abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  
 

Lótiel
26.2.2016
16:41:00
Cesta je klidná. Hraju a zpívám dokud se nálada dostatečně nezlepší. Pak loutnu uklidím a pro změnu si užívám relativního ticha.

Hovory ostatních moc nevnímám. Přemýšlím o tom, co se stalo v noci a ráno. A cítím, jak pomalu, ale jistě upadám do podobné podivné nálady, jako večer. Zatřepu hlavou. Co to je? Tohle neznám. Ne v takové míře.

Zastavíme na oběd a Merysol mi vrátí přívěšek. “Rádo se stalo.“ Usměju se. A ještě víc, když vidím, že lišče uteklo a začalo páchat trable. Rozesměju se, ale když to Stopař schytá do rozkroku, zakřením se. “Ou! To muselo bolet!“ Mám na jazyku návrh, zda to nechce pofoukat, ale zavčasu to spolknu.

Karolína začne rozdělovat jídlo a já požádám o něco větší kousek, než bych potřebovala. Část ze své porce dám oběma psům, liščeti a s trochou obav o ruku i vlkovi. Já vím, že bych vás neměla rozmazlovat. Ale všichni víme, že vám kousek masa neublíží.

Akorát stihnu dojíst a utřít si mastné ruce, když se ozve podivný zvuk a ve sněhu se objeví zrzavý trpaslík. Na okamžik se zarazím, ale pak jednám instinktivně. V ruce se mi ocitne luk. Založím šíp a natáhnu. Stehy zatahají. Zatnu zuby.

Ale Karolína nevypadá překvapeně. “Jaká posila?!“ Zavrčím překvapeně a pomalu mi začíná docházet, že Karolína o jeho „puf“ musela vědět. Já ten šíp snad pošlu do ní!

Povolím nátah. Anglino se mu jde věnovat. Přátelsky. Na žádost Karolíny. Ta tě má vomotanýho okolo prstu. Zamračeně pozoruju trpaslíka, který vypadá...vzpomenu si na oblíbený vtip a zacukají mi koutky.

Trpaslíkovi je těžké rozumět. Za jedno je opilý a za druhé má podobný přízvuk, jako trpaslíci, se kterýma jsem se před lety potkala. Pak Oghren vysype do sněhu svůj vak a já jsem náhle moc ráda, že nestojím po větru. Ty nejsi trpaslík, ale prase! Pomyslím si znechuceně, když vidím obsah jeho batohu.

Zare, až ze mě budeš tahat stehy, tak to bude někde za závějí. Už jen přítomnost téhle špíny znamená velkou šanci pro infekci.

Oghren
26.2.2016
14:48:27
Ocitám se uprostřed mýtiny, všude sníh a přede mnou je skupinka osob. Vzhledem k tomu, že jsem se tu objevil za hlasitého zvuku, tak teď na mě zírají oné osoby. Je mi to trochu nepříjemné jen do doby než se na mě otočí mladá žena.

"Mhmmm ... ta by šla ...."

Pousměji se pod vousy a čekám co se bude dít. Jsem stále znaven bojem, což se projevuje hlavně v nohách, které mě sotva nesou.

"U všech Paragonů, to zas jednou byla jízda. Já su nějaký Oghren, jak tak koukám nejste moc překvapeni že mě vidíte."

Odpovím té sličné slečně a pozoruji muže blížícího se ke mě. Nemám rád když na mě někdo sahá, a tak se mi mění úsměv v zamračení. Se smrtí v očích a nízkou hladinkou alkoholu se na něj dlouze zadívám a odpovím mu.

"To je dlouhý příběh a navíc jsem málo ožralej na to abych tomu vóbec věřil. Prostě si jen tak povídám a najednou PUF a jsem tu. Skorejc jsem se až poblil z toho. Tož těší mě Anglino, Oghren jméno mé." Kávu sic znám ale ten černý kekel pít rozhódně nebudu. Mám tu něco lepšího. Ha haaa

Podám mu ruku, slušně se představím a sahám do svého koženého vaku. Chvíli se v něm přehrabuji. Je slyšet hlasité cinkání skla, nakonec vak vemu a vysypu na zem. Je až neuvěřitelné co vše se tam vejde a co vše nastřádám. Krom prázdných lahví od chlastu se tam válí kus čehosi, co dříve bývalo chlebem, pár teplých, špinavých a děsně smradlavých ponožek, nožík na máslo, tupý jak řit a konečně dvě láhve pravé trpasličí medoviny.

"Mhmmm to bude bašta..."

Pomyslím si a zvu i další na přípitek mého přežití a možného přijetí do družiny. Namířím si to k té krásné ženě jak ten největší štramák v okolí. To, že se opodál válí mé věci a shnilé jídlo mě vůbec nezajímá, mám jen svůj meč, který až s nadpřirozenou láskou hýčkám, a dvě láhve oné kořalky.

