavně.
Slaná vůně ji dusila a hlava ji třeštila poryvem prudké bolesti.
Ostatně jako vždycky.
Sevřela ji v dlaních a ublíženě si tiskla spánky, jako by se ji snažila zatlačit zpátky.

"Potřebuji spát, Min." Zaduní její dutý kovový hlas a Kianga natáhne ruce prosebně ke Gunterovi.
"Tam dole je velká křivda. Bolí mě z toho srdce, Min.
Velká bolest.
Velká samota.
A strach.
Bála se.
Potřebuji si lehnout...."

 
  Nyskel   Postava není přítomna 28.7.2015, 20:35:06
Nelíbí se mi to. Ani trochu se mi to nelíbí! Vlčice ve mně nervózně poňafává a nejraději by utekla nebo zaútočila.

Bezděky přešlápnu a stoupnu si blíž ke Gunterovi. Cítím napětí i z něj.

Očima těkám z Minnie na Kiangu.

Když konečně dívka promluví, moc to nevylepší.

Nervózně se rozhlédnu po společnosti. Hravá nálada z Kenzyho tancování je ta tam.
 
  Vlk   Postava není přítomna 28.7.2015, 20:24:29
Kianga vás opravdu nevnímá. Dívá se na moře, oči rozšířené, tep na krku uhánějící jako splašený kůň, pravou ruku pořád tak zvláštně otvírá a zavírá v pěst.
Na Guntera nereaguje vůbec, když se ozve Minnie, začnou ji těkat oči z jednoho koutku do druhého.

Nepohne se.
Nehybná jako ebenová socha.
Pes se neklidně škube v Melwinově sevření, ale nevytrhne se mu. Spíš má tendence vléci ho zpátky k dívce.

Pak se najednou Kianga pohne a křečovitě se chytí skaliska, na kterém sedí, jako by se bála, že spadne dolů do moře.
Zamrká a nakloní se dopředu. Chvíli horečnatě sleduje vysoké vlny kdesi dole v hlubinách a pak otočí hlavu vaším směrem.
Její oči jsou normální.
Velké a hnědé jako káva.

"Moře naříká." Řekne tichým podivně kovovým hlasem.
"Slyším ho..."
 
  Melwin   Postava není přítomna 28.7.2015, 20:01:38
Než stihnu po Nestorovi hrábnout, je u něj pan Gunter. Cejtim se trapně, jako kdyby to byl můj nevychovanej spratek. A on to svým způsobem JE můj nevychovanej spratek.

Když se mi konečně dostane do rukou, naprosto nenapravitelný, rozčileně ho šťouchnu kolenem do boku. "Sklapni!" zavrčím a za obojek se ho snažím odtáhnout kousek dál, aby nedělal ostudu.

Tak trochu se mu nedivim, že na Kiangu vyje. Jde z ní hrůza. O to větší, že nejde probudit.
 
  Gunter   Postava není přítomna 28.7.2015, 19:21:56
Tak tam stojíme všichni tři a zíráme na Kiangu. Melwin se snaží získat Nestorovu pozornost a Nyskel uvažuje velmi střízlivě.
"To by přece nemohl cítit, je to hrozně daleko....I když možná bychom si to pobřeží měli proběhnout ve vlčím. Jen tak pro jistotu. Co říkáš?"

Pustím Nyskel a přistoupím k Nestorovi. Chytím ho pevně za obojek a škubnu s ním.
"Tak už toho nechej, blázne, co se děje?" Doga zůstane neochotně stát, ale třese se po celém těle. Už se jí pomalu podařilo získat zájem celé společnosti.
Znovu se psem trhnu a on se podívá na Kinagu, přikrčí a se a táhle zavyje.

Vzdám to, pustím ho, přistrčím ho směrem k Melovi a syknu na něj, aby se ho raději chopil.
Pak přikročím ke Kian a jemně ji oslovím.
Nereaguje.
Natáhnu ruku a opatrně se jí dotknu.

"Kian, slyšíš mě?" Minnie konečně pochopí, že dívka je nejspíš úplně mimo, přistoupí ke mně a tiše na ní zavolá.
 
  Melwin   Postava není přítomna 28.7.2015, 18:28:05
Svědomitě podpírám Coru na každým kroku a upřímně si musím přiznat, že mi to vlastně vyhovuje. Aspoň se mám čím zaobírat a ne jen postávat opodál jako strašák v poli.

