abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Kniha II ::
družina
stránkovat po:  
 

Tess
25.3.2012
22:18:47
Na heslo "neheslo" jen přikývnu. To, že nám Lucka chce odvést Zdeňka, se mi ale vůbec nelíbí, zamračím se.
Poslouchám, co na ni Zdeněk všechno vysype, uklidňuji se, protože to vypadá, jako že jí vysvětluje, proč tady musí zůstat. Když ale pak zazní jejich přání dobré noci, je už na protesty pozdě, stejně to ale zkusím:
"Ale to přece... nejde..." dodám už k zavřeným dveřím.

"Co teď jako budem dělat?" otočím se na Petra.
"Co když někdo přijde?"
No, on je to sice asi nemysl, kdo by sem tak pozdě chodil, ale i tak.
"A my tady samy dvě, bezbranné ženy..." povzdechnu si. Ne, opravdu se mi nelíbí, že jsme tady zůstali sami.

Lucka
3.3.2012
11:06:10
Na Zdeňkův dotaz jen přikývnu, stvrzujíc tak, že ta hrozná věc, která mne čeká, je opravdu ženská...

Poté, co vylíčím vše podstatné, se vším soustředěním, kterého jsem s ohledem na stav Matějova alkoholem zmoženého těla schopna, naslouchám černouškově slovům, jimiž se mi snaží nastínit možná řeení situace.

"Dobře," odsuhlasím. Těžko však říci co konkrétně.

Ale to už jsme došli až ke dveřím pokoje, který mi byl vyčleněn. A já neváhám. Jako správný muž se nenechám zastrašit žádný nebezpečenstvím ani překážkou a beru za kliku. Možná poněkud prudčeji, než bylo původně v plánu.

Zdeněk
24.2.2012
15:06:45
Trochu na Lucku vytřeštím oči.

"Přítulné děvčice? opakuji užasle, ale čím déle Lucka mluví, tím víc se začínám pochechtávat. Snad ze slušnosti to v sobě dusím, ale nemůžu si pomoci a chechtám se víc a víc, až mi tečou slzy z očí.

No, koneckonců, mám už také lehce upito vína a ačkoli to bylo jen pár pohárků, při černouškově váze to na rozveselení a rozvázání jazyka zřejmě stačí.
Ale skutečně se poctivě snažím uklidnit.

"Eh… hm… promiň.
Jo, chápu, to je... v posteli čeká, říkáš?
Jo, to je problém,"
opět mi drobet dělá problém se nesmát.

"Jo, tak já s tím zkusím něco… hm… udělat.
I když tedy nevím, fakt nevím, jak se bude… eh… jak se bude tvářit.
Ale může mi to nějakou dobu trvat, než jí vypudím. A ty máš docela upito, brzy vytvrdneš.
Jestli bys radši neměla vytuhnout v pokoji u děvčat?
To se nikdo nedozví, kde nocuješ,"
přemýšlím nahlas.

"Anebo tě jako dotáhnu k tobě… No, to sice není moc věrohodné… ale dejme tomu, že bych tě dovedl do tvého pokoje, jako tě mocně podpíral a ty bys mohla předstírat, že jsi jako dělo. Mohla bys pak sebou šlehnout na postel a jako okamžitě totálně vytuhnout.
Hádám, že tohle by ti nemuselo dát moc práce.
A já pak tu děvčici už přesvědčím, že je bez šance. Což ostatně nejspíš uvidí i sama, pak by jí dostat ven neměl být problém,"
pokračuji a tázavě pozvednu obočí.

"Co ty na to?"

Lucka
19.2.2012
11:24:12
Trochu překvapeně zamrkám, když na mne Zdeněk ústy malého černouška vychrlí tolik slov. Kdo ví, jestli jsem to všecko vůbec stihla pobrat, nicméně nakonec toho dlouhého proslovu jen přikývnu. Ať už to znamená cokoliv. Pro mne je nejdůležitější to, že se ke mně Zdeněk v tuhle chvíli opravdu připojuje.

“Dobrou noc,“ mávnu „děvčatům“ na rozloučenou a pomalu se odlepím od futer.


