abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Nyskel   Postava není přítomna 9.9.2015, 22:23:06
Zaklapnou za námi dveře a ja začnu panikařit, nehorázně!

"Co bude teď? Co teď? Mám dělat jako že nic? Mám mu to vysvětlit? Ale jak bych mu, u Orona, měla tohle vysvětlil? Přece ale není co. Co bych mu vysvětlovala?!"

Bezděky přejdu k truhle začnu se v ní, myšlenkami naprosto mimo, lehce přehrabovat.

A přitom vnímám Guntera všemi smysly. Cítím, že i on je rozrušený. A to značně. Začínám mít strach. Že jsem to uspěchala. Že se to pokazí. "Uáááááá!"

"Koupel!" hrkne ve mně a ztuhnu. Ta jediná, která mi naskočí v paměti, mi vymaluje tváře narudo. "Chce tím něco říct? Co tím chce, sakra, říct?!"

"J... ehm..." odkašlám si, protože přes ten knedlík v krku nemůžu mluvit. "Já neto... nepotřebuju." "Bohové! Vzpamatuj se!!!" nejraději bych si nafackovala. Tohle je tak strašně ubohé!

"Jen nevím, co na sebe na večeři." snažím se to aspoň trochu zamluvit. "Možná ty modré... by šly..." Pohled zabořený do truhly, jen abych se na něj nemusela podívat a aby neviděl, jak trapně se červenám. Kvůli jedné puse na tvář! Sakra! Sakra! Sakra!
 
  Cora   Postava není přítomna 9.9.2015, 22:21:45
Nemusím....
Najednou mám pořádnej knedlík v krku.
Mel mě popadne do náruče, jako bych nevážila vůbec nic a nese mě do schodů.
Mě!
Děvku z Nachový masky!
Holku, co krouhla chlapa, kterej ji uhnal děcko a pak ji odhodil do škarpy.
Jako královna!


Polknu a chvíli to rozdejchávám s hlavou zabořeno do klukovi hrudi.
Zlatej kluk!
Nemusím....
 
  Melwin   Postava není přítomna 9.9.2015, 22:13:46
Krátké zavytí u hradu mě trochu rozhodí, ale jak se blížíme k masivním zdem, pomine to. Sem by se ta havěť neodvážila! Tedy... ehm... Nyskel...

Po Soterově proslovu Cora pronese své přání. A je vidět, jak moc ji to stojí přemáhání. Ne, tahle holka má v sobě fakt zvláštní hrdost. Je jí proti srsti říct si i o tak základní věc, se kterou jsem stejně počítal.

"Nemusíš." usměju se smířlivě. Sehnu se a chytnu ji do náručí. Je jak pírko. V podstatě... I když je otázka, jestli si to budu myslet i v patře. Nejsem na tohle úplně vycvičenej. Ale přinejhorším vyjdu schody a pak ji postavim na zem, ne?

Je to divný. Divný a krásný. Nýst si takhle holku. I když... Cora není tak úplně holka. Cora je... no... to je jedno. Prostě je to fajn. I když je to Cora.
 
  Gunter   Postava není přítomna 9.9.2015, 22:12:51
Nyskel jde nezvykle rychle a já za ní plápolám jako ocásek.
Musím.
Mám pocit, že kdybych ji teď nechal uniknout ze své přítomnosti, rozmyslela by si to.
Zapomněla by to prchavé políbení.
Popřela by ho.
Sama před sebou i přede mnou.

A to zoufale nechci.
Malá svinská naděje mi otravuje mysl a oči nekontrolovaně hltají každý její pohyb, každý záchvěv šíje.
Jsem posedlý.
Ztracený.

Byrrovo zavytí příjde právě včas, aby mě trochu vzpamatovalo.
Opustil jeskyně....a nejspíš nás z povzdálí sleduje. Dojde mi a ohlédnu se přes rameno, jestli ho někde neuvidím. Je blízko.