Občas sykne, ale jinak si vede moc dobře. Což jí taky párkrát brouknu do ucha. Snad ji to povzbudí.

Půlkrysa uspořádá tancovačku a je celej blaženej, že na něj všechny holky okolo tak čuměj. Nu, taky bych byl asi blaženej. Na jeho místě...

Pak si ale všimnu Nestora. Tiše syknu, ale pes neposlechne. Zamračim se. Zkusím to znovu, ale jen na mě otočí úzkostlivej pohled a znovu nakoukne přes útes. Nezdá se mi to.

"Promiň, ale musím se jít podívat, co s tím psem je." omluvím se tiše Coře. A v ten samej okamžik k němu zamíří i pan Gunter s Nyskel.

O krok je předejdu a houknu pohlohlasně. "Nestore! K noze! Poď sem!" Plácnu dlaní do stehna a čekám, že poslechne. Měl by! Pokud k tomu nemá nějakej fakt vážnej důvod... Nervózně se podívám k hraně útesu.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 28.7.2015, 18:24:13
Nervózně sleduju Nestora. Chová se zvláštně. Takhle rozrušeného jsem ho neviděla... tedy když pominu naše setkání ve vyvražděném Pírku.

Gunter se rozhodne to řešit. Asi. Protože nás oba dovede až ke kamenům, na kterých sedí černá socha.

To, jak Nestor nakukuje přes útes. "Nemůže být někdo tam dole? Možná spadnul ze srázu?" vypustím myšlenku. A původně jsem ji ani nechtěla vnucovat Gunterovi, ale tak nějak mi to uklouzlo.

To, že mě napadlo, že by tam mohl být i Felton, ale už raději spolknu pro sebe. Nechci, aby si o mě Terry myslel, že jsem úplně bláznivá.
 
  Gunter   Postava není přítomna 28.7.2015, 18:12:37
Mám moře rád.
Vždycky se k němu rád vracím. Možná je to proto, že mám rád všechny živly a moře jako živel mě fascinuje a přitahuje.
Je nestálé.
Proměnlivé.
Mění barvy a nálady jako žena. Nedivím se, že lodě nesou ženská jména.
Moře je stejné.
Něžné a konjšivé, mírumilovně laskající svými vlnkami obrysy pobřeží a zároveň plné potlačených bouří.
Z něžné písně přejde do burácení a rachotu.
Rve kusy skal a ukusuje ze souše stále větší a větší kusy. Dobyvačné a kruté.
Nelítostné.
Sobecké.
A přitom tak nádherné.

Využiji zastávku kolem Půlkrysova předvádění a plně se soustředím na tříštění vln o kameny hluboko pod mýma nohama.
Pro tuhle chvíli ho nevnímám a tudíž mě nesere.
Jsem plně soustředěný na svoji vlčí podstatu a ta je spokojená v blízkosti stejně divokého živlu.

Navíc vnímám všemi instinkty rozpoložení Nyskel a ta je šťastná, uvolněná jako bývala v údolí.
Už dlouho jsem ji nezažil takhle usměvavou. Tak hřejivě blízkou.
Ucítím dotek jejího těla, jak se o mě zlehka opře a musím překonat instinkt, který mi velí, okamžitě ji přitisknout k sobě.
Ovšem, po tom, co jsem vyváděl v Masce, by mě nejspíš shodila do moře.
Ztuhnu, ale pak aspoň co nejvíc uvolním tělo a trochu se nakloním na stranu, abych ji poskytl co největší oporu.
Moje tělo přesně kopíruje její, takže se stejně ocitne ještě blíž.
Sálá z ní teplo a vůně tak silné, že přestanu vnímat moře a o to intenzivněji mě ovládne vlastní zrychlený tep.

Tentorkát to ale udržím jen na tepu.
Dech mám pod kontrolou a pohoda, která na útesu panuje mi pomáhá, abych nepustil své představy příliš z uzdy a jen si užíval její kouzelné blízkosti.

Nestorovo kňučení v první chvíli nevnímá, ale na pohyb jejího těla zareaguji okamžitě.
Pozorně se na ni zadívám, co se děje.
Poletím do moře?
Ne, zdá se, že ji zaujalo něco jiného. Ne, moje mlátící srdce.

