abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Alexander   Postava není přítomna 24.3.2016, 15:24:02
Když se rozloučíme s orky tak kousek ještě jedeme, načež dorazíme k jakémusi domu. "Kdo staví tyhle domy na okraji ničeho?" pomyslím si a sleduji ho. Pak se potvrdí mé obavy, když zaslechnu že opět budeme v jedné z takovýchto budov zastavovat. Naštěstí moje obavy netrvají dlouho, jelikož se dozvím že dům patří Attylloeovi.

Vejdu s ostatními dovnitř a rozhlédnu se okolo. Výzdoba je dosti účelová, to se musí nechat. Za pár minut se najednou vyvalí o krbu plamen. Uskočím kosuek stranou a vytáhnu si katanu, připraven ihned k boji. Ovšem není to potřeba. "Hmmm.. Tak takhle vypadá fénix.. Páni.. To je opravdu skvělé zvíře.." je vidět že mě doorpavdy uchvátil, se zájmem ho sleduji celou dobu, a poslouchám pečlivě jeho lova. Pak se trochu zamračím. "Je doopravdy tak jisté že jí nikdo nenajde? Tohle není doba kdy by si někdo mohl být jsitý že je naprosto v bezpečí... Nebo mě to alespoň tak nepřijde.." povím.

Zachvilku opět už vyrážíme. Sotva stihnu něco pojíst. Jako obvykle jedeme bez přestávky. Je to docela dlouho, a už i mě to začíná vadit. Takhle dlouho jsem ještě nejel. ale pak.. Dorazíme ke hvozdu. Ovšem ne jako první.. U něj se začne zhmotňovat menší armáda nemrtvých. Kdybych portálem sám nešel hodně bych se divil kde se berou. Přemýšlím jak se okolo nich dostat. hledám cesty. Způsoby. Slepá místa... Ale není to potřeba.. Z lesa vyjde žena. Tedy spíše vypadá jako taková ta víla o kterých jsem pár lidí slyšel vyprávět. A má domněnka že je to samotná královna elfů se potvrdí.

Vyrazím s ostatními do hvozdu. Nelíbí se mi pocit že by mi měl les něco dovolovat, ale rozhodně nehodlám riskovat co by se stalo kdybych neuposlechnul. Po pár nhodinách se k nám připojí i samotná královna. Vypadá vskutku úžasně. Tolik, že i já si ji prohlížím o něco déle. "Zdá se mi to nebo vypdá tak nějak.. Bezstarostně.. Jako by se vůbec nemohlo nic stát.. " přemýšlím když jí poslouchám.

Pak nás vybídne k otázkám. "Mě by zajímalo co se stane potom, až hvozdu předáme relikvii? Co máte vlastně v plánu? Království není.. Armáda do které jsme se zapsali není... Hodláte se taky zapojit do války? Nebo zde ukryjete relikvii a tím vaše část končí.." zeptám se královny. "A taky by mě ze zvědavosti zajímalo, jestli jste se do tohohle hvozdu nastěhovali, a nebo jestli jste ho vypěstovali až po vašem příchodu.. Ale ať tak nebo tak je vážně hezký.. " povím, dkyž se rozhlédnu okolo.
 
  Merysol   Postava není přítomna 24.3.2016, 13:58:20


Riegalova odpověď mě pořádně rozpálí do běla. On neměl čas říct Lótiel, že jeden den v týdnu jí boj se sedmou může zabít?! COŽE?!


”RIEGALE, DĚLÁŠ SI LEGRACI?! Vždyť tvá chyba Lótiel stála život! Nehraj si, že nebyl čas jí to říct, mohl jsi po cestě, když jsme jeli na koni. Tohle je Neskutečné! Jak ti můžeme teď asi věřit?! Zatajuješ před námi věci, nejsi schopný poslouchat Žiru, uvědomuješ si, že svým chováním nám všem akorát přiděláváš starosti a ohrožuješ nás? Jestli kvůli tobě ještě někdo zemře nebo se kvůli tobě někdo zraní, měl bys prchat hodně daleko. Protože já tě najdu a pošlu tě rovnou do devítipeklí. To ti přísahám!”

Vařila se ve mě krev, kdyby to bylo na mě, nechám někde Riegala bez koně na pospas svému osudu. Jeho štěstí, že velitel je Žira. Dělá, jako kdyby smrt nic neznamenala. Oh, u všech svatých, do čeho jste to život vložili!

Nasupěně pak odejdu zpět k Lise a Bartovi. Nachystám je oba na cestu a napiju se. Sice mám hlad, ale jsem teď tak naštvaná, že při představě jídla mi není zrovna dobře. Jídlo bude prostě muset počkat, než se uklidním…

Žira pak za námi zamkne a Alzanův nemrtvý tady na nás bude muset počkat. Pak už nám nic nebrání se dát zase na cestu. Musím se od Riegala držet co nejdál to jde, protože jinak bych ho asi musela něčím přetáhnout. Chvilku to potvrá, než mě vztek přejde. A možná mě nepřejde ani než dorazíme do hvozdu.

Za pár hodin k hvozdu dorazíme. A nejsme jediný, kdo tam dorazil. Před hvozdem se schromažďuje armáda kostlivců. Avšak dostaneme se nám pokynu pokračovat v cestě.

