abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Čtyři kousky amuletu ::
družina
stránkovat po:  
 

Helen
8.9.2008
23:18:11
Chvíli se dívám za odcházejícím číšníkem, pak ale mou pozornost upoutá opět Helen svou otázkou, i když není mířená na mne. Jen tak mimovolně se usměji, ruce s propletenými prsty položené letmo na břiše, přehozenou nohu přes nohu. Tiše vyčkávám a poslouchám vyvíjející se rozhovor.
Tedy...Ne moc slibně se vyvíjející

Na znamení díků na číšníka pokývnu hlavou a hned, jakmile odejde, upiji trošku svého džusu.
"Alespoň víte, kam chodit po večerech.." Dodám s úsměvem k načatému tématu.
"Teda, pokud máte rádi pizzu, kterou tu dělají skvělou...?" Nadnesu lehce tázavým tónem a znovu trošku usrknu ze sklenice, abych do ní mohla dolít zbytek tekutiny z lahvičky.

Zdeňka
6.9.2008
21:56:03
"Ano... je to tu pěkné," odpovídám Michel na její otázku.
Vypadá to, že jsem si uvědomila, že jsem použila skoro stejná slova jako Míša, poněkud znejistím a raději upřu pozornost na sklenici ledového čaje před sebou.

"Děkuji," neopomenu na slušnost vůči číšníkovi a přitahnu si sklenici blíž k sobě a prstem udělám na jejím oroseném povrchu v drobných kapičkách čáru.

Nevypadá to, že by ze mne někdo moc vypáčil a že bych byla konverzační typ.

Míša
6.9.2008
11:32:33
"Děkuji." pronesu, když přede mě číšník staví sklenici s višňovým džusem. Upiju a spokojeně, až blaženě se usměji.

"Je to tady moc pěkné." odpovídám pak na slova naší hostitelky.
"Nebyl jsem v moc podnicích, které jsou takto specializované."
Holt mám asi zkušenosti spíš s typickými čekými hospůdkami.
"Chodíte sem často?
No asi jo, že, když se znáte s číšníkem."
dojde mi hned po té, co položím svou otázku.

Michel
6.9.2008
11:03:50
Zatímco si objednáváte sleduji dění v restauraci. Číšník lehce přikývne na Michalovu otázku a vše si pilně zapisuje, poté sebere jídelní lístky a s lehkou úklonou odkvačí.

"Jak se Vám tu líbí?" nadhodím konverzační otázku, abychom si mohli zpříjemnit čekání na jídlo.

Objednané pití je nám přineseno během chvilky. Před každého z vás je položena sklenka a lahvička s objednaným pitím. Jen má maličkost dostane velkou sklenici různobarevného pití a pak ještě jednu sklenku a lahev vody Evian.

Helen
29.8.2008
22:56:49
Když mamka odloží lístek, zpozorním. Poposunu se na židli a ruce si opřu o opěrátka. I když mám jednoznačně vybráno, co si objednám, zdá se, že jako správně vychovaná dáma dávám přednost všem starším. Já si zatím opět otevřu lístek. Po Zdeňčině objčdnávce se suverénně nadechnu.

"A já bych si dala sto padesát trojku, sto trojku a... tři sta sedmičku, prosím." Vyčtu poslední číslo z lístku a zavřu jej.
"A k pití jahodový džus..." Doplním s úsměvem.

Zdeňka
29.8.2008
13:36:58
Když to vypadá, že ostatní už si vybrali a tím spíše, když se číšník objeví u našeho stolu, je mi jasné, že moje váhání a přemýšlení budu muset uspíšit.
Váhání nad výběrem končím už když si objedává Michel.
Nic si nedělám z toho, že mi Míša nedal přednost při objednávání, naopak to vypadá, že i za to zdržení jsem vděčná.
Vzhledem k tomu, že se poněkud začervenám po Míšově poslední objednávce a oplatím mu mrknutí je nejspíše jasné, že sladkosti mám nastudované podrobně.
"... e... Pro mne prosím čtyřista jedničku... pětsetdvacet šestku... děvětset jedničku..." rozhoupu se nakonec i já. "A... ledový čaj... citronový."

