abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Riegal Faer   Postava není přítomna 22.3.2016, 17:29:29
Převezmu safír a opatrně ho zkoumám. Po chvíli jí ho vrátím a řeknu: ,, Obsaguje obrovské množství magenergie! Je v něm nějaký démon, bohužel nevím, jaký, ktrej tam zřejmě neustále dodává magenergii. K čemu přesně je, nevím, ale je to určitě artefakt."
 
  Karolina   Postava není přítomna 22.3.2016, 16:44:50
Kouknu na Riegala a pak mu podávám safír do ruky a stojím hned u něj.

" Dobře, ale dej opravdu pozor, je to jistě vzácnost, abys to nerozbil."

Přihlížím bedlivě jak Riegal zkoumá safír a čekám na jeho odpověď.

" Pokud to tak bude, budeme mít trochu náskok. Pokud ne, budeme mít nádherný safír, který by nám mohl kdekdo závidět."
 
  Riegal Faer   Postava není přítomna 22.3.2016, 16:09:37
Už jsem myslel, že vyjedeme, ale ještě se začne něco řešit. Trochu znechuceně se otočím, vadí mi, że se tak zdrżujem. Akorát uvidím, jak si Lótiel podává Anglina. ,, Co se d... Nedořeknu, radši. Navíc přijde Žira a dost vynadá Lótiel. Nechtěl bych být v její kůži. Ale co se stalo?

Nezjišťuji, pouze si všimnu jak Żira vylije rum na velký kámen... Kámen? Tam nebyl kámen, ne? Počkat! Tam byla Oghrenova mrtvola, ne? A teď tam je ten kámen, takže... A sakra. Na Oghrenovu mrtvolu spadnul kámen. Že by zával?!

Rychle se rozjedu a zastavím notný kus od kamene, kde počkám na ostatní, k nimż se zařadím. Po cestě popřemýšlím. Měl bych si víc všímat situace. Tohle nebylo poprvé. Příště by se mi to mohlo vymstít, přecejen ten kámen mohl spadnout na mě místo Oghrena. Aspoň že už byl mrtvý, nechtěl bych takto umřít.

Vyjedeme z hor, na orky lehce mávnu a jedu dál. Dorazíme k jakési budově, od které má Żira klíč. Vejdem dovnitř a hned vidíme všemożné zbraně na stěnách. Neubráním se a nenápadně se kouknu, zda není některá z nich magická.

Pak zachytím Żiřinu zmínku a pohled. ,, Neboj, to by musely být magické, aby mi za to stály..."

Pak mi ukáže jakýsi safír Karolína. Jistěže poznal, ale musíš mi ho půjčit na prozkoumání, takhle z ruky to nepůjde. " a natáhnu trochu svou ruku, očekávajíc, że mi ho do ní dá.
 
  Karolina   Postava není přítomna 22.3.2016, 2:03:25
Po cestě se ke mě Žira připojí a řekne mi, že to poví všem. Přikývnu.

" Jasně, však proto jsem ti o tom řekla, aby ses rozhodla. Už je ti líp?"

Řeknu tiše a usměju se s pochopením.
" Kdybys holka věděla, jak ti rozumím. Já si prostě zakazuju na to myslet. Nesmím jinak bych se zhroutila na místě. Komu by to pomohlo? Ale myslím, že slabou chvilku si vybere každý z nás a většinou je to spíš tak, že v ten nejnevhodnější okamžik. To je prostě život. A dokud se bojíme, žijeme. Toho se musím držet a musím se dál bát, o rodiče, brášky, Mayu, Žiru, Anglina a všechny ostatní. Strach nám dává sílu."

Když jsme dojeli k Attyllovu domu, doslova slezu z Hello. Na chvilku se mi nohy podlomí. Cítím se, jako kdyby mě lámali v kole. Sáhnu si na oko, ta flákota od Zar´farra, spolu s mastičkou od maminky zabraly. Otok je pryč a tak doufám, že i moje válečné zabarvení, jak vtipně poznamenal Anglino.

Jdeme dovnitř i se zvířaty. Vyndám rychle misku, Hello i Reg dostanou napít, zatím co Žira říká co jsem zjistila. Nedívám se na ni, ale na Anglina, celou tu dobu co Žira mluví. Pak jen kývnu a usměju se na něj. Smutně sice, ale je to úsměv. Trošku nervozně k němu pak dojdu, když děvčata hledají knihu. Jako bych potřebovala oporu, postavím se k němu a mírně se o něj opřu. Sleduju napjatě, co se o té knize dozvím. Třeba nám to nějak pomůže a pak si vzpomenu na ten safír. Zalovím ve vaku a vezmu ho do dlaní a znova jej prohlížím ze všech stran. Otočím se na Riegala.

