abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Gunter
11.10.2015
17:10:21
Naštěstí se trošku odsune a mně se podaří aspoň trochu koncentrovat.
Sice její hlava je pořád na mém rameni, nebezpečně blízko a nebezpečně vonící, ale pokud se budu usilovně soustředit na něco jiného, mělo by to jít.
Nadechnu se a rychle přemýšlím, na co jsem se to chtěl vlastně soustředit.
Aha....příběh....
Ale jaký?

S hrůzou zjišťuji, že mám dokonale prázdnou hlavu.

Mysli, chce příběh se šťastným koncem, něco hezkého....
Něco nezávadně hezkého pokud možno!


Zoufale přemýšlím, co by to tak mohlo být a pak mě přece jenom něco napadne.
Adelheid! Moje sestra je jistě dokonale nezávadná!

Otočím tvář k ní a vdechnu naplno její vůni.
"Mám ty vyprávět, jak se moje sestra vdala?" Navrhnu nadějně.

Nyskel
11.10.2015
15:36:25
Chytí se vyprávění jak tonoucí stébla. Šťastný, že jsem mu řešení nabídla na stříbném podnosu. "Chudák... Ale... vlastně se mu nedivím. Jak Mangartovo počasí. Mohli by to přejmenovat na Nyskelino počasí..." ušklíbnu se v duchu. Nemá to lehké. Vůbec...

Když se má ruka snese na jeho hrudník, ucítím prudkou vlnu... vzrušení? Ale není mé! Aspoň myslím....... Ne, to on! Na okamžik zatajím dech, než se donutím pomalu a tiše vydechnout. A vstřebat v sobě ozvěnu, kterou vyvolal.

Vlčice se zachvěje od čumáku až ke špičce ocasu. "Možná jsem to přehnala..." ozvou se pochyby a cítím, že uvolnění rychle nahrazuje napětí. Ovšem ne nepříjemné.

Pro jistotu se ale trošičku zavrtím a tím nenápadně oddálím své tělo od jeho. Jen o kousek. Ale zůstávám ležet na boku a má hlava dál spočívá na jeho rameni.

"Nějaký hezký... s dobrým koncem..." špitnu mu v odpověď a jsem ráda, že mi teď nevidí do obličeje. Tváře mám rudé a oči těkají po ztemnělé místnosti.

Gunter
11.10.2015
15:25:38
Konečně se aspoň trochu usměje.
S úlevou vydechnu a otřesu se. Tohle bylo fakt nepříjemný. Snáším jakoukoliv její změnu nálady čím dál tím hůř.
Což je kravina, protože pořád se prostě usmívat nemůže.
I když se mi to tak líbí.....

Souhlasí s vyprávěním a já se spokojeně rozzářím a ta část s přitulením mi vůbec nedochází.
Hlavně, že se usmívá a chce, abych ji vyprávěl!
Úleva je na mé tváři tak zřejmá, že si toho nelze nevšimnout.

Zrovna se nadechuji, abych se zeptal, jaký že příběh by si její milost ráčila přát, když se ke mě bleskově přitulí a zarazí mi dech do krku.
Co to s ní, kurva, je?
Jak to, že je najednou tak přítulná....


Význam přitulit se najednou nabývá naprosto jiných rozměrů. I já nabývám naprosto jiných rozměrů.
Sakra.
Pomalu a s hvízdáním vypustím přiškrcený dech z úst a když se její ruka snese jako utržená květina na můj hrudník, skoro sebou cuknu, jako by mě popálila.
Popálila mě!
Hrome, tohle jsou opravdu nenadálé šoky...

Něco hezkého...něco hezkého...
Jak se mám, u všech Loroniných lákadel soustředit?
Jestli otevřu ústa, začnu toužebně výt...
Kurva. Kurva. Kurva.
Mysli, Guntere.
Teda, nemysli!
Nedýchej!
Nedívej se!
Zavři oči a okamžitě se soustřeď na něco jiného!
Na cokoliv!


"A jaký příběh by sis tak představovala, Nys?" Zachraptím statečně.
Co statečně...Hrdinně!
"Co by tě zajímalo?"