Míša
28.8.2008
20:36:45
Pořád ještě pročítám nabídku z jídelního lístku, když Michel už přivolá číšníka a objednává. Spočinu na ni pohledem, čísla pokrmů, jež vyřkla a hlavně to, kolik jich je mě zaujmou, v očích zvědavost, ale nepřijde mi vhodné, abych začal studovat v lístku, co že si to objednala.
Po její objednávce chvíli počkám, asi mi přijde vhodné dát přednost při objednávání oběma dívkám, ale pak, i když Helen vypadá, že na rozdíl od Zdeňky už vybrané má, ji s omluvným úsměcem předejdu:
"Nooo ...
Já bych si dal ... čtyřista jedničku ... a pětset dvacet dvojku ...
a ... a devětset třinácku ...."
pousměji se a mrknu na Zdeňku, pokud se ne mě zrovna dívá.
Je zřejmé, že poslední položku jsem vybral hlavně kvůli jejímu názvu.
"A na pití ... džus ... višňový?" pohlédnu na číšníka tázavě.

Michel
28.8.2008
10:00:14
Nepříliš zaujatě listuji jídelním lístkem a zvažuji, nač mám dnes chuť. Netrvá mi to příliš dlouho, ale počkám, až si i vy vyberete a teprve poté odložím jídelní lístek. A snad jako by to bylo znamení pro mladíka, jež se nám věnuje...
Snědý číšník přispěchá k našemu stolu a věnuje nám tázavý pohled.

"Pro mne sto padesát dvojku, sto třicet jedničku, šest set padesátku a čtyři sta patnáctku. K pití Juanu a vodu..."

Nadiktuji mladíkovi svou objednávku a on si ji zapíše na lísteček. Poté vás pohledem vyzvu, abyste též vyslovili svá přání.

Helen
28.8.2008
2:12:26
Dalším z "dospěláckých" úsměvů poděkuji za jídelní lístek a okamžitě jej otevřu. Krátký, strohý rozhovoru sleduji jen po očku, většina mé pozornosti je zaměřena na nabídku jídel přede mnou. Vybírání mi narozdíl od dvou našich hostů netrvá dlouho. Krátkou chvíli divoce listuji sem a tam, tam a sem, až se nakonec zastavím na jedné stránce, pro sebe si spokojeně přikývnu a menu zase zavřu a odložím s vítězným výrazem ve tváři na stůl, dávajíc tak najevo, že už jsem připravená objednávat.

Obhlédnu krátce zadumané výrazy ostatních u stolu a opřu se pohodlně o opěradlo. Založím si jednu ruku na břiše, druhou o ni opřu a zlehka, elegantně si jí podložím hlavu, ťukajíc si ukazováčkem na tvář.
Rozhlížím se nenápadně po restauraci a čekám.

Zdeňka
22.8.2008
10:48:36
Usadím se až po Michel a Helen. Usadím se způsobně, kolena i kotníky u sebe, a tak nějak skoro na krajíček židle.

I já pozdravím číšníka a neopomenu poděkovat Michel za pozvání.
Stále působím poněkud nejistě a dost plaše.

Vezmu si svůj jídelní lístek, otevřu ho a pak do něj nahlédnu... a vypadá to, že i já mám dost dilema, a že u mne bude vybírání ne jednoduchá a rychlá záležitost.

Míša
21.8.2008
20:39:15
Je vidět, že jsem sám ze sebou spokojený, že se mi podařilo pomoci vystoupit z auta jak Helen, tak Zdeňce.
Cestou do restaurace pozorně sleduji okolí, zajímá mě všechno, jak kresby na stěnách, bazénky a pstruzi v nich, i samotná restaurace.
Můj zájem je viditelný, ale i tak nepůsobí moc balíkovsky.
"Dobrý den ..." pozdravím taky způsobně.
Pak už mám v ruce jídelní lístek.
"Ty jo ..." vydechnu uznale, když jej otevřu a nastává u mě dilema, co si vlastně dát.
Vypadá to, že ani prohlášení Michel, že nás zve, za což poděkuji vzhlédnutím od lístku a úsměvem, mé rozhodování nijak neusnadnilo.
U mě to vybírání bude asi na delší dobu.

Michel
24.7.2008
11:50:19
Počkám, až se Helen usadí, a poté se i já uvelebím na židli. Během pár okamžiků je tu onen tmavovlasý mladík s jídelními lístky. Pokud by tu nebylo nic jiného italského, tak minimálně on na Itala vypadá.

“Díky, Jaroslave.“

Věnuji mladíkovi další prchavý úsměv, než se stihne zase vzdálit, a pustím se do listování jídelním lístkem, abych objevila právě to, nač mám zrovna dneska chuť. Jen na okamžik ještě zvednu pohled, abych se usmála na své hosty.

“Samozřejmě jste zváni...“ pronesu s jistou nonšalancí a zahloubám se opět do výběru jídla.