Poslušně se zadívám na Kiangu a když zaregistruji její rozpitý zrak, suše přikývnu.
"Nejspíš. Vypadá, že je zase mimo. I když.....proč takhle reaguje Nestor?" Zamyslím se, ovinu ruku kolem jejího pasu a jemným tlakem ji přinutím přistoupit blíže. Až ke kamenům, na kterých sedí Kianga.
Nestor teď pobíhá sem a tam, zírá dolů na zpěněnou mořskou hladinu a kňučí čím dál intenzivněji.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 26.7.2015, 9:59:51
Výhledy, které se nám cestou nabízejí, jsou dechberoucí.

Nechávám hravý vítr od moře cuchat své vlasy a co chvíli se uvolněně zasměju Kenzyho historkám. Je vlastně vcelku milý.

Loď v dálce pozoruju přimhouřenýma očima. Vypadá jako dětská hračka.

Moře mě vždycky fascinovalo, ale nikdy jsem si nepředstavovala, že ho brázdím na veliké lodi. "Asi mě víc přitahuje jeho věčný souboj se souší. Jak vlny neustále doráží a pevné skály se pomalu, jen velice pomalu podvolují. Je v tom něco... klidně neúprosného. Spravedlivého." bezděky nepatrně pokrčím rameny, jako bych tím měla potřebu ukončit tenhle proud myšlenek. Nedokážu to popsat. A moři je to beztak úplně jedno. Bude tu dál. Samo pro sebe...

Do přítomnosti mě přitáhne zpátky Kenzy další melodií. Znám ji. Upřímně se usměju. Na tuhle jsem vždycky tancovala s Tendalem, synem pláteníka. Říkal, že tohle je "ta naše"...

Bezděky se pootočím na Guntera a na chvilku se zadívám na jeho tvář. "Jaká je ta neaše, Terry?" bleskne mi hlavou a myšlenky se tohohle proudu velice rády chytí. Vlastně to okouzlující prostředí kolem, lehký vítr ve vlasech, to všechno mě stáčí ke Gunterovi. Cítím se najednou zvláštně volná a svobodná. Snad ten neúnavný příboj...

Vklouznu rukou do jeho dlaně a vřele ji stisknu. Nepodívám se na něj. Ale ten stisk mluví sám za sebe. Jsem ráda, že je tu se mnou a já s ním.

Kenzy se pustí do tance. Směju se jeho nadšení a horlivosti. A jak tak stojím zády ke Gunterovi, lehce se celým tělem mírně zakloním a nepatrně se o něj opřu. Chtělo by se mi zaklonit i hlavu, opřít ji o jeho hruď a zavřít oči. A on by mě pak objal silnými pažemi a stáli bychom tam a dívali se spolu na moře...

Je to tak jednoduché a přirozené... všechny ty věci, které mě napadají, když jsem u něj tak blízko. A vrací mi to zpátky ten průzračný, klidný pocit, který bere dech. V těch momentech jsem tak nějak klidně šťastná.

Za uši mě zatahá Nestorovo kňučení. Okamžitě zpozorním a mé tělo se lehce napne ostražitostí. Narovnám hlavu a najdu ho pohledem. A pak sklouznu ke Kianze. Nepatrně se zamračím. "Kianga má zase své vidění?" optám se, ale jak cítím napětí v Nestorovi, to mé se o to víc stupňuje. Snažím se nedívat směrem k ebenové krásce, abych na ni nestrhla pozornost ostatních, ale najednou cítím skryté nebezpečí.
 
  Vlk   Postava není přítomna 25.7.2015, 14:59:37


Pobřeží moře zbloudilých duší bylo skalnaté, plné menších i větších útesů. Místy byly strmé, místy pozvolnější. Moře samotné mělo díky stále ještě vysoko zářícímu slunci překrásnou a bylo plné suků a volně roztroušených balvanů a skalisek. Kolem kamenité paty útesů se mléčně pěnilo a hučelo v mohutných příbojích.

Cesta, po které jste šli, vedla na samém vrcholu útesů a byla svěže zelená a vcelku pohodlná.
Nestor z ní byl nadšený. Pobíhal sem a tam, nadšeně poštěkával hlubokým hlasem a chvílemi se zdálo, že se snaží přehlušit hukot moře.
Deine se chovala podobně. Pobíhala rozčíleně po útesech, ukazovala vám vše, co považovala za zajímavé a oči jí zářily jako kapky vody prozářené sluncem.
Tak jí to slušelo, že nadšení páně Thibauta vypadalo skoro opravdově.

