abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  
 

Oghren
29.2.2016
23:50:52
Seznamování se skupinou je něco, co jsem si přísahal, že již nikdy neudělám. Poslední mé seznámení a následné vypravení se do hlubokých cest mi přivodilo těžké spaní. Všichni, které jsem potkal a pustil si k tělu neměli v hlubokých cestách nejmenší šanci a já si to následně vyčítal. Od té doby jsem si nikoho nepustil k tělu na více jak 2 metry a teď se mám bratříčkovat? Jelikož mám dobré vychování se všemi poklábosím. Dva z nich mi vypijí skoro celou láhev drahocenného moku a tak se mračím, ale jsem přeci trpaslík, tak si seženu jinou a nebo to holt nastavím lihem.

Z nenadání se za mnou objeví horské pony. Naposledy jsem na něj narazil při své pouti.

"Je jen můj? To jako vážně, jak živ jsem ještě nic nedostal zadarmo. Na chlast jsem musel rozmlátit držky šesti pajzlům a tady dostanu ponyho jen tak."

Kdosi ze skupiny, ještě ke všem nepřipřadím jména, zavelel k pokračování v cestě.

"To je taky dost, už mi tu mrzla móje prdel."

Poznamenal jsem a vyšvihl jsem se na ponyho.

"Jak já ti jen budu říkat. Už vííím Branka.... ale co to sakra plácám, Branka je můj meč. Budu ti říkat Paragon. A je mi jedno co si! Jestli kůň nebo klisna. Tak..."

Cesta byla klidná, jen mi pořád vrtá hlavou, proč na mě sakra všichni tak čumí. Až si někdo z nich projde tím co já, tak to kurva pochopí! Uzavírám skupinu a můj nový čtyřnohý přítel mě vede skrze hluboký sníh. Z toho přemýšlení a tepla po trpasličí medovině se mi zavřou oči. Otevřu je zrovna ve chvíli, kdy mě Paragon shodí ze hřbetu a já si držkou zaryju do sněhu.

"Co to kur... Dopr.... Zasranej sníh, tohle mi byl ještě čert dlužnej. Teď mi navlhnou moje sexy afrocopánky. Co to sakra je? Přerostlá ještěrka..."

Než se v hlavě stačím dostatečně vyvztekat, dojde mi jak moc svému novému příteli dlužím. Nebýt jeho rychlého uhnutí, dopadl bych jak jeden z nás. Rozhlížím se kolem a přemýšlím jak nad tu ještěrku vyzrát. Saň jsem naposledy viděl v jedné síni uprostřed hor, ale jen na fresce. Rozdávají se tu rozkazy jako na běžícím páse. Když kolem mě proběhne Merysol a ten barbar je také v popředí neváhám a vyrážím taktéž v před.

"Mě si nikdo do břicha soukat nebude, na to mám moc hezké vousy."

Zařvu na všechno kolem a s neuvěřitelnou rychlostí vyrazím kupředu. Za běhu vytahuji Branku, v hlavě mi koluje několik myšlenek, včetně té na Branku.

"Branko, má lásko, jdu za tebou.."

Boj nevidím nadějně, saň je větší než všichni ostatní a to včetně barbara. Ten se do boje vrhá se stejnou vervou jako já. Uhýbám útokům draka a stáčím se na levé křídlo. Drak útočí primárně na barbara, asi v něm vidí větší riziko. Využívám toho a ženu se k jeho noze, se vší silou se napřahuji a švihem zasahuji pravou nohu ledové saně....

Alexander
29.2.2016
14:24:48
Po trpaslíkově příchodu ještě kosuek jedem, ale jak už tomu tak bývá, nic nejde tak snadno. Zvlášť když se jeden ani nesnaží vypadat nenápadně a táhne za sebou obrovskou stopu ve sněhu. I tak si jeden drak usmyslel si udělá sváču.

"Na draka trefíme jen těžko.. Ti si ničeho nevšímájí.. Usekni mu hlavu- bude to stačit.. Jedno lepší než druhé.." pomyslím si, když vidím jak se k nám ta obrovská bílá kopa přibližuje.

Řekne pár slov a začne chlit, což schytá Nysilo. "Sakra.. Tak tohle neni dobrý.. Rychle se kouknu na jeho koně a brašnu kterou tam má. Drak je zaměstnán, doběhnu k brašně kterou rychle prohrabu, dokud nenajdu ty jeho pověstně vybuchující hrušky. Potěžkám si jednu, abych měl přehled jak hodit. Pak už čekám na nejlepší příležitost kdy drak otevře tlamu, načež se mu pokusím do ní hrušku hodit. Když to nevyjde, nebo drak hodlá držet bobříka mlčení, potom se snažím trefit hlavu celkově. Obličej pokud možno.

Merysol
28.2.2016
18:41:18

Poslušně se stáhnu s Kájou za Anglina a náš nový přírustek. V duchu doufám, že jeho odér se nebude táhnout na mě a Káju, protože jestli se nám z toho smradu udělá zle, tak zvracející tbudeme při boji platné úplně stejně, jako mrtvému rytíři štít, který nechal v bordelu noc před tím.

Ještě než se strhnul boj, s jemným úšklebkem jsem do sebe kopla Riegalův nápoj. Sice jsem si vyjímečně bůhví jak křehce či něšikovně nepřišla, ale drak je přeci jen nepřítel jiného kalibru a co dokáže už předvedl.

Kája má navíc oproti mě výhodu. Umí kouzlit. Já mohla leda tak připravená stát a čekat. I když na druhou stranu . komu by se chtělo vletět drakovi do náručí? Nebo spíš do žaludku. Ale pochybovala jsem, že zrovna já bych mu šmakovala. Tohle maso bylo už dvakrát mrtvé, o mé čerstvosti se dá pochybovat ty ještěrko…

Hnedjakmile přišel můj čas, vyběhla jsem drakovi vystříc…a rozhodně jsem ho nemínila šetřit.