Nyskel
11.10.2015
15:11:33
On je... no... prostě....... kouzelný a roztomilý. Vůbec netuší. Pořád si mele svou o bolavém žaludku a vůbec nic nechápe. Nic.. A vypadá vyděšeněji než já. Najednou se zastydím. On to nedělal schválně. Jen to prostě nepochopil...

Najednou mi to nedá a lehce se usměju. "Víš co? Na hadr se vykašli. Já se jen k tobě přitulím a ty mi budeš něco vyprávět, ano?" "A možná se konečně rozhoupu a řeknu ti to." vylepším tenhle úžasný plán ještě sama pro sebe.

Nechám hadřík sklouznout vedle postele a pootočím se k němu. Kousek se pod dekou posunu, až ucítím dotek jeho boku, a uložím si hlavou na jeho rameno. Hrudníkem se opírám o jeho žebra a paži mu opatrně složím na prsou.

Obklopí mě důvěrně známá vůně a já ji přivítám s otevřenou náručí. Je chlácholivá, opojná, se zvláštně dráždivým podtónem.

"Něco hezkého..." zaprosím tiše.

Gunter
11.10.2015
14:57:51
Já?
Vcelku nechápavě na ni třeštím oči.
Jak jí mám sakra pomoci?
Její naléhavé oči plné důvěry mě vcelku děsí.
Já se v nevolnostech přece nevyznám...žádného druhu. Poradil bych si tak se zraněním, ale tohle?
To je tak na babku kořenářku.
Ruth, ta by si poradila.....
Nebo možná...možná to myslí tak, že ji bude stačit, když o ni budu pečovat.
Asi kolem sebe nikoho cizího nechce....
Tudíž si budu muset poradit já sám!
Rozhodnu se už trochu energičtěji a nadzvihnu se na lokti.

"Tak víš co? Mohl bych ti znovu namočit ve studené vodě ten hadr, aby sis schladila čelo a pak bych ti mohl něco vyprávět....
Nebo bys raději klid?
Možná bych dole v kuchyni sehnal nějaké bylinky a mohl ti uvařit čaj na žaludek, co říkáš?"

Kurva, pomož mi přece!
Co bys tak nejvíc chtěla?
Zaklínám ji lehce si zoufajícím pohledem.

Nyskel
11.10.2015
14:46:24
"No KONEČNĚ!!!" zavrčím v duchu. Promluvil. Jenže... ach jo! Když budu ještě chvíli trucovat, tak vážně usne! A to bych prostě nesnesla!

"Na tohle ranhojič nepomůže." odpovím tiše a dál se dívám do baldachýnu nad našimi hlavami.

Tohle nestačí... "Co když si bude myslet, že je to nějaká vrozená choroba, se kterou nejde nic dělat? Nebo... u Lorony... že mám... své dny?" vyděsím se upřímně. To by bylo tak potupné!!! Ne, tohle už pod koberec zamést nemůžu!

Zhluboka se nadechnu. "Na to můžeš pomoct jen ty." dodám po delší odmlce a otočím tvář k němu. Tvář mám nesmírně vážnou a oči...... ty volají po jeho pochopení. Po jeho obětí... polibku... Po něm...

Gunter
11.10.2015
14:33:04
Zatímco usilovně zavírám oči a přesvědčuji sám sebe, že spím, Nyskel se nepřestává vrtět.
Chudáček můj malý, nejspíš má křeče.... Dojde mi a když si stáhne hadřík s čela, nevydržím to a přece jenom se ještě jednou zeptám.
"Nechceš ho znovu namočit?
Nebo nemám raději dojít pro ranhojiče? Třeba by měl nějaký paták....
Přece tu nebudeš takhle trpět!"
Navrhnu rázně.

Nyskel
11.10.2015
14:13:48
Naděje sice svitla, ale je to jen nepatrná jiskřička v temnotě mého nenadálého a smrtelně vážného zoufalství a bezmoci. "To jako vážně? To si lehne vedle mě usne?! No to... jako....... vážně?!?!" začínám se znovu pomalu dostávat do otáček.

Ležím na zádech, čelo i oči překryté mokrým hadrem a čekám. "Já čekám! Pořád čekám!!! Grrrr..."

