abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Železné měsíce ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Eliáš   Postava je přítomna 3.3.2017, 11:55:29
Potvrzuje se mi, že Valeria je velmi vnímavá a empatická. Usměji se vděčně, když se ujišťuje, že je mi lépe. Je to milé a já si toho vážím, i když ten úsměv skrývá smutek. Co bych měl povídat? Že začátek mého nového života byl skvělý a úžasný a několik desetiletí mi bylo vážně skvěle? Vysvětlovat, že se to pak všechno úplně pokazilo? Ne, to určitě ne, a myslím, že tak moc se svěřovat ani nechci. A tak jen řeknu:
"Ano, už je mi mnohem lépe..."
Nelžu tak docela... ono časem alespoň trochu přebolí vše.

Pak jen pokrčím rameny. Ano, slunce mi vážně chybí.
"Nikdo nikdy nemá vše, po čem touží."

Jenže pak se ozve Adrien, který se ke mě otočí. Chvíli se na něj dívám s mírně povytaženým obočím. Pak zavrtím s lehkým úsměvem hlavou, v okamžiku, kdy se Valeria, které, jak se zdá, Adrienova "snaha" přestává být příjemná, otočí k vzducholodi.
"Omlouvám se, ale na tuhle otázku neodpovím. Ostatně vzletných slůvek a lichotek zde zaznívá už dost. Já tedy zůstanu, alespoň co se obou dam týká, u tichého a pokorného obdivu."

Vzhledem k tomu, že Salimena si vystačí se svým nadšením a Valeria je k nám také otočená zády, dovolil jsem si položit na slova - alespoň co se obou dam týká - mírný důraz a doprovodit svá slova pobaveným úsměvem a i mé jiskřící oči prozrazují, že moc dobře vím, co vlastně chci a že jsem přesvědčen, že svého dosáhnu.
 
  Igor   Postava je přítomna 3.3.2017, 8:44:08
Leknu se, když ke mně madam znenadání přiskočí a začne mnou třást.
Sled jejích otázek je nekonečný, a ačkoliv bych na ně rád odpověděl, tak i velmi rychlý.
Proto zůstanu raději zticha a jen se usmívám.
 
  Salimena z Hürigernu   Postava je přítomna 3.3.2017, 8:42:34
Hledím na vzdušné plavidlo a jak si představím, že brzy budeme na jeho palubě, a spolu s ním se vznášet nad vlnami oceánu vstříci vzdálené pevnině, ovládně mě vzrušení.
Nadšeně se nalepím na Igora - ne snad z osobních preferencí, ale že stojí nejblíž - a zatímco jej nadšeně tahám za ruku, mluvím:

"U všech bohů, Igore! Viděl jste někdy něco tak velkého!? Jak se to může vnést? Co je pod tím plátnem? Kdy se nalodíme? Vejde se tam náš kočár??"
 
  Valeria   Postava je přítomna 2.3.2017, 12:10:29
"Máte můj obdiv. Jak vás poslouchám, musela jste mít nadání. Jezero muselo být také krásné... kus od našeho domu byla řeka, ráda jsem k ní chodila..." Mám pocit, že moje řeč přestává dávat smysl, tak zmlknu a na Salimenu se pousměji. Nemyslím, že by si někdo důkladně všiml, o čem mluvím. Především snad bude oceněno, že konverzuji.
Ale Salimena se Eliášovou otázkou zdá být zaskočena a odpoví... téměř, jako by nechtěla o tom mluvit. Jako chvílemi já. To je až zvláštní. Salimena? Naštěstí však dojdeme ke vzducholodi. Jakýkoliv smutek jsem zahlédla na její tváři, je pryč, a ona vypadá opět nadšeně.