Anglino
26.2.2016
6:18:58
Až mi zatrnuly zuby když sem viděl jak Karolinka i když nezaviněně udeřila stopaře do choulostivých míst.
Aniž bych nad tím moc přemýšlel prohlásil jsem s vážnou tváří.

"Karolinko on to stopař bude ještě potřebovat! Přeci nechceš, abych na vše byl sám."

Než stačím pokračovat v špičkování ozve se PUF. Mimoděk zvednu ruce v obranném gestu a čekám že po nás začnou lítat kousky vybuchnuvší hlavy. Naštěstí se tak nestalo, jen se tu zjevil nadrátovaný trpaslík.
Karolinka mne požádala, abych se o něj postaral.

Přijdu tedy k němu přátelsky mu položím ruku na rameno a promluvím na něj.

"Hej příteli trpaslíku kde se tu bereš? Mně říkají Anglino a jak říkají tobě. Dáš si něco k jídlu a nebo pití? Pivo a medovinu nemáme, ta mi došla a pivo u barbara nestačí zvětrat. Když ale požádám tak by se možná našlo trochu kávy. Jestli víš co je káva?"

Čekám na jeho odpověď. Nenápadně přichystaný zamezit mu přístup ke Karolince třeba i silou.

"Klidně sehraji žárlivou scénu, aby se k ní nepřibližoval. Raději budu vypadat jako pitomec než, abych Karolinku vystavil nebezpečí. Přeci jen nevím co je zač"


Karolina
26.2.2016
1:36:20
Najednou se zastavím a zírám chvilku někam do korun stromů. Pak kývnu, jako bych něco chtěla odsouhlasit a podívám se trochu zvědavě na Stopaře. Víc nic. Jen si ještě jednou otevřu vak, vyndám dvě jablíčka. Jedno, to větší podstrčím Hello a do toho menšího se s chutí zakousnu.

Všimnu si Barta a musím se zasmát, To je uličník, jak tady pobíhá, jednou šťouchne do Rega, podruhé uteče ke Guru nebo se schová za Merysol. Náš nebojsa. Popojdu blíž k Merysol a sednu si k ní. To byla chyba, protože právě v té chvíli se ji Bart zamotal pod nohy a rázem jsem měla Merysol v klíně. Rychle jsem se snažila uhnout, ale přeci jen to bylo dost velké "miminko" a tak moje stabilita vzala za své, já rozhodila rukama, ve snaze se zachytit a odnesl to Stopař. Okamžitě jsem se snažila postavit na nohy, takže Merysol skončila ve sněhu.

" Prosím tě nezlob se... já nerada. Já... moc se ti omlouvám, opravdu jsem nechtěla."

Koktám, celá rudá směrem ke Stopařovi a pak se otočím na Merysol a řeknu:

" Člověče, neuřknul tě někdo nebo co to je? Hele nechceš si Stopaře umlátit sama?"

už když to říkám, je vidět, že mi cukají koutky úst, i když chudák Stopař. Pak se najednou ozve PUF Prudce se otočím tam, kde byl Riegal, ale ne, moje obava byla lichá. Jeho hlava je na svém místě. Oddechnu si. Rychle se rozhlídnu a už to vidím. Nejde přehlídnout tu rezavou palici, jak si to k nám šněruje, zřejmě pěkně ovíněný.

" To bude naše posila. Prosím tě Anglino, mohl by ses trošku o něj postarat, aby se nám tady někde neskácel? Žiro, prý je v boji velmi užitečný, ale mimo boj..."

Rozhodím trochu bezradně rukama. Pak se k trpaslíkovi otočím a řeknu:

" Hej, mistře trpaslíku, vnímáš mě? Jakpak se jmenuješ? "

Napjatě čekám, jestli řekne svoje jméno, abych věděla, že je to bezpečně on. I když ty rezavý fousy a vlasy, vypadá jako kdyby mu vlasy hořely. Skoro rudý jako salamandr.

Pán Jeskyně
26.2.2016
1:06:42
Užíváte si sváču. Bart Merysol skutečně nedá pokoj, zdá se, že mu otrnulo. Asi si přijde nesmrtelný. Byl raněn a hned se zahojil, je mu jasné, že je prostě superman. Teď střeštěně lítá kolem. Dokonce zvládl Merysol podrazit nohy a ta spadla na znak přímo Káje do klína. A Kája, jak zamávala rukama, aby udržela rovnováhu, praštila Stopaře vší silou do rozkroku.

Zrovna v tom okamžiku se ozve hlasité "Puf!" Už jste se lekli, že zas někomu bouchla hlava, třeba Riegalovi. No... někteří jste asi byli zklamáni, ale Riegalova hlava je na svém místě. Zato se zde objevil jakýsi trpaslík. Má rudé vlasy i rudý vous. Táhne z něj chlast. Sotva se drží na nohou.