"Vůbec to nepochopil! Jak to mohl nepochopit?! Vždyť jsem mu řekla, že už nemám bratra! Na hostině ho držím za ruku, zatímco plánuju datum naší stavtby! A jemu je to šumák?! To si myslel, že to celé je jen na oko, nebo si je tak jistý sám sebou, že se na potvrzení ptát nepotřebuje?!"

Všechny ty otázníky, které zuřivě ostřelují mou mysl, jsou mi z hlouby duše protivné. Jenže jsou tam. A čím větší je ticho, tím urputnější jsou.

Natahuju uši a snažím se Guntera nachytat při tom, že vážně v klidu usnul, ale cítím, že nespí. Což je asi jediný důvod, proč jsem ještě nevybuchla.

Aura rozčilení a nespokojenosti se kolem mě vznáší jak závoj.

"Měl by se mě přece zeptat, ne?! Na cokoli?! To se jako teď vážně snaží usnout?!"

Slzy už se vsákly a já bych teď chtěla spíš řvát než brečet. Nevydržím to a stáhnu si hadřík z čela. Nepodívám se na něj, jen zírám nahoru, do baldachýnu.

Slabý plamen svíčky v rohu místnosti, u zrcadla, kreslí dlouhé, hluboké stíny, které poskakují po těžké látce. Mám pocit, že se mi i oni vysmívají!

Gunter
11.10.2015
13:51:20
Neozve se a po pravdě se ani nepohne. Jen tiše oddechuje do tmy. Musí jí být opravdu hodně zle. Takhle mlčenlivá moje neposedná, upovídaná Nyskel....to není normální.
Když se nedočkám reakce, stáhnu ruku a lehnu si klasicky na záda, ruce složené pod hlavou. Zavřu oči, ale spánek nepřichází.
Přistihnu se, že neustále naslouchám, jestli se rytmus jejího dechu nezmění nebo jestli neuslyším nějako známku toho, že je jí hůř.
Tiše si povzdechnu. Dnešní noc je taková jiná než ostatní.
I když na druhé straně....mohu být rád, že po těch mých alotriích, kdy jsem ji nahou tahal z koupele podobně, mohu pořád ještě spát vedle ní.

Nyskel
10.10.2015
16:52:02
Zatínám čelist a slzy se vsakují do už tak mokrého hadříku. Mám chuť řvát, kvílet! "Tohle není féééér!!! Takhle to být nemělo!"

On se natáhne vedle mě, tiše jak pěna, a je tak zoufale pozorný, že je mi ještě trapněji. "Jsem neschopná! Ubohá! Copak to je tak těžké mu to říct?!"

A místo toho tu ležíme vedle sebe, já zoufalá, on rozpačitý a... nic! Takhle jsem si dnešní večer vážně nepředstavovala! "Aúúúúúúúúú!" zavyje Vlčice kdesi hluboko uvnitř. Obrovsky zklamaná. Je to téměř hmatatelné.

Zadržuju dech, jak se snažm nevzlykat nahlas. A nejhorší na tom všem je, že tohle už zpátky nevezmu! A je to čím dál tím těžší... "Dokážu mu to ještě říct, aniž bych mu to vztekle nevykřičela do tváře?!"

Bezděky si vzpomenu na jeho vyznání na plese. "A... vlastně... on mi to řekl úplně stejným tónem! Taky to tak úplně neustál, že ne?!" svitne mi malá naděje, že nejsem ten největší trouba pod sluncem.

Gunter
10.10.2015
0:47:25
Ne. Je mi jasné, že tohle nebude jen hlava!
Je jí špatně a to pořádně!
A nejspíš se mi to stydí říct, protože toho tolik spráskala u večeře.


Přihlížím, jak se zarputile souká pod deku a přemýšlím, jestli bych neměl tiše a diskrétně sehnat nějaké vědro.
Jen, aby ho měla k dispozici a nemusela si o něj říkat, když je jí to nepříjemné.

Možná by chtěla být raději sama?Napadne mě vyděšeně a dumám, jestli se jí mám zeptat. Ale to její přání dobré noci je tak zarputilé a odměřené, že je mi jasné, že by ji moje ohledy nejspíš jen popudily.
Chce mít prostě klid a vyspat se z toho. Vzpomenu si sebekriticky na vlastní bouřlivé následky občasných prohřešků mládí s Herlanem.