Alzan
28.2.2016
17:43:19
Cesta proběhla v klidu. Teda až na její závěr. Čekal jsem nemrtvé, čekal jsem kostěje, ale s drakem jsem nepočítal. Pronese svou né moc dlouhou řeč a okamžitě zaútočí. Jen tak tak uskočím do strany a s hrůzou sleduju Nisilův osud.

Během vteřinky mi hlavou prolítnou ty nejhorší scénáře, které se nám teď stanou. Tak dost. Vzchop se! Žira už křičí rozkazy. Teď už je pozdě někoho z nich podpořit kouzlem. Aspoň že ten kudůk jim stihl hodit lektvary. V rychlosti si zopakuju kouzla, která umím a vyberu to, které má největší šanci pomoc.

Stáhnu se dál do boku, abych mohl v klidu čarovat. Nemrtvého mezitím pošlu dle Žiřiných pokynů drakovi dozadu. Druhého přivolám k sobě. Zakouzlím a přede mnou se objeví 10 hrušek.

Mezitím se rozpoutal pořádný boj. Začnu po drakovi házet hrušky. Nepředpokládám, že mu moc ublíží, ale mohou ho rozptýlit. O to víc, pokud na něj budou lítat ze všech možných úhlů, neboť přízrak dostane pokyn, vzít jich, kolik pobere a házet je na něj shora, z boku... Zkrátka kde bude nejvíc potřeba. Kdyby se mu trefil do tlamy, bylo by to super.

Další rozkaz, kteří přízrak obdrží je skoro určitě sebevražedný. Pokud se bude u někoho schylovat k nejhoršímu, vlítnout do draka a zhmotnit. Pravděpodobně ho nezabije, ale snad dostatečně odvede jeho pozornost.

V případě, že hrušky dojdou, vyčaruju další, pokud situace nebude žádat něco jiného.

Lótiel
28.2.2016
16:34:07
I ostatní se na trpaslíka tváří všelijak. Z grimas je patrné, že nejsem jediná komu ten smrad vadí. Vlastně mám pocit, že je Zar se tváří potěšeně. Stejně jsi divný.

Ozve se další „puf“. Na to hlas legendárního hrdniny a vedle trpaslíka stojí poník. Podobný jako můj. Horský. Ale můj Divoch je čistý.

Nysilovi se objevení trpaslíka vůbec nelíbí. Nedivím se mu. Ale nijak mě nepřekvapuje, že o nás ti mocní vědí. Tahle hra je dostatečně vysoká na to, aby i bohům naskákaly vrásky na čele. Alzan s Nysilem stále probírají věci okolo nemrtvých. Sice je to zajímavé téma, ale pochybuju, že by měli čas a náladu mi to vysvětlovat polopatě a od začátku. Nakonec se Alzan trpaslíkovi představí a spojí to s hláškou, při které vyprsknu smíchy.

Karolína se snaží vysvětlit, že o příchodu trpaslíka věděla jen vteřin dopředu. Ale i tak si myslím, že nás mohla varovat. Ale nic s tím nenadělám. “Hm.“ Zabručím a pokrčím rameny. Pravda to být může a nemusí. Alex to cítí podobně, ale řekne to naplno. I když se jí později omluví, slova už padla.

Ušklíbnu se a zhluboka nadechnu. Představa, že budu muset seznámit se smraďochem mě vůbec neláká, ale mocní ho přistrčili k nám. “Já jsem Lótiel. Bardka...provokatérka...rejpalka a průserářka této skupiny.“ Ušklíbnu se na trpaslíka a v hlavě mi už naskakují vtípky na téma trpaslík.

A zase na cestě. Baví mě pozorovat sníh, jak odlétá od koní. Loutnu mám už schovanou. Na zlepšení nálady teď žádnou písničku nemám. Spíš by to chtělo káď s vodou a pořádný kus mýdla. Usměju se při té představě.

A pak mi zmrzne úsměv na rtech. Pozoruji to bílé cosi, co se k nám blíží. Drak. Drak! Ó bohové! To je nádhera. Ten let. Obdivuji mýtické stvoření v němém úžasu. On mluví. CO?! Ale doprdele!

Nysilo to schytá hned na začátku. V jednom okamžiku je živý, v druhém je z něj kus ledu a v třetím jen ledové střípky. Žira vydává rozkazy. Otočím Divocha a mažu dozadu. “Salamandra na Tebe ty zkurvenej plaze.“ Křiknu vyděšeně.

O kus dál slezu z Divocha. “Zůstaň.“ Zkusmo pošlu do bestie trojici šípů v rychlém sledu za sebou. Ale nečekám, že by to mělo velký význam.

Riegal Faer
28.2.2016
14:44:15
Żira se naštve. Odpovím jí, pokusím se přitom o smířlivý tón. ,, Dobře, víc nežádám. " Co jí je? Nedala mi žádný přímý rozkaz a před odjezdem mi je taky nezakázala, także teďka nemá co remcat.

Vyjedeme dál. Jedu mlčky, co chvíli se otočím a zkontroluju Salamandra s Undinou a hned zas obhlížím okolí. Aż se zas něco stane, nesmí mě to překvapit. Teď uż ne. Taky dávám pozor na zranění, snažím se s tím moc nehýbat. Sice už to přebolelo, ale stejně, pro jistotu.

Taky si hlídám Alzana a Oghrena, u těch je přecejen nejpravděpodobnější, že se o cokoliv pokusí. I kdyż, kdyż o tom tak přemýšlím, Oghren bude vlastně důvěryhodný, kdyż ho za námi poslal Attylloe. Tomu se představím, asi není moc důvodů proč ho podezírat. Zato Alzan... To je ten černokněżník nebo jak to říkal... Nekromant. No co, to je to samý.

Ty sou moc nebezpečný. Světu by bez nich bylo líp. Musím se od něj drżet dál.


Jedeme aż podezřele v klidu. Užuž se začínám uvolňovat a získávat bláhový dojem, že snad dnešní cesta proběhne v klidu. Ale ne, v dáli se objeví něco bílýho, co k nám letí. ,, Neměli bysme se schovat nebo tak? Co kdyż to je něco nepřátelskýho?" Vytáhnu hůl a polożím si ji do klína.

