abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Nyskel
9.10.2015
22:19:34
Zmizí za dveřmi a já konečně spustím nohy na zem. Zamyšlenost mě rychle opouští a cítím, jak mi lehce zrůžověly tváře. Vlastně... cítím, že ve mně začíná klíčit nervozita.

Odklopím víko truhly a vylovím pyžamo. Pak se ale bezděky zadívám do zrcadla. A to, co vidím, se mi vlastně líbí.

Složím pyžamo zpátky a rozhlédnu se po místnosti. Truhla, stolička u zrcadla, výklenek v oknu... postel. Očima zůstanu přilepená na baldachýnu a polknu.

Ne, sedátko u dveří bude rozumnější.

Poslušně se tam přesunu, zababuším se do župánku a čekám. A nervozita ve mně dál pracuje...

Gunter
9.10.2015
22:05:52
Vesele se zašklíbím a s doboru náladou se mi vrací i trocha energie.
"Fajn, bude něco slaďoučkého pro naši malou zmlsanou lištičku. Hned to zařídím." Ještě jednou se dotknu očima štíhlé postavičky se záplavou lesklých nazrzlých vlasů a zavřu za sebou tiše dveře.

Najít služebnictvo mi nečiní žádný problém. Vyznám se tu, tudíž zamířím rovnou do kuchyně, kde najdu dvě dívky umývající nádobí. Poprosím je zdvořile o noční svačinu a ony mi s úsměvem vyhoví. Odkážou mě na stoličku u ohniště, kde trpělivě počkám, až mi donesou podnos se dvěma oušky a na něm horu jakéhosi malého krémového cukroví, zdobeného lístečky z marcipánu a nádherně voňavý mátový čaj s konvičkou horkého mléka.

Uctivě poděkuji a opatrně se vydám s tou náloží zpátky. Tentokrát nezaklepu, ale kopnu špičkou boty do dveří, protože tác je dost těžký a mám obě ruce zaměstnané.

Nyskel
9.10.2015
21:57:43
Usměju se. A jsou v tom zvláštní... rozpaky? Zároveň to má ještě hlubší význam. Nemusím ani odpovídat. Ví, že to cítím stejně. Vlci to vědí... "Ti to věděli vlastně hned..." dojde mi najednou další souvislost z naší společné, nedlouhé minulosti.

"Možná něco sladkého?" navrhnu tak trochu provinile. Můj mlsný jazýček patří mezi mé slabiny. A také to víme oba... Víme toho vlastně o sobě už hrozně moc. Na tak krátkou dobu...

Gunter
9.10.2015
21:53:52
"Jsem unavený." Souhlasím věcně a pomalu zase skrčím nohy a postavím se.
"Ale to nevadí. Chci tenhle den zakončit něčím normálním. Něčím hezkým a nedovedu si představit nic příjemnějšího než čaj s tebou."

Jemně se jí ukloním a zamířím ke dveřím.
"Chtěla bys k tomu ještě něco? Ovoce třeba, něco sladkého nebo sýr?" Zeptám se ještě.

Nyskel
9.10.2015
21:49:44
"Nemá..." hlesnu zklamaně v duchu.

Jen abych v zápětí zajásala. "Jo, čaj by byl moc příjemý..." usměju se.

"Jen... vypadáš dost unaveně." znovu zabojuje má zbabělost, aniž bych tomu dokázala zabránit...

Gunter
9.10.2015
21:43:16
Pomalu mi dochází, že bych možná neměl dávat únavu tak najevo. Jenže jsem úplně malátný.
Ne, fyzicky. Spíš psychicky.
"Ne, hlad nemám." Zavrtím odmítavě hlavou, ale ta představa horkého kouřícího čaje nebo...
"Horký čaj bych si dal. Horký čaj s mlékem. Jen tak si popíjet a nedělat vůbec nic, jen si povídat. To by bylo úžasné, co říkáš?" Rázem trochu ožiji.

"Skočím pro něj. Dáš si také?"

Nyskel
9.10.2015
21:38:39
Nechce o tom mluvit. A je unavený. Cítí to z něj i Vlčice ve mně.