Alzan
25.2.2016
17:10:08
Ještě ve mlýně:

V debatě s Merisol se stočí řeč i k výrobě oné zbraně. “Souhlasím. Relikvie má přednost. Tu jsme i slíbili uschovat. Nicméně pokud po nás půjde Symplicus, nebo oni tři nadále, nadále, bude potřeba ten meč vyrobit. Možná By poté stálo za zvážení, zda ten svitek nenajít a preventivně se naučit ten rituál.“ Jinak pokud nikdo nic nenamítá, onu „prokletou“ dýku beru s sebou. Jinak ji tu někde necháme ukrytou.

Když na mě taky Riegal promluví a představí, představím se i já jemu: “Těší mě. Já jsem Alzan, jak už jsi zjistil. Jistý si tím samozřejmě nejsem, ale moc se mi nezdá, aby zmrzl tvor z jiné sféry. Magická zbraň většinou taky nejde zničit jen tak.

Je mi jasné, že to nepoznáš na první pohled. Má slovy byla myšlena tak, že pokud to někdo má zjistit, jsi ten nejpovolanější. Z toho, co jsem tu vysledoval a slyšel. Ono stačí jen zjistit, třeba v astrálu, pokud to nezvládneš přímo ty, zda se jedná o „obyčejnou“ magickou zbraň, nebo nějaký temný artefakt spjatý s těmi třemi. Nebo někým jiným. A taky jsem nenaléhal, že to musí být hned. Chápu, že navázání kontaktu s jinou sférou bytí nebo jen pořádná prohlídka předmětu zabere čas.“


Riegalova slova na mě působila docela úsečně a uraženě. Možná spíš dotčeně. V kombinaci s jeho včerejším chováním k němu také mluvím chladně.

Žiřina otázka ohledně tvorby kostěj mě trošku zarazila. Nečekal jsem, že tu bude až takový zájem o tyhle znalosti. Obzvláště o takovéhle konkrétní. Však nevadí. Co vím, povím. Chvilku přemýšlím, co vše říct, pak se nadechnu a odpovím: “Jak jsem říkal před chvílí. Fyzické vlastnosti nemrtvých se do jisté odvíjí od těla, ze kterého byly vytvoření. U některých nemrtvých je obdobná vazba i v charakteru. Týká se to hlavně těch silnějších. Nepovím ti přesné detaily, protože jsem jejich výrobu zatím moc nestudoval. K výrobě kostěje je potřeba tělo osoby, která toužila po nesmrtelnosti. Respektive se o ní i snažila svými činy. V podobě kostějě se mu jí teoreticky dostane. I když ne tak, jak si původně představoval. Dále je potřeba oběť. Ale i na tu jsou kladeny požadavky. Musí se jednat o kouzelníka nebo kněze, kteří byli na straně dobra. Dá-li se to tak říct. A dále taková oběť musí být mocnější, než zamýšlený kostěj. Zkrátka řečeno, nelze vzít kněze novice, ale třeba představeného řádu, který by byl schopen vzniklému kostěji oponovat.“



Cestou a na mýtině

Cestou se nic zvláštního neděje, což mě těší. Jeden nemrtvý kluše vedle nás, druhého opět nechám létat v kruzích okolo, případně nad nás, aby se rozhlédl.

Na mýtině sesednu z koně, aby si odpočinul, přijmu Kájinu nabídku a vezmu si něco málo na zub. Poté dojdu s otázkou za Nysilem. “Budeš chtít večer vyzkoušet to světlo? Já jen jestli máme zbytek cesty hledat něco, na čem to vyzkoušíš.“

Stopař Talhut
25.2.2016
13:41:55
Alzan dostal instrukce ohledně relikvie. Sice jsem byl dost nesvůj, protože se krabička neměla otevírat, aby byla její magie co nejvíce potlačována, ale bylo už pozdě.
"Tak mám takový dojem, že dneska to nebude úplně klidný den."

Pomalu se celá kolona dala do pohybu. Po včerejší vydatné večeři a klidném spánku mám smysli zcela připravené. Jedu po paměti podle mapy a kdybych náhodou zajel někam jinam jsem si vědom toho, že mě Žira včas zastaví.

Byl až nečekaný klid. Jako by ani nebyla válka a my byli na nějakém výletě. Slunce už dosáhlo svého dnešního vrcholu. V tom Žira přejela do čela kolony a zavedla nás na malou mýtinu, kde se posilníme a koně si na chvíli odpočinou. Když jsem dole trochu procvičím své tělo, abych rychle nevytuhl. Vezmu si kousek masa pro sebe i pro oba psi. Nožem ještě uříznu krátký proužek a nechám jej poštolce.

V dálce už se tyčili hory. Cíl naší další cesty. Alespoň pojedeme bez nějakých obav, že bychom je minuli. Při jídle si ještě v rychlosti zkontroluji mapu.
"Kdybych byl pronásledovatel, nebo nepřítel, co bych je chtěl zastavit, kde bych se na to připravil?? Nejspíše až někde v úžlabině hor, kde není kam utéct."