Po nějakém čase k nám přiletí poštolka, tedy, neúplně poštolka, byla to Alliah. A na sobě měla velmi průsvitné šaty, které vlastně nezrakývaly nic. Hm…upřímně, nedivím se. Vypadat jako ona, klidně bych si na sebe takové šaty taky vzala… Pak už ovšem začnu poslouchat její vyprávění. Jako kdyby snad věděla o všech a všechno. Ani by mě to nepřekvapovalo. Zatím sice nemám jedinou otázku, kterou bych jí mohla položit, možná tak se zeptat na její švadlenu, ale někdo určitě přijde s nějakým užitečným dotazem…
 
  Riegal Faer   Postava není přítomna 24.3.2016, 13:30:30
Prohlížím si tu dokonalou sbírku, kdyż tu přiletí zase ta ohnivá koule. Nejdřív se přikrčím, ale pak si vzpomenu, že jsem to uż někde viděl. Tam na cestě... Jo, je to fénix.

Promluví a trochu zmateně se na něj zadívám. Jakej drak Saldebaar? Není to náhodou chybně řečeno a je to Saldebar? Ten je snad proti nám, ne? Vypadá to, že s tím ale nikdo jiný problém nemá, tak to nechám bejt, asi to je někdo jiný.

Taky objasní záleżitost se Sedmami, dokonce je tu i druhá, bílá. To snad ne, zase nějaká Sedma... Jako by už neudělala dost potíżí... Poodejdu a snażím se být nenápadný, nestojím o další rozebírání.

Skoro se tomu i vyhnu, ale Merysol se nakonec zeptá. Nezbyde mi neż odpovědět. ,, Něco takového ram asi bylo. Já jí to opravdu chtěl říct, ale nějak na to nezbyl čas a brzo potom byl boj a měla smůlu, że to byl zrovna ten den. Naštěstí se nic nestalo. Nemá smysl to více rozebírat, uż to je vyřešené.

Nenechám se rušit dalšími otázkami či viněním a hned se otočím k Lótiel, abych prozkoumal šavli, kterou si vybrala. Je to pěkná zbraň, coż jí taky řeknu.

Pak uż vyjdu ven ke koním, kde na tom svém počkám na ostatní a pak s nimi jedu.

Dojedeme až ke hvozdu, kde nás ale čeká hrozná překáżka: armáda kostlivců. No to snad ne! Taková horda nemrtvých! A zrovna tady, před cílem... Jsme v hajzlu. Připravím se na poslední, beznadějný boj, který ale určitě nehodlám vzdát. Vytáhnu lektvary, abych je znovu rozdal, ale naštěstí nemusím, neboť se stane zázrak v podobě Aaliah.

Všechno rychle zandám a uposlechnu jejího doporučení a rychle se rozjedu do hvozdu. Podaří se nám upláchnout a jedeme v klidu dál.

Aaliah se k nám po nějaké době připojí. Opravdu to zvládla? Zázrak! Teď mám ovšem možnost si ji pořádně prohlédnout. Je opravdu krásná, a co víc... Nahá! Tedy skoro, ale stejně je vše vidět. Stáhnu se o kus dál a snažím se nezírat na ni příliš okatě, zatímco se dostavuje to, co jsem uż dlouho nezażil- erekce. Pokusím se dát nohy víc k sobě a doufám, že si toho nikdo nevšimne.
 
  Karolina   Postava není přítomna 24.3.2016, 12:30:53
Otázka Merysol na Riegala visí ve vzduchu a já si myslím, že nás to zajímá všechny. Čekám na jeho odpověď, protože pokud to věděl a neřekl... Lótiel mi vrátila mastičku na jizvy a tak jsem se trochu odvrátila od ostatních a jemnou vrstvou jsem si potřela jizvu na břiše. Není už tak znatelná, ale nač mít jizvu, když to není nutné?

Když fénix odletí ještě se dojednává jestli nechat Alzanova nemrtvého tady v domě, než se sem vrátíme. Pak už se konečně vydáváme na cestu. Jedeme co to dá a tak se zanedlouho dostáváme na dohled Temného hvozdu. Překvapivě nás po cestě nic nezdržovalo a tak jsme mohli jet téměř do soumraku. Co nás nepotkalo po cestě, stalo se teď.

Z velkého portálu doslova padají kostlivci, celá armáda. Zdá se, že nás do Hvozdu nepustí. Už přemýšlím, co by na ně nejvíc platilo, když se objeví Aalliah. Kdo by řekl, že je krásná, mýlil by se. Na její půvab, krásu a grácii snad ani není výraz. Každá lichotka by jen pokulhávala. A její průhledná roba nenechá v klidu nejspíš nikoho.

Hned se pustila do pomoci, poslala nás oklikou a dala trochu instrukcí. Pobídli jsme koně a vjeli do Hvozdu. Reg se na mě podíval udiveně a Hello se taky párkrát ohlídla. Nedivím se. I mě udivilo, jak se zvířátka vrhla na kostlivce. Usměju se, to asi nečekali, že budou bojovat se zajícem nebo jelenem. Ve Hvozdu je klid, sněhu jen trochu a tam, kde není je vidět zelená tráva.

Aalliah nás po nějaké době dožene ve formě poštolky. Sedne si jako dáma na Nysilova koně a začne si s námi povídat. I když spíš je to zkraje jen monolog. Každému něco řekne. Když se podívá na mě, je vidět, že se zarazila. To co mi řekla mě překvapilo. Už zase cítím, jak mě polévá červená a cítím se provinile.

" Cože? Co mi Attylloe má říct? A proč mi to neřekne ona, když už to nakousla? Je to něco špatného? Snad se nic nestalo Maye? Zná mě? Odkud mě zná, jak o mě věděl a proč mi to neřekl?"

Zatím co ona byla překvapená, já byla zaražená. Nic jsem k tomu neříkala, nevím vůbec o co jde a nevím, jestli se to chci dozvědět právě teď. Teď jsou důležité věci před námi. I když tady nás nejspíš nic nenapadne, ale přesto je třeba dávat pozor. Od té chvíle jsem nezvykle zamlklá, ani když se zastavíme na nocleh nemluvím, pouze když se mě někdo zeptá, odpovím, ale jinak se nezúčastňuji žádných debat. Maso máme ze svých zásob, ještě že jsme to uzené nesnědli. Zvířata dostávala kusy syrového masa.

