abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Gunter
2.10.2015
19:09:15
Kurva! To nemůže říct nic jednoduše!Zanaříkám, když se mi její černé veličenstvo opět začne věnovat.
Dutá skála, naříkající žena, Deine....moje tvář.... Pomalu si to skládám v hlavě.
Takže Kian o té jeskyni věděla.....
Musela tedy opravdu mluvit o té samé ženě, jejíž pach jsem tam dole zachytil....
Měla se mnou spojení?
Co tím myslí?
Proč vidí moji tvář, když se na ni zaměří?
Ví, že jsem zachytil její stopu?


Potřesu hlavou a nešťastně se na Kiangu ušklíbnu.
"Ona mě znala? Myslíš tím, že mě ta žena znala?" Zeptám se ji naléhavě a doufám, že i konkrétně, protože její mlhavé odpovědi už mě přivádějí k šílenství.
"Nenašel jsem ji, nebo spíš...dole v jeskyni jsem..."Zarazím se, protože říct, že jsem zachytil pach, by asi na člověka bylo odvážné tvrzení a když Kianga nejspíš ví, prostě mi to nejde přes ústa.

"Našel jsem vchod do další jeskyně. Je nad tou, kterou jsme navštívili. Myslíš, že ji drželi tam? Byla tam uvězněná, a proto naříkala?"

Vlk
2.10.2015
18:40:17
Kianga opět dlouze a lhostejně hledí do plamenů a Gunterovi důvody snad ani nevnímá. Zareaguje až na poslední větu.
Otočí se celým tělem a dlouze spočine temnýma očima na lovci.

"Není to ta samá žena, lovče. Do moře naříkala jiná, ale malá sestra Sotera z Meleborku o ní věděla. Naslouchala jejímu nářku. Ta žena....našel jsi ji tam dole v duté skále, lovče?
Ona s tebou měla spojení. Vidím i tvou tvář, když se na ni zaměřím.
Našel jsi ji?"
Najednou je v jejím hlase naléhavost.

Melwin
2.10.2015
18:40:02
Zmateně se na ni podívám. Nevím, co je na tom zajímavý, že nás občas Eve něčím přetáhla.

Jasně, už si to myslí i ona! Trapnej, zoufalej panic! Uáááá!!! Chce se mi řvát. Vzteky. Bezmocí. Sakra!

Poslušně se zvednu a otočím se k truhlici. Nahrábnu košili na první dobrou. Otočím se s košilí vítězně zvednutou. "Našel jsem!" hlásím.

Jenže v ten moment si uvědomím, že jsme až komicky ve stejný póze. Ona taky drží košili v natažené ruce. Jenže.......

Oči mi naprosto zoufale a neodvratně sklouznou na nahej hrudník. Krásnej nahej hrudník. Nádhernej...... Polknu a cejtim, že účinky na sebe nenechají dlouho čekat. Jenže.. co teď? Stojím uprostřed místnosti a... Sakra!!!

Škubnu rukou dolů a nenápadně se košile zahoupe právě tak, aby Cora neviděla, že jsou mi najednou gatě malý.

Jak na trní přejdu zpátky k židli a opatrně se usadím. Párkrát se mi podaří oči donutit podívat se jinam, ale přitahuje je to tam jak slimáka na salát.

Košile si prohodíme z ruky do ruky a tu mokrou si nechám v rukou, na klíně.

Silou vůle se podívám Coře do očí a přiškrceným hlasem dodám. "Měla by ses oblíct. Ať to... nena.. no... nenastydneš." Je těžký donutit trochu krve, aby zůstala v mozku. Zatraceně těžký.

Cora
2.10.2015
18:17:09
"To jsi měl zajímavou paní, když tě mlátila." Zamumlám a klidně mu nastavím hrudník, zatímco on se snaží úslužně napravit škody.
Hromsky mě to baví. Hlavně jeho rozpaky, když si uvědomí, kdeže mě to šudlá.
Nezklame.