Mapu znova založím. Snažím se vklidu najíst, ale občas se porozhlédnu po okolí. Přeci jenom to patří k mé práci vystopovat nebezpečí dřív, než se objeví. Avšak vypadá to, že to bude klidný. Jen si budu muset lépe šetřit ty výbušné šípy. Dřív než ve městě si jiný neseženu. Po jídle si na chvilku odběhnu kousek stranou a vykonám potřebu. S prázdným měchýřem se pojede lépe.

Můj zrak padne na oblohu. Kdyby se blížilo nějaké nebezpečí jistě by se někde poblíž vyrojilo hejno ptáků. Pokud je obloho klidná, nic nám zatím nehrozí.
"Až budete připraveni na cestu tak dejte vědět. Ne, že bych si ještě chvíli neposeděl, ale raději bych už byl někde u hor."

"A pokud tam na nás opravdu čeká nějaké nebezpečí, tak ať ho máme rychle z krku."

Nysilo z Nortree
25.2.2016
12:16:08
Začal jsem si číst v knize, když se najednou Riegal rozhodl si jít zaběhat. “Myslel jsem, že tě bolí noha příteli. Asi jsem se splet.“ To jsou přesně situace, kdy jsem rád, že už nejsem velitelem. Očkem jsem pohledl na Žíru a taky se ji to moc nelíbilo. Neřešil jsem to a pokračoval jsem v činnosti, kterou jsem začal.

Žíra si šla ven zapálit a u toho stihla Riegalovi promluvit do duše. Jejich rozhovor jsem ignoroval a zabral jsem se do studia.

******************

Probudí mě silné aroma čerstvé kávy. Rozlepím oči a zjistím, že je den. Vstanu a protáhnu své ztuhlé tělo.

“Dobré jitro přeji. To je ale vůně, mohu si dát šálek? Bez rumu prosím.“ Pokud mi bylo dovoleno, dám si kafe. Vidím, že Žíra byla v procesu chystání snídaně. Zalovil jsem v batohu a vytáhl velkou cihly tvrdého síru. A položil to na stůl, vzal jsem svůj lovecký nůž a začal jsem sýr krájet na plátky.

“Chleba jsem nekupoval, jen trvanlivé potraviny. Mám ještě u sebe nějaké sušené maso a mix sušeného ovoce. Kdyby jsi potřebovala, dej mi vědět.“ Nasnídali jsme se a začali jsme se připravovat na cestu.

Vyšel jsem ven a nešlo si nevšimnout ledového sloupu, který ten večer ještě nebyl. Riegalova Undina.

Nestačil jsem na to nijak reagovat, protože se přiřítila Merysol jako velká voda a držela v náruči zraněného Barta. Začala vyprávět co se stalo.

“To jsme měli společnost nemrtvých a nikdo o tom nevěděl?! A kde vzala tu sošku? Co se to tu přes noc dělo???


Začala o tom diskuze. Všichni k tomu přispěli, co mohli.
Riegalem byl vytvořen salamandr, který rozmrazil Undinu. “No skvělé. By mě zajímalo jak toho ohnivce ukryjeme…“

Pečlivě jsem poslouchal rozhovor a pomalu to začalo do sebe zapadat. Tolik tajemství. Nevyjadřoval jsem se k ničemu, naskočil na svého koně a čekal jsem na instrukce.

Karolina
25.2.2016
12:05:53
Chvilku si něco šeptáme se Žirou. Pak se otočím na Anglina, který má o mě starost. Vyloudím co nejlepší úsměv a snažím se tvářit co nejvíc pohodově.

" Děkuju, zatím je všechno v pohodě, jen nejsem zvyklá, aby za námi bylo slyšet takové šustění a syčení. Není mi to příjemné. Připadá mi, že neslyším okolní zvuky. Musím vydat víc soustředění, než by asi bylo potřeba. Seš hodný, že máš starost."

Podrbu ještě Rega za ušima, je to takový bezděčný pohyb. Sleduju totiž okolí, prostě mi to nedá, že by už druhý den byl klid? Nikde nikdo? Jsem z toho trochu nesvá, ale když vidím, že ostatní nevypadají tak ustaraně jako jsou moje černé myšlenky, snažím se je taky zahnat. I když je mi jasné, že se mi to stejně nepovede.

Anglino
25.2.2016
11:27:06
Cesta ubíhá bez zádrhelů a nakonec zastavujeme u studánky na svačinu.
Přehodil jsem houni koni přes plece aby nevychladl. Pít mu ještě dávat nemusím nejedeme tak dlouho.

Karolinka vyjmula uzené a nabízí kolem. Masem nikdy nepohrdnu, uzeného máme dost a to ještě mám zásoby pemikanu a sušeného masa. Proto se nijak neupejpám a beru si pořádný kus.

