abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Stopař Talhut   Postava není přítomna 30.3.2016, 9:17:19
Alliah mi vysvětlí, že už to, že jsme součástí tohoto úkolu je velká pocta. I když každý to asi vnímá trochu jinak. Hvozd na nás seslal lásku lesa. Díky níž se tady nikdy neztratíme. První noc jsme přečkali ve stromovém domě. Je úžasné, co všechno les dokázal vytvořit. I večeře, kterou nám přinesla veškerá lesní fauna byla lahodná. Takhle krásně jsem si už dlouho potřeboval odpočinout.

Když se blížil soumrak následujícího dne dostali jsme se do srdce hvozdu. K prastarému dubu, do kterého vložila Karolína relikvii a strom se rozzářil. Následně nás obdaroval svými dary. Mě se dostalo jeho šípů. Pomyšlení, že někde budu vytvářet aleje mi trochu vykouzlí úsměv na tváři. Uložím je k výbušným šípům. Tam je teď nejvíce místa.
Pravou ruku sevřu v pěst a přiložím na srdce. Skloním hlavu.
"Děkuji."

Řeknu krátce. Víc snad není potřeba. Potom jsme se vydali do elfí vesnice, která nebyla tolik vzdálená. Už dlouho jsem chtěl pohlédnout na takováto místa. Bylo nádherné jak elfové využili les a postavili si v něm obydlí, aniž by uřezali jedinou větvičku.

Tak jako děvčata, ani já jsem nepohrdl koupelí v teplých pramenech, ale počkal jsem až budou umyté. S nimi jsem tam rozhodně lézt nechtěl.

Večer si Žira otevře srdíčko a vypráví o své minulosti. Taky prý pochopí, když se někdo z nás rozhodne jít vlastní cestou.
"Myslím, že na každého z nám má někdo jiný spadeno. Nysilo mi jednou u Paula řekl, že ve skupině máme větší šanci na přežití, než každý sám. Takže než tahle válka skončí zůstanu s vámi."

"Nebo lépe řečeno, než moje válka skončí."
Merysol se ještě ozve se zmínkou o nějakém mocném meči, ale do toho se raději nemíchám.

Na druhý den se dostaneme na kraj hvozdu. Ani se mi moc nechce ho opouštět. Je tu takový klid a mír, který tam venku určitě nepotkáme.
Karolína otevře svůj starý známí portál a my se dostaneme k domku Attylloa. Ten se vzápětí objeví z druhého portálu i s Mayou. Nutno říci, že Attyloe vypadá o dobrých dvacet let mladší.

Vzápětí se objeví kostěj.
"Jak se říká. Třikrát a dost."
To co následovalo by tomu mohlo i odpovídat. Kostěj byl poražen a připoután magickými řetězy k velikému balvanu a odnesen portálem i s Attyloem pryč.

Na Mayinu žádost Žira otevřela dveře a my se opět ocitli v domě. Maya se hned ptá na všechno co jsme zažili. Nevypadá, že by se moc změnila jak mnozí říkali.
"Během cesty v horách jsme narazili na stříbrného draka, který nás stál Nysila. Pár dní na to se objevil tento kostěj a zabil Oghrena. Před hvozdem se houfovala celá armáda kostlivců, ale královna Alliah je za pomoci své síly přemohla a doprovodila nás potom do srdce hvozdu, kde jsme zakončili náš úkol." Řeknu směrem k Maye.

"Otázkou však zůstává, jaká bude naše další role v tomto světě."
Ale to by mohla vědět Aribeth, nebo Attyloe. Ač to mohlo být zvláštní docela jsem se chtěl vydat někam do civilizace v naději, že opět uvidím Amber. Když člověk někomu zachrání život, tak k němu trochu přilne. Jenže kdo se o ní teď staral, když Onyx i Theodor padly. Možná Attyloe. Potom se jej na to musím zeptat.
 
  Zar´farro   Postava není přítomna 30.3.2016, 0:32:45
Evidentně jsou elfové více nedůvěřiví než já. Docela na tolik, že ani své informace nezaznamenávají na papír. Nechám se tedy odvést k léčiteli a nechat si poradit. Jde mi o jakékoli metody léčení. (I o těch šutrech jsem se učil ... i když je to blbost.)

Když si Žira začne vylévat srdíčko, rychle se s pokrčením ramen zdejchnu. Jsem doktor, chirurg ne mág abych léčil duši ... i když psychiatrie....

Další dotaz na skupinu, co dál, jsem také vynechal. Jsem potulný doktor a skupina mi dává jisté bezpečí nežli chodit sám. Jediné co mne napadne je, Možná by se to chtělo zamyslet, zda by nebylo dobré být na straně vítěze ...

***************************************

Další den se nechávám vést skupinou a přemýšlím nad novými metodami léčení, které mi radili elfové. Když se konečně proberu ze zamyšlení jsem na druhé straně portálu. Zde jsou Maya a Atylloe.

