abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Železné měsíce ::
družina
stránkovat po:  
 

Eliáš
5.2.2017
22:33:36
"Už jsem vážně zvědavý." pousměji se.
"Rozhodně to bude zajímavá zkušenost." připustím jistý zájem. Tak co, když už musím odletět, když už se sem stejně nikdy nevrátím, tak je na čase začít hledět před sebe a ne se stále ohlížet.

"No ano, s rodem." přisvědčím.
"Já k žádnému význačnému rodu nepatřím. Vlastně jsem ani nikdy na severu nebyl." dodám skoro omluvně, za to, že k otázce upířích rodů mu toho opravdu moc neřeknu.

"Ano, tak nějak to s Vernerem von Brann bude." podívám se na Igora trochu tázavě, jestli ještě něco dodá.

Také ustoupím, když už jsme u dveří, abych dal oběma ženám přednost. Při tom zaslechnu, co říká Salimena. Tak trochu mě překvapí, když si v důsledku jejich slov uvědomím, že z nás tří jsem tedy nejstarší. Ale ostatně, co na tom?

Igor
5.2.2017
22:14:00
"Tak to vás překvapí," odvětím s úsměvem. "Také jsem do dnešního dne neviděl nic podobného. Když si představím, že nás za chvíli vynese stovky metrů nad zem, svírá se mi žaludek."

Trochu se odmlčím, když hledám správnou odbočku chodbami, ale hned se zase zapojím do konverzace. Za chvíli už vidíme dveře ven.

"S rodem?" Zopakuji zamyšleně.
Vzpomenu si na Kristinu - s ní se řešilo něco podobného. Moc si nevzpomínám. Byla to hrozná cesta...
Chápu, co Eliáš myslí slovem lidumil. A stále mě to zaráží.
"Hmm, takže je nesmrtelný, vlivný a nadto vynázce..." shrnu, spíš jen sám pro sebe.

Dojdeme ke dveřím - otevřu je a nechám dámy vyjít první.

Salimena z Hürigernu
5.2.2017
22:01:19
"Hihi, taky bude," pronesu sebejistě, úsměv od ucha k uchu. "Ale vy jste snad už takové věci viděla. Takové a ještě lepší - před padesáti lety musel být svět zase úplně jiný. Plný kouzel, ne?"

Poslední otázka je trochu dychtivá - vždyť je to svět jako z mých oblíbených her a eposů.

Paní Jeskyně
5.2.2017
20:23:14
Neřekne na to Kristině nic, jen přikývne a na krátko chytne její ruku - tu, kterou se ho dotkla - jen zlehka, krátce.
"Minimálně někdo, kdo umí s lidmi jednat lépe, než já, by se mi hodil určitě... Zvířatům rozumím, ale v jednání s druhými nejsem právě zdatný," poví.

Eliáš
5.2.2017
20:12:37
Kývnu, když mi Igor odpoví.
"Já neviděl nikdy žádnou, natož abych na nějaké letěl.
Ale tak řekl bych, že tohle bude premiéra pro většinu z nás, co jsme zde."
odtuším.

Pak pohlédnu na Igora, když se ptá na našeho dobrodince.
"Ano, to je."
Nevím, proč by tohle mělo být tajemství. Ostatně nic z toho, co se o tomhle upírovi ví.
"Na ten druhý kontinent prý odešel pro to, že měl nějaké větší problémy se svým rodem zde.
Možná pro to teď pomáhá i nám."
pokrčím rameny.

Nedivím se, že chce vědět o tom, díky komu probíhá tenhle exodus víc. Asi bych taky měl chtít, ale je mi to v tuhle chvíli tak nějak jedno. A rozhodně mu nemíním přiznat, že informace, kterými se tady blýskám, jsem se dozvěděl teprve před pár dny od Nicolase.
"Říká se mu Otec průmyslové revoluce, vlastně všechny ty moderní vymoženosti má, takříkajíc na svědomí, on.
A prý je to velký lidumil - tedy v pravém slova smyslu."
doplním, aby si snad Igor nemyslel něco jiného. Tak upír od upíra se význam fráze "mít rád lidi" opravdu hodně liší.

Valeria
5.2.2017
18:42:29
Držím se vedle Salimeny a poslouchám. Způsob, kterým mluví... Jeden si chtě nechtě začne představovat svět podle jejích slov. Je to, jako bych se najednou ocitla ve městě, které popisuje... Jako bychom se právě teď procházely pod lampami nebo je alespoň sledovaly zdálky.
V ten moment mi dojde, že si přeji, aby se naše cesty už nerozdělily a abych mohla navždy být její přítelkyní. Zřejmě nereálná myšlenka, přesto krásná.

"To by bylo nádherné," pronesu téměř okouzleně.

Napůl slyším, že Igor o něčem rozmlouvá s Eliášem, ale jsem natolik fascinována Salimeniným vyprávěním, že je nevnímám.

Igor
5.2.2017
18:21:47
Kráčím kupředu, napůl ucha naslouchám povídání madam a tajně se usmívám.
O tom je rovněž tato vycházka. Abychom přišli na jiné myšlenky.

