abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Anglino   Postava není přítomna 1.4.2016, 12:10:31
Koukám jak si Karolinka a stopař dávají k pití vodu.

"Já vodu nerad ani v botách to si dám raději medovinu nebo víno. Jó Theodor ten uměl pít. Na jeho zdraví pozvedám první měch."

A zase portál a než sem se stačil rozkoukat tak bylo po útočnících. A další portál a jsme v horách. Dojdeme ke hradu.
Já pomalu ani nevnímám co se kolem mne děje jen mechanicky následuju ostatní.

"Barbar a city. To mne tak Karolinka změnila, že bez její pozornosti se cítím nesvůj. Chápu je to její bratr a dlouho se neviděli. O koně se mi postarají. Je tu fajn tělocvična a prý i hospoda U tygra. No to už je lepší. Mohu do hospody a nemusím myslet na to co na to řekne Karolinka. Věnuje se svému bratrovi. Však oni nakonec k tygrovi najdou cestu všichni. Třeba se mi podaří jí bratra pěkně opít."

Pozdravím Aribeth na znamení úcty, úklonou a s rukou přitisknutou na srdce.
Odstrojím koně a předám jej štolbům. Na dotaz zda budu chtít samostatný pokoj odpovím.

"Já dám přednost svému vlastnímu pokoji. Využiji tělocvičnu a hlavně
hádejte kde mne najdete? No jasně U tygra už se těším jak oslavíme setkání a zapijeme památku zesnulých a pohovoříme o jejich slavných činech."


Odnesu si věci na pokoj a neprodleně se vydám do hostince. Už se těším jak se Paulovi protáhne obličej až mne uvidí. Jeho elfí babička Uroloqui mne určitě také ráda uvidí. Paulův otec, Endrin už mne,ale nepřivítá skvělou kořalkou a trpasličí kuchař svými nedostižnými pečínkami.

Pádím a za mnou doznívá ozvěna výkřiku.

"Nevěřili by jste jakou mám žízeň a hlad..lad ...lad"
 
  Zar´farro   Postava není přítomna 1.4.2016, 11:53:40
Knihu, kterou jsem vrátil Maya v mžiku opravila. A následně ... mi jí chce vrátit? ?
Moc děkuju ..? Rychle ji otevřu a projdu. Ale ne! Mý poznámky. Opravdu se vrátila do původního stavu. No ještě, že si to pomatuju.

Následně si Maya něco žvatlá a já se snažím najít odvahu, odpovědět na její otázku.

Boj, Přivítání, průchod portálem. Všechny tyto akce hraju druhou metu a nijak se neangažuji, vždyť nemám jak pomoci, s novými se neznám a magicky pomáhat není potřeba.

Na druhé straně portálu se znovu objevíme někde v horách. a Konečně zas jednou půjdeme pěšky. Je to super, už dlouho jsem si neprotáhl nohy. Volný čas cestou využiji abych si popovídal s Mayou.

Koukám na tu neuvěřitelnou věc vytvořenou rukama smrtelníků. Možná bych raději dal přednost orkské tvrzi před tím to, ale co můžu dělat.

Nechám se provézt po hradě, stejně jak ostatní se zůčastním celé prohlídky. Když se rozdávají pokoje, zeptám se zda nemají nějaký vyko položený.
 
  Stopař Talhut   Postava není přítomna 1.4.2016, 10:51:05
Netrvalo to moc dlouho a Attylloe se vrátil celý mokrý. Maya ho kouzlem vysušila a potom nám hostitel nabídne něco k pití a i dokonce něco se svých zbraní. Jistě se tu najde pár hezkých kousků, ale já jsem se svou výbavou spokojen. Po vzoru Karolíny si i já dám jen čistou vodu. Ještě pořád mám v živé paměti jak jsem vypadal po té ožíračce s Theodorem. Budíš mu zem lehká.

Klid a pohoda však netrvá dlouho a nedaleko odtud je strhne ruch boje. Maya nás přenese portálem útočníkům do zad. Nějaká skupina krále Severu. Nevypadá však moc dobře vycvičená. Dva z nich se mi podařilo sundat lukem, ale k boji s mečem jsem se už nedostal, protože už byli všichni dole.

Karolína se přivítala se svým bratrem a za chvilku jsme prošli dalším portálem, který nás přenesl do nějakých hor. Tuhle část světa neznám. Budu si to tu muset potom trochu zmapovat. Cesta nahoru je o to těžší, když musím vést koně. Nakonec se dostaneme k majestátní budově hradu. Attylloe zmíní, že je to sídlo dračích jezdců. Nebo spíše bývalo. Už jsem o nich slyšel z vyprávění u ohňů, ale tahle legenda už nejspíše zanikla. Nebo spíše už nikdo dračího jezdce dlouho nepotkal. Ani by mě už nepřekvapilo, kdyby jím dříve býval i sám Attylloe.

Uvnitř hradu se Merysol zajímá o Aribeth a Amber. I mě tato myšlenka neopustila. Aribeth se však za krátko objeví, ovšem vypadá .... jinak. Její dávná elfská krása trochu opadla, ale stále cítím velkou úctu.
"Má paní."
Pronesu krátce a potom se nechám spolu s ostatními zavést do stájí, kde odstrojím svého koně a nechám jej, aby se o něj potom někdo postaral.

Pokračuje prohlídka hradu a je nám sděleno, že každý dostaneme svůj pokoj i nějakou kancelář.
"Kancelář?? To jako, že budu někde sedět a vymýšlet co bude dál. Na strategii nejsem zrovna odborník. No ale když je situace taková a ztratilo se mnoho důstojníků i hlavních opor města, asi tato práce připadne tak trochu na nás. Nesnáším moc odpovědnosti."