A sakra. uteče mi jen co je vidím. Kvůli čemu tu jsou? Co se zas posralo? Není tu Maya jen kvůli té knize, že ne?

Když uvidím známou hromadu kostí, dojde mi že jde o možnost 2.
Při boji se nijak neangažuji, stejně těm dvěma bych jen překážel. A pokud bych něco čaroval, nemělo by to význam.
Opřu se tedy o dveře a čekám na výsledek boje.

-**********************

Nakonec tu zůstane jen Maya a spolu s námi vleze do baráku, zde se začne vyptávat, jak jsme se měli.

Zašátrám v torně a vytáhnu knihu co jsem si půjčil v Questace. Omlouvám se, ale myslím, že tohle bych asi měl vrátit. řeknu směrem k Maye a podávám jí něco co již dávno nelze nazývat knihou.
 
  Anglino   Postava není přítomna 29.3.2016, 23:09:56
Z portálu vystoupili Atylloe a Maya.

"Těm to ale sluší, když jsou spokojení jako by omládli a nebo se mi to nezdá? To jsou čáry."

"Zase ten kostěj!"

Zavrčím a chystám se k boji, ale není mne vůbec třeba.

"No tedy Karolinko. Tak lehce pohybovat s takovým balvanem to koukám.
Ten by měl toho kostěje dobře ukotvit.

Rád bych u ohně a piva vyprávěl o naších chrabrých skutcích. Nechám si to však na barbarské hodokvasy, vždyť tady máme sebou bardku. Ta by mohla vyprávět a nebo složit nějakou baladu."


"Doufám, že se na mne Lótiel nenaštve.
 
  Karolina   Postava není přítomna 29.3.2016, 19:39:19
Hned naproti nám se otevře další portál a vyjdou Attylloe a Maya. Zůstanu stát jako přibitá. Jak jsou krásní, oba dva. Konečně budou mít oba to co je požene dál a dodá jim smysl života. Usmívám se a v očích mám jiskřičky smíchu. Jenomže než něco stačím i jen říci, všimnu si kostěje, který se řítí přímo na nás.

Už se chystám, že začnu házet bílé koule, když před něj skočí Attylla. Je slyšet jen křupání kostí a lebky. Šutr? Kouknu se který a přikývnu. Natáhnu obě dvě ruce a kámen se zvedne jako pírko, trošku se zakolíbá a pak letí přesně tam, kam potřebujeme. Spoutaný a zatížený kostěj proletí dalším portálem pryč. I s Attyllou. Jakmile je odemčeno vejdu dovnitř skoro poslední. Maya hned začne vyzvídat a Merysol se ujme slova.

Sednu si stranou a jen pozoruju dění. Nechci s Mayou mluvit takhle. Jen jednu dvě věty. Mám jí tolik co povídat a tolik na ni mám otázek, že už by se nikdo jen tak ke slovu nedostal. A tak sedím a nechávám ostatní, aby se ptali, chlubili nebo vyprávěli. Doufám, že to Maya pochopí už jen podle mých nadšených výrazů v očích a úsměvu na tváři.

" Hodně jsem se asi změnila, hodně se změnilo. Něco k lepšímu, ale hodně k horšímu. Hodně našich, v srdci milých, už neuvidíme. Jen doufám, že těm ostatním to pomůže."
 
  Merysol   Postava není přítomna 29.3.2016, 19:14:58

Žira ještě nakousne to, kdo by meč měl mít, ale to mi teď přijde jako ten nejmenší problém. ”Žiro, ještě ten meč nemáme. Až bude, pak se vybere, kdo vezme. A taky záleží na tom, jak na tom vůbec všichni budeme. Nechci malovat čerta na zeď, ale můžeme všichni s čistým srdcem říct, že nás tahle cesta ani trochu nevyčerpala? A teď nemyslím jen fyzicky. Bylo to šílené.”

Víc už se k meči nevyjadřuji. Však se říká nechval dne před večerem, to že máme návod, jak meč vyrobit ještě nic nezamená.

Pak už se o nás zase stará Kája. Vytvoří portál a všichni vylezeme před domem Attylloea. A vzápětí nám naproti přijde Maya a Attylloe. A obzvláště on vypadá k nepoznání. Kruci, Shachath měla pravdu. Musí ji vážně hodně milovat a evidentně jim to svědčí… Pak se trochu pousměji a Mayu i Attylloea si chvilku prohlížím, dokud mi nedojde, že na nás letí kostěj. Výborně, to máš za to, že zíráš jak trubka. A vůbec, co je ti po nich?!

