abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  
 

Lótiel
6.3.2016
18:20:53
Přesně jak jsem čekala, trpaslíka to vytočilo. A začal pěkně zhusta. Přimhouřím oči a čekám, co z něj vypadne. Blábol. Jasně. Manželka...aha...smutné. To je mi Tě, chlape, líto. Trochu povolím takřka nenávistný výraz. “Tvé ženy mi je líto. I když jsem ji neznala. Ale ani Tvá bolest Tě neopravňuje k Tvému chování. Že si hraješ na tvrďáka a nedáváš najevo svoje emoce, je Tvoje věc. My jsme jiní. My své drahé oplakáváme, zapíjíme, nestydíme se za to, že je nám smutno.“ Přeměřím si trpaslíka kratičkým pohledem od hlavy až botám.

“Výhrůžky. Pche.“ Odfrknu si s pohrdáním.

Pak se nám do toho vloží Žira. Poslechnu si ji a přikývnu. “Já vím. Každý to ventiluje jinak. Někdo pláče, někdo udělá dračí pitvu, někdo to v sobě dusí. Já seřvu trpaslíka.“ Zakřením se nakonec a jedním okem mrknu na bijce.

…..............

Se zafuněním shodím ze zad otep dřeva. Klacky nejsou nijak tlusté, ale je jich docela dost a během cesty se pěkně pronesly. Kouknu směrem k hromadě kůže a šupin a pak se otočím na Stopaře. “Měla bych na Tebe velkou prosbu. S kůží a šupinama to moc neumím, víš. Mohl bys, prosím, z té dračí kůže odříznout dva kusy pro mě na nátepníky?“ Slovní prosbu doprovodím i prosebným pohledem.

Na syrové i pečené dračí srdce se tvářím znechuceně. Dokonce se otřepu. Anglino si ho dá. “Aby Ti z toho něco nevyrostlo po těle.“ Prohodím s hranou obavou.

Otočím se na Žiru. Je na ní vidět, že mi něco chce. Poslouchám a usmívám se. Nakonec zavrtím hlavou. “V pořádku. Nic se neděje. Ale rejt do sebe budeme. Trpaslík a elfka, i když jen poloviční, v jedné družině.“ Rozesměju se. “To nebude nic snadného, ale asi ani nudného. Pokud to udržíme v mezích špičkování a nesáhneme po zbraních. Sama jsi viděla jak je ten kříženec balvanu a pivního soudku popudlivej.“ Zakřením se.

Pravda je však taková, že v pošťuchování s trpaslíkem vidím i něco jiného než jen dětinskou zábavu. Nebudou tolik myslet na Nysila.

Sednu si k ohni a opeču si maso. Když začne Žira s přípitkama potěšeně se usměju. Vím, že ještě večer jednou hrábnu do strun.

Opět se reší relikvie. Docela ráda si to poslechnu znovu. Celou dobu to byly sem tam informace v situaci, kdy jsem se na to nedokázala soustředit. Teď ano. Vysoko nad náma krouží mezi mraky dračí kostra a před jeskyní stojí nemrtví. Ještě by jsme mohli vzít zbytek draka a vykšeftovat s orky doprovod. Minimálně by jich s náma mohlo jít dvacet a dalších pár oddílů jinými směry. Stopařům by to dalo asi zabrat.

Natáhnu se pro vak s medovinou a nechám ho kolovat. I když Žira vypadá, že už má dost. Trpaslík už spokojeně spí. Ušklíbnu se a otočím na Zarra. “Promiň, že ruším. Měl by jsi na mě chvilku? Na ty stehy? Nerada bych se svlékala před trpaslíkem. Určitě by měl blbý řeči.“

Ať má žádost dopadne jakkoli, v noci ještě hrábnu do strun. Poslední tichá píseň na dobrou noc.

Zar´farro
6.3.2016
11:22:26
A je to tu zase, dopisuji poslední zápisky, které dnes zvládnu. Nutím se psát další a další. Přeci jen když polevím už nezachytím všechny detaily, kdykoli to může začít hnít.
Ještě jeden, ještě tohle...

Zvládnu však jen něco a tak ještě před půlnocí usnu.

***************************************

V průběhu mého studia si najdu chvíli na jídlo, zkusím srdce draka jak syrové tak pečené. Stejně tak i dračí maso. Nevím co jim na něm vadí. Stejně jsem z domova zvyklý jíst spíše syrové než upravené.

Karolina
6.3.2016
10:04:56
Vrátila jsem se do jeskyně chvilku po Žiře. Reg si nespokojeně lehnul k mým věcem a pořád mě očima sledoval.

" Doporučovala bych to dračí maso nejíst. Kousek jsem uřízla pro Rega, ale dvakrát do toho kousnul a pak se znechuceně odvrátil. Žira má pravdu, že to bude prosycené magií. Syrové by se nemělo jíst určitě. Snad ten kousek srdce, který si někteří z vás dali, nikomu neuškodí. Raději si dejte pořádný kus masa z našich zásob."

vyndám z váčku maso, je ho stále ještě dost, takže Merysol, Stopař i já máme i porci pro zvířata. Žira to okoření, ale já díl, který mám pro Rega nenechám ani okořenit. Reg už sedí u mě a tak se usměju a jeho porci mu dám. Bafne maso do tlamy a hned s ním odběhne k mým věcem a tam se do něj spokojeně pustí. Vyndám dýku a soji porci nakrájím na tenké plátky, které si okořením, napíchni na klacek a opeču.

Vyndám si chleba, kousek ukrojím a s chutí se do toho zakousnu. Je to dobrota a tak si ji mlčky vychutnávám. U toho poslouchám ostatní. Najedená se cítím dost ospalá, ale je potřeba ještě dost udělat. Zvednu se a zavolám Rega. Vyjdeme ven a dojdeme za Žirou a Riegalem.

" Tak jak to vypadá? Můžu tu kůži a šupiny uskladnit?"

Vypadá to, že je hotovo a tak přivřu oči, něco zamumlám a z hromady šupin a kůže jsou dvě maličké hromádky. Vezmu dva hadříky, šupiny dám na jeden, kůži na druhý a udělám dva úhledné balíčky, které uschovám do váčku. Pokud bude potřeba pomoci se zapálením zbytků, samozřejmě pomůžu.