" Ty bys poznal, jestli je v něm ukrytá mág energie?"

Nepodávám mu safír, jen mu jej ukazuju na dlaních. Podívám se i na Alzana se stejnou otázku v očích. Nevím jak je na tom nekromant s rozpoznáním magie.
 
  Žira   Postava není přítomna 22.3.2016, 1:20:09
Když mě Lótiel poprosí o knihu, začnu lovit ve vaku. Chvíli hrabu a pak si uvědomím, že jsem jí ji už dala. "Hele, vždyť jsem ti jí dala už v horách, když jsme vyráželi. Jak jsme spěchali, asi jsme na to obě zapomněly." Říkám jí zamyšleně.

Když se pak vrátí k tomu, co bylo v horách, mírně sklopím hlavu. Mluvím potichu. "Neměla jsem tak vyjet. Nějak je toho na mě moc. A pamatuji si, jak mě přesně takhle seřval Attylloe. Tenkrát mi to pomohlo. Ale dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, jak těžké pro něj bylo být na mě tak sprostý. Oghren měl v tomhle pravdu, život jde dál, tak to prostě je.

A ano, abych pravdu řekla, je mi líp, jen mě mrzí, žes to musela schytat ty."
Pak se mírně usměji. "Teď by to chtělo rum, ale Oghren ho všechen vypil." Řeknu a zajdu do kuchyně, kde začnu prohledávat skříňky. Rum nenajdu, ale najdu trpasličí medovinu. Láhev vezmu a donesu ji ostatním. "Když teď máme chvilku klidu, myslím, že Oghren si zaslouží, abychom si na něj připili." Povím do davu, položím láhev na stůl a přinesu deset skleniček. Do každé naliji pouze malé množství tekutiny, jen jednu naplním až po okraj, tu podám Anglinovi. Zbytek nechť si ostatní rozeberou, je tam taková kapička, že to nikomu neuškodí.

"Na Oghrena. Zasloužil by zapít více, ale to až nebudem mít za zády kostěje a před sebou přes sto mil."
 
  Lótiel   Postava není přítomna 22.3.2016, 0:36:46
Žira se blíží dlouhými kroky. Nemusí ani promluvit. Od pohledu je jasné, jak moc je naštvaná. Zabralo to. Jako u Oghrena. Škoda Tě, příteli. Škoda, že jsi neřekl něco víc.

Žira je tak rozpálená, že se divím, že nevypálila do sněhu díru. A pak to na mě spustí. Mlčím. Čekám. A poslouchám.

Ale o tom se nikdo nepře... Aha. Každá z nás si pojem barbar vykládá asi jinak... Kdybychom se do toho pustili všichni, tak už stojí. Hm... Tu svěcenou vodu asi nikdo nezkusil, že?

Žira nabírá na obrátkách. V duchu se usměju. Navenek nechávám výraz, který jí bude víc a víc vytáčet. Doufám, že mi ji nebalí. Znejistím na okamžik, ale je mi jasné, že to prostě musím risknout.

Lidi umíraj. To je ono? Viď? Tady je zakopanej pes. Nysilo a pak to zjevení. Tak pojď, holka! Pojď! Vykřič to ze sebe! Bič znám taky. Dcera? Tak to je drsné. Je mi jí sice líto, ale nedám to na sobě znát.

A najednou je po všem.

Jedu mlčky. Nebavím se s nikým mimo Win a Divocha. Sice mi neodpovídají, ale také neprotestují. Jsem docela ráda, že se do rozepře nikdo další nezapojil. Vylití rumu na hrob mě sice nepotěší, ale nijak to nekomentuju. Teď je prostě lepší mlčet.

Když nás orci opustí, docela si oddechnu. V jejich přítomnosti jsem se necítila úplně bezpečně. Kdyby někdo z nich dostal chuť na křehoučké masíčko...

Když dojedeme ke kamennému domu zahořím zvědavostí. Barák uprostřed divočiny je vždycky zajímavé místo.

Žira ho odemkne a nakouknu dovnitř. Vypadá to tam jako v luxusní zbrojnici. Uznale kývnu. A pak mi poklesne čelist, když slyším, komu dům patří. Tak to se vsaď, že si něco půjčím. Pak se vesele ušklíbnu, když mluví o krádeži. Já jsem Stopař, zvaný též Dlouhoprsťák.