Cestovali jsme dvě noci a tři dny. Aalliah jela celou dobu s námi, rozmlouvala se všemi, kdo měl zájem si povídat, ukazovala nám místa na přespání. Byly to krásné přírodní domy, které Hvozd vytvořil pro elfy a my dostali tu důvěru, navštívit je a využít na přespání. Bylo tady nádherně, jindy bych byla nadšená, s očima na vrch hlavy. Teď jsem tichá a zamyšlená. Dokonce jsem si ani nedovolila na Aaliah promluvit. I když jsem původ ně moc chtěla, dokonce vím, že jsem se jí na něco chtěla zeptat, ale nějak jsem si nevybavila, na co to bylo.

Třetí den jsme jeli a už jsme začínali být dost unavení, krátké přestávky byly stále častější i když se Žira snažila jet vždy co nejdéle. Únava se už podepisovala snad na všech. Už jsem vyhlížela netrpělivě náš cíl.

" Tři dny. Tři dny zase pojedeme zpátky. Tady kouzlit nemůžu. Jedině, že by nám to Aalliah povolila, pak bych vytvořila portál k domu Attylly. Uvidíme."
 
  Anglino   Postava není přítomna 24.3.2016, 10:58:31
Alliah nás zachránila před kostlivci a pak nás dohnala v hvozdu.

Při pohledu na Aalliah jak sedí na koni a jede s vámi hvozdem se mi v hlavě honí myšlenky.

"Ta by dovedla rozpálit muže. Ta pavučinka co má na sobě nic neskrývá. Pro barbara je ale moc éterická a nedostupná. Úcta k ní mi nedovolí další vilné představy.
Musím přijít na jiné myšlenky. Co to Lótiel po mně vlastně chtěla"


Poslouchám jak Aalliah hovoří o tom jak se máme chovat v hvozdu, aby k nám zůstal nakloněn.
Pak oslovila postupně Lótiel, Stopaře a Karolinku. Pak jsme v poklidu jeli hvozdem.

"Karolinko jdu se zeptat Lótiel co mi chtěla."

Přijedu blíže k Lótiel a a zašeptám.

 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 24.3.2016, 1:21:22
Na Karolíninu prosbu se fénix vznese a přiletí k ní. "Krásný safír, takovýchto kamenů je na světě málo. Jeden býval v Questaquace ve cvičné místnosti pro kouzelníky. Mistr onyx ho naštěstí stihl zničit, jinak by se dostal Saldebaarovi do rukou a to by pro nás bylo dost špatné. Jistěže ho vezmu, ten by měl být v nějaké místnosti, kde se učíš kouzlit. Věřím, že i tu ti Aribeth opatří. Bude na tebe čekat, až splníte váš úkol." Poté si nechá uvázat šátek kolem krku.

Když se Stopař zmíní o orcích, fénix se zaraduje. "To bude moc užitečná pomoc. Rovnou jim poletím naproti, aby na mě nemuseli čekat, děkuji, že jste mě informovali. Jinak by šli na jedno místo, kde o nich Aribeth bude vědět. Ta by mě za nimi poslala, ale takhle se to krásně urychlí." Odpoví s náznakem vzrušení v hlase.

I Alzanovi odpoví. "Neříkám, že jsi blázen. Ale usoudil jsem, že nejmoudřejší je, vyzvednout to co nejrychleji. A když jsi načal ten vazebný předmět, měl bych vás ještě informovat, že Attylloe již pátrá po tom, jak natrvalo zneškodnit tohoto kostěje, ovšem jediné, co zjistil je, že Simplicus dnes oživil ještě jednoho kostěje. Toho poslal zabít Aribeth, ale tu nikdy nenajde, takže zatím od něj nehrozí bezprostřední nebezpečí."

Když fénix odletí, Riegal se koukne na šavli, kterou si Lótiel vybrala a nenajde na ní žádný problém. Je to skutečně mistrovský kousek, dobrá volba.

Jakmile již není co řešit, je na čase opět zvednout kotvy. Žira za vámi zase zamkne dům a klíč pečlivě uschová. Nechat nemrtvého tady odsouhlasí, problém v tom nevidí, pokud ho nevidíte ani nikdo jiný, ten zůstane usazený v křesílku, zapálí si cigaretu a popíjí whiskey. Prostě takový nemrtvý labužník.

Nyní již není žádný problém opět nasednout na koně a ujíždět na sever. Ujíždíte a za pár hodin již vidíte okraj Temného hvozdu. Jedete velmi rychlým tempem, přestávky děláte málo a krátké, takže ještě před soumrakem dorážíte k hvozdu. Bohužel, někdo jiný tam doráží také. Vidíte armádu. Armádu čítající zhruba pět-set nemrtvých kostlivců. Objevují se proti vám, jen tak ze vzduchu. Poznáte, že prochází portálem, stejným, jako umí vyčarovat Karolína, jen o dost větším.

Kostlivci spořádaně pochodují proti vám. Proti těm bojovat nemůžete. Je jich mnoho. Velmi mnoho. Už se zdá, že je vše ztraceno, když z hvozdu těsně vedle armády vystoupí elfí žena. Nádherná žena. Štíhlá, dokonale tvarovaná postava je zahalena pouze v průsvitném rouchu, které vůbec nic nezakrývá. Dlouhé plavé vlasy lemují její krásný obličej. Nikdy jste neviděli nikoho vznešenějšího. Aribeth je samozřejmě krásná a velmi vznešená, ale je to válečnice, tohle je královna. Nikdo jiný to být nemůže.