Když otevřete své jídelní lístky, vykoukne na Vás bohatá nabídka http://www.pizzeria-toscana.cz/listek.htm. Stačí si jen vybrat...

Zdeňka
1.7.2008
14:25:29
Sice se zatvářím poněkud skepticky na ceduli, která hlásá, že zde je vše pravé italské, ale vzhledem k tomu, že Michel nevypadá jako někdo, kdo by se spokojil jen tak s něčím, tak ať pravé italské nebo ne, je to vcelku nakonec nepodstatné.

Kresby si prohlížím se zájmem, neznám je, nikdy jsem tu nebyla a tenhle styl se mi líbí. Každopádně považuji za dobrý a pěkný nápad takhle vyzdobit interiéry.

Možná bych dala přednost sezení na zahrádce, ale bez komentáře a váhání sleduji Michel, která nás vede a která má věci v rukou.
Vypadá to, že ani atrium nevypadá špatně a to, že je to nekuřácké je rozhodně velké plus tohodle místa.

Helen
18.6.2008
20:35:14
Tiše, trpělivě čekám, než se všichni vykolébají z auta. Volnou chviličku zatím využiji k pozorování ulice a lidí v ní. No nezdá se, že by mě něco nějak zaujalo a tak vezmu mamčino zavelení k pokračování v cestě s povděkem.

Během cesty jsem rovněž zticha, jako bych nechala všechny slova v klimatizovaném autě. Automaticky jdu za Michel. Kresby na stěnách si sice prohlížím ale nevypadá to, že bych se jimi chtěla nějak zdržovat. Očividně je nevidím poprvé a tak mi nepřipadá, že bych jim měla věnovat více pozornosti.

"Dobrý den." Pozdravím slušně číšníka, mladou tvář mi přitom ozdobí mírný úsměv, který jako by k mému věku ani nepatřil. Pak už si jen sednu ke stolku, který mamka vybrala a tiše čekám. Je mi jasné, že teď padne řeč na něco jiného, než na zdvořilostní otázky ohledně prázdnin a cesty a tak zřejmě nechávám otěže v rukou Michel.

Michel
17.6.2008
11:06:22
Toscana je opravdu jen kousíček. Zastavili jsme téměř u křižovatky, takže jen přejdeme ulici a ujdeme těch několik málo metrů, než se před námi objeví cedule zvoucí kolem jdoucí do chladného průchodu na vše pravé italské. Právě tam neomylně zamířím.



Uvítají nás kresby po pravé straně a vývěska nějaké realitky po levé.





Provedu vás kolem třech bazénků, kde ti pozornější mohou postřehnout nějaké ryby, v nichž znalec pozná pstruhy. S jistotou někoho, kdo tu bývá často, vstoupím do restaurace plně ignorujíc stolečky na zahrádce.

“Dobrý den, Jaroslave,“ pozdravím vyššího tmavovlasého číšníka a počastuji jej úsměvem.

Vzápětí vstoupím do proskleného, zpola otevřeného a hlavně nekuřáckého atria. Najdu volný stůl a počkám, až mne dojdete.


Zdeňka
11.6.2008
14:53:38
Já osobně jsem jedině ráda, že se Míša rozpovídal a povzbuzuji jeho povídání úsměvem i stiskem ruky. Jeho slova mi nepřipadají zmatená, sice lehce neuspořádaná, ale zcela srozumitelná a podle toho se tvářím. Potěšeně.

To, že se dostaneme na místo vítám jako vysvobození. Možná ne ani tak vlastní dostání se na místo, jako to, že se vystupuje a tedy je konverzace přerušena, že já teď nebudu muset mluvit. I když - v Toscaně nejspíše bude pokračovat, to si uvědomuji.
Seznamování s cizími lidmi mi narozdíl od Michel a Helen potíže dělá, a to celkem velké, a možná bych tuhle situaci raději vyměnila za zkoušku z dějin filozofie či čehokoli podobně záživného a zábavného, protože to bych považovala za menší nápor.
Chvíli zápasím s otevíráním dveří od auta, a tak přijmu s povděkem a díky jeho pomoc při vystupování.

Helen
7.6.2008
13:45:05
Opětuji Zdeňce úsměv, i když ani zdaleka ne tak plachý, jakým osazenstvo auta častuje ona a přebliknu očima na Michala. Možná protože čekám také na jeho názor, či taky proto, že mi došlo, že od něj se mi dostane delší a konkrétnější odpovědi než od jeho stydlivé holky. Mne povídání a seznamování se s cizími lidmi očividně nějaké problémy nedělá. Nebo jednoduše nemám ráda ticho.