Jakmile je vidět, že je to drak, hlasitě zakleju. ,, Kurva! To snad ne!" Panicky se začnu hrabat v tašce. Pak z ní vytáhnu několik lahviček. První z nich, plnou načervenalého a lehce zakaleného lektvaru obří síly hodím Merysol se slovy: ,, Na, Merysol! Vypij to, budeš pak silnější. To ti snad v případném boji pomůże. "

Další, rychlost, temně modrou, poloprůhlednou kapalinu hodím Anglinovi. ,, Tohle tě o dost zrychlí, vypij to, kdyż bude třeba útočit! Bude se ti to hodit!

Stejný lektvar hodím i Karolině s myšlenkou, že svými kouzly zřejmě svede proti drakovi nejvíc, także je důleżité aby byla rychlejší. ,, Karolino! Tady! Vypij to a dělej co umíš! Doufejme, že budeš v případě útoku rychlejší neż on. "

Pak si vezmu do ruky hůl a trochu rozklepaně čekám, neż přiletí. Trochu neočekávaně nejdřív promluví, čímż potvrdí, že je proti nám.

Pak na nás cosi vychrlí a zasáhne Nysila. ,, Né!"

Zařvu: ,, Undino, obejdi ho a zaútoč zezadu! Ty, Salamandře, zpraż ho ohnivým dechem! Co nejvíckrát!" Nekoukám na to, jak začnou plnit rozkazy a sám vezmu do ruky hůl a rozjedu se za Undinou, pomoct jí s útokem zezadu.

Zar´farro
28.2.2016
9:59:49
Jedu se skupinou a skoro nic se neděje.
Jo jasně! Chtěl jsem Lotiel vytáhnout ty stehy! No díky Ogrenovi se to nějak nestihlo

Jedeme dál a pak to příjde. Průser jak Questaka.

Drak, Ledovej Drak! Koukejte se je to to poslední co uvidíte.
Vzpomněl jsem si, vždycky to říkali naši starší.

*************************************

Naštěstí se ujme Žira vedení. Stáhnu se dozadu a pokusím se najít si úkryt.
Dělej co umíš? A to je to je sakra co? ...... No přišel čas na tajnou... tajemnější zbraň.

Rozhlédnu se po bojišti. Většina lidí uhýbá a uhýbá drakovi. Je mi jasné, že je důležitější uhnout. Cvakne mi jak pomoct.

Vyberu lidi vepředu, ti co jsou blízko draka, či ty co se tam mohou objevit. Zamyslím se, pokusím se co nejvíce koncentrovat a vybavit si co jsem se učil .... vyvolám jednu ze starších magií, avšak ne nijak silnou. Světlo kolem mne lehce zazáří a následně odletí k lidem v popředí. (Hromadné zvýšení obratnosti (záchraných hodů na úskoky a obratnostní blbosti)10mag/osoba-pokud nedá pj slevu).

Stopař Talhut
28.2.2016
8:17:11
Merysol má opět své šťastné dny. Bart se jí motá mezi nohama až díky tomu ztratí holka balanc. Tím strhne Karolínu, která mířila přesně. Tedy přesně do mého mužství. Za těch pár dní je to už po druhé.
"Dobrý. Dobrý. Jen to musím trochu rozchodit."

Při uvolňování bolesti se zastavím a koukám se kolem.
"Cože?? Aha. No fajn. Proč by ne."

Najednou se ozve PUF.
"A je to tady."
Přejdu k psům a uklidňuji je.

Je to opravdu ten trpaslík jak Attyloe říkal.
Karolína se na mě trochu vyčítavě podívá.
"Má cenu tady vůbec něco říkat??"

Potom se kousek od trpaslíka objeví i jeho kůň seslaný Attyloem.
"Mě říkají Stopař."
Jak představení to stačí, ale ruku mu podávat taky nebudu, ještě chytím nějaký svrab.

Konečně se dáme znova na cestu. Až k horám je to doslova příjemná cesta, když v tom se tu nad námi objeví stín. Rychle sestoupí dolů. Řekne něco o svém příteli a hned na nás letí jeho ledový dech. Psi uskočí, já se také jen tak vyhnu, ale Nysilo takové štěstí neměl. Než stihnu něco udělat je z něj tisíce malých ledových střípků.
"Snad ještě nebude pozdě."

Žira ač trochu v šoku rozdá rozkazy. Nemám problém v tom neposlechnout. Vezmu Lótiel a v nějakém zákrytu si připravím luk.
"Mysli Tale mysli. Co jsem to četl v Egonově deníku??"
Vykouknu zpoza krytu a vypustím obyčejný šíp. Spíše jen, aby odpoutal jeho pozornost, než aby měl výrazně ublížit.

"Kouzla. Kouzla na draky. Kouzla s draky. Sakra jestli nás tím svým dechem zasáhne... Počkat. Dračí dech. Jen doufám, že to vyjde."
Zapátrám jak to bylo v té Egonově knize popsané. Připravím si kouzlo, které by mělo před dechem draka ostatní chránit. Nebo spíše pouze někoho. Ale koho. Žira je velitelka, kterou potřebujeme. Anglino je silný a o Merysol přijít nechci.

Karolína začala kouzlit a vrhala na draka kouzla. Přitom lehce ochránila Anglina. Nemůžeme si dovolit přijít i o druhédo kouzelníka. Ve předu to snad ostatní zvládnou. Vybral jsem tedy jako cíl kouzla Karolínu. Snad se to podaří.

Jakmile sešlu kouzlo uložím do tětivy další šíp. Dračí kůže je sakra tvrdá. Musím mířit na nechráněná místa.
Opět se vykloním ze zákrytu.
"Jedna, dva, tři, čtyři, pět..."
Chvilka míření a odhadování pohybu. Šíp byl mířený na pravé oko. Nekontroluji zásah, rychle se opět schovám do krytu.