" Mám taky nějaké pochodně, takže stačí říct. "

Když je venku hotovo, poohlídnu se po Regovi a společně s ostatními se vracíme do jeskyně. Lótiel s Anglinem nanosili tolik dřeva, že to do rána určitě vystačí. Trpaslík nám krknutím oznámil večerku a za chvíli nás jeho chrápání ujistilo, že vyhrál hru Kdo dřív usne. Alex se zeptal na relikvii. Povzdechnu si.

" Kolikrát to ještě asi budeme muset říkat, než si to všichni zapamatují?"

" Myslím, že všichni víme, že jsme ve válce a ve velmi nevýhodné pozici. Na jedné straně stojí Král severu, na druhé Saldebar. Navíc se do toho brzy vloží Impérium, které využije toho, že země je oslabena válkou. My jsme tak trošku uprostřed, všichni mají zájem zrovna o toto království a hlavně o jeho poklady. Musíme dokázat, že nejsme pouze kořist, že se dovedeme bránit. Aalliah, královna elfů, ochotně nabídla svou pomoc a my jí využijeme, nic neochrání magii lépe, než hvozd. Protože hvozd sám je natolik nasáklý magenergií, že přehluší to, co vyzařuje Sekáčova relikvie.

K té relikvii vím jen to, že pokud se jí zmocní někdo silný jako je třeba Simplicus nebo Saldebar, bude mít nadvládu nad životem i smrtí. Víc by ti jistě mohl někdo, kdo se Sekáčem mluvil. "


Pokud mě někdo ještě doplní, poslechnu si to a přitom připravuju spaní. Reg už se uvelebil vedle deky. Zabalím všechno jak je potřeba na cestu a ještě se rozhodnu vyjít ven.

" Anglino, prosím tě, mohl bys jít na chvilku se mnou ven?"

Počkám, jestli se mnou půjde a společně vyjdeme ven, abychom se za pár minutek vrátili. Pokud se mu nebude od hostiny a pijatiky, kterou Žira nabízí, odejít, půjdu ven sama. I tak se vrátím za chvíli. Už se cítím dost ospale a tak si zuju boty, položím hlavu na plášť tak, aby zbylo místo i pro Anglina, pokud půjde spát. Pak se stočím do klubíčka, aby mi nebyla moc zima, naštěstí topíme.

" Omlouvám se, ale musím se hodně vyspat. Dobrou no... "

Alzan
6.3.2016
3:20:08
Kývnu na Zar´Fara, že může. "Dělej si co chceš, ale já mezitím budu očišťovat kosti. Zabere to dost času i bez toho, aniž bych zkoumal každou zajímavost."
Po několika hodinách práce je drak očištěn a já propustím Zara ven z bubliny. Ačkoli jsme byly vevnitř možná i deset hodin, venku uběhly zhruba dvě. Sám se pak pustím do rituálu oživení.

-------------Po příchodu do jeskyně-------------
Opět si sednu a opřu se o stěnu jeskyně. Pod očima se mi začínají vybarvovat kruhy. Zkusím se usmát na Alexandra, ale moc se mi to nepodaří. "Však proto jsem Ti ho nechal navrchu" Poté dál jen sedím a nechám do svého těla proudit teplo z ohně. Jen tiše koukám a poslouchám, co se kolem děje.

Najednou se Žira zvedne, že chce jít zpracovat kůži. "Nezlob se na mě Žiro, ale jsi si jistá, že jsi ta pravá? Poněkud dost jsi toho vypila. Nech to raději na střízlivé a zkušené. Byla by škoda zničit to. Jinak s těmi ostatky dělejte co chcete. Já už neměl sílu tam uklidit.

Alexandrovi odpovím jen krátce: "Já myslím, že bylo řečeno vše podstatné. Pokud ne, proberem to ráno"

Pak už opět jen odpočívám, pokud nikdo nebude nic chtít. Pokud se začnou řešit hlídky na noc, opět nadhodím nemrtvé, jinak požádám o pozdější hlídku. Poté se uložím ke spánku. Bez večeře, na jídlo nemám chuť. Ráno to doženu. Se slovy "Vzbuďte mě ráno o něco dřív." usínám relativně brzo a hned, co zavřu oči.

Žira
6.3.2016
2:54:11
Každý se s těžkostmi vyrovnává po svém. Chápu to, sama se snažím na to, co se stalo myslet jak nejméně to jde. Ale rozhodně to není snadné. Když se Kája ptá, zda může zůstat uvnitř, pokývu hlavou. "Samozřejmě, všichni, kdo chcete tu zůstaňte, máme za sebou těžký boj a všichni jsme na pokraji sil. Já za chvilku také přijdu."

Ostatní většinou něco dělají, já u vchodu rozdělám oheň za toho mála, co jsem našla po okolí, než někdo přinese víc dřeva postačí to. Pak, pokud mi to Kája povolí, vyndám z jejího váčku syrové maso, to je potřeba sníst nejdříve. "Dneska se s ničím dělat nebudu, prostě si to jen opečem." Říkám a rozdělím každému, kdo by měl chuť či hlad. Jídla je dost pro všechny, není důvod omezovat se. Vše to nějak nakořením a tím skutečně končím, svou část namotám na oštěp, který se mi zlomil v boji s drakem a opeču to stejně jako Anglino s Nysilem včera. "Včera.... včera jsme se ještě smáli, když jsme viděli Anglina a Nysila, jak vedle sebe sedí a opekají. Vypadalo to, jako by Nysilo seděl vedle obra."

Při té představě se mírně usměji. "Je na lepším místě. Už nemusí bojovat. Nemusí se bát, že nezvládneme svůj úkol. A mám na něj vzpomínky, ty mi nikdo nikdy nevezme." Bezmyšlenkovitě si pohrávám s Nysilovým prstenem mezi prsty. Nejprve tomu moc nevěnuji pozornost, ale pak ho vezmu a nasadím si ho na prsteníček. A tady už zůstane na věky. Připomínka moudrého čaroděje a mé první lásky. Tak to má být.

Také se rozmáhá diskuse, co s věcmi z draka. Také se připojím, díky tomu přijdu na jiné myšlenky. Kája se moc netváří na to, že si z toho chceme nechat něco vyrobit. "Ty věci z draka jsou ohromná vzácnost. Všichni si můžem nechat vyrobit něco na sebe. Všichni draci nejsou hodní a vznešení, těch je ve skutečnosti velmi málo. A zrovna ledový drak patří k těm nejkrutějším. A podle mě je jen dobře, že to využijem. Alespoň to, co zbyde po Alzanově zákroku. Jinak by to určitě využil první, kdo by šel kolem, což by s nevyší pravděpodobností byl nějaký ork na procházce."