Usměju se vlastnímu vtipu, ale nahlas ho říkat nebudu.

Pak začne Žira mluvit a zprávy co má nejsou ani trochu dobré. Má vůbec smysl pokračovat?

Žádnou otázku nemám. Informací je mnoho a tělem zatím proudí šok. “Půjč mi tu knížku. Kouknu na ní.

Počkám zda mi ji podá a když ano, s vážným výrazem se na ni zadívám. “Je dobře, že jsi to ze sebe vykřičela.“ Řeknu tiše a mírně se usměju. “Je Ti líp?“
 
  Žira   Postava není přítomna 21.3.2016, 23:14:15
Když opustíme hory a orkové se od nás odpojují, rozloučím se s nimi a poté zamíříme na sever k temnému hvozdu. Konečně se odhodlám promluvit. "Už toho je na nás všechny moc. Sice spěcháme, ale nemůžem jet úplně non-stop, nevím, jak vy, ale já mám hlad a potřebuji nutně protáhnout nohy, alespoň na chvilku. Asi za šest mil se dostanem ke starému domu, tam bych dala pauzu. Jen na chvíli, tam můžem nerušeně všechno probrat. Potřebuji vám říct pár věcí a nerada bych, aby nás někdo slyšel."

Po cestě se ještě na chvíli připojím ke Káje a něco málo jí šeptnu. "Chci říct to, cos mi řekla. Je potřeba, aby to věděli všichni."

Asi za dvacet minut skutečně dojedeme k malému kamennému domku, kupodivu celkem zachovalému. "Koně vezmem dovnitř, stáj tu není a budem tam jen chviličku, ale i tak bych nerada, aby je někdo zahlédl." Řeknu a zamířím ke dveřím. Pokud mě někdo předběhnete, zjistíte, že dveře jsou zavřené.

Zalovím ve své torně až nakonec vylovím malou dřevěnou truhličku a z ní vyndám klíč. Starý rezatý klíč. Odemknu dveře a koně zavedu dovnitř, jakmile jsme všichni, včetně zvěřince uvnitř, zamknu za námi. Uvnitř je to zařízený barák, na zdech visí mnoho zbraní na výstavu, každá je nádherná a jsou tam snad všechny druhy. Pohodlná křesla jsou samozřejmostí. "Ještě nikdy jsem tenhle barák nevyužila, je Attylloeův." Vysvětluji a rozhlížím se.

"Lótiel, vezmi si tady nějakej meč, Attyllovi to vadit jistě nebude a potřebuješ zbraň. Pak mu ho zas vrátíme, ale teď musíš něčím bojovat." Ještě dodám, když mi můj pohled spočine na jedné šavli, když se pořádně rozhlédnu, vidím ještě další dvě. "Jinak tady prosím nic neberte, Attylloe mi svěřil klíč protože mi věří, nerada bych jeho důvěru spláchla do hajzlu. Tentokrát to nebude prokleté, ale zato děsně sprosté, pokud něco švihnete." Říkám a pohledem si změřím Stopař a poté i Riegala.

Pak si počkám, až mi ostatní budou věnovat pozornost a spustím. "Takže.... Dozvěděli jsme se pár zásadních věcí. Ta pro nás nejdůležitější je, že jsme prohráli válku. Už neexistuje království Luskan, ani armáda krále Marca II., takže si musíme dávat pořádný pozor, vyhybat se městům, protože vše patří Králi severu.

Další důležitá věc je, že jsme dostali další instrukce. Nemáme hledat způsoby, jak zničit kostěje, Attylloe se o to postará. My máme prostě zdrhat. A musíme už skutečně dorazit co nejrychleji na místo. Takže pojedem co nejrychleji a zastavovat budem co nejméně. Samozřejmě, že čas od času potřebujem protáhnout nohy, to ano, ale musíme to omezit na minimum. Bude to těžké a asi si sáhnem až na dno svých sil.

Taky je důležité, že Simplicus má zálusk na temný hvozd, takže Druidi dělají to nejkrajnější opatření a probouzejí ho. Což rozhodně Simplica zastaví, ale mohlo by to zastavit i nás. Takže vás prosím, abyste se chovali co nejohleduplněji, jakmile do hvozdu dorazíme. Což znamená několik věcí. Ani jedno jediné kouzelnické kouzlo, opravdu jen v ton nejjkrajnějším, ze všech nejkrajnějších případů, v žádném případě nelovit, po dobu, co budem ve hvozdě musíme jíst buď své zásoby nebo to, co nám hvozd daruje, což je většinou ovoce. A nebojte, i v zimě je ho dost.