Soter vás pokojeně vedl dál a dál, upozornil vás na dvě skalní brány, kterými se prodíralo v houpavých vlnách moře i na loď kotvící daleko na moři.
Dozvěděli jste se, že se jmenuje Nefritová panna a že mu patří. Tedy patřila spíše Feltonovi, ale teď, když se ztratil....

Cora se držela poměrně statečně. Šla sice pomalu a ztěžka se opírala o Melwina, nicméně šla cílevědomě a pořád, jako člověk, který má pevnou vůli a jasně vytyčený cíl.

Půlkrysa se i s Tinou připojil ke Gunterovi a Nyskel a snažil se bavit obě dívky vtipnými historkami. Nutno říci, že se mu to i dařilo. Byl mladý, měl pořád dobrou náladu a byl velmi velmi výmluvný. Cestou jim dokonce pískal melodie, zpíval jakési vesnické odrhovačky a ukazoval jim kroky lidových tanců, tančících se na pobřeží.

Tahle činnost zaujala i ostatní, takže udělali zastávku na ostrohu a Půlkrysa s pomocí Tiny ukazoval ostatním, jak místní lidé tančí a lákal ostatní dívky, aby si to také zkusily.

Nikdo si příliš nevšímal Kiangy, která si sedla na nejvzdálenější útes, dívala se do moře a naslouchala s nakloněnou hlavou hukotu vody.
Oči měla zamlžené, široce rozšřené a ústa pootevřená.
Její pravá ruka, volně položená na kameni sebou křečovitě škubala.

Možná jen Nestor, který nechal bláznivého běhání za vlastním stínem, sedl si kousek od ní a chvílemi tiše kňučel. Na tak velkého psa zvuk, který byste mysleli, že nedokáže vyloudit.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 25.7.2015, 11:59:43
Protočím oči vsloup nad tím jeho přirovnání, ale u toho se uculuju.

"Jen trochu?!" špitnu spiklenecky. Já mám s Kiangy svým způsobem hrůzu. A být s ní o samotě jeden den, asi by to na mě zanechalo trvalou újmu. Ty její vize jsou vážně děsivé. Nebo spíš to, jak se u nich tváří ona.

Poslušně kráčím vedle něj a přijde mi to... no... hezké a taky přirozené. "Kdyby tohle viděla Adelaida, asi by jí vypadly oči z důlků. Nyskel kráčí ve společnosti hned tří hrabat, konverzuje a uzobává pamlsky..." ušklíbnu se sama nad sebou. Je v tom jistá dávka ironie, protože jeden z hrabat je něco jako vlkodlak, dámy v družině jsou jaksi povětrné a celkově se nad Meleborkem vznáší něco hrozivého.

Ale co už. Já si hodlám užít každou chvilku, která stojí zato!

Ohlédnu se po Kenzym, ale ten drží se Tiny. Je o něj postaráno. Takže pro tenhle okamžik se můžu věnovat jen a jen svému snoubenci!

"Ehm... zvykla jsem si na tuhle lež až příliš snadno..." napomenu se v duchu a před očima mi vypluje onen obraz ve zlatém rámu, s měděným štítkem. "S tímhle budu muset něco udělat. Jinak z toho zmagořím!" vzdychnu v duchu.
 
  Gunter   Postava není přítomna 25.7.2015, 9:49:55
Pokrčím rameny.
"Jsou to spíš zmatečné řeči, než věštby, jak by sis představila. Jako, že ti někdo řekne. O úplňku desátého dne ti vyrostou na hlavě oslííí uši a najdeš svého manžela na hrušce v objetí s bezzubou sousedkou!
Přesto Min tvrdí, že občas se něco z toho, co tak nesouvisle mumlá, splní nebo později teprve začne dávat smysl.
Ale nevím, nikdy jsem se nazabýval studováním Kiangy a jejich podivností. I když by to jistě bylo zajímavé.
Každopádně je to velmi důstojná žena a svým způsobem je moudrá.
Vážím si ji. Ale trochu se jí obávám."
Dodám s legračním úšklebkem a zatvářím se jako vyděšené štěně, což mi díky vlčí podstatě znamenitě jde.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 25.7.2015, 9:07:37
Poslouchám tiše vyprávění o Byrovi. Mám z něj husí kůži.