Navíc....nesnesl bych myšlenku, že jí tu nechávám samotnou, když je jí špatně.
Možná bude potřebovat pomoct!

Odsunu stoličku s tácem a čaj i cukroví jsou pro tu chvíli zavržené a zapomenuté.
Těžko bych se mohl ládovat, když se tu Nyskel choulí bolestí.

Opatrně si lehnu vedle ní a znovu ji jemně pohladím po vlasech.
"Hrozně mě mrzí, že je ti špatně, Nys. Kdybys cokoliv potřebovala, tak mi prosím řekni. I uprostřed noci. Kdykoliv. Ano?" Zaprosím.

Nyskel
10.10.2015
0:33:25
Když se zvedne z postele, ucítím touhu ho chytnou za ruku, nenechat ho odejít. Ale vztek mi to nedovolí.

Ovšem za okamžik je zpátky a snaží se mi na čelo připlácnout mokrý hadr. Mám pocit, že vybouchnu!

Vyškubnu mu ho z ruky a chvíli ho drtím v pěsti. Nejvíc mě na tom všem provokuje ten jeho starostlivý tón. "Teď se stará! Teď?!"

Trhanými pohyby rozprostřu zmačkaný kousek látky a plácnu si ho zpátky na čelo. Pro jistotu i přes oči, protože slzy už neudržím. A takhle je aspoň zamaskuju.

Plácnu sebou na postel a poslepu se nasoukám pod deku.

"Dobrou." procedním a brada se mi chvěje. "Všechno je špatně!!!!!!!" vříská mi v hlavě zoufalý hlásek.

Gunter
10.10.2015
0:29:10
"Hlava?" Vydechnu svým způsobem s úlevou, protože tohle vypadalo na daleko vážnější problémy. Opravdu jsem čekal, že v příštím okamžiku začne dávit.
Jsem dobrej!
Hlava mě napadla jako první!


S nefalšovaným obdivem k vlastním pozorovacím schopnostem vyskočím z postele, přeběhnu přes pokoj, namočím kus plátýnka z truhly v porcelánovém umyvadle na umývání rukou a pospíším si zpátky.
"To ti pomůže, lištičkol" Navrhnu nesměle a opatrně ji položím hadr na hlavu. Moc mi to nejde, protože se ode mě vytrvale odvrací.
"To cukroví bys asi raději neměla, abys fakt nezačala zvracet....." Dodám přemýšlivě a jemně ji pohladím po vlasech.

"Moc mě to mrzí, byl to náročný den...."

Nyskel
10.10.2015
0:24:02
Schovám si tvář do dlaní. "Tohle je fraška! Zvracet? To se mi chce. Ze mě! Z mého hrdinství!!!" úpím v duchu.

"Ale mohl mi pomoct! Mohl se zeptat! Mohl to udělat, nebo ne?!" snažím se do toho Terryho namočit stejným dílem, abych si nepřipadala tak kolosálně neschopná!

"Asi... jen... bolí mě hlava." zavrčím, stále otočená k němu zády. Slzy na krajíčku. Nejraději bych se k němu otočila a začla do něj bušit pěstmi! Takhle to prostě být nemělo!!!

Gunter
10.10.2015
0:19:11
Z její odpovědi je mi jasné, že jsem se nemýlil.
Je utahaná jako kotě, právě tak jako já...a zřejmě se zlobí, že jsem to hned nepoznal.
Možná se i do toho čaje nutila jenom kvůli mně....
Napadne mě kajícně a už natahuji ruku, abych ji pohladil po tváři. Soucitně a láskyplně, když najednou praští šálkem o tác a odkulí se tak prudce na postel, že mi můj vlastní šálek chrstne do klína.

Zakleju a opatrně ho odložím.
Tohle je něco vážnějšího!
Nejspíš je jí špatně!
Vyděsím se a rychle se nad ní nakloním.

"Je ti zle, Nys? Možná ses přejedla....neměl bych ti něco sehnat? Nechce se ti zvracet?" Vychrlím důrazně a pln starostlivosti.

Nyskel
10.10.2015
0:14:18
Zamračím se a šlehnu po něm pohledem. "Jo, taky!" odceknu! A chce se mi brečet!