Ale co je nejdůležitější ze všeho, hvozd nenávidí nemrtvé. Alzana už zná a pustí ho, ale svého nemrtvého pomocníka musíš nechat před hvozdem, jinak to prostě nejde. Pokud všechno dodržíme a budeme co nejohleduplnější a nejuctivější, nechá nás projet.

Možná bych ještě měla říct poslední informaci, Attylloe nám poslal na pomoc několik mužů. Ty my nejspíš nepotkáme, ale budou dělat rozruch jinde a pokusí se od nás odlákat pozornost, takže bychom možná mohli bez problémů projet, ale spoléhat na to nemůžem.

Tak to by ode mě bylo asi vše. Možná by vás zajímalo, odkud to vím. Díky tomu lektvaru, co Kája vypila a proměnila se po něm v draka, mohli se s ní mistři na chvilku spojit a sdělit jí informace.

Nějaké otázky?"


Domluvím a vyčkávám na reakce či dotazy ostatních. Mezitím si vyndám něco k jídlu a začnu ukusovat. Také si začnu balit další zásobu cigaret. "Dochází mi tabák, ještě, že ve hvozdě roste dost divokého.... ale sušit to..... to bude na dlouho."
 
  Alzan   Postava není přítomna 21.3.2016, 15:53:12
Hádka ohledně Oghrenova těla mě moc nezajímá... Lepší něco než nic.

Od šamna jsem dostal uspokojující odpověď, tak to dále neřeším. Napadlo mě to, ale jistota je jistota. Navíc zná pravé jméno paní Shachath... Proč by neznal cíl naší cesty.

Cestou se nic zvláštního neudálo. Já přemítám nad naší debatou se šamanem, případně se ho ještě na něco doptám a upřesním.

Pak nadešel čas rozloučení se. Spolu s ostatními poděkuji za pomoc, rozloučím se adekvátně naší domluvě a pak vyrazíme na cestu dál.
 
  Alexander   Postava není přítomna 21.3.2016, 15:36:29
Na kotlivce nabíhá jenda vlna za druhou, a stejně tak rychle i padá. Ovšem za každého bojovníka se najdou dva další, a zdá se že kostěj je opět v koncích.

Kája provede pár triků a náčelník svým útokem rozkřápne jak lebku kostěje, tak i svůj vlastní meč. Ovšem zase jednou máme od ksotěje pokoj.

Vřava se uklidní a všeude leží spoustu mrtvých těl. Spatřím mezi nimi i Oghrena. Byl s námi jenom chvilku, ale při souboji s drakem se skutečne předvedl. Kouknu se kostěje a rychle si prohlédnu kteá ksot mu to vlastně chybí. To už se k němu žene Žira a rozdupe ho opět na prach. "To je hodně velká potvora.. Jak dlouho jí může trvat než se opět složí?" zapřemýšlím. Nejednou do mě někdo drcne s láhví oné tekutiny. Slyšel sjem že se máme napít, ale ne kolik, a tak si dám místo dvou loků tři. Nebo spíše dva a půl jelikož je to vážně ohavné, a moc se toho vypít nedá. Zašlebím se a pošlu láhev dál.

Najednou se ozve mlasknutí, a já až přiliš dobře vím co to bylo. Kouknu se a skutečně. někdo romáčkl tělo. Po rychlém ohlédnutí spatřím že Oghrenovo tělo. Mě osobně to taky nepřijde nejlepší řešení, jelikož mrchožrouti by nezanechalis topy. Takhle to tu bude smrdět a každý to hned objeví.

Strhne se kvůli tomu i hádka, do které se ale radši nezapojuji, neb sdílím názor že je důležité jet rychle dál. nasednu na koně, kterému dám jablko na posilněnou, a následuji ostatní. Cestou najednou Talhut zazáří což mě donutí sebou trhnout, ale evidentně bylo zlomeno jen jeho prokletí. Cesta je neúprosná, ale za pomoci průvodců pokračujeme docela rychle, a tak se dostáváme ven z hor. "Díky bohu.. Ty hory byli strašné.."
 
  Karolina   Postava není přítomna 21.3.2016, 11:21:20
Když se Anglino odhodlá k rychlému barbarsko/trpasliččímu pohřbení, vidám na Žiře jak sebou trhla. Lótiel na tom nebyla o nic líp. Odvrátila jsem hlavu a žaludek, který se mi začal, bůh ví proč, cestovat do krku, jsem rychle zase srazila vodou.