"Copak? Popálil ses?" Ušklíbnu se škodolibě a když se zeptá na košili, kejvnu hlavou.

"Jasně. Támhle v tý levý truhlici, ta je moje. Stačí, když ji trochu prohrábneš a určitě něco najdeš. Balila to Tina s Min." Ušklíbnu se a s ledovým klidem si přetáhnu mokrou košili přes hlavu.
"Na, přehoď to přes opěradlo židle." Poprosím ho a vrazím mu ji do ruky.

Gunter
2.10.2015
18:12:13
Skoro jsem zapomněl, jak moc mě Kianga dokáže srát.Málem zaskřípu zuby, ale podaří se mi to potlačit. Skřípání i sdělení, že její nedostatek slunce mě v tuhle chvíli a tak moc nezajímá. Naštěstí to nakonec přece jen vypadá, že aspoň vnímala, na co se jí ptám.

"Proč mi dělá starosti Deine? Znám ji dlouho, Kiango a vždycky byla zvláštní. Dříve na mě dělala dojem, že se bojí Sotera a přišlo mi to líto. Nezapomínej, že jsem ji znal jako malou. Ji, Sota i jejich bratra Stephena.
Teď....je to jiné. Pořád se ho bojí, ale jako by bylo v pozadí něco závažnějšího, něco, čeho se bojí víc, takže ji to nutí se k němu naopak přimykat. Aspoň to na mě dělá ten dojem....Mohu se mýlit. Proto se ptám tebe. Zdá se mi, že do ni vidíš. Pozoruješ ji a ona dost často pozoruje tebe, když si myslí, že se nikdo nedívá."
Odpovím otevřeně.

Pak mě zaujme její poslední věta a zamyšleně se na ni podívám.
"Je to ta samá? Žena, jejíž bolestí pláče moře, je to Deinera?" Vyhrknu vzrušeně.

Vlk
2.10.2015
18:00:56
Kianga se bez jediného slova nechá odvést do salonku a posadí se k ohništi. Přestože tu nikdo není, oheň v krbu hoří, takže je jasné, že služebnictvo má příkaz, udržovat jej, pro případ, kdyby se někdo chtěl v salonku usadit.

Černá perla Masky natáhne čokoládové ruce k plamenům a slastně přimhouří víčka.
"Chybí mi slunce. Chybí mi teplo." Pronese tiše a zadumaně a není tak úplně jisté, že Gunterovy otázky vůbec poslouchá.
"Krev v mých žilách je studená a to není dobře. Ne, necítím se dobře. Nikdy se necítím dobře, když není slunce."

Nakloní se ještě blíž k plamenům a i když Gunter čeká na její odpověď, pokojně mlčí a dívá se do ohně. Trochu v tu chvíli připomíná ebenovou sochu.
Teprve po chvíli se pohne.
"Proč ti dělá starosti Deienera z Meleborku? Jaký zájem na ni máš, lovče?
Proč se zajímáš o ženu, jejíž bolestí pláče moře?"
Podívá se na Guntera zkoumavě.

Melwin
2.10.2015
17:53:18
"No že jsem zničil to povlečení. Za to by mi zmalovala hřbet zase Eve." vzdychnu nešťastně. "To vyprat určitě nepude..."

V prvním momentu poslušně zvednu ruku a hodlám tlapkat všude, kde mi ukáže. Tak moc se snažím odčinit svou chybu. Zarazím se až po druhém, třetím dotyku, protože mi konečně dojde, co že to tlapkám.

Cuknu sebou, jako kdyby Cořiny... hrudník... pálily jak kamna. Ještě okamžik civím na rýsující se vnady pod zčervenalou látkou, než se konečně donutím odtrhnout oči. "Promiň." špitnu a tentokrát mi zčervenaj i uši.

"Herdek! Ty seš ale padavka! Fakt!" nafackoval bych si okamžitě. Místo toho se rozpačitě rozlédnu po místnosti. "Máš tady někde náhradní to... košili? Nebo tak něco?" zamumlám.