"A naplňují se ty její věštby?" optám se opatrně. Samozřejmě jsem si vybavila tu její zvláštní řeč, když mě uviděla poprvé...
 
  Melwin   Postava není přítomna 25.7.2015, 9:05:32
Ta její odpověď sice dává smysl, ale moc mě neobměkčí. Kdyby bylo na mě, odnesl bych ji do pokoje a fertig!

Místo toho se ji snažím podpírat tak, aby se jí šlo co nejlépe. Je to svým způsobem zvláštně uspokojující. Je fajn bejt pro ni něco jako opora. Tahle nová zkušenost je vlastně vcelku příjemná. A táhne se už od té loďky...
 
  Gunter   Postava není přítomna 25.7.2015, 8:54:12
"Jo, Kianga." Kývnu a znovu se na černou krásku zadívám a musím souhlasně kývnout.
"Možná máš pravdu. Ona je je taková tajemná a on taky. Vždycky byl.
Mlčenlivý, tichý, krutý.
Nikdy jsem do něj nedokázal nahlédnout. Jeho motivace pro mě byly naprostou záhadou. Nic nepustil ven. Ze svého života, ani ze svých myšlenek.
Proto je to ale takřka dokonalý služebník. Je naprosto diskrétní. Narozdíl od Půlkrysy."
Dodám tiše a vedu ji dolů, po schůdcích vytesaných do kamene.

"No, a Kianga...to je záhada sama. Ani nevím odkud pochází a nejsem si jistý, že to ví Min." Dodám.
"A ty její podivné věštecké záchvaty....."
 
  Cora   Postava není přítomna 25.7.2015, 8:49:04
Naštvaně se podívám na Sotera. Připravil mě o moje odpovědi, bídák.
I když on mě připravil o dost víc. Třeba o sebeúctu. O klidný spaní.
A momentálně i o zdravý tělo.
Heknu.

Melwin si počíná opatrně, ale i tak to zabolí, jak prudce změním polohu.
Chytnu se za břicho a pomalu se narovnám.
"Nedělám hrdinu, kámo, a lehnout bych si šla hned. Jenže bych se stejně jen plácala v posteli sem a tam a všechno by mě bolelo. Tady aspoň přijdu na jiný myšlenky." Vysvětlím a důvěrně se do něj zavěsím. Bokem se o něj pevně opřu a vykročím.
To už mi jde líp, když mě podpírá takový mladý pevný tělo.
Mimoděk se zatlemím.
Možná by šlo využít i jinak.....

I když už jen představa jakýchkoliv aktivit ve mně vyvolala ostrý bolestivý píchnutí a připomněla mi, značně surově, že jsem pořád tam dole samá rána.
Seknu očima po Min a kysele se ušklíbnu.
Ona je důvod, proč si tu hraju na hrdinku a neválím se v pelechu.
Chci ji mít pod dohledem. Nelíbí se mi....
 
  Melwin   Postava není přítomna 25.7.2015, 8:33:08
Vytáhnu Coru na nohy a starostlivě si ji přeměřím. Čekal jsem, že když se hrne na procházku, tak vstane o dost lehčejc.

Nesouhlasně se zamračím a nabídnu jí rámě. "Vážně si nechceš jít radějc lehnout?" šeptnu k ní. "Nemusíš dělat hrdinku..."

Ode mě to tak sedí, abych radil zrovna jí, ale prostě mi to nedá.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 25.7.2015, 8:31:04
Terry mě trochu uklidní. Jestli to z ní někdo vytáhne, je to právě on. A popravdě, Minnie v tomhle stavu mě trochu znervózňuje.

Bezděky mě napadne, jak moc silná žena to musí být. Pořád držet zdání klidu a běžného stavu věcí, neustále se dokonale ovládat... Nechtěla bych být na jejím místě. Ani za nic!

Rozesmátý Terry mě naštěstí rychle přivede na jiné myšlenky. Nic konkrétního, ale je to jako bezpečný přístav. Je to něco neskutečně příjemného a zřejmě notně návykového. Zvykla jsem si. Zatraceně jsem si zvykla...