Nejistě se zavrtím. Chtěla jsem si s ním promluvit. "Říct mu... no... aspoň něco. Ale jestli je takhle unavený, stejně by mě nevnímal. Asi..." začíná se mi vemlouvat má zbabělost a strach. Silní spojenci.

Přesto se ještě nechci vzdát. Ne úplně.

Pokukuju po něm, jak sebou tak plácnul na sedátko, a váhám.

"Nemáš ještě hlad nebo něco? Možná trochu čaje?" optám se. Zní to asi trochu zvláštně. Teď jsme přišli z večeře. Ale je fakt, že u plného tácu s jídlem se nám vždycky hezky povídalo...

Gunter
9.10.2015
21:34:00
Konečně vejdu dovnitř a posadím se na sedátko u okna. Očividně se mi zalíbilo. Tvář mám unavenou a oči ustarané. Opřu se týlem o zeď a zadívám se na ni. Přikývnu na její zmínku o Tině a ušklíbnu se.
"Jo, hubatá, to ona být umí a Cora je možná ještě horší." Na okamžik přivřu oči a natáhnu nohy před sebe.
Na Kiangu se mi moc myslet nechce. Po pravdě se mi nechce myslet na nic, protože ona sama je v poslední době studnicí překvapení, nechápavého úžasu a nesmělých otázek a nadějí. Takže všechno ostatní vedle toho...je prostě titěrné. Zanedbatelné.

"Jo, podařilo. Přišel jsem na to, že je cáklá." Opáčím unaveně.
"Dokonale."

Nyskel
9.10.2015
21:22:56
Pozoruju ho, hlavu nakloněnou ke straně. "Nerad bys...?" zopakuju po něm měkce větu, na které se zaseknul. Ale asi mu tahle nápověda moc nepomůže. Stojí kousek od dveří a dívá se na mě. Opatrně? Váhavě? Nejistě? Je tohle vážně Terry?!

Znovu mi dojde, jak moc matoucí pro něj musím být. Vlastně... já jsem matoucí i sama pro sebe. Není to jednoduché. Vůbec...

Klidně přikývnu. A tváří se mihne zamyšlená vážnost. "Není tak hubatá, jak vypadá. Tedy... nemusí být, když nechce." odpovím neurčitě. Nemá smysl teď Terrymu vypravovat, o čem jsem přemýšlela. Možná bych ho tím i vyděsila.

"Co Kianga? Podařilo se ti něco zjistit?" optám se a dál sedím na truhle, kolena pod bradou, zababušená v župánku.

"Sakra, chtěla jsem se převléknout do toho pyžama..." napadne mě, ale teď není nejvhodnější chvíle to řešit, že ne?

Gunter
9.10.2015
21:13:11
Ta otázka mě zaskočí. Zaváhám ve dveřích ještě víc a pak opatrně vstoupím.
"Já vlastně nevím, možná, abych nepřišel nevhod nebo tak něco. Nerad bych...." Nedořeknu. Vlastně nevím, co bych nerad. Nebo vím, ale vyslovit to nejde.
Místo toho na ni zůstanu vejrat, protože je zase tak krásná, že mě z toho bolí břich.
A ledacos jiného.

"Co Tina, byla na tebe hodná?" Zachraptím a obdivně ji přeletím očima.
Vědomí, že jsem tu zas jen my dva, je znepokojivě důvěrné, znepokojivě stejné jako v údolí a znepokojivě úplně jiné.
No, na budku.

Nyskel
6.10.2015
20:26:34
Přehrávám si před očima naše první dny tam, ve srubu. Všechny ty rozpaky a zároveň příjemné napětí. "Musel ze mě šílet! Byla jsem jak Mangartovo počasí. Chvíli blízko a hned v dalším okamžiku na úprku."

Bezděky se usměju a zavrtím hlavou. "Měl se mnou božskou trpělivost. Vážně. Když si pomyslím, kolik měl příležitostí... a nedal nikdy nic najevo. I když... kdo ví, jestli to už tehdy tak cítil."

A pak se myšlenky zatřepetají a přinesou mi zpátky Tinu. Hrozil mi podobný osud? "Asi ne. Vlčice mě sice zachránila před Torwaldem, ale vyhnala mě z domu. Měla bych jí být vděčná, že mě dokázala na cestách ochránit, ale kdyby jí nebylo, nemusela bych z domu utéct. I když... kdo ví, jak by to dopadlo s Torwaldem." oklepu se. Tyhle myšlenky jsem sem teď tahat nechtěla.

