abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  
 

Riegal Faer
9.3.2016
22:04:08
Klidně prospím noc. Pěkně odpočatý se ráno probudím a káva uż je připravená. Tu si nedám, mám pocit, żr ji nepotřebuju.

Magenergii z mozku přeliju do elementální hole.

Jedeme hned dál a uż jsme u hor. S Undinou v patách jedu někde uprostřed kolony. Terén se hodně zhoršil.

Pak ovšem narazíme na bandu orků. Jakýsi Khal' rek k nám promluví, ale Stopař to naštěstí vyřeší. Pche, omezenci zelenokož... Jakej tvar vlastně má tohle slovo? Zelenokoží? Zelenokożčí? Během zbytku dnešní cesty přemýšlím nad touto otázkou. Nakonec dojdu k závěru, że budu používat zelenokoží.

Taky se během cesty dívám, zda se nenajde něco, co bych mohl vydestilovat. Přece jen, uż nemám nic.

Pozdě večer dorazíme k další jeskyni, tentokrát prázdné. Je dost pozdě, každopádně dnes jsem odpočatý, tak se v klidu najím a až pak jdu spát.

Probudím se dosti blbým způsobem, a to tak, że zaslechnu zával. Otevřu poplašeně oči a vyskočím. Zával! Tak jak z toho ven... Uż vím, vyvolám gnóma, ten si s tím poradí... ,, Ó, pane Země... , začnu odříkávat, ale Karolina vyvolá portál a já, s dost trapným pocitem, sklapnu a nedokončím. Pak projdu též portálem.

Pak jedeme dál, celkem v klidu.
Tedy do doby, neż se k nám začnou ořidávat zvířata. Zpočátku to ignoruji, myslím, że mají stejnou cestu. Pak k nám přijdou ale i medvěd, různé kočkovité šelmy a nad námi létat orli. A varani.

Trochu poplašeně sáhnu po holi a pevně ji stisknu. Co se to sakra... Proč s námi tyhle všechny zvířata jdou? Copak jsme nějak prokletí? I kdyż... Jsou tam i varani, także by se toho dalo i vyużít...

Přijedu ke Stopařovi a řeknu mu: ,, Hele, Stopaři, ty tak rozumíš zvířatům... Myslíš, že by se tamhleti lítající varani dali ochočit? To by byly skvělý jízdní, spíš teda lítací, zvířata... "

Lótiel
9.3.2016
21:08:22
Karolína se chystá vyčarovat portál. Nešťastně si povzdechnu. Moc této magii nevěřím a vždy se mi zježí všechny chloupky na těle. Tedy ne že by jich bylo moc. Rychle si pobalím věci, osedlám Divocha a připravím se na průchod.

Venku čekám nějaký malér. Třeba tři řady lučišníků, orčí armádu, dalšího draka a nebo taky lavinu, která strhla kamení. Ale nic takového tam není. “To byli určitě horští obři. Maskují se jako součásti hory a baví se tím, že lidem spícím v jeskyních zavalují vchody. Pak sedávají nadohled a baví se lidským snažením. Hádám, že teď mají pěkně protažený ksichty.“ Prohlásím jen co projdu portálem a zjistím, že je klid.

Žira nás seznámí s plánem. Protočím oči. “Spaní u orků je lepší než v jeskyni? No já Ti nevím.“ Zapochybuju. Tolik desinfekce s sebou určitě nemáme.

Vyrazíme na cestu. Bez kávy. To mi na náladě taky nepřidá. Vlastně příkoří už bylo za dnešek dost. Nenechají mě vyspat, donutí projít portálem a nakonec po mě chtějí, abych spala u orků? Za co?

Po chvíli přijde nečekané, ale milé zpestření naší cesty. “Jééé... Ty jsou roztomilé.“ Zajásám při pohledu na horské kozy. Pak se přidávají další zvířata a vůbec se netváří agresivně. Jsem nadšená. Oči mám navrch hlavy a snažím se aspoň zlehka dotknout skoro každého zvířete. Dikobrazy vynechám. Vím, že je to vůči nim nefér, ale takový je život.

Karolína se nezdá přítomností zvířat nadšena. Nechápavě zavrtím hlavou. “Co proti nim máš? Nikdo nás nevystopuje. Mezi tou skrumáží naše stopy zmizí.“

Alexander
9.3.2016
20:19:08
Jen pramálo lidí se obtěžuje mi vůbec něco povědět. Prostě mě ignorují. "Jako ševelení větru.. Ach jak lehké je přeslechnout neškodné hvízdání od zvuku smrtelné vržené dýky.. Takže jsem zase jen meč.. Dobrá.. uvidí se.." na ty co mi odpověděli se podívám když mluví, a když dokončí tak kývnu hlavou na poděkování sdílení jejich informací.

Povídání opravdu netrvá moc dlouho. "Alzan nic? Merysol nic? Hmm.. Takže sekáč zůstává další záhadou.. Skvělé.." pomyslím si když si jdu lehnout.

Ráno mě probudí opět ten odér z té jejich kávy.. Trochu se zamračím, ale to se dá lehce zaměnit s mžouráním zrovna probuzeného. Lehce se nasnídám. Na běh nejdu, jelikož prý dneska budeme cestovat hlavně po svých.

Před jeskyní se k nám připojí drak. "Nikdo nezabíjí rád stejnou věc dvakrát.." pomyslím si opět jako předtím, ale jako obvykle nejde nic poznat. Nasednu na koně a vyrazím s ostatními.

Cestou na nás zatím nic neútočí. Tedy kromě samotné cesty. Je to trochu těžší, ale přesto docela dost pokročíme. K večeru potkáme akorát dva orky, se kterými ani není dlouhé vybavování a pustí nás dál.