Karolina
28.2.2016
2:48:42
Po cestě mám pořád ten divný pocit. Teď už si nemyslím, že to je těmi elementály. Je to divné, že po nás nikdo nejde. I kdyby o nás do teď nevěděli, tak naše stopa je opravdu nepřehlédnutelná. Cesta se táhne jako med na cukrkandlu. Žira nás vede do nějaké jeskyně. Jenže...

Už je to tady! Najednou se k nám řítí oblohou něco bílého. Zastavíme a já hned seskočím a pošlu Hello dozadu. Reg zůstává u mě. Znova zakloním hlavu. Drak. DRAK! Ledový drak! A hned zaútočil. Jeho ledový dech zasáhnul Nysila. Jen vykřiknu, když se rozprskne na miliony malých střípků. Rázem jsem připravená k boji. A teď se ukázala pravda.

Žira se okamžitě, nehledě na to co jí to stojí sil, ujala velení. Máme ráznou velitelku. Konečně. Žádné dlouhé řeči, ale přesné rozkazy. Hned se kreju. Vylovím pochodeň a jediným dotekem prstu ji zapalím. Podám ji dozadu Lótiel a Stopařovi. Anglino je ve velkém nebezpečí a tak první co udělám je, že zakouzlím na něj čarovnou zbroj. Okamžitě je vidět, jak se kolem něho obkroužila zlatá stužka a celá mohutná Anglinova postava je rázem obklopena zlatavou září.

" Anglino uteč, pod drakem nikdo nesmí být!"

Pak chvíli čekám, nakonec se rozkročím, soustředím se a pak jako v tranzu vztáhnu ruce k drakovi. Pokud se kouzlo povede, vytryskne mi z rukou ohnivý paprsek, který letí na drakův hřbet, kde vybuchne prudkým pekelným ohněm, který se rozlije do hořící louže po celých drakových zádech.

Ještě vyšlu rychle po sobě dvě ohnivé koule, přímo mezi drakovi oči. Pak už tasím meč a jsem připravena k boji.

Žira
28.2.2016
2:28:40
S Riegalem to po dobrém zřejmě nepůjde. "Tak hele, frajere, teď si je nech, ještě užiteční budou, to je pravda, ale jestli napáchají víc škody, než užitku, neseš plnou zodpovědnost a já si nedovolím dát ti další šanci." Odpovídám mu dosti naštvaně.

Pak již jedeme až do té doby, než se objeví ledový drak. Když svým ledovým dechem zasáhne Nysila a roztříští do, najednou mám pocit, že se vše zhroutilo. Chci se okamžitě vrhnout k Nysilovi, ale nakonec to neudělám. "Teď ne! Neztrácej hlavu, ostatní tě potřebují." Meč a štít mám v rukou okamžitě a hned jsem v čele skupiny. Cítím se strašně, přesto to na sobě nedám znát a začnu řvát rozkazy. "Stopař, Lótiel Běžte dozadu, podpořte nás lukem. Riegale, Zar´farro, taky buďte mimo dosah a dělejte co umíte, Riegale, ty pošli své elementály zezadu. Kájo, Merysol, držte se za Oghrenem a Anglinem, tak abyste nepřekážely a přitom je zvládly vystřídat, když padnou. Alzanův pomocník, oběnbout draka ze zadu. Alzane, drž se opodál a podporuj svého přítele. Alxandře.... dělej to, co umíš nejlépe. Anglino, já a Oghren já uprostřed, vy každý z jednoho boku, na něj!"

Pak začnu ječet na draka. "Co ty sráči? Mě se bojíš? Tak dělej, pojď do mě ty zmrde. Tak se ukaž. Nestojíš za nic, jsi ubožák, je mi z tebe na blití." Křičím na něj jednu nadávku za druhou a provokuji ho, aby útočil na mě a ostatní mohli zaútočit. Sama moc neútočím, spíše se bráním a mečem bodnu pouze, když k tomu je vhodná příležitost.

V hlavě si mezitím opakuji dokola několik slov. "Není to pomsta, bojuji abych chránila své přátelé, ne abych se pomstila. Pomsta je špatná, touha po pomstě znamená porážku. Bojuj hlavou, ne srdcem." Toto je skutečně velmi těžká zkouška mé víry.

Koutkem oka zahlédnu Anglina, jak bezpečně uhnul útoku pařátem a vrhá se na draka. "Proti přesile je Anglino výborný, ale proti drakovi ho nesmí postihnout bojové šílenství, to by mohl moc špatně dopadnout."

Anglino
28.2.2016
1:27:52
"Jak na tu bestii vyzrát. Kouzlit neumím a proti jeho mrazivému dechu nemám šanci."

Uskakuji před Útokem drápu draka a pak po tom pařátu seknu. Nezůstávám chvíli na jednom místě proběhnu mu mezi nohama. Stále se pohybuji tak , abych byl jiným směrem než je Karolinka kdyby po mně plivl ledovým dechem. Aby nezasáhl jí a nebo ještě někoho jiného.

Hlavou mi proběhne myšlenka.

"Teď by se mi hodil ten pekelný ohnivý býk. Měl by mi a nositeli artefaktu pomoci ve velké nouzi. Jak dlouho ještě budu mít štěstí a bude se mi dařit uhýbat útokům draka."

Cítím jak se mně zmocňuje bojové šílenství. Uskakuji před útoky a přiskakuji a kroužím kolem. při každé příležitosti se jej snažím tnout mečem do nohou nebo ocasu. je to ale jako sekat do kusu ledu.

Merysol
28.2.2016
1:10:15

Celá naše výprava najednou spíš trochu připomínala frašku. ”No, ještě že nám neposlali místo trpaslíka bez varování kopu hnoje…” neušetřím si ještě poznámku. Pak konečně odchytnu Barta. Trpaslíkovo náhlé zjevení ho evidentně odzbrojilo. A nebo jeho puch.

