abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Gunter
22.11.2015
20:34:17
Dívám se z Nyskel na Ruth a zase zpátky. Vůbec mi nedochází, co se mi snaží říct. Ruce se mi třesou a ze všeho nejvíc se mi chce, vrhnout se k té bělovlasé modrooké ženě a objemout ji, až ji polámu všechna žebra.
Moje myšlenky se k ní rozletí jako hejno divokých hus.
Nadšené a plné souznění.
Tak jako kdysi.
Nic.

Její mysl je uzavřená a nic z mého výbuchu emocí nepřijímá.
Prázdno.
Duté a děsivé.
"Ruth! U sivooké Habet! Mluv se mnou!" Zaúpím bolesně, ale odpovědí je mi duté vanutí. Ticho.

"Ona se mnou nemluví. Neodpovídá mi." Otočím se bolestínsky na Nyskel, zatímco Ruth vesele brebentí s Dein a Soterem a na mě se ani nepodívá.

Jen velmi pomalu mi dochází, proč mi Nys prve tak pevně tiskla rameno a co se mi vlastně snažila říct.
Nejistě se ohlédnu na Ruth, napnu všechny zbývající síly, abych se uklidnil a soustředil a prozkoumal vše, co z ní vyzařuje.
Ona má pravdu!
Vlčího tam není nic!
Proto mi neodpovídá! Neslyší mě.
Nepatří do našeho rodu.
Už ne...


Znovu nejistě zavrávorám a uchopím Nys za zápěstí. Potřebuji se někde zachytit.
"Proč?
Jak je to možné?"
Vykoktám a pomalu ve mně narůstá pevné přesvědčení.
Navzdory té příšerné podobě.
Tohle není ona. Nemůže být.
Ta žena ve věži není Ruth Egret!"


Nyskel
21.11.2015
21:23:08
Terry mě děsí čím dál tím víc. Je úplně vyvedený z míry. Takhle jsem ho nikdy neviděla. "Co se tady zatraceně děje?!" začíná ve mně narůstat panika.

Výraz mé tváře je přinejmenším napjatý. Už se ani nesnažím nic zastírat. Mám neodolatelnou touhu vybuchnout do vlčího a postavit se v obranném postoji před Guntera, abych ho ochránila. Protože to, co vidí, ho evidentně děsí. Ale pořád nechápu, co je na té ženě tak strašného.

Netváří se nepřátelsky. Ani nic neřekla. Znovu zavětřím. "Nemohla mu nic říct ani v myšlenkách. Není to Vlčice. Tak co se tady, hergot, děje?!!"

Vztáhnu k Terrymu ruku a chytím ho za rameno. Oči naléhavě hledají ty jeho. A když se setkají, bezděky se zachvěju. Je... naprosto rozhozený. Zmatený. Zraněný. A je to příšerně silné. Až i to podlamuje kolena.

Konečně mi odpoví. A v tu ránu pochopím.

"Ale...... tohle......" Znovu se podívám na ženu, obočí zamračené. Snažím se srovnat si to v hlavě.

Ruth přece měla být mrtvá. A hlavně, Ruth měla být Vlčice?!?!?! Ne, v jejím pachu po tom není ani stopa. Tohle už bych poznala. Jsem si tím jistá, po setkání se smečkou z Meleborku.

Stisknu pevněji Terryho rameno. "Ale tohle přece není Vlčice! A Ruth... ona byla, že ano? Ale u téhle to necítím!" snažím se k němu mluvit jemně, ale naléhavě.

Jestli je to Ruth, musela oživnout a ještě k tomu se zbavit Vlčice uvnitř. A Gunter říkal, že to nejde. "Nebo snad ano.....................?!"

Gunter
21.11.2015
20:57:44
Nerozumím tomu.
Zírám na tu ženu ve dveřích a mozek mi to prostě nebere. Odmítá. Nespolupracuje.
Tohle se mi už dlouho nestalo.
Najednou jsem dokonale ztracený. Vyvedený z míry a možná i ze soudnosti.
Otvírám a zavírám pusu jako ryba a můj dech je naprosto nepravidelný.
A ona tam stojí, jako by se nechumelilo a dívá se na mě.

Ne, ona.
Ruth.

Dlouhé bílé vlasy ji cuchá vítr a k tělu si tiskne huňatý vlněný šátek.
Lem otrhané sukně se courá v hlíně a oči má modré jako chrpy.
Znám ty oči.
Znám je naprosto důvěrně.
Ruth!