"Jak říká Karolinka pokud někdo potřebuje vodu ať si u mne nabere."

Pomalu žvýkám maso a pozoruji jak se sytí i ostatní, připravený hned vyrazit.

"Nevím zdá se mi to, nebo je Karolinka nějaká nesvá? Cítí přicházející nebezpečí. Já i když nebezpečí zatím necítím vím, že přijde dříve nebo později proto musím být ves střehu, abych ochránil především Karolinku a artefakt. Samozřejmě budu chránit i ostatní.
Tak jako oni potřebují mé svaly tak já jejich vědomosti a schopnosti."


"Karolinko vše v pohodě? Nebo mám něco udělat?"

Karolina
25.2.2016
8:59:26
Alzan nejspíš taky složil další kousek skládanky. Jsem ráda, že se nám to daří. Pak se řeč stočí na tu dýku a ukáže se, že by to měl nejspíš vědět nebo rozpoznat Riegal. Jenže ten Alzana odkázal až na večer. Raději to nekomentuju a spíš se obrátím směrem, odkud se ozvalo žuchnutí do sněhu. To se náš pan doktor probírá k životu, usměju se.

Pak, když Lótiel začne hrát zvesela, mimoděk se usměju směrem k Anglinovi.
" Tak vida náš silák má dobrou náladu. Plný žaludek ještě od večera jen doplnil snídaní. Aspoň se mu lépe pojede."

Otázka, kterou jediná řekla nahlas Žira, už mě zajímá delší dobu. Otočím se na Alzana, protože tohle je jeho obor. Uvidíme, co se dozvíme. O salamandrovi se začalo mluvit v trochu jiném světle až po návrhu Lótiel. Nakonec se odsouhlasilo, že půjde za námi. Z toho nemám radost ani trochu. Jen doufám, že si ho Riegal ovládne a uhlídá. Mít takovou ohnivou obludu v zádech, to až jednoho zamrazí.

Cestou je sice klid, ale já se dneska moc klidně necítím. Nevím čím to je, jestli tou cestou nebo tím, kdo jde za námi. Když už se žaludek ozývá, že by si zase něco dal, Žira nás vede na mýtinu. Seskočím z koně, vyndám váček a dýku.

" Kdo si dá uzené? Každý si řekněte jak velkou porci, já vám uříznu ze zásob. Uzené se dá jíst i studené."

Všem, kdo si řeknou ukrojím část uzeného masa. Když už všichni jedi, ukrojím si trochu taky, k tomu krajíc chleba a najím se. U toho se bavím pohledem na Barta, jak se snaží dostat do studánky. Reg se ke mě přitočil a loudil tak dlouho, až dostal kus masa taky. Samozřejmě z mojí porce. Pak ho pohladím a usměju se.

" Hele Regu, nebuď nenasytný. Večer jsi dostal porci jako hrom, to ti do večera vydrží. Tohle byla jen svačinka."
To už se přihnal Bart a tak dostal taky kousek masíčka. Pohladím ho a řeknu Merysol:

" To je čipera teda, rychle se otřepal a s tím medailonkem se uzdravil brzo."

Pak se otočím na Riegala:
" Vody máme dostatek, podle mě je zbytečné studánku rozmrazovat. Pokud máš málo vody, Anglino ti ze svého měchu doleje."

Pak se přitočím k Žiře a něco jí krátce zašeptám.

Alexander
24.2.2016
22:56:14
Protočím si katanu načež jí pomalu a ladně zasunu opět do pouzdra. “Zajímavé.. Opravdu zajímavé.. Ale co je s ní.. Něco je špatně.. Ne, není to špatně.. něco je jinak..“ pomyslím si. Místo běhu jsem měl trénink, takže se odeberu dovnitř, kde již ostatní, a někdo se již chopil i rozdělání ohně.

Zanedlouho přijde Žira s Nysilem z ryb, a chce s nimi pomoct. Kája se toho ihned chopí, a možná k překvapení ostatních se připojím i já. Vezmu si nůž, a pomalu, velice pomalu se pustím do práce. A po každém centimetru naříznuté kůže se zastavím a všechno si pečlivě prohlédnu. Každou kost, každý orgán. Všechno. Jde to až tak pomalu že Žira jich zvládne šest, a i Karolína zrovna dodělává třetí, když já skončím s tou první. Vezmu si jednu z posledních a na pár vteřin si jí prohlížím. Pak si protočím nožem mezi prsty, a jedním rychlím pohybem ho zabodnu do břicha ryby. Jednou rychle trhnu, rybu přetočím, a během dalších dvou vteřin je celá kostra i orgány venku, a neporušené. Tedy až na pár kostiček, které se polámaly, avšak ty se odstraní během chvilky. “Chm..“ zhodnotím svou práci zamručením a očistím nůž, jelikož už nezbyla žádná ryba. Tu svojí si upeču, a docela s chutí jí sním. “Že i na takovéhle cestě máme docela pestrou stravu.. To je zajímavé.. „ pomyslím si.