Vláčného lišáka jsem zase dala do jeho provizorního pelechu a ještě se před cestou trochu napila. Pak jsem se už zase vyhoupla do sedla a mohlo se pokračovat v cestě. Ta se zase táhla bez nějakých velkých obtíží, ale steně jsem byla ve střehu. Měla jsem tušení, že bychom mohli potkat ty tři “sklípkany” a tentokrát bych už na ně zrovna milá nebyla. A že se svými přáteli za sebou bych si byla sakra jistá.

Bohužel, klid naší cesty byl narušen. A to zrovna něčím, s čím bych zrovna teď nepočítala. Ledový drak. S jeho plánem být jako hlavní chod na večeři jsem zrovna nesouhlasila.

Jeho útoku jsem se stihla vyhnout, ale Nysilo ne. Proměnil se v kus ledá a následně na mraky ledový střepů, které by se dali použí leda tak do sladkých, dámských nápojů .

Tenhle boj asi nebude zrovna med a pokud nebudeme spolupracovat, dopadneme možná hůř než Nysilo.

”Hádám, že nikdo nechceš skončit jako předkrm, hlavní chod a dezert, takže bychom měli držet pohromadě. Nebo dopadneme hůř, než…” Ta věta se mi nechtěla ani doříct. Kruci, chudák Žira! To ne, Doufám, že mi Shachath pak pomůže. Snad nebude pozdě!

Pán Jeskyně
28.2.2016
0:08:35
Pochutnali jste si na sváče, seznámili se s Oghrenem a je na čase vyrazit dál. Oghrenův zápach by fakt mohla být celkem silná zbraň. Kupodivu Oghrenův poník je výkoný, stejně jako Lótielinýmu, mu nedělá problém jet hlubokým sněhem ani tím nejobtížnějším terénem.

Cesta se opět obejde bez obtíží.... alespoň si to už začínáte myslet. Ale když se blížíte k horám, k jeskyni, do které vás Žira vede, na obzoru vidíte, jak se k vám vzduchem blíží něco bílého. Čím víc se to přibližuje, tím více se to podobá drakovi. Nakonec přímo před vámi přistane obrovský ledový drak. "Můj přítel říkal, že se tu možná ukážete. Ale dál se nedostanete, zaujmete čestné místo v mém žaludku." Řekne vám a rovnou na vás začne chrlit ledový opar.

Jen tak tak zvládnete uskočit. Tedy až na jednoho. Nysilo to nestihl, ledový oblak ho zasáhl a ten se proměnil v kus ledu a hned poté se roztříštil na tisíce malých střípků. Je to pro vás pořádný šok, ale na truchlení teď není čas, jelikož Ledový drak rovnou zahajuje útok svými drápy na Anglina.

Je to skutečně velmi silný nepřítel, situace vypadá dost beznadějně, chtělo by to vymyslet něco spešl.

Alexander
28.2.2016
0:00:45
Cestou se rozrosteme o další potvoru. Tentokrát teplou, a ne mokrou... Ovšem ta za sebou nechává mokra dost.. "To snad ne.. Já myslel že nám jde o nenápadnost? Tahle obrovská rejha ve sněhu je vidět na míle daleko... Podle mě je teda rozhodně větší prioritou nenápadnost než trošička rychlosti navíc.." povím, a pak s povzdechem pokračuji za nimi. "Na tajnou výpravu je nás moc.. A přitom každý jedná většinou sám za sebe.."

Za nějakou dobu zastavíme na svačinu. Slezu z koně. Normálně bych mu dal ajblko,a le on si začne pochutnávat na trávě kterou ta ohnivá ještěrka odkryla. Ostatní si dopřávají masa, ale toho se já zdržím. jen si vezmu svoje jablko, do kterého se s chutí zakousnu.

Chvilková pauza je ale stejně vyrušena, a to další ránou. Udělám salto a zalehnu za sníh. V ruce během vteřiny vějíř z vrhacích nožů. Už se napřahuju, ale tu promluví Karolína. Zamračím se. "A to že se k nám přidá někdo další si nám chtěla říct kdy?" pak se odmlčím. "Spíš to že se k nám přidá někdo další si nám chtěla říct? Tohle se mohlo velice nehezky zvrtnout.." povím. Evidentně mám nějaký sdílný den. Bohužel ne dobrou náladu. "A taky by se zvrhlo.. Stát se tohle o týden dřív už je z něj jehelníček.. Pobyt ve skupině mě mění.. otázkou je jestli k lepšímu.." Pak ale Karolína řekne, že se to dozvěděla jen pár vteřin předem. “Ach tak.. Tak to promiň..“

Ostatní se začnou ihned představovat jak již mají zvykem. Já toto vynechám, a radši jsem dál ostražitý. Moje ostraha sice trochu poleví, když uslyším Atylla, ale naopak vzroste pocit nervozity. "Skvělý.. Jak sakra ví kde jsme? Má nějaký sledovací kouzlo v těch mincích nebo jak? Tohle je hrozné.. každý si skladuje informace a pak najednou ob den je nějaký sdělovací večer kdy nás zasypou informacemi.." pomyslím si nespokojeně. Naštěstí již stojím mimo vítr, takže se mi nelibá vůně vyhne.

Karolina
27.2.2016
23:39:59
Tak je to on. Attylloe říkal to jméno Oghren. Přikývnu a pak, ještě vykouknu zpoza Anglinových zad a řeknu:
" Mě říkají Karolína."

Všimla jsem si, jak po mě blýskla zlostným pohledem bardka. Pokrčím rameny, každý ví něco. A pak i Merysol, taky koukla naštvaně, a tak jsem rezignovaně řekla:

" Na mě nekoukejte, Attylla mi to řekl a hned se tu trpaslík objevil."

Kouknu trošku vyčítavě na Stopaře. Proč mlčí? Nebo, že by to Attylla nestihnul? Inu, co se dá dělat, na někoho musejí být naštvaní. Trochu se ušklíbnu a dál to neřeším. Pozoruju jak se kdo s trpaslíkem seznamuje a už je mi jasné, proč Attylloe říkal, že to s ním nebude vždycky jednoduché.