Gunter
2.10.2015
17:45:37
Hned na chodbě Kian šeptnu, že s ní potřebuju mluvit a samozřejmě nezamířím za Corou, ale odvedu ji do malého salonku, který si pamatuji ze svého dřívějšího pobytu zde. Ukážu ji pohodlnou lenošku u krbu a počkám, až se posadí. Teprve pak si sednu naproti a vlídně se na ni usměji, vlčí instinkty napnutné na krajní mez. Potřebuji nejen slyšet, co mi řekne, ale i vnímat, co všechno z toho dokážu vycítit.

Jestli mi v tu chvíli zezlátnou oči, je mi vcelku jedno. Jsem přesvědčený, že Kianga dobře vím, že nejsem běžný člověk.

"Cítíš se dobře, Kian?" Začnu neutrálně, ale rozhodně nehodlám chodit kolem horké kaše příliš dlouho.
"Dělal jsem si starosti. O tebe i o malou Deine. Dneska se tu odehrálo pár divných věcí, které mě znepokojili, víš?
Jsem přesvědčený, že se s Deinerou něco děje a že ty víš, co by to mohlo být.
Co se stalo tam nahoře, na útesu?
Co jsi cítila...nebo spíš koho?"
Vybalím to rovnou.

Cora
2.10.2015
17:32:16
"Jasně, že chci dolejt! Takovou žížu jedním pohárkem neuhasíš." Kejvnu, ale vtom mě zasáhne sprška vína z jeho poháru.
"Heleď já ho chci pít, ne se v něm koupat." Prsknu, ale pak si všimnu, jak zničeně se tváří a smířlivě se ušklíbnu.

"Vždyť se zas tak moc nestalo..." Jenže, von je z toho očividně úplně vedle. Začne všechno lustrovat ubrouskem jak zběsilej a do toho ještě příjde s prosíkem.
Zakroutím nevěřícně očima.

"U milosrdný Ennit, co vyšiluješ? Proč bych to prosím tě říkala Terrymu? Vždyť vo hovno jde. To se vypere." Mávnu rukou a nastavím mu potřísněnej hrudník.
"Heleď, mě nevysušíš?"

Nyskel
2.10.2015
15:16:07
Vděčně se usměju na Tinu, i když si nejsem jistá, že se mi podařilo zamaskovat, jak neupřímné to je. "Děkuju..." odpovím prostě. Jindy bych ji vehementně odmítla. Dokážu se postarat sama o sebe! Jenže Terry potřebuje získat čas. Bez Tiny. Ach jo!

Ošiju se, protože na tenhle úkol se moc netěším, ale v ten moment se ke mně nakloní Terry a letmo se dotkne mého ucha. Celým mým tělem projede prudká vlna mravenčení. Nečekala jsem to. Jeho dotyk ani mou reakci na něj. Na okamžik bezděky zatajím dech. Až po krátkém okamžiku se donadechnu a vydechnu. Způsobně a aniž bych se na něj podívala, ale to rozechvění odeznívá jen velmi pomalu...

Znejistí mě to. Znervózní. Protože si znovu připomenu, že večeře už končí. A že po ní jsem si s Terrym chtěla promluvit. Dlužím mu to... Jen to asi bude ještě těžší, než jsem si myslela. Ten klid, který jsem cítila ještě před chvílí, je pryč. A místo něj se chystá na své parádní číslo má stará známá... panika! "Ne, bude to v klidu! Tohle zvládnu!" odceknu jí rázně, ale doufám, že to zvládnu udělat znovu, až se Terry vyloupne v našem pokoji a zůstaneme o samotě.

Terry zmizí s Kiangou a já se prosebně usměju na Tinu. "Můžeme?" zkusím ji odtrhnout od Kenzyho. A že to nebude lehké.

Podívám se i na něj a vyšlu k němu po vlčím: "Nezdržím ji dlouho....."

Melwin
2.10.2015
15:07:12
Mezi soustama se hrdinně tvářím, že to byla úplná brnkačka, obsluhovat s prázdným žaludkem, ale cejtim, jak mý sebevědomí bobtná a bobtná... A je to zatraceně příjemnej pocit!

