abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Alzan   Postava není přítomna 20.3.2016, 22:14:33
Zrovna, když mi dojdou síly, tak se odněkud přiřítí Žira a za ní drak. Další drak? To snad není možné. Aspoň už vím, co je napadlo. Ale jak se sem dostali? Pak se ukáže, že drak je na naší straně a útočí na kostěje. A já jsem z toho jelen.

Konečně je po boji. Prozatím. Všichni se sejdeme a je nám řečeno, že nás orci část cesty doprovodí. Zároveň nám dají driák proti únavě. Dle pokynů i já upiju přesně dva loky a pak ve stručnosti spustím: “Lepší načasování jste si vybrat nemohli. Co vás napadlo? Vyžle umřela ve stejný okamžik jako kostěj napadl nás. Bohužel Oghren mu byl první na ráně a než stihl pořádně zareagovat, tak padl. Bylo mi řečeno, že většina zdejších orků se přidala ke králi severu, takže k Simplicovi. Tím líp, že nás tito doprovodí alespoň na kraj hor a my budeme moci pokračovat dál…“ Pak se odmlčím.

Něco mi došlo a já se otočím na šamana. “Odkud víte, kam máme namířeno? Já jsem se o tom nezmiňoval.“ Snad ho tímto neurazím. Ale já se fakt nezmiňoval. Projíždím si v mysli naše konverzace a jen se utvrzuji v mém slovu.

Poté se ještě otočím na Karolínu. “Skvělé kouzlo, to mě budeš muset naučit. Být občas drakem musí být super. Á, koukám, že lišák se ohlásil u paničky. Super.“ Spadl mi kámen ze srdce, že se Bart nezaběhl.

Pak už snad zbývá jediná věc… Než se vyklidí vesnice, spálí mrtvá a sbalí vše na cestu, doplním své magické síly. Jeden nikdy neví, kdy budou potřeba.
 
  Lótiel   Postava není přítomna 20.3.2016, 22:12:10
“Rádo se stalo.“ Odpovím s úsměvem Káje a předám jí otěže. Pak vyrazím na obhlídku bojiště a není to pěkný pohled. Orci nám i sobě pomohli, ale zaplatili krutou daň. A pak ztuhnu.

Skoro se rozeběhnu a Win se mnou. Zastavím se u mrtvého Oghrena. Je bez meče. Žira ho odtud před chvílí odnesla. Rychle trpaslíka prošacuju a za okamžik už cosi uschovávám do kapsy.

Zatnu zuby. Obličej trpaslíka zakryju jeho vlastním pláštěm. “Zasloužíš si hrob. Postavím Ti ho. „ Zamumlám tiše. A jdu shánět menší kameny na mohylu.

Hned při první cestě se ke mně dostane ten podivný lektvar. “Dva loky?“ Opatrně si přičichnu a hned trhnu hlavou zpět. Útrpně se rozhlédnu. A pak si dám ty dva loky. Ústa se mi pokřiví odporem.

Vrátím lektvar a pokračuju v cestě pro kameny. “Možná, že kdybychom Kostěje pocákali svěcenou vodou, tak by se něco stalo.“ Křiknu za sebe a seberu ze země kámen.

Otočím se abych vyrazila zpět k trpaslíkovi. Právě včas, abych viděla jak barbar odvalil kámen. Udiveně se na něj zadívám. Co to děláš? Pak to pochopím. Zamrznu v pohybu. Ne. Ne!

“NE“ Zaječím, ale je pozdě. Odporný zvuk dolehl i ke mně. Pustím kámen a rezignovaně svěsím hlavu. Do očí se mi derou slzy a ani se je nepokouším zastavit.

Zabít. Zabít. Zabít. Vibruje mi hlavou.

Pomalu dojdu k barbarovi. “Jaké má Tvůj kmen pohřební rituál?“ Zeptám se nečekaně chladně. “Možná Tě uvidím umírat. Tak abych věděla, čemu se vyhnout.“ Zasyčím na něj.
 
  Anglino   Postava není přítomna 20.3.2016, 21:27:59
Když slyším Žiru jak lituje že trpaslíka nemůže důstojně pohřbít pod kamení.

Nedá mi to a opřu se o obrovský balvan co tu leží a odkulím ho z jeho místa. Do toho dolíku po kameni položím mrtvolu trpaslíka, nebo aspoň to co z něj zbylo. Pak zapřu své svaly a balvan vrátím do původní polohy.

Mlaskavý zvuk mne ujistí, že fotka trpaslíka se vpije do kamene a jeho duše dojde klidu.
 