Pokročím blíž a snažím se proniknout přes clonu příšerných obrazů, které mi vybuchují před očima.
Na všech je ona, Ruth. Stříbrná vlčice.
Dokonale smířená a dokonale mrtvá.

Někde v povzdálí vnímám hlas Nyskel. Je plný neklidu.
Podívám se na ni, naprosto zoufalý, naprosto poražený.
V první chvíli ji nedokážu odpovědět. Jen na ni tiše zírám. Živoucí výčítka.
Pak tiše odpovím a je to spíše vzlyk.
"Ruth. Je to Ruth."

Gunter
21.11.2015
20:57:43
Nerozumím tomu.
Zírám na tu ženu ve dveřích a mozek mi to prostě nebere. Odmítá. Nespolupracuje.
Tohle se mi už dlouho nestalo.
Najednou jsem dokonale ztracený. Vyvedený z míry a možná i ze soudnosti.
Otvírám a zavírám pusu jako ryba a můj dech je naprosto nepravidelný.
A ona tam stojí, jako by se nechumelilo a dívá se na mě.

Ne, ona.
Ruth.

Dlouhé bílé vlasy ji cuchá vítr a k tělu si tiskne huňatý vlněný šátek.
Lem otrhané sukně se courá v hlíně a oči má modré jako chrpy.
Znám ty oči.
Znám je naprosto důvěrně.
Ruth!

Pokročím blíž a snažím se proniknout přes clonu příšerných obrazů, které mi vybuchují před očima.
Na všech je ona, Ruth. Stříbrná vlčice.
Dokonale smířená a dokonale mrtvá.

Někde v povzdálí vnímám hlas Nyskel. Je plný neklidu.
Podívám se na ni, naprosto zoufalý, naprosto poražený.
V první chvíli ji nedokážu odpovědět. Jen na ni tiše zírám. Živoucí výčítka.
Pak tiše odpovím a je to spíše vzlyk.
"Ruth. Je to Ruth."

Nyskel
21.11.2015
20:24:23
Jak mě snáší na zem, už už přivírám oči.

Jenže se nestane nic. Vůbec NIC! "Tedy... samozřejmě, že se NIC nestalo! To jen já se nechala unést... Ehm..."

Rozpačitě sklopím oči a nervózně si urovnávám sukni. Je mi teď trapné podívat se mu do očí. Tváře mi planou červení a jsem naštvaná sama na sebe! "Neměla bych se nechávat tak unášet, protože dokud si to s Terrym nějak..."

Zmatek a zděšení, které vybuchne těsně vedle mě, mě málem složí k zemi. Vytřeštím na Terryho oči a instiktivně se přikrčím, jako bych měla dostat ránu. Mé oči nepatrně zezlátnou a musím se zhluboka nadechnout, abych nevybuchla do vlčího.

Po zádech mi přejede jiskřivé svědění. Zatnu pěsti a snažím se dýchat zhluboka tak, aby to zároveň nebylo do očí bijící pro zbytek naší družinky. Stačí, že se hroutí Gunter!

Rychle se otočím, abych zjistila, co Terryho tak odrovnalo. Já totiž nebezpečí necítím. Ve větru se prolíná jen ženský pach. V ten moment mám ještě další důvod, proč se otočit. A ten osten žárlivosti je zatraceně nepříjemný!

Ve dveřích domu stojí stará žena. Trochu se mi uleví. Ale proč Terry tak blázní?!

Oči opět získají svou původní barvu a já zpomalím svůj tep. "Kdo je to?" optám se opatrně v jeho hlavě, přitom nespouštím z ženy pohled ani na okamžik. Na tváři se u toho snažím vykouzlit společenský výraz.

Melwin
21.11.2015
17:52:05
Spokojeně se uculuju. Jak špačíček pán.

Když Cora sykne bolestí, bezděčně k ní natáhnu ruce, kdyby náhodou padala. "Nejanči, jo?!" napomenu ji starostlivě.

"Proč do sklepa? Ty víš, kde tady maj sklep? Já myslel, že to chceš obhlídnout tak nějak... jako celkem." mumlám zaraženě, když mířím k truhle. Poslušně ji otevřu a čekám, jestli bude chtít Cora něco podat.