Michal nezklame co se délky projevu týče, ovšem druhé části jeho řeči zřejmě moc dobře neporozumím, což jde krátce poznat na mém poněkud zaraženém obličeji a očích, které mi uvízly někde v prázdnu, jak se snažím si udělat souhrn a přijít na kloub jeho odpovědím.

Odpovídat nakonec ale nejsem nucena. Toscana je přece jen blízko a auto pomalu zastaví. Otočím se zpět, obličejem dopředu a jakmile ztichne motor, uvolním si bezpečnostní pás a mlčky vystoupím a zabouchnu za sebou dveře.

Sotva jsem venku, zhluboka se nadechnu a zprudka opět vydechnu, foukajíc si vzduch do obličeje, jak se snažím se aklimatizovat na vyšší teplotu, než byla ta v autě. Pohodím hlavou, spěšně zkontroluji, zda není potřeba upravit něco na svém oblečení a pak už jen čekám, až vystoupí i ostatní a tiše pozoruji Michala, který venku ožil a teď pobíhá okolo auta sem a tam, samá cnost a dobré vychování.

Míša
5.6.2008
17:46:50
"Tak Řím ..." pokývám hlavou a pak jí zavrtím jako že ne, v Římě jsem taky nebyl.
"Na slunce ... a na památky?" zeptám se, sonduji, jestli Helen je milovnicí hïstorie a starých kultur.
"Jo, spousta pěkných míst ..." přisvědčuji Zdeňce a pak ještě dodám:
"Našlo by se pár oblíbených míst, ale ta jsou oblíbená pro vzpomínky na zážitky z nich a na lidi, s kterými byly prožity.
Takže vlastně každé místo, kde zažiju něco pěkného s někým, s kým je mi dobře, se přidá k mým oblíbeným."
pokrčím rameny a omluvně se usměji za to, že jsem se tak - možná trochu nesouvisle - rozpovídal.
To už ale Michel zastavuje.
Kývnu na to, že kytaru nechám v autě a už se taky soukám ven. Na chvíli se zarazím a pak přece jen první otevírám dveře Helen.
To samé se chystám udělat i u Zdeňky, pokud tedy do té doby nevystoupí sama.

Michel
2.6.2008
13:05:46
Poslouchám váš rozhovor, ale sama do něho nijak nezasahuji a raději dávám pozor na řízení. Mineme troje semafory, když zabočím do úzké vedlejší uličky, v níž se mi po chvíli podaří najít místo na zaparkování, jen kousek od další křižovatky.

"Kytaru si tu můžeš nechat..." otočím se na Míšu. Tahat s sebou hudební nástroj do restaurace by asi nebylo nejvhodnější a hlavně by tam mohl dojít k úhoně spíš, než tady.

Rozepnu bezpečnostní pás a ohlédnu se, jestli za námi něco nejede, neboť budu vystupovat do silnice, jak taky jinak. Teprve pak otevřu dveře a vykulím se ven. Popojdu na chodník a počkám, až taky všichni vystoupíte. Pak zamknu auto a jistým krokem domorodce se vydám vstříc slibovanému jídlu.

Zdeňka
30.5.2008
22:04:29
Nevypadá to, že bych byla uklidněnější a uvolněnější, že by rozhovor byl pro mne tou nejpřirozenější a nejpříjemnější věcí. Zavrtím se na sedadle poněkud nejistě a pak si začnu žmoulat ruce.

Nejraději bych nechala celou konverzaci na Míšovi a je to na mne znát, ale je mi hloupé jen tak mlčet a pozorovat rozpálené pardubické ulice - tím spíše, když na nich není nic moc zajímavého a podnětného k vidění.

Přikývnu po slovech Helen o tom, že cestujeme rádi.
"No, on se bez cestování člověk nikam moc nepodívá," přidám poněkud nesmělý úsměv.

Na její otázku o Římu zavrtím záporně hlavou.
Teď se zase tvářím já poněkud nepříliš chápavě na to, jak na sebe může někdo nechat dobrovolně a ještě k tomu nadšeně pálit slunce ještě víc, než to v létě dělá slunce u nás.

"Ono je tady hodně moc pěkných míst," odpovídám sice vážně, ale nepříliš konkrétně.

Helen
30.5.2008
12:36:33
Dívám se chvíli na Zdeňku, chvíli na Michala a vypadá to, že mi nijak nevadí, že jsem je vyrušila od pozorování rozpálených, ale o to jistě více zajímavých ulic. Koneckonců, až budeme pryč, budou mít na procházky a poznávání města času dost.

