abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Gunter
6.11.2015
20:11:12
Sedí v posteli jako královna očekávající brysknou a dokonalou obsluhu sloužících a přesně tak se i tváří.
Zaraženě se zastavím.
Co to zase, kurva, je?
Co jsem zase vyvedl?


Na moji otázku o snídani neodpovídá. Jen si mě prohlíží, jako by měřila, jestli se jí vejdu do rakve, kterou nechala vyrobit.
Skoro mám chuť říct, že ani náhodou. Mám nejmíň o patnáct centimetrů víc, než odhaduje!

Dojdu až k posteli a významně si ji změřím. Nevypadá, že by hodlala opustit postel.
"Milostslečna by si přála snídani až do postýlky?" Zeptám se a snažím se o veselou notu.
Na vážná témata tak nějak nemám sílu.

Nyskel
6.11.2015
18:11:15
Zbytek noci je už naštěstí klidný.

Prudce sebou trhnu a vystřelím do sedu. Spala jsem ještě vcelku tvrdě, takže mi zlomek okamžiku trvá, než se proberu úplně. "Baldachýn? Melebork... jistě..."

Sleduju Terryho, který přebírá tác od služebné a jdu v myšlenkách zpátky. K dnešní noci.

Terry. Naštvaný a otrávený. V roli bratra, kterou nenávidí... ale také Terry usínající, aniž by ho zajímalo, co si o tom myslím já!

Nepatrně se zamračím a přeměřím si ho. Jo, štve mě to! Kdyby si totiž neráčil jen tak usnout, nemusel se trápit už ani minutu! Jenže usnul...!

Uražená hrdost je hrozná věc. Místo abych mu skočila do náruče a všechno na něj vysypala, čekám způsobně, usazená v posteli, až donese snídani. Významně si ho měřím a uvažuju, co teď. A mé úvahy nejsou úplně mírumilovné. Nu, vlastně jsou dost... pomstychtivé.

Gunter
6.11.2015
18:09:09
Probudí mě ťukání na dveře a já jsem vděčný. Docela. Moje sny nijak zvláště nezměnily charakter a moje rozkacené pudy s nimi dělaly docela divy.
I když to bylo pochopitelné, s ohledem na to, kdo ležel vedle mě a chouli se ke mně celou noc.

Vyskočím a s mohutným zíváním dojdu ke dveřím. Tak nějak se vůbec necítím odpočatý.
Holka si m prohlíží, jako by hrozilo, že ji pokoušu a oznámí mi, co by pan vévoda s paní sestrou ráčili.
"Jistě. Zařídíme se podle toho." Kývnu a převezmu to voňavé posvícení.

Nohou zavřu dveře a vrátím se do pokoje. Podnos položím na stolek a otočím se zkoumavě na Nyskel.
"Snídaně, miláčku?" Zkusím to zkoumavě.

Vlk
6.11.2015
18:01:53
"Ráno vás probudí nesmělé klepání na dveře. Gunter okamžitě zareaguje a vystřelí z postele jak vystřelený šíp. Za dveřmi stojí mladá služebná, v ruce obrovský podnos s kouřící konvicí s kávou a se džbánkem teplého mléka. Na košíčku jsou tu opečené houstičky, sýr, máslo a dva druhy marmelády. Borůvková a meruňková.

"Pan vévoda se dává poroučet a posílá vám snídani na pokoj. Slečna Deinera je netrpělivá a ráda by brzy vyrazila, takže tuze prosí, abyste se najedli, oblékli se do jezdeckého a sešli na nádvoří." Pronese uctivě.
"Vaše koně budou přichystaní." Dodá s poklonou a vrazí Gunterovi podnos do rukou. Pak se otočí a odběhne.

Gunter
3.11.2015
20:56:43
Uprostřed všech těch báječných pocitů hněvu, roztrpčení a hrdinné ublíženosti usnu opravdu jak ten špalek hozený do vody.
Někde v koutku mi to přijde nedořešené.
Někde v koutku mám možná pocit, že jsem měl reagovat jinak. Míň podrážděně a s větší laskavostí.

Jenže to je v koutku.
Všude jinde jsem utahaný chlap, který se neustále zmítá mezi toužením a odmítáním, sebekontrolou a vytím na měsíc.
Není to jednoduché.
Není to zdravé.
A hlavně není to ani trochu zábavné.