" Holka nesmíš bejt tak cimrlich. Zrovna tenhle trpaslík by se s tím nepáral vůbec. Nejspíš by pro nás nikoho neudělal ani to."

Pak vyndám jednu šupinku, ani ji nezvětšuju, ale sevřu ji do dlaně. Chci se vydat k balvanu, když najednou začne vyštěkávat Lótiel na Anglina. Podívám se na ní překvapeně.

" Co to mele? Ona vyčítá barbarovi, že se chová jako barbar? To si dělá srandu ne?"

Než tam stačím dojít, pustí se do bardky Žira a vytáčí se víc a víc a ke konci už je hysterická. Podívám se na Lótiel vyčítavě. Opravdu to muselo být? Žira, se slzami v očích nasedne. Mezitím jsem stihla dojít k Anglinovi.

" Prosím tě, potřebovala bych se s tebou o něčem domluvit. Bude to jen chvilka. Půjdeme někam kde je trochu soukromí, ano? Žiro, hned jsme tady."

Chytnu Anglina za ruku, spěšně jej odvádím stranou a něco mu rychle vysvětluji. Je to spíš monolog než dialog. Vypadá to docela, jako kdybych se snažila Anglina o něčem přesvědčit. Netrvá to déle než dvě tři minutky a jsme zpátky. Cestou zpátky se ještě sehnu u kamene, kde je pohřben trpaslík a zasunu maličkou šupinku do země.

" Ať ti ta šupinka přinese štěstí, tam na té druhé straně. Tobě i tvojí ženě."

Pomyslím si a pak už se od Anglina nechám vysadit do sedla a zařadím se do středu skupiny. Chvilku pozoruju šamana, jak snímá ze Stopaře kletbu. Je to pro mě něco nového, takovýto rituál. Když se Talhut, jak se Stopař prý jmenuje, rozsvítí, je po všem.

" Nejmilejší osoba ve skupině... Merysol se červená? Myslela jsem si, že to postihne vždycky jen mě. Asi je to běžná reakce."

Kouknu se s úsměvem kolem a chvilku se zastavím u Lótiel. Pak jen pokrčím rameny a jede dál. Úsměv mi pohrává na tváři. Láska, ušlechtilý cit. Pak znova převracím všechno co se semlelo v posledních minutách a pohled mi zabloudí k Anglinovi. Přikývnu, vím, že to zvládneme, oba dva.

Cesta nás vede horami, kdyby to bylo za jiné situace, asi bych prohlížela krajinu kolem. Takhle mám však hlavu plnou myšlenek, které jsou všechno jiné než nějaké romantické rozjímání.

" Ten safír, jestli je to tak, jak si myslím... to by byla hodně velká pomoc. Jenomže pomohlo by nám to? Nepřitáhlo by to k nám nepřátele? A co ta kniha? Řekne nám Lótiel, co tam je napsané nebo ani ona nebude vědět? Pak už by to musel jedině přeložit Alzan. Jsem napnutá jako kšandy, co tam je napsané. Proč jsem se jen nenaučila elfsky, ne to já si musela vybrat jinou řeč, taky těžkou. Jenže mě se zdálo, že elfštinu ovládá kdekdo."

K hvozdu se přibližujeme dost rychle. Na konci hor zastavujeme a Žira se za nás všechny loučí s orky. Pak i Stopař jim popřál šťastnou cestu a zářnou budoucnost. Dokud bude Garthug a náčelník naživu může se Ledový spár dále rozrůstat do síly.

" Je to zajímavé, jak tyto kmeny květnatě říkají na shledanou."

Já už tedy nic nedodám, beztak mě ani pořádně nezaregistrovali, a hned jak se rozjdeme dál, znovu se ponořím do svých myšlenek. Naštěstí je Hello zkušená kobylka a jde přesně ve středu skupiny.
 
  Merysol   Postava není přítomna 21.3.2016, 10:27:39

Lótiel se pustí do hádky s Anglinem kvůli způsobu, jakým „pohřbil“ Ohgrena. Nebo spíš ho rozplácnul. Na kameni tak už vždy zůstane jako mastný flek.


I když Lótiel chápu a přijde mi to jako příšerný způsob, jak dát někomu čest, je to stále lepší, jak tu jeho tělo nechat jen tak na pospas živlům a mrchožroutům. Raději se rozhodnu věnovat svou pozornost té šperkovnici.