Zababuším se ještě víc do měkkého županu a schovám si pod něj i ťapky. Dál sedím na truhle a pozoruju mihotavý plamen svíčky, vlasy mi spadají přes oči. A jsem zvláštně klidná. Zamyšlená.

A v ten moment se ozve tiché zaťukání. Zvláštně bázlivé.

Cuknu sebou a zvdnu hlavu. "Ano?" zavolám a najednou znejistím, kdo to může být.

Když se ve dveřích obejví Terryho hlava, na tváři se mi rozlije uvolněný úsměv. A taky tak trochu záhadný. Jsem ve zvláštním rozpoložení. Tak trochu smutná i spokojeně klidná zároveň. Je těžké to uchopit...

"Proč ťukáš?" zeptám se zvědavě. Je to jeho pokoj stejně jako můj.

Vzpomenu si na své předsevzetí z včeře a pocítím lehkou nervozitu, ale ta je bohatě vyvážená tím, jak moc jsem ráda, že je tu zase se mnou. A že jsme tu jen my dva...

Gunter
6.10.2015
18:59:54
Vezmu Kinagu pevně za rámě a beze spěchu ji odvedu do pokoje, který obývá s Minnie. Poděkuji ji, opět trochu provnile a rozloučím se s ní s kajícnou prosbou, aby si šla ihned lehnout.
Pak zamířím do našeho pokoje.
Nedočkavě a možná i trochu se strachem. Čeká mě tam Nyskel.
Nyskel hrající svou roli v poslední době tak přesvědčivě, že mě z ní mrazí.

Cestou narazím na Tinu, která pokoj zrovna opouští a lišácky na mě mrkne.
Ušklíbnu se na ni a sáhnu na kliku.
V poslední chvíli se zrazím a raději zaklepu.
Najednou nejistý jak malý kluk.

Vlk
6.10.2015
17:54:04
Heidrun z Meleborku.
Bývalo to jméno plné hrdosti a pýchy. Mocné a možná i obávané.
Heidrun nebyla jen nebezpečnou intrikánkou, s rozumem ostrým jako hrot dýky, byla sestrou Feltona z Meleborku a Feltonovy prsty sahaly daleko a hluboko.
Kruté a nenasytné.
Proklínané.

I ona ho proklínala.
Srdečně.
Často.
Teď i jako mladá dívka, kterou kdysi byla.
Nyní její vlasy ztěžky stříbrem a oči zmatněly léty, které musely prožít.
Heidrun zestárla.
Zestárla a unavila se.
Cítila to každým dnesm víc a více a ve dny, jako byl ten dnešní, ještě upěnlivěji...

Nepřiznala by to. Ne, nahlas. Ovšem tady, tváří v tváře nemilosrdnému zrcadlu....
Tady už nebyla žádná role, kterou by ještě musela hrát. Nechala je za dveřmi.
Všechny své role.

Heidrun sedí před zrcadlem a to jí pravdivě vrací všechny ty prožité roky zpátky.
Její vlastní tvář rozrytá vráskami se ji tiše vysmívá.
Neutíká před ní.
Neodvrací se.
Heidrun je bojovnice a oč je zrcadlo neúprosnější, o to usilovněji do něj zírá.
Jako by to potřebovala.
Jako by musela vidět, každou vrásku hyzdící kdysi tak krásný obličej...
Bledé oči, bez jiskry a bez života.
Ruce pokroucenou dnou.....
Za chvíli se její páteř ohne bolestí opotřebení a Heidrun pohltí pavučiny letokruhů stáří.
Její síla se vytrácí....

Děsí ji to.
Její duše je ještě pořád plná ohně a křehkost vlastního bytí ji odsuzuje k pasivitě.
Rezignaci.
Smíření.
Heidrun nemá v povaze smiřovat se s věcmi. Nedokáže ustoupit stranou a složit ruce do klína i když by to bylo tak pohodlné!
Je sestrou Feltona z Meleborku a je jí dlouho. Nedokáže mlčet. Nemůže mlčet, protože až příliš často mlčel on.
Celý život strávila tím, že svému staršímu bratrovi umetala cestu.
Dohlížela na něj.
Uklízela po něm....