Kostěj se samozřejmě rovnou vrhne na nás ale do cesty mu vběhne Attylloe. Za chvilu je kostěj spoutaný v řětězech a na cestě daleko od nás. Zůstaneme před domkem jen s Mayou. Ta Žiru pobídla, aby odemkla a Maya samozřejmě hned začne vyzvídat. ”No Mayo, já své dojmy z náročné cesty, hvozdu i Alliah raději vynechám. Ale až se všichni vypovídají, ráda bych se tě na něco optala. Určitě jsi už slyšela o meči Ellesar. Ráda bych věděla víc.” Nemůžu zapřít svou zvědavost. Každopádně mám takové tušení, že dříve, než se pustíme do výroby meče, nás pošlou ještě někam. I tak, vědět o tom meči víc snad neuškodí. Pak se ještě nakloním k Maye. ”Mimochodem, sluší vám to spolu, oba jen záříte…” zašeptám a usměji se.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 29.3.2016, 17:01:19
Zar´farro zjistí, že elfové prakticky nevedou žádné knihy, veškeré jejich znalosti a vědomosti jsou předávány ústně. Nicméně Aalliah mu nabídne, že se může učit od jednoho z léčitelů z hvozdu, může ho poslat k vám někdy během zítřka.

Noc strávíte bez problémů, ráno časně vyrazíte ke kraji hvozdu, mezitím se pobavíte, co dál. Možná to brzy někdo vymyslí za vás. Jakmile opustíte hvozd, Kája úspěšně vyčaruje portál a za chvilku se již objevíte před Attyllovým domem. Ani nestačíte dojít dovnitř, když se kousek od vás objeví další portál. Projde jím nejprve Attylloe a po něm Maya.

Attylloe vypadá jinak, jako kdyby omládl. Vlasy ani vousy nemá prošedivělé a dokonce je má čisté, na sobě má kožený kabát a u pasu jeho dokonalý meč, černý s velikým rubínem v záštitě a hlavici. Maya se zdá, že na tom je také dobře, trošku ustaraná, ale spokojená.

"Zdravíčko. Tak jste uspěli, gratuluji vám." Řekne Attylloe. "Ještě tady chvilku počkáme, něco potřebuji zařídit." Dodá a dále stojí na místě, pokud někdo něco říkáte, jen vás umlčí se slovy: "Později." A stále čeká.

Asi po pěti minutách vidíte něco letět k vám. Je to kostěj. Váš starý známý. Ale tentokrát neletí na varanovi, místo toho má dvě veliká kožená křídla a letí rovnou na vás. "Buďte za mnou." Řekne ledabyle Attylloe a pomalu tasí meč, to už je kostěj až u vás. Přistane a rovnou útočí, kupodivu nejde na Attylloea, ale na vás, jenže to mu neprojde, Attylloe mu zastoupí cestu a kostěj nemá na výběr.

Zaútočí a Attylloe udělá jen líný úkrok stranou, to se ještě několikrát opakuje, než kostěj dostane prudkou ránu do lebky a hned další do hrudníku. Padne na zem. Attylloe koukne na Mayu a pak na vás ostatní. Maya zamává svou holí a objeví se mnoho řetězů, které začnou poutat kostěje. "Karolíno, dopravíš sem prosím támhleten šutr? To jistě zvládneš." A ukáže na obrovský kámen kousek od vás. Pomocí kouzel skutečně nebude problém, dostat ho sem.

Pokud to Kája udělá, Mayny řetězy kostěje připoutají k šutru. Attylloe se chvilku soustředí a kámen i s kostějem se začne vznášet. Maya vyčaruje další portál a Attylloe i s kamenem a kostějem jím projdou. Pak portál zmizí.

Zůstanete tu sami s Mayou. Ta se na vás usměje. "Tak teď se můžete ptát na co chcete, ale nejprve pojďte dovnitř. Žiro, odemkneš?" Žira odemkne dveře a všichni nejspíše vstoupíte. "Počkáme tu na Attylloea, za chvíli bude zpět. Odnesl kostěje na nejhlubší místo v oceánu, snad ho to zdrží do té doby, než se nám ho povede navždy zabít.

Tak co, jak vám to šlo? Jsem na vás všechny moc hrdá. Povídejte, vyprávějte, co jste po cestě zažili?"
 
  Karolina   Postava není přítomna 29.3.2016, 16:02:13
Přemýšlím, co se všechno řeklo o tom meči. Od chvíle, co jsme byli u posvátného stromu jsem nezvykle tichá a snažím se být nenápadá. Zamyšleně jedu ke kraji hvozdu.

" Co se děje? Co na mě tak působí? Nostalgie, strach, že se rozdělíme? Nebo rozloučení s Hvozdem? Nevím, ale ten svíravý pocit mě neopouští, je to zvláštní. Teď, když jsme relikvii uschovali, najednou je to jiné. Najednou jakoby byl každý jinde."