Aribeth nás zavedla dolů pod hrad, kde se nacházel velký podzemní komplex. Venku nás však čekalo milé překvapení. Nově zbudovaná osada Questaqua. A prý tu je i hostinec U tygra. Na Paulovu kuchyni jsem se opět docela těšil. Její návštěva však byla krátká a pak jsme se vydali zpet do hradu.

Cestou jsem se s Merysol a Aribeth odpojil od ostatních a vydal se k Amber. Když jsme dorazili do jejího pokoje bylo to jako bych se ocitl ve velikém spáleništi. Ještě to holka neovládá tak dobře, ale jistě se jí to časem povede. Merysol se s ní přivítá objetím. Tohle já vynechám. Jen se na ní lehce usměji.
"Máš to tu hezky vymalované. To si dělala sama??" Zkusím trochu odlehčeně.

Byl jsem rád, že ji vidím živou a zdravou. Dokonce to vypadá, že už z ní opadl i ten strach, který měla v očích ten den, kdy jsme ji našli. Měla tu dobrou společnost.
"Slíbili jsme ti vyprávění, ale bude to muset počkat do zítra. Dnes jsme měli celkem náročný den a budeme si potřebovat trochu odpočinout."

Poté se podívám na Merysol. I ona toho má určitě už dost. Ovšem je příjemné sledovat jak se k malé Amber má. Jako, kdyby tu byla se svou mladší sestrou, či snad vlastní dcerou.
"Možná by mohla být dobrá matka. By mě zajímalo, jestli bych byl i já dobrým otcem, jako byl ten můj."
Ani nevím, kde se ve mě taková věc vzala. Asi jsem si už za tu dobu co jsem s ostatními od té chvíle u Šedého vrchu zvykl na určitou společnost kolem mě. Jo moje samotářská nátura se pomalu začínala vytrácet. Na druhou stranu je to možná dobře.
 
  Merysol   Postava není přítomna 1.4.2016, 8:58:20

Hernajs, to je ale štreka. Co si ta zrzavá myslí, že mě nechá šlapat takovej svinskej kopec? Mám ještě malý packy. No a…kruci co to je? Mi jako podjela packa?


Byl jsem celkem rozházený z toho, že takovou dobu jsem se vozil jako král s Merysol na koni a najednou mě nutí chodit po svých.


Počkej, ti něco večer rozkoušu….



Konečně jsme dolezli do nějakýho hradu. Všichni tu civí, jako kdyby tu snad něco kolem lítalo. Nezájem. Jdu spát. Lehnu si vedle nohou svojí paničky a v klídku si usnu. Jenomže mě za chvíli vzbudí, jak se všichni chechtají.


Šmarja. Zní to hůř, než umírající kočka.


Zkusím usnout znovu, ale táhnou mě zase pryč. Chodíme po hradě a mám toho tak akorát.


Výborně, tak snad jsme to už prošli celý… zaraduji se. Ale vedou nás do sklepa. Na sklep vám kašlu, chci jídlo. Začnu škrábat zrzavou na noze packou, ale ignoruje mě. Slezeme nějaký schody, dostaneme se do města a…zkusím to znovu. Nic. Sakra! Rozhlédnu se kolem sebe a zkusím to na tu blondýnu. U tý jsem už párkrát něco dostal…


Chvíli chodíme po městečku, ale zrzavá mě žene zase nahoru.

Blechy na tebe! Slyšíš!? Alespoň mě vezmi a nes… zkouším kňourání, ale ta nádhera je nějak moc zaměstnaná. A brzo skončíme u té ohnivé. Jé, nazdar. Znám tě, rád tě vidím a teď čau….Říkám ČAU! Tak jdeme sakra? Fajn, tak já si tu lehnu a…


Během minuty usnu a všichni jsou mi u mého liščího ocasu…
 
  Merysol   Postava není přítomna 1.4.2016, 8:57:31

Říká se, že přání je otcem myšlenky. A snad jen pár vteřin po té, co vyřknu svou otázku, se Aribeth objeví. Vypadá ovšem…jinak, než si jí pamatuji.


A tohle je tvoje práce, Merysol. Tohle si jí provedla ty.


Svěsím hlavu a v hlavě si znovu přehrávám tu pitomou noc, kdy jsem se už podruhé vypravila vstříc smrti. Kdyby tě nemusela oživovat, nic by se jí nestalo.


Bojím se skoro cokoliv říct.


Aribeth nás odvede do stájí, kde je jen jeden jediný kůň. Ten její. O koně se nám prý někdo postará, stačí je jen odstrojit. Klidně se o Lisu postarám sama. Alespoň budu mít čas vymyslet si, co říct…


A prohlídka hradu pokračuje dál. Možnost vlastního pokoje ochotně přijmu, protože já, coby noční „zvíře“ a můj otravný Bart, bychom stejně spolubydlícímu akorát dělali těžkosti. Navíc mě teď čeká dost čtení.


To nejlepší z celé prohlídky, si Aribeth nechala nakonec. Sešli jsme z hradu dolů a dostali se do městečka. Do nové Questaqui, jak řekla Aribeth. Dokonce je tu prý i hospoda U Tygra.


I když bych ráda Paula pozdravila, daleko víc mě to táhne k Amber. A taky do postele. Jsem odhodlaná, že pokud to půjde, celý zítřejší den proflákám. Tedy ne úplně. Ale návštěvu tělocvičny a podobně si prostě odpustím. Pokud se tedy někdo nerozhodne, že mi změní plány… Trochu se nad tou myšlenkou ušklíbnu. To by si mohli zkusit. Ne, prostě zítra nic.


Pak jsem se konečně dostala k Amber. Maya měla pravdu, její pokoj vypadal, jako kdyby se tu odehrál hrozný boj s drakem.