Opět jeskyně. probudím se. V ruce během vteřiny dýky a párkrát se přetočím z místa kde spím, načež se postavím do přikrčeného postoje. Volnou rukou si zakrývám ústa trikem a hledám zdroj toho ruchu. Ale nic to není. Spíše nikdo.. Zavalený vchod se moc za "nic" označit nedá. Naštěstí s tím není moc problémů, jelikož projdeme portálem. A už razíme dál. Poslední dny cestujeme opravdu rychle.

Ovšem aby toho nebylo málo, začnou se na nás nabalovat zvířata... Hodně zvířat.. Snad všechna co jsou tady a dokonce i ta která se tu snad ani nevyskytují. "Co ej sakra tohle zase zač? Další kouzlo? další část "plánu" o kterém nikdo neví a nikdo ho nechce prozradit?" v myšlenkách jsem docela naštvaný. Navenek jen zamračený. Katanu si přehodím do vodorovné polohy na záda, abych mohl ihned tasit. Druhou nechávám svisle. A čekám, co se stane..

Anglino
9.3.2016
13:38:17
Prošli jsme portálem a na druhé straně nás nečekalo žádné překvapení a tak jsme vyrazili na další cestu.

Pak jsme narazili na zvířata která se chovají tak nějak divně. Jakoby všechna podlehla našemu kouzlu osobnosti a chtějí se s námi přátelit.

"Připadám si jak Mauglí v knize džunglí. I tygr i medvěd tu jsou a nikoho nenapadli a ani ostatní zvířata která normálně loví.
Pocit idylky kazí jen varani Ti jsou tu nějak navíc. Co to je za magii a co sleduje to musím nechat čaryfukům. To je nad mé chápání."


"Ví někdo co to je za divnou magii"


Zar´farro
9.3.2016
13:25:20
Dopadlo vše dobře, jsme v jeskyni a unavení. tedy někteří z nás. Nemrtví hlídají a já jdu spát. Je to podivný pocit, vždy jsem měl pocit, že nemrtví znamenají problémy a nepříjemnosti, a teď hlídají abych mohl klidně spát.


Ten ruch mě vzbudí. Vstup do jeskyně je fuč. Super. V klidu počkám na karolíninu pomoc. Trochu se kryji, přeci jen je tu hodně zbytkové magie a to by mohlo napáchat trochu škody, a to i na portálu.

Projdu portálem, rozhlédnu se , a nikde nikdo. Nikdo kdo nás chtěl uvěznit ... pak se podívám jak jsem na tom já. Mám všechny části na původním místě? Nechybí mi nic? Naštěstí ne.

Cesta dál pokračuje dle očekávání a nakonec i pokojně. No, do chvíle, než se k nám začnou přidávat zvířata. Trvá to tak dlouho, že z nás je prvotřídní ZOO.

Super máme jídlo co s námi jde dobrovolně.Napadne mne ze začátku. Při přidání velkých šelem mi trochu zatrne.

Po nějakou dobu cestujeme a zvířata se tváří přátelsky.
To by mne zajímalo, zda by šlo .....
Natáhnu pomalu ruku k nejbližšímu zvířeti. Pokud se nechá položím ruku na něj a podrbu ho.

Po nějaké době mi to nedá. A jdu to zkusit. Zkusím se dotknout grizzlyho pokud nemrmlá a pokud když ho podrbu se mu to líbí ... no po nějaké době se odvážím a zkusím ho osedlat!

To by bylo super.

Karolina
9.3.2016
11:08:22
Zvuky boje nejsou slyšet a tak se po zavření portálu rozhlídnu, co se stalo. Kde je původce toho závalu? Nic. Nic a nikdo. Je to divné, hodím pohled an Hello i Rega, vypadají dost nervozně. Hello pohazuje hřívou, občas frkne a Reg mí na krku naježené chlupy a pořád jako kdyby byl ve střehu.

" Hernajs, to nevypadá, že se nic neděje. Nebyl to určitě náhodný zával. Jenže co se to děje?"

Než se vyhoupnu se do sedla, podrbu Rega za ušima a poplácám Hello po plecích. Vyrážíme hned pryč, ani se nedivím, že tentokrát se nikdo nepídil po nějaké snídani. Ani nemám chuť k jídlu. Jen se trochu napiju, hodím přes hlavu kapuci a navléknu rukavice. Trochu se oklepu. Přeci jen se ještě trošku cítím rozespale a zima je hodně syrová.

" Dneska pojedeme jen krátce? Doufejme, že orkové budou hodní a nechají nás alespoň na pokoji. Klidně bych ten klid od nich vyměnila za to, že je nebudeme otravovat a půjdeme spát do jeskyně. Uvidíme co dnešní den přinese."

Najednou k nám přiběhnou tři horské kozy, usměju se. Copak holky, zvědavost? Pak zahlídnu další zvířata, nad hlavou nám létá dokonce skalní orel. Kamzíci a krávy, no to snad ne. Reg zakňučel a pak se po jednom kamzíkovi ohnal, podíval se na mě vyčítavě. Ten pohled jakoby říkal: ty to dovolíš, aby mě očuchávala nějaká koza? Když mě to napadne, málem vyprsknu smíchy.

Jenže úsměv mi ztuhne na rtech, když se k nám dokonce přidá smečka obrovských vlků, medvěd grizzly a dokonce se tu objevili i bengálští tygři. Už se ani nesnažím je nějak odhánět. Jen Reg chudák neví která bije. Pořád se rozhlíží a občas zavrčí, ale zdá se, že to nepomůže. Odpoledne už nás mezi tím stádem rozličných zvířat snad ani nejsme vidět.