Eliáš se objeví zčista jasna vedle mě.
"Ano, jinou jsem tu neviděl, odpovím na jeho otázku. "Branwen. Zjevně podle Vernera von Brann, jestli si dobře vybavuji jméno majitele."
Zmínka o něm mě trochu vrátí na začátek mého pátrání a uvědomím si, že když už mám vedle sebe upíra, byla by škoda se nezeptat:
"Na naší cestě to jméno už zaznělo, ale pořád nejsem sto zjistit víc. Vy už jste o něm slyšel? Prý je to -..."
Trochu se zarazím. Je zvláštní mluvit takhle otevřeně s někým jiným, než s madam Salimenou.
"... - jeden z vás..." vydrmolím nakonec.

Salimena z Hürigernu
5.2.2017
18:10:59
Následuji Igora po boku paní Valerie a aby řeč nestála, spekuluji o naší cestě a druhém kontinentu:
"Doufám, že poletíme také nad pevninou. Nad mořem bude určitě tma, ale večerní města musí být krásná... Alespoň ta větší, jako Kleipskopff - večer tam chodí zapalovat lampy podél ulic a ráno je zhasínají! Taková budou určitě i na druhém kontinentu. Ne, že bych neuměla chodit tmou, ale v záři svítilen je svět o něco hezčí. Také by tam mohlo být o večerech rušněji, ne jako tady. Tady chodí všichni lidé brzo spát a když ne, jsou neruvalí a mají divné narážky..."

A jejich krev je hořká a točí se z ní hlava.

Eliáš
5.2.2017
15:57:43
Tak tedy konečně jdeme. Proti cíli naší procházky neprotestuji. Ostatně - odlétáme dnes v noci. Třeba bychom se nestihli vrátit včas, kdybychom šli do města. Prostě to byl jen hloupý nápad a Nicolas tady určitě už není. Určitě už odjel. A i kdyby byl, nechtěl by mě asi vidět. Po tom všem, co jsme si řekli. Co řekl on...

Mohu si dovolit se takhle ztratit ve svých myšlenkách, nemusím dávat pozor, kam jdeme, když nás vede Igor. Jako by mi někdy k něčemu bylo, že jsem dával pozor, kam jdu...

Potřesu hlavou a raději se vrátím do přítomnosti. A zatím co jdou obě ženy spolu, já se obrátím na Igora:
"To je ta vzducholoď, kterou máme odlétat?" zajímám se.

Valeria
5.2.2017
11:18:16
Salimena se přisune ke mně a obejme mě. Jindy bych se možná polekala, ale teď jsem jí nesmírně vděčná.
Jako jsem předtím měla pocit, že její empatie není tak silná, zřejmě jsem se mýlila. Nebo opravdu vypadám tak hrozně. Doufala jsem, že ne... inu, už s tím nic neudělám.

Trochu se do objetí uvolním - jen velmi mírně.
"Jistě máme," věnuji jí úsměv, tentokrát upřímný. Asi je znát, že mi nebylo nejlépe, ale její nadšení je momentálně nakažlivé i pro mě a já cítím, že budu v pořádku.

V duchu souhlasím s tím, aby nás provázel Igor. S ním jistě nezabloudíme. Pokud nebude mít námitek.

Počkám, až se Salimena a Eliáš zvednou. Vstanu spolu se Salimenou, abych následovala Igora.

Igor
5.2.2017
9:50:55
Těžko jde nevšimnout si úpadku nálady paní Valerie, nicméně je jasné, že madam Salimena připravena k pomoci.

Za její výzvu jsem vděčen.
Zvláštní, že kdykoliv zazní od madam pověření, připadáte si chytře a důležitě... Alespoň já ano.

Mírně se ukloním. "Přiznám se, že o tomto místě mnoho nevím. Měl jsem však možnost vidět vzdušnou loď, o které se tolik hovořilo. Budeme možná chvíli bloudit, ale jsme si jist, že ji nakonec v pořádku najdeme."

Mluvím pravdu. Branwen... Ta věc je nepřehlédnutelná.

Nabídku madam ruku, ale zdá se, že chce zůstat po boku madam Valerie. Jistě, to je pochopitelné.

Nevím, jestli existuje nějaký jiný východ přímo z této jídelny, ale nehodlám tu zbytečně kličkovat a tak se vydám po trase, vedoucí k východu, kterým jsem se dříve dostal ven, když madam ještě spala.

Salimena z Hürigernu
5.2.2017
9:35:40
Z dálky si prohlédnu pána, s nímž Valerie hovoří. Je hezké, že se mnozí z nás nebrání navazování přátelských vztahů s ostatními lidmi.
Tak jako my se Suzy, hihi....
Dante si zamluví přítomnost svého synovce a já se nemohu rozhodnout, jestli to není pro tuto chvíli lepší. Než se k nám znovu připojí, zbavím se snad toho divného pocitu...

Když se Valerie vrátí, zdá se zasmušilá a bez chuti. I její otázka k odchodu zní neupřímně. Něco ji tíží a já mám nutkání ji stůj co stůj rozveselit.

"Ale drahá," přisednu si a jemně ji obejmu kolem ramen; pomalu a opatrně, kdyby mi náhodou dala najevo, že se jí to nelíbí - takový kontakt jistě nebývá často na společenském programu a někoho může zaskočit.
"Máme před sebou tolik úžasných chvil."

Souhlasně kývnu k Eliášovi a když zase vstanu, pokynu Igorovi:
"Příteli, byl jste to hlavně vy, nemýlím-li se, kdo vyzíval k procházce. Buďte tedy dnešní večer naším průvodcem."
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225] 
Liraell


 


 


 

Liraell


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.