“Amber, jsem ráda, že tě zase vidím! Povídej, jak se máš? Prý si tak trochu ničíš pokoj.“ Pokud se Amber nebrání, tak ji pořádně obejmu, abych se s ní přivítala. “Vypadáš lépe, než když jsme tě našli.“ Jsem ráda, že je v pořádku a že je o ní postaráno. Ještě pořád mě mrazí při vzpomínce, že jí chtěli zabít.

 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 1.4.2016, 2:07:27
Když se Merysol ptá na Amber, Maya se usměje. "Neboj, Amber je živá a zdravá. A je to velmi talentovaná čarodějka, akorát jí tak trošku pořád něco vybuchuje, její pokoj už ani neopravujeme, protože to nemá smysl, takže to tam má celé ohořelé. Ale to se časem podá, je zatím mladá a zbrklá, učí se jen krátce." Říká a u toho divoce gestikuluje rukama, zvlášť když naznačuje výbuch.

Když Alzan řekne o trpasličích vousech pro Mayu, ta se opět nahlas rozesměje. Zvlášť, když Žira dodá svou poznámku.

Když se jí pak ptá na kostěje, zvážní. "No.... o nekromancii toho skutečně moc nevím a na tohle ti odpovědět nedovedu. Kdysi jsem měla za muže mocného čaroděje, ze kterého se poté stal nekromant, ale krátce poté jsem se rozešli. Řekněme, že ne příliš v dobrém. No a nyní ho Attylloe odnesl na dno oceánu. Každopádně jediné, co vím je to, co mi kdysi řekl, a moc mi toho neřekl, tajil přede mnou, jak odporné a zvrácené pokusy dělal.

Tím tě nechci urazit, já jen vím, že co začal s těmi pokusy, jak přivést mrtvé zpět k životu, změnil se, velmi se změnil. Ale Attylloe říkal, že u tebe to nehrozí, že jsi se zvládl oprostit od nadvlády temných sil. Ale ty bys mi to později mohl vysvětlit. Jak je to možné? Jak je možné, že z tak mocného a moudrého muže, jako byl Garet Hawk se stala taková zrůda? No.... asi ani nemusíš vysvětlovat, když se poslouchám je mi to jasné, toužil po moci, a to co nejdříve, protože tělo našeho syna se začínalo znehodnocovat.

No.... ale já tě tady nudím kecama o někom, koho nejspíš ani neznáš jinak, než jako hromadu kostí. Promiň. Každopádně, jsem tím chtěla říct, že nevím, jak je možné, že zvládne nemrtvé upravovat dodatečně. Ale to je prostě Simplicus, vždy najde něco, čím nás zaskočí. a my se tím nesmíme nechat vyvést z rovnováhy."
Tentokrát nemluvila tak zběsile a vesele, spíše byla zamyšlená.

Když konečně stanete v bráně hradu a Merysol vyřkne svou otázku, na odpověď nemusí dlouho čekat, na druhém konci této velké síně právě přichází Aribeth. Je ale jiná, než si ji pamatujete, vlasy již nemá jasně zrzavé jako dřív, nyní je má prorostlé šedivými. A její obličej je zdoben několika vráskami, zdá se, že o mnoho zestárla za těch pár týdnů, co jste ji neviděli.

Přesto má na tváři úsměv. "Slyšela jsem, že jste uspěli, pak mi to musíte povyprávět. Ale nyní si myslím potřebujete odpočinout." Říká, pak se otočí na Attylloea a Mayu: "Já už se o ně postarám." Řekne jim a ti odejdou.

"Mají ještě moc práce, já ne, tak vás tady provedu já. První ze všeho asi chcete do stájí, že?" Řekne a provádí vás hradem až se dostanete skutečně do stájí, je tam vlastně jen jeden jediný kůň, Aribethin. "Tak tady si můžete ustájit koně, stačí odstrojit, někdo se o ně pak už postará."

Pak vás provádí po hradě, ukazuje vám, kde je jídelna, kde zbrojnice a také vám ukáže vaše pokoje. Pokud chcete, můžete mít každý svůj, je to na vás. dále vám řekne, že dostanete svou pracovnu, do které se dá dostat z vašeho pokoje. Tu již ale nemáte tak úplně každý svou, Karolína, Alzan a Riegal ano, ti mají každý svou vlastní, ale ostatní ne, máte společnou tělocvičnu, která je ovšem natolik prostorná, že si rozhodně nebudete překážet. A prostě vás provede po celém hradě.

Když vše máte projité, zavede vás ještě k jedněm schodům, které vypadají, jako do sklepení. Když po nich sestupujete dolů, zjistíte, že vstupujete do nitra hory, obrovské hory, kde je mnoho domků. A když sejdete až dolů, zjistíte, že z hory se dá vylézt ven a dostáváte se do malého městečka. "Toto je nová Questaqua. Mnoho lidí z ní nepřežilo, to je fakt, ale rychle se k nám začali přidávat další a další z mnoha měst, která se dostala pod nadvládu krále severu. Ale hospodu u Tygra s výčepním Paulem, tu zde třeba najdete."

Prohlídka vám zabrala celý zbytek dne. Samozřejmě jste se zvládli i najíst a napít, to nebyl problém ani v hradní jídelně ani v novém hostinci U Tygra, který mimochodem vypadá úplně stejně jako ten starý. Až na to, že tam není starý trpasličí kuchař, Paulův otec, Endrin. Ale jeho elfí babička Uroloqui ta tam je a jako jste byli zvyklí, poctila vás svým zářivým úsměvem.

Když máte vše prohlídnuté, můžete si již dělat co chcete. Aribeth nejspíš Merysol a Stopaře zavede za Amber, jistě ji chtějí vidět.

K večeru se k vám opět přidala Maya i Attylloe. Když vaše procházka končí, Attylloe si odchytne Káju. "Až budeš mít chvilku, přijď prosím za mnou, rád bych ti něco řekl." Řekne jí potichu.
 