Když sezmřela jeho žena, starala se i o děti. Pořád se stará.
I když se to Soterovi dvakrát nelíbí...
Nemůže jen tak přihlížet.....

Někdy by to bylo jednodušší.
Ráda by zavřela za všemi těmi roky dveře a ani jedinkrát se neohlédla.
Pak se al podívá do široce otevřených očí Deine a uvidí v nich Feltona.
A pokorně se vrátí zpět.
Do pekla?
Do ráje?
K rodině...

Rodina je na celý život. Pevný bod v chaosu i když někdy se právě ten pevný bod stane chaosem.....

Nyskel
4.10.2015
21:02:23
Sklopím hlavu. Je to smutný. Moc. A někde uvnitř vím, že má pravdu.

I když je to zvláštní, v ten moment se upnu ke Gunterovi. Vážně mám takové štěstí, že ho mám? A mám ho? I přes to přese všechno?

Usměju se na Tinu a je v tom najednou špetka porozumění. Zvláštní. Zrovna s ní...

A pak jen špitnu: "Děkuju..." Víc není potřeba říkat.

Když se za ní zavřou dveře, ještě chvíli sedím na truhle a dívám se do plamenu svíčky.

Tyhle dívky... Anna, Tina, Minnie... a nakonec i Kianga. Mají v sobě něco moudrého. I když tohle slovo to asi nevystihuje, ale já to v tenhle moment tak cítím. Naučil je sám život a to je zatraceně dobrý učitel.

Bezděky zvednu víko a vylovím ten měkký župan, který mi půjčila Anne. Vklouznu do něj a zachumlám se až po bradu. Nohy vytáhnu na bednu a pažema obejmu kolena. Zamyšlene do nich zabořím bradu a dívám se před sebe. I když... dívám se vlastně zpátky, do srubu. Tak nějak se tam teď chci vrátit. Potřebuju to....... Je mi totiž zvláštně smutno.

Cora
4.10.2015
20:48:38
Oči se mi klíží čím dál tím víc, přesto se na něj ještě usměju. Líbí se mi, jak mi říká. Jak to po mně zopakoval. Je to takový hravý. Přátelský.
"Nebudu. S nikým. Ať si Tina políbí řiť, já jdu spát. Přineseš mi ráno snídani?" Zamumlám ještě, protože to by se mi opravdu moc líbilo. Jestli mi něco odpoví, to už se ke mně nedonese, protože usnu jak špalek.
A je to skvělý.

Vlk
4.10.2015
20:45:57

Tina už je se zvedá k odchodu, ale přece jen se k tobě ještě obrátí.
"Asi jo, asi to vážně beru jako práci. Ona to je práce, víš?
Živí mě to.
Jako jo, kdysi jsem měla různý sny a představy, když jsem byla mladší, ale přešlo mě to.
Párkrát jsem si natloukla hubu a poučila jsem se. Teď už jen chci, abych si našetřila dost peněz a měla být z čeho živá, až budu tak stará, že už o mě nebude mít nikdo zájem.
A kdyby se objevil nějakej princ na bílým koni...tak jsem pořád tu.
I když...už to mu vážně nevěřím.
Princi za děvkama nechodí a když, tak aby si splnili na co si doma netroufaj a zase se vrátili do teplý počestný postele...."
Řekne a zní to tak nějak smutně.
Bezútěšně.

Nyskel
4.10.2015
20:37:17
Zamyšleně se zamračím. Vlastně to, co říká, je asi praktické. Kdyby někomu řekla jiným jménem, mohla by to ještě schytat.

Znovu si vybavím to, co mi říkala o Pietrovi. Hlavou o pelest... Uch... Děsivý!

"Ty to vážně bereš jako práci, co?" zeptám se trochu zbytečně. A vlastně to ani není otázka. Spíš konstatování. Trochu zaražené, ale pravdivé.

Přesto mi to nedá. "To jsi nikdy nechtěla něco... víc?" Vím, je to naivní, ale prostě mi to nedá.

Melwin
4.10.2015
20:34:06
"Vynalézavá... Uuuáááááá..." úpím v duchu, protože udržet mou fantazii na uzdě je pořád těžší a těžší. A když mi seděla na klíně, tak.... Ech...