Poplácám Hello, když si odfrkne a pohodí hřívou.
" Ale no tak holka, přeci je tu klid a mír. Tak co je?"
Řeknu jí tiše a rozhlídnu se. Pak ji pohladím. Aha, upozornila mě, že se blížíme ke kraji hvozdu. Usměju se. Pak se mě zrak zastaví na malou chviličku na Alexovi.

" Zajímala by mě ta mapa. Drahokam duší... Zvláštní."

Pobídnu Hello a popojedu k němu.
" Půjčíš mi pak tu mapu? Já bych tam něco nutně potřebovala. Neboj se, vrátím ti ji. "

Zeptám se mlčenlivého Alexe a uvědomuju si, že to je snad poprvé za celou dobu. Počkám na jeho odpověď a ať už mi odpoví kladně nebo záporně, poděkuju a popojedu dopředu, vedle Žiry. Usměju se na ni a dál jedu mezi prvními. Na konci Hvozdu, když zastavíme. Seskočím z kobylky, vedu ji pěšky úplně na kraj.

Podívám se, jestli nehrozí nějaké nebezpečí a pokud ne, ještě se rozhlídnu. Sehnu se pohladím trávu a je vidět, že něco šeptám. Pak už vyjdu ven. Reg na mě kouká, proč nejedu a tak ho podrbu za uchem. Najednou si připadám zase jako v jiném světě, už ne v takovém klidném a zářném. Chvilinku stojím a pak vytvořím portál. Počkám, až se všichni dostaví, otevřu ho a vejdu do něj jako poslední. Když se rozhlídnu, usměju se. Stojíme asi deset metrů od Attyllovým domem.
 
  Žira   Postava není přítomna 29.3.2016, 15:36:12
Kupodivu mě nikdo nezavrhl. Nějak ani nemám slov. Jen potichu poslouchám, co všichni říkají. Nakonec ze sebe dostanu alespoň "děkuji." Merysol odpovím ještě něco víc. "Máš pravdu, jenže oni tam byli kvůli mě. Všechny jsem vás dostala do nebezpečí. Kdybych s vámi nebyla, nikdo by ti na pomoc chodit nemusel."

Ráno nám Merysol řekne o tom meči a o tom, že má svitek, podle kterého se dá vyrobit. Pak se na toto téma strhne diskuse.

První potichu a pomalu odpovím Alexanderovi. "My nejsme nic. Jsme jenom poslíčci, kteří doručili relikvii. A teď je na nás, jak se zachováme. Všichni jste svobodní, armáda již neexistuje a věřím, že ani Attylloe ani Aribeth ani nikdo jiný nás nebude nutit se k nim připojit. Nicméně myslím, že by byla slušnost alespoň promluvit si s nimi.

Pak bych ale řekla, že se můžeme věnovat čemu chceme. Nevím, jak ty, ale já bych chtěla nějak pomoci. A jestli by ten meč pomohl, měli bychom ho vyrobit. Ale proč ho musí mít někdo z nás? Můžeme ho dát Aribeth. Nebo Attylloeovi. Ti by si myslím poradili lépe."
"I když.... jak znám Attylloea, určitě bude chtít, aby si ho nechal jeden z nás."

"Každopádně, jestli neexistuje jiná možnost, ja zabít Simplicovi služebníky a porazit Simplica, myslím, že někdo ho vyrobit musí, ať již my nebo někdo jiný. Tím by se dal zničit i ten rubín." Ještě dodám.

Anglino říká, že se vyzná v kovářství. "Je pravda, že jeho výrobky jsou úžasné, alespoň to, co jsem viděla. Ale myslím, že tohle by chtělo někoho, kdo se celý život nevěnuje ničemu jinému." "Anglino, myslím, že by se spíš hodil nějaký mistr zbrojíř, někdo, kdo se kováním zbraní živí a pokud možno ten nejlepší. Navíc.... jistě tam bude potřeba nějaká magie, nějací kováři vyrábějí úžasné magické meče.

Tvého meče se určitě nezbavuj, je to památka na Theodora. Ten Elesar by skutečně něco mohl provést majiteli, nevím, co, ale raději bych, aby ho nikdo z vás neměl. Když to bude potřeba, použiji ho já. A jenom na to, k čemu je potřeba, pak ho někam uschováme, co říkáte?"


I Lótiel řekne zajímavou myšlenku. "Třeba máš pravdu, myslím, že to vše se časem dozvíme." A ani Riegal nemlčí. "Myslíš, že by to šlo? Pokud si nejsi jistý, raději se zeptej Maye, jistě ji brzy uvidíš."

To už jsme na kraji hvozdu a Kája se chystá vyčarovat portál. Povzbudivě na ni mrknu. "Raději před dům, než dovnitř." Řeknu potichu.
 