Cora
21.11.2015
17:23:19
"Jasně." Zahalekám.
"Stejně budu mít za chvíli hlad, dlouho camrat po hradě nevydržím." Souhlasím nadšeně a vyskočím ze křesla. Vzápětí se čapnu za břicho, protože mi projede podbřiškem ostrej rezavej nůž bolesi a rázem vychladnu a začnu se pohybovat pomaleji, ale o to bezpečněji.

"Vezmu si kalhoty a košilu, nehodlám tu dělat bílou paní a na šaty se teď fakt necejtím. Moc pod ně fouká. A my máme v plánu, jít dolů! Do sklepa!" Zakoulím bojovně očima a začnu se opatrně šourat k truhlici.

"Můžeš mně ten krám otevřít?" Zaprosím kajícně.

Gunter
21.11.2015
17:18:57
S určitým zaváháním, jako by mi stále ještě plně nevěřila, mi sklouzne do náruče. I její oči jsou nejisté. Tázavé. Jako by čekala, že ji kousnu.
Uchopím ji kolem pasu co nejjemněji a opatrně ji postavím na zem. Jako vzácnou květinu.
Pak ji neochotně pustím a téměř ve stejném okamžiku přitáhne můj pohled pohyb u dveří věže.

Zapotácím se.
Svět se zavlní a moje ruka hmátne do prázdna. Prsty sjedou někde po Nyskel a já se otočím celým trupem.
Nohy jak z rosolu, v hrdle uvězněný výkřik.

Ve dveřích věže stojí Ruth a vítr prohání její zplátovanou sukni v divém reji.

Nyskel
21.11.2015
14:26:28
Teď už se na něj nepokrytě uculuju. Šibalsky a potutelně.

"Aspoň neusneš jako včera!" pomyslím si se zadostiučiněním!

Představuju si, co by asi tak dělal... a všechno, co mě napadá, je až děsivě krásné.......... Polknu.

Najednou stojí Belle u boku a natahuje ke mně paže. Až sebou cuknu a vykulím na něj oči. Jako bych se lekla, že mi teď četl myšlenky. On se ale jen usmívá. Určitě by se neusmíval, kdyby to tušil. Ne takhle klidně. Aspoň myslím...

Přehodím nohu přes Bellin krk, trochu akrobatické číslo, ale jsem připravena sklouznout ze sedla rovnou do Gunterovy náruče. Až mě vyděsí, jak svůdný mi tenhle plán přijde. A mé myšlenky naprosto svévolně zabloudí k momentu, kdy jsem byla v podobné poloze. Na slavnosti. Když mě zvedal při tanci...... kdy jsem mu sklouzla do náruče a on mě....... políbil.

Nervózně polknu a pomalu se podvolím jeho pažím. Se slepou důvěrou. Mé dlaně opřené o jeho ramena... zatajený dech... oči plné očekávání...

A nejlepší na tom je, že nic z toho mi nepřijde nepatřičné, nevhodné. Je to tak neskutečně přirozené....

Melwin
21.11.2015
14:16:02
Cora škemrá dál. A mně to dělá až překvapivě dobře. Že já rozhoduju. Já jsem ten, kdo řekne, co se bude dělat.

Významně přejdu pohledem ke Kianze. Jako bych měl vyslechnout dalšího svědka.

Promluví, ale na chvíli zaváhám. "O kom to, skara, mluví?!" Trochu přimhouřím oči, až nakonec pojmu podezření, že o mně.

Trochu nejistě poočku mrknu na Coru, abych se úplně neztrapnil, ale nakonec vypnu hruď.

"Dobrá, tak ale jen na chvíli, aby ses moc neunavila." pronesu přísně. Ale v očích mi to jen hraje. Těšim se jak malej špunt!

"Měla by ses ale asi přioblíct, ne?" nadhodím významně, protože její noční košile není zrovna ten nejlepší ohoz na prolízání hradu.

Gunter
19.11.2015
18:15:10
"Tak holčičí věci!" Zamračím se nespokojeně, protože je mi jasné, že z ní kloudnou odpověď nedostanu. Aspoň ne teď.
"Nebudu moct spát." Upozorním ji vážně.
"Je ti to jasné? A víš, co budu dělat, když nebudu moct spát?" Zeptám se potutelně a zadívám se tázavě ke dveřím, jestli už se vrací Dein.

Když ji neuvidím, seskočím z hnědáka, stoupnu si vedle Belly a natáhnu ruce, aby mi mohla Nys skočit do náruče.