Když do mě Merysolin Lišák dloube čumákem, aby mě rozveselil, kupodivu to funguje. Podrbu ho za ušima a také si ho na chvilku vezmu na klín a hladím ho. Maso, co jsem opekla samozřejmě jíme spolu. Když ho Merysol zavolá, jelikož nemáme dojedeno, moc se mu nechce. Nakonec se k ní ale rozeběhne, ale ne dřív, než mi vyškubne zbytek masa z ruky. Za paničkou běží se svou kořistí a hrdě se jí chlubí.

Nedovedu si pomoci, dostanu záchvat smíchu a opeču si další kus masa. "Být tebou, vezmu mu to Merysol, pak by mu mohlo být dost špatně."

Alzan se Zar´farrem se dali do přípravy a oživování těla. Zar´farro se vrátí asi půl hodiny před Alzanem. Mezitím stihneme vše připravit na spaní, jen jídlo pro ty dva nechám vernku, jinak vše sbalím. "Všichni, než usnete, mějte vše připraveno, abychom ráno mohli co nejrychleji odjet." Varuji.

Běhemn doby, co ti dva pracují, zamířím ještě ven zapálit si. Slyším Lótiel, jak nadává Oghrenovi, ten jí odpovídá. "Má pravdu. Lítost Nysila nevrátí." Pomyslím si, ale hlavní je jiná věc. "Lótiel. Oghren tohle nemohl vědět. A nemůžem se mu divit, že pro Nysila netruchlí jako my. Vždyť ho znal pár hodin."

Později, když se vrátí se dřevem, odchytnu si Lótiel. "Promiň, že jsem vám tak skočila do vašeho hovoru. Jen bych nerada, aby se tu někdo hádal. Dej Oghrenovi šanci, možná, že je lepší, než se zdá. Bojuje každopádně výborně."

Také se mluví o jedení dračího srdce a celkově masa. "Pozor, stále to určitě bude obsahovat mnoho magie. Radši to nepřežeňte, steaky z draka bych raději neriskovala, ale kousek toho srdce bych snad i ochutnala. Docela by mě zajímalo, jak to chutná. Sice se mi trošku zvedá žaludek při představě, že to jím syrové, ale co, má se prý zkusit vše. Tak to zkusím po barbarsku." Poté napodobím Anglina, také si ku, ale menší, uříznu a sním jej. Zašklebím se odporem a raději to rychle zapiji rumem. "Asi ze mě správný barbar nebude."

Stopař hledá prázdné lahvičky od lektvarů. Pozvednu svoji láhev rumu. "Láhev od tohoto lektvaru bude za chvilku prázdná." Řeknu a je vidět, že dnes to na mě působí více, než obvykle. Také jsem toho již dost vypila. "A nenechte mě pít samotnou. Oghrene, ty vypadáš, že jsi pro pití, ukaž že jsi chlap a dej si. Nebo sem snad víc chlap, než ty. Ty pajzle prťavej? Nezvládneš ani pár loků rumu?" Prudím trpaslíka. Je mi jasné, že této výzvě neodolá a dá si se mnou. Pokud ano, do pěti minut je láhev prázdná a Stopař ji může naplnit dračí krví.

Připíjím na Nysila a Oghrenovu manželku. Zní jeden z přípitků, než láhev padne. "Teď připíjím na Lótiel, která nám svou hudbou velmi pomohla." Také můžete zaslechnout. "A na Karolínu. Díky jejím kouzlům drak padl takhle rychle." Postupně připiji na každého člena skupiny, dokud láhev není prázdná. Poslední přípitek zní: "Na Zar´farra. Bez něj by nás tu byla sotva polovina."

Kája ještě navrhuje, že by se kůže měla víc očistit od masa. "To by se tedy měla. Já s tím něco udělám. Kdo mi jde pomoct?

Stopař a Anglino ne. Ti už pracovali dost. Pomůže mi Riegal. Já chci pomoc od něj. Myslím, že jsem ho ještě neviděla pracovat a vidět bych to chtěla."
Poté popadnu Riegala za rukáv a táhnu ho ven. Tam kolem dračích ostatků podpálím několik pochodní, aby bylo dobře vidět. Než začnu pracovat na drakovi, naberu si do dlaní nějaký sníh a důkladně si ho rozetřu po obličeji. To mě osvěží a hned jsem více při smyslech.

Ruku sice nemám tak jistou jako obvykle, ale docela to jde, Alzan zvládl mnoho práce. Pokud Riegal nemá svůj vlastní lovecký nůž, zahrabu v Nysilových sedlových brašnách a najdu ten jeho. "To máš památku na Nysila, dávej na něj pozor, je tvůj."

Poté již pracujem. To nám zabere zhruba dvě hodiny. Kolem deváté večerní je vše hotovo. Já mezitím částečně vystřízlivěla. Vše, co by se mohlo hodit uschovám na stranu, co ne, navrším na jednu hromadu a řídím se Merysolinou radou. "Souhlasím s tebou Merysol, já bych to podpálila a na to přihodila i to oblečení, co chce Alzan spálit. Nysilo měl několik láhví oleje, tak je spotřebujem, holt budem svítit jen pochodněma, já ještě nějaké mám a ty máš tu, co nezhasne."

Oghrenova poslední věta před usnutím je zajímavá. Jelikož okamžitě usne, jemu neodpovím, spíš jen tak do placu. "To je pravda, ale zapomenout taky nemůžem. Za prvé to tak úplně nejde a za druhé, zaslouží si, aby se na ně vzpomínalo."

Co se týče Alexandrovi prosby, mám prostou odpověď. "Já osobně nevím o ničem, co by nebylo řečeno. Co se týče majitelky, tak to je jasné, ne? Je to sekáč, akorát, že lidé nevědi, že je to žena. Proto jí neříkají jejím pravým jménem. Alespoň takto to předvčírem ráno říkal Alzan. Teda, já to tak pochopila."

Oghren
5.3.2016
22:18:48
Drak je mrtev a já už jen sotva stojím. Naberu sníh do ruky a omyju s ním krev z Branky. Věnuji se tomu se vší láskou, tak aby na ní nezbyla ani kapička krve. Když jsem hotov, vytahuji z vaku kus hadru a vytřu ji do sucha. Tak, jsem spokojený.

Pomalu kráčím pro Paragona. Ten spokojeně stojí opodál, při tom pozoruji jak jsou všichni zničení a smutní. V tom se ke mě vkrade trubadůrka a pořádně si do mě rejpne. Absolutně mě její řeči vytočí. Skoro se mi z toho vzteky rozpletou moje afrocopánky na vousech.