  Riegal Faer   Postava není přítomna 28.3.2016, 22:55:43
Žira ŕekne o mapě na zádech a vůbec celej svůj příběh. Je mi to vcelku jedno až na návrh, že by nás kvůli bezpečnosgi opustila. Tak to ne, holka. Jako vůdce nás snad opustit nemůžeš. Řeknu: Já s tebou taky klidně půjdu.

Víc se nevyjadřuji.
Pak se Merysol vytasí s mečem, který zničí téměř cokoliv. To je dobrý, popojdu k ní a opatrně se vyjádřím. ,, Myslím, že je to dobrý nápad. Určitě to stojí za pokus. Konkrétně ten dračí oheň... Mám plcit, že by se dal nahradit salamandrovým.

Pak zaregistruju Alzana, jak se ptal na úkoly. ,, Když už se tak ptáš, tak ano, něco by tu bylo. Jde o jakýsi drahokam duší, který je schopen sebrat někomu duši a uzavřít ji do sebe. Alex má k němu mapu. Myslím že by stálo za pokus ho zkusit najít.
 
  Lótiel   Postava není přítomna 28.3.2016, 21:52:45
Poslouchám vyprávění Aalliah. Je mi jasné, že k těmto informacím se asi moc lidí nedostane. A ještě méně se sem vůbec kdy podívá. “Cesta sem bolela. Ale stálo to za to.

Probírají se věci okolo Stopaře. Poslouchám je na půl a užívám si krásu lesa. Jestli jí se kdy usadím, bude to někde v lese. U jezírka a vodopádu. A budou tam růst jahody a květiny a záhonek bude plný voňavých bylinek. Ráno mě bude budit zpěv ptáků a večer..

Něco mě varuje. Přestanu snít a rychle se vrátím do reality. Aalliah se na mě otáčí a mračí se. To není dobře.

Rozpačitě se usměju. “Ve snu. Poslal mě do Letohradu pro...“ Zaváhám. “Mapu.“ Dořeknu a nejistě si přejedu jazykem přes rty.

“Na stěně tam visel náhrdelník ze zubů a Nysilo, náš tehdejší velitel, mi přikázal, abych mu ho přinesla.“ Odpovím bez nadšení.

Dům v kmeni stromu je úžasný. Zdaleka to předčí moji představu o domku u jezera. Naskládám věci na zem a zebru jednu z krásných postelí. Později sáhnu po loutně. Kolik z bardů může říct, že si tady zahrál?

Večeře je zcela úžasná. Připadám si jako malá holka, která se ze všeho raduje a jestli se na mě někdo dívá kriticky a nebo skrze prsty, je to jeho věc.

Druhý den, navečer, dorazíme k nejkrásnějšímu stromu, jaký jsem kdy viděla. Karolína do něj vloží relikvii a já cítím nádherné uvolnění.

Pak začne strom rozdělovat své dary. Jeden po druhém dostává nějakou úžasnou odměnu. Jen já stojím, čekám, hořím zvědavostí a s každým dalším obdarovaným se obávám, že na mě bylo zapomenuto. Když se konečně dočkám, roztáhnu ústa v širokém úsměvu.

Seberu ze země flétnu a zářím nadšením. Chtěla bych poděkovat, ale nedokážu ze sebe vypravit ani slovo. Pouze se hluboce ukloním.

Elfí vesnice


V elfí vesnici zůstanu zkoprněle stát. Tak stejné. A při to tak jiné. Sklopím hlavu. Pomalu procházím elfí vesnicí.

V horkém jezírku si dopřeju dlouhou koupel. Vezmu si na sebe čisté šaty, dám si trochu jídla jako základ pro elfí víno a připravím se na nádhernou noc. Spánku asi moc nebude, ale o to víc písní a příběhů.

Pro loutnu se stavím tak akorát abych si poslechla Žiru. Nevím jestli to tak vyšlo a nebo na mě čekali.

Poslouchám její příběh a pomalu sklopím hlavu. Jak mě jen mohlo napadnout, že bude klid? Povzdechnu si. Alzan ji jako první podpoří a obejme. Krásně se to tady páruje. A Lurk...bude to chtít hodně vína.

Pak se přidávají další. Dlouze se na ni zadívám a potřesu hlavou. A teď, když mě omluvíte, ráda bych si odpočinula. Od vás všech...hrdliček.

Vyrazím ven z přiděleného domu. O Divocha i Wina se někdo očividně postaral. Oba pohladím, poplácám. “Jen si dejte. A odpočiňte. Bude to nadlouho poslední odpočinek.“

Hovor o meči jde mimo mě. Na chvíli si k nim sednu a vytáhnu otcovu mapu. Zatím nebyl čas si ji prohlédnout. Ale podle toho co táta říkal, to bude moc zajímavá mapa.

O chvíli později mapu zase zabalím a půjdu se podívat, kdo z lesních elfů bude ochotný se mnou probdít velkou část noci.