"Rychle všechno naskládám na tác a pryč! Než se ztrapnim úplně!"

Střelím po ní nejistým pohledem. Zase si ze mě dělá srandu?!

Je ale vidět, že toho má plný zuby. Je na čase odplout. A raději zaplout k Torgemu, jak jsem tak dneska sledoval pana Guntera. A hlavně Nyskel... Vážně se něco změnilo!

"Teď se hlavně pořádně vyspi, ty... porouchaná maličkosti!" dodám tiše a musím se usmát. Cora je sice svá, ale má něco do sebe. Fakt...

Zamířím s podnosem ke dveřím. "A hlavně nestrav zbytek noci tím, že se budeš hádat s Tinou. Dobrou..." to poslední už šeptnu a vypluju na chodbu.

Tác odnesu dolů, kde se ho zbavím u nějaké služky, která běžela okolo, a pak zamířím pomalu ke stájím. Chci se podívat na koně. A pak rovnou k Torgemu. Nechci teď už nahoře rušit. A nějaká deka se dole určitě najde...

Vlk
4.10.2015
20:28:51

Tina se krátce zamyslí a pak vtáhne spodní ret a zase ho uvolní.
"Možná mi to i říkal. Nevybavuji si. Každej mu říká Půlkrysa a to je takový trefný, ne?
Řízný.
Já ho jako Kenzyho vůbec nemám zafixovanýho. A v posteli mu většinou neříkám jménem, neříkám jménem snad nikomu, pokud to přímo nevyžaduje. Taky by se mi to mohlo pěkně plést.....
Nikdo pro mě není tak důležitej a jedinečnej, abych ho oslovovala. Jsou to prostě chlapi. Nic víc."


Cora
4.10.2015
20:24:22
Souhlasně přikývnu.
"Trochu potrhlá je, to je fakt. Ale zas tak strašný to není. A v posteli je dobrá.
Vynalézavá. Akorát musíš přetrpět, že má občas pořádně prořízlou pusu."


Jeho odpověď mě pobaví.
"Seš pořádnej kus diplomata. A jak jsi do toho zahrnul i moji chcíplou porouchanou maličkost. Je to od tebe hezký. Jen co je pravda.
Každopádně oranžová je mimo provoz. I když by možná měla zájem."
Dodám se zívnutím a na okamžik zavřu oči.
Začínám se cítit unaveně.

Nyskel
4.10.2015
17:17:45
Zaraženě poslouchám Tinu, když mluví o knězi. A je to... no... děsivý! A nemůžu se ubránit tomu, abych si znovu vzpomněla na Darina. Bezděky mi naskáče husina. Možná je to i tou lehkou košilkou...

Nejistě pokrčím rameny, když mi vysvětluje, že já se nic takového učit nemusím. Jak si udržet chlapa... A asi ne, asi nemusím... Aspoň ne Terryho. Snad...

Ale přesto Tinin svět vnímám se zvláštní směsicí odporu a zvědavosti.

Pečovat... Vybaví se mi naše dny ve srubu. Jak Terry chrouňal blahem, když jsem uvařila. Byl nadšený přesně jako malý kluk z nové hračky. Zářily mu oči...

Polknu a lehce potřepu hlavou. Mé myšlenky frnkly jak ptáče, ale já se potřebuju soustředit na tady a teď!

Udiveně se na ni podívám. "No, protože se tak jmenuje. Nebo se mi aspoň tak představil..." odpovím prostě. "A to ty mu říkáš pořád Půlkryso? I... no... v posteli? To je trochu divný, ne?" vrátím jí zase já svůj pohled na věc.

Melwin
4.10.2015
17:10:55
Jenže Cora mě jen tak vyklouznout nenechá.

Proti mé vůli mi před očima vypluje Tina. A znovu si vybavím ten pocit, když jsem ji měl na klínu a svíral její zadek v dlaních. Polknu... Tohle je příliš mučivá vzpomínka...

"Tina je taková... já nevim... nedá se s ní rozumně mluvit." uzavřu trochu rozladěně. Vlastně kdyby se dalo, mohl jsem to už mít za sebou! Nabízela se. Ale takovým... protivným způsobem.