Takže, jediné, co teď potřebuji, je, propadnout se sto stáhů pod zem a pro změnu neřešit vůbec nic. Jen chrápat jako ožralý námořník a pokud možno nesnít.
Vůbec.

Nyskel
3.11.2015
20:30:26
Představovala jsem to takhle? Vážně?! Ani omylem!!!

Sedím na posteli, zírám na něj a... nezmůžu se ani na slovo. Ne, že bych mu to nechtěla říct... ale ten tón, kterým mi tohle všechno vysypal. Je to jiné, než jsem čekala...

Lehnul si a znovu zavřel oči. Ještě hodnou chvíli se dívám na jeho záda, jako praštěná palicí, a pořád si nějak nechci připustit, že tohle bylo ono.

"Neměla jsem něco říct? Neměla bych teď něco říct?!" zmateně sedím ve tmě.

Pomalu se sesunu zpátky na polštář a doširoka otevřenýma očima hypnotizuju baldachýn nad hlavou. Vlastně ho ani nevidím. Jen tak zírám...

Ten zmatek, který cítím uvnitř. A asi i trocha ukřivděnosti. "Mohl mě taky nechat něco říct, ne?! Třeba to, že mi vůbec nepřipadá starý. Má zkušenosti a viděl toho o hodně víc, než já, ale starý rozhodně není!" oponuju v duchu sama sobě.

"A s tím bratrem... vždyť jsem mu říkala, že nemám bratra! To musel přece pochopit, ne? Vždyť to bylo naprosto jasné." Na okamžik mě napadne, jestli mi tohle neudělal dokonce naschvál, ale...

Než dojdu myšlenkami až sem, vedle mě se začne ozvývat tiché, pravidelné oddychování.

Rozčileně se na něj podívá. "To jako vážně usnul?! To ho vůbec nezajímá, co si o tom myslím já?! Grrrr..." soptím v duchu.

"Tak to ne, Terroušku. Takhle by to nešlo. Ráno si to vyříkáme! Jak se sluší na snoubence! A basta!" zatvrdím se a otočím se na bok, zády k němu.

Zavřu pevně oči a snažím se usnout. V hlavě se mi mele kde co, ale nakonec mě únava udolá...

Gunter
3.11.2015
19:31:04
Už mám oči pevně zavřené a opravdu chci spát. Hrozně moc chci spát. Tyhle hovory mě zraňují a taky mě nebetyčně srknou.
Spím!
Spím!
KURVA SPÍM!

Nezajímá ji to. Zase se k tomu vrací a její údiv mě popudí ještě víc.
"Ne, asi.
Vždyť to víš, tak mě prosím netrap. Není mi to dvakrát příjemné.
Už jsem ti řekl, co k tobě cítím. A nejsem hlupák, vím, že mě máš ráda jako bratra a že jsem pro tebe starý. Smířil jsem se s tím.
Takže si nědělej hlavu. Zvládnu to. Jen si prostě nehodlám shánět nějakou náhradu.
Nejde to, víš.
Tudíž mě žádná neodvede. Tečka.
A teď už opradu dobrou noc...prosím!"
Zívnu a znovu zavřu sveřepě oči.

Nyskel
3.11.2015
18:24:27
Vychrlí na mě mou soukromou noční můru! Jen tak. Vztekle a bezohledně. Zamračím se a zatnu čelist. "Tohle není fér! Je to tak, ale nemusel to říkat tak.. tak........"

Polknu, tentokrát oči vykulím já a nevěřícně na něj zírám. "Ty... ty bys..." koktám. Najednou to nedokážu vyslovit.

Hlava mi vůbec nebere, jak může mluvit o spaní. Teď! TEĎ!!!

Roztržitě potřepu hlavou, až se mi vlasy rozletí kolem tváře. Myšlenky mi divoce víří v hlavě... Srub a dětský pokoj. Obraz s mosazným štítkem dole. Terryho nahá postava...

Je to všechno na dosah. Jen maličký kousíček! Nikdy jsem se necítila zranitelnější. Je to jako stát na tenké hraně na vrcholu útesu. A vše visí jen na něm.

"Ty bys... Ty chceš........ mě? Jako takhle?!" vydechnu přiškrceným hláskem a mé oči jsou teď průzračné a hluboké. Je jimi vidět snad až do duše.