"Hmmm..." zahučím trochu zklamaně. Vážně jsem čekal, že mi Cora vysype na rovinu, co má s Deine? Jo, čekal! A nedočkal se...

"Chceš ještě dolejt?" zeptám se a je vidět, že mi uplavaly hračky do stoky.

Aniž bych čekal na odpověď, naliju z konvice do pohárku a podám jí ho. Jenže...

Jak jsem si zmastil prsty od masa, který jsem o překot před chvilkou strkal do pusy, pohárek mi z mastných prstů vyklouzne a ředěné víno vyletí v rudé sprše do vzduchu.

Nadechuju se, jako bych ho mohl vyjeknutím zahnat zpátky do pohárku, ale není cesty zpět.

Sprška dopadne dílem na pokrývku a dílem na Cořinu košili nebo co to má na sobě.

Lítostivě sleduju ten strašnej výjev a jsem rudej až za ušima. "Pro-promiň. Já fakt nerad! Vážně. Moc mě to mrzí. Tohle se mi normálně nestává. Nidky se mi to nestalo! V Pírku! Thomas by mi zmaloval hřbet... promiň..." mumlám zahanbeně a chytnu látkový ubrousek, který jsem donesl s jídlem. Rozpačitě s tím tlapkám po pokrývce a nevím, kam s očima. Nejradějc bych se zahrabal pod zem.

"Neřekneš to panu Gunterovi, že ne?" vyhrknu a zadívám se na ni. Prosebně. Škemravě.

Gunter
2.10.2015
11:32:32
Nakloním se k Nyskel a jemně se otřu rty o její ucho. Vypadá to jako milenecký polibek a svým způsobem to není nic jiného, protože to použiji jako naprosto sprostou záminku, protože bych jí to mohl říci telepaticky.
"Výborně." Vydechnu ji tiše do ouška, protože prostě mám potřebu to udělat.

V klidu dojím, počkám, až se zvedne Kianga, kterou Min poprosí, aby zkontrolovala Coru a pak se k ní naprosto nevzrušeně přidám. Jemně ji uchopím za loket a jemným tlakem ji nasměruji ke dveřím.
"Jdeš za Corou? Připojím se k tobě...rád bych se přesvědčil, že je v pořádku. Navíc tak poskytnu dívkám čas, když se budou věnovat garderobě. Žádný spěch, děvčata, naprosto vás nehodlám rušit. Dobře vím, že společnost muže je v těchto případech naprosto rušivá."

Kianga okamžitě můj jemný stisk pochopí a nechá se vést ven ze síně, nenucená a půvabná. Doprovázená pátravým pohledem Tyfa.

Vlk
2.10.2015
11:23:31
Pietro, který se zdá být po výbuchu Deinery trochu zaražený v tichosti dojí a pak se postaví, vysoký a útlý jako topol. Je pravda, že mu kněžský oděv nesmírně sluší.
"Já se již rozloučím, musím se připravit na ranní modlitby, na níž vás samozřejmě velmi rád uvítám. Kohokoliv z vás. Úderem šesté hodiny jako vždy. V hradní kapli." Upřesní, pokloní se, popřeje vám dobré noci a odpluje pryč.
Ne nepodobný velkému černému ptáku.
Ladnému, ale poněkud zlověstnému.

Vlk
2.10.2015
11:17:36

Tina zrovna probírá s Půlkrysou výhody a nevýhody korzetu a že ji Nyskel oslovila, si uvědomí, až do ní Půlkrysa vrazí loktem.

"Cože? Jaké šaty? Co s něma?" Zakoktá a když ji Min přísným hlasem napomene a přetlumočí ji, o co Nyskel žádala, bryskně přikývne.
"Jasně. Pomůžu. Půjdeme po večeři spolu a já ti klidně budu dělat komornou, mám vtom praxi. Taky ti rozčešu a spletu na noc vlasy, jestli budeš chtít." Dodá přeochotně.