Soter nás na nádvoří propustí s příslibem brzké večeře a Nys se po mně krátce ohlédne, jako by si nebyla jistá, jestli půjdu s ní.
A to docela určitě půjdu.
Než ji ale stačím kývnutím ujistit, že ji následují, začne stoupat po schodech.
A já jak pimprle za ní.
Rozechvělý a užaslý.
Že vůbec je, že mě trpí ve své blízkosti a nevyžene mě svinským krokem pryč.

Zavřu za námi dveře našeho pokoje a na okamžik se opřu o futra.
Uklidni se, magore!
Jsi jak vzrušeně funící pes s jazykem na vestě!
Vyděsíš ji!
Krotím sám sebe, protože si ve zběsilém sledu vybavuji její pestrobarevné reakce, které jsem už měl tu čest zažít.
Chovej se normálně!
Přirozeně!
Jako by se nic nestalo.
Ono se totiž zas až tak nestalo.
Jen už nejsi bratr, no, tak to rozdýchej a jde se dál....


Odlepím se ode dveří a přejdu pokojem. Plácnu sebou na sedátko u okna a natáhnu nohy před sebe.
"Jsem docela uondaný, plný soli a docela bych před večeří uvítal koupel, jak jsi na tom ty, lištičko?" Zeptám se klidně. Tedy co nejklidněji.
Vřelá něha se mi tam přece jen vloudí.
 
  Cora   Postava není přítomna 9.9.2015, 22:00:16
Celou cestu zpátky na hrad funím jak kráva a dopředu se pohybuju jen díky paži mého galantního rytíře, kterej mě vleče neúnavně vpřed. Celej rozkrok mám v jednom ohni a podbřišek mi svíraj křeče.
No, cos chtěla, máš, kravko tvrdohlavá.

Na nádvoří se zhroutím klukovi na rameno a se zubama zakousnutýma do spodního rtu vyslechnu Sotovo žvanění. Pak s úlevou vydechnu a zatnu prsty do Melwinovi paže.
"Heleď, že mě vyvláčíš až nahorů? Nějak mám pocit, že tam sama nedojdu!" Zaprosím a najednou vypadám hrozně zahanbeně.
Jsem zahanbená.
Todle nesnáším!
 
  Nyskel   Postava není přítomna 9.9.2015, 21:45:59
Po stezce vyběhnu jak kamzík. Mé rozpaky mě ženou jak o závod. Cítím Terryho rozrušenou mysl hned za sebou a je to... no... Na jednu stranu mám chuť utéct, ale na druhou neskonalou touhu zůstat. Asi už začínám bláznit, ale nedá se říct, že by to bylo nepříjemné.

Až zavytí mě aspoň trochu vytrhne z mých myšlenek, ve kterých až do teď nebyla ani památka po Soterovi a jeho bandě. Plul v nich jen Terry.....

Neklidně se otočím a bezděky zavětřím. Naštěstí ne moc okatě. Je to Byrr. Stejný odstín vlčího hlasu. Tohle dokážu rozpoznat i já. A je to znepokojující. Na okamžik se vrátím k jeskyni, i k té skryté, k tomu, co mi říkal Kenzy...

Ale to už nás Soter rozpouští na nádvoří do našich komnat. Byrr je jak mávnutím proutku zapomenut.

Vyplašeně se ohlédnu po Terrym. Jen spod řas. Ale cítím vzrušení a očekávání. "Co bude teď? Pochopil to? Ale...... co když... co když to zkazí?" cítím jak mi v krku roste knedlík a nedočkavost se ve mně míchá s obavami.

Uhnu pohledem a zamířím k našemu pokoji. Vlastně si ani nejsem jistá, jeslti tam teď chci být s Terrym sama. Ale přitom bych teď nedokázala jít nikam jinam a ničí společnost by mi nebyla milejší. "U Lorony! Vzpamatuj se! Vždyť se NIC neděje! NIC!" snažím se opanovat své rozpolcené pocity rozumem, ale moc úspěšná při tom nejsem. Bohužel...
 