Když jako první prolomí mlčení Zdeňka, počastuji ji úsměvem. Odpověď jejího partnera na sebe nenechá už dlouho čekat.
"Takže cestujete rádi...Hm." Zavrtím hlavou, čímž dám dostatečně najevo, že sedět několik hodin na zadku a někam jet není asi můj celoživotní sen.

"My? No, teď momentálně do Říma. Byli jste někdy v Římě? Těším se, až tam budu. A hlavně na slunce..." Chytím se Michalovy otázky. Odpovím na ni se stejným samozřejmým tónem, jako on a na kratičkou chvíli se odmlčím a zadívám se do prázdna. Snad v představě snědých Italů a parných dnů, jež na nás už tam na jihu jistě čekají. Rychle se ale opět ujmu řeči.
"Jaká místa tady v Česku máte rádi? Máte něco vytipovaného?"
Pokračuji dál ve vyptáváni. Občas hodím očkem po Michel, či na cestu, avšak většinu své pozornosti upírám na zadní sedadlo.

Míša
26.5.2008
6:40:33
I já sleduji z okna ubíhající okolí, když ale Helen započne rozhovor, věnuji pozornost dění v autě.
"No, je to dálka, ale mě cestování nevadí." doplním Zdeňku.
"Jo, zůstanem doma." odpovím pak na další otázku s nádechem jistého patriotismu, vzápětí ale upřímně dodávám:
"Za prvé tady u nás je spousta krásných míst a za druhé na cesty za hranice není dost peněz." pokrčím rameny, nezdá se ale, že by mi nějak moc vadilo, že se letos do zahraničí nepodívám.
"A kam že se to vlstně chystáte vy?" zeptám se pak.

Zdeňka
15.5.2008
13:20:16
Dívám se z okénka a mlčím. Nejspíše nebudu moc upovídaná, nejspíše nebudu společnice, která by začínala rozhovory. A jestli, tak rozhodně ne rychle po setkání. Spíš se tvářím, jako bych tu vůbec nebyla.
Je otázka, jestli mi mlčení vadí nebo ne, jestli mne vyvádí z míry nebo ne, protože se nijak nevyjadřuji a vypadám, že mne okolí za okénkem auta zajímá. I když nevidíme nic překvapivého. Jen rukou nahmátnu ruku Míši vedle sebe, dotknu se jí a setrvám tak.

Když se Helen otáže, přestanu koukat z okna a otočím se k ní. S lehkým, poněkud nejistým úsměvem přikývnu na souhlas s její první otázkou.
Chvíli těkám očima po Míšovi, pak se nadechnu, abych odpověděla.
"Není to sice nejblíž, ale do Pardubic je dobré spojení," odpovídám pak docela tiše stále s tím nejistým úsměvem.
"Kdo by se netěšil na prázdniny?" odpovídám na otázku otázkou, lehké pokrčení ramen.
"Asi... asi ne... spíš po Čechách," pokračuji v odpovědích.

Helen
13.5.2008
23:32:56
Jakmile se rozjedeme, otočím se ve směru jízdy a chvíli jen tak koukám ven, ale zdá se, že výhled na rozpálené, navíc zacpané ulice nepovažuji zrovna za nějaký zajímavý a tak obrátím po chvíli opět pozornost na hudbu, linoucí se pomalu klimatizovanými prostory auta.

Vypadá to, že mamka se věnuje spíše proplétání se mezi ostatními řidiči a do řeči se moc nemá, mě taky chvíli trvá, než poberu slova a natočím hlavu k dozadu sedícímu páru.

"Vy jste z Vrbna, že? To máte teda pěkný kousek..." Zabručím si pro sebe a pokývám hlavou."Těšíte se na prázdniny? Co máte pak v plánu? Jedete někam za hranice nebo tak?"
Těknu očima zprvu na Michala, následně i na Zdeňku a usměji se.

Michel
28.4.2008
11:30:29
"Do Toscany..." přikývnu na Helenina slova, ale to už se auto dává do pohybu.

Město je v tuhle dobu drobet ucpané, jak všichni spěchají na oběd, jednou či dvakrát nás zastaví semafory svítící červeně, ale jinak je průjezd městem vcelku hladký a rychlý. Rozhodně se nedá říct, že bych řídila poprvé. Za volantem si počínám klidně, rozvážně a sebevědomě. Jen ke konverzaci se v tuhle chvíli nemám...

Nic vám však nebrání povídat si těch pár minut, než dorazíme na místo, mezi s sebou.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10] 
Liraell


 


 


 

Liraell


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.