  Žira   Postava není přítomna 1.4.2016, 1:18:49
Poté, co projdeme portálem, moc se do dění nezapojuji, většinou jen poslouchám. Když Attylloe zneškodní kostěje a odcestuje s ním pryč, odemknu jeho dům, jak poprosila Maya, tak si sednu do jednoho z křesel a poslouchám, jak ostatní vypráví a poté také to, co říká Maya. "Její optimismus mě nikdy nepřestane udivovat, po těch strašných věcech, co prožila se stále dovede usmívat a mít radost ze života. Od ní bych se měla učit."

Když se představuje Alzanovi, nemohu si pomoci a rozesměji se. "A my ostatní taky musíme na tu trpasličí krev zapomenout?" Ptám se stále s úsměvem na tváři. "Ona fakt rozzáří vše kolem."

Podle toho, co Merysol tvrdila a i Mayný reakce se dá usuzovat, že Attylloe s Mayou něco má, což mi dá dost práce, abych nevykřikla: "No to snad ne!" Neumím si představit, že takový starý a protivný morous jako Attylloe by zvládl trávit více času s někým, jako je Maya. "Vždyť to jsou naprosté protiklady!!!" Když mi dojde, že já a Nysilo jsme byli také naprosté protiklady, pomalu se přestávám divit. Dále jen mlčky sedím a poslouchám.

Také mě zaujme, že Merysol má nějakou lásku, zdálo se, že si k sobě najdou cestu se Stopařem. "Tak proto ještě neskončila se Stopařem v posteli. Kdopak to asi je? Zajímalo by mě, jestli nám to řekne."

když se Attylloe vrátí, krom toho, že nám nabídne pití, také nám řekne, ať si něco vezmeme z jeho sbírky zbraní. Chci odmítnout, ale pohled mi padne na řemdich visící přímo proti mě. "Tím by se dělala z kostěje hromada kostí, fungovalo by to lépe, než meč. A celkově, řemdich je zajímavá zbraň, pamatuji jak jsem bojovala proti Samuelovi, dost mizerně se mu bránilo." Po chvilce přemýšlení se tedy vydám ke stěně a ten řemdich sundám, otočím se na svého mistra. "Mohu?" Když mi to odsouhlasí, jdu s ním ven a chvilku si zkouším cvičit, zjistím, že se mi s ním zachází dobře, tak se vrátím. Řemdich připevním na opasek, alespoň prozatím.

Když zaslechneme boj, taktéž jsem hned na nohou, projdu portálem, který Maya vytvoří a pomůžeme v boji Kájinýmu bratrovi Oliverovi. Celkem rychle zničíme nepřátelské vojáky. a také celkem brutálně. "Zatraceně, jak nerada bojuju proti vojákům. Nemrtví jsou fajn v tom, že člověku jich není líto, banditi si za to mohou sami, ale tohle jsou jen vojáci, kteří neměli na výběr." Pomyslím si, ale nechávám si to pro sebe, takhle to ve válce chodí a nikdo s tím nic nenadělá.

Koukám jak Alzan kouká na mrtvoly, nemohu si pomoci, v koutku úst mi škubne náznak úsměvu. Loktem žďuchnu do Attylloea, ten si toho taky všimne a pár slov prohodí potichu k Maye. Ta jen kývne.

Pak již projdem dalším portálem a poté dvě hodiny šlapem do strmého kopce po úzké pěšince. "Celkem závidím těm, co nemají koně." Říkám si v duchu, když toho svého opatrně vedu za uzdu nahoru.

Když projdem hradní branou a Attylloe nám řekne, kde jsme, jsem jako v transu. "Je tohle to známé sídlo v Beorských horách?" Nakonec ze sebe dostanu jedinou otázku.
 
  Alzan   Postava není přítomna 1.4.2016, 1:02:40
Z mého přemýšlení mě vyruší Maya když zmíní onu armádu nemrtvých. A následně se představí.

"Moc mě těší," odpovím. "Mé jméno je Alzan, ale to už asi víte... víš. No, dokud Ti na tváři neuvidím trpaslíči vousy, asi si na to ani nevzpomenu, že máš trpasličí předky." A usměju se.

Dalšími slovy jen potvrdí mou domněnku. Byla to narychlo vytvořená armáda. Poté poslouchám další vyprávění a informace. Když se odmlčí, nedá mi to a musím se zeptat.

"Předpokládám, že studium nekromancie nepatří mezi tvé obory. Nicméně třeba jsi o tom něco slyšela nebo se s tím už někdy setkala. Moji mistři mi vždy vštěpovali, že jednou vytvořený nemrtvý nelze už dále upravovat. Ať proto předem dobře zvážíme, jaká kouzla na něj uložíme. Ale ten kostěj teď... Minule křídla neměl. Je nějak možné, aby již existující nemrtvý byl nějak upraven?" Pak počkám na odpověď případně se doptám.

Po chvíli se vrátí Attylloe a nabídne nám pití. Jedna sklenka vína teď snad ničemu neuškodí. Po nabídce zbraní se po nich jen podívám, nepředpokládám, že by zde měl něco, co by mě oslovilo.

Chvíli na to se v důsledku potyčky venku všichni vrhneme ven, kde bojuje naše druhá družina. Jakmile vše skončí, jen se kouknu po těch mrtvolách zda by tam nebyl slibný nemrtvý... Ale ne, kdo ví kam teď půjdem, jak to tam bude vypadat a kdy bude čas s ní něco udělat... To by bylo blbé.

Po přivítání projdeme portálem, vyšlápneme si horu a jsme tam, co Attylloe nazval sídlem dračích jezdců. Fakt říkal dračích jezdců? Jen obdivuhodně hledím na tuto stavbu a následuji ho dál.
 
  Karolina   Postava není přítomna 31.3.2016, 14:20:46
Poslouchám Mayu a její žvatlání a usmívám se. Stará dobrá Maya a já měla strach, že... To už je jedno, to co je, to je důležité a zdá se, že je to pro ni krásná doba. Pro ni i pro něj.