Ráno

Ráno mě zastihne nevyspalou, ale spokojenou. Pod očima mám pořádné hruhy. Normální člověk by se koukal pořádně vyspat, ale já jsem bardka. Dám si pořádnou snídani. Hodně tekutin a tak akorát jídla.

“Pokud je ta zbraň tak mocná...huuuááááá.“ Zívnu hlasitě. “Možná si svého majitele bude chtít najít sama. Třeba to bude mít nějakou neznámou podmínku. Muž, žena, paladin...cokoli.“ Loknu si ovocné šťávy. “Ve spisech jsem četla, že dokonce sám velký Attylloe se svého času honil skoro dvě stě let za nějakým úžasným mečem, aby pak zjistil, že mu na hrudi něco chybí a mezi nohama něco překáží a ten meč kvůli tomu ani neodnese. Tuším, že to byl scimitar jménem Dívčí touha.“ Usměju se. A znovu zívnu.
 
  Anglino   Postava není přítomna 27.3.2016, 20:21:26
Večer ve vesnici.

"To je úžasné a zároveň kruté vůči naši Žiře. Vytetovat malému děvčátku mapu na záda aby ji ochránila. To je závazek na celý život."

Na slova Karolinky reaguji také svými.

"Proboha Žiro ty si myslíš, že po tom všem co jsme prožili tě necháme, aby jsi nás odkopla. Vím nechceš nás vystavovat nebezpečí. Já jsem se svobodně rozhodl. Půjdu a budu bojovat po tvém boku a po boku Karolinky mne se jen tak nezbavíš.
Sekáčův úkol jsme splnili. Nebezpečí stále trvá a tak nemohu zůstat lhostejně přihlížet."


Jdeme spát a Karolinka se ke mně přitulila jak malé pískle. Cítím jak ji srdéčko buší je to nápor na nervy. Dám si její hlavu na rameno a z ruky vytvořím něco jako kolébku a tiše ji broukám severskou melodii kterou mne jako dítě matka uspávala.

Ráno

Hovoří se o meči a já se do toho ozvu.

"Jestli budete vyrábět meč, tak já se v kování dost dobře vyznám."

Když, ale hovoří o kováři z Kadashkého thaigua a o ukryté kovadlině. Dodám.

"Horší je to pokud v tom bude magie tak tu neovládám. Mám svůj meč a s tím jsem velmi spokojen. Osvědčil se mi. Tak ten magický o kterém nevím co by provedl majiteli vůbec nestojím."

 
  Merysol   Postava není přítomna 27.3.2016, 13:56:10

Večer ve vesnici

Žira mě svou poznámkou celkem dostane. Nevěřícně zakroutím hlavou a hned po Káje se ujmu slova já.

”Žiro, pamatuješ na tu noc v chalupě, jak jste se mě snažili vyléčeit z kocoviny? No, zapomenout ta noc nejde, že…” řeknu s trochu kyselím úklebkem. Vybavím si, že tehdy jsem celkem slušně opařila Stopaře. A útěcha, že za to mohla nejspíš ta kletba, mi nějak nepomáhá.

”Jde o to, že já se tehdy dostala v noci do celkem slušnýho průšvihu. Šla jsem za Bartem ven a…v lese byla skupina, terá pátrala po Žiře. A protože jsem samozřejmě kamarádku chtěla chránit, hrozilo mi celkem dost nehezkých věcí. A byla to ve finále sama Žira, kdo mi přišel na pomoc. Žiro, ty sis tohle nevybrala, nemůžeš za to. Co si ovšem můžeš vybrat jsou lidé, kterýma se obklopíš a kteří tu vždy pro tebe budou. Tak nás neodháněj, jo?”




Druhý den, na kraji hvozdu

Zatímco Žira včera chtěla “od nás utcét”, Alzan se nám dnes naopak svěřil, že i přes to, že už svůj úkol dokončil, by s námi rád zůstal.

”No, kdyby to bylo jen na mě, já bych v tom problém neviděla. Ale asi bychom se měli dostat do toho domku a zjistit, co se po nás chce dál, pokud tedy pro nás ještě vůbec nějaký úkol mají. A pokud ne, ráda bych se dala do práce na tom meči. Bude to asi na dlouho. Je to náročné. Ten meč by měl udělat jeden kovář z Kadashkého thaigu, který na to, mimochodem, bude potřebovat tu schovanou kovadlinu. Taky je myslím potřeba dračí oheň a…no prostě tak snadné, jako upéct perník to nebude. Navíc je tu další otázka, Kdo ten meč pak dostane. Což je možná ještě komplikovanější, než ta výroba meče. Asi by bylo nejlepší se o tom vůbec poradit. Dokud se neví, kdo by meč dostal, asi by se to nemělo řešit.”
 