S díky si ji od Žiry vezmu a chvilku si jí prohlížím. Když pak se zase rozjedeme na cestu, využiji toho a ponořím se do svých myšlenek. Snažím spojit s Aribethiným fénixem, doufaje, že se o té šperkovnici něco dozvím.


Netušila jsem, kolik času uteklo a jak dlouho jsem nevnímala okolní svět, ale Tal už byl zbaven kletby. Zrovna jsem zaslechla něco v tom smyslu, že Tala měla zabít osoba, která mu je nejmilejší. Na chvilku se začervenám, ale pak spíš zrudnu vzteky. Tlama jedna nevymáchaná! Takže „omylem zabít“, jo? No počkej…než že bych tomu hajzlovi přála něco zlého, ale doufám, že upadne na nůž a pak ještě devětkrát!


“No, je hezké slyšet, že Tal už je zase „čistý““ pronesu jako reakci a víc už se tím netrápím. Co se týče reakce ohledně Aribeth, jen chápavě přikývnu a víc už tuhle záležitost také neřeším.
 
  Stopař Talhut   Postava není přítomna 21.3.2016, 8:31:33
Pohřbívání trpaslíka jsem přenechal druhým. Teď jsem měl jiné zájmy a starosti.

Sice handrkování mezi Anglinem, Lótiel a Žirou je celkem slyšet, ale něco dodávat by jen přililo další olej do ohně. Garthug ochotně nabídne pomoc, aby mě zbavil kletby, kterou na mě seslal Khal´drogo. Kletba by to byla opravdu dlouhodobá a nakonec by mě stála život rukou Merysol.

Po dobu rituálu, kde Garthug sedlal mého koně jsem jen na tom Nysilovu. Věco jsem zatím dal na Oghenova Paragona. Když je rituál u konce mé tělo se rozzáří. Po tom všem jde Garthug opět po svém a já se vrátím na svého koně. Ještě předtím položím ruku na šamanovo rameno a kývnu k němu na znamení díků.

Alzan dostane vysvětlení, jak je možné, že o nás orkové věděli. Vize, které se jim dostávají budou možná trochu podobné těm, které má Merysol. Sice tyhle záblesky budoucnosti se můžou rychle změnit, protože budoucnost není nikdy dána.

Orkové nás vedou přesně tou cestou, kterou jsem k nim před lety přišel já. Cesta je dostatečně široká a vede nás přímo ke hvozdu. Možná tam dorazíme o něco dříve než jsme předpokládali.

Pokud se naše cesta vydaří snad nám královna elfů poradí, kde hledat Aribeth.
Nakonec jsme se dostali na okraj hor. Tady přišel čas rozloučení.
"Ať to netrvá moc dlouho. Žij blaze příteli."

Potom se otočím k ostatním orkům a něco k nim zvolám v jejich jazyce. Ten kdo by uměl jejich řeč by poznal, že jsem jim popřál šťastnou cestu a zářnou budoucnost jejich klanu. Dokud bude Garthug a náčelník naživu může se Ledový spár dále rozrůstat do síly. Jejich pomoc bude nyní pro Aribeth vskutku požehnáním. Po tom co většina padla v Questaque budou tito válečníci tvořit nejtrvdší jádro nově budované armády.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 21.3.2016, 2:12:22
Na Stopařovu poznámku o Elixíru se šaman usměje. "Je vidět, že jsi ork jen srdcem, ne krví. Nám tohle chutná. Pijeme to stejně jako vy pivo." Pak při další otázce ale jeho tvář zvážní. "Krvavá sekera teď pátrá po skupině, kterou Aribeth někam vyslala. Vsadím své zuby, že to jste vy. Ale pátrají po vás úplně jinde. Myslím, že více na jihu. S těmi si teď starost dělat nemusíš.

Kletba je ale závažnější věc."
Říká a sleduje Stopaře. Soustřeněně se na něj dívá a pak se usměje. "Krvavá sekera jsou výborní válečníci, ale jejich šaman za nic nestojí, kdybych tě proklel já, už bys byl po smrti. Tohle zlomit bude moc snadné. Jestli mi půjčíte jednoho koně, tak to udělám i za jízdy. Ale ten, kterého máte volného, mě na sobě nesnese, tvůj ano. Mohl bys chvíli jet na tom druhém?" Pokud mu to Stopař, popřípadě ostatní odsouhlasí, nasedne na Stopařova koně, uzdu dá jednomu z orků, přiváže nohy k sedlu, ubalí do papírku nějaké zelené bylinky, zapálí a za chvilku již neví o světě. Znalejší orkské kultury vědí, že právě odešel do snového světa, kde rozmlouvá s duchy.