" Jestli bojuje aspoň tak, jak smrdí, tak to bude velký bojovník."

Nenápadně se posunuju dál a hlavně aby nebyl moc po větru. Pak se ozve zase ten zvuk a objeví se poník, takový statný a je slyšet Attyllu, jak se omlouvá, že zapomněl. Docela si oddechnu, protože jediný kůň, který by unesl trpaslíka navíc, by byl Anglinův. A to bych opravdu nechtěla.

" Zase na druhou stranu, když pojede vepředu a nebude to vanout na nás, tak tím odradí třeba nepřítele."

Usměju se při té představě. Jenže nějak to budeme muset vyřešit, přeci nebude jezdit kus před námi nebo za námi. A kde by spal? To si neumím představit spát v jedné místnosti my všichni, jako třeba teď ve mlýně. Podívám se na Žiru, že bychom se ještě nějak nad tím spolu zamyslely, ale vidím, že má nějaký soukromý hovor s Riegalem a tak ji nechci rušit.

Je úsměvné, jak se Anglino snaží stavět se tak, aby byl neustále mezi trpaslíkem a mnou. Dokonce ani nemusím říkat, že medovinu nechci. Při představě, že bych se snad měla napít z nějaké smradlavé lahve nebo měchu je strašná. Brrrr, až se oklepu. Anglino je moc hodný a je dojemné jak o mě pečuje, abych byla v bezpečí.

Zar´farro se už asi probral a jeho poznámka mě rozesměje. Kouknu na něj vděčně, krásně to odlehčil. A skoro v zápětí mě zarazí Nysilo. Poslední dobou je pořád jakoby naštvaný. I teď se rozčiluje. Podle mě zbytečně. Je jasné, už jen podle toho Kostěje třeba, že vědí kde jsme. Mě spíš udivuje, že on, kouzelník, se diví. Vždyť přece musí znát z knih, o vyšší magii a jejich možnostech. Raději jen trochu zavvrtím nesouhlasně hlavou, ale nekomentuju to.

Alzan mu ani ruku nepodal, ale alespoň se představil. Na rozdíl od jiných. Třeba od kudůka, kouká jako právě vyoraná myš, ale mlčí. Kdopak ví, co mu asi Žira řekla. Nejspíš nic pěkného. Raději se odvrátím a zrak mi padne na Rega, ty jeho oči.

" Kdepak ty loudile, už dost, dostal jsi ode mě kus masa a ještě ti přilepšila Lótiel. Jestlipak jsi jí poděkoval, co? Koukej to napravit ještě než pojedeme dál."

Na oko přísně povídám, ale přitom ho drbu za uchem. Reg se koukne dokola, pak se vydá k Lótiel. Pozoruju ho a mimoděk se musím usmát. Vlk. Přišel až k ní, chvilku si ji prohlížel a pak něco kňournul a čumákem ji šťouchnul do ruky. Pak se otočil a dvěma skoky byl u mě. Pohladila jsem ho. Pak že je to nezvladatelné zvíře.

Riegal Faer
27.2.2016
22:53:55
Můj návrh je Karolinou odmítnut a ostatní se ani nevyjadřují, proto ho nechám vyznít do prázdna a v klidu dojím svačinu.

Teda skoro v klidu. Merysol totiž zase něco nehezkého udělá Stopařovi. Ti se zřejmě nepoučí, że by se od sebe měli drżet dál. V duchu polituji Stopaře,pak už na to dál nemyslím.

Další, kdo mě vyruší, je Žira. ,, Salamandr nehoří, to nevidíš? Toho klidně můžem vydávat za nějaké vzácnè zvíře. A co se Undiny týče, tu klidně můžu nechat ať jde dál od nás, pak to bude vypadat že není naše.

A se stopama už je pozdě, ta cesta od mlýna uż přece rozpuštěná je, także je zbytečný aż teď cokoliv měnit. Stopa za námi zůstala.
" To považuju za dostatečnou odpověď.

Akorát dojím, když se za mnou ozve PUF. Nadskočím, jak se leknu a rychle se otočím. Díky tomu mám tu čest schytat první vlnu hrozného smradu. ,, Pfuj, co to je za smrad?!" , řeknu zhnuseně a rychle se odporoučím dozadu k ostatním, kteří na mě bůh ví proč čuměli.

Pak se teprve otočím, abych si prohlédl toho nově příchozího. Vida, trpaslík. Že by náhrada za Bella? Ne, na to je moc ozbrojený. Asi bojovník. Co tu tak dělá?

Představí se, na to ale prozatím nereaguji, radši. Pak se objeví se stejným zvukem i jeho kůň, společně s Attylloovým vysvětlenįm. Znovu sebou škubnu. Při zvuku Attyloova hlasu zmateně otevřu pusu a pak ji zase zavřu. Co se to tu sakra děje? Co se tu tak asi ještě objeví?

Naštěstí uż nic. Všichni vyrazí dále, takže nelením a zase se zařadím před Żiru. Salamandr vzadu a Undina vedle mě.

Alzan
27.2.2016
22:30:49
Kývnu na Nysila, že beru v potaz jeho zájem. Pak se otočím na Žiru. "Chápeš to z půlky dobře. Ano, Garet byl velmi mocný. A Karolína říkala, že ho porazil a potrestal Attyloe. Takže nevím, jak silný byl v době, kdy se dostal do rukou Simplica. A musel obětovat někoho mocnějšího, než stvořený kostěj. Těžko ale říct, jak silného kostěje stvořil. Pokud totiž nekromant tvoří nemrtvého, který je potenciálně silnější než stvořitel, je zde pravděpodobnost, že se obrátí proti svému stvořiteli. Síla kostěje může být ovlivněna i tím, jakou oběť seženeš. Pokud "slabou" nemůžeš vyrobit silného kostěje."

Jakmile si to Žira nějak přebere, začne mluvit o počasí. V tom ji přeruší nějaký prapodivný zvuk. Všichni se z nějakého, mně neznámého, důvodu dívají na Riegala. To tak divné prdí? Proč by na něj ale kuli tomu koukali. Pak ke mně dolehne onen smrad. Teď už chápu, proč se na něj dívají. Fuj. To je puch! To si mohl odpustit?