" Tak nevím, ohrožují nás tím, že jsme hodně nápadní nebo nás chrání nejen tím, že se mezi nimi ztrácíme, ale i tím, že se k nám jen tak nikdo nedostane. Jenže kdo je na nás poslal? Tohle není samo sebou? Vzduch je nasycen magií a zvířata, jindy jdoucí proti sobě, jdou svorně bok po boku."

Kouknu na Stopaře, jestli se třeba nějak nepokusí s tím něco udělat? Vždyť kdo jiný zvířatům rozumí než on? Zdá se, že i on si neví rady. Co uděláme? Lámu si hlavu. Otočím se na Alzana:

" Ty bys neměl nějaký nápad,mě vůbec nic nenapadá. Ani snad nemám nic proti zvířatům. Vyděsit je, to by se nám nemuselo vyplatit, ale co s tím? Nenapadá vás někoho co by se dalo udělat? Stopaři, co ty?"

Když se přidali i dikobrazi, všimla jsem si, že Reg oběhnul Hello a raději jde mezi námi než po straně jako jindy. Hello občas zafrká, ale čekala bych, že bude víc vyplašená z medvěda nebo tygrů.

" Takhle se k orkům nebudeme moci ani přiblížit. Ani k jiné civilizaci, jinak se může stát, že někdo začne ta zvířata lovit a vznikne panika. Není nic horšího, než splašená zvířata."

Vzdychnu si, opravdu zajímavé vyhlídky. A taky velké zdržení, nedá se jet rychle.

Stopař Talhut
9.3.2016
9:23:32
Orkové se nás rozhodli pustit dál a nijak si nás dále nevšímali jelikož byli právě na lovu. Jen jsem souhlasně kývl hlavou a za chvilku už jsme pokračovali v cestě. Tma už byla skutečně jako v pytli, když jsme narazili na další jeskyni, kde přečkáme dnešní mrazivou noc. Byl to dnes opravdu náročný pochod a nemám problémy, po ustlání pelechu během chvilky usnout.

Někdy brzy k ránu se ozve rána, která mě probudí. Špatně se začne dýchat. Vchod do jeskyně byl zavalen velkými kameny. Merysol se zeptala Karolíny na portál, která jej ani ne pár okamžiků udělala. Do ruky jsem uchopil dýku pro všechny příklady a potom jsem i s koněm i Gurem a Girou prošli portálem před jeskyni, kde byl kupodivu naprostý klid.
"Hmm. Možná nás chtěl jenom někdo vystrašit."

Dnešní cesta nás vedla po klidnější stezce, ovšem dnešním překvapením nebyl konec. Netrvalo to dlouho a začali se k nám přidávat všechna možná zvířata, která v těchto končinách mohla žít. Teď jsme připomínali nějaké komedianty. Opravdu jsme nebyli nenápadní. Trochu mi to vrtalo hlavou. Medvěd, tygři, vlci, dokonce i varani. A všichni jsou naprosto mírumilovní. Bez jediného zájmu na nás nějak útočit.
"Co se to tady děje?? Je to snad nějaká zakletá oblast?"

Podívám se kolem a vyhlídnu si jednoho vlka a zkusím zjistit více.
"Co tu všichni děláte? Co, nebo kdo vás sem všechny přivedlo?"

Při pokusu o jakýkoliv odehnání se zvířata sice na chvilku oddálili, ale hned se zase vraceli. Tohle mi opravdu nešlo na rozum. Ohledně zvířat jsem toho věděl docela dost a hodně jsem toho také viděl, ale tohle bylo úplně něco nového.

Pán Jeskyně
9.3.2016
1:20:05
Zával pro vás skutečně nebyl žádný problém, Karolína vyčarovala portál a zá pár vteřin jste z jeskyně venku. Kde vás kupodivu nečeká žádné nemilé překvapení. To jste nečekali, co? Nicméně stále zde visí ve vzduchu otázka, kdo to sakra byl? Kdo vás chtěl uvěznit v jeskyni? Kdyby to byl Simplicus nebo Saldebaar, jistě by se přesvědčili, že jste mrtví nebo by si na vás počkali a dorazili vás. Takže se nejspíš do hry dostává další nepřítel.

Ale momentálně nejspíš neexistuje způsob, jak toto zjistit. Takže vám nezbyde nic jiného, než vyrazit dále. Tentokrát Žira ani kávu nedělá, rovnou nasedne na koně a zavelí k další cestě. "Dneska naopak pojedeme velmi krátce, už krátce po poledni bychom měli být u orkské vesnice a hned za ní je další jeskyně, kde nás orkové nechají přespat. Alespoň takový byl původní plán, ale Stopař říkal, že zná jejich šamana, třeba by zvládl domluvit nocleh u nich, což by bylo mnohem příjemnejší." Říká zatímco se drápete do sedel.

Jakmile vyrazíte, hned po první půlhodině jízdy zjistíte, že je něco v nepořádku. Z jedné horské stezky za vámi přijdou tři horské kozy a odmítají se od vás hnout, jdou s vámi, jakoby to byli vaši přátelé. Tím to ale nekončí, také přiletí orel skalní a létá vám nad hlavami. A myslíte si, že to je vše? Není! Za celý den se k vám stihne stáhnout mnoho zvířat, že vypadáte jako pochodující zoologická zahrada.

Některá zvířata, jako třeba kamzíci, horské ovce nebo pár krav, které nejspíš zdrhli nějakému sedlákovi, jsou neškodná. Ale jakmile se k vám připojí Velký medvěd grizzly, smečka obrovských vlků nebo tři tygři bengálští, je to skutečně nepříjemné. Zvířata rozhodně nemají nutkání na vás útočit a ti, co se v tom vyznají, nezpozorovali žádné neobvyklé chování, magie na ně nepůsobí, prostě se jen chtějí kamarádit. Ale odehnat se nedají.