  Žira   Postava není přítomna 20.3.2016, 20:37:09
Po boji náčelníkovi orků dám meče po psovi jako náhradu za jeho zničený meč. Je nadšený víc, než bych čekala. Také se dozvíme, že se hodlají zapojit do války. "Tak to je ještě vážnější, než jsem čekala, když už se i orkové dobrovolně zapojí do lidské války." Na tváři se mi objeví zamračený výraz. "Rozhodně nepohrdneme vaší společnosti, moc vám za vše děkujeme." Řeknu náčelníkovi a sklopím hlavu na znamení úcty.

Dají nám napít něčeho na povzbuzení. "Dva dny jo? Když bysme pořádně mákli, a jeli i úplně vyčerpaní, možná bychom do cíle dojeli bez jediného spánku, ale to bychom si museli hrábnout až na dno svých sil. Můžem si nechat ten zbytek? A je možné rovnou navázat, abychom vydrželi vzhůru ještě déle?" Zeptám se šamana. Ten mi obojí odsouhlasí. Řekne, že to možné je, že toto není magický lektvar jak ho známe, ale esence od duchů a že pokud je to potřeba, povolí nám napít se i dvakrát.

Zar´farro mezitím tu láhev ztopí. Nejspíše to chce prozkoumat. "Hlavně to nevylij Zar´farro, nejspíš to budem ještě potřebovat." Také mě zarazí, že orkové vědí, kam jdem, ale raději to nekomentuji, nerada bych rozpoutala diskusi na toto téma.

Kája se zdá, že potřebuje něco naléhavého, jdu s ní kousek stranou, abychom nerušeně prohodily pár slov.

Když se opět zapojím do dění, dám Merysol Aribethinu šperkovnici. "Jasně, vem si jí, nemyslíš, že když Orkové budou hledat Aribeth, že by jí tu šperkovnici mohli doručit?" Říkám jí potichu, aby to raději nikdo neslyšel, kdyby nesouhlasila, aby to orky neurazilo.

Snažím se předstírat, že Zar´farrovu poznámku o dobrém mase neslyším, trošku se mi z toho zvedne žaludek.

Pak již nasednem na koně, sjedem pro věci do jeskyně a razíme na další cestu. Nyní není čas na další zdržování. Je mi trošku líto, že nemůžem pořádně pohřbít Oghrena. "Trpaslíci by se po smrti měli navrátit po kameni, jinak nemohou hodovat se svými předky." Řeknu smutně, ale chápu, že na to není čas. Alespoň seberu jeho meč. "Na tom meči mu hodně záleželo, měl by být využitý pro dobrou věc."
 
  Riegal Faer   Postava není přítomna 20.3.2016, 19:01:41
Nevím, co bych dělal, a tak sleduji Undinu, která sice kmitá sem tam kolem bojujících, ale jejích slużeb není třeba. Nakonec vyhraje drak, který rozdupe psa. Ou. Nechtěl bych.

Je po boji, także vejdu do toho obrovskèho portálu, co vytvořila Karolína.

Už si oddychuju, że jsme v bezpečí, ale Żira se rozjede k slyšitelnému a očividnému boji a já, vyveden z omylu, vyjedu taky, i když pomaleji.

A tam je kostěj. Dohnal nás teda rychle. V boji nemám jak pomoci, tak alespoň vyšlu Undinu, aby plnila stejný úděl jako předtím a s blbým pocitem přihlížím. Všimnu s Oghrena a zděsím se. To snad ne! On je nemrtvý?!

Boj vyhrajeme, hlavně díky Karolíně. Ork dá kolovat láhev s lektvarem výdrże či co to je, ze které vypiju dva doušky,jak bylo řečeno. Zkřivím ústa pod tou pachutí, ale zase ucítím příval sil. Nasednu maximálně připraven na koně, můžu ihned vyratit.
 
  Anglino   Postava není přítomna 20.3.2016, 18:16:44
Po bitvě se Karolinka přiblíží ke mně a dokonce mne pohladí po paži.
Milé gesto a ještě je mi milejší, že to přežila, jen s pár šrámy a modřinami.

"Karolinko to na obličeji máš novou pleťovou masku nebo válečné malování. vypadá to jako modro, žluto, hnědý mlok? Stopař to zvládl a zbavil se kletby. Zar to přežil a už se zase někam zdejchnul. Naše tři grácie to přežily a to je velký úspěch.
Jen Oghren jednu dobu se mi zdálo že mu chybí kus hlavy. je mrtvý?"


Přijmu nápoj který koluje.
Napiji se jen dva doušky. Potlačím nutkání vypít toho víc a podám ho dál.

Orkové se rozhodli nás doprovázet a tak Pomohu Karolince na koně, jestli o to bude stát. vyskočím na svého oře a jsem přichystán vyrazit na další cestu.
 