"Slečínko, totejc naprosto chápu, ale pokud nepochopíš proč to takhlenc říkám i já, tak na té hrómadě budeš příště ty. Chápu tvoj hněv, ale myslíš že se se mnou někdo páral. Před třema dnama mi sdělil ňáký frajír, že mi umřela manželka, pro kterou jsem žil .... už mi po ní zbylo jen její nesplněný sen a můj meč nesoucí její jméno. Kdyby mě někdo začal teďkonc litóvat, tak se sesypu jako dóm z karet."

"Sundali jsme saň a oni truchlí pro jednoho. Porazit draka v takovém počtu se snad ještě nikomu nepodařilo. Ale na jednu stranu je chápu... Je mi jedno co si o mě to pískle myslí. Stejně si místo boje hrálo na lótnu."

Pomyslím si když chytám Paragona za uzdu. Jdeme směrem do jeskyně, procházím kolem draka, kterého už začali porcovat. V jeskyni se postarám o svého čtyřnohého přítele a jdu pomoci té trubadůrce se dřívím. Najít v téhle ledem pokryté pustině suchou větev bude nadpozemským úkonem avšak zhostil jsem se ho z vervou. Nasbíral jsem tolik klacků, že skoro nevidím na cestu. Donesu je do jeskyně k ohni, kde je i složím. Pozorujíc kopy zlata a drahého kamení usedám zády ke stěně jeskyně.

"Víte, takej sem přišel o spóstu známých, řekl bych že i v mnohem horších srancích. Chápu co teď prožíváte, ale nesmí Vás to zežrat, protože když se tomu podvolíte, tak jste další na řadě!"

Prohodím ke všem co už jsou v jeskyni a prakticky ihned poté co jsem to dořekl, jsem si krkl tak hlasitě jak to jen šlo a ihned usnul....

Merysol
5.3.2016
14:27:04

Zar a Alzan se vrátí celý od dračí krve s tím, že venku jsou “tři dračí hromádky” a máme se rozmyslet co s tím. Alzanův výtvor teď prý lítá nad námi a zítra se postará o to, aby nebyl viděn.

Celkem mě pobaví Bartova reakce na ty dva. Nejdřív bylo vidět, jak čmuchá čumákem a pak začal vrčet. To proto, že z nich cítil draka a z Alzana ještě jeho temnou sílu. Musela jsem se tomu smát, protože Bart u toho vypadal hrozně legračně. Aby ne. Malý liščí ochranář, kterému nemůže být více jak dva měsíce, si to troufá na takové “soupeře”. V hlavně mi ovšem začne vrtat jestli je moudré tu vůbec nechávat jen tak dračí ostatky.

”Prázdnou lahvičku jsem si sicen nechala, ale ráda bych si do ní přelila část té svěcené vody. Tahat to ve velké láhvy je pro případný boj dost nepraktické, to snad chápeš.” odpovím nejdřív Stopařovi a pak se vrátím k své původní myšlence….

”Ehm, je moudré tam jen tak nechávat ty…”pozůstatky” naší velké “drakyády?” Nepřivábí to, čistě náhodou, nezvanou návštěvu? Jsme sice v horách a je zima, ale i tak…

Alexander
5.3.2016
13:03:36
Alzan mi začne vyprávět jak je možné všechno utajit, a jak bych si nebyl ničeho schopný všimnout. O čemž dost pochybuji, ale tak co. Jejich boj a jejich rozhodnutí. “Mrtvé věci by tak měli zůstat.. Nikoho nebaví zabíjet něco dvakrát..“ pomyslím si, ale nijak to nekomentuji, a jako obvykle není ani nic poznat z mého výrazu. “Když tedy myslíš že to vyjde..“ povím jenom, a pak už ho nechám věnovat se jeho zábavě.

Odvedu koně k ostatním, kde se o něj postarám. Sám zašpiněný nejsem, takže se místo čistění vydám do lesa kde se pokusím nasbírat pár kousků dřeva, které přidám k ohništi. Pak se jdu proběhnout.

K večeru, když se všichni sejdeme v jeskyni, nebo alespoň většina využiji okamžiku kdy zrovna nikdo nemluví. “Mám na vás prosbu.. Rád bych se dozvěděl co kdo ví o té relikvii a našem úkolu celkově.. Zatím to vypadá že každý ví něco a to si nechává pro sebe, až dokud je to možné.. třeba to že se k nám dneska přidá trpaslík.. Ano, já vím, říkala jsi že si se to dozvěděla pár chvilek předem, takže ti to nemám vůbec za zlé, jen jsem to použil jako příklad.. Já třeba nevím skoro nic, jen to co už jste řekli.. Takže bych byl rád, kdyby ten kdo něco ví to řekl.. Ať už k čemu ta mince slouží, kdy byla vytvořeno.. Něco bližšího o její majitelce… Nebo klidně o temném hvozdě.. Zkrátka cokoliv co souvisí s naším úkolem..“ dokončím svůj nezvykle dlouhý proslov, který mě ale evidentně vůbec nerozhodil. Ani to nevypadá že by mi dělalo problém déle mluvit.

Karolina
5.3.2016
10:30:50
Jak dlouho jsem tam tak seděla nevím. Najednou se mi zdálo, že se energie ztrácí. Zvednu ruce skoro k očím a usměju se. Už to vypadá dobře. Jen mám velkou žízeň. Rychle se napiju a začnu se zvedat. Připadám si jako ze dřeva. Jakmile se trochu pohne, mravenčení ve všech končetinách mi prozrazuje, že se začínají zase prokrvovat. Pak ucítím na svoji tváři mokrý dotek Regova čumáčku.

" Hodnej, už jsem zase tady. Půjdeme se projít ven, jasně, počkej chvilku."

Zašeptám ještě zesláblým hlasem. Za chvíli se trochu ještě neobratně postavím a udělám několik kroků na ještě maličko nejistých nohách. Reg, jakoby to věděl, jde tak těsně vedle mě, jako kdyby mě podpíral. Je to jen chvilka. Jakmile jsem venku, už se cítím v pořádku. Zhluboka se nadechnu a přemýšlím, kam se vrtnu.

" Něco jsem načerpala, ale na velký boj by to ještě nebylo. Možná pár pomocných kouzel, ale zatím víc ne. Potřebuju silnou polívku. Ta se ostatně bude hodit všem. A pak hlavně hluboký spánek.Musím se jít podívat k drakovi. Chudák, je mi ho prostě i tak líto. A co Žira? Kde je? Je s ní někdo? Potřebuje teď být s někým cítit podporu! Musím za ní."