Gunter
3.11.2015
18:05:31
"Co by mělo přijít?" Najednou mě popadne hněv.
"Že bych si našel nějakou báječnou mladou dívku a vzal si ji? Potažmu z ní udělal hraběnku z Tronje?
Tos měla na mysli?"
Heknu trpce a podívám se jí zblízka do tváře.

"To asi neklapne, když jsem si zamiloval tebe...ono by to asi nefungovalo, vzít si někoho a chtít někoho jiného, nemyslíš?" Dodám rázně.
"A teď už pojď spát, ráno budeme jako mátohy." Zabručím smířlivě a cvrknu ji do nosu. Vztek vyvanul právě tak rychle, jako přišel.

Nyskel
31.10.2015
18:55:23
Vyplašeně uhnu pohledem, když se začne tak zajíkat. "Rozzlobila jsem ho. Určitě. Nic mi do toho není. Vím to. Ale když..." zalykám se studem a rozčilením. Jsem teď jak malá holčička, která se plete do věcí dospělých. Ale já bych už taky chtěla dospět! Moc! Strašně moc! S Terrym...

"Já nevím..." špitnu nešťastně. "Ale kdyby to mělo přijít..." kroutím se jak žížala na háčku a nevím, kam s očima.

Gunter
31.10.2015
18:49:01
Až jednou?
Nechápu to.
Nerozumím tomu.

Jak jednou?
Co jednou?


Mluví dál a mně pomalu dochází, o čem to mluví.
Žádná mě nedonutí? To myslela jako Min? Že by Min mohla chtít, abych ji od sebe poslal pryč?
Min nebo nějaká jiná?
Ona si myslí....?
Ne...
To není možné.


Oči mi lezou z důlku jako žábě.

"Jak by asi mohla....
Ty si myslíš, že já...
Že bych mohl....
Někdy někoho jiného?"
Koktám vyděšeně.

Nyskel
31.10.2015
18:23:36
Nepatrně se usměju, i když je to ostýchavé. Opatrné. Jako kdybych to mohla zakřiknout.

"Víš, až jednou..." Až jednou někoho potkáš. Ženu, která vážně nepochopí, že máš mladší sestřičku. Která se nespokojí s tím, že za vámi vlaju jako otravný ocásek. "A která tě bude chtít mít v posteli pro sebe!!!" dojde mi najednou a sevře se mi hrdlo. Představa, že Terry je s někým jiným... "A já jen tiše trpím za stěnou. Ne, musela bych utéct! Běžet ven ve vlčím, abych to neslyšela. Abych neslyšela v hlavě ozvěnu jeho touhy. Slasti..." polknu. Tohle je příliš mučivá představa.

Najednou ucítím velkou touhu se k němu přitisknout. Aspoň teď, dokud ještě mohu.

"Jen mi slib, že tě k tomu žádná nedonutí." špitnu naléhavě a taky tak trochu zahanbeně. Je mi samotné trapně o tom mluvit, ale potřebuju ujistit. Obzvlášť po tom snu o Minnie...

Gunter
31.10.2015
18:13:27
Nechápavě na ni zírám. To co říká, nedává smysl.
"Proč bych tě posílal pryč? Kdo by mě k něčemu takovému nutit a proč?"

Vrtím hlavou a pátrám v její tváři po nějaké známce, která by mi prozradila, proč ji napadl takový nesmysl.

"Nys! Jsi pro mě nejbližší a nejdůležitější člověk na sebe, těžko tě můžu posílat někam pryč. Neobešel bych se bez tebe....." Dodám vážně a můj pohled hovoří za vše.

Zbláznil bych se. Zešílel.
Já, dokonale závislý na jedné jediné bytosti na světě, že bych ji od sebe dobrovolně vzdálil?
Jaký nesmysl!
Jaký zlomyslný vtip.

Nyskel
31.10.2015
18:07:43
"Já... To je jedno..." zamumlám. A znovu mi dojde, že je všechno v prachu!

Zoufale se mu zadívám do očí. Kdybych mu to tak mohla říct. Kéž by...

Ale pak jen nepatrně zavrtím hlavou. Není co mu říct... Je to jasné. Ložené. Takhle to chce. A já nemám právo....... nemám.......

"Víš... vlastně... necháš mě u sebe, ať se děje cokoli? I kdybys jednou... no... prostě i kdyby tě někdo nutil, abys mě poslal pryč?" zaškemrám naléhavě. Zoufale. Potřebuju to slyšet. Musím to slyšet! I když se ožení, i kdyby to měla být Minnie...