"Tak já mu tu chci nakreslit naši růžovou budoucnost a on mě pošle spát?!" vztekám se v duchu. Ale vztek jen zakrývá obrovské zklamání. Hlavně z vlastní neschopnosti... sakra, sakra, sakra!!!!!

"Všechno je špatně! Takhle to být nemělo! Měl se mě zeptat, jestli tu svatbu myslím vážně! Měl vzít moje tváře do dlaní a políbit mě! Měl......... SAKRA!!!"

Položím šálek na tác prudčeji, než by bylo slušné, a odkulím se na druhou stranu postele.

"To snad není možné!!!" soptím v duchu, ale cítím, že slzy mám na krajíčku.

Je to jeden velký výbuch, který si Gunter nezasloužil ani trošičku a který mají na svědomí všechny ty city, které jsem až doteď nevědomky dusila v sobě.

Gunter
10.10.2015
0:08:09
Zírám na ni a dost dobře nechápu.
Jak nemysli?
Jak popíjet?
Vždyť chtěla vědět, co Kianga!
Ptala se mě, co Kianga!
A pokud se nemýlím, Kianga je zrovna teď priorita. Jen ona se svojí vyšinutou myslí dokáže cítit ....eh, jak to řekla? Jak pláče moře?
A já v tý jeskyni přece jenom něco cítil a ten pach mi povědomý byl.....
Tak jak je možné, že ji to najednou nezajímá?


Můj obličej je jeden velký otazník a ona vážně vypadá rozmrzele.
Rozmrzele!
"Ale.....
Já....
Ty jsi také unavená?"
Vyhrknu nesmyslně, protože tohle všechno nějaké racionální vysvětlení mít musí.
Třeba ji rozbolela hlava!
To se ženským stává, ne?

Nyskel
10.10.2015
0:03:15
Zvědavost vystrčí drápky. "Žena? Jaká? Pokud znala Guntera, musel on znát ji, nebo ne?" Jenže...

"Já se vlastně teď nechci bavit o Kianze. A o nějaké ženské v jeskyni. Je mi jí líto, je to hrůzné, ale........ teď nééé...." zakňourá to ve mně zklamaně.

Nedokážu opanovat rozmrzelost, která mě zčista jasna přepadne. "Ale teď na to nemysli. Chtěl jsi jen popíjet a na nic nemyslet. Pamatuješ?" Jo, je v tom nepatrná výčitka. A není ani trochu fér. Já sama se ho ptala.

"Jenže já mu potřebuju něco říct. A on vůbec nespolupracuje! Sakra!!!" ošiju se. Vůbec nevím, kudy do toho. A navíc... teď mě to ještě tak nějak... rozhodilo. "Sakra, sakra, sakra! Takhle jsem si to nepředstavovala! Jak mám začít nový život s Kiangou za krkem? A s nějakou ženskou v jeskyni?!" cítím, že nervozita se začíná pomalu měnit v rozladění. A to není dobré. Vůbec ne...

Gunter
9.10.2015
23:55:59
Pohodím ledabyle hlavou, až se mi kadeře rozsypou všude po ramenou.
"Zlé ne, spíš úmorné. A párkrát jsem se musel nutit k trpělivosti. Z jejího projevu by jeden občas zešílel. Je pořád jako by napůl žila někde úplně jinde. Vznáší se někde ve svém světě a o ten náš v podstatě nejeví valný zájem."
Napiju se čaje a rozkošnicky mlasknu.


"Áaaa, to je prostě ráj. Byl to skvělý nápad, Nys. Každopádně jsem se dozvěděl, že je Kianga přesvědčená, že tam v té druhé jeskyni někoho věznili. Nějakou ženu. A podle Kian mě znala, což považuji za nesmysl...." Dodám pochmurně a zamračím se.

Nyskel
9.10.2015
23:37:03
Natáhnu se a naliju dva šálky. Mírumilovně se z nich kouří a najednou se vrátím do srubu. Aspoň částečně.

Terry se začne převlékat. I to ale ke srubu patří.

Poočku ho pozoruju. Jindy bych si to nedovolila. Ne vůči němu, ale vůči sobě. Jenže dneska....... Tohle všechno k tomu patří? Ne?