Vlk
19.11.2015
18:11:46
Kianga krátce zaváhá, ale její široký bílý úsměv je čím dál srdečnější. Tak nějak se dá říci, že věčně zachmuřená, tajemná černá dívka má nezvykle dobrou náladu. Skoro až rozjařenou. Na její poměry.
Nakonec přikývne a přimhouří oči.

"Možná, bych mohla jít s vámi. Já i můj hadí nůž. I když jsem si jistá, že ho nebude potřeba. Mladík, co přichází z míst zloby a krutosti nevypadá, že by potřeboval ochranu.
Myslím, že je velmi odhodlaný."
Dodá potutelně a znovu si vás oba přeměří.

Cora
19.11.2015
18:08:15
"Pche." Odfrknu pohrdavě.
"Kianga může jít s námi. Bezpečně ohlídá sebe i nás dva dohromady, o tu se starat nemusíš. A já si myslím, že bychom si takovou příležitost neměli nechat ujít! Kdy budou takhle všichni pryč a my tady? Co říkáš, Kian? Půjdeš s náma, pokud Mela přemluvím. Ty a tvůj nebezpečný dlouhý nůž?" Mrknu na černou perlu Masky a prosebně zakroutím očima.

Nyskel
18.11.2015
22:44:46
Na Terryho otázku jen pohodím hlavou, na rtech tajemný úsměv.

Věž, která vykoukne za kopcem, mi vyrazí dech. Zvláštní stavba. Úzký domek? Nebo zbytek něčeho většího? Po zádech mi přejede mráz. Možná jen záchvěv z chladného, podzimního vzduchu.

Zastavíme až u věže. Zvědavě pozoruju okna. Nikdo nás nevyhlíží. Nebo to aspoň tak vypadá.

Roztěkaně se otočím na Terryho. "To jsou holčičí věci!" odceknu, ale potutelně se u toho usmívám.

"Je to hodně zvláštní místo." pronesu zamyšleně napůl pro sebe. "Ani se mi nechce dovnitř." přiznám potichu.

Gunter
18.11.2015
21:40:07
Nespouštím oči z Nyskel a moje fantazie ubíhá svoji vlastní cestou. Líbí se mi, jakým způsobem vzpomíná na svůj domov a otcovu pekárnu. Je na ni vidět, že se za svůj původ nestydí a že její dětství bylo hezké. I když byl pan tatíček přísný.

"A copak jste za setmění venku s Adelaidou dělaly?" Zajímám se s šibalským pohledem, zatímco stoupáme do kopce a Certus otráveně funí, protože by ho nejraději vycválal.

Věž, která se před námi zakrátko objeví, překvapí i mě. Stojí na opuštěném, nehostinném místě. Nepřipadá mi to jako vhodný místo pro osamělou starou ženu, ale proti gustu....

Deine zmizí uvnitř věže a já líně zastavím koně a otočím se k Nys, dychtivý své odpovědi.
"Tak jak je to? Copak jste venku po tmě tropily?" Naléhám a sám vzpomínám na tu svoji Adelheid. Vždy cílevědomou a zodpovědnou.

Vlk
18.11.2015
21:35:34
Projeli jste lesem a začali stoupat do trmého kopce. Stromů tu ubývalo, zato se objevovaly kameny. Obrovské blavany ležící všude kolem, jako by tam popadaly z nebe. I tohle byl hezký úsek cesty. Užívali jste si ho za neustálého polohlasného hovoru, kterým jste si krátili putování. Deine byla čím dál tím natěšenější a rozčileně ukazovala Thibautovi každý strom a každý kámen. Soter se shovívavě usmíval a Tina byla čím dál tím otrávenější, jak ji bolelo namožené pozadí.

Cesta se začala zase svažovat a před vámi se objevila čtverhraná věž obehnaná dřevěným plůtkem. Dole pod ní se do všech stran táhla barevná políčka.




Věž byla od strnisek na levé straně oddělená nízkou kamennou zídkou a vzadu za věží se v ohrádce s dřevěným plotem pásly tři kozy.
Deine vás s výsknutím upozornila, že jste na místě, zastavila koně těsně u kamenné zídky a hbitě seskočila. Ani nepočkala, až ji Thibaut pomůže ze sedla. Rozběhla se brankou dovnitř a zmizela ve věži. Rozčílená a natěšená.

Nyskel
17.11.2015
20:03:32
Vykulím oči překvapením a nepatrně mi klesne brada. Tohle jsem vážně nečekala! Minnie a pečení masa na ohni?! Lítání po lese?! To jako vážně?!?!?!