Venku vidím Zar´farra jak nese plnou náruč vnitřnostní z draka. Odvrátím se. Pak potkáme Alzana, taky je celý od krve a pěkně vyčerpaný. Vím, že teď nemá smysl ho nutit do nějakého povídání a tak jen kývnu hlavou, usměju se na něj. Jdeme dál. Na místě, kde byl drak jsou tři kupy. Reg do mě šťouchne čumákem.

" Regu, já vím, dal by sis kus masa viď. Počkej, musíme se zeptat Žiry co s tím uděláme a pak ti něco dám, ano. Proběhni se kolem, ale ne nikam daleko."

Žira se pohybuje kolem těch kup, co tady Alzan vytvořil. Zvednu hlavu, jestli někde uvidím draka, ale je pečlivě schovaný.

" Žiro, tak co myslíš, co s tím uděláme? Myslím, že ta kůže by se měla trochu víc očistit od masa, aby se nezkazila, ne? Moc tomu nerozumím. Možná by to chtělo někoho, kdo to umí nějakého hraničáře. Stopař a jistě i Anglino by si s tím jistě poradili."

Zarazím se na moment a podívám se na chvilku někam do dálky.

" Kdyby tady byl Sedit, ten by si s tím taky poradil. Škoda, že nechtěl k armádě, ale na druhou stranu, chápu, že se mu nechtělo nechat se uzavřít do kasáren. My jsme takoví vojáci/nevojáci, tady by byl sice v armádě, ale ne zavřený v kasárnách. Co se dá dělat. Ani jeden z nás nevěděl, jak to bude dál. Kdopak ví, kde je mu konec."

Kouknu na Žiru. Je mi jí líto, ale myslím, že já být na jejím místě, taky bych nechtěla, aby mě každý jen litoval. Chce to něco dělat, zaměstnat se. Budou jí stačit na bolest noci, kdy bez spánku bude myslet na to krásné o co přišla. A pak mě to napadne. Vezmu ji kolem ramen a zašeptám jí něco do ucha...

Stopař Talhut
5.3.2016
9:40:01
Krvácení bylo zdárně zastaveno. Rána zatím zůstala, ale o to se už potom postará náš doktor, který by rád prostudoval draka.

Alzan se rozhodl pro kostlivou podobu na oživení draka. Alespoň budeme mít ty šupiny a kůži. A také dračí krev. Ta by byla dobrá pro Riegala na nějaké ty lektvary. Sice neznám jejich přípravy, ale co vám, tak dračí krev je hodně ceněná na černém trhu.

Spolu s ostatními odvedu svého koně do nedaleké jeskyně, kde se o něj postarám. Sundám z něj veškeré zatížení a vyskládám do jednoho kouta.
Karolína se začala posilňovat jídlem a vodou. Potom se otočila ke stěně a začala tam něco mumlat. Patrně nějaký rituál na čerpání energie.

I já si sednu podobně do tureckého sedu a zavřu oči. Potom začnu s meditací. Vnímám všechno kolem sebe. Doslova cítím energii i z kamene. Můj dech se výrazně zpomalil oba psi zatím zůstali u vchodu. Ani nevím jak dlouho jsem takto seděl a načerpával okolní přírodní energii. Přeruší mě až příchod Alzana a Zara.
Drak byl přetvořen a nyní létá nad jeskyní.

Je velká škoda, že jsme přišli o Nysila. Jeho nepřítomnost bude nějakou dobu nezvyklá. Žira měla správné tušení, když říkala, že už se nevrátí. Ani snaha Merysol byla marná. Patrně proto, že jeho tělo bylo na tisíce kousíčků a nebylo již v celku.

Venku před jeskyní zatím byli zbytky z draka. Mě zajímala především kůže a nějaké ty šupiny. Zbroj nepotřebuji, ale nějaké chrániče na ruce a nohy by špatné nebyli. Vytáhnu svůj lovecký nůž a začnu oddělovat postupně šupiny snažíc se nepoškodit kůži. I ta by se dala jistě nějak využít. Sice nevím zatím jak, ale zkušení zbrojíři a koželuhové by jistě věděli na co by se dala použít. Když dokončím práci a je na straně dostatek šupin, že by to dalo dobře na tři plné zbroje vrátím se do jeskyně a podívám se po ostatních.
"Máte u sebe ještě ty prázdné lahvičky po Riegalových lektvarech?? Chtěl bych do nich nasbírat co nejvíce dračí krve. Možná se pro ní najde nějaké využití u našeho theurga."
Počkám, až mi je dají, pokud to udělají a vyjdu znova ven. Očistím je od zbytků lektvarů potom do nic začnu z masa sbírat krev."

Jakmile se mi podaří je naplnit uzavřu je a položím na zem vedle sebe. Potom si ve sněhu očistím zkrvavené ruce. Vrátím se zpět do jeskyně a lahvičky předám beze slova alchymistovi.

Anglino
5.3.2016
9:16:40
Neuměl bych Žiru utěšit. Přišla o svého partnera a tam jsou všechna slova zbytečná. Snad jak to se to říká její rány zahojí čas.

Trpaslíka už sjela za jeho neomalenost Lótiel. Hrála mistrně však jí za to Karolinka pochválila. Proč to mělo na tu přerostlou ještěrku takový účinek je mi záhadou, ale fungovalo to.

Drak je již Alzanem přetvořen v kostlivce a já mám čtyři drakovy zuby. a před jeskyní je jeho kůže tam si můžeme vzít šupiny. Klik jich vezmeme je na ostatních. Já jsem zuby pečlivě zabalil do kousku očištěné dračí kůže.

"Alzane u barbarských kmenů bylo zvykem po bitvě sníst srdce statečného soupeře. Podívej já si kus toho dračího uříznu a ještě čerstvé je sním a vy ostatní si jej můžete uvařit."

Na poznámku Lótiel, že jde na dřevo a jestli ji někdo pomůže odpovím.

"Lótiel dobrý nápad. Dřevo se nám bude hodit jak na vaření tak na ohřátí. Blíží se večer a ranění budou teplo potřebovat. Jdu s tebou."

Pak se při odchodu připletu k trpaslíkovi a nahlas mu řeknu.