Chvíli vstřebávám to, co mi řekl Eliáš. "Snad se teď cítíte lépe, když víte, v čem svoboda spočívá," navrhnu s úsměvem. A tím braním všeho vážně mi připomene mě, to mi vždy... bylo s humorem vytýkáno.
"Ale opravdu doufám, že je vám lépe," dodám samozřejmě, myslím to vážně.
Fascinovaně poslouchám, jak popisuje slunce. "Slunce mi osobně tolik nechybí, ani tehdy jsem nechodila tolik ven. Ale jak slyším vás, je mi jasné, jak těžké to musí pro vás být." Bolest z postrádání něčeho, co už nemůžeme mít, znám dobře.

Je pravda, že na vzducholoď je velkolepý pohled. Kupodivu nemám strach, jak jsem původně myslela - pohled na dělníky mě trochu uklidní vědomím, že se někdo postaral, aby byla bezpečná. A tak jen obdivuji její vzhled, který je bezpochyby zajímavý, ne ale tak úchvatný, abych to projevila slovy. Ne, že by se nebylo na co podívat, ale viděla jsem krásnější věci.

I Adrien se zdá být oslněn, alespoň na okamžik. Poté si však neodpustí stáhnout Eliášovou poznámku jiným směrem a na nás se vesele usměje. Bylo to určitě vtipné, bohužel však stále nechápu žerty tak dobře. Nevím, jak reagovat; znervózním a otočím se opět na vzducholoď. Opravdu musí toto dělat? Chápu, že je mladý, ale přesto...
 
  Adrien   Postava je přítomna 1.3.2017, 21:43:52
Salimena sotva stihne dokončit svoje vyprávění, když Eliáš změní téma. Trochu násilně řekl bych. Svým způsobem ho chápu, vybrat téma, které vzbuzuje emoce – skvělá volba, pokud je jeho cílem dámy rozrušit. A vlastně tak rozruší i mě – dojde mi, co jsem dávno mohl tušit – i moje společnice jsou upíři. Vidím je teď úplně v jiném světle. Úplně jinak naslouchám jejich vyprávění.

Téměř fascinovaně pozoruji Valerii – dech se mi tají. Mám neodbytnou potřebu ji nějak uklidnit. Slíbit jí, že všechno bude v pořádku. Něžně se na ní usměji, když skončí se svým vyprávění. Víc nedokážu. Srdce mi buší jako splašené. Ona je upír, a přeci se zdá tak ztracená. Nikdy mě nenapadlo, že to tak může být.

Salimena vypadá, že je vyprávěním fascinována přinejmenším stejně jako já. A Eliáš? Ten přidá svůj příběh. I pro něj mám úsměv. Ne tak vřelý, protože jeho lidský život nechápu. Je to až moc plahočení s bídným výsledkem. Snad s jeho touhou po slunci se dokážu ztotožnit. Tu pochopit dokážu.

Když se nám nabídne pohled na loď, překvapeně vydechnu.
„Neuvěřitelné.“
Ztuhnu a poté se zachvěji. Když však padne Eliášova otázka, otočím se na něj…a nezaváhám ani na okamžik.
„Úchvatná.
Ale kterou myslíte?
Lady Valerii nebo hraběnku Salimenu.“

Jako první z nějakého důvodu uvedu Valerii. Byť titul by, podle společenských konvencí, měl zajistit prvenství Sal. Na obě dámy se postupně usměji. Není pochyb, jsou úchvatné.
 
  Eliáš   Postava je přítomna 1.3.2017, 20:36:25
Pozorně Valerii poslouchám. Opravdu mě její odpověď zajímá. A je znát, že snažím vnímat, pochopit ji. Salimenina odpověď je stručná a ne moc říkající.

A tak odpovím Valerii, po pravdě, jak jinak.
"Nechybí." pokrčím rameny skoro omluvně.
"Můj život byl také tak nějak obyčejný... a ne moc snadný. Rodinu jsem nepoznal, vyrůstal jsem jako sirotek.
Studoval jsem a bral jsem všechno až moc vážně. Přes den ve škole, po odpoledních a večer práce, abych si na studia vydělal. Tak moc jsem se snažil postavit se na vlastní nohy, nebýt na nikom konečně závislý, být soběstačný. Nechápal jsem, že svoboda a nezávislost není o postavení a penězích, tenkrát ne, to až potom."
usměji se drobně.