" Dva kostějové? To by ledacos vysvětlilo, proto asi tenhle letěl sám a ten první sám neletěl. Takže jsme dostali nějaký čas, než se podaří Simlicusovi je najít. To je dobře. Potřebujeme vydechnout, rozmyslet si co a jak dál. Dodělat rozdělanou práci a vyřešit všechny svoje dotazy a problémy, pokud to půjde. A hlavně, učit se a trénovat. Já musím studovat, už prostě musím zase doplnit grimoár!"

Cože? Oliver? A co Samuel? Jo aha. Johanes... už mám zase slzy na krajíčku a trochu se opřu do Anglinovy paže. Chudák bráška, potřebuju pro něj něco udělat. Snad bude trocha času, abych se podívala domů. Attylloe se vrátil, celý mokrý, ale spokojený. Usměju se. Alkohol odmítnu a nechám si nalít vodu. Asi bych se měla naučit pít třeba to víno aspoň, ale zatím jsem tomu nepřišla na chuť.

Attylloe je pěkně nervní. " Jak říkala babička, je jako prvnička před porodem." Málem se rozesměju. Snad i na smích bude čas. Jenže teď čas není, už zase slyším boj. Oliver! Vyděsím se a vyběhnu hned za Mayou. Ta nás přenese do zad vojákům krále Severu. Boj to byl krátký a už mě drží v náručí Oliver. Tisknu se k němu jako kdybych ho už nikdy nechtěla pustit. Přesto se za chvilku pustím a krátce se zasměju.

" Olí, já? Já jen pomáhám seč mi moje slabé síly stačí. Ty seš bojovník panečku, koukala jsem na tebe jak se oháníš svým mečem, jakoby ani snad nic nevážil."

Už se můžeme vydat dál, tady by nás bylo moc, v jednom domečku. A tak se portálem dostáváme do hor. Připadá mi, že končí až někde v oblacích. Rozhlídnu se a pak jen pokývám hlavou. Jdeme cestičkou vedoucí k hradu, cesta je to celkem dost namáhavá, ale nakonec stojíme před branami.

" Je stále tak krásný a impozantní jako minule."

Vejdu společně s ostatními dovnitř a s velkou úctou opět prohlížím tu dech beroucí nádheru. Merysol hned postrádá lady a Amber. A já... já tu stojím, nasávám tu krásnou atmosféru tohoto místa. I mě tady někdo chybí, ale očekávám, že se brzo objeví.
 
  Merysol   Postava není přítomna 31.3.2016, 11:50:04

Maye se dostane, snad uspokojivého, vyprávění ohledně naší výpravy. Pak nám začne postupně odpovídat. Celkem napjatě čekám na jakoukoliv informaci, ale nic moc nového se nedozvím. Až na to, že vlastník meče se má určit před tím, než se sežene vše potřebné k výrobě.


Hm, takže to nebude jen tak. Nejdřív se bude muset rozhodnout komu meč připadne.


“Jasně, rozumím. Meč nechám na později…“


A pak Maya začne vyzvídat, jak jsem poznala, že ona a Attylloe jsou pár. “Hele, tomu bys Mayo nevěřila, odkud tohle vím. Ale i bez toho bych si všimla. Mimochodem, co Amber? Slíbila jsem, že jí s Talem budeme vyprávět….“


Její poznámka o tom, abych byla trpělivá mě taky pobavila. Trochu jsem se pousmála a pohladila svého Barta mezi ušima. “Mám daleko víc trpělivosti, než tenhle zrzoun…“


Postupně se pak každý dočká odpovědi a zanedlouho se k nám připojí i Attylloe. Pití, obzvláště alkohol, s díky odmítnu. Jo, nalitá Merysol. To tady dlouho nebylo.

Zanedlouho si všimne i dárku od Lótiel. Evidentně z něj má radost. Pak ovšem přijde s něčím, co mi trochu vyrazí dech. Svou sbírku chce rozdat. “No, děkuji za nabídku, ale zůstanu u meče od Aribeth. Jen doufám, že někdo nezatouží po těch sedmách. Dlouho jsme nikoho nekřísili. Že, Riegale?“


Celkem mě znervózňuje, jak Attylloe neustále přechází po místnosti. Pochoduje tu, jak milenec, co za úplňku čeká na svou milou. Proč je tak nervní?


Pár okamžiků na to zaslechneme zvuky z venku. Boj. Okamžitě se zvedám a chci jít taky na pomoc, ale Maya přijde s plánem vpadnout jim do zad. Za chvilku jsme díky portálu na místě a brzo je po boji. Kája se konečně mohla pozdravit s bratrem. Na chvilku se mi vybaví sen, ve kterém jsem její bratry viděla mrtvé. Chvála bohům, že jsou živí…


Neuplyne moc dlouho času a jsme už zase na cestě portálem. Tentokrát jsme vylezli někde v horách. Attylloe nám oznámí, že zbytek cesty už musíme pěšky. Otázkou je, jestli se to dalo vůbec nazvat cesta. Dvě hodiny jsme se drápali někam nahoru. Měla jsem dost a naštěstí to i Barta unavilo. Lepší než zase jet na koni. Myslím, že ježdění mám na dlouhou dobu dost.


Brána hradu, ke které dojdeme, se sama otevře a za chvilku se dostaneme do velké síně plné různých maleb. Zvědavě si vše kolem prohlížím a než se stačím zeptat, kde to vlastně jsme, Attylloe nám oznámí, že jsme v hlavním sídle dračích jezdců.