To trvá asi hodinu a pak stopař bíle zazáří a šaman se probere. Sesedne z koně, vrátí ho Stopařovi a jde dále po svých. "To by mělo stačit, dále tě již tvá nejmilejší osoba ve skupině nebude šikanovat. Kdyby kletba trvala dál, ještě dva měsíce by nejspíš trvalo, než by tě omylem zabila. Jak říkám, velmi slabá kletba. Khal´drogo nikdy nebyl moc dobrej šaman, vlastně je to tak trošku fušer." Říká a mrkne na Stopaře.

Orkové vás vedou úplně jinudy, než Žira říkala, že půjdete. Stopař ví, že oni znají ty nejrychlejší zkratky skrz hory a že držíte tu nejpřímější trasu. K temnému hvozdu se blížíte skoro na přímo.

Na Merysolinu poznámku ohledně Elixíru jí odpoví šaman. "Není to škodlivé a za dva dny to z těla vyprchá.... Takže pokud byste nespala po dobu dvou dnů, je zbytečné to pít, ale neuškodí to, za dva dny usnete tak jako tak." Také samozřejmě reagoval na poznámku o nalezení Aribeth. "Ano, Keihanaikukauakahihuliheekahaunaele již zachránila mnoho životů. Stejně tak si jich mnoho vzala. My víme, jak paladinku nalézt. Přijdem na jedno místo a ona přijde za námi. A pokud nepřijde ona, někoho pošle, ale určitě bude vědět, že tam jsme."

Když Zar´farro lamentuje nad tou škodou, těch mrtvol, jeden z orčích válečníku si stoupne vedle něj a přikyvuje. "Kar-ba-ná-tek" Řekne velmi lámavě. Zdá se, že pochopil, o čem trol mluví, ale více, než karbanátek ve společném jazyce nezná. Nebo zná? "Po-líf-ka..... va-řit.... kos-ti..."

Když se Lótiel s Anglinem hádali o pohřbu trpaslíka, náčelník je se zájmem sleduje. "Úcta pro válečník - sníst válečník. Pak on zachránit před hlad." Řekne a zdá se, že se docela baví při pohledu na vaše zhnusené ksichty.

Ještě i Alzan se ptá. A to na otázku, kterou Žira raději nevyřkla. Šaman mu ovšem ochotně odpoví. "Já vím mnohé. Věděl jsem, že za námi přijdete ještě dříve, než jste to věděli vy. Duchové se mnou hovoří. Někdy vím i to, co bych raději nevěděl. Například bych si přál nevědět, co nesete, ale opak je pravdou. A každý, kdo toto ví, je v nebezpečí."

A putujete dále horami.

Cesta je dlouhá, ale rozhodně ne tak dlouhá, jak jste si mysleli, že bude. Za svítání jste na oraji hor a orkové se s vámi loučí. Mluví šaman. "Sbohem přátelé orků. Dávejte na sebe pozor, jistě se nevidíme naposledy."
 
  Žira   Postava není přítomna 21.3.2016, 1:05:03
Když pronesu, že traslíci své mrtvé navracejí ke kameni, Anglino to vyřeší po svém. Jen vytřeštím oči a nestihnu zareagovat. Lótiel to překvapilo stejně jako mě, ale bere to podstatně hůř. Sleduji, jak na Anglina štěká a ten jí odpovídá. Když už to vypadá, že by to mohlo špatně zkončit, rozhodnu se zakročit. "A dost! Že zemřel Oghren je špatné samo o sobě, alespoň se navrátil ke kameni přesně tak, jak to dělají trpaslíci.

Anglino je barbar, po kom jinym bys chtěla, aby se choval barbarsky? Kdyby Anglino nezakročil, jeho tělo by skončilo na ohni, nikdo by tu s tebou nevytvářel mohylu, na to čas skutečně nemáme. Za chvíli se tu znova složí kostěj, takže my musíme ujíždět, jakoby nám hořela koudel u prdele.

Samozřejmě, že to byl výborný válečník, ale ty i všichni ostatní jste ohrnovali nos nad jeho osobností. Tak teď si tady nehraj na to, jak moc ti bude chybět. Ne, nebude. Znala jsi ho tři dny. Lidi umíraj, tak si na to rychle zvykni nebo kvůli tobě budou umírat další!"
Pomalu už začínám řvát a trošku se měnit v hysterickou.