  Vlk   Postava není přítomna 9.9.2015, 21:35:52
Procházkovým krokem se vrátíte zpátky na hrad. Tedy procházkovým jak u koho. Nyskel jde rychleji než obvykle, nejspíš hnána rozpaky, do níž uvrhla sama sebe polibkem, který dala Terrymu.
Tina se loudá, protože flirtuje s Půlkrysou a protože ji zcela prozaicky bolí nohy.

Gunter pospíchá za Nyskel, protože se nemůže nabažit její blízkosti a protože bojuje sám se sebou, jestli ji nemá chytit za ruku a co by mu asi tak vyvedla, kdyby to udělal.

Soter kráčí rozvážně, opravdu jak na procházce a vede s důstojností sobě vlastní svojí mladičkou sestru, která není sto vyvinout přílišnou rychlost, neb se neustále otáčí po Thibautovi.

Thibaut s nimi drží krok a vypráví jim o svém sídle.

Cora se vleče jak kůň v posledním tažení, čelo zrosené potem a občas tiše sykne bolestí.

Melwin ji statečně doprovází, podpírá i baví. Nezvykle pozorný. Možná až natolik, že překvapuje sám sebe.

A Melebork se pomalu vyloupne na obzoru. Hrdý a majestátní. Monument tyčící se na bořlivou mořskou hladinou.
Na pár dní to má být váš domov.
Útočiště tajemné i vlídné a bráno z hlediska Kiangy možná i trochu strašidelné.
Tím spíš, že když se k němu blížíte, zledovatí krev ve vašich žilách další zavytí.

Tohle je ale krátké. Spíš jako prchavá připomínka.
Projdete branou a dole v hale se s vámi všemi Soter rozloučí s tím, že vás samozřejmě očekává na večeři. Do té doby máte čas si chvíli odpočinout a převléci se.
 
  Cora   Postava není přítomna 9.9.2015, 21:22:29
"No, jo no, furt. Jak jsem o výmluvy, tak seš pohotovej, co?"Brblu, zatímco se vděčně zaklesknu do jeho kavalírský paže.
"V půlce si to vážně prohodíme. To mě vezmeš do náruče a zbytek toho hanku mě vyneseš. Jsem ráda, že tě to samotnýho napadlo." Nedám se, ale on mě nevěnuje moc pozornosti, protože vejrá jak zkamenělej na Terryho s tou jeho zrzavou křehotinkou, která se nám rozhodla převíst, že je jen a jen její.

Ještě že tu není Min.
Napadne mě okamžitě, protože vtom gestu je cosi tak protivně něžnýho, že by ji to nejspíš zabolelo až ve střevech.

Každopádně pro mě to žádná velká senzace není. Polibek je to cudnej až na půdu, takže žádný vzrůšo.

Mrknu šibalsky na Mela, kterýho to i přes tu upjatost rozvejří a vykročím.
"Schody do nebe....to je ten správnej výraz."Funím.
"Schody do zasranýho kopcovitýho nebe, kde nenáviděj porouchaný ženský!"
 
  Melwin   Postava není přítomna 9.9.2015, 21:12:10
Když mi Cora proklouzne rukama a sveze se na zem, rychle se k ní sehnu. "Zvládneš to?" je v tom nefalšovaná starost. Ale ona si zřejmě jen potřebovala umejt pusu. A to je rozumnej nápad, o tom žádná. Tenhle smrad znám dobře z lokálu a nikdy mi dvakrát nevoněl.

Na nohy už jí pomůžu.

"Nezapomeň, že ty sis dneska chtěla válet šunky. Sama..." připomenu jí s šibalským úsměvem. Ale na Tinu se raději nepodívám. Aby to snad nevzala jako pozvání.

Sice reje, jako vždycky, ale její pohled je jinej. Je krotkej jak beránek. Má toho fakt dost.

"Dobře. Ale v půlce se prohodíme, jo?" otočím to lehce. Tak nějak mám pocit, že si potřebuje uchovat důstojnost. Je to fakt divný, ale přijde mi, že zrovna důstojnost je pro ni důležitá. Svým způsobem. Což je v její profesi trochu zvláštní.