Na chodbě:

“No, úkol... zkrátka potřebuju, abys mě zbavil jedné přespříliš přítulné děvčice,“ zašklebím se na Tebe a pomalu se vydám směrem k pokoji, který mi byl vyhrazen.

“Pokud je můj odhad správný, tak ji už teď mám nastěhovanou v posteli, a v tomhle mém stavu by to pro ni nedopadlo zrovna nejlépe...“

My oba jsme zkušenými cestovateli v čase a tak stejně dobře jako já víš, že v opilém či jinak obluzeném těle se v jistých situacích hostitel snáz dostává zpět na povrch.

“Je mi jedno, jestli si ji necháš pro sebe, nebo ji přehraješ Jakubovi,“ uzavřu definitivně svěřujíc osud té děvy do Tvých malých rukou. Pravdou je, že pro černouška by to nejspíš mohl být zážitek na celý život.

Zdeněk
30.1.2012
14:16:42
Trochu na slova Lucky povytáhnu obočí.

"Jak, nehodí?
Hele, já myslím, že v týhle době v očích těch okolo nejsem žádnej chlap a dokonce ani malej černoch. Nemám žádný práva a asi ani nemůžu budit žádný pohoršení. Teda ne větší, než budím už tím, že jsem. A že vypadám takhle.
Krom toho, že jsem dozajista ďábelskej pohan, jsem nevolník, majetek a kuriozita. Něco mezi drbátkem na záda a dalmatinem. Očekává se tu, že budu dámám pořád k ruce, budu pucovat boty, vynášet nočníky a lehat si před dveře, abych ucpal škvíru, kterou při zemi táhne,"
ušklíbnu se ironicky.

"Ale to je fuk.
Jakej úkol?"
ptám se pak se zájmem a mávnu do pokoje na Tess a Petra. "Tak zatím, a dobrou!"

Opět se obracím, vycházím na chodbu k Lucce a zavírám za sebou dveře.
A tázavě se na ní zahledím.

Lucka
22.1.2012
11:52:11
"Ne, dobrý," odpovím na černouškova slova dosti sebejistě.

Krátce přikývnu na jeho souhlas s heslem, pak se ale na okamžik zamyslím a znovu se na něj obrátím.

"Ale víš co, přeci jen asi pojď se mnou. Nehodí se, aby jsi spal s ženskejma v jednom pokoji, a já pro tebe ještě budu mít úkol," usměji se skoro až tajemně zjevně potěšena, jak jsem to všecko hezky vymyslela.

Zdeněk
3.1.2012
14:46:49
"No…" nepatrně zaváhám a trochu pochybovačně Lucku přejíždím pohledem, "jak chceš.
Ale dej fakt bacha, nespadni. Nepotřebuješ pomoct?

Jo, to bude stačit,"
souhlasím s "heslem".

Pak Lucku opatrně sleduji, asi si nejsem vůbec jistý, nakolik doopravdy udrží rovnováhu. I když je otázka, zda bych jí v Matějově mohutném těle zrovna já v malém těle černouškově dokázal zachytit a podepřít, kdyby se ukázalo, že ne...

Lucka
21.11.2011
12:45:35
Oproti Zdeňkovu očekávání se dovnitř nehrnu. Právě naopak, nejspíš jsem ráda, že se Matějovo rozložité tělo opírá o veřeje.

“Hmm…“ zamručím nepříliš překvapeně.

“Slíbil jsem jim peníze, tak nedivili. A s Viktorem jsme hlavně pili…“ ušklíbnu se nad zjevnou skutečností.

“Jdu spát, mám toho dost,“ zkonstatuji a už se pomalu začínám odlepovat od futer, když mi dojde, že jste chtěli ještě to heslo, zastavím se tedy: “Jo… ještě to heslo…“

“Prostě řeknu, že jsem to já, jako Matěj,“ pronesu po krátkém zamyšlení.

Tess
19.11.2011
13:26:00
Protože nestihnu udělat opravdu nic, než Zdeněk otevře dveře, vskutku se mi značně uleví, když vidím, že ten, kdo vchází dovnitř, je Lucka. Pokračuji tedy v tom, co jsem dělala do teď, zůstávám sedět.