Ve vašich hlavách vám zazní hlas, jistě je to její hlas. "Jeďte do hvozdu, objeďte je, já je zastavím. A mimochodem, Aalliah jméno mé." I její hlas je vznešený, nádherný, podmanivý, skoro máte chuť pokleknout a projevit jí úctu jen na základě hlasu. Pak se začnou dít divy. Z hvozdu, kolem elfky začnou létat šípy, tisíce šípů. Ani jeden ji však nezasáhne, zato kostlivce ano. Některé sice proletí neškodně mezi žebry, ale jiné zasáhnou lebku, páteř, končetinu. Kostlivci padají k zemi, ale opět vstávají. Šípy nestačí, ale Aalliah to nevyvede z rovnováhy.

Začne hvízdat jakousi podmanivou melodii a z hvozdu vyběhnou lesní zvířata. Vlci, medvědi, ale i jeleni či zajíci. A všechna zvířata začnou na kostlivce útočit. Každopádně, je na čase, abyste poslechli. Opět se vám v hlavě ozve její hlas. "Nebojte se a jeďte, hvozd vás navede správným směrem a obstará vám dostatek potravy na cestu. Tři dny vám bude trvat cesta hvozdem, připojím se k vám, až tihle budou opět mrtví."

Asi dvě hodiny jedete hvozdem, bylo vám řečeno, že smíte jet na koních, tak ani neslézáte. Po těch dvou hoďkách se k vám snese jakási poštolka a dosedne na Nysilova koně. Tam se promění v tu nádhernou elfku. Na koni sedí jako správné dámy, obě nohy na jednu stranu. Ani se nedrží a v klidu jede. "Zdravím vás, předtím jsem se vám ani nestihla pořádně představit. Samozřejmě vám o mě Maya říkala, že se mnou domluvila ukrytí relikvie ve hvozdě. Hvozd s tím souhlasil a chápe, že kdyby relikvii neukryl, tak by to znamenalo i jeho konec. Proto je k vám tak hodný a dovolí vám jet na koních. Stejně tak vám povolí kouzlit v případě nouze. Ale prosím, v žádném případě nechci vidět oheň, kácení stromů nebo lov jiné zvěře, než kterou určí hvozd. Když bude nějaké raněné zvíře, ukáže vám ho. A to ulovit smíte.

Vaši zvířecí pomocníci smí lovit, ale pouze pro svou potřebu, ne pro vás. Co se týče ohně, i kouřit bys měla co nejméně Žiro. Když jsi tu byla naposledy, hvozd nebyl probuzený, proto mu to nevadilo. Nicméně, čas od času to přežije."


Pak svůj pohled upře na Lótiel, mírně se zamračí. "Ty budeš jistě Lótiel, znala jsem tvého otce. Byl to velmi čestný muž. Je mi líto, že jsi ho nikdy nepoznala." Řekne potichu.

Také na Karolínu pohlédne, tentokrát se zdá překvapená. Už se nadechuje, že něco řekne, ale pak si to rozmyslí. Chvilku mlčí, než promluví. "Také bych ti chtěla něco říct, mladá slečno, ale nepřísluší mi to. Zeptej se Attylloea, co jsem měla na mysli, jistě to bude vědět a jistě se vyhýbal prozradit ti to. Teď ale bude muset říct, odkud tě zná a proč věděl, že právě ty jsi nejlepší na to, abys u sebe měl relikvii." Říká s vážnou tváří.

Také na stopařovi její pohled spočine. "Jeden z tvých předků, Egon, byl mým dobrým přítelem. Společně s ním jsem se stala hraničářkou."

Poté nechá chvilku mluvit zase vás, jistě se na něco chcete zeptat. Pro muže je velmi těžké myslet jasně, takhle z blízka je ještě lépe vidět, že její roucho je úplně průsvitné a Aalliah je pod ním úplně nahá.
 
  Alzan   Postava není přítomna 23.3.2016, 22:51:30
"Od psího démona?Podivím se Lótiel, když dokončím zběžnou prohlídku knihy. "Tak to je to, co vás napadlo? To mi připomíná, že jste se ještě nepodělili, co se stalo a jak jste pochodili. Dle malého počtu zvířat v okolí jsem usoudil že kletba je zlomena. Něco dalšího zajímavého se odehrálo? Krom psího démona..."

Ve chvíli odpočinku a mých slov přiletí dovnitř cosi komínem. Z toho něčeho se vyklube fénix a nepřímo řečeno mě nazve pošetilcem. To mi nedá a musím se ohradit.

"Ano, není to ideální řešení, ale když jsme nevěděli, kdy si pro to někdo přijde, tak by to na tu chvíli bylo ve větším bezpečí ve hvozdu a ten někdo by si to vyzvedl tam. Nejsem blázen abych schovával natrvalo dva takové předměty u sebe. To by bylo totéž, jako schovat kostějův vazebný předmět u něj."

Poté počkám, než fénix domluví, zodpoví dotazy a odletí. Otočím se na Žiru. "Když se sem budeme vracet, nebylo by nejlepší nechat nemrtvého tady? Pokud to teda nebude Attyloemu nebo někomu jinému vadit."
 
  Lótiel   Postava není přítomna 23.3.2016, 22:37:24
“Od psího démona.“ Odpovím Alzanovi a s úsměvem sleduji, jak si knihu prohlíží.

Když z krbu vyletí ohnivá koule, přikrčím se. Čekám bolest, smrad spáleného masa a další nepříjemnosti spojené s ohněm. Z koule se však stane Fénix. Oddechnu si a zvědavě poslouchám. Takže válka je sice prohraná, ale na hlavu poražení nejsme. Ještě tu je pořád šance.