Gunter
31.10.2015
17:36:00
Probudí se a je na tom podobně jako já. Cosi zmateně mumlá a já zachytím jen jméno Minnie.
Nakloním se k ní blíž.
"Co je s Minnie? Zdálo se ti něco ošklivého s Minnie?" Zeptám se naléhavě a pln účasti. Sám jsem si svůj sen také nevybral a kdyby byl podle mých přání, probíhal by úplně jinak....

Nyskel
31.10.2015
16:57:59
Všechno se zatmí a zůstává jen hořká tma. Plná lhostejnosti a přezírání. "Už pro něj nejsem důležitá. Sestra nikdy nebude tolik jako družka... milenka... Nikdy..."

Vylekaně sebou trhnu. Jeho hlas je tichý, ale naléhavý.

Zmateně zamžikám do tmy. Je vedle mě. Dívá se na mě. Pozorně. S veškerou péčí a něhou.

"Ty jsi... ale Minnie... já........" zmlknu. Ne, rozhodně mu nechci vykládat to, co se mi zdálo. Nechci o tom mluvit! Stydím se za to. Tváře mi planou a uhýbám pohledem, který by on, jako Vlk, zachytil i ve tmě. A viděl by to tam. Všechno...

Gunter
31.10.2015
16:46:27
Posadím se a chvíli mžikám do tmy.
Jo, tohle je opravdu svinská noc. S úlevou pohlédnu na spící Nyskel a nahlas si oddechnu, že to byl jenom sen.
Ne, že by ten polibek nebyl hezký a že by se mi přes všechny ty sračky okolo nelíbil, ale....

Páni, vyškrábala by mi oči! Kdybych to opravdu udělal, byl bych synem smrti.
Dívám se na její tvář a všimnu si, že je rozrušená.
Má taky škaredé sny? Napadne mě okamžitě a ten můj, ožralecký, rázem není tak důležitý.
Ona pláče.

Nechci, aby měla noční můry!
Znám je dobře z vlastní zkušenosti a nedovolím, aby trápily i ji.

Jemně se dotknu jejího ramene a pevně ho stisknu.
"Nys..." Zatřesu s ní něžně.

Nyskel
31.10.2015
15:54:01
Minnie se na mě usmívá. Vítězně a sebe jistě. A Terry... ani si nevšimnul, že jsem vstoupila.

Dívám se na něj a přes clonu slz vidím jen rozmazaný obrys jeho nahého těla. Hořkosladká směsice pocitů mě dostává do kolen.

Nahlas vzlyknu do tmy a po tvářím mi stečou slzy.

Gunter
30.10.2015
21:54:25
"Volal jsi, Terry?"
Do mého snu vklouzla Cora.
"Samozřejmě, že jsem volal! Copak nevidíš tu spoušť!
Zavolej někoho ať to uklidí. Já jsem na sračku. K nepotřebě. Kvůli ní."
Odvětím a škytnu.

"To není třeba, já to zmáknu. Usmívá se svůdně lososová Cora. Klekne si a začne hbitě sbírat střepy do hedvábné sukně. Blýská po mně ohnivýma tmavýma očima. Jako neposedný rarášek. Pohybuje se tak tiše a obratně, že mě to zaujme.
Cora?
Tichá?
Tady je něco špatně!

Líně si jí prohlížím a když si toho dívka všimne, obdaří mě dalším zářivým úsměvem.
"Proč se tak pěkně usmíváš, Coro? A ještě k tomu na mě?“ Zablekotám.
Já lehce indisponovaný idiot.
"Proč se na mě Nyskel takhle neusmívá, Coro?“
Můj obličej je značně ukřivděný.

Nezůstane u obličeje.
Jsem Gunter z Tronje a jsem velmi hrdý muž. Velmi hrdý a velmi opilý.
V hlavě mi hučí jak v úle.
Vyškrábu se na nohy, uchopím svícen a štván běsy ve své hlavě zamířím do pokoje své skorosnoubenky.
Chvíli trochu rozpačitě postávám za dveřmi naší společné ložnice, ale pak odhodlaně položím ruku na kliku. Jsme přece snoubenci.