"Já... netušila jsem... no... já až tak moc lítat povenku nemohla. Tatínek byl hodně přísný. Musela jsem dost pomáhat u nás v pekárně." přiznám se a najednou si připadám nepochopitelně trapně. "Ale mně to nevadilo!" vyhrknu rychle. "Měly jsme svůj svět s Adelaidou. A občas jsme vyrazily ven i po setmění, když to rodiče nevěděly!" dodám důležitě, abych nevypadala nanicovatě jako Deine.

Sklouznu pohledem ke Gunterovi. Záleží mi na tom, aby si o mě nemyslel, že jsem jako Deine. Protože nejsem!

Melwin
17.11.2015
19:57:40
V očích se mi mihnou jiskřičky, ale v ten moment mi v paměti vytane pan Gunter. Zamračím se.

"Neměli bysme. Mám vás hlídat. A když budeme kdo ví kde trajdat, může nás někdo načapat. A taky bych v tu chvíli nemohli hlídat vás obě..." dodám důležitě, ale je v tom smutný podtón. To, co navrhuje, zní jako skvělý dobrodružství! A ještě navíc s ní...

Gunter
17.11.2015
19:41:29
Pozorně si prohlížím Nys a snažím si ji představit jako malou holku, která chodila s kamarádkou na tancovačky a lítala po vesnici. Kluci z ní byli celí paf a předháněli se, který ji dřív políbí.
Nedivím se. Byl bych taky.
Tváří mi proletí úsměv, ale to už Min spustí o Dein a já nemůžu než s ní souhlasit.

Má pravdu, Deine měla život na dvě věci. Vůbec jí ho nezávidím. Ovšem, když mě Min napadne, provinile se ohradím.
"Vždyť já mám pochopení. Jen mi Thibaut prostě připadá jako takový panák....no. Nemyslel jsem to zle. A ve své podstatě ji to přeji. Narozdíl od Sota..."

Pohodím vousatou bradou směrem k širokým zádům plavého mládence, který se celou cestu snaží zaujmout pozornost své sestry a zašklebím se.
Tohle ještě bude veselé.

Vlk
17.11.2015
19:38:25



"No, vidíš. Chodilas. S kamarádkami, mezi ostatní mládence. Tancovalas, bavila ses. Já jsem například utíkala z domu za kluky, co pásly ovce a kozy, kradla jsem pro ně maso z kuchyně a opékali jsme si ho na ohýnku. Jedla jsem s nimi brambory s popela a lítala po lese, začouzená jako kominík. A bylo to překrásné. Ráda na to vzpomínám.
Oblíkala jsem se jako kluk, tajně jezdila na koni obkročmo a vyváděla různé jiné kousky. Měla jsem normální dětství. Deine ne.

Ji vychovávali jako skleníkovou květinu. Procházka v zahradě s doprovodem, projížďka v dámském sedle s bratry a otcem. Popřípadě později s někým se Soterovi družiny.
Jednou za rok nějaká vznešená zábava se smetánkou, kde si směla jednou zatančit s bratrem, jednou s otcem a hnali ji spát. Žádní kamarádi, žádné urousané zážitky s ráchání v potoce. Nic.
Večer smí vyšívat nebo malovat obrazy. Když popustíme uzdu fantazii, tak si možná může číst, protože to ji naučili.
To není zrovna veselý život....."
Podotkne soucitně Minnie.

"A najednou je tu Thibaut z Varnavy. Krásný mladý muž s jiskrnýma očima a výmluvnými ústy. Kavalír a šlechtic, který má o ni zájem.
Já se nedivím, že ho má plnou hlavu."
Mrskne káravýma očima po Gunterovi.
"Zrovna ty bys měl mít pochopení, Terry."



Cora
17.11.2015
19:21:58
"Před vším?" Přimhouřím obě oči, aby nebylo vidět, jak moc mi září.
"Tak to se nemusíme vlastně vůbec ničeho bát! Není to skvělý, Kian?" Oslovím družku a ta se na mě otočí a překvapivě se zazubí širokorozchodným úsměvem, kterej bíle blýskne z její černý tváře.

Překvapeně zakoulím očima, protože takhle se jí tlemit, jsme opravdu neviděla celý týdny. Očividně je pobavená a nejspíš s tím mám co do činění.
Fakt je tak na mě vidět, že jsem nevykle rozjařená a že mě jeho společnost opravdu baví?