"Barva?" podívám se na Coru a je vidět, že se mi to nelíbí. Nechci takhle o holkách z Masky uvažovat. Jako o barvách. "Tak dneska si na sebe vezmu třebáááá.... fialovou." Nemám to takhle. A přijde mi... no... nepatřičný, že to takhle v Masce funguje. I když... tam je to asi normální, ale i tak...

Uhnu pohledem a začnu sklízet nádobí a zbytky. "Já nevim. Každá máte něco do sebe..."

Cora
4.10.2015
16:38:52
"He, he." Rozchechtám se upřímně.
"Takže problém je v čase, ne vtom, že bys nechtěl!" Odložím tác a pomalu se natáhnu zpátky na postel.
"Tak to ještě doženeš. Jenom tady budeme aspoň tejden, takže to máš příležitostí až až. Tinu sice bude chvílemi možná zaměstnávat Půlkrysa, ale určitě si na tebe chvilku najde. Nebo se ti Tina nelíbí? Která z holek se ti vlastně líbí nejvíc? Která barva tě zaujala?" Vyptávám se a najednou zjištuju, že mě to fakt zajímá. A bez odpovědi ho rozhodně nepustím.

Vlk
4.10.2015
16:33:22

"Jo, jo, mně taky přijde divnej. Není to takovej pošuk jako Ardet, to ne, ale stejně mi přijde zvláštní. Takovej sladkej, jak když ukrajuješ chleba s medem a přitom máš pocit, že někde uvnitř, tam kde je to nejsladší kousneš do kyselýho. Žluklýho." Přikývne Tina.

"Někdy třeba mě celou dobu hladí a je děsně něžnej, až mi to jde na nervy, protože se to vleče jak sopel a zčista jasna mě popadne za vlasy a škubne s nima, že mám pocit, že mi je všechny vyrval. A třeba mi praští hlavou o pelest. A takový protichůdný věci dělá. Nebo mě trestá, že jsem se málo usmívala...To bys vyletěla z kůže.
A pak mi pošle obří kytici květin.
Zkrátka divnej."


Tvoje další otázka Tinu rozesměje. Posadí se vedle tebe na truhlici a přehodí nohu přes nohu.
"Ptáš se, jak si udržet chlapa?" Zachechtá se.
"S tím si děláš starosti? Ty? Všimla sis, jak vypadáš? Jsi nádherná, žádnej chlap od tebe utíkat nebude.
Jinak je to jednoduchý, musíš ho přimět, aby se bez tebe neobešel. Aby se mu stýskalo po tvým smíchu a po tvých polibcích, aby ses pro něj stala nepostradatelnou.
Navíc všichni chlapi milujou, když jim dáš pocit vyjimečnosti a taky, když o ně pečuješ. V podstatě jsou jak malý děcka.

A jinak, já si Půlkrysu připoutat nechci. Co bych si s ním počala, Nys? Jsem děvka a děvkou zůstanu, nemůžu si dovolit, uvázat si na krk chlapa. Ledaže bych s tím chtěla seknout a žít normálně. A na to bych si určitě nevybrala Půlkrysu, ale nějakýho boháče. Žádnej takovej se nenašel. Chtěla jsem si s ním jen užít. S Kiangou dneska žádná zábava moc nebude....
Mimochodem, proč mu říkáš Kenzy?"
Zeptá se zvědavě.

Melwin
3.10.2015
21:45:01
Rozpačitě se ošiju. Skoro jako bych za to mohl já, že jsou i takhle zvrhlý chlapi. Já to tak určitě nemám...... teda aspoň myslím... doufám... "Herdek, jak já mám vědět, jak to mám, když jsem to ještě neměl?!" Je to zatraceně matoucí...

"Já... no..." tahle otázka, takhle napřímo, mě zaskočila. "Ještě nebyl čas..." přiznám a zase je to pravda. Před očima mi vypluje Lisbeth. Už jsem byl tak blízko! Tak blizoučko...

Znovu se ošiju, ale tentokrát je to tím, že cejtim, jak to na mě zase jde. Zhluboka se nadechnu a poposednu. "Budeš ještě jíst?" změním téma, protže cejtim, jak ztrácím pevnou půdu pod nohama. "Asi bych tě měl nechat odpočinout..."
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 


 


 

Liraell


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.