Poté zjistím co se doopravdy stalo. Jakmile spatřím zjeveného trpaslíka, okamžitě začnu chystat kouzla nemrtvý bojovník se postaví mezi mě a něj, případně ostatní. V tom na něj promluví Karolína a jiní. Asi ho znají, tak trochu polevím. A jakmile se ozve Attyloe, tak se to vše vyjasní.

Začnou se představovat, tak se také přidám. "Mé jméno je Alzan. A nezlobte, nezlob, se na mě, ale ruku Ti nepodám. Zažil jsem puch rozkládajících se těl, ale toto je jiná káva."

Poté, co se všichni představí a vyřídí se nezbytné formality, se bude zřejmě vyrážet. Sbalím těch pár věcí, co jsem vybalil, jestli nějaké byly, sednu na koně a vyrazím spolu s ostatními dál.

Nysilo z Nortree
27.2.2016
19:39:20
“Můžeme to večer vyzkoušet.“ Odpověděl jsem Alzanovi.

***************


Vydali jsme se na cestu i s Undinou a Salamandrem… Byli jsme úžasně nenápadní. Naštěstí to ze vzduchu jistili 3 ptáci. Tedy jestli se ten Alzanův tvor dal považovat za ptáka. Dorazili jsme na mýtinu, kde jsme si dali odpočinek.

Merysol, i když za to tentokrát úplně nemohla, zařídila další nehodu, kterou v závěru odskákalo Stopařovo nádobíčko. Bylo mi ho líto, ale zamyšleným pohledem jsem pozoroval Merysol.

“To už nemůže být jen náhoda. Co se to s ní děje? Je pod vlivem nějaké magie, nebo zlá aura, když byla zabita tou dýkou, jak tvrdila?“ Myšlenkový pochody byly přerušeny když uslyšíme zmámí to zvuk „PUF“ . Zděšeně okamžitě vyhledám Riegala. Naštěstí je jeho hlava pořádku, ale kousek od nás se objevil zrzavý trpaslík. “Kde se ten tu vzal?“

Vypadá to, že Karolína o jeho příchodu něco ví.

“Super! Další tajemství, o kterém se zapomněla zmínit… Doufám, že to aspoň prozradila Žíře, když si tak dlouho v soukromí špitali.“ Honili se mi v hlavě žárlivý myšlenky. Od té doby co je Žíra naší velitelkou, trávím s ní čím dál míň času… Šel jsem trpaslíka přivítat, ale 5 metrů od něj mě zastavil štiplavý odér, div mně oči z něj neštípali.

“Zdravím mistře trpaslíku, jmenuji se Nysilo.“ Doufal jsem že tohle bude na úvod stačit a o zbytek se postará Žíra s Karolínou.

Pak najednou slyším známý to hlas a další PUF. Opodál se objevil horský pony. Začalo mi docházet, proč tu trpaslík je s námi.

“Paráda. Je tu vůbec někdo, kdo neví, kde jsme???“ řekl jsem trochu naštvaným hlasem. Představa, že Attylloe ví přesně kde jsme, znamená, že to stejně tak může vědět Simpliku nebo Saldebar. A s toho jsem opravdu neměl radost.

Žira
27.2.2016
15:38:11
Merysolina odpověď mi toho moc neprozradí. Ale přitom odpověděla přesně na to, co jsem se ptala. "Hmmmm, má chyba... Nicméně to jen dokazuje, nakolik mocná Aribeth je."

*******************************

Na mýtince si dopřáváme uzeného masa, také si kus vezmu. Sednu si, žvýkám uzené a u toho balím cigáro. Pak prohodím pár slov s Kájou. Poté je na řadě další věc, kterou jsem měla v plánu, dojdu za Riegalem. Jeho odpovědi se mi totiž vůbec nelíbily.

"Hele Riegale, fakt si myslíš, že je moudré ty elementály sebou tahat? Budí to pozornost, kdybysme někoho potkali, okamžitě začne všude rozhlašovat, že viděl početnou skupinu s velkou hořící ještěrkou a vodním vírem. To není nejlepší. Navíc, ta stopa, co za náma nechávají je taky špatná. Možná to rozfouká vítr a zapadá to čerstvým sněhem, ale bude to rozhodně trvat déle, než kdybychom je neměli.

To je také důvod, proč jsem chtěla, aby zůstali za náma a tam ztrpčovali život našim nepřátelům. Vím, že mohou být i praktičtí, ale obávám se, že důvody, proč je sebou netahat převládají. A jestli o Salamandra nechceš přijít, neměl jsi ho povolávat, bylo to naprosto zbytečné."


Po cestě mám čas přemýšlet o tom, co mi řekl Alzan, poté, co domluvím s Riegalem se mi tyto myšlenky opět vrátí. Otočím se k Alzanovi. "Přemýšlela jsem o tom, co jsi říkal. Jak může vzniknout kostěj. Takže... chápu to správně, že tenhleten Garet Hawk byl nějakej kurva mocnej čáryfuk. A to, že z něj Simplicus zvládl udělat kostěje znamená, že musel obětovat ještě silnějšího čáryfuka na straně dobra. Což znamená, že Simplicus je možná ještě nebezpečnější, než jsme si mysleli. A to se mi mezi námi vůbec nelíbí."

Kouknu na nebe a zvednu se. "Bude sněžit, měli bychom......" Ani nedokončím větu, když se zde s hlasitou ránou objeví trpaslík, který se nám představí jako Oghren. Kája o něm očividně ví. "A jak tohle víš, Kájo?" Zeptám se, nicméně jejím slovům důvěřuji, akorát bych ráda věděla, odkud se to dozvěděla.