Cora
2.10.2015
10:54:40
Chramstnu po poháru s ředěným vínem a hladově ho nakloním k ústům. Piju rychlými hltavými doušky a teprve, když ho dokonale vyprázdním, zaculím se na Mela a poděkuju.
"Tina mi tu nenechala ani trochu vody a já měla takovou žízeň, že jsem měla pocit, že mám v krku trnkový křoví."

Sednu si, spustím nohy přes okraj postele a položím si na ně talíř s krabí polívkou. Popadnu lžíci a vážně přikývnu.
"Je teplá, to úplně stačí a pokud maj dobrýho kuchaře, tak bude i dobrá. Teda to ti moc nezávidím, smrdět na hostině a nemoct se najíst. Dívat se na druhý jak jí, je vždycky utrpení. Hlavně s prázdným žaludkem.
Seš kádr. Já pokaždý, když jsem věděla, že budu muset celej večer jen oprdelkovat kolem a nebudu se moct najíst, nafutrovala jsem se k prasknutí předem."


Teda v Masce....
Byly doby, kdy jsem nejedla kolik dní a pak se musela spokojit s odpadky.


Pustím se od polívky a spokojeně vrtím bosýma nohama. Je to lahoda.
Mel mi zatím vykládá, co bylo u večeře a já se tomu jen ušklíbnu. Co jsem slyšela, tak se ti dva hádají pořád. Nepřekvapuje mě to.
Ale to, co říká o Dein, mě zaujme.
Překvapeně se na něj podívám.
"Deine se Sota bojí odjakživa, sice ho šíleně miluje, ale bojí se ho." Odpovím zamyšleně.

Melwin
30.9.2015
21:07:56
Je vzhůru. Tedy.. možná jsem ji vzbudil, ale vypadá to, že mě fakt ráda vidí. Teda... mě... spíš ten tác s jídlem a hlavně konvici s ředěným vínem!

"Líbat ruce mi nemusíš. To ředěný víno ti velkoryse nabídnu i tak." odpovím na oko blahosklonně a zabouchnu za sebou zadkem dveře.

Přejdu až k posteli a položím tác na nízkou stoličku. "Budeš mrkat, co se dneska všechno podávalo!" okomentuju svůj náklad důležitě.

Nejprve ale naliju víno do obou pohárů a jeden podám Coře.

"Tak šup, pusť se do toho." pobízím ji, když hltavě pije. Mám totiž strašnej hlad a bylo mi trapný začít jíst, aniž bych tu večeři nějak nezahájil. "Já už mám hlad jak vlk! Obsluhovat pana Guntera bylo fajn, ale s prázdným žaludkem to jsou chvílema muka." utrousím mezi prvními sousty.

Přistrčím jí talíř s krabí polívkou. "Tohle si hrozně chválila Deine a pan Gunter si to přidal. Tak by to mělo bejt dobrý."

V ten moment si vzpomenu na úkol od pana Guntera.

Nechám Coru zhltnout pár soust a jen tak mimoděk nadhodím: "Mimochodem... u večeře to byla zase pěkná mela. Stará hraběnka se pustila do Sotera, jak to, že ještě nemá nevěstu. A jak se tak hádali, vtrhla jim do toho Deinera. A světe div se, najednou se hádat přestali. Nevěděl jsem, že na ně tak platí. Skoro mi přišlo, že ona se Sotera spíš bojí..."

Jsem dobrej! Vážně!!! Takhle šikovně by to nenavlíknula ani paní Minnie!

Cora
30.9.2015
20:46:31
Ze spánku mě probudí mizernej sen. Běžím ve tmě a někdo mě honí. Už mu skoro unikám, když se mi najednou začnou bořit nohy do bláta a já běžím čím dál tím pomaleji, až mě chytí za rameno s strhne na zem. Čekám rány a bolest, ale vtom se proberu zpocená jak myš, s hlavou zabořenou do polštáře.