“Co, dračích jezdců…počkat, je tu i Amber a Aribeth?! Kde jsou?“
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 31.3.2016, 2:09:44
Maye vše vesměs shrnul stopař, když to poslouchá, tváří se zamyšleně, což u této šílené hobitky je velmi vtipný výraz. Když domluvíte, spustí ona. "To zní zajímavě, ale jak řekl tady Anglino, bardka by to jistě vypověděla lépe, no ale to už je teď jedno, že jste zvládli porazit ledového draka je obdivuhodné, ti jsou velmi krutí a někteří také velmi silní. Co se týče kostěje, to je skutečně problém, Simplicus nic nepodcenil. Najít ho ve světě mrtvých je dosti těžké, skoro nemožné, Attylloe se o to snažil a zatím neuspěl. Najít vazebný předmět, který bychom zničili jsem zkoušela já pomocí astrálních sfér, Simplicus zřejmě našel nějakého velmi mocného theurga, který se dostal dále, než já a zablokoval tuto informaci. Proto jsme také přistoupili k tomuto krajnímu řešení. Než Simplicus kostěje najde, snad zvládnem objevit způsob, jak ho zničit, to samé platí i pro toho dalšího.

Toho Attylloe zasypal pod zával ve dračích skalách. Což je skoro na druhém konci světa, než jsme právě teď. Tíha celé hory ho drží. Ale je jen otázkou času, než ho Simplicus najde a osvobodí. To platí o obou."
V rychlosti ze sebe vychrlí před tím, než začne odpovídat na vaše dotazy.

"Takže, čím začít? No to je jedno, stejně vám řeknu vše. A samozřejmě vám řeknu i to, co slyšet vůbec nechcete, pochybuji totiž, že se vám povede mě umlčet, kdyby ano, Theodor by jistě vstal z mrtvých, aby vám potřásl rukou." Při zmínce o Theodorovi se na chvilku odmlčí. "Byl to dobrej chlap, sice jsem ho pořád prudila a pořád jsme se hádali, ale měla jsem ho ráda, to samé Onyxe, Onyx mě naučil čarovat.... teda... spíš mě učil později, před tím jsem měla jiné učitele.... no to je jedno, to jsem zase odbočila. Každopádně teď jsou na lepším místě." Poslední větu už zase řekne svým bezstarostným tónem.

"Tak fajn, meč Ellesar. Abych pravdu řekla, moc toho nevím, slyšela jsem, že existuje, že je to velmi mocný meč, a je velmi složité ho vyrobit. A jakmile jeho nositel zemře, meč se rozpadne. Také vím, že je potřeba nositele určit ještě předtím, než začnete vůbec s hledáním věcí na něj. Víc ti toho bohužel nepovím, ale zeptej se nějakého válečníka, Attylloe nebo Aribeth toho jistě budou vědět mnoho.

A děkuji ti, koukám, někdo práskal nebo máš tak dobrý voko? Věřím, že i ty se těšíš, až se vrátíš za svou láskou, že už se nemůžeš dočkat a že máš strach, ale prosím tě o strpení, až se vrátí Attylloe, budeme čekat ještě na jednu skupinku mladých vojáků, kteří zůstali na naší straně a velmi napomáhali vaší věci. Jen díky nim Simplicus až na poslední chvíli nodhalil vaše záměry, proto vám poslal jen 500 kostlivců. S těmi by si jistě poradil i tady nekromant. Jo.... jasně, omlouvám se, ani jsem se nepředstavila, Maya jméno mé, jsem mistryně čarodějů a theurgů v bývalé armádě krále Marca II. .... teda byla jsem, teď už jsem jen nesmírně otravná hobitka. Ehm.... vlastně sem kudůk, ale svou trpasličí krev zvládám skrývat, takže ne, že si to zapamatuješ."
Při poslední větě se nahlas rozesměje přesně tak, jak to umí trpaslíci.

Pokud se Alzan také představí, pokračuje dále. "Takže jak jsem řekla, tědlech pár kostlivců byl jen zoufalý tah, v posledních 10 minutách se Simplicus dozvěděl, kam míříte a ze zoufalosti oživil vše, co ho napadlo a poslal to za vámi.

Jo jasně.... proč jsem o tom jen začala mluvit? No jo, už vím.... Merysol.... prostě jsem chtěla říct, abys byla trpělivá, protože tu ještě čekáme na skupinku mladých vojáků pod vedením jednoho z bratrů tady Káji, Olivera.

To mi připomíná.... Kájo.... Uvidíš svého bratra Olivera, možná Johanese zvládneš doma navštívit, ale Samuela nejspíš ne, společně s chodcem Celebornem a čarodějem Albusem se vydali splnit jeden úkol pro Attylloea, který bude velmi na dlouho. Řekněme, že se vydali na podobnou výpravu jako vy, ale přímo do srdce nepřátelského území, proto jsou jen tři, aby byli nenápadní.

No.... a to by bylo vše o meči Ellesar."
Ještě dodá se smíchem.

Když jí Zar´farro vrací knihu, jen se rozesměje, přiloží na ní konec své hole, něco zamumlá a kniha je opět jak nová. Pak mu ji vrátí. "To si nech modrásku, třeba se ti ještě bude hodit. A pokud i nadále chceš, abych tě něco naučila, myslím, že teď na to bude čas. A ne.... nepřestanu ti říkat modrásku, pro mě si modrej, ať tu barvu pojmenuješ jakkoliv. Takže co, chtěl by ses něco naučit od nesnesitelné hobitky?"

Také Stopař se zeptal na něco zajímavého. "Na tohle by ti normální člověk odpověděl jedním slovem, nevím. Ale já nejsem normální člověk, tak to trošku rozvedu. V prvé řadě je to na vás, již není armáda, ve které byste byli, navíc ty jsi do ní vlastně ani nepatřil. Takže si vesměs můžete dělat co chcete, jste svobodní. Nicméně, kdybyste chtěli zůstat s námi, jistě bychom pro vás měli dobré využití. Například Merysol se zmínila o meči Ellesar a zároveň nám poslala Aribethinu šperkovnici s rubínem ze Simplicova meče. Ellesar by ten rubín zničil. Alespoň myslím, že by měl zvládnout zničit vše. A myslím, že Attylloe by vás poslal poskládat ten meč dohromady. Ale také je mnoho jiných úkolů, které je potřeba vykonat. Takže stručně řečeno, neboj, pokud budete chtít, práce se pro vás najde."