Ohnu ruku v lokti, aby se mohla do mě zaklesnout a otočím se ke schodům. Zrovna v momentu, kdy se Nyskel naklání k panu Gunterovi. Ztuhnu a zírám na ni. A pak na pana Guntera, kterej tam stojí a je úplně hotovej! Naprosto!

Přiblble se usměju i za něj. "Tak se mi to nezdálo, že ledy praskaj... Až spustí jarní tání, tak s nima nevydržíme..." uchechtnu se v duchu a mám rázem lepší náladu.

"Tak co, má lejdy, jste připravena na schody do nebe?" zašvitořím a opatrně s Corou zamířím ke stezce vzhůru.
 
  Gunter   Postava není přítomna 9.9.2015, 20:51:23
Ještě si svinsky hýčkám svoje obří bebíko a zneuznaný cit, když ona se ke mně najednou otočí a než stačím vydechnout, zadívá se mi naléhavě do očí.
Tak naléhavě, že mi přejede mráz po zádech.
Opětuji ten pohled, i když mi připadá nebezpečný, zkázonosný.
Srdce se mi rozbuší a ona je najednou těsně u mě, stoupne si na špičky a naprosto mě rozhodí naprosto nečekaným polibkem na tvář.

Sípavě se nadechnu a pak už není úniku. Ne, z důvěrného sevření jejího pohledu, tak nezvykle soustředěného jen na mě.
Nejsem na to zvyklý.

Vždycky před mým pohledem uhýbá, kličkuje, tváří se tak donale sestersky, že bych ječel vzteky a teď najednou....
Políbila tě, vole!
Sice jen na tvář, ale.....
Byl to polibek!
Ona tě políbila, ona sama!


Stojím tam jak jelito a snažím se pochopit rozsah toho, co mi letí hlavou.
Do toho mě zaskočí její hlásek, trochu nejistý, ale přesto naprosto jasný, který mi zazní v hlavě.
Dochází mi se zpožděním, co říká....
Dneska jsem opravdu mistrem pohotových reakcí.

Čumím na její sladkou tvář a pomalu ta slova přechroustávám....

Pekáč.....
Nemá.
On.
Ona nemá bratra...
Co to má společného s pekáčem?
Nemá bratra!
Kurva! Nemá bratra!
Takže.....
Ona...
Už mě nebere jako bratra?
Tak jak mě u všech Oronových blesků a hromů bere?


Zmateně na ní zírám a celé moje já se blaženě tetelí.
Ona má tváře růžové a spěchá ode mě rozrušeně pryč.
A já.....já taju.
Jen chvíli, pak mrsknu tělem a několika kroky ji dohoním.

Dneska mi neutečeš. Ne, potom, co jsi mi dokonale zamotala hlavu a vynesla mě až do oblak!
Dneska ne!
 
  Nyskel   Postava není přítomna 9.9.2015, 19:46:51
Podrážděnost je pryč. Vidět ho takhle odhaleného, bezmocného, oddaného...... "Copak on neví....."

Neví. Neřekla jsem mu o svém snu. Ani o tom zvláštním rodinném portrétu s dítkem s kaštanovýma očima. S jeho očima. On neví....... netuší, co pro mě znamená. Neřekla jsem mu to. Ale já sama to vím teprve pár hodin. I když jsem to musela cítit už dřív. Jen...

Otočím se na něj a na okamžik se mu zadívám od očí. Pronikavě. Naléhavě.

A pak udělám dva kroky blíž, stoupnu si na špičky a políbím ho. Na tvář, na víc si teď netroufnu. Na to byl ten náš polibek při tanci příliš magický a nechci to zkazit. Ale když se zase oddálím, zadívám se do těch kaštanových studánek. "Ale určitě nemá tak úžasný pekáč buchet jako ty! A... já nemám bratra..." dodám ještě po krátkém zaváhání. Tohle by měl vědět!