  Karolina   Postava není přítomna 27.3.2016, 13:27:16
Ještě večer v elfí vesnici



Když se všichni sejdeme ve stromovém domě, vezme si slovo Žira. Poslouchám co říká a málem mi spadne sanice.

" Cože? No snad si nemyslí, že by snad někdo z nás...?"

Očima přejíždím od jednoho k druhému. Postupně přemýšlím, u někoho mi to chvilku trvá u někoho mám jasno okamžitě. Pak se vrátím pohledem k Žiře. To už se ozval Alzan. Přesně jak jsem si to myslela. Jediné, čím mě překvapil, bylo vřelé objetí Žiry. Stejně jako on se postavím a pak s nadsázkou řeknu:

" Tak poslyš Žiro, z toho našeho přátelství se jen tak nevykroutíš a Karolíny se tak rychle nezbavíš. na to zapomeň. Půjdu s tebou, i kdybys mě snad chtěla od sebe odehnat, ale to doufám nechceš."

Sice se usmívám, ale je slyšet, že slzy mám na krajíčku a ke konci už mám co dělat, abych udržela city na uzdě. Pak si rychle zase sednu, protože nohy, ty potvory, se mi pěkně rozklepaly. Mlčky pak přihlížím co ostatní. Když jdeme spát, trochu víc se přitisknu k Anglinovi, jako vyplašené ptáče.


Ráno ještě před odjezdem z Hvozdu



Merysol začne mluvit o dalším tajemství. Meč Ellesar, ničivý meč. Trochu zhluboka se nadechnu.

" Tak nevím, jestli bych ho chtěla vyrábět a nosit sebou. Jen aby svému majiteli nepřinesl větší neštěstí. Zabít... není to jednoduchá věc, je těžká, ale pak se s tím srovnat... sám v sobě. Uvědomit si, že jsem vrah. Je to zvláštní. Někdo zabíjí ve jménu zla a jiný ve jménu dobra. Kdo je ve finále lepší, když oba zabíjejí?"

Ani nápad, že bych jí to chtěla rozmlouvat, ale ani ji, nebo někoho jiného, odrazovat od jeho výroby. Raději se k tomu nevyjadřuji.

" Ona je bohy vyvolená a tak má nejspíš takovou moc, aby ten meč mohla nejen vyrobit, ale i použít."
 
  Alexander   Postava není přítomna 27.3.2016, 12:08:02
Od královny poslouchám její odpovědi. Když domluví kývnu a opět se ujmu prozkoumávat hvozd. Jak se před námi otevírá a za námi opět zaceluje. To je prostě.. “Kouzelné.. Nikdy by mě nenapadlo že tohle slovo použiji..“ ušklíbnu ale přesto sleduji vše co se děje.

Po několika hodinách dorazíme do domu ve stromě. Prosté a velice účelné. “A tohle les udělal jen proto abychom se mohli vyspat..“ povídám skoro až nevěřícně. Zavrtím hlavou. Už se evidentně potřebuji vyspat. Stejně nevěřícně a překvapeně koukám na zvířata která nám přinesla plody. Za dnešní den se mi na tváři vystřídalo tolik výrazů, které na něm za celou dobu snad ani nebyli, že to pomalu není možné. Spokojeně si vezmu pomeranč který jsem se snažil bezvýsledně sehnat už ve městě, a pomocí nože do něj udělám rýhu, aby se dobře loupal. Po pomeranči si dám i trochu od všeho ostatního, abych zjistil že všechno to chutná stejně výtečně. Avšak i přes svou únavu si neodpustím trénink.

Vyjdu před dům a pomalu si vytáhnu katanu. Zavřu oči a nadechnu se, načež se pustím do jedné z mnoha sestav. Pokud by se někdo uchýlil to sledovat, tak je to velice zajímavý pohled. Jeden pohyb ladně a neagresivně střídá druhý. Změna postojů, uchycení zbraně, obloukových seků… je v tom jistá nevyřčená krása.. Ovšem ta je ta tam po uvědomění si faktu, že každý z těchto seků a bodnutí slouží k okamžitému odpravení.

Dneska tomu nedávám ani takovou dobu.. Spíš jen tak okolo patnácti minut. Pak již katanu zasunu zpět a pomalu se nadechnu a vydechnu. Následně jdu dovnitř, a připravím se ke spánku….

Ráno opět pokračujeme v cestě. Ani mi to nevadí. Naopak radši bych šel pěšky abych to zde mohl sledovat déle. Ani si nevšimnu že už je soumrak. Jedinou změnu zaznamenám když je skutečně enormní. Dojdeme na palouk, který jakoby měl vlastní počasí. Skrčím se a přejedu rukou po hebké trávě, načež mi snad i koutky cukly do jakého krátkého pousmání. Sleduji Karolínu jak jde k dubu a vkládá do něj minci. Pak se na chvilku zamračím. “Strom je uprostřed v samotném srdci hvozdu.. To je hrozně nápadné.. To napadne každého hned jako první možnost.. I když asi spoléhají na to že se k němu nikdo nedostane.. Nám to trvalo tři dny, a to jsme šli s největší pravděpodobností přímo k srdci.“ pomyslím si a na chvilku se zadívám na královnu. “A ona vypadá že ví co dělá.. Páni tak těžké číst její pocity, i když se je nesnaží ani skrývat.. „ pomyslím si.