Přejedu si rukou po tváři a škubnu sebou. Dlaně mám horký a svrbí mě. Posadím se pročísnu si rozcuchaný vlasy.
Kurva, ten mi ale dal.
Jestli budu takhle marná ještě pár dnů, budu chodit žebrotou....
I když Min by mě asi nenechala...


Hrdlo mám jak vyschlou poušť a zrovna začnu přemejšlet, kde vzít vodu, když se ozve klepání a dovnitř strčí hlavu Melwin.
Zamžourám přes pokoj na jeho siluetu a máchnu paží.

"Pojď dál, jestli máš i něco k pití, budu ti líbat ruce až do rána. Umírám žízní!" Zachraptím.

Nyskel
30.9.2015
20:35:11
Nepatrně vzdychnu. "Tinu ne! Vážně..." Nechce se mi do toho ani za nic. Ta holka mi nesedla.

"Možná ji zaměstná Kenzy..." tiše zadoufám. I když nevím, jestli je úplně vhodné, aby se teď Tina paktovala s jedním z Vlků. Zřejmě by to ale nebylo poprvé.

Je mi ale jasné, že pokud se tomu já mám vyhnout, musím to trochu pošťouchnout. A ideálně i pojistit.

Už už natahuju myšlenky ke Kenzymu a pak se zarazím. "Tohle by mi Terry neschválil. Řekl, že se mám o Tinu postarat já. Rozzlobilo by ho, kdybych ji hrnula do Kenzyho náruče."

Usměju se přes stůl a polohlasně se optá Tiny: "Mohla bych tě požádat o pomoc s šatama? Až po večeři, samozřejmě. Ale ty se o ně umíš správně postarat. A nechtěla bych je nějak pomačkat." Uch... zní to příšerně a už vůbec ne věrohodně. Skřípe to mně samotné. Ale co už... Terry řekl!

Terry ještě šeptá Melovi a mé vlčí uši to zachytí. "No jo, Cora! Další zdroj informací!" Jsem vážně zvědavá, co všechno se nám poskládá!

Gunter
30.9.2015
20:21:20
Přímo zírám, jak to Sot se sestrou žehlí. Je to trochu nezvyklý postoj. Spíš jsem párkrát viděl, jak ji setřel tak, že byla vyděšená k smrti. Kolikrát to vypadalo, že se ho bojí.
Jak to, že se teď bojí on jí?
Proč kolem ní našlapuje jakoby chodil po tenkém ledě?


Nejde mi to do hlavy.

Na návrh Nyskel přikývnu.
"Rozhodně to hodlám zkusit a doufám, že si Soter vynutí, aby se mu Min věnovala pěkně dlouho. A ty bys mohla zaměstnat Tinu. Co kdybys ji poprosila, aby ti po večeři pomohla s odstrojováním? Ze šněrovačky a tak...." Poprosím ji a vlídně se ušklíbnu na Melwina, který mě zahrnuje jídlem.

Když se mě kluk zeptá na Coru, překvapeně si ho přeměřím očima.
Tohle jsem nečekal a musím říci, že se mi líbí, že si na ni vzpomněl. Že ji dokázal udržet v hlavě.
"Jasně, utíkej a díky, že na to myslíš. Holka musí jíst, aby se zotavila. Takhle zřízenou jsem ji snad ještě neviděl." Už je skoro na odchodu, když mě napadne ještě něco.
Zavolám Mela k sobě a přitáhnu si ho, aby se naklonil těsně ke mně.

"Zkus se nenápadně zeptat na Deine, prosím, Cora se s ní znát a já si o ni opravdu dělám starosti." Zašeptám co nejpotišeji.
Vím, že riskuji, že mě zaslechnou přinejmenším Vlci, ale tak nějak spoléhám na to, že Půlkrysa je tak zabraný do koketování s Tinou, že mě přes její chichotání neuslyší a Tyf je zase ponořený do sledování Kiangy. I když tím upřeným zíráním na ni může jen maskovat, že má naopak uši našpicované všemi směry.