Sklopím oči a otočím se ke stezce, která vede nahoru. Srdce mi buší ve spáncích a tváře mám růžové. Připadám si jak malá holka, co právě oznámila rytíři svého srdce, že smí hájit její barvy na turnaji. Směšné, ale přesto pro mě tolik důležité...
 
  Cora   Postava není přítomna 9.9.2015, 18:27:16
Jen se vyškrábu ze člunu na břeh, za Melwinova zdatnýho přispění, nohy pode mnou podklesnou, jako bych je měla z rosolu.
Nejspíš mám.
Zanaříkám, pak se po kolenách odplazím k vodě a nakloním se dolů, abych si umyla potřísněná ústa. S úlevou vydechnu, protože ten smrad je příšernej a i slaná voda je lepší než zvratky.

"Ty zvědavej nejseš?" Zahuhlám k Melovi, kterej do mě úspěšně rejpe a pomalu se vyškrábu na druhý pokus na nohy.
"To víš, my baby si nedokážem pomoct. Navíc jsem nemohla dovolit, aby tě Tina měla jen pro sebe. Je děsně pohotová a už bych neměla šanci, víš?
Večer by ti zahřívala postel a já bych utřela."
Pronesu poklidně a panovačně se napřímím.

"Samo, že se těším, budu do tebe totiž zavěšená a ty mě dovláčíš až nahorů, těšíš se ty?" Natáhnu velitelsky paži, ale oči mám prosebný.
Fakt to bez něj nedokážu.
 
  Gunter   Postava není přítomna 9.9.2015, 18:20:58
Trochu dotčeně se na ni podívám.
Ano, slíbil jsem si, že už ji nebudu nikdy se svými city obtěžovat.
Že budu bratrem, kterého si přeje, ale co je moc, to je moc....
Nejsem ze železa.
I když...sliboval jsem si to vůbec?
Nejsem si jist.
Každopádně i když ona se je rozhodla ignorovat, jsou tu.
Zlomyslné a neustále připravené znepříjemnit mi každé nadechnutí.
A v přítomnosti Půlkrysy skoro dýchat nedokážu...."


Nejraději bych zavrčel jako vzteklé zvíře zahnané do kouta.
Roztrpčeně se nadechnu a pokusím se vypadat co nejklidněji.

"Vidět tě v důvěrném rozhovoru s Půlkrysou. To je těžké.
Žárlím.
Navíc on je tebou naprosto uchvácený. Je mladý, vcelku pohledný a není to tvůj bratr.
Je to, kurva, tak nepochopitelné, že mi vadí, jak na tebe vrká?
V myšlenkách, potažmu?"
Rozhodnu se pro přímou hanebně odhalenou upřímnost.

"I když samozřejmě nesmírně oceňuji tvoje nečekané dipolomatické schopnosti.
Slavíš úspěchy tam, kde bych já neměl nejmenší naději."
Přiznám pokorně.
 
  Melwin   Postava není přítomna 8.9.2015, 21:03:14
Ušklíbnu se na Coru, která toho má beztak plný zuby, a přemýšlím, jak jí co nejvíc usnadnit šplhání zpátky nahoru, na útes. No, když bude potřeba, tak ji prostě vezmu na záda, no...

Očima zabloudím k Půlkrysovi. Uculuje se a pokukuje po Nyskel. I když by mi to mohlo bejt jedno, pobouří mě to. "Co si ten vocas co dovoluje koukat po snoubence pana Guntera?!" bublá to ve mně.

Nasadím značně nepřátelskej výraz, aby bylo jasno, že mně se to teda nelíbí! A nelíbí se to zjevně i panu Gunterovi. "Chudák malej..." vzdychnu si i za něj.

Ven ze člunu pomůže Tině Půlkrysa a Coru zezadu jistim, kdyby chtěla padat do vody. Uleví se mi, když s heknutím vyleze na břeh. "Teda jestli jsi tohle měla zapotřebí. Ale to je tím, že jsou ženský tak zvědavý..." použiju jeden z trumfů, který s oblibou používal Thomas, a přes tvář mi přelítne stín. Možná to odezní, časem, ale ještě je na to moc brzy... Ještě to bolí. Pořád...