Když se Fénix zaměří na mě, překvapeně pozdvihnu obočí. “Tři tisíce let?“ Vydechnu překvapeně. Vyprávění o Černé a Bílé Sedmě je zajímavé. Ale jo. Klidně mu ji nechám. V ruce mi tahle sedí sice nejlíp, ale tamta je prostě hezčí. Přimhouřím oči. Ale nejdřív se na ně podívá Riegal. Abych si zase nevzala nějakou zákeřnost.

Anglino mě odmítne. To jsem nečekala. Zarazím se a chvíli nevěřícně zírám, jestli to myslí vážně. Ale očividně ano. I Karolína se na mě dívá zvláštně. “Jistě. Hned Ti ji přinesu.“

Otočím se na patě a jdu ke svému batohu. Vyndám z něj mast a vrátím ji Karolíně. “Děkuju.“

Pak se začnu opět věnovat zbraním na zdi. Nadechnu se, abych si na pomoc přizvala Riegala, ale ozve se Merysol. Zavřu pusu. Tak tohle vysvětlování Ti, chlapče, nezávidím. Já Ti sice odpustila, ale neznamená že zapomněla.

Znovu se prohlédnu zbývající zbraně. Bude to jedna a nebo druhá.
 
  Anglino   Postava není přítomna 23.3.2016, 21:17:41
Vyslechl jsem si od Karolinky co bylo potřeba a jsem tak trochu zase schopen vnímat kolem sebe.

Zvednu se poděkuji Karolince úsměvem a vracím se mezi ostatní ať slyším co plánují.

Merysol vyslovila to co i mi vrtalo hlavou. Zda si Riegal a někdy i jiní nenechávají důležité věci pro sebe.

Nebudu se do této debaty míchat, ale o to více naslouchám o čem se hovoří a odpověď Riegala mne zajímá.
 
  Merysol   Postava není přítomna 23.3.2016, 20:09:51

Alzan přijde s návhrem, že bychom měli šperkovnici nechat ve hvozdu s relikvií, ale s jeho nápadem úplně souhlasit nemůžu. A než stačím cokoliv říct, přiletí k nám Marius a posadí se mi na rameni. Trochu jemně se pousměji, jsem totiž neskutečně ráda, že se s ním zase vidím, i když bych se s ním raději vítala za jiných okolností. Ahoj Marie, jsem ráda, že tě zase vidím…

Celou dobu, co je Marius u mě neřeknu ani slovo. Konec konců, ani nemusím, s Mariem se můžu bavit i beze slov a ostatním zatím ani nemám co říct.

Nakonec Mariovi odevzdám šperkovnici, doufaje, že s ní v pořádku doletí za Aribeth. Dobře doleť a pozdravuj. Myslím, že ty víš, co máš ode mně Aribeth vyřídit…

Těsně před tím, než Marius odletí, dám nám ještě přednášku o sedmách. Vybaví se mi ta noc u hospody. Pokud Lótiel bojovala tou sedmou, nedivím se, že skonšila tak hrozně…Proč jí vlastně před tím nikdo nevaroval? Vždyť minimálně Riegal by to určitě měl vědět, co ta věc dělá!

Hodila jsem očkem po Bartovi, jestli tu něco nelikviduje. A Bart kupodivu…spal. Máš štěstí, lumpe. Nic si tu neprovedl.a pak se natočila k Riegalovi. ”Poslyš, Riegale…ty jsi tu černou sedmu měl v ruce, ne? To mi chceš říct, že jsi nezjistil, že jeden den v týdnu je na nic a škodí?”
 
  Anglino   Postava není přítomna 23.3.2016, 19:05:52
Stál jsem opodál domu a v duchu rozmlouval se svými předky. když mne z mého rozjímání něco vyrušilo.

"Nešálí mne zrak jako by hořící koule vletěla do komína.
Měl jsem takový divný pocit jako by se mi artefakt který mám chránit vzdaloval. Při tom jsem ale necítil, že je Karolinka jako jeho nositelka v ohrožení. Musím se vrátit a zeptat se jí co se děje."


Vrátil sem se spět do domu ve chvíli kdy odlétal Fénix.

"Karolinko. prosím tě mohla by jsi mi ve zkratce říci o co jsem přišel.
Prosím tě pojď na chvíli stranou."


Ve chvíli kdy jsem Karolinku požádal o soukromý rozhovor. Přišla k nám Lótiel a požádala mne o to samé.

"Jak se mám zachovat. na rozhovor s Lótiel nemám zrovna tu správnou náladu a především se chci od Karolinky dovědět co je s relikvií."

Otočím se k Lótiel a omluvně pronesu.

"Lótiel promiň teď mám důležitou rozmluvu s Karolinkou. Jestli bude čas promluvíme si později."

Pak jemně vezmu Karolinku kolem ramen a vedu ji stranou. Doufám že se nechá odvést a budeme si moci popovídat.
 
  Zar´farro   Postava není přítomna 23.3.2016, 15:17:26
Tak nějak zklamaně pokrčím rameny. No když tu knihovna není tak není, no.

Natruc se ještě trochu porozhlédnu, nepůjdu daleko a ničeho se nebudu dotýkat, jen se dívám.
Když už toho mám dost, a nemám co dělat vylezu před barák, vezmu si pytel s ..... no ten z Orčí vesnice a jdu zpracovávat obsah. Už je to dost propečené, ale chtělo by to vykostit a lehce zpracovat, ať se to lépe skladuje.

Pokud by měl někdo hlad nabídnu klobásu, nebo buřtík.
 
  Stopař Talhut   Postava není přítomna 23.3.2016, 10:02:18
Po nějaké době v sedle dojedeme k opuštěnému domu uprostřed ničeho.
"Kdo by pobýval na takovémto místě??"