Poočku se podívám, koho tím myslí. A bezděky se oklepu. "Kianga?" podivím se vcelku upřímně. Je krásná, svým způsobem, ale jde z ní strach... "To ale z Tyfa taky." napadne mě hned. "Možná by se k sobě hodili." nadnesu zamyšleně, spíš pro sebe.
 
  Gunter   Postava není přítomna 25.7.2015, 8:20:02
Odkloním zamyšlený pohled od Minnie, protože se k ní mimoděk vrací a soustředím se opět na Nyskel.
"Nemám tušení. Také mi připadá nějaká unavená, roztěkaná, tohle není ona....
Napadlo mě, jestli ji tak nevzal ten únos Cory nebo si dělá prostě starosti....Nebo....já nevím. Pokusím se to z ní vytáhnout."


Vstanu a nabídnu ji rámě. Dojedla ještě jednu kuličku a rázem vypadá spokojeně jako brouček vyvalený na sluníčku.
Tohle je moje Nyskel.
Mimoděk se zasměju a špatná nálada mě přejde. Usmívá se sice i na Půlkrysu, ale rozhodnu se to pro tu chvíli nevnímat, abych se nepřipravil o pohodu.
A je fakt, že na procházku na břehu moře s mojí nejmilejší se opravdu těším.

Střelím očima po ostatních a všimnu si, že Sot nabídl rámě Minnii, Thibaut Deine a Coru doslova vytáhl na nohy Melwin. Osiřelý Půlkrysa se přitočil k Tině. Jedině Kianga zůstala osamocená, ale upřímně, nabízet rámě Kian je možná trochu riskantní. Aspoň soudě podle Tyfa, kterého zpražila pohledem tak ledovým, že si veškeré takové nápady v zárodku rozmyslel. Přesto jsem si všiml, že se drží poblíž ní.

"Asi ho přitahuje." Nakloním se tiše k Nyskel a ukážu očima na černou perlu a černého vlka.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 19.7.2015, 12:40:05
Teď, když to Soter nadhodil, mi Minnie vážně přijde nějaká přejetá. "Co je jí?" bezděky vyšlu myšlenku k Terrymu. Možná ví víc než já. Původně jsem totiž svou narážkou myslela hlavně Coru, ale Minnie nevypadá o moc líp.

Rychle strčím do pusy ještě jednu šlehačkovou kuličku a pak se, s plnou pusou, uculím na Terryho. Polknu a usměju se pořádně. "Teď je to tak akorát."

Nezapomenu se rychle usmát i na Kenzyho. Musím kout železo, dokud je žhavé. "A Terrymu to pak vysvětlím, až budeme sami..."

Zvednu se a jsem připravená zavěsit se do svého snoubence. Vlastně se na to docela těším. Procházet se s ním po pobřeží..... jen škoda, že kromě nás tam bude celý dav lidí, které bych tam vážně nepotřebovala.
 
  Melwin   Postava není přítomna 19.7.2015, 12:32:47
Jen tiše kevjnu, když si porovná, který Pírko mám na mysli, a tak nějak starostlivě poplácám Nestora po krku. Jsem rád, že nemůže Coře rozumět.

Ošiju se. Vykládat jí o konci Pírka je to poslední, co bych teď chtěl. Naštěstí mě zachrání Soter, kterej zaveli odchod.

Podívám se na Coru. Naprosto souhlasim s Minnie i s panem Gunterem, ale Cora si mě v ten moment vezme jako alibi. Vyčítavě si ji přeměřím.

Neřeknu nic, na to je ta společnost kolem moc nóbl, ale jsem rozhodnutej ji odtáhnout v momentu, kdy jen trochu zavrávorá nebo bude moc funět. I kdybych si ji měl přehodit přes rameno!

Zvednu se a pomůžu Coře vstát. Vlastně to není tak špatný, mít se o koho starat. Aspoň mám nějakou činost. Aspoň vim, proč mě tady trpěj.

Ještě než se vzdálíme od stolu, natáhnu se a nenápadně stopím do ubrousku dva zákusky, který si Cora brala nejčastějc. Už se těšim, až se s tím vytasim!
 