Chvilku po poledni už by náhodný pozorovatel viděl jen obrovskou smečku zvířat a vás by si mezi nimi ani nevšiml, nad hlavami vám krouží orli skalní, ale i jejich větší varianty, orli stříbrní a dokonce i dva varani. Také několik obřích dikobrazů vás doprovází.

A toliko k vaší nenápadnosti.

Anglino
8.3.2016
22:51:34
Stopař zařídil, že nás orkové nechali projít, ale odmítli nám pomoci. Na pokyn Žiry pokračujeme v cestě. Našli jsme jeskyni, kde se ubytujeme i s koňmi. většina jen krátce posvačila a šla spát.

Nechtělo se mi spát a tak jsem si vzal kousek sušeného masa a při jeho žvýkání, vyjmu meč a pomalu jej brousím.

Nevím kolik času uběhlo. Za velkého hřmotu se zřítilo kamení a zavalilo vchod.

V tom prachu se zvířata začala nervózně třást. Snažím se utišit koně a mezi tím Karolinka zareagovala. Otevřela portál a tak vez prodlení i s koněm vstoupím do něj přichystán na druhé straně zajistit bezpečnost.

Karolina
8.3.2016
19:43:04
Stopař nakonec s orky promluvil, zdá se, že jsou to lovci a nemají náladu na boj s námi. Překvapil mě Zar´farro, už jsem si ani nepamatovala, kdy naposledy jsem ho v celé kráse viděla. Impozantní. A pak jsme pokračovali dál.

Kolem půl noci dojedeme k další jeskyni. Tentokráte tam žádný poklad není a jeskyně je dostatečně velká a tak vezmeme dovnitř i koně. Postarám se o Hello. Vylovím ze svých zásob kus sušeného masa a dám ho Regovi. Pak si i já sním něco ze svých zásob. Žádnou velkou hostinu dneska neděláme.

Jsem unavená, celou cestu jsme jeli pomalu, větší část cesty jsme pochodovali pěšky. Tentokrát jsem unavená jinak než třeba včera. Dneska mě bolí celý člověk. Jsem na pochod celkem zvyklá, ale v tom sněhu a napětí je to něco jiného. Roztřepla jsem deku, Podívala se na Anglina, ale ten vypadal svěže, nejspíš ani spát nepůjde. Zachumlala jsem se do pláště a pod hlavu si dala sedlo.

" Dobrou noc."

Brouknu a trochu zívnu. V polospánku mi přijde myšlenka na hlídky, ale už nejsem schopná se znova probrat. Zdá se mi to nebo ne? Spala jsem snad minutu nebo hodinu? Co to bylo za rachot? Vyskočím a mžourám rozespale, kde je východ? A co ten prach? Reg nervozně naježení, koně neklidní...

" Co, co se to děje? Kdo to tam... cože Simplicus? Proč by tohle dělal, to asi ne. to bude spíš... cítíte tu magii?"

Musím přestat mluvit, protože ten prach je strašný. Když Merysol řekne o portál, jen to odkývu. Kouknu na Žiru:

" Hele já to otevřu jen před jeskyni, nechci nás zase vracet kdoví kam před hory. Sbalte se a osedlejte koně."

I když to zní jako otázka, je to spíš konstatování. Rychle sbalím deku, upevním sedlo a pak, s Hello i Regem dojdu ke stěně. Nechám je tam stát a udělám asi tři kroky. Rukama naznačím obloukovité dveře a pak chmátnu pravou rukou po klice, otočím se a jakmile vidím, že jsou všichni připraveni, otevřu portál. Nechám všechny projít i se zvířaty a za sebou zavřu. Jsme venku.

Lótiel
8.3.2016
18:38:58
Poklimbávám a čekám až to všichni zalomí. Dlouho to netrvá. Jediný, kdo mimo mě a Zarra nespí, je Riegal a ten je v nějakém transu. Vysvléknu se a nechám Zarra, aby dělal svoji práci. Ke své velké radosti ze mě vytahá snad všechny stehy. “Děkuju.“ Špitnu, ale ještě se neoblékám. Chci si jizvu potřít mastí od Karolíny. Z noci mi tak moc nezbyde, ale stačí to.

Ráno mě probouzí vůně čerstvé kávy. “Mmmmhmmm....To je vůně. To nám ten den krásně začíná. Doufám, že to vydrží.“ Zamumlám zasněně. Pak ale už musím rychle vstát, najíst se a pobalit si věci. Spěcháme. Přesto si však udělám čas na to, abych se podívala, jak je na tom jizva.

Je pryč. Úplně. Nezbyla ani čárka. Rozesměju se radostí. V první chvíli mám chuť, ukázat každému, že je už vše v pořádku, ale zavčas si uvědomím, že by to nebylo vhodné.

Zbylo-li nějaké dřevo, svážu ho a naložím na Divocha. Večer půjde pro dřevo někdo jiný pokud se zase nebudeme dohadovat s nějakým drakem, orčím kmenem a já nevím čím ještě.

Dnes na koních nejedeme. Zatvářím se ublíženě a netvářím se tak sama. Bart se tváří úplně stejně. A úplně stejně nám to je platné. Rozptýlení je hned na začátku cesty. Alzan nám ukáže svého draka a já na něj zírám s ústy dokořán. Začínám pomalu, ale jistě přehodnocovat přínos nekromanta do naší družinky. Ale zeptat se ho, jestli by mě drak unesl, protože se mi nechce šlapat, si ještě nedovolím. Možná zítra.