Na okamžik se zamyslím.
"Jediné, co mi vážně chybí, je slunce. Miloval jsem horké letní dny, paprsky slunce opírající se do mé tváře, něžné východy slunce, jeho úchvatné západy...
Ano, noci jsou také úchvatné, a já se je naučil milovat, ale slunce..."
potřesu hlavou se zasněným úsměvem.

Jenže jak vyjdeme zpoza rohu, dojdou slova i mě.
Vzducholoď.
Je obrovská a impozantní.
Dívám se na ni s hlavou mírně nakloněnou na stranu.

Popojdu za naši trojici, stojím teď za nimi, skoro těsně za Adrienem.
"Je úchvatná, není-liž pravda?" vydechnu.
 
  Igor   Postava je přítomna 1.3.2017, 18:41:48
Konverzace za mými zády mne mnoho neláká. O jezeře mi madam již vyprávěla, pánové se mnoho nevyjádřili... Jen když mluví paní Valerie, poslouchám pozorněji.
A mám nepříjemný pocit, že vstup do jejího "nového života", nebyl zrovna nešťastnější...

Konečně dorazíme na místo a já si oddechnu, že jsem náš průvod nevedl špatným směrem.
Madam je rozhodně uchvácena. A já se v srdci trochu nadmu pýchou, jako bych tu loď stavěl sám...
 
  Salimena z Hürigernu   Postava je přítomna 1.3.2017, 18:14:47
Náhle se zdá, že jsou všichni nesmírně zvědaví na mé mládí. Není mi to na obtíž, ačkoliv poněkud překvapující.

"Oh... Dům byl menší, měl jen několik sluhů a správce. Madam Grosshillová v něm stejně mnoho nezůstávala. Ale byl útulný a vybavený k potřebám výuky. Zdokonalovala jsem se v psaní a učila se jazyky. A hrát na piáno, vyšívat, starat se o dům a jezdit na koni - takové ty běžné věci, hi hi... K jezeru jsme chodívaly odpočívat. Bylo nádherné! Tak velké, že se dalo sotva dohlédnout na druhý břeh! Létali na něj ptáci, jeřábi a volavky. Často jsme večeřeli rybu..."

Eliasova otázka mě, upřímně, malinko zarazí. Zatímco hledám správná slova, na dotaz odpoví Valerie, a jak ji poslouchám, zase je zapomenu.

Zase mi svírá srdce ten nepříjemný pocit... Smutek a lítost...

Na chvíli se zapomenu a téměř otevřu ústa a zeptám se: Kdo vás proměnil? Proč? Naštěstí si včas uvědomím, že k tomu není místo ani doba. Možná později...

"Minulý nebo přítomný život... Obojí má své radosti a strasti," zamluvím to nakonec s vřelým úsměvem.

Který je nahrazen čirým úžasem, když se přímo před námi objeví gigantická kopule podlouhlého tvaru. Okamžitě vím, že musí jít o loď - nic více ohromujícího snad ani nemůže existovat.

S pootřevřenými ústy a s očima přilepenýma na té obrovské věci, se zastavím vedle Igora a bez mrknutí zírám.
 
  Paní Jeskyně   Postava je přítomna 27.2.2017, 20:03:39
Z této perspektivy nebyla příliš vidět, ale když se dostanete za roh, uvidíte ji. Před jedním z obrovských hangárů odpočívá ukotvená spoustou lan vzducholoď. Na přídi toho gigantického stříbřitého doutníku, dvě stě čtyřicet metrů dlouhé a majícím průměr třicet metrů (pro lepší představu) se skví její jméno Branwen a dovnitř ještě letištní dělnící nakládají nějaké bedny a pytle.
 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225] 
www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2020 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.