"Tak co, těšíš se na výstup?" rejpnu si do Cory. Už si skoro začínám zvykat, že ta holka rejpe v jednom kuse a je to něco jako její styl. Jde to přežít, když si to člověk nebere tak osobně...
 
  Nyskel   Postava není přítomna 8.9.2015, 20:50:34
Na další hovory s Kenzym už není čas. Jsme u mola. Trochu se přihrbím, aby se mi lépe vyrovnávalo pohupování loďky, když z ní Gunter vyskakuje.

Ven si nechám pomoct, ale nemůžu se zbavit toho protivného podráždění. "A co je na tom tak těžkého?! O čem si myslíš, že jsme mluvili?" vybafnu na něj, ale přitom pohledem propátrávám obzor. Bezděky mám na tváři lehounce zatvrzelý výraz.
 
  Gunter   Postava není přítomna 8.9.2015, 20:26:28
Příď našeho člunu měkce vklouzne vedle Půlkrysova a já vyskočím zároveň s Melwinem na břeh, abych omotal lano kolem do země zatlučeného kůlu a přitáhl loďku na břeh. Po očku u toho sleduji Nyskel a svým způsobem i Sotera, kterého jsem si v posledních dnech navykl pořád nenápadně sledovat.

"Ano, to jsem říkal a stojím si za tím. Jen jsme netušil, že to pro mě bude.....těžké ke skousnutí." Přiznám váhavě, ale upřímně a narovnám se. Člun je upevněný a já natáhnu paži, abych pomohl Nys vystoupit. Svým způsobem jsem rád, že jsme zpátky i když byla jeskyně tak nádherná. Těším se do našeho krásného společného pokoje, kde nebudou žádní Půlkrysové ani Soterové. Jen ona a já.
Tak jako v údolí.
 
  Vlk   Postava není přítomna 8.9.2015, 20:19:36
Půlkrysa ti bedlivě naslouchá, ale už neodpoví. Soustředí se na přistání u kamenitého břehu a když svoji pozornost obrátíš ke Gunterovi, začne se na svém člunu starat o vylodění.
Melwina požádá, aby člun přitáhl ke břehu a přivázal a pak spolu s Thibautem pomůže dívkám vystoupit na břeh.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 7.9.2015, 21:45:20
První prasklinka. "Takže tohle je citlivé téma - Soterovo vůdcovství. Nebo snad vedení Ardeta? Proč ho Ardet poslouchá? Z pohodlnosti? Kvůli zázemí pro celou smečku? Ale něčím musí být zase užiteční oni Soterovi. A kdyby to bylo jen o bezpečnosti, stačili by mu obyčejní strážní. I když... mít Vlky ve svých službách... přeci jen toho umíme daleko víc, než stráže..." myšlenky mi letí hlavou.

V tu chvíli se ozve Terry. "Áááách jo." vzdychnu v duchu zhluboka. "Co blázní?! Vždyť sám chtěl, abych mu pomohla se získáváním informací. A Kenzy je na to ideální. Je to jako být na malý kousek u nich ve smečce!" Cítím rozladění. A nespravedlnost. Co mám tedy udělat, abych se mu zavděčila?!

"Není to snad to, na čem jsme se domluvili? Že zkusíme pátrat všude a pokusíme se něco zjistit?!" Jo, je to trochu pichlavé, ale ta nespravedlnost mě dere. Značně.
 
  Gunter   Postava není přítomna 7.9.2015, 21:30:23
Nyskel si konečně všimne, že jsem tu také a dokonce mě osloví. Možná i trochu provinile, řekl bych. Pocit triumfu se ale nedostaví.
Spíš přetrvává roztrpčení. A smutek.
Plácám se vtom pořádně hluboko.

Vyslechnu, co se mi snaží vysvětlit, a neřeknu ani slovo, jen se dál choulím do sebe a sleduji odlesky světla ve vlnách.
Na jednu stranu jsem na ni pyšný, že se s ním dokázala sblížit a že má na paměti, o co nám jde....
Na stranu druhou.....Je to tááák těžké!