Tu přijdou lovci a přitáhnou s sebou obrovského kance. Nakloním mírně hlavu na stranu, když si ho prohlížím. Pak se začne připravovat, ale kdo toho se již tolik nezapojuji. Pak se všichni pustí do obrovského grilování, ale toho se ani tolik nezúčastním. Upeču si jen kousek masa, a to je všechno. K večeři mi ryba stačila.

Hlídky se také moc neřeší, protože to prý zastanou poskoci našeho nového společníka. To se mi moc nelíbí. Proto jdu spát až jako jeden z posledních. Ale nakonec se nic nestane, jak je vidět když se ráno všichni probudí. Žira se opět postarala o snídani. “I snídani? To si nikdo neumí vzít něco k jídlu?“ po snídani se konečně hodlá vyrazit. Jenže tu se opět vynoří odkudsi Merysol a začne povídat jak už zase umřela. “Začíná to být docela nuda..“ pomyslím si, ale stejně mě to zajímá. Ovšem neptám se. Dotazy mají jiní, a na ty moje není ani vhodná doba ani místo. Pak již osedlám si koně, a chvilku počkám, než budou ostatní připraveni na cestu, načež vyrazíme na další cestu.

Riegal Faer
24.2.2016
22:09:35
Alzan se mě zeptá na několik věcí. Chvilku přemýšlím a pak odpovím. ,, Jo, tak já jsem teda Riegal, jak uż jsi zjistil.

Co se magie ve vzduchu týče... Ne, żádná tu není, tím si jsem jistý. Ale jsi si ty jistý tím, że nemůže zamrznout? O tom se nikdo nikdy, aspoň teda mně, nezmiňoval. Ale kdo ví, każdopádně se to vyřešilo.

S předmětem ti řeknu víc večer, večer použiju ty sféry víc neż jednou. Pak uvidíme.

A s magickými předměty a jejich vystopovatelností na mě nechoďte, to netuším. Vím jenom, że by to asi šlo přes astrální sféry, jako ostatně cokoliv jinýho."


Pak promluví Lótiel. Obdivně na ni pohlèdnu a usměju se. ,, Super nápad, Lótiel! Jistěže to tak jde, także místo před náma půjde salamandr za náma. " Poslední věta je adresována salamandrovi.

,, A jo, za náma. Přece ho nebudu ještě posílat, aby jim šel naproti. Tak brzo o něj přijít fakt nechci. A není důvod proč by to mělo vadit. My už po tom nepojedeme a aspoň to pořádně zamrzne, když to bude mít čas.
A našli by nás stejně, tak už je jedno jestli stopy budou nebo nebudou. "


Já se tím pádem zařadím aż na konec, abych ho měl při ruce. Samozřejmě až před Żiru.

Cesta proběhne poklidně, občas se podívám dozadu a pousměju se při pohledu na ledovku, co po nás zůstává. Undina jde ještě za salamandrem a přidává trochu vody do toho co rozpustí.

Dorazíme na nějakou mýtinu. Tam si sednu na zem. Oba elementály nechám stát u koně, sám si chci dát nějakou tu svačinu, ale něco mě napadne.

,, Coż takhle abych nechal salamandra rozmrazit tu studnu? Vodu v zásobách můžem šetřit aż nebude poblíż zdroj..."

Pokud se nápad ujme, necham salamandra ať to udělá. V opačném případě pokrčím rameny, řeknu: ,, Dobře, byl to jen nápad... , a dám si tu svačinu.

Merysol
24.2.2016
20:58:37

Žiřina otázka mě trochu zaskočí. ”No ne…Aribeth tu nebyla. Nevím, kde je. Ale teď by měla být schovaná někde v bezpečí, moc sil ji nezbylo. A nevím, jak to dokázala….jo, sice jsem paladin a měla bych to vědět, ale nevím nic.”*

Jakmile vyjedem, Bart spokojeně usne a já v hlavě přemítám nad tím, co se v noci dělo. Málem jsem díky tomu zapomněla odbočit na mýtinku.

Seskočila jsem z koně a vyndala Barta ven z jeho provizorního pelechu. Ještě jsem mu sebrala přívěšek od Lótiel, aby ho náhodou ten hyctrák nevytrousil a opatrně ho postavila na zem. ”ne že zdrhneš, uličníku…” a pak i s přívěskem došla k Lótiel.

”Díky. Snad mu je už líp.” a s úsměvem ji přívěšek vrátím. Pak se otočím pro Barta a…ten někam zmizel. Začnu se rozhlížet jako splašená a pak si všimnu, že stojí u zamrzlé studánky a snaží se “prohrabat” do toho ledu. Zřejmě z toho má náramnou legraci.