Žira dodá, že dům patří Attyloemu. To by to celkem vysvětlovalo. Uvnitř je to však pěkně zařízené. Na stěnách plno zbraní všeho druhu. Žira nás nabádá, abychom nic nebrali. Pouze Lótiel si smí vybrat jeden z mečů. Trochu ostřejší pohled naší černé velitelky schytá Riegal a já.
"No jo. Člověk si jednou něco vezme a hned je z něj zloděj. Budu to muset asi nějaký čas vydržet."

Poté se začnou řešit všechny možné věci. Kniha, safír, šperkovnice.
Když slyším, co se v safíru skrývá kysele si odfrknu.
"No skvěle. Další čokl."
Potom se trochu omluvně podívám na své dva mazlíky i na Rega i Barta.

Po Lótielině návrhu schovat šperkovnici společně se sekáčovo relikvií se tu objeví Fénix a kolem nás se rozlehne jeho hlas, Nabádá nás, abychom mu šperkovnici dali a že ji odnese k Aribeth, která je teď na bezpečném místě.
Karolína než odletí požádá jej, aby odnesl i ten safír. I mě to nedá.

"Také máme nové spojence. Orky z Ledového spáru. Na konci nedalekých hor se vydali na sever. Chtějí se přidat k Aribeth. Pošlete jim někoho naproti, aby se k ní dostali co nejdříve. Jejich šaman by možná mohl pomoci doplnit její síly rychleji." Dodám.

Potom si vezmu nějaké zásoby z mého batohu. Moc tam toho už nezbývá. Ostatní máme na Nysilovo koni. Dva plátky sušeného masa hodím Gurovi a Giře. Jablko pro koně a sám si dám krajíc chleba a sýr.

Po krátké přestávce jsem už opět připraven vydat se do hvozdu. Byla dobrá zpráva, že nás hvozd nechá v klidu projít i na koních a dokonce, že nás i nasměruje ke svému srdci, kde máme relikvii schovat.
 
  Karolina   Postava není přítomna 23.3.2016, 2:38:07
Vezmu si safír od Riegala zpátky.

" Děkuju, myslela jsem si, že to tak je."

Uložím ho zpátky do vaku. Pak pozoruju Jak Lótiel dává knihu Alzanovi. I ten, stejně jako ona, ji prohlídne a pak ji schová.

" Možná tam bude něco i pro mě? Hm, uvidíme. Vždyť do toho pořádně ani nekouknul."

Pak se objeví Lótiel u mě a Anglina, chce mluvit s Anglinem. Udělám krok stranou, aby mohl jít a koukám na ni udiveně.

" Co to plácá? Ach jo."

Pak si ještě na něco vzpomenu a než odejdou, pokud s ní Anglino půjde, řeknu:

" Zbyla ti ještě ta mast na jizvy? Pokud jo, tak až budeš mít čas, vzala bych si jí. Teď by se hodila i mě."

Když se pak z krbu objeví fénix, jsem hned ve střehu. Poslechnu si, co říká, přikývnu. Je jasné, že soudný člověk se nepřidá ke králi severu. Bude to nějakou dobu trvat, ale když splníme úkol, tak pomůžeme i my svou troškou. Ještě než odletí, zeptám se ho:

" Prosím tě, potřebovala bych si u tebe něco schovat. Myslíš, že bys mohl odnést ještě něco?"

Sundám si šátek z hlavy, vyndám safír a vložím ho do šátku, ze kterého udělám raneček, aby safír nevypadl. Pokud bude fénix souhlasit, dám mu to na krk, aby mu to nepřekáželo.

" Moc děkuju a ještě bych chtěla říct něco. Pokud to přežiju, tak až vyjdeme z hvozdu, můžu už zase kouzlit, tak můžu udělat portál a budeme tady na to šup. I se zvířaty."

Pokud si safír nevezme, uschovám jej zpátky a šátek znova zavážu na hlavě. Přednáška o Sedmách je zajímavá. Člověk by čekal, že to bude obráceně, v tom je ta léčka prokletí. Zavrtím hlavou nad lidskou vynalézavostí. Pak už se začnu chystat k odjezdu. Dám zvířatům napít a Hello dostane jablíčko. Pak se podívám Regovi do těch jeho loudivých očí, usměju se a dám mu kus sušeného masa.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 23.3.2016, 1:53:25
Sedíte, stojíte, protahujete nohy, necháváte odpočinout bolavé zadky. Zhruba v době, kdy Alzan navrhuje šperkovnici ukrýt také v temném hvozdě, z krbu vyletí ohnivá koule a rychle se promění ve fénixe. Sedne Merysol na rameno a ozve se jeho hlas, ale nevychází z ptáka, vychází z prostoru kolem vás. "Uschovat dva předměty, které nás všechny mohou zahubit, na stejné místo, to je pošetilost. Stejná pošetilost by byla, obojí to nechat u vás. To byste byli v obrovském nebezpečí. Ještě ve větším, než jste teď.

Já tu šperkovničku vezmu a odnesu ji Aribeth, neboj se, tam bude v bezpečí. Aribeth je ukryta na bezpečném místě a tento rubín na tom bude stejně. Drak Saldebaar říkal, že jste dobře informováni o tom, že válka je prohraná, ale to neznamená, že je vše ztraceno. Když lidé na vlastní oči vidí krutost Krále severu, dodává jim to odvahu. Navíc, král Marco II. přežil a mnoho lidí se za něj postavilo.

Jinak.... Královna Aalliah vás očekává a říká, že probuzeného hvozdu se nemusíte bát a že můžete projet na koni. Hvozd vás prý sám navede na místo, kam potřebujete.

Taky jsem od Aribeth dostal za úkol, nasměrovat vás zase do tohohle baráku, až budete mít úkol splněn. Tady na vás někdo počká a pomocí portálu vás dostane tam, kam potřebujete. Nejspíš Maya nebo drak Saldebaar."