Pokusím se přemoct sám sebe a na okamžik se na ni zadívám.
"To je moc dobře. Myslím." Zachraptím neupřímně a pak se do mého zorného pole dostane on, paskřivec, s kusem dřívka mezi zuby a zase prohraju.
Ne. Nesnáším ho.
A nesnáším to, že ona s ním mluví.
Sečteno, podtrženo.
Zlomím mu vaz.
 
  Vlk   Postava není přítomna 7.9.2015, 21:25:12
"Staré vazby, staré pořádky."Poprvé za celou dobu vašeho rozhovoru, máš pocit, že se Půlkrysa vyhýbá přímé odpovědi.
"Navíc, pokud mezi námi je nějaký alfa, pak je to Ardet. Nebýt jeho, nejspíš by se do té pozice dostal Tyf, takhle ale......
A Sot....dal nám domov a živobytí. Pro Vlky to ve světě není snadné.
Někdy."
Dodá rychle a znovu se opře rázně do vesel, aby dohnal zrychlujícího Sotera.

Toho, že se na něj dívá Gunter a to ne právě přívětivě, si vůbec nevšimne, plně zaujatý Nyskel a svým úkolem.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 7.9.2015, 20:18:05
"A proč se vlastně dál Sotera držíte? Když není jeden z nás? Smečka přece musí mít nějakého alfasamce, ne? A když to nemůže být Soter..." optám se se zaujetím, které už ani trochu nehraju. Tyhle věci kolem smečky mi přijdou vážně zvláštní.

Přes mé soustředění ke mně pronikne napětí. Napětí a zvláštní pachuť... zklamání?

Překvapeně se otočím na Terryho. Sedí v loďce a vypadá jak hromádka neštěstí. "Kenzy? To je kvůli tomu... došlo mu, že s ním mluvím?" zarazím se. Je fakt, že Kenzy po mně blýská úsměvem, kdykoli se mu naskytne možnost. "Sakra!"

"Terry...?" dotknu se jeho myšlenek opatrně. A je to jiné. Jiné, než s Kenzym. Je to zase jen naše, zvláštně intimní. Zvláštní... hezky zvláštní...

"Vypadá to, že z Kenz... z Půlkrysy by mohl být dobrý zdroj informací. Ochotně mi odpovídá na otázky kolem poměrů v Soterově smečce. Až budeme sami, všechno ti to povykládám." můj tón je ještě smířlivější, než bych já sama chtěla. "Nemám se přece za co omlouvat, no ne?!" vyletím obratem jak čertík z krabičky, ale rychle to zase spolknu. Nechci se s ním hádat. Vůbec...
 
  Gunter   Postava není přítomna 7.9.2015, 18:56:18
Loďka se stočí k slunecem zalitému vstupu do jeskyně a Soter se opře rázně do vesel. Je vidět,, že i on chce být na světle co nejdřív. A nedivím se mu. Bledá tvář jeho sestry hovoří za vše. Pohodlně se usadím, protože teď už nemusím sledovat skaliska a otočím se k Nyskel. Dychtivě, jako bych ji neviděl hodiny.

Vzápětí mě rýpne pod žebra hlodavá bolest.
Tak fajn, takže takhle chutná žárlivost?

Nyskel zírá přes vodu na Půlkrysu a tlemí se na něj jako mesíček na hnoji.
Jadrně zakleji a mám chuť hodit pádlem přímo mladému pánovi do hlavičky a srazit ho do vody. Může na ni oči nechat a podle intenzity s níž na ni čumí mi dojde, že s ní komunikuje.
Počkat...on s ní...ona s ním....
Najednou mám rudo před očima.

Nyskel!
Zabolí to jako bodnutí nožem. Jistěže jsem měl předpkládat, že dřív nebo později naváže s Melborskými Vlky komunikaci, ale tak nějak jsem si to odmítal plně připustit.
Bláhové představy, že její myšlenky budou navždycky patřit jen mně....
Naivní.
Hloupé.