Do debaty se zatím nijak nezapojuji, ostatně, ono toho zase není tolik co říct. My jsme s hledáním Knihy neuspěli, jestli bude mít nějaký efekt to, že Lucka pověřila chlapy, aby se po ní podívali, budeme vědět až ráno.

Jen se ušklíbnu na Petra.
"Na tohle tělo se to možná nesluší, ale k tobě to sedne.
Jo a to heslo fakt není špatný nápad."
souhlasím s ním.
Patrně se mi podobné ifarktové stavy nechce zažívat moc často.

Petr
25.10.2011
19:16:11
Během toho co se soukám do spodničky, ohlédnu se k otevřeným dveřím. V nich stojí Matěj a to mě poměrně uklidní.

"Sakrra, tys mi dal." Zakleji a pak si před ústa přiložím ruku a trochu zčervenám studem: "Parrdon, na tohle tělo se to asi nesluší." Kouknu po ostatních očima smutného psa, nebo spíše fenky a pak dodám:

"Stejně bychom si měli domluvit nějaké heslo, nebo způsob klepání. Něco mi řříká, že by se nám to mohlo hodit." Nechám svůj nápad vyset ve vzduchu.

Zdeněk
24.10.2011
14:18:45
Ohlédnu se po Petrovi, ale opravdu trochu pozdě na podávání prostěradla, už začínám dveře otvírat.
Alespoň tedy neotvírám příliš, aby případní návštěvníci neměli výhled do celého pokoje. A to až do chvíle, kdy spatřím, kdo klepal.

"Uf... to jsi ty," poznamenám s úlevou v hlase, poodstoupím a otvírám dokořán, aby Lucka mohla vejít.

Pak se ale zamračím a zavrtím hlavou.

"Houby uspěli.
Nic, tady Kniha není,"
odpovídám Lucce.

Počkám, až Lucka vejde dovnitř (alespoň to očekávám) a zase zavírám.

"Jak to vzali?
Co říkali, divili se moc?"
zajímám se.

"A co ten náš hostitel?
Říkal něco zajímavého?

Pojď si radši sednout, vypadáš... trochu nameteně,"
dodávám a pokusím se automaticky Lucku podepřít.

Což při jejích a mých současných proporcích vypadá asi poněkud úsměvně.

Lucka
24.10.2011
8:48:59
Na černouškovo "Moment!" vám odpoví jen ticho. Když se však dveře po chvíli přeci jen otevřou, ukáže se, že ten hrubián dobývající se k vám do pokoje v tuhle pokročilou dobu jsem jenom já. Opírám se rukou o futra a zdám se být v poněkud podroušeném stavu.

Pohled mi ulpí na Charlotte soukající se z nějakého podivného důvodu do spodničky. Chvíli na ni poněkud neomaleně zírám a nejspíš si to snažím přebrat, ale pak jen zatřepu hlavou:

"Pověřil jsem chlapy, aby se po té knize podívali. Ráno budu vědět víc..."
"Co vy? Uspěli jste?"


Kapička naděje se vloudí do Matějova hlasu v očekávání možného nalezení knihy ve vašich zavazadlech.

Petr
16.10.2011
20:38:55
Chvilka popíjení, ale ani tak nám není do smíchu. Sice se není čemu divit, ale že dokážeme utlumit i působení alkoholu, jsem nečekal. Nečekala.

Nechám si ochotně rozčesávat vlasy, v podstatě si to i užívám. Koneckonců, je to poprvé v mém dosavadním životě. Když už si to začínám patřičně užívat, zaslechneme zaklepání.

Trochu zčervenám, neboť mám, vlastně nemám, mnoho oblečení. "Zdeňku, prrostěrradlo. Prrosím" Prohodím k černouškovi v naději, že dostanu aspoň malý kousek oblečení. Nicméně přicházím se svojí prosbou pozdě, neboť černoušek již otevírá dveře.

"Sakrra!" Ucedím tiše pro sebe a rychle se rozhlédnu kolem. Vyskočím a popadnu vedle sebe ležící spodničku. Nasoukám se do ní a koukám se směrem ke dveřím v naději, že jsem to stihl včas.