Poté fénix počká, jestli nemáte nějaké dotazy a jakmile žádné nejsou, vezme od Merysol šperkovnici a odletí. Samozřejmě vám ale nejprve popřeje mnoho štěstí a rozloučí se.

******

Když Lótiel vybírá ze šavlí, objeví něco velice zajímavého. Najde přesně stejnou šavli, jako je její sedma, jen nemá černou barvu, ale naopak jasně bílou. Také má vyrytý nápis sedma. To Fénix zrovna odlétá a když si všimne, že na ni Lótiel kouká a u jejího pasu si všimne té jejhí sedmy, vrátí se. "Po třech tisících letech jsi první, kdo dal dohromady černou a bílou sedmu. Předpokládám, že černá sedma tě zklamala a chtěla by sis od Attylloea vypůjčit jinou zbraň. Bylo by ode mě slušnost, vysvětlit ti, jak to s těmi sedmami je.

Je to ironie, že bílá sedma je o tolik horší, než černá. Vlastně to jsou skoro stejné meče, ale černá sedma získává jeden náhodný den v týdnu velmi špatné vlastnosti a často zaviní smrt nositele. Zatímco bílá sedma má ty samé špatnosti šest dní v týdnu a pouze jeden den má výborné vlastnosti, stejné, jako černá sedma po šest dnů. Ten jeden den je vždy ten samý. Jakmile je černá sedma na houby, bílá sedma ji doplní, protože je dobrá.

Nicméně je dost nepraktické nosit dva meče a až během boje si vybírat, proto bych ti tu bílou sedmu nedoporučil vzít si na doplnění, místo toho si spíš vem jiný meč. A pokud tady místo něj Attylloeovi necháš černou sedmu, bude ti líbat ruce a dá ti cokoliv si budeš přát. Mít obě dvě tyto sedmy je snem každého sběratele."
Poté již skutečně vyletí ven komínem.

Na Zar´farrovu otázku ohledně knihovny mu Žira odpoví, že je tu prvně v životě, jak již jednou zmínila. Ale vřele nedoporučuje tu šmejdit, stejně nebude tolik času na nějaké studování, měli byste se tu zdržet tak kolem půl hodinky, déle raději ne.
 
  Alzan   Postava není přítomna 23.3.2016, 0:57:10
Podívám se Lótiel, když mi předává knihu. "Elfsky samozřejmě umím. Kde jste vzali knihu temných kouzel? Teda dle tvého popisu." Ani nepočkám na odpověď a zběžně ji prolistuju, abych zjistil, že písmo je moc drobné.

"Hmmm, to bude veselé. Ikdyž..." Odmlčím se, sednu k nějakému zdroji světla (stopařův plamen/vyjdu ven/kouzlo) a chvilku louskám ty blechy na začátku knihy a pak hned na jejím konci. "Je tu kouzlo na zvětšení té knihy. Až bude víc času, tak ho nastudju. Třeba tam bude někde i zmenšení... To by byla užitečná kouzla.

Pak se ještě jednou otočím na Lótiel a usměji se. "Každopádně díky. Jsem zvědav, co v ní bude. Třeba tam nebudou jen temná kouzla ale i něco pro Karolínu." Při těch slovech se na ní podívám.
 
  Lótiel   Postava není přítomna 23.3.2016, 0:23:47
Uklidím se do koutka a prolistuju knihu. Moc toho nevyčtu. Mračím se při tom a ostřím co mi síly stačí. Ale to málo co vyčtu, mi stačí k tomu, abych věděla, že to není čtení na dobrou noc a ani sbírka písní. Prostě nic pro mě.

Zavřu knihu a přejdu k Alzanovi. “Na. To je spíš pro Tebe. Kouzla a rituály alá Simplicus. Doufám, že zvládáš elfštinu.“ Usměju se nakonec.

Drahokam mě zajímá jen do doby, než zaslechnu, že je v něm zalezlej démon a že drahokam je vlastně je nádrž na magenergii. Kysele se ušklíbnu. Taková škoda...

Merysol poslouchám pozorně. “Promiň. Já tomu všemu zas tak moc nerozumí. Ale pokud bude Attylloe likvidovat Kostěje, tak kdo zabrání Siplicovi si pro ten kámen k Aribeth zajít. Když je teď Aribeth tak slabá.“ Zeptám se opatrně.

Počkám si na odpověď.

Pak ze stěny sundám všechny šavle a jednu podruhé odzkouším. Ta, co mi bude sedět v ruce nejlépe si ponechám a zbylé vrátím na stěnu. Sedmu přivážu k sedlu a na opasek půjde ta nová.

Krátce se rozhlédnu po lidech a zamyšleně pohladím Win na hlavě. Tak jdem na to, děvče.

Přejdu k Anglinovi a lehce se na něj usměju. “Potřebovala bych si s Tebou promluvit.“ Řeknu mírně. “Mezi čtyřma očima.“ Dodám a omluvně se usměju na Karolínu. “Promiň.“ Pak se znovu podívám na Anglina. “Půjdeš se mnou, prosím?“
 
  Alzan   Postava není přítomna 22.3.2016, 23:42:22
Konečně po další cestě dorazíme k domu, kde si trochu odpočineme. Slezu z koně a pořádně se protáhnu. Už mám pěkně naklepanou pr... zadek. Pak ze Žiry vypdane, že to patří Attyloemu. "A Já myslel, že Attyloe bydlí ve hvozdě. To jsou mi novinky."

Poté, když už jsme všichni vevnitř poslouchám Žiru a její zprávy. "Tak nějak jsem počítal s tím, že bude muset počkat venku. Takže není problém. Jen tam najít nějaké místo, kde na něj nikdo nenarazí... A kde ho pak budem moc vyzvednout. To znamená jít tamtudy i zpátky.

