abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Gunter   Postava není přítomna 23.2.2016, 19:56:03
Vzpamatuji se, až když ucítím, že se ode mě odtahuje, že vášeň, která se mě zmocnila, rozhodně necítí a neopětuje. I když mě stále objímá.
Mám z toho v hlavě zmatek.
Tak trochu jsem čekal, že se mi vytrhne a vrazí mi facku.
Nebo se v ní přece jen něco zmocní a její tělo odpoví na volání toho mého....
I když nejspíš necítí to co já.
Neudělá ani jedno z toho.
Zdá se, že jsem ji vyděsil, ale neodstrkuje mě. Nefackuje.
Objímá mě pevně kolem krku a zůstává u mě.

Oddálím rty a pozorně si ji prohlédnu. Oči mi stále ještě zlatavě žhnou. Tak velkou vášeň nejde tak rychle uhasit.

"Proč, Nys?" Zeptám se vážně a zabořím ty žhnoucí oči pevně do jejich.
"Proč tolik riskuješ, že neovládnu sám sebe a nedokážu couvnout?
Ať to vezmeš z jaké chceš strany, jsem jen chlap a to vlčí chlap. Do jaké míry myslíš, že dokážu zvládat svoji touhu po tobě?"
Můj hlas je mírný a možná i bolestivý.
A unavený nesmírně unavený.

Hlava mi hučí následkem jejího polibku i té sladkosti, která mi zůstala na rtech.
A také tím, co řekla.
"Proč jsi to řekla, Nys?" Vyvalím to nakonec naplno.
"Proč jsi řekla, že tě štve, že pouze vystupuješ jako moje snoubenka?"
 
  Melwin   Postava není přítomna 23.2.2016, 19:49:53
"Já se o sebe dokážu postarat!" odceknu podrážděně. Tohle byl přímej útok na moji osobu! Proč si myslí, že bych se o sebe neuměl postarat?

Pak mi ale dojde... pozdě... že to asi tak nemyslela. A že je vlastně hezký, že se tak stará. "Nemusíš se o mě bát..." dodám už o hodně vstřícnějc a tak nějak provinile se ušklíbnu. Ani nevim, co to do mě vjelo. Snaž že jsem se jí prve tak leknul v tý tmě...

Bezděky začnu Nestora drbat na hřbetě, když je mordou zabořenej v Cořině klíně. "No, on se nezdá! Kdybys viděla, jak se rval, když......" polknu. Tohle jí zrovna vyprávě nechci, že ne? Jak vyplenili Pírko.

"Umí se změnit v pěknou bestii." dodám tišším hlasem.

"Jo, to je dobrej nápad." kejvnu rychle. Vlastně je to skvělej nápad! S Nestorem po boku se nám nemůže stát vůbec nic. A upozorní nás, kdyby něco hrozilo. Hned mám z tý naší noční výpravy lepší pocit.

"Ale musíme počkat, až to všechno usne. A to by bylo lepší vevnitř, ne?" nadhodím s úsměvem a kejvnu směrem ke dveřím.

"Pan Gunter už šel asi spát." otočím se zamyšleně ke dveřím našeho společnýho pokoje. "Snad už mě fakt potřebovat nebude." uzavřu si tuhle záležitost ve svým svědomí a zamířím ke dveřím ke Coře a Kianze.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 23.2.2016, 19:10:00
Gunterovy rty jsou měkké a hebké. Mít ho takhle blízko... až se mi zatočí hlava z vůně, která mě obejme jako laskavá náruč. Ale........ něco je špatně!

Nic nedělá. Cítím, jak je jeho tělo napnuté a jak se v něm nepohne ani sval.

Což je skvělá záminka pro paniku. Zákeřně vyskočí z temných stínů mé mysli a během zlomku okamžiku začne roztáčet spirálu uvnitř mé hlavy, zatímco mé rty se nesměle tisknou k těm Gunterovým.

"Přeťápla jsem to! Vylekala jsem ho! Netuší, co se děje... Asi to vážně pochopil jinak. Jak to ale, herdek, asi tak mohl pochopit?! Vždyť jsem to řekla jasně! Aspoň myslím... Ale bylo to přece tak jednozn......"

Byl je to jen mžik, který mi stačil, abych došla až sem.

V ten moment se ale celá spirála roztříští na tisíc neviditelných střepů a já mám v hlavě prázdno. Vymeteno. Dokonale...

Cítím Terryho paže, jak mě pevněji svírají. Naléhavě. Konečně se pohnul.

A pohnuly se i jeho rty.

Pohnuly se i mé.

Vůbec nechápu, co se se mnou děje. Nemám to ani trochu pod kontrolou. Cítím se jak list v