"Ptal jsem se tě zda víš o tom, že trpasličí kováři umí vykovat ze zubů draka meče a jiné zbraně. ze šupin pak zbroje a štíty. Znáš nějakého takového kováře z tvého lidu?"


Lótiel
4.3.2016
23:24:36
Vezmu Divocha za uzdu a odvedu ho do jeskyně. Tam ho odsedlám a vytřu do sucha. A dostane taky trochu jídla. Alzan se Zarem pracují na drakovi a nejsem si jistá, že chci vědět, co tam s ním dělají.

Podívám se na Žiru. Je mi to líto. Moc líto. Pomyslím si, ale nevím moc co bych jí měla říct. Pochvala od Karolíny mě hřeje. Všimla si toho, co se s drakem dělo, když jsem začala hrát.

K hromadě zlata se zajdu samozřejmě podívat. Ale jen to. Problémů máme už dost a není potřeba hledat nové. “Kolik kvůli tomu už zemřelo lidí? A ještě zemře.“ Povzdechnu si a jdu ven.

Pohledem hledám trpaslíka. Není to nic těžkého. Přijdu k němu a usměju se na něj. “Skvělý boj, mistře trpaslíku. Svoji zbraň ovládáš dokonale. Jsi velmi odvážný, silný a statečný. A smělý. Takovýhle útok...“ Uznale našpulím rty. “Ale jedna věc Ti chybí. Vlastně dvě.“ Smutně se na něj zadívám. “Tou první je soucit. A tou druhou je vědomí, kdy je lepší držet hubu.“ Po milém úsměvu už není ani památky. “Nysilo a Žira byli víc než jen přátelé. Rozumíš? Tvořili pár. Tak buď tak laskav a na tohle téma...drž hubu!“ Procedím tvrdě skrz zuby.

Nečekám, že by si to nechal jen tak líbit. Vím, že mě může napadnout. Ale i tak jsem to musela říct.

“Jdu na dřevo. Připojíš se? Aspoň by Ti nezmrzla prdel.“ Zeptám se trpaslíka a ať se rozhodne jakkoli, zajde ještě do jeskyně a zeptám na na to samé i Anglina. V nejhorším půjdu sama.

Zar´farro
4.3.2016
18:48:34
Dělám co můžu, abych snížil následky boje. Únavu léčit neumím a nebudu ale fyzická zranění to je moje.

Když slyší jak se baví o mrtvém drakovi napjatě poslouchám. Nezajímá mne zda ho oživí či ne, ale zda bych mohl provést pitvu ... k mrtvému drakovi se jen tak nedostanete.

Když ostatní odcházejí k jeskyni, a Alzan se nebezpečně blíží k začátku své práce ještě za ním dojdu.

**********************************
Nevím kdo nás slyší, ale asi to nijak Zar neřeší.

Ahoj, prosím-tě než začneš. Můžu? Zeptám se ukazujíc na draka.

Jestli dobře chápu, chceš dělat kostlivce, tedy je jedno co se stane s měkkými tkáněmi ne? Já jen nikdy jsem nepitval draka, a tohle je asi jedna z hodně mála možností ....

-Pokud mi to povolí, uvidí co ještě neviděl. Jde mi o každou šlachu cokoli ... a povětšinou jsem po ramena zalezlej uvnitř.

- Pokud nepovolí, škemrám abych mohl alespoň pomoci s očišťováním ... no a dopadne to podobně.

*********************************

Do jeskyně dorazím nějakou dobu před Alzanem, jsem celý od dračí krve a vnitřností. Popravně ne celý od kolenou dolu jsem čistý.
Náruč mám plnou podivných vzorků a částí draka, povětšinou jsou to ty části, které nikdo nechce vidět, nebo lépe ani tušit, že existují. Já však z nich mám evidentně neskutečnou radost. Vyskládám všechny vedle svých věcí a jdu znovu ven k hromadám.

Připadám si jako školačka na nákupech. Tolik věcí, které jen čekají až je někdo popíše, tolik věcí co nikdo nezměřil!

Jestli někdo vyjde ven uvidí trolla po pás (hlavou uvnitř) ve vnitřnostech.
Když konečně mám pocit že toho mám ke zkoumání dost sednu si do tureckého sedu pře vyskládané .... ehm.

Vytáhnu papír tužku (brk pero pergamen?) a začnu popisovat. Jelikož mám hlad šáhnu do torny a vytáhnu voňavou klobásu.

Po chvíli mi dojde, že jsou tu i ostatní.
"A promiňte to jsem ale nezdvořák. Nechcete někdo taky? Mám jich poměrně dost."

(Kdo zkusí klobásu, dojde mu, že chutná podobně jak koňská, ale je tam něco navíc, asi to nebude kůň.)


Alzan
4.3.2016
15:17:55
Co se oživení draka týče, zatím se nikdo nevyjádřil přímo proti. Jen Alexandr je natvrdlej a nezná sílu magie. Nařídím nemrtvému, aby vyndal z draka stopařův šíp a zahodil/odnesl ho dál od nás, pokud se toho neujme někdo jiný, a otočím se k Alexandrovi: “Ano, to jako vážně. Na tvé otázky Ti již v podstatě odpověděla Žira. Je rozdíl táhnout za sebou ohnivého salamandra, který roztává sníh, a nechat nad námi létat draka, kterého předem zneviditelním. O přízraku jsi taky nevěděl, dokud jsem o něm nezačal mluvit, respektive dokud se při boji nezviditelnil. A to do hospody, kde jsme se potkali, přišel o něco dříve než já…“ Tím jsem zároveň odpověděl Žiře na její otázky ohledně krytí. “ A vsadím se, že jsi ty, respektive my všichni, na ulicích ve městech minuli mnoho nekromantů a jejich nemrtvých, aniž by sis toho všiml. Každý nekromant, který má všech pět pohromadě, nechodí bez ochrany a tu maskuje. Maskuje tím víc, čím je nápadnější. Sám pak má krytí, kterým zdůvodňuje účel návštěvy.“

Pak je načase zaobírat se dotazy ohledně trofejí a poškození draka. “Rány a poškození se nezahojí při samotném rituálu animace. To musím udělat dřív, během přípravy těla.“ Odpovím Anglinovi.