Když mluví Lótiel, zvážní. "Stalo se mnoho špatných věcí, ale jistě to za to stálo. Mnoho jste se toho naučili, ale hlavně jste zabránili tomu, aby se relikvie dostala do nepovolaných rukou, to je velmi důležité."

Když se Riegal zeptá na drahokam duší, chvilku trvá, než Maya odpoví. "Nevím, jestli ti dovedu uspokojivě odpovědět. Vím, že se o něm mluví, že to kdysi vyrobil nějaký theurg. Nicméně jestli to jsou jen pověry nebo skutečnost, to nevím. To nikdo na světě neví, ten drahokam měl být ztracen dávno před tím, než lidé přišli na tento svět. Pokud by existoval, znaméná to jediné, theurgové se toho musí ještě mnoho učit, protože neexistuje na světě theurgh, který by toto zvládl vyrobit."

Když domluví, ještě máte nějaký čas no další otázky či dotazy. Až poté se uprostřed pokoje objeví Attylloe. Je celý mokrý, ale jinak vypadá v pohodě. Maya vstane, zamává holí a za chvilku je zase suchý. "Tak to bychom měli, kostěj je na dně Ledového oceánu, to je ten nejhlubší bod, který na tomhle světě znám, navíc jsem ho nasoukal do nějaké podmořské jeskyně a pořádně ho tam zavalil, to asi Simplicovi chvilku potrvá, než ho tam najde. Zmetek obživnul zrovna, když jsem se s ním vláčel po mořském dně, musel jsem mu utrhnout hlavu." Řekne vám ve stručnosti, pak vám také vysvětlí, že musíte počkat ještě na skupinu pod vedením Olivera, Kájinýho bratra.

V mezičase přechází po místnosti a přemýšlí, také vytáhne pár láhví medoviny, rozdá vám skleničky a otevře první láhev, ale nenalévá. "Dejte si, zasloužíte si to. Nebo chcete raději víno? Mám tu elfí červené. Pivo nebo rum bohužel nevedu, dál mohu nabídnout už jen vodu." Pokud chce někdo to víno, podá mu láhev, kterou mu samozřejmě také načne.

Pak opět přechází po místnosti, až mu pohled spočine na dvou sedmách, z nichž jednu tu nechala Lótiel, usměje se a podívá se na ní. "Děkuji ti za tvůj dar, pro sběratele je to k nezaplacení.

Ale myslím, že v dobách války je sobecké být sběratelem zbraní, vezmeme je a rozdáme našim vojákům. Nicméně vy máte přednost, pokud by se někomu z vás něco hodilo, vemte si to."
Říká a ukáže rukou po stěnách.

Pak opět přechází po místnosti. Ale už jenom chvilku, poté totiž zaslechne něco, co vzápětí slyšíte všichni, boj. Nedaleko domu se bojuje. Attylloe je hned na nohou a vyběhne ven, Maya je mu v patách. V dáli vidíte hlouček lidí, jak bojují, nerozeznáváte, kdo to je, Attylloe za nimi zamíří, ale pokud chcete jít také, Maya vás zastaví. "Vpadneme jim do zad." Řekne a vyčaruje portál. Pokud jím projdete, objevíte se skutečně těsně za asi třiceti muži, kteří mají uniformy Krále severu a bojují proti pětici vašich vojáků.

Boj není nutné příliš řešit, třicet obyčejných vojáků nemá šanci proti vám, Maye a Attyllovi, a ta vyše pětice jsou také výborní bojovníci, ve vašich řadách není žádná ztráta a nepřátelé jsou za chvilku mrtví.

Statný člověk s obouručákem se na vás podíval hned po boji, zářivě se usmál a objal Karolínu. Samozřejmě je to jeden z jejích starších bratrů, Oliver. "Jsem rád, že tě vidím živou a zdravou sestřičko. Slyšel jsem, že sis našla novou práci, zachraňování světa." Řekne s úsměvem zatímco u vašich nohou vyprchává život z posledního vojáka Krále severu.

Pak již není dále na co čekat. Dojdete zamknout dům, Maya vyčaruje další portál a vy projdete do vysokých hor. Ale nejsou to hory, ve kterých jste byli, tyhle jsou mnohem vyšší. Právě stojíte pod jednou strmou skálou a máte výhled na nádherný hrad na ní. "Dál musíme pěšky." Řekne Attylloe a zamíří jako první.

Šlapete po úzké a velmi strmé cestičce, je to dosti namáhavé. Zhruba za dvě hodiny se konečně vydrápete k bráně hradu, která se pře Attylloem sama otevře. Vstoupíte dál a vidíte velikou síň, která je nádherně zdobena různými portréty a obrazy znázorňujícími různé bitvy. "Vítejte v hlavním sídle dračích jezdců."
 
  Riegal Faer   Postava není přítomna 30.3.2016, 22:41:42
Odpovím Alexandrovi: ,, Jo aha, vlastně, jak to už je dávno tak jsem trochu zapomněl, tak nic..." Pak projdeme portálem a hned jsme u Attylloova domu.

A vida, jeho majitel se k nám připojí záhy s Mayou. A vypadá... Líp než jak si ho pamatuji. Že by se o sebe začal víc starat?

Nenechal nikoho promluvit a jenom jsme čekali kdoví na co. To jsme ale hned zjistili, čekali jsme na kostěje. Sakra, na to jsme čekali? Zase se s ním potýkat... ... Naštěstí nemusíme, neboť ho Attylloe rychle vyřídí. Pak s ním kamsi, prej na nejhlubší dno oceánu, odletí.