”BARTE! CO TAM SARKA DĚLÁŠ!?” křiknu na něj a chci ho chytit a odnést pryč. Jenže ten chytráček z toho má hroznou legraci a bereroha k Regovi. Packa ho už evidentně netrápí.

Stojím nehorázně naštvaná u studánky, protože si ze mě dělá prdel malé lišče. No počkej…




*MH You know nothing Jon Snow!

Žira
24.2.2016
20:26:37
Koukám, Merysol není v posteli. "Asi šla vyvenčil Barta." Říkám si během přípravy snídaně. Pak se vzbudí Kája a nabízí mi svou pomoc. "V klidu Kájo, odpočiň si, já usnula dost brzy, proto jsem brzy vstávala. Kdyby mi to vadilo, tak vám snídani nedělám." Odpovídám s úsměvem. Nicméně pokud mi stále chce pomoci, nebráním se tomu a pokračujem společnými silami. "A zítra dělá snídani Riegal."

Pak se najednou přiřítí Merysol s lišákem v náručí. Nejzajímavější ale je to, co říká. Upřeně jí poslouchám, stejně tak dotazy ostatních. Napadá mě mnoho dotazů, ale raději ptaní se přenechám moudřejším, zejména Alzanovi a Karolíně. Na většinu věcí se zeptají a také dostanou odpověď. Zatím jen sedím a upřeně ji sleduji. Mimoděk balím cigáro.

Nakonec se stejně musím zeptat na jeden dotaz, který nepadl a myslím si, že většina automaticky předpokládá něco, co není pravda. "A... A Aribeth byla v noci tady?" Pak poslouchám dál. Ještě mám jeden dotaz, ale tentokrát spíše na Alzana. "A jak teda vzniká kostěj? Co konkrétně za mrtvolu je potřeba?"

Pak se řeší ještě mnoho věcí, to že na to mlčím, rozhodně naznamená, že mě to nezajímá. Pečlivě naslouchám, ale zatím nemám na co se zeptat. Nicméně, když Riegal vyvolá Salamandra, trošku mě to zarazí. "To nešlo undinu rozmrazit pochodní?" To jestli měla zmrznout nebo ne, jestli měla přežít rozmrazování, to neřeším protože tomu nerozumím.

Ale Riegalův názor, že nám bude dělat cestu se mi vůbec nelíbí. Alzan to krásně shrne za mě. "Souhlasím s Alzanem. Také se mi nelíbí brodit se bahnem, radši bych dala přednost sněhu. A taky je pravda, že když by to zamrzlo, ten poslední už by mohl mít pořádné problémy."

I Lótiel vznese zajímavý návrh. "To by se mi líbilo spíš. Myslíš, že by to bylo možné? Poslat ho někam za nás, aby prostě zdržel pronásledovatele?Aby jim vytvořil bahno a podobně?" Ptám se Riegala, ale trošku o tom pochybuji. Nejsem si jistá, nakolik chápaví elementálové jsou. "Akorát.... zrovna ten kostěj přilétl na varanovi. Vím, že ho Stopař zabil, ale myslíte, že si nesežene nového? V tom případě by totiž mu bláto a skluzavka byly ukradené."

Také se pořád řeší, co v nociprožila Merysol. Poslouchám vše a snažím se utříbit si myšlenky v hlavě. "Proč se sakra na nic nezeptá Nysilo? To ho to tak strašně nezajímá?"

Merysol i Alzan také zmíní meč, který by dokázal zabít ty tři, co je večer potkala. "No.... doufejme, že po nás nepůjdou. Pokud jo, tak opravdu nemáme čas shánět nějaký meč. Úplně bych toto téma nezavírala, ale rozhodně doručení relikvie má přednost."

Všechno řešíme a u toho snídáme, poté připravujeme koně, už pomalu nastává čas na to, abychom vyrazili. "Tak co Riegale, myslíš, že by ten tvůj Salamandr zvládl znepříjemnit cestu našim pronásledovatelům?" Ještě se optám a už se vyhupuji do sedla.

Vyrážíme. Jako již tradičně, zaujmu své místo jako poslední. Dopoledne je cesta v pohodě, kolem poledního usoudím, že je čas na nějakou menší sváču. Již se před námi tyčí vysoké hory, do večera u nich budem. "Tak já bych řekla, že můžem na chvilku zastavit, tady kousek je příjemná mýtinka, tam si můžem na chvilku sednout, nechat koně odpočinout a dát si něco malého k zakousnutí. Ohřívat tentokrát nic nebudem, pokud dorazíme podle plánu, budem mít teplé jídlo večer."

Pokud většina souhlasí, zavedu je několik sáhů z cesty a opravdu se objevíme na malé mýtině, kde je uprostřed studánka. Nicméně voda v ní je zamrzlá, ale to nám nevadí, máme dost svých zásob.