Co s kostějem jsem řešil se šamanem. Teď je to aspoň o starost míň. Dokud neudělá dalšího..."


Poté Karolína vytáhne jakýsi drahokam, který by mohl obsahovat magii. Podívá se u toho na mě. "Na mě nekoukej. Na vycítění magie mám stejné, ne-li horší vlohy než ty. Pokud to magií někde přímo nekypí, nebo tam není surová magie, tak to nepoznám. Možná Ještě působení temných sil, ale kouzelný předmět ne."

Žira s Lótiel řeší nějakou knížku. Merysol vytáhne zas nějakou šperkovnici. Zatímco knížka mě nechala chladným, kdo ví co za babské romány tam mají, obsah šperkovnice je životu nebezpečný. "No, hele, a než čekat, než si pro ní někdo přijde, nebude lepší, ji uschovat ve hvozdě spolu s tím artefaktem od paní Shachath?"
 
  Zar´farro   Postava není přítomna 22.3.2016, 20:22:06
Když se konečně připojím ke skupině a opráším veškerý popel ze svého oblečení, zkusím odhadnout o co jsem přišel. Vypadá to, že to řvaní co jsem zaslechl bylo od naší skupiny, ale naštěstí nikdo není zraněný, pouze někteří vypadají naštvaně. Proto radši mlčím a jedu za ostatními. Sem tam sáhnu do batohu. Z batohu to vždy narvu rovnou do pusy a dlouho to žvýkám.

Na konci úseku cesty se objeví barák, a já čumím co to takhle uprostřed ničeho dělá. Když navíc má Žira klíče a řekne, že je Atyllův ... no popravdě to už se zas nedivím. Vždyť cokoli co se těhle podivínů týče, nebo našeho úkolu ... je tak trochu podivné.

Vlezu dovnitř, kupodivu zde to vypadá lépe než z venčí. Všichni koukají co je tu za zbraně a pak zkoumají nějakej šutr.
Na ten se narychlo podívám.

Je to znám, to je safír, ty používal doktor Šar-de Latán. Nikdy jsem jeho přednášky nepochopil, jak modlení k šutru jeho pohyb v prostoru a jím lámané světlo mělo pacientům pomáhat mi uniká. Byla to prostě blbost.

Hele třeba tu má Atyllo nějaký knížky ....
pomyslím si a začnu nakukovat za jednotlivé rohy / dveře a hledat knihovnu.

Pokud jí jen tak nenajdu rovnou se zeptám. Žiro? ..... Hele nemá tu třeba ... knihovnu?
 
  Merysol   Postava není přítomna 22.3.2016, 20:06:38

Začínám z toho ježdění být celkem rozlámaná. prvních pár dní se to snést dalo, když jsme koně alespoň chvilku vedli, také nebyl problém, ale co jsme začali jet v kuse, ozvalo se mi snad celé tělo. No jo, na ježdění na koni prostě nejsem zvyklá. Vždyť jsem se té své potvory ještě nedávno bála. Možná bych mu taky mohla dát jméno. A potvora se mi i docela líbí…i když, je to vhodné jméno pro takového koně? Asi ne…co třeba….Lisa. Jo, to by šlo. Lisa. Takže Bart a Lisa. Moji dva věrní, zvířecí společníci…

Barta vběhne dovnitř spolu s prvními. Trochu se zamračím, nelíbí se mi, že tak vyvádí. Vždyť by na něj mohl někdo šlápnout. Ale křičet nemá cenu a ani se mi nějak nechce.

Tak tady bydlí Atylloe… proběhne mi v hlavě, když vejdu i s Lisou dovnitř. Rozhlédnu se kolem, ale víc mě zajím to, co nám chce Žira říct.

Při jejích slovech se mi uděl trochu zle. Výborně, tak snad si alespoň nebudeme muset dělat hlavu s kostějem. Ale co ten druhý, kterého si Simplicus udělal? Poslouchám dál, dokud Žira nedomluví a pak jen zavrtím hlavou. Tak jo, hnala jsem vás se Stopařem vpřed. Ale bylo to špatně. Tušila jsem, že se něco pokazí. Ale dokud to prostě neřekne Attylloe nebo někdy jiný, tak jsem jen bláznivka, co vás chce uštvat. Díky, fakt díky všem….

I když se cítím trochu dotčeně, nic neříkám. Lótiel pak začne se Žirou řešit knížku a Karolína safír. Já si vzpomenu na šperkovnici. Zalovím pro ní a prohlédnu si ji. Přemýšlím nad tím, kolik mohlo uplynout času od mého rozhovoru s Mariem. Pak tu šperkovnici zase uklidím.

”Ehm…asi byste si zasloužili vědět, co v té šperkovnici je…” začnu ze sebe pomalu soukat. Podívám se po ostatních, jestli vůbec někdo věnuje pozornost tomu, co říkám…a i kdyby ne, je to jejich věc. Nutit nikoho, aby mne poslouchal, nemohu. ”…je tam rubín ze Simplicova meče. Kdyby ho dostal, ten meč by byl ještě mocnější. Pro tu šperkovnici by si měl někdo přijít a odnést ji Aribeth. Simplicus ten rubín nesmí dostat.”
 
  Anglino   Postava není přítomna 22.3.2016, 19:56:43
Když jsme dojeli postaral jsem se o koně. Ten rum mi pomohl.Mlčky jsem jej vypil a šel jsem se projít po okolí abych si vyčistil hlavu.

Ta hádka mne mrzela. Musím být chvíli sám se svými bohy.

"Zůstávám na dohled nechci nechat Karolinku bez dozoru.
 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 


 


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.