To jen já to takhle bral, ona to brala naprosto přirozeně. Komunikace, jako každá jiná.
Přece mě sama nabádala, abych se spojil s Byrrem.

Schoulím se do sebe a zadívám se přes příď člunu na mořskou hladinu.
Vyhnu se jejímu pohledu, protože bych musel křičet.
Řvát.
A docela určitě bych musel Půlkrysu srazit tím pádlem do vody.
 
  Vlk   Postava není přítomna 7.9.2015, 18:45:16
Půlkrysa se zdá rozhovorem s Nyskel čím dál tím rozjařenější. Úsměv široký jak půlměsíc vesluje k ústí jeskyně a přes rameno neustále pokukuje po rezavé dívce.

"No, jo, poslouchají.....i když u Ardeta bych o zkrocení rozhodně nemluvil. Spíš píská Soterovu, protože to považuje za výhodné pro sebe. Vono, já si vůbec nejsem jistej, teda jistý, jestli Ardeta vůbec jde zkrotit. Je tak trochu šílenec. Nebo mi to tak připadá. Spíš se někdy divím Soterovi, že se ho nezbaví. Zvlášť, když se ho Dein tak bojí."
 
  Nyskel   Postava není přítomna 6.9.2015, 8:06:21
"Samicí..." dopovím si za něj v duchu a zní mi to nesmírně odporně! Hrozně! Povznesu se ale. Terry mě takhle nevnímá a na ostatních nezáleží!

Bezděky se oklepu. "Jemu bych do hlavy vidět vážně nechtěla." odpovím upřímně na narážku na Ardeta. A je v tom porozumění, ani trochu hrané.

Bezděky se otočím na Terryho, ale rychle zase pohledem uhnu. Připadám si, jako bych mu dělala něco za zády. A vlastně dělám. "Sakra! Ale je to pro dobro věci!" obhajuju rychle sama před sebou. Zároveň si umíním, že mu o tom večer řeknu. Snad pak ty výčitky poleví.

Kenzyho mrkání mi přijde o to nevhodnější. Tiše doufám, že si ho Terry nevšimnul. Nechci se hádat... Já raději zachovávám na tváři neutrální výraz a rozhlížím se po jeskyni.

"Ale... zdá se, že ho ostatní Vlci na slovo poslouchají. Hravě zkrotil i Ardeta..." další krůček. Jak jít po tenkém ledu. Při sebemenší prasklince jsem připravená zacouvat. Nechci zkazit to, co jsem teď tak hezky získala. Nebo si to aspoň namlouvám. Ale mít jednoho ze Soterovi smečky na své straně. Aspoň trochu... to se bude určitě hodit! A podvědomě se hrozně těším, až to řeknu Terrymu. Z tohohle by měl mít radost, no ne?!
 
  Cora   Postava není přítomna 5.9.2015, 22:39:54
Utahaně se na něj podívám a cáry vlasů mi spadnou přes oči.
"No, to teda nemusela, to je fakt. Jenže já jsem chtěla." Přiznám pravdivě a hodím další šavli přes bort loďky. Jak mám hlavu nakloněnou až nad hladinu, zvratky mi vlítnou do nosu a odporně to zaštípe.
Tina si znechuceně odkašlá a afektovaně si zadělá rukou nos. Zato Půlkrysák si ani nevšimne, plně zaujatej zrzkou.
Aspoň se mi zdá, že počumuje pořád po ní.

Ukážu Tině prostředníček a omluvně se zašklebím na Mela. Mám pocit, že se o mě moc pěkně staral a todle si fakt nezasloužil. Přivřu oči před ostrým světlem slunce, který k nám svítí od moře a pomalu se narovnám.
"Jo, šunky, to je důležitý. Už aby to bylo...."Zachraptím a pak se na okamžik schoulím na dno loďky a modlím se, abych už nezvracela a nepoblila Soterovi člun.
 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 


 


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.