Naštěstí nejdu první a tak si nemusím razit cestu hlubokým sněhem. Cesta ubíhá až nečekaně v klidu až do okamžiku, kdy potkáme orky. My máme zbraně tasené, oni ne. My boj čekáme a oni na něj nemají ani čas a ani náladu. Lov, kořist a jídlo je pro ně přednější. Nehádám se s nimi. Vlastně na ně ani nemluvím. Tvářím se co nejmenší a co nejméně jedlá.

V noci dorazíme do další jeskyně. Spokojeně se usměju. Nebude tam foukat, sněžit a vůbec mít střechu nad hlavou je prostě lepší. Na oheň nemám ani pomyšlení. Bolí mě celé tělo a nohy bych s chutí prodala nepříteli. Aby si taky užil.

Rozestelu si ležení, postarám se o koníka a chvíli koukám ven do tmy. Samotné se mi tam moc nechce. A požádat o doprovod někoho z válečníků a pak vrazit zadek do sněhu... Zas tak moc nepotřebuju. Do rána to vydržím.

Zalehnu a v mžiku spím jako pařez. Ani se mi nic nezdá. A pak přijde rána a děsivý rachot. Posadím se a rozhlédnu. Tma, pak světlo, prach, skála ze všech stran...“Co to...“ Zakuckám se. Přimhouřím oči a vyděšeně se rozhlížím. “Zával?“ Zeptám se zmateně, ale pak uslyším Alzana.

“Takže ne nehoda. Další útok?“ Zeptám se nejistě.

Merysol
8.3.2016
17:37:46

Souboj mě poměrně dost vyčerpal, takže jsem odpadla spolu s ostatními. Kdo však celou noc neusnul byl Bart. Spal celý den a nebo měl možná pocit, že mě po minulé noci musí chránit. Takže mu neuniklo spoustu věcí…ovšem já spala a jeho šťouchání čumákem do hlavy jsem nevnímala.

Ráno bylo první, co jsem ucítla byla káva, kterou udělala Žira a první, co jsem uviděla byl…Bartův naštvaný pohled. Nechápala jsem, o co tomu mrňousovi jde a navíc jsem měla na práci jiné věci. Měla jsem hlad a jakmile dostal i on něco k jídlu, jeho naštvaný výraz zmizel a tak jsem dál nic neřešila. Takže pán byl na mě hned po ránu naštvaný za to, že má hlad? No to je báječné…

Než se vydáme na cestu, Alzan nám ještě předvede svého draka. ”Hm, dobrá práce…s Vyžličkou” řeknu Alzanovi uznale a trochu nakrčím obočí. Ty potvoro ledová, připravil si nás o přítele!

Automaticky potéhle myšlence zapátrám pohledem po Žiře. Vypadá to, že to zatím snáší dobře. Tiše si povzdychnu a vzpomenu si na společný trénink s Theodorem, Žirou a Nysilem. Trochu mě rozesmutní, že Nysilo i Theodor už nejsou mezi námi.

Myšlenky se pokusím rychle zahnat pryč a vyskočím si na koně. Bart už zase spí ve svém provizorním “pojízdném pelechu” a je mi jasné, že bude brzo zase prudit. Barte, ty jsi vážně neskutečný. Nemohl by si být alespoň z půlky takový, jako byl Helios? No, nemohl. Schořel by ti ocas…

Docela vítám, že celou cestu nejedeme na koních. Mohu alespoň toho malého mizeru vzbudit a může jít kousek po svých. Hrozně zlenivěl a je to na něm znát. Neustále se na mě dívá pohledem, kterým jako kdyby říkal “A vážně musím?”, jenže já se vždy jen odvrátím jinam a jeho kukučem se ošálit nenecham.

Jakmile Žira vydá povel, že bychom si měli připravit meče, bez zaváhání poslechnu. A zanedlouho narazíme na orky. Trochu nervózně čekám, jak dopadne Talovo vyjednávání naštěstí dopadne dobře. Orkové jsou evidentně na lovu a snámi ztrácet čas nechtějí.

Naše cesta skončí kolem půlnoci v další jeskyni. Všichni postupně usnou, včetně Barta až na mě a Anglino evidentně taky zabrat nemůžu. ”Poslyš, Anglino, nemáš s sebou kostky? Nebo karty? Nebo nechceš něco vyprávět? Nemůžu spát a ty zřejmě taky ne. “ zašeptám, abych někoho náhodou nevzbudila. Pokud Anglino souhlasí, radostně se s ním vrhnu do hry/začnu naslouchat.

Kolem páté ráno se nám ovšem najednou zasype vchod do jeskyně a my zůstaneme v pasti. Bartovi se to nelíbí a začne vrčet jako vzteklý. Mě se tahle situace nelíbí o nic méně. Poslyš, Kájo, nedostal by nás tvůj portal ven?

Alzan
8.3.2016
17:16:01
Ráno mě doufám dle mého přání vzbudí dřív. Poděkuju jí a než se všichni probudí, skočím si zaostřit vůli. Včera jsem si sáhl na dno svých magických sil. Vezmu si od Žiry jídlo. "Díky, takovýhle luxus jsem už dlouho neměl.Pokud nemluvím o včerejšku"

Když se chystáme na cestu, zavolám (telepaticky), a kus před námi přistane kostěný drak v plné své velikosti. "Tohle on. Včerejší dílo. Rozhodl jsem se, že mu budu říkat Anorektik. Nebo taky Vyžlička. To je fuk." Usměju a sešlu na něj kouzlo neviditelnosti. Pak jen dle zvířeného vzduchu poznáte, že se vznesl opět do vzduchu.

------------------------------------

Jsem rád za poklidnou cestu a když nám cestu zkříží orci, trošku se děsím, že budou problémy. Naštěstí ne. Ke slovu se ani necpu, nechám to na Stopařovi. Ani se nestačím divit, jak to šlo snadno.