  Cora   Postava není přítomna 19.7.2015, 12:21:34
Chrochtám si nad těma lahůdkama, ale přitom pozorně poslouchám, co mi Mel vykládá. Tina si zatím vyměňuje štiplavé poznámky s Tyfem a Kianga zírá na moře, záda rovná jako socha. Tohle ji závidím. Daří se ji vypadat povzneseně a důstojně za každejch okolností, zatímco já se vrtím, jako bych měla pod prdelí ježka.
Popravdě, přesně tak se i cejtím.

"V Pírku? To je to stejný Pírko, o kterým občas mluvil Terry? Co tam byl ten velkej hostinskej se dvěma dogama?" Pohled mi sklouzne na černý psisko vedle kluka a pomalu mi to dochází.
A kurva....

"Proč už tam vlastně nejseš? Teda v tý hospodě? Pročs odešel s Terrym?" Zeptám se opatrně, protože tak nějak tuším, že to nebude téma, který mu bude příjemný.

Pak mě ale rozsměje tou poslední poznámkou.
"Ty se bojíš, že budeš muset dělat v Masce děvku?" Zachechtám se.
"Snad tě Tina nebo Lisbeth nestrašily?"
Mávnu rukou a zakřením se.
"Min tyhle druhy služeb neposkytuje. To bys musel ke Kapounovi nebo do Tří motýlků. My jsme slušnej podnik, kterej poskytuje společnice na zahřívání lůžka. A občas k procvičení pravice a přesný mušky." Dodám poněkud trpce a poposednu.

Minninu poznámku ignoruji. Její pohled už se ignorovat nedá. Navíc se od mě pustí i Terry a Sot si hraje na starostlivýho hostitele.
Ušklíbnu se na ně na všechny.
"Nemějte péči, já to zvládnu. Tady Melwin mi pomůže, kdybych už nemohla, tak se o něj opřu, že jo, Mele?
Jsem ráda, že jsem na čerstvým vzduchu."
 
  Gunter   Postava není přítomna 19.7.2015, 12:11:50
Půlkrysova poznámka o Deine mě zaujme. Pátravě se na něj zadívám a všimnu si jak ztišil hlas, když ji zmínil. Což není divu. Nedovedu si představit, kdyby Soter jeho poznámku zaslechl. Obvykle je na vše kolem sestry nadmíru citlivý a v podstatě nesnáší jakékoliv poznámky na její adresu natož takovéhle.
Svým způsobem by mě zajímalo, jak na tom Deine teď je. Jestli se její trochu zvláštní projevy prohloubily nebo naopak polevily.
Co se jejího mluveného projevu týče, tak ji Sot poměrně ostře kontroluje a hlídá si ji. Jak by mluvila, kdyby vedle sebe neměla přísného hlídače v podobě jejího bratra?
A co všechno by mi dokázala prozradit...byť nevědomky.

Svým způsobem se trochu zastydím, že vůbec byť jen uvažuji, že bych takhle zneužil její nestandartní povahy a možná ne zcela vyrovnané mysli a zahanbeně se na ni podívám.
Je opět plně zaujata Thibautem a Minnie, na tvářích ruměnce, oči zavěšené na sličné tváři páně Varnavyho.
Opravdu je šťastnější, než jsem ji kdy viděl...

Zatímco, já se zaobírám Deine, Nyskel zpracovává Půlkrysu a nutno řícim, že úspěšně. Zobe ji z ruky.
Ovšem myšlenka, že by se s ním sama plavila jeskyněmi pod hradem mě nikterak nefascinuje a začnu vážně dumat, jak se k ním na tu výpravu vetřít. Ovšem, to mi nejspíš neprojde. Pokud by byl Půlkrysa ochotný riskovat Sotovu přízeň, tak kvůli Nyskel.

Kývnu na Sotera, že já mám dost a co se mě týče, klidně můžeme vyrazit na útesy a jedním douškem vyprázdním šálek s kávou.
"Min má pravdu, Coro, měla by sis lehnout." Přidám se k starostlivé Minnii a znovu se dotknu očima těch příšerných modřin, které ji lezou z výstřihu.
Pomáhá mi to zatvrdit se proti nenadálé přesládlosti a pozorné laskavosti Sota.

"Měla jsi dost nebo chceš ještě něco ochutnat?" Zeptám se Nyskel a snažím se vyhnout pohledu na spokojeně se telmícího Půlkrysu.
Ano, stále vypadám poněkud rozmrzele.
 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 


 


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.