Můj příchod je hlučný a neurvalý. Přesto se nevzbudí.
Postavím svícen vedle lůžka, odhrnu závěs a zadívám se na ni.
Bojovně.
Zuřivě.
Ve spánku vypadá jako ztělesněná nevinnost. Z obličeje ji vymizel jakýkoliv výraz a zůstal jen klid s jakým se do náruče snů odevzdávají děti. Zarazí mě to a na okamžik celý zněžním. Děvčátko v zelených šatech. Takovou jsem si ji zamiloval.
Dívenka.
Vlčice.
To je moje Nyskel.
Jestli otevře oči, zešílím.

Opravdu je otevře.
Zelenohnědé oči, které už dávno ztratily ten prchavý zákmit pohádkových světů. Teď v nich zůstalo překvapené napětí. A taky trochu zmatek.
"Ty?" Zbrkle se posadí a napjatě si mě prohlíží, rázem plná podezření.
Medově zlaté vlasy se jí rozsypou kolem tváře a já natáhnu ruku, aby ji pohladil. Trochu se přitom zapotácím a Nyskel polekaně ucukne.
Nejspíš ji ovanul vinný dech.

"Nerad tě budím, má drahá, ale naprosto neodolatelně jsem zatoužil po tvé společnosti. Nemáš radost, že za tebou konečně přišel tvůj milovaný snoubenec? Říkáme to tak, ne?
Snoubenci. Zamilovaní. To jsme my.
Přede dveřmi našeho pokoje. Za nimi....nic. Bratr a sestra."


Neodpovoví, jen na mě dál zírá široce otevřenýma očima. Rozlobí mě to.
"Hra....Je to jen hra, že? Bratr, to jsem já. Tady za dveřmi nemám žádná jiná práva."
Popadne mě rapl.
Surově ji vpletu prsty do vlasů, přitáhnu si ji blíže a bolestivě ji políbím na rty.
Hladově a majetnicky.

Její hlas je chladný. Možná posměšný.
"Byl bys tak laskavý a pustil mě? Bolí mě to! Chceš mi vytrhat všechny vlasy?“

Okamžitě uvolním pevný stisk, teatrálně si namotám jeden nazrzlý pramen na prst a přiblížím ho k plamenu svíce.
"To bychom snad ani nemohli dopustit! Ohrozit takovou nádheru! Kadeře, které obdivuje celý Melebork! Rozhněvali bychom pana vévodu!"

"Ty ses dočista pomátl, Terry!" Rozkřikne se Nyskel.
"Páchneš jako sud zkaženého piva!"Otřese se odporem a moje srdce krvácí bolestí a ponížením.

"Přesto mě teď obejmeš, jak se na snoubenku sluší a patří nebo ti přisámbůh vypráším kožich!" Zapotácím se a moje výhružky vyzní naprázdno.
Čelo mám zbrázděné smrtelným potem, nohy jak z rosolu.
"Prokleté víno!" Zakleji jadrně.
"Prokletý Soter a prokleté všechno! Sám ďábel mě sem přivedl."

Konečně se zastavím u komody a křečovitě se jí chytím. Porcelánová mísa letí na zem a Nyskel uprostřed řinčícího skla vyskočí z postele a rozběhne se ke dveřím.
Sbírám střepy a ruce mi krvácí. S bolestivým sykáním třepu krvácející rukou a málem se rozeřvu nad tou nespravedlností osudu.

"Přihodilo se vám něco zlého, pane Gunter?" Decentní kašlání mě přinutí, otočit se.
Melwin. Velmi pobavený a velmi rozšklíbený.
"Nikolivěk, milý Mele, jen bych uvítal, kdybys mi pomohl na nohy a odvedl mě do postele. Tam ti svěřím k ošetření svoji poraněnou končetinu a ty mi obstaráš vydatnou polévku, abych se vzpamatoval."

Nonšalantním gestem natáhnu poraněné ruce ke klukovi a on se mi zašklebí do obličeje.
"Pán měl těžkou noc?"

***

Otevřu oči a zalapám po dechu.
Kurva! To je noc!

Vlk
30.10.2015
21:53:45
Na víčkách nosíš tíhu světa, Guntere z Tronje…?
Modlíš se k bohům nebo sčítáš hříchy na dně sklenice?
Opravdu si myslíš, že najdeš odpovědi ve víně? Není to zbytečná snaha? Jiní se pokoušeli a výsledek? Marnost nad marnost!