------------------------------------

Večer usnu bez potíží, a hlídat opět nechám nemrtvé. Kuli bouři ghůla uvnitř. Hmmm. Asi bych mu už měl dát taky jméno. Nebo spíš označení. To je teď jedno. Pokud bude drak schopen kroužit nad námi, nechám ho tam. Pokud ne a vejde do jeskyně, stáhnu ho dovnitř jinak někde před jeskyní.

Vzbudí mě hluk a prach. Co to sakra... Pak uvidím zával, respektive neuvidím světlo a ucítím zbytkáč magie. To není dobré. Osvítím kouzlem jeskyni, kouknu, zda jsou všichni v pořádku a zda nemáme nezvanou návštěvu. "Jste v pohodě? Vypadá to, že nás tu někdo našel. Ale nesedí mi to na Symplicův styl"

Počkám, na reakce ostatních a než se rozkoukají do toho náhlého světla Pokud je drak venku, tak se ho zároveň zeptám, co tam vidí.

Pán Jeskyně
8.3.2016
15:13:49
Stopař bez problémů zvládne orkům vysvětlit, co tu děláte. Zdá se, že nemají zájem na vás zaútočit, nicméně, jakmile zmíní, že potřebujete průvodce, ten co doteď mluvil, nejspíš ten nejmoudřejší z nich, se rozhořčeně ozve. "My lovit, my ne starat se o růžovokožce. Vy jít a neotravovat!" A ještě výhružně zvedne pěst.

Žira zavelí k další cestě a vy vyrazíte dále. Další cesta je již bez větších komplikací a někdy před půlnocí se dostáváte k další opuštěné jeskyni, tentokrát bez pokladu.

V rychlosti něco zakousnete a aniž byste se na cokoliv zmohli, velmi rychle usnete. Toto byl velice namáhavý den. Jste na cestě od tmy do tmy vylmi náročným terénem jste ujeli mnoho mil.

Merysol tentokrát nezvládne usnout, to samé platí pro Anglina, nicméně ven se jít nedá protože začala pořádná sněhová bouře, takže sedíte uvnitř a nudíte se. Nebo třeba hrajete karty, co já vím, to je na vás. Každopádně někdy kolem páté hodiny ranní něco upotá vaši pozornost. Najednou se vše začne otřásat a dříve, než stihnete jakkoliv zareagovat, vchod do jeskyně je zasypán obrovskými kameny a vy jste zde uvězněni i s koňmi.

Všichni se samozřejmě okamžitě vzbudíte. Všude je mnoho prachu a vám se velmi špatně dýchá. Koně jsou neklidní a zvířata taktéž. Navíc někteří z vás vycítí ve vzduchu mnoho magie, toto nebylo dílo přírody, to rozhodně ne.

Zar´farro
8.3.2016
0:46:07
Noc a celý den proběhly v pořádku. Až mne to překvapí.

Asi si musí myslet, že nás ten drak dostal ....

Až večer se objeví vyrušení z letargie. Malá orčí skupina.

Přidám se ke stopaři. Nebudu sice hned tak mluvit, to zatím nechám na něm . Ale stoupnu si za něj a pro jednou se celý narovnám. Ukážu se v celé své výšce a tak bez problému převýším kohokoli v okolí.

Rukama se opřu o svou hůl, kterou má normálně k úrovni vrchu hlavy, nyní mi je sotva k hrudníku. Na pozdrav přiložím pravou pěst na levé prso a poklepu.

Pán Jeskyně
8.3.2016
0:45:13
Příkaz od PJ: Všichni prospali, když Stopař kradl, nikdo si toho nevšiml....

Anglino
8.3.2016
0:42:36
"No tedy dnes sem spal jak zabitý. Čím to že by ta hudba byla tak čarovná?"

Probudilo mne, až když Karolinka ke mně promluvila a požádala o vodu.
Zatřepu hlavou abych se rychleji probral a okamžitě jí odpovím.

"Jistě hned ten vak přinesu a doplním ti vodu. pak se rychle sbalím ať tě mohu doprovázet."

Podám Karolince vak s vodou a až si svůj doplní a pokud si neřekne o vodu nikdo další, tak jej znovu přivážu na koně. Přidám k němu vše ostatní a houni hodím koni přes plece.

Zajdu k ohništi a vezmu si od Žiry kus uzeného. o kávu nemám zájem raději si loknu vody.

"Tak já jsem připraven a vyjedu včele."

Postupujeme bez problémů a putujeme i po setmění, když se nám do cesty postavilo osm orků.
Jsem přichystán tasit meč, ale zatím zůstávám v klidu nechci vyvolat konflikt.

Podle domluvy nechávám vyjednávání na stopařovi on zná orky nejlíp.

Stopař Talhut
8.3.2016
0:38:49
Ještě večer než se všichni postupně naložíme na kutě za mnou přijde Lótiel s prosbou, abych ji odřízl kus dračí kůže. Neviděl jsem v tom problém.
"Jo. To můžu udělat. Jak velký kus budeš potřebovat??"

Ať už mi to řekla, nebo nějak naznačila vzal jsem jeden kus kůže na co nejlépe podle jejího přání jsem jí odřízl a potom jí ho podal.
Venku už začalo pěkně přituhovat a byl jsem rád, že máme oheň. Nemluvě o pokladu, na který jsme tu narazili. Byla by škoda ho tu celý nechat.

Všichni už šli pomalu na kutě. Ještě jsem se naposledy podíval venku, abych se ujistil, že je tu opravdu naprostý klid. Opatrně a potichu jsem našlapoval, abych o nikoho nezakopl, či ho snad nevzbudil. Přejdu k pokladu a naberu pár menších rubínů a schovám je do měšce.
"Až dorazíme do města dobře nám poslouží."