“Co se trofejí a suvenýrů týče, šupiny a kůže budou k dispozici. Jsou z boje natolik poškozené, že nemohu udělat ghůla. Na zombii není čas, abychom ho tu nechali pár dnů rozkládat, obzvláště v tomto chladu. Takže bych dělal kostlivce. To znamená, že toho pak méně vydrží a kdo chce ochutnat dračí maso, bude ho mít dost. Pokud nemáte nějaké speciální plány s kostmi, ty prosím nechte. Když se uzme pár zubů, nemělo by to vadit. Má jich dost. Jen bude mít o to horší stisk.“

Počkám na další reakce, sebrání trofejí, a pokud nikdo nebude nadále proti, začnu se chystat. Kývnu děkovně na Žiru, když vidím, že se ujala mého koně. “Začnu radši hned, ať je to co nejdřív hotové. Bude tu kolem mě a těla taková bublina. Tak ji hlavně neporušujte. Umožní mi rychleji připravit a oživit tělo. A pokud byste ji porušili v nesprávný okamžik, mohlo by to mít katastrofální následky.“ Pak si vyhrnu rukávy a s využitím svého amuletu, zabalím sebe a tělo do kapsle, jejíž obsah bude zamlžený a v něm jen nějaké barevné skvrny. Ghůla, pokud přežil odnos šípu, nechám hlídat venku.

Kdyby někdo stále něco namítal, začnu s rituálem, až se vše domluví, nebo nezačnu vůbec.

------------------------------------------------------------

Asi o dvě, možná tři, hodiny později se vpotácím do jeskyně. Unavený, špinavý od dračí krve a celý pobledlý. Opřu se o stěnu a sesunu se na zem. Předpokládám, že ještě nespíte.

“Hotovo.“ Vydechnu. Drak teď lítá nad námi, zneviditelním ho zítra, až si odpočinu. Teď už na to nemám sílu. Venku jsou zbytky.

Když se vydáte ven, na místo kde původně ležel drak, najdete tam tři hromady. Jedno jsou vnitřnosti, na jejichž vrcholu je položené srdce pro ty, kteří věří, že sníst srdce soupeře vám dá jeho sílu. Druhá hromada je nahrubo oddělaná kůže s šupinami, v co největších kusech se mi podařilo. Nejsem koželuh, proto není nijak více zpracovaná a proto je i s velkými kusy masa, aby ji vydělali povolanější osoby. Třetí hromada je masa. Sníh a půda okolo je zbarvena dračí krví. Zřejmě to není nic pro slabší povahy.

Já sám chvíli sedím v jeskyni, nepřítomně koukám na nějaký výstupek na protilehlé stěně. Poté se zvednu, a pokusím se omýt z toho nejhoršího. Ideálně, pokud zde našli/je nějaký potůček abych se trošku opláchl a probral. Jinak aspoň trochu sněhem. Tak jako tak to bude ledové. Převléknu se do čistého, a pokud nikdo nebude nic namítat, staré oblečení spálím buď v ohništi, nebo udělám jiný, menší oheň mimo jeskyni. Draka bych z něj už asi nedostal.

Merysol
4.3.2016
8:39:03

Má snaha vráti Nysila mezi živé byla marná. Bohové jej zřejmě už chtěli mezi sebou.


Smutně sklopím hlavu a podívám se po Bartovi, kde se toulá. Naštěstí ho najdu u žiry, strká do ní čumákem, zřejmě jí chce taky trochu utěšit.


Moje myšlenky se na chvilku začnou toulat k relikvii, kterou neseme. Výborně, takže teď stála život Nysila. A příště dojde na koho? Zatracená mince!


Mám hrozný vztek, který se mísí z bezmocí. Zavolám k sobě Barta a rozhodnu se „odklidit se“ do jeskyně. Mezi tím se řeší ještě oživení draka, ale do toho se nepletu. Faktem je, že drak bude možná přeci jen užitečnější živý a v našich rukou než v rukou Simplica.


“Nechám na vás, co bude s drakem. Každopádně kdyby s něčím byla potřeba pomoc, řekněte. Já se půjdu postarat o koně…jestli někdo chce, postarám se mu koně taky.“


Pak se raději stáhnu pryč.

Anglino
4.3.2016
1:21:33
Na řeči o tom že si chceme, někteří něco z draka odnést odpovím.

"Nejsem hamižný. Kdybych měl možnost nějaké artefakty z draka získat to znamená.Šupiny zuby a drápy, bylo by to proto, aby to bylo ku prospěchu všem.
Jasně jsem se Alzana ptal zda pokud budu páčit svůj meč z draka. Tak bude jeho lebka značně poškozena.
Proto můj dotaz zněl jak to vypadá při takovém oživování draka. Zda se mu rány zacelí a doplní chybějící části.

Jen v takovém případě bych si vzal z draka artefakty které jsem popsal.
nebo v případě, že by se tvoje oživování minulo účinkem a drak by se pro nekromanty a mágy stal nepoužitelným k oživení.

V bitvě o sebe křísly takové magické síly, že je nemožné, aby se o mrtvole draka nedozvěděl nepřítel.
Proto jsem se vyjádřil, že jsem rád, jestliže je Alzan schopen draka oživit k našemu prospěchu bude dobře. Pokud se mu to nepovede bude pro nepřítele nepoužitelný"


"Snad sem ostatním dostatečně vysvětlil své pohnutky stran draka. Teď už se, ale jdu věnovat Karolince a Žiře."
....

Karolinka to na sobě nechce nechat znát. Jenže mne neoblafne. Na to ji už pozoruji dostatečně dlouho, abych poznal, že mele z posledních sil.

Proto jsem ji a Žiře dovedl koně. Reg rozumně uznal, že proti mně Hello bránit nemusí, ale sleduje každý můj pohyb a hned mne své paní naprášil.

Naštěstí je to k jeskyni kousek a tak tam Karolinka došla pěšky. požádala mne ať se postarám o koně. Sundala si deku z koně, rozprostřela a vytáhla si svačinu a pomalu se pustila do jídla, aby si odpočinula a nabrala sil.

"Karolinko o Hello se ti postarám."

Postaral jsem se o koně a vrátil se ke Karolince. Ona mezitím zaujala polohu, kdy mi bylo jasné, že by nebylo vhodné ji rušit.

"Regu hlídej ji já se podívám jestli se pro mne najde nějaká
činnost."


Jakmile mne již nebudou čekat žádné úkoly. rozprostřu si houni kousek od Karolinky a vytáhnu si kus pemikanu a budu jej pomalu žvýkat, abych obnovil energii a dal odpočinout namoženým svalům. při tom budu čistit a brousit meč. Dnes mi výborně posloužil a mou péči si zaslouží.