Zíráš do plamenů ohně a jejich zář propůjčuje tvým očím jiskru tepla, která tu v poslední době bývá zřídka hostem. O čem přemýšlíš, že najednou vypadáš tak lidsky?
Lidsky a smutně.
Zhroucená postava opilého Vlka s hřejivým teskným plamínkem ve tváři.

Nevypadáš šťastně. I tvoje ruka je nejistá. První a nejdůležitější věc bojovníka. A ty přece jsi bojovník! Nebo jsi býval....
Dnes jsi minul i hranu stolu.
Ty! Vlk!
Tvá sklenice se válí ve střepech a víno se rozlévá krvavou skvrnou po podlaze. Kde teď najdeš svoje odpovědi?


Nyskel
28.10.2015
21:58:10
Terry vedle mě už dávno oddychuje, když se natáhnu a sfouknu svíci. Pokoj zahalí tma a jeho pravidelné oddychování.

"Zachumlám se ještě hlouběji pod deku. Dneska mě nebude hřát. Možná už nikdy..." další záplava slz skrápí můj polštář.

I když si podobné myšlenky až masochisticky přehrávám neustále v hlavě, únava je silnější. Opuchlá víčka se pomalu zavřou a vědomí se vytratí i se všemi palčivými otázkami na mou budoucnost.

Je krásný, slunečný podzimní den. Na louce před srubem kvete už jen pár pozapomenutých kvítků a v lesích kolem tu a tam září zlatavá koruna javorů. V temné zeleni smrků a borovic je to nádherný kontrast.

Sedím na zápraží a škubu koroptev.

Na hranici lesa se objeví obrovský, černý vlk. Rozzářím se. Stačí mu pár skoků a zastaví se kousek ode mě. Oklepe se a stojí tam Gunter. Usměju se na něj a setřepu jemná pírka ze zástěry. Odložím koroptev stranou, vstanu a vyjdu mu vstříc. Zářím jako ty javory. Ale Gunter se neusmívá.

Když se mu pokusím ovinout paže kolem krku, hrubě mě odstrčí a pohoršeně si mě přeměří. Neříká nic, ale bolí to až do houbi duše. Ten opovržlivý pohled.

Otočím se a zavřu pevně oči. Po tvářích mi stečou dvě veliké slzy.

Když je znovu otevřu, jsem v Masce. Je večer a všude hoří stovky svic. Nějaká slavnost? V přízemí ale nikdo není.

Vyběhnu do patra a jdu k našemu pokoji. Terry tady přece někde musí být!

Otevřu dveře a stojí tam. Stojí u krbu a je úplně nahý. Svalnatá postava se rýsuje ve světle plamenů. Zalapám po dechu. Ještě že od pasu po lýtka ho zakrývá židle s poházeným oblečením, která mi cloní výhled.

Cítím, jak mi v žilách prudce zaklokotá vzrušení. Tentokrát se totiž usmívá. Usmívá se a jeho pohled je rozpitý a zasněný. Udělám dva kroky do místnosti a pocítím neskonalou touhu dotknout se jeho svalnaté hrudi. Polaskat ji. Políbit ho. A pak...

Mou pozornost upoutá pohyb na posteli a mými zády. Nádherné, pružné tělo. Bílé a dokonalé. Minnie! To na ni se usmíval!!!

Ze rtů mi do tmy splyne bolestný vzlyk.

Vlk
28.10.2015
21:26:30
Opravdu nakonec oba dva usnete. Příroda je mocnější a vy jste vyčerpaní. Na těle i na duchu. Potřebujete odpočinek a i když je plný roztoužených snů, protože fantazie vás obou dávno opustila bezpečné přístavy, pořád je to odpočinek. Navíc ve snech jste jeden před druhým bezpečni. Tam se můžete se svojí touhou schovat, aniž byste se museli bát odmítnutí.
Protože se zdá, že teď se ho obáváte oba dva.

Gunter si ho už zažil naživo, takže dávno dospěl do fáze, kdy už si neodváží ani doufat a smířil se s faktem, že pro Nyskel musí být bratrem, kterého si vysnila a že ona o něj jako o muže nikdy mít zájem nebude.

Nyskel má neodbytný pocit odmítnutí právě dnes, kdy se rozhodla, že možná její cit není ani zdaleka tak sesterský, jak si celou dobu namlouvala.
Jenže místo opětované vášně se setkala s vyděšenou reakcí muže, který v jejim chování hledá ledaco, ale vášeň rozhodně ne. Navíc má pocit, že ji musí sám před sebou chránit, protože jeho láska k ní je hříšná a rozhodně neopětovaná.