"Život je svině a pokud se sesypeš pokaždý, když se ti něco špatnýho přihodí, zůstane z tebe jenom troska, nic jinýho. Až tě každej den budou pravidelně znásilňovat, mučit a bičovat, až ti tvojí čerstvě narozenou dceru utopí před tvýma očima, tak budeš dělat co? Přivedeš kvůli tomu do záhuby celej svět? Protože k tomu to teď spěje, copak si neuvědomuješ, že pokud nesplníme náš úkol, nebude to průser jen pro nás, ale pro všechny." Už na Lótiel skutečně vřískám a u toho mi z očí tečou slzy. Při poslední větě se otočím, dojdu ke koni, vyhoupnu se do sedla a vykřiknu: "Tak jedem, nemáme čas!"

Lótiel jediná zatím sedí v na koni, tak si ubalím opět zásobu cigaret, balím, dokud nevyrazím a schovávám je do kapes. Když tabák schovám, tak ještě, než vyrazíme zajedu ke kameni, na pod kterým je Oghren. Vytáhnu láhev rumu, napiji se a veškerý zbytek vyliji na provizorní hrob. "Tohle je to, co si zasloužíš, ne nějakou modlitbu. Teď se shledáš se svou ženou." Řeknu potichu a pak již vyrážím kupředu.

Zatím nejedeme rychle, orkové nemají koně. Ale zato dobře znají hory a mají obdivuhodnou výdrž, takže nás rozhodně nezdržují. Po cestě nemluvím, jen beze slova dám Lótiel knížečku. Snažím se nedívat se na ostatní, nechci, aby viděli, že mi nemohou přestat téct slzy. Ani nechci, aby viděli, jak moc se stydím, že jsem takhle na Lótiel vyjela. "Budeš mě nenávidět, ale přežiješ. Tohle mi říkal Attylloe. Teď vidím, jak těžké pro něj musely být mé začátky."
 
  Lótiel   Postava není přítomna 21.3.2016, 0:08:37
Poslouchám barbara a krev ve mně začíná vřít. V jednu chvíli dokonce zvažuju, že ho kopnu mezi nohy. Musím se několikrát zhluboka nedechnout, abych se uklidnila.

“O úctu. Pokud víš, co to slovo znamená. O úctu k válečníkovi. O úctu k našemu druhu, byť byl s námi jen krátce. A o úctu k trpaslíkovi.“ Mluvím pomalu a chladně.

“To, že jsi ho zavalil kamenem je v pořádku. A máš pravdu v tom, že i oni takhle pohřbívají své mrtvé, když není čas stavět jim mohyly. Ale jde o rozloučení s ním. Je to krátká modlitba. Žádost Bohům, aby byl přijat v jejich síních. Ocenění jeho statečnosti. A rozloučení. Nic víc.“ Pronesu smutně.

“Tohle jsme mu dopřát mohli. Pár minut by nás nezabilo. Zasloužil si to. A ty jsi o to připravil jeho, i nás.“

Odvrátím se od muže, který je dle mého názoru barbar tělem i duší, a přistoupím k „hrobu“ Oghrena. Hluboce se ukloním a ve tváři se mi usadí soustředěný výraz. “P´akga...kazak. Gz´kra´t Oghren.“ Vykoktám ze sebe těžce a znovu se ukloním.

Hvízdnu na Divocha a když přiběhne, vyhoupnu se do sedla. “Pojď Wine.“ Zavolám na tygra a jsem připravena na cestu.

“Když bude čas, podívala bych se na tu knihu.“ Řeknu Žiře, když se k ní dostanu.
 
  Anglino   Postava není přítomna 20.3.2016, 22:50:28
Slyším jak Lótiel ječí NÉ když přiklápím kámen.

Pak se mně zeptá na naše pohřební rituály.

"O co jí jde. Taková hezká holka hraje si na tvrďačku a když jde o to, aby se trpaslík pohřbil pod kamenem má zábrany z toho, že ho ten kámen rozmáčkne."

"O co ti jde děvčico. Trpaslík je pohřben pod kamenem. Jak myslíš, že je pohřbívají sami trpaslíci ve sluji když se jim nedostává dost času. Dají ho do slepého tunelu a způsobí zával.
Žira jasně řekla že nemáme čas na pohřeb.
Pořád lepší než se zdržovat tím sbíráním štěrku, který každý větší mrchožrout lehce odhrabe.
Raději naskoč na koně a jedem."
 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 


 


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.