I tak to ale stojí za ten risk a nic tak špatného nebo nebezpečného jsem snad neřekl. Je fakt, že se Dein chovala podivně a že mi to může dělat starosti, přitom mi zdvořilost přirozeně brání, abych se přímo zeptal Sota.

Melwin
28.9.2015
8:52:47
Po tom zvláštním zvratu už jde večeře jako po másle. Výjimčně se všichni věnují víc svým talířům, než provokováním spolustolovníků.

A já se mám co ohánět. Pan Gunter i Nyskel se s chutí pustili do jídla a obzvlášť Nyskel je dneska pořádně mlsná. Nestíhám podávat jednotlivé tácy a mísy.

Když se objeví lokaj se zákusky, nakloním se k panu Gunterovi a rychle požádám o dovolení nabrat něco pro Coru a donést jí to nahoru.

Z rozjedených táců, které už jsou poskládané na bočních stolech, rychle naberu od každého trochu na dva talíře, sbalím ještě nějaké placky a houstičky a odvážím se ulovit i konvici s ředěným vínem a dva pohárky.

S velikým podnosem zamířím ke schodům. Vybalancuju nahoru a zastavím se přede dveřmi Cořina pokoje. Chvíli se rozhlížím, ale nezbyde mi, než položit tác na zem a pak opatrně zaťukám a strčím hlavu dovnitř.

"Veřeče až do postele, madam." zapředu polohlasně do potemnělého pokoje, který ozařuje jen jedna svíce na stolku u Cořiny postele.

Nyskel
28.9.2015
8:47:43
Obdaruju Kenzyho krátkým úsměvem, abych dostatečně ocenila jeho snaživost. "Takže se všichni bojí spíš o ni, než jí." uzavřu pro sebe v duchu. I když kdesi vzadu, v hlavě, mi zůstává i ta druhá možnost. Do mě by taky asi nikdo neřekl, že je třeba se mě bát. A přesto, když uvidí mou proměnu, rychle změní názor...

Soter si vážně oddychne a dokonce vrká na Thibauta. Tohle je vážně divné! Hodně.

Pátravě si znovu přeměřím Kiangu, ale ta si všímá jen Minnie a mísy s ovocem. "Jestli Kianga nepůjde s Minnie k Soterovi, mohl by sis ji na chvilku vzít stranou, ne?" Jo, jsem netrpělivá. Hrozně. Ale to, co se stalo dnes kolem stolu, to snad aspoň trochu omlouvá. Kianga ví, co se děje! Aspoň ohledně Deine...

Jídlo. Skvělé jídlo. Žádné společenské špičkování a rejpání. Aspoň na chvilku mám čas vychutnat si ty skvělé chody. Ždibám od všeho trochu, protože mi přijde líto něco neochutnat. V myšlenkách dám ještě zapravdu Kenzymu, aby měl radost, že jeho tipy oceňuju. Kout železo, dokud je žhavé... a Kenzy zatím vypadá orpavdu vstřícně. Zítra se mi to může hodit!

Deine se vzdálí a Heidrun za ní, jak přsná chůva. Jde z ní strach!

Dám si ještě trochu salátu a skoro funím. Nacpala jsem se k prasknutí. Už se jen svalit a odpadnout. Dnešek byl dlouhý. Ostatně... jako všechny dny v poslední době.

Zvědavě se podívám na Terryho, jestli odsouhlasí můj nápad s Kiangou.

Vlk
27.9.2015
18:56:53

Soter si ulehčeně vydechne. Tak, že je na první pohled patrné, že se mu opravdu ulevilo. Opře se o opěradlo a pokyne šenkovi, aby mu naservíroval pstruhy se zeleninou a brambůrky. Spokojeně kývne na Thibauta, který se ochotně začal točit kolem Deine a něžně se na ni usměje.