Zar´farro
24.2.2016
16:43:16
Nasednu na koně. Potichu zaúpím. Na tohle si můj zadek snad nikdy nezvykne.

Na Lotiel jen kývnu.

Uvidíme co půjde dělat. Je možné, že nějaké stehy už půjdou vyndat.

Anglino
24.2.2016
15:17:31
"Tak Merysol získala další sošku a podle jejich slov byla zasvěcena Sekáčem do tajemství relikvie."
Pomalu se k ní přitočím a pošeptám.
................dál v šepotu pro Merysol.


Undina je rozmrazena s pomocí salamandra.
Vše je připraveno na cestu.
Zasměji se směrem k Lótiel.

"Velmi se mi líbí představa jak se pronásledovatelé brodí lepivým bahnem, obalení bahnem které v mrazu tuhne a oni kloužou a rozbíjejí si huby na ledovce a nebo se nečekaně proboří na ledě.
To by mohla být dobrá práce pro salamandra, jestli to dokáže."


Řadím se už ze zvyku do čela kolony, abych vykryl první nápor při přepadení. Čekám na to až se připraví i ostatní.

Když bere Lótiel do ruky loutnu a začíná zpívat přenese se kousek té dobré nálady i na mne.

Merysol
24.2.2016
14:53:51

Při poznámce armády nemrtvých se je usměji. ”Však neříkám, že by sis měl udělat armádu. Ale…u koho jiného by ta dýka měla být, hm? Samozřejmě, pokud ji vezmeme s sebou. Co se toho meče týče. Vím, jak ho vyrobit. Lépe řečeno, vím o svitku, kde je postup. Ale slíbila jsem, že o meč se nebudeme starat, dokud relikvi nebude tam, kde má být. Takže tímto bych téma meče uzavřela, prosím.”

Jsem celkem ráda, že nikdo už nic víc neřeší, ale trochu mi přijde divné, že se nikdo nepozastavil nad tím, že jsem skončila s dýkou v srdci a ještě stihla skočit na návštěvu k Shachath. No co, hlavně že žiju…

Ještě skontroluji Barta a osedlám koně. Bartíkovi udělám “pelíšek” z jedné tašky, kterou šikovně přidelám k sedlu. Alespoňbude mít klid…lepší, než kdybych ho celou cestu držela u sebe.

”Jinak co se toho salamandra týče, souhlasím s Lótiel. Mohl bych páchat škody těm, kteří by šli za námi. I když…pochybuji. Jestli se zase s někým střetneme, tak zase tváří v tvář a ne že že přijedou za námi.”

Lótiel
24.2.2016
14:31:22
Poslouchám hovor a pozoruju Zara jak se protahuje a probírá ve sněhu. Na okamžik se usměju.

“Salamandra byl použila na něco jiného.“ Prohodím trochu nepřítomně. “Mohl by našim pronásledovatelům ztrpčovat život. Ať už tím, že by brodili bahno, že by na ně spadla lavina, pod nohama by se jim rozpustil led, až půjdeme přes řeku a nebo na svahu za pomoci salamandra, vody a mrazu vytvořil pekelnou klouzačku.“ Usměju se při představě, jak si naši krutopřísní nepřátelé rozbíjejí hubu na ledu.

Pak zvážním. “Attylloe udělal chybu. Mohl Simplicuse zabít, ale neudělal to. Chtěl ho přemluvit a navést na správnou cestu, aby své matce nezpůsoboval tolik bolesti. To, že Simplicus porazil Attylloa překvapilo všechny. Včetně bohů. Lady Aribeth nemá ze svého syna žádnou radost. Tohle je poslední boj. Pro nás pro všechny.“

Trhnu s sebou a zmateně se rozhlédnu po ostatních. Vypadá to, že ze mě spadla nějaká tíha. Usměju se a vyhoupnu do sedla. “Zachránili jste mi život. Děkuju.“ Řeknu měkce. Vytáhnu loutnu a naladím ji. “Tryskem jet nemůžeme a cvalem většinu cesty také ne. A s písničkou se nám pojede líp.“ Hrábnu do strun. “Zare? Jak říkala Karolína. Až si někde dopřejeme odpočinek, vytahal by jsi ze mě ty stehy, prosím? Zalezeme si někam do křoví, abych tu nebudila nějaké pohoršení.“ Rozesměju se.

Mám náladu na veselé písně. Chci se smát. A chci, aby se radovali a smáli i ostatní.

“Vím o čem to je. Simplicus a ostatní. Jsou spokojení, když cítí, že se jich lidé bojí. Těší je vědomí, že se lidem rozklepají kolena, jen co slyší jméno.“ Vykřiknu. “Ale já jim to nedopřeju. My se budeme radovat a smát a užívat si každého okamžiku. A budeme pít a tančit a...dělat další krásné a velmi příjemné věci.“

Uculím se a začnu zpívat veselé a trochu necudné písničky.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.