Karolina
3.3.2016
21:09:48
Kývnu na Stopaře a udělám mu místo Žiry. Posunu se vedle ní, připravena ji podepřít, kdyby bylo třeba. Mám aspoň možnost si otřít slzy. Jenže Žira je silná povaha, nejen, že ani necekne při léčení, ale nedovolí slzám, aby jí prozradily. Mě neoblafne, cítím jak je vnitřně celá napnutá.

Poslouchám, co se tady povídá o drakovi. Málem jsem Alzanovi zatleskala. Jenže pak jsem překvapeně zjistila, že ostatním se to moc nelíbí. Zesmutním. Když slyším Žiru jak mluví o tom, že pokud by se šupiny daly uskladnit. Chvilku přemýšlím a pak řeknu:

" Žiro, pokud byste potřebovali ty šupiny nebo jiné neživé věci uskladnit, není vůbec problém. Jenom by to nemohlo být teď, protože teď jsem ráda, že se držím na nohách. Kdyby to stačilo až za nějakou chvíli, až naberu nějakou energii. Tak to půjde."

Každý chce nějaký suvenýr z draka, dost mě z toho mrazí. Pravda je, že se jim moc nedivím, možná je to jejich první drak v životě. Raději se k tomu nijak nevyjadřuju. Najednou se ke mě přižene Reg, hned se otočím, kde je Hello. Pak se usměju, Anglino ji vede spolu se svým a Žiřiným koněm. Pohladím Rega, hodný, dobře hlídal koníčky.

Vezmu Hello a jdu vedle ní. Kdepak do sedla bych se nevydrápala. Naštěstí je to kousek. Když Lótiel řekne něco o baladě a že se klaní, poznamenám jejím směrem:

" Hrála jsi výborně, minimálně drak z toho byl celý zblblý. Doufám, že i to do té balady zapracuješ."

A při těch slovech párkrát zatleskám a mírně ukloním hlavu. Pak už mlčky jdu, co noha nohu mine do té jeskyně. Tam pustím Hello, sundám z ní vak a hůl, přitom trošku zavrávorám. Rychle se opřu o hůl a vyhlídnu si nejbližší místo u zdi, kousek stranou od ostatních. Ještě stáhnu svou deku a hodím si ji přes rameno.

" Anglino, prosím tě, mohl by ses mi postarat o Hello? Moc děkuju."

Rozhodím deku a pak už si sednu. Honem vyndám láhev s vodou a hodně zhluboka se napiju. Pak vyndám koláček a zakousnu se do ně. Musím něco málo sníst, jsem vyčerpaná tak, že koušu hodně pomalu každé sousto. Často zapíjím vodou. Když se Žira otočí k východu, ještě na ní zavolám, trochu slabším hlasem:

" Žiro, prosím tě, můžu zůstat chvíli tady? Nebo mě tam budete potřebovat?"

Tak ráda bych s ní mluvila chvíli sama, ale je vidět, že nejspíš nechce. Každý si to prožívá po svém. Pokud mě dovolí tady zůstat, a ani nikdo jiný po mě nic nechce, ještě jednou se napiju a pak si sednu do tureckého sedu čelem ke stěně. Hodím si kapuci přes hlavu a sedím jako socha, rovná záda, mlčím, nebo to tak vypadá. Pokud se na mě někdo podívá, uvidí, že i Reg si lehnul kus za mě a ne poblíž mě, jak bývá jeho zvykem. Zvednu ruce před sebe, prsty mám mírně pokrčené a namířené na stěnu. Kdyby se tady našel někdo s výborným sluchem, zjistil by, že něco stále dokola opakuji...

Pokud na mě někdo mluví normálním hlasem, nevnímám ho. Pouze by mě asi probral nějaký křik nebo velký hlomoz. Nevnímám ani jestli tady někdo zůstal nebo jsem tady sama. Vím, že mě hlídá Reg, nemusím se bát.

Žira
3.3.2016
19:16:53
Poslouchám Alzana, jak chce z draka udělat nemrtvého. "Je pravda, že proti nám bych ho nerada viděla, ale jak říká Alexandr, nebude takový nemrtvý drak přitahovat nežádoucí pozornost? Bude moci aspoň létat, aby se schoval na mraky? Pokud ne, abych pravdu řekla, dost nerada bych ho u sebe měla. Nebo by mohl být neviditelný jako ten přízrak?

Hlavně, pokud se ho rozhodneš oživovat, tak bychom z něj asi neměli stahovat kůži nebo brát zuby, co? Což já jsem ochotná se toho vzdát, ale i ostatní ti to musí odsouhlasit. Všichni draka zabíjeli, každý má nárok na kořist."


Ať již se rozhodne jakkoliv, nejprve bych šla do jeskyně. "Každopádně, teď bych uklidila koně a naše věci do jeskyně. Jelikož je tohle místo na dohled a je to skutečně hned tady, tak tu Alzane klidně zůstaň a začni si tu mrtvolu zpracovávat. Pokud tu kůži nebudeš potřebovat, zkus ji neponičit, ať jí můžem použít."

Na Nysila samozřejmě stále myslím, ale snažím se co nejméně. Proto se chovám, jako by se mu nic nestalo. Ale ne vždy se mi to daří. Obzvlášť těžké je to po Oghrenových slovech. Už k němu jdu, že mu něco odpovím, ale pak si to rozmyslím a jen se pořádně napiji rumu. "Tak tahle láhev do rána nevydrží."

Riegalovu omluvu přejdu pokýváním hlavy a krátkou odpovědí. "V pohodě, příště jen buď opatrnější. A to i když ti řeknu, aby ses schoval, schovej se. Theurga potřebujem živého."

Vezmu svého, Nysilova a Alzanova koně a za uzdu je vedu k jeskyni. Jelikož je to skutečně kousíček, tak ti, co zůstali zde s Alzanem přesto vidí, jak jsem zamířila k jednomu z kopců, obešla jeden keř a už jsem u vstupu do jeskyně.

Uvnitř je to skutečně prostorné. V jednom rohu odstrojím a vytřu koně do sucha. Dám jim něco k jídlu a pak se vydám zpět za Alzanem, kdyby třeba potřeboval s něčím pomoci.

Na jeskyni je zajímavá ještě jedna věc. V jednom rohu se válejí hromady zlata a jiných cenností. Varuji všechny. "Na ty věci v žádném případě nesahejte. Nejsou naše. Pokud zůstane vše na svém místě, smíme tuto jeskyni využít k přenocování, ale jakmile kdokoliv z nás odnese jediný zlaťák, nebo se toho třeba jen dotkne, zavaří tím celé skupině."
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.