"Samozřejmě, že se máme všichni rádi. Však už máme jen sami sebe navzájem. Víš, že je důležité, abychom spolu dobře vycházeli. Jsme rodina." Káravě si změří Heidrun, která se tváří, že ji kromě jejího talíře nic jiného nezajímá a pak se znovu usměje na sestru.
"Měla bys jít brzy spát, když tě čeká zítra taková výprava. Vůbec bych to dnes už neprotahoval, potřebujeme si všichni odpočinout. Vás bych Jasminne ještě poprosil o rozhovor, až povečeříme." Požádá vlídně Min a ta tiše přikývne. Kianga se krátce zamračí, zanechá svých divných kreseb bez tuže a bez papíru a přitáhne si mísu s ovocem.

Vlastně je skoro až podivné, jak se najednou všichni soustředí jen na svůj talíř.
Deine sní spěšně svoji porci, pak políbí Sotera a Heidrun na tvář, se všemi se tiše rozloučí a vyklouzne ze síně.
Chvíli za ní následuje Heidrun. Rty stažené, obočí přísně naježené. Jen si vymění úzkostlivý pohled se Soterem a beze slova odejde z místnosti.

Atmosféra se po jejich odchodu trochu uvolní, ale pořád je...trochu rozpačitá. I když jídlo je vskutku výborné. Zdá se, že kuchař Herky je opravdu mistrem svého řemesla.

Vlk
27.9.2015
14:07:46
Půlkrysa na tebe nechápavě pohlédne a zavrtí užasle hlavou.
"Ubližovat Dein? U všech bohů, proč by ji někdo měl ubližovat? Nikdo ji neubližuje. Ona si to ani nemyslí. Deine je miláček vše, všichni ji hýčkají a rozmazlují. Ona jen nechce, aby se její teta a bratr hádali."
Vysvětlí ti.

Nakloní se k pečínce, kterou právě šenkové postavili na stůl a uřízne si pořádný kus, pak opětuje tvůj úsměv a přikývne.
"Určitě si ji dej. Je to specialista starýho Herkyho, kuchaře, co na Meleborku vaří. Je skvělá. A určitě ochutnej pečínku a pstruha, nikdo neumí takovýho pstruha jako Herky. Já si ho dávám jen tak se salátem, ale s brambůrkama na másle taky není špatnej. Špatný." Láká tě vesele.

Nyskel
27.9.2015
12:32:10
Ne, nezabralo to. Buď nic neví, nebo o tom nechce mluvit. Ale skoro bych řekla, že správně je první varianta.

A pak si vzpomenu, že mě před Kenzym Terry varoval. Neměla bych si být tak jistá sama sebou. Protože čím jistější si budu, tím větší šok pak bude, až se spletu.

"Vypadá zranitelně. Ale kdo by jí chtěl ubližovat? Je moc milá a vstřícná. A tak trochu dětská..." zahraju bokem své zvědavé otázky. Nechci ztratit Kenzyho náklonnost dřív, než to bude nezbyteně nutné. Lehce se na něj usměju. "A krabí polévku bys mi doporučil?" zlehčím to jemnou narážkou na jeho ochotu při představování zákusků.

Pak už se ale rychle otočím na Terryho. Vlastně se mi nechce s Kenzym mluvit, pokud to nemá přinést něco užitečného. Ne teď. "Splnila polévka tvé očekávání?" zeptám se se zájmem. A taky abych přispěla do té konverzační frašky.

Vlk
27.9.2015
12:04:47
Půlkrysa překvapeně zdvihne hlavu, očividně překvapený, že ho ti zde, na hostině, oslovuješ po vlčím způsobu. Podívá se na tebe přes stůl a rozpačitě se usměje.

"Heidrun je přece její teta. Je přirozené, že ji má ráda a že ji na ní zaleží. Navíc oni se v podstatě takhle špičkují pořád. Heidrun se Soterem. Je to něco jako jejich nejoblíbenjší koníček a Deine to rozrušuje. Ona to bere hrozně vážně. Úplně zbytečně, samo. Nic za tím není." Vysvětlí opatrně.

"Jenže Dein je děsně citlivá. Byla taková už jako malý děcko."
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.