Krásná situace.
Komplikovaná.
Humorná.
Neřešitelná....

Ve dne. V noci, uprostřed snů to je jediný únik, který teď máte.
A upřímně.
Je úlevný.
Po tak náročném dni a ještě náročnější noci....

***

Melwin usnul spánkem spravedlivým a plným nenaplněných tělesných požitků, které by si tak rád dopřál a dopřát by si je mohl, kdyby mu k tomu nechyběla odvaha.
I když...
Možná to není záležitost odvahy.
Možná v chlapci dříme semínko něčeho čestného. Pravého. Co nechce svoje poprvé prožít jen proto, že někdo potřebuje zahřát.
Naivní?
Možná.
Ale svým způsobem velmi vzácné a křehké.
I on má ve svých snech otevřený svět, který sám před sebou uzavírá.
Jen je to pro něj spíše znepokojivé, než konejšivé.

***

Cora se probudila, jadrně a od plic pohádala s Tinou a pak šla opět spát. Usnula okamžitě a tvrdě.
Možná i spokojeně.
Nejdřív.
Pak se vrátila kobka a tvář Ardeta Deie.
Krutá a nahánějící hrůzu.
V jejich snech bylo násilí. Zima střídající se s ohněm.
Voda.
Kámen.
A strach. Všudypřítomný a všeobjímající....

***

Minnie dlouho do noci hovořila se Soterem a když znovu a tvrdohlavě odmítla jeho milostné návrhy, vrátila se ke Kianze, která seděla v křesle, hleděla do skomírajících plamenů a snad také spala.
S otevřenýma očima.
Každopádně na nic nereagovala.

***

Spánek Deinery z Meleborku byl nejčistší. Růžový a plný sladkých snů. Ve všech se objevoval ten samý muž.
Thibaut z Varnavy.
Byl galantní.
Byl statečný.
Byl neodbytný.
Byl hrdinský.
Vysadil ji na svého koně a odvezl ji pryč.
Věže Meleborku se ztrácely na obzoru a srdce mladé dívky bylo stále lehčí a lehčí.
Ničím nezatížené.

***

Vlastně na hradě Meleborku spali všichni. Všichni až Pietra, který seděl skoro až do rána nad otevřenou knihou a něco si v ní tiše četl. Teprve když svítalo, vstal, odešel do hradní kaple, tam poklekl na studené dlaždice a dlouho se polohlasně modlil.

Gunter
28.10.2015
20:55:11
Únava a usilovná snaha mě konečně uspí a já se ponořím do svých zběsilých tužeb a snů, které si tak houževnatě odpírám, když jsem vzhůru.
I tam se za ně stydím, ale úlevné aspoň je, že ona o nich neví.

Nyskel
28.10.2015
20:33:57
Odpoví mi, ale ani se nepohne. Neotočí se na mě. Vlastně mi přijde, že už napůl spí. "Sakra! Sakra! Sakra!" vztekám se v duchu. Je to k ničemu! Úplně! A bohatě stačí, že jsem ho tak rozhodila. A teď ho ještě budím...

Otočím se k němu zády, stočím se do klubíčka a nořím se do oceánu zoufalství. "Mě to mrzí! A do konce života mrzet bude... Jsem pitomá! Je to pryč, pokud to tam vůbec kdy bylo!"

Po tváři se mi začnou koulet hořké slzy. A s nimi se mi v hlavě přvalují ještě zoufalejší myšlenky, které mě pomalu, velmi pomalu doprovází do spánku, který bude neklidný a plný nenaplněných snů a touhy.

Gunter
28.10.2015
20:26:28
Do klokotání tekoucí vody se ozve její tichý hlas a hladina se roztříští jako zrcadlo.
Proč se mi omlouvá?
Ten chlípný zde jsem já....
Tak proč má tak provinilý hlas.....
Má přece plné právo převlékat se svobodně v našem pokoji. To ode mě se očkává, že se budu ovládat....


"To já bych se měl omlouvat, Nys. Mrzí mě to." Zašeptám v odpověď zatímco pomalu padám do spánku.
A i tam, někde na pomezí bdění a snu vím, že je to pravda.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.