"Heleď, já mám takovej plán, Mele!" Navrhnu rychle.
"Rozhodně nesouhlasím s tím, že bys šel za dveře. To je hovadina. Budu si tě držet hezky blízko. Ale napadlo mě...co kdybychom to tu trochu prolezli? Teda myslím hrad.
Všichni jsou pryč a....."
Lákám ho a schválně se vyhýbám černýmu káravýmu pohledu.

Melwin
17.11.2015
18:32:01
Cora očividně pookřála. A to zase povyrazí mě. Přiblble se chvíli uculuju, jako by už samotný moje objevení bylo samospásný.

Nakonec si vezmu malou stoličku a přisednu si k nim. Tedy spíš ke Coře a Kiangu nechám na druhé straně.

"No to netuším, ale ochráním vás před vším." dodám důležitě. "Ale jestli tě tak baví koukat z okna a necheš bejt vyrušovaná, můžu hlídat venku, za dveřma." dodám na oko ledabyle.

"Taky ti můžu dole sehnat něco dobrýho na zub." navrhnu už o poznání živějc. "Teda vám..." opravím se rychle. Až teď mi došlo, že jsem hned sklouznul k hovoru jen s Corou. Je mi to prostě nějak příjemnější...

Nyskel
17.11.2015
18:25:50
Je mi tak trochu nepříjemné o tomhle mluvit před Minnie. Jí by totiž pozornost Guntera udělala zatraceně dobře... Ale nakonec jen potřepu hlavou. Nemá smysl pustit myšlenky tímhle směrem. Obzvlášť, když ona se tváří stále tak... nad věcí.

Je pravda, že Deinera to asi vážně neměla lehké. I když vyrůstala v takovém přepychu.

Překvapeně zamrkám. "No... ano. Chodila. S mojí kamarádkou Adelaidou. Teda....... dřív." dodám neurčitě. "Při hrách?!" zopakuju nedůvěřivě. Co tímhle myslela? Jako že jsme chodili pro vodu do kašny jako kluci? Nebo že jsme museli uklízet a pomáhat rodičům?

Cora
17.11.2015
18:05:10
Představa celého dne strávenýho s Kian mě pohřbí ještě hlouběji. Jako, mám ji opravdu ráda a vážím si jí. Jenže se jí taky bojím a zábavná zrovna není. To je taky fakt.
Dneska obzvlášť ne. Většinu času čumí zadumaně z okna a hraje si s jakousi dlouhou štíhlou dýkou s podivnou rukojetí s hady.

Zkusím ji dvakrát zatáhnout do nezávaznýho klábosení, ale moc pozornosti mi nevěnuje. Pokaždý se na mě podívá, pohne rty, což v jejím podání znamená úsměv a zase se zahledí do zlatej křovin, který lemujou pobřeží Truchlivýho moře.
Fajn. Zábava jak víno. Takče se nakonec přesunu do křesla vedle ní a čumím taky. Okamžitě vstane a starostlivě mě přikryje a pak už vejráme dolů, na vlny tříštící se o šutry, spolu.

Když se ozve klepání, ztuhnu. Projede mnou zděšení, že se vrátil Ardet, ale místo toho vejde na vyzvání Kian, Mel. Vypísknu nadšením.
Zatlemím se nad jeho vysvětlením, ale oči mi svítí jako divoký kočce.
Vrátil se. Kurva, on se vrátil!

Když se podívám na Kiangu a její hadí dýku, mám trochu pocit, že spíš by mě ochránila ona, ale co. Hlavně, že je tady. A je to vod něj hrozně milý.
"A co nám hrozí, prosím pěkně?"Zeptám se zvesela a pobídnu ho, aby si sedl za náma.

Vlk
17.11.2015
17:56:34
"Já bych řekla, naprosto všechny ženy, nejen ty mladé." Připojí se Minnie a usměje se na Nyskel.
"Takové my ženy prostě jsme. Lichotí nám to a cítíme se žádáme, pokud nám nějaký muž věnuje dostatek pozornosti."

I ona se zadívá na Thibauta a Deineru a pak dodá.
"Ona to opravdu nemá lehké. Řekla bych, že její život je oproti jiným mladým dívkám značně nestandartní. A Soter i jeho otec ji vždycky drželi stranou a víceméně ji schovávali. Musí se cítit jako zlaté ptáče vylétnuté z klece.
Chodila jste na tancovačky s mladými hochy u vás doma, Nyskel? Setkávali jste se při hrách?"

 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.