"Nazdar Oghrene, já jsem Žira, je mi..... asi potěšením. Kdo tě za námi poslal?" pozdravím a pokusím se o úsměv, není to ale nic snadného. "O tohle by se mohla postarat Riegalova undina, pořádně ho opláchnout." Jakmile začne vysypávat obsah svého báglu dost se podivím. "Ehm.... zajímavé věci tam máš. Snad to tu nehodláš nechávat." Zeptám se na jeho věci, které zůstaly na zemi.

Nicméně trpasličí medovinou rozhodně nepohrdnu a dám si pořádného loka. Na oplátku pošlu mou láhev rumu. Když se objeví pony a vysvětlení od Attylloea, už se ničemu nedivím. A ani to nekomentuji. Místo toho bych už ráda jela. "Tak jo, chlastání je sice fajn, ale na to bude čas později, teď musíme jet, aby nás nezastihla sněhová bouře." Rázně zavelím a vyhoupnu se do sedla. Než budou v sedlech i ostatní, opět ubalím tři cigára, za každé ucho a do úst. To, co mám v koutku úst rovnou zapálím.

Pán Jeskyně
27.2.2016
15:32:48
Najednou se jen tak ve vzduchu ozve hlas, který všichni znáte. Jedná se o Attylloea. "Pardon, zapomněl jsem." A hned poté se s dalším hlasitým "puf" objeví horský pony. Jinak by za vámi Oghren musel utíkat. A z toho by nebyl nadšen.

Zar´farro
27.2.2016
2:30:10
Jedu s ostatními, a popravdě na cestě se nic zajímavého neděje.

Když konečně zastavíme na svačinu, mám prdel v jednom ohni. Pomalu si pohrávám s myšlenkou protáhnout zadnici ve sněhu. Nakonec však, ačkoli je to lákavé, to neudělám.

Pozoruji dění v okolí zamrzlé studánky. Bart nezklamal a postaral se o kulturní vložku. Já si mezi tím připravuji věci potřebné k vyndavání stehů a jiné co použiji v nejbližší době.

Z ničeho nic se ozve hlasité "Puff" a já se zděsím.

"Vážně zase? Já myslel, že se to stává jen ojediněle! A navíc jsem si na tohohle alchymistu už zvykal! No, už se ani nedivím, že v posledních sto letech neudělali žádný signifikantní objev."

Otočím se a k mému údivu, nikde žádná krev a Riegal je v celku. Překvapeně se otočím ještě kousek a uzřím trpaslíka.

''Co to? Kde se tu? Počkat? To to vysvětluje!''

Dojde mi to a zařvu na celé okolí:
''Aha! Tak takhle se množej trpaslíci!''

Nějakou chvilku poslouchám ostatní, moc je nechápu první osoba, co mi voní a oni mají problém?

Anglino
26.2.2016
21:06:47
"Oghrene hoď tam zpátečku. Karolinka není zvědavá na tvou trpasličí medovinu ona je skoro abstinent. A dokud se sebou něco neuděláš tak se k ní nepřibližuj a hlavně né po větru, ten smrad by jí mohl ublížit.

A jestli si si nevšiml máme tu pár raněných a těm asi neprospěje ten tvůj smradlavej binec plný nákazy. Jsem sice barbar, ale i na mne je to moc. Jak může být někdo takové čuně.

Měl by jsi ten binec zakopat jako toxický odpad.

Trpasličí medovina hm může bejt. Pil sem trpasličí pivo dobré a silné, ale medovinu ještě né."


Stavím se okatě mezi Karolinku a trpaslíka.

"Vím, že se říká o trpaslících, že jsou tvrdohlaví a popudliví. Já když se zabejčím tak nejsem o nic méně tvrdohlavý. ke Karolince ho nepustím jen kdyby sama výslovně chtěla a i tak mi to bude proti srsti."

Merysol
26.2.2016
18:04:22


Bart si nedá pokoj, jeho dovádění se stupňuje a začíná mě pěkně štvát. A on jako kdyby to věděl a zlomyslně pobíhal dál. Rozhodla jsem se, že je nejspíš na čase to vzdát, ale Bart se najednou rozběhl proti mě přitažlivost zemská mě táhla dolů…rovnou na Káju.

Karolína sice nakonec uskočila, ale povedlo se jí sejmout Stopaře. A zrovna tam, kam mě se ho už povedlo jednou opařit.

”Ksakru!”syknu a začnu se škrábat na nohy. Bart se na to chvilku dívá a pak začne zase lítat po mýtince, jako polenem praštěný pakůň.

”Ehm…promiň Kájo. A tobě se taky Tale omlouvám, z části je to moje vina.”

Na Kájinu průpovídku se jen ušklíbnu a začnu ze sebe oprašovat sníh, do toho házím nevraživé pohledy po Bartov, který zrovna loudí u Lótiel. Ty uličníku! No počkej… asi tě nechám do rána bez jídla.

Z mého tichého lamentování mě vyruší náhlé “PUF”. Automaticky se otočím na Riegala, ale ten stojí celý. Ještě pár vteřin ho pozoruji pro případ, že by to bylo třeba jen varování, že se chystá exploze, ale nic. Pak zjistím, že tu mám návštěvu. Nebo spíše, nového člena, jak poznamenala Kája. Tedy…díky, že si nás informovala, Kájo. Nikoho určitě nezajímalo, že se k nám má připdat nový člen. A ne zrovna vymydlený.

Oghren není zrovna vymydlený a vyvoněný zástupce svého druhu a má evidentně naváto. No…vypadá huř než já po tom, co jsem Žiře vyžahla ten rum. Další důvod, proč už nikdy nepít. Trochu se oklepu a pak pronesu nahlas něco, co už si možná myslí o pár lidí….

”No, Riegalovi chvála bohu hlava zatím nebouchla, ale mám pocit, že jestli se s tím batohem přiblíží moc blízko, tak partně všemu zvířectvu pukne hlava…a ta chvíli na to nejspíš pukne z toho smradu hlava i nám.”

Na uvítanou to asi nebyla zrovna milá slova, leč byla upřímná.”Jen tak mimochodem, jmenuji se Merysol a to lišče je můj Bart.”
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.