Tu najednou dub zasvětélkuje a začnou z něj padat žaludy. Koukám se na tu sprchu, a na Riegala který si následně snaží všechny posbírat. Upřímně ani jsem neočekával že já bych něco dostal.. Nikdo mi nikdy nic jen tak nedal, a teď poslední dobou získávám darů nějak moc.. Kouknu se na věci které jsem dostal, a první myšlenka je jak to bude fungovat s pláštěm. Dojdu k věcem a vezmu si je. Kabát dokonce i na sebe. Zapřemýšlím jak to funguje, když tu se kabát začne měnit na modro, na červeno, a následně si vybere zelenou protkanou místy hnědými fleky jakožto okolní zbarvení, načež opět nabere šedou barvu. Teď nepotřebuji mizet. Kouknu se uchváceně na dub a nemám ani slov, co všechno nám dal za dary.. Není pár minut, kdyby mě něčím nepřekvapil… Další věc co se stane a překvapí mě je, když Alzan vyrazí s křídly. Rozhodnu se to radši ignorovat a soustředím se na své dary. V hlavě mi vyběhne děkovná myšlenka. Počkám až si ostatní seberou svoje dary a pak se vydáme do elfí vesnice. A zdá se jako by se hvozd nějak smrsknul, aby nám usnadnil cestu. Alespoň tak jsem to pochopil. Zavrtím opět nevěřícně hlavou. Když prakticky okamžitě se ocitneme ve vesnici. Rozhlížím se okolo, jak elfové bydlí ve stejných stromech jako jsme předtím přespali, a teď budeme přespávat opět.

Poslechnu si jeden příběh a zahledím se kamsi do hvozdu. “Musí to být hezké.. Mít někoho kdo ti vypráví příběhy.. Dětem se prý vypráví..“ pomyslím si. Pak se ale nadechnu a vrátím se do reality. Před koupelí, kterou si zatím stejně zamluvila děvčata se vydám na svůj běh. Nebojím se že bych se ztratil.. Alespoň vyzkouším jak láska lesa skutečně funguje. Když se vrátím zpět. Pokusím se najít královnu elfů, nebo se nějakého elfa zeptám jestli neví kde je Rád bych si s ní promluvil…

Ráno vstaneme a Merysol s Žirou se s námi podělí o svá tajemství. Navíc ještě Žira a Alzan poví, že pochopí když se budeme chtít rozdělit. Je mi jasné že ostatní na to nikdy nepřistoupí, i když mě by asi bylo lépe kdybych se odpojil.. Tedy lépe.. Rozhodně bych se mohl více soustředit na to co chci.. “A v čem jsem zatím vůbec nepokročil..“ pomyslím si a kouknu se okolo. “Co teď vlastně jsme? Nejsme armáda.. nemáme příkazy co bychom měli plnit.. Ale přesto tu diskutujeme o hrdinských činech, že zachráníme celou tuto zemi? Celý svět? Jsme nějaký kult míru a spravedlnosti?“ ušklíbnu se i když vlastně on to ani není tak moc vtip a docela to i sedí..
 
  Alzan   Postava není přítomna 27.3.2016, 3:53:01
---Večer ve vesnici---

Když se večer vracím z jeskyně s jezírkem, vidím Žiru. Smutnou a samotou jak sedí opřená o strom. Zajdu do domu pro pár věcí a chystám se za ní, zeptat se, co se děje. Dřív než to ale stihnu, spustí ona sama k nám všem. Sedím a tiše poslouchám její smutný osud. Její minulost. I to, co ji může čekat.

Pak domluví a čeká na naši reakci. "Pokud jde o mě, já Tě určitě neodkopnu, jako jsi ty neodkopla mě, když jsem byl v maléru. A to jsi mě sotva znala. Nevím, co Saldebaar-Zdenda plánuje s tou, jak jsi to říkala? Studna splěných přání? Nevím k čemu jí potřebuje, ale pravděpodobně to nebude nic dobrého. A pokud je pravda to co říkáš a jde po tobě, bude pro nás všechny, a nejen pro nás, lepší, pomoci Ti s Tvým břemenem. Chránit mapu stejně, jako ji chráníš ty, aby ji nedostal."

Pak se zvednu, dojdu k Žiře a obejmu ji. Po chvíli ji pustím a po jejím boku počkám na reakce ostatních.
 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 


 


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.