Najednou mám pocit, že dnes to musí všechno začít! Můj nový život. Živost s Terrym a ne jen vedle něj. Všechno to, co jsem si kdysi vysnila a co jsem mezitím pohřbila. Obyčejné, všední věci, které jsou s ním tak zářivě jiskřivé. Jenže....

"Jak se, u Mangarta, taková věc říká?! Nahlas?" zoufám si v duchu. Vím, že dnes bych vedle něj neusnula, pokud mu to neřeknu. Musím! Musí to přece vědět!

Dodávám si odvahy a opatrně usrkávám horký čaj.

Je vedle mě. A jeho vůně mě zahalí jako měkkoučká deka. Bezděky si vzpomenu na náš polibek. Na jeho horké rty. A tentokrát v tom není nic... nepatřičného. Usměju se. Nejistě a zároveň spokojeně. Plaše?

"Bylo to moc zlé?" zeptám se tiše a je z toho cítit upřímný zájem. Ani ne o to, co řekla Kianga, ale o něj. Dokonce i má zvědavost se rozhodla ustoupit. Pro tuhle chvíli.

Gunter
9.10.2015
23:28:03
"Parádní!" Kývnu spokojeně a položím podnos na stoličku.
"Jak já se těším na chvíli klidu." Vzdychnu, zatímco ze sebe sundávám kabátec a boty. Nedočkavě hrabu v truhlici, abych našel svoje oblíbené oblečení na spaní. Rozhodně nehodlám na svým zvycích nic měnit.
I když jsme na hradě....
I když Nyskel vypadá, jako by byla jednou z dcer Feltona z Meleborku...

Rychle se převléknu a chráním se toho, abych se na ni podíval. Na to je dnes všechno příliš jinak.
A nervozita mě z toho neopouští.

Pak se vyhoupnu nahoru, sednu si vedle ní a popadnu svůj šálek. Naliji si čaj a mléko a slastně usrknu.
"Přesně tohle jsem potřeboval." Vzdychnu.
"Kianga mi dala zabrat."

Nyskel
9.10.2015
22:55:19
"Sakra... postel..."

Roztržitě popoběhnu pro stoličku. Zdolám dva schody k posteli a postavím ji na vyvýšené místo u pelesti. Podívám se na Terryho a čekám, jestli to takhle schválí.

Vlastně... váhám. Něco mi brání vlézt si pod deku a jen tak si povídat. Možná proto, že vím, co mu chci říct. Co mu musím říct.

Jenže tohle postávání, jakoženic, jen zhoršuje moji nervozitu.

Nakonec se vyhoupnu na postel a kleknu si na paty. Nervózně si promnu dlaně a raději se zadívám na tác, než do Terryho očí.

Gunter
9.10.2015
22:45:40
Konečně mi otevře a hned za dveřmi dostanu vyčiněno.
"No, dovol. Já to neukrad. Dostal jsem to. Byl jsem milý a zdvořilý, tak byli milí a zdvořilí na mě." Popojdu dál a ukážu bradou na malou stoličku.

"Dej ji prosím k posteli, položím to nahoru a sedneme si na postel. Nebo bys raději byla u stolu?" Napadne mě, že jí možná bude víc vyhovovat trochu důstojnější stolování.
Je pravda, že v poslední době musí být zvyklá spíše na vznešenější způsoby.

Nyskel
9.10.2015
22:33:36
Nadskočím, když se mi ozve v hlavě. Nervozita dělá své... "Sakra, vzpamatuj se!"

Přeběhnu ke dveřím bosýma nohama a rychle otevřu. "Co jsi všechno dole nakradl?" vyjeknu, když se prosmýkne dovnitř s plným tácem. A musím se usmát. Pozorný jako vždy. Roztomilý...

Zavřu za ním tiše dveře a zvědavě sleduju, kam se vydá.

Gunter
9.10.2015
22:27:50
Nyskel nereaguje, takže znovu kopnu do dveří a tentokrát důrazněji. Pokud mi neotevře, tak se dovnitř prostě nedostanu.
Pak mě napadne ještě jedna varianta.
"Myslíš, že bys mě mohla pustit dovnitř? Mám tak trochu plné ruce...."
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.