Maya tu ale zůstane, tak si vzpomenu na ,, věštbu" Žiry a zeptám se jí: ,, Mayo, mám informaci o tom, že existuje jakýsi drahokam duší, co dokáže pojmout něčí duši. Myslíš že je to možné?"
 
  Alexander   Postava není přítomna 30.3.2016, 22:01:21
"Nejsme nic.. " zopakuji, jako bych snad chtěl vědět jaké je to vyslovit. Pak kývnu hlavou. Nevypadá to že bych to myslel tak že jsme maličtí a bezvýznamní.

Tu se začnou odhalovat tajemství. Poslouchám o jakémsi meči. Zrovna u téhle informace mi ani tolik nevadí že si jí zatím nechala pro sebe. "Každý má tajemství.." pomyslím si. Tu se Riegal vytasí s tím že prý mám jakousi mapu. Kouknu se na něj a nakloním hlavu na stranu. Jako bych si ho snad jen prohlížel. Ty co o mě smýšlejí trochu drsněji by si mohli myslet že uvažuji kolik je v takovém kudůkovi asi krve. Kdo ví co z toho je pravda. Karolína se hned toho nápadu ujme a jde si ke mě. Kouknu se na ní, a zavrtím hlavou. "Já ale žádnou mapu nemám.. Mám jen souřadnice.. Je to někde v ledovém moři (oceánu... Nevím co je dobře..) Mapu k tomu nemám.. " povím a otočíms e na Riegala. "A ty by jsi se měl spíše zajímat o to jestli si náhodou nezapomněl sdělit nějaou životně důležitou informaci.. A ne vypoštět ty nedůležité.. A milné k tomu.." povídám, avšak naprosto v klidu.. Což je snad ještě horší než naštvání...

Trhnu s sebou když se vedle objeví portál. "Další kostlivci?" povídám a ihned mám katanu připravenou k boji. Avšak jsou to přátelé, a tak si katanu opjet uklidím. Ale ne nadlouho. Tu se k nám opět řítí ksotěj. Povzdechnu si a oěpt tasím.... Ááále opět jen na chvíli, jelikož se o něj psotará Maya, Attylloe a Karolína. Zamračím se když si katanu oěpt schovávám, a zavrtím hlavou.

Vejdu dovnitř a poslouchám co nám Maya vypráví. Ostatní se pustí do vypravování. Já zatím jen poslouchám.
 
  Lótiel   Postava není přítomna 30.3.2016, 21:38:15
Do portálu se mi nechce. Vůbec mě neláká představa, že se jediným krokem dostanu z náručí hvozdu do drápů ledových hor.

Kysele se šklebím na portál. V hlavě mi víří tisíce myšlenek, ale ta, která by mi umožnila tu zůstat ne a ne přijít. Rychlé zvažování pro a proti vstupu do portálu má jasného vítěze. Nevstupovat.

Divoch pohodí hlavou. Blýsknu po něm pohledem. Ty seš v horách spokojenej, ale já mám radši les. A hlavně léto.

Jeden krok. Poslední nádech voňavého lesního vzduchu. Poslední pohled na tu pestrobarevnou krásu..

Došlápnu. Pod nohou mi zakřupe sníh. Pod šaty se zákeřně vloudí ledový poryv. Jsme zpět v horách u domu Attylla. Přitáhnu si plášť. Teplo se rychle šíří celým tělem.

U domku nejsme sami. Je tam i Maya a dokonce i sám Attylloe. Téda. Copak se to děje?

Attylloe vypadá jinak. Je čistý, upravený..je prostě takový, jak jsem si ho představovala. Jak je popisován ve starých příbězích. Nadechnu se k otázce, asi jako většina z nás, ale nikoho ke slovu nepustí. Trochu zklamaně zavřu pusu.

Pak se objeví okřídlený kostěj a bestie, která pro nás byla nepředstavitelnou překážkou, není pro Attylloa žádná problém. Ztěžka polknu. Proč jsme museli jít my, když by to on dokázal s jednou rukou v kapse?

Žira odemkne dům a já vcelku ochotně vstoupím. Maya se hned začne vyptávat. Mírně se usměju. “Byla to cesta plná obrovských hrdinských skutků. A také cesta plná bolesti.“ Většině z nás se o tom mluvit moc nechce. Anglino prohodí cosi o tom, že bych mohla na toto téma složit baladu. Přikývnu. Trochu to shrne jen Stopař.

“Byla to cesta. Je to stejné jako obchod. Něco zaplatíš a něco dostaneš. Celý vtip je v tom, jestli se to, co získáš alespoň vyrovná tmu, co Tě to stálo. A já za sebe můžu říct, že ačkoli to velmi bolelo, stálo to za to.“

Pronesu mírně.
 
  Alzan   Postava není přítomna 30.3.2016, 13:55:07
Na můj dotaz ohledně setrvání ve skupině zareagovala pouze Merysol a ostatní řeší pouze meč. No, snad mají ostatní stejné smýšlení jako ona a nebude jim nekromant nadále vadit
Za chvíli se pomocí Karolínina portálu přensem před Attyllův domek v zápětí se objeví další aktéři z obou stran: Attylloe, Maya a kostěj.

Připravím se na další těžký boj, ale místo něho to během chvilky zařídí Attyloe a někam ho dovleče.

V chaloupce se usadím někam na zem nebo křesla a poslouchám vyprávění ostatních a jejich debatu s Mayou. Nebudu se jim do ní plést, zřejmě si mají co říct a já ji neznám. Místo toho mi vrtá hlavou něco jiného.

Kde vzal křídla? Ku*va kde vzal křídla. Kdyby je měl před tím, tak nepoužívá varana. Hotový nemrtvý nejde upravovat...
 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 


 


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.