Potom se konečně i já natáhnu. Guru se na mě krátce podívá, ale hned zase svěsí hlavu a usne stejně jako já.

Ráno mě do nosu praští vůně kávy. Vstanu a trochu se protáhnu. Kosti lehce zapraskají a já se posadím u děvčat. Kávu neodmítnu a ani kousek masa. Raději se před jízdou trochu najíst. S prázdným žaludkem by to nebylo úplně ono.

Když jsme se vydali na cestu netrvalo to nijak dlouho a kolem nás už obklopovali hory. Při našem průchodu začalo na chvilku hustě sněžit, což zpomalilo náš průvod, ale alespoň to zahladilo stopy.

Po celý den jsme zastavili snad jen jednou na rychlé občerstvení jinak jsme šli bez přestávky a nějakého přepadení. Což bylo uklidňující.

Až když se setmělo se ke mě dostane zpráva od poštolky, která kroužila nad námi.
"Budeme mít společnost."

V ruce mám pouze dýku. Druhou jsem na chvilku pustil otěže koně a uvolnil si přezku přes jílec Egonova meče.
A opravdu.
Proti nám se ukázala skupina osmi orků. Ruce měli prázdné, ale zbraně u sebe měli. Nevím, zda šli sami, nebo je jich tu kolem schovaných víc a čekají, co budeme dělat my. Jedem z nich se ujme slova. Měl jsem trochu času si je lépe prohlídnout a prozkoumat jejich tetování.
"Tohle není Ledový spár. Ale ani Krvavá sekyra. Ke komu můžou patřit??"
Zatím to vypadalo, že nemají nepřátelské úmysly. Předstoupil jsem trochu do předu a dýku jsem sklonil podél těla, abych je nějak nevyprovokoval. Jak jsem říkal před tím, jednání s nimi si vezmu na starost já.
"Zdravím statečné bojovníky orků. Mé jméno je Tal, nebo taky Stopař. Já a moji přátelé jsme na cestě do města Osim, trochu jsme se tu ztratili a hledáme místo, kde bychom přečkali dnešní noc. Rádi přijmeme vaši pomoc jako možný doprovod. Jistě to tady dobře znáte."

Nadhodil jsem přátelský hlas, i když uvnitř mě to trochu včelo. Nevědět pořádně s kým mám tu čest. Kdybych si byl jistý, že je to jasný nepřítel asi bych na útok dlouho nečekal. Snad se do toho ostatní zatím nebudou moc pouštět, nebo říkat nějaký jiný věci.

"Když bude nejhůře můžeme je nějak uplatit. Pitím, nebo třeba nějakým tím dračím zubem. Když tak řekneme, že jsme na ně narazili."

Karolina
7.3.2016
23:30:24
Ráno jsem se probudila hned, jakmile jsem slyšela někoho chodit.
" Kdo jiný, než Žira. Ta se o nás tak stará a taky se nejspíš moc nevyspala."

Chci se protáhnout a zjišťuju, že Anglino si lehnul vedle mě a starostlivě mě taky přikryl tou svojí kožešinou. Opatrně se vyvléknu z jeho objetí, pohladím Rega, aby ležel v klidu a obuju se. Jak jsem čekala, byla to Žira. Přišla jsem k ní a beze slova ji obejmula. Pak jsme nařezaly maso na jednotlivé porce. Než se všichni pořádně probrali, už jsem měla vypitou svou kávu a půlku masa snědeného. Nezapomněli jsme ani na zvířata, takže i oni dostali.

Pak jsem vyšla ven, samozřejmě za doprovodu Rega. Venku byla pěkná kosa. Rychle jsem si sněhem otřela ruce a obličej a vydala se ke koním. Hello už se po mě ohlížela. Dala jsem jí trochu napít a něco ovsa, aby se posilnila na cestu přes hory. Pak jsem se vrátila zpátky.

" Anglino, prosím tě, naleješ mi trochu vody, abych měla na cestu? Nechci se už zdržovat a jít k potoku."

Pak už sbalím i deku, obléknu si plášť a vezmu si všechny svoje věci včetně sedla. Jakmile jsme všichni připraveni k odjezdu, vyhoupnu se do sedla a zařadím se opět do středu skupiny. Žira na nás spěchá, ale mě to nevadí. Je mi jasné, že teď nás čeká opravdu těžká cesta. Cesta vede po členitém terénu, ale je vidět, že nás vede někdo, kdo to tu zná.

Chvílemi jsme koně vedli, ale průsmykem jsme nakonec projeli v pohodě, až jsem se divila. Celou cestu jsem měla divný pocit, že nás někdo sleduje, ale když jsme to projeli bez nehody, řekla jsem si, že snad začínám být paranoidní. Jedeme dál, dokonce už i padla tma a my stále ještě jedeme. A pak najednou se objeví skupina orků.

" Tak přece jenom, měla jsem ten pocit asi proto, že nás sledovali? Je to možné."

Jeden z orků, asi jejich vůdce, přijde k nám. Nevypadá, že by chtěl zaútočit a tak jsem v klidu. Jen jsem připravena, kdyby se náhodou něco začalo dít, abych mohla pomoci i já.

Pán Jeskyně
7.3.2016
22:44:16
Drak je mrtev a znovu oživen. Poté, co je jeho tělo kompletně zpracováno, vy se konečně vydáte na kutě. Riegal ještě dlouho vyrábí sedla a nakonec všechny očaruje tak, aby kůň dokázal běžet rychleji po osm směn denně. (Osm směn je zhruba hodina a 40 minut.) Lótielina magická čelenka bude muset počkat, protože nyní již v truhličce tohoto prcka nezbyl ani jediný mag.