Zdeněk
4.10.2011
17:41:58
Klepání na dveře mne trochu překvapí. Zadívám se k nim, k vám, trochu zaváhám.
Pak si povzdechnu.

"Moment!" zavolám hlasitě, než si uvědomím, že se toto slovo pro tuto dobu a pro tohoto klouučka asi příliš nehodí.

Nicméně už se neopravuji. Utřený už touhle dobou jsem, ale po koupeli oděný nikoli zrovna společensky, spíš dost minimálně a tak nějak na spaní.
Hodím tedy na sebe své šaty, které narozdíl ode mne nejsou příliš čisté a konečně otevírám dveře.

Tess
28.9.2011
15:48:14
I když se tedy zábava nakonec vůbec nepodobá bujaré oslavě narozenin, nestěžuji si. Nakonec, jak už jsem řekla, on je tenhle "výlet" vlastně docela pěkný dárek. Jen kdyby ten konec nebyl tak nejistý.
Při rozčesávání Petrových nádherných vlasů jen tiše závidím, ale na tolik škodolibá, abych ho schválně kudlila a tahala opravdu nejsem.

Když se ozve zaklepání, ztuhnu. Honem nějak nevím, co by se mělo udělat, co bych měla udělat já, co je správné. Vzhledem k tomu, že jsme obě s Petrem spíše víc neoděné než oděné a taky mi nejde tak honem do hlavy, kdo by s k nám tak pozdě dobýval.
Zmateně pohlédnu na Zdeňka. Buď že jsem přesvědčená, že on ví, co by se mělo udělat a nebo pro to, že ho jeho současná podoba předurčuje k tomu, aby to byl on, kdo půjde zjistit, kdo je za dveřmi.

PJ - Kniha
8.9.2011
14:31:44
Nějaké to vínko ještě do vás spadne, ale moc ho není a ostatně, přes hlasité deklarace ochoty se bavit vám moc do smíchu není. A tak se nakonec hlavní zábavou pro obě dámy stává nejméně na hodinu, neli déle, rozčesávání Petrových překrásných ale také předlouhých kaštanových kadeří, černoušek Zdeněk si pak musí vystačit s pozorováním a teoretickou vyhlídkou na možnost poskytnout stejnou službu oslavenkyni.
Je už skutečně čas jít spát, ale chce se vám? Když se vám nepovedlo učinit nic kontrétního pro návrat ?

Petrovy vlasy už jsou tatřka hotovy když se od dveří ozve klepání, decentní ale přesto na první poslech pocházející z ruky člověka vybaveného značnou sílou.

Zdeněk
29.8.2011
17:58:37
Vyprsknu po Petrově poznámce a zašklebím se.
A pak odpovídám Tess.

"Jo, napětí, to by tu teda bylo.
Ani na nedostatek exotiky si nemůžeme stěžovat.
Ale na nějakou bujarou oslavu... to by asi nebyl dobrej nápad.
Zase, aspoň trochu vína by uškodit nemuselo,"
pokynu k láhvi, která stojí na podnose, vezmu jí a zuby zkušeně jimi vytáhnu zátku.

Pak se zarážím, udiveně se zadívám na láhev, opatrně vytáhnu dřevěný špunt z úst a přejedu si jazykem zuby.

"Sakra, kde k takovejm móresům ten klučík přišel?" zavrtím nechápavě hlavou a pak pokrčím rameny.

"No jic," loknu si a pošlu láhev dál Tess.

"Dejte si, na zdraví, na ty narozeniny, všecko nejlepší a ať jsme hodně veselí," zazubím se.

Petr
20.8.2011
9:45:07
Trochu klukovský se na Tess uculím, což v podobě úsměvu od mladičké šlechtičny může působit všelijak.

"No a co bys tak v téhle zajímavé trrojci chtěla dělat?" mrknu na ní a dodám: "Myslím, že si můžeme tak možná vykládat vtipné zážitky z cest. Jednu bych měl. Znáte takovou Knihu?" dodám a začnu se smát. Sám sobě. Ostatně, co jiného než smích nám teď zůstal.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15] 
Liraell


 


 


 

Liraell


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.