  Zar´farro   Postava není přítomna 20.3.2016, 13:53:22
Uprostřed bitvy čumím jak umím. Chtěl bych nějak pomoct, ale všechno je rychlé pohotové a hned je po všem. Ani nevím, jak bych mohl pomoct.

Je pravda, že uprostřed boje přiletí červená dračice a začne bojovat s kostějem, ale to mně už nějak ani nepřekvapuje. Popravdě víc by mne překvapilo, kdyby se nic neočekávaného neudálo.

To co mne překvapilo se stalo až po bitvě. Když se obrovská dračice přeměnila v Karolínu, to mi teprve spadla čelist.

Když konečně začnu vnímat okolí jdu pomoci jak můžu. Hledám jakékoli známky života u orků kteří padli. Určitě nebudou všichni ihned mrtví na místě.
Pomůžu i Karolíně, po té hodím flákotu masa. Přiložit, a chvíli to tak nechat.
Když se pak k ní dostanu podruhé pomůžu jí mastičkami a lehkým léčením.

Když se ke mně dostane láhev dvakrát si loknu a počkám, až si všichni dají. Pak zbytek zabavím, je nutné to studovat, třeba to dokážu zreplikovat.

Před odjezdem/ úprkem z vesnice orkové pálí své mrtvé. Stojím v pozoru a upřeně koukám do ohně. Kdo se na mně podívá a trochu zaostří, uvidí, že mi po tváři teče slza. Přitom však kouř jde na druhou stranu.

Kdo přijde blíže a poslechne si co si mumlám, uslyší něco jako : Taková škoda ...... taková škoda ...... tolik ..... dobrýho masa .... a nazmar. ....... Takový by to bylo skvělý ....... bifteky ...... buřtíky ....


Poté, když už oheň začíná uhasínat a orkové začínají odcházet na chvíli zmizím. Pokud se někdo zeptá, řeknu jen.Jeďte, já jsem hned za vámi, hned vás dojedu.

****

Na cestě se za pár minut objevím s menším pytlem a celý od popela. Hurá do jeskyně pro koně a rychle pryč.
 
  Merysol   Postava není přítomna 20.3.2016, 11:24:59

Kolem kostěje je rušno a tak se zatím do boje nepletu. Ono vyhýbat se orkům a naší dračici by nebylo zrovna nic lehkého, ještě bych slízla ráno a nedej bože, aby byla od kostěje.

Na pár chvil mi zatuhne krev v žilách a to když kostěj vyskočí a uštědří Karolíně pěkný zásah. V tu chvíli se bojím toho, co se stane, až se Kája promění zpátky. V hlavě se mi vybavují ty nejhorší představy. Začínám se modlit, aby ten boj co nejdříve skončil.

Karolíně se povedlo kostěje rozptýlit a toho využil ork. Kostějova lebka se rozletěla a sním i meč orka. Užasle na to zírám, Z meče toho moc nezbylo a teď už ani z kostěje, ale bůh ví, jak dlouho mu bude trvat, než se zase “poskládá” dohromady. Už nikdy v životě nechci skládat puzzle… Tahle jediná myšlenka se mi v hlavě vynoří, když se tak dívám na ten prach, co z našeho protivníka zbyl.

Náčelník orků pak něco pronese a za chvilku se nám dostane i od šamana překladu. Jakmile ovšem zmíní jméno Aribeth, jen se kousnu do rtu a tělem mi projede příšerný pocit. Pocit viny. ”Víte, já…nevím, jestli Aribeth najdete. Měla by být někde schovaná. Dost nerada to říkám, ale je teď slabá. Obětovala se, aby mě zachránila. Doslova mě vytáhla ze smrti. Nebýt ji a Shachath, kterou většina zná jako Sekáče, už bych tu nebyla.”

Pak se rozhlédnu po Bartovi, který k mému překvapení mi už sedí u nohy. Chytnu ho a pevně k sobě přitisknu. Na chvilku mu zabořím obličej do srsti, aby nebylo vidět, že jsem jen kousek od toho, abych se rozbrečela.

Nad lahví, kterou nám dává šaman, abychom vydrželi dva dny, se ovšem trochu pozastavím. ”Nevím, jestli je dobrý nápad to pít. Abych pak nestrašila celý týden…” Tuhle úvahu jsem musela říct nahlas, protože už tak všichni vědí, že moc spát nepotřebuji. Těžko říct, co by se stalo, kdybych si lokla totohle dryáku. Nakonec jen pokrčím rameny a maličko se napiju. Rozhodně ne dva doušky, bojím se, co by přišlo pak. ”A teď bůh s vámi, pokud po tom budu vyvádět…”

A se mnou taky, pokud po tom nebudu vážně spát déle, jak dva dny. Zase mě to akorát přivede do průšvihu.

Barta pak odnesu ke svému koni a vzpomenu si na tu šperkovnici. ”Mimochodem, mohl by mi někdo dát tu šperkovnici? Nechci jí zkoušet otvírat, ale Marius by mi nejspíš řekl, co v ní vůbec je, případně co s ní…”
 
  Karolina   Postava není přítomna 20.3.2016, 11:09:46
Tohle je opravdu tuhý protivník, který nám ještě zavaří. Jeho rána mi udělá zářez do břicha, až krev vystříkne. Bolestí zařvu a vyletím nahoru, aby na mě nemohl.

" Ty mrcho jedna hnusná, cos to udělal? Jakoby měl Zar málo práce!"

Zuřím v duchu. Avšak cítím, že rána bolí míň a vím, že teď se nemůžu hroutit. Na to není čas. Připravuju se k dalšímu náletu a chci chrlit oheň, ale pak si všimnu nějakého orka, který se blíží ke kostějovi z druhé strany. Rychle zamávám ocasem před kostějem, abych ho na sebe nalákala. Ohromující rána, která se ozvala, byla vlastně taková tečka za tímto kolem.

" Dva nula ty hajzle! Doufám, že třetí pokus bude za dlouho nebo raději nikdy!"

Všichni se pak shromažďují kolem toho orka a tak kousek stranou přistanu. Postavím se na zadní nohy a prohlížím si břicho, rána je to pořádná, ale už ani krev neteče, ani to moc nebolí. Pak ucítím slabost v nohách. Rychle jdu na všechny čtyři a pak si lehnu. Zahalila mě tma, na chvilku, na malou chvilku. Najednou ucítím, jak do mě něco žďuchá. Otevřu oči a uvidím Rega, jak mě čumákem postrkuje, snaží se mě nadzvedávat. Když vidí, že jsem otevřela oči, oblízne mi tvář. Pomalu se zvednu a pohladím ho.

" Měl pravdu, rány se zahojily. Jen jako kdybych měla na levém oku záclonu, zatíženou závažím."

Opatrně sáhnu na oko. Pěkně nateklé, to tam jistě bude hezky vybarvená modřina. Pak se zarazím, začnu otevírat kapsičky u opasku, hezky jednu po druhé a kontrolovat obsah. Zdá se, že je všechno v pořádku, nic se nerozbilo, neztratilo, nepoškodilo. Oddychla jsem si. Pak jsem prohrábla vak a vylovila malou mističku. Odšroubovala jsem víčko, na ukazováček jsem nabrala trochu maminčiny masti a potřela si nejprve opatrně víčko zavřeného oka, pak jeho okolí a nakonec jsem si potřela i čelo a tváře. Nemám zrcátko, takže nevím, jestli je tam nějaká další modřina nebo ne a nechci ostatní zbytečně otravovat.

Pak jsem se podívala na břicho. Zvláštní je, že oděv je neporušen, vyhrnu si trochu halenu a zjišťuju, že mám jen šrám na břiše. Oddechnu si, na to mám taky mast. Začnu znova hledat, ale nenacházím. Pak mi to dojde, má ji ještě Lótiel. Zastrčím halenu zpátky a mávnu nad tím rukou. Potřebovala bych skupině něco říct, varovat a popohnat, nebo aspoň se Žirou. Teď to nejde, jsou zaneprázdněni domlouváním s orky.

Nenápadně se postavím vedle Anglina a pohladím mu paži. Jsem ráda, že se mu nic nestalo. Pokud se na mě podívá, provinile se usměju. To oko asi musí vypadat. Nejspíš i já sama vypadám, jako uličník, který se popral. Stopař akorát dostal nějaké pití, prý proti únavě. Nebudeme ani spát, ani odpočívat. Pojedeme v jednom kuse přes hory? Pane jo, to bude masakr, ale je to potřeba.

Podívám se na orka, který mluví. Je to zřejmě jejich náčelník. Tak oni pojedou s námi? Nebudou nás zdržovat, když my máme rychlost v sedlech, mohli bychom... Lahev doputovala ke mě, upiju ty povinné dva doušky a pošlu láhev dál. Stopař ještě dostal nějaké světýlko, to by se mohlo hodit. Když se orkové rozhodnou spálit mrtvoly, jdu si pro Hello. Stará se o ni Lótiel, usměju se na ni.

" Děkuju, že ses mi o ni starala a taky, žes nás podpořila svou hrou."

Hello mě vítá a já na chvilku zabořím hlavu do její hřívy. Pak se podívám, jestli je Žira už volná, nebo ještě stále diskutuje s orky. Pokud to jde, dojdu k ní a obejmu ji.

" Jsem ráda, že jsi v pořádku. Slib mi, že nebudeš příště tak riskovat. Mohl tě zabít. Potřebuju vám něco říct, nebo aspoň tobě. Mluvila jsem se Saldebarem."

Zašeptám ji do ucha, aby to orkové neslyšeli. Neznám je, nevím, jestli jim můžu plně důvěřovat. Pokud se budeme vydávat na koních k jeskyni, vyhoupnu se do sedla a čekám, co Žira odpoví.
 
  Stopař Talhut   Postava není přítomna 20.3.2016, 10:10:52
Souboj s kostějem se dlouho nevyvíjí moc dobře. Několik orků už za to zaplatilo životem. Dokonce i Karolína má určité problémy, protože toho ten kostlivý zmetek vydrží dost.

Teprve když náčelník využije krátké nepozornosti kostěje je skutečně po všem. Jak po kostějovi, tak po náčelníkovu meči. Žira jej opět rozdupe na prach čím bychom možná měli získat trochu času, než se zase dá dohromady.

Za pomoc, kterou nám nabídli jim Žira předala meče po démonovi. Na to se orkové připravovali k opuštění vesnice a nějakou dobu nás budou doprovázet. Sice jenom na okraj hor, ale do té doby budeme mít velkou bojovou sílu.
Potom nám Garthug podává flašku s nevábně vyhlížející a zapáchající tekutinou.
"Doufal jsem, že tohle už neuvidím."

Upiji přesně dva doušky jak bylo řečeno a podám láhev dál. Garthug nade mnou vykouzlí malé světlo z jejich posvátného ohně. Pro někoho jenom obyčejný plamínek, ovšem pro někoho kdo zná jejich tradice velká pocta.

Jen jediná věc mi dělala starosti, že moje lehká anonymita právě skončila. Měl jsem jej dříve varovat, aby nevyslovovali celé mé jméno.
Lehce se podívám po ostatních a skončím zpět na svém příteli u kterého se už ochomítá Guru a chce jeho pozornost. Aby ne, když dříve patřil jemu. Guru byl pro mě největší dar, který mi kdy orkové dali. I proto jsem byl rád půlčlenem jejich kmene.
"Ještě než se naše cesty opět rozdělí. Potřeboval bych vědět, kde se zrovna nachází Krvavá sekera a hlavně Ur-Mogis. Také je na mě uvalena nějaká kletba. Patrně někdo od nich. Nejspíš jejich šaman. Myslíš, že by jsi ji dokázal zrušit??"
Očista duše je celkem náročný rituál a nepatří ani mezi nejpříjemnější pro ty, kteří jej podstupují, ovšem jedině tak by se ta kletba mohla dát zrušit.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 20.3.2016, 2:47:45
Kostěj je krutý protivník. Nicméně pro varana to neplatilo a díky tomu se snadno stal loutkou v rukou Alzana a okamžitě zaútočil na kostěje. Moc dlouho nevydržel, ale lepší něco než nic. Určitě ho zranil, ale pouze jedno, pak jeho hlava letěla vzduchem po zásahu kostějova meče. Lepší ale něco, než nic.

Jak vidno, orkové jsou skutečně mistři ve zbrani. Ale to jim nezabrání, aby padali jak hrušky. Až Náčelník zavelel, aby se všichni válečníci stáhli, vzali ženy a děti a utíkali pryč. Zůstává tam pouze on a jeho nejlepší bojovník. Šaman a ostatní se chystají na rychlo opustit vesnici.

"Vy zdrhnout. Já Zdržet!" Zakřičí na Alzana, který ho mezitím podporuje jednou bílou střelou za druhou. Už to vypadá, že náčelník s jeho druhem dlouho nevydrží, když se rychlostí blesku přiřítí Žira na koni a svým kopím napíchne kostěje mezi žebra. Kopí se jí o něj zlomí, ale rozhodně ho to vyvede z rovnováhy, toho orkové chtějí využít, ale k tomu jim nedá šanci Kája, která je naštěstí včas varuje.

Oheň kostěje přímo zasáhl a ten chvilku hořel, bílé koule se do něj trefují jedna za druhou. Ale jakmile se Kostěj rozmáchne mečem a Kája vzlétne výš, ten vyskočí a zasáhne ji do břicha, kde jí udělá pořádný zářez. Není reálné, aby kdokoliv takhle rychle a vysoko vyskočil. Je to pěknej parchant. Kájá má řeznou ránu přes celé břicho a dost to bolí, ale ve vzduchu se udržela a momentálně se nachází mimo kostějův dosah.

Když sletí níže a pokusí se mu podrazit nohy, tak zpropadená hromada kostí zvládne opět vyskočit a kájin ocas přeskočit. Navíc se po ocase rozežene mečem, ale tentokrát mine. To už Kája je opět z jeho dosahu. Dokonale ho rozptýlila tak, že si vůbec nevšiml, že k němu přiskočil orčí náčelník a svým obrovským obouráčákem ho vší silou zasáhl do lebky.

Ozvala se hromová rána a lebka se rozletěla na tisíc malých kousků. Kostěj padl k zemi mrtev. Opět. A opět brzy povstane. Náčelníkův meč se ale také rozletěl na malé střípky a v ruce mu zůstala jen rukojeť. Žira se vrátila na koni a koňskými kopyty vše rozdupala na prach. Kdo ví, jestli ho to zdrží.


Po boji náčelník zahodí, co zbylo z meče koukne na šamana a orksky mu něco řekne. Šaman okamžitě překládá. "Je na čase, aby se klan Ledového Spáru zapojil do války." Řekne se smrtelně vážným výrazem ve tváři. "Nyní je na čase odejít. Zde zůstat nemůžem. A vy také ne. Vemte si tohle." Dodává a podává vám láhev s odporně zapáchající tekutinou.

"Každý si dejte dva doušky. To vám úplně vynahradí spánek. Vaše tělo bude čerstvé, jako kdybyste se právě vyspali. Navíc vydržíte svěží dva dny. Celé dva dny je potřeba, abyste cestovali co nejrychleji, jen tak je šance, že kostějovi ujedete. Náš kmen půjde s vámi na kraj hor, ale pak se vydáme najít paladinku Aribeth a přidat se do jejích služeb. Naše sekery pro ni budou stejně užitečné, jako pro náš lid její ochrana."

Pak ještě vloží ruku do ohně a opět ji vyndá. Natáhne ji směrem ke stopařovi a foukne. Nad jeho hlavou je hořící koule, která vám dokonale svítí na cestu. "Talhute, ta koule je z našeho posvátného ohně. Ty jsi náš bratr, jsi skoro ork, proto bude poslouchat tvé příkazy. Půjde tam, kam ty, když jí přikážeš, aby zhasla, zhasne a už se neobjeví, ale můžeš jí přikázat, aby se zmenšila na malý plamínek a pak zas aby se zvětšila. Dokud bude hořet, bude s vámi cestovat."

Žira ještě Náčelníkovi věnuje obouručáky po psisku, ten je za ně velmi vděčný a jeden si hned vezme místo svého zničeného meče, ten druhý dá válečníkovi, který bojoval po jeho boku.

"Je na čase vypadnout, vezmeme to přes jeskyni, kde si vezmete věci, které jste si tam nechali. Poté vy půjdete do domova lesních lidí a my se vydáme tam, kde slunce vychází."

Kája se mezitím promění zpět do své podoby. Na břiše má škrábanec, ale skutečně jen škrábanec, žádnou velkou ránu. Ale obličej má dosti fialový, vypadá jako by měla manžela, který ji týral. Na jedno oko dokonce skoro nevidí, jak je oteklé. Ale jsou to jen modřiny, brzy to zmizí.

I orkové utrpěli nějaká zranění. A někteří dokonce nepřežili. To šaman okomentuje prostě. "Nyní není čas jíst je, musíme je zde nechat." Pár válečníků se jich chopí a mrtvoly nahází na posvátný oheň. Oghrenova je mezi nimi také. Pak již je vše připraveno, je zvláštní, jak rychle je celá orkská vesnice na nohách a připravena vyrazit.
 
  Alexander   Postava není přítomna 19.3.2016, 22:34:09
Než jsem se ale stačil dostat na řadu s útokem Karolína už ho zadupala do země. Doslova. Musím se pousmát když vidím jak obrovský drak skáče po svaleném psovi jako kdyby to byla krysa. Stopař si zařídí věci v jeskyni, skoro všechna zvířata odejdou. Pak Karolína vyčaruje portál, jak vrata do stodoly, a už nás žene dovnitř.

Hned na druhé straně nás čeká nemilé překvapení. Zdá se, že druhá skupina má taky napilno. "Jak já tyhle potvory nesnáším.. Jednou to není člověk, podruhé to ani nemá svaly do kterých by se dalo sekat.." pomyslím si.

Na kostěje se ovšem naženou skoro všichni. I většina orčí vesnice. Nechce se mi vyhýbat tolika ostřím jen abych kostěje trochu škrábnul, a tak stojím opodál, připraven zasáhnout kdyby se něco zvrtlo, a ani dračice si s tím neporadila.
 
  Zar´farro   Postava není přítomna 19.3.2016, 21:23:17
Poslouchám Alzana jak vyřizuje a přikyvuji. Evidentně se v takovém vyřizování docela vyžívá, tak mu to nekazím.

Stejně jako on i já poděkuji za možnost zůstat v jeskyni a posléze pomůžu se stěhováním.

Velmi se těším na oslavu. Již dlouho jsem nejedl pořádný jídlo.

********

Na oslavě jsem v jednom živlu, žeru, chlastám, že i orky bych do kapsy strčil. Ne že bych chlastal zrovna alkohol, jsou tu i méně alkoholické věci.
Když mám konečně plné břicho, a pustil bych se do další pečínky, cítím, že je něco špatně. Blbý pocit, Že by prdy? bohužel ne, nad námi krouží náš známý.
A kurva, u Zul´turova vypíchlýho oka. Vyklouzne mi.

Alzan pohotově metá kouzlo za kouzlem, Ogrem se nechá pohotově zabít a já se snažím pomáhat seč můžu. Jen mne moc nenapadá jak.
Proto se pokusím lezce vylepšit pár válečníků z okolí. ( zvýšení síly/obratnosti)
Už si říkám že je to v místě kde slunce nesvítí, když se zakmihotá vzduch a objeví se díra. To přišly posily.
Úkol číslo jedna, buffnout Anglina ... (síla,obratnost)

Úkol číslo dva: vytáhnout z bojiště Ogrena. Sice mu asi nepomůžu, ale tomu masu by se mohlo něco stát. Hmm, co jen si pomatuju z domova.... omáčka? Sušený maso? Pečenej bůček?

Když se však poohlédnu kde je má budoucí svačina, už je zas na nohou a bojuje, smůla no.
 
  Anglino   Postava není přítomna 19.3.2016, 20:08:25
Do prkenné podlahy zase kostěj. Seskočím z koně a držím jej za uzdu.

"Už se tam motá dost bojovníků a kdyby mne posedl amok tak bych byl spíš nebezpečný vlastním než kostějovi."

Udělal jsem určitě dobře. Lovec s napnutým lukem čeká na příležitost k výstřelu aspoň mu nebudu překážet. A jestli zaútočí i Karolinka bude tam hodně těsno.
 
  Merysol   Postava není přítomna 19.3.2016, 18:50:30

Ve snaze ochránit Káju jsem ze sebe udělal volavku. A zbytečně. Kája se proměnila v draka a hrdě se pustila do toho psiska.

No kruci, tichá voda břehy mele. Teď se projevila pravá podstata Karolíny. V tom bude mít prsty ta lahvička krve.

Užasle sleduji, jak si Kája počíná. Pak se k ní přidá i Žira a samozřejmě Anglino. Už jsem se chystala sáhnout po meči a jít na pomoc taky, ale jako kdyby to snad Žira vytušila a nakázala nám zůstat stranou.

Karolína dala tomu šerednýmu psisku rychle za vyučenou a Tal mohl odnést zpátky ten poklad. ”Teda Kájo, teď se není čemu divit, že to neseš zrovna ty…” Tuhle poklonu jsem Káje musela vyseknout. Poradila si vážně skvěle. Já na tu lahvičku zapomněla.

Ta mrtvá stvůra měla u sebe něco, co mě velmi zaujalo. ”Hele, až pak budeme zpátky a bude klid, mohla bych si tu šperkovničku prohlédnout? “ Ještě jsem se obdivně podívala na nového mazlíka Lótiel. ”Takže ty jsi na kočky, jo?” Pak už dál nic neřeším a vlezu do porátlu, který udělala naše dračice. Ale bohužel i druhá skupina má nezvanou váštěvu. Náš starý známý kostěj a jeho…varan? ”Kruci, on toho varana dal dohromady!”

Doufala jsem, že Barta někam šikovně uklidili a připravila si meč. Dobře, nedostala jsem šanci k boji před tím, tak teď nejspíš ano…
 
  Lótiel   Postava není přítomna 19.3.2016, 18:38:12
S jedním z mečů mi pomůže Žira. Dost to uvítám, protože to je tak na hranici toho, co jsem schopná unést.

“Já umím elfsky. Pak se na ni podívám.“ Zamumlám a s trochou nechuti sleduji, jak Žira vše balí a uklízí k sobě. Kysele se ušklíbnu. Má zlodějská část se na okamžik probudila k životu.

Osud mečů mě nezajímá. Jen střelím pohledem po Anglinovi, který se sice zachoval slušně a šel nám pomoci s těmi těžkými meči, ale pomohl nabušené válečnici a ne slabé bardce. Jako v trezoru. Jen počkej.

Stopař vrátil rubíny a na hromádku přihodil truhličku s penězi. Zvířata se rozutekla. Smutně se za nima dívám. Ale jedno ze zvířat neodešlo. Ten tygr, co jsem se s ním kočkovala. Znovu ho pohladím a zabořím obličej do jeho srsti. Zašeptám pár slov, které patří jen jemu.

“Bude se jmenovat...Win.“ Odpovím Stopařovi. “Doma jsem měla kočku. Jmenovala se stejně a byla podobně mourovatá.“ Vysvětlím s úsměvem. “Jsem zvědavá, jak Tě dostanu do portálu.“ Prohodím zamyšleně k Winovi.


Projdeme portálem, který je tentokrát opravdu obrovský. Na jednu stranu mě to nadchne a na druhou zklame. Těšila jsem se na běžné rozměry a pak pohled, jak se tou dírou protahuje drak.

Jenže na druhý straně sranda končí. Mlčky posbírám otěže koní a doufám, že je nenapadne někam běžet. “Zůstaň Win.“ Přikážu zvířeti a jsem zvědavá jestli poslechne.
 
  Stopař Talhut   Postava není přítomna 19.3.2016, 13:46:09
Boj probíhá ve velkém zmatku. Nemůžu pořádně zamířit, protože se do boje vrhla i vzpamatovaná Žira a Anglino. Svěsím luk podél těla a nyní můžu jen vyčkávat jak to dopadne. Už dlouho jsem se necítil takhle bezmocný. V boji na blízko bych proti tomu monstru šanci neměl.

Karolína se vznesla do vzduchu a potvoru sežehla obrovskou lavinou dračího ohně. Vypadalo to, že už je po všem. Ovšem démon stále stál na nohou. Sice už byl nejspíše na pokraji sil ale pořád může ostatním zatopit.

Teprve když se Karolíně podaří mu podrazit nohy je definitivně po všem. Karolína do rozdupala. Tohle by nepřežil nikdo.

Vyjdu z ochrany kouzla i s krabičkou společných peněz a vejdu do jeskyně. Jako první vysypu všechny své peníze i s těmi rubíny. Poté to opakuji s truhličkou. I tu se tam rozhodnu nechat. Prázdná nám k ničemu není a raději po předchozí zkušenosti nic ven tahat nebudu.

Když vyjdu ven zvířata se rozběhnou všemi směry kromě tygra. Zdá se, že i on si oblíbil Lótiel jako ona jeho.
"Jak mu budeš říkat??"

Poté ovšem Karolína vyčaruje portál, kterým se dostaneme opět do blízkosti orčí vesnice, ze které vychází bílé záblesky podobné těm jako u Karolíny. Žira nás okamžitě pobídne k postupu do jeskyně. Tady rozhodně čas neztrácím a pobídnu koně kupředu. Po boku sprintují oba psi co jim nohy stačí.

Když dorazíme na místo určení moji bratři ve zbrani už zápasí s kostějem.
"Cože?? Zase on??"

Druhá věc, která mě překvapí je Oghrenovo půlhlavé tělo, které tam bojuje. Žira se na kostěje vrhla kopím. Poté následovala naše dračice Karolína. Okem vyhledám Garthuga a rychle k němu doběhnu.
"Skoro jako za starých časů příteli."
Na nějaké rychlejší přivítání teď není dost času. Vyndám kouzelný luk. Ten se trefí i za roh. Založím šíp a vyčkám až budu mít dostatek prostoru pokud mi to Karolína nebo Žira dovolí. Stříbrný šíp jej nezabije, ale může mu trošku pošramotit lebku.

Pokud mám volnou palebnou pozici bez váhání vystřelím. Pokud se tam pořád někdo motá čekám do doby než budu mít jistotu, že do rány nevkročí.
 
  Karolina   Postava není přítomna 19.3.2016, 13:13:27
" Zajímavé jak rychle jsem si na tak obrovské tělo zvykla. Škoda, že je tma, hned bych se i proletěla."

Pomyslím si, když čekám až všichni projdou portálem. Hned jak vyjdu i já a zavři, už vidím, že se něco děje. Žira už taky zavelela k rychlému odjezdu.

" Už letím. Pozor!"

Houknu za Žirou, která už vystřelila k vesnici. Jen chvilku počkám, abych na někoho nešlápla. Pak se prudce odrazím, zamávám křídly a letím k vesnici. Ještě jsem zahlédla asi poslední bílou střelu, protože další nenásledovala. Za chvilku už vidím kostěje. Žira si to namířila přímo proti němu, tak na chvilku zabrzdím. jakmile je Žira dál, zařvu:

" Uhněte!"

Doufám, že všichni se uhnou a navíc, kostěj se nasměruje na mě. Okamžitě, jakmile vidím volné pole, vychrlím na něj oheň, pak vyšlu rychlopalbu bílých koulí. Nemá kam uhýbat, snaží se mě zasáhnout. Vyletím tedy nahoru, udělám menší kroužek a pak se pokusím, stejně jako na čokla, ocasem mu podrazit nohy. Potom dokončím otočku a snažím se na něj dupnout i kdyby stál nebo šlapat, kdyby už ležel na zemi.
 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 


 


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.