Zar´farro také zvládl Lótiel vytáhnout stehy a je vidět, že rána je již dokonale zahojená.

Když usínáte, máte již vše připravené, abyste ráno pouze sbalili houně, připevnili sedla a jeli. Dračí kůže a šupiny jsou v Karolínině váčku, Anglino má u sebe nějaké ty zuby, zbytek buď létá na vámi nebo shořel. Noc proběhne bez jediného vyrušení. Spíte podezřele klidně a dokonce i Merysol bez problémů usne a spí celou noc. Což už se jí dlouho nepovedlo. Ta Lótielina píseň má dost uklidňující účinky.

A ráno vás opět probudí vůně čerstvé kávy, kterou Žira stihla udělat, než jste se vzbudili. V rychlosti do sebe kopnete svou porci, alespoň, pokud chcete... Na snídani není čas, každému, kdo má hlad dá Žira kus uzeného masa do ruky a jdete osedlat koně.

Už dlouho se vám nepovedlo takhle rychle vyrazit, naposledy snad z Quesaquy. Možná to bude tím, že vás Žira tolik honí, abyste se nezdržovali. Cesta je tentokrát skutečně složitá. Během čtvrt hodiny dorazíte k horám a pak již jedete nepříjemným terénem za silného větru. Tentokrát Žira jede první a na konec poslala Oghrena, aby hlídal ze zadu.

Černá válečnice vás s jistotou provádí horskými stezkami, chvílí do kopce, pak zas z kopce. Cvíli dokonce musíte koně vést, protože je příliš nebezpečné na nich sedět a hrozilo by, že byste se zřítili dolů. Kolem poledního začne foukat nepříjemný vítr a za chvilku již velmi hustě sněží. Sněžení vydrží asi hodiny, kdy jedete velmi pomalu. Když přestane, vidíte, že sníh spolehlivě zahladil vaše stopy.

Odpoledne, už těsně před setměním, procházíte horským průsmykem, kde žira vytáhne meč a štít a vám doporučí totéž. "Tohle je nejnebezpečnější úsek dnešního dne. Radši buďte připraveni." Říká, ale průsmykem bez problémů projedete. Už je tma a vy stále jedete. Může být něco kolem sedmé hodiny večerní, když narazíte na partu osmi orků.

Jeden ze zelenokožců k vám přijde, zbraň nemá tasenou. "Já zdravit. Já Khal´rek. Co vy chtít tu?"

Riegal Faer
7.3.2016
22:02:06
Vejdu do jeskyně, koně zanechám po postarání se o něj venku. Posadím se pro jistotu co nejdál od pokladu, protoże mě až nebezpečně láká a snažím se na něj nemyslet. Chvíli jen tak odpočívám, ale pak mi dojde, že bych měl navštívit sféry, a to rozhodně víc neż jednou či dvakrát. Do toho přijde Stopař s krví, která by se asi dala využít, alespoň experimentálně.

Vyberu si krev, takže případně pomůžu s naplňováním a pak ji všechnu včetně lahve převezmu od Stopaře se slovy: ,, Díky, snad se mi povede něco z toho vyrobit."

Pak ale přijde na řadu Alexandrova katana a navíc Żira chce pomoc. Uffff, co ještě přijde? Uż tak je toho aż moc. Řeknu: ,, Dobře, pomůžu, ale nejdřív se podívám Alexovi na katanu, to bude rychle. Pak hned přijdu.'

Prozkoumám ji a sdělím Alexovi, co jsrm zjistil. Pak opravduvyjdu ven a pomůžu Żiře.

Trochu zmożený se pak vrátím do jeskyně, spolu s několika šupinami k destilaci a jednou zvláštností, kterou je drakův mozek. Ten přidám k hromádce żaludů, zlatého kapradí a jakýchsi ostnů.

,, Teď mě prosím nerušte. Budu destilovat a to chce klid." Pak uż se soustředím jen na destilaci. Postupně vkládám do destilační aparatury všechno z hromádky a destiluji to. Můżete i vidět, jak magenergie putuje do mé truhly, což je fascinující.

Po nějaké době, kdyż je vše vydestilováno, opět aparaturu zabalím a vyptám se, kdo co chce jak očarovat. Padne pár přání, ale vyberu si to Karolinino, očarovat sedla, aby s jejich pomocí mohli jet koně rychleji.

Začnu ten složitý proces a celkově jedenáckrát se astron rozzáří a démon vejde do příslušného sedla. Pravděpodobně většina spí, kdyż konečně skončím, očividně dost vyčerpaný, ale spokojeně se z odvedené práce tvářící. Je totiż uż jedna ráno.

Rozechvěle položím sedla ke koním a zalehnu. Okamžitě usnu.

Anglino
6.3.2016
18:45:06
Trpaslík už usnul a tak se ještě zeptám Alzana.

"Alzane budeme držet hlídky, nebo to tví pomocníci zvládnou sami."

Když mne ujistí, že mohu jít bez obav spát. Vezmu kožešinu a rozprostřu u Karolinky. Poslední co ještě slyším je chrápání trpoše a drnkání melodie na strunný nástroj. Byl to únavný den.

Zar´farro
6.3.2016
18:34:09
K mému studiu dračích pozůstatků hraje Lotiel, trochu mi t pomáhá, ikdyž bych potřeboval spíš něco rychlého a energického nežli tichou a smutnou ... ukolébavku.

Ačkoli jsem prakticky na pokraji spánku, samozřejmě se nechám ukecat na kontrolu stehů.

Jistě, jen počkejme, až budou ostatní spát. Potichu odpovím Lotiel na její otázku a vrátím se ke studiu.

Poté co všichni usnou. Vrhnu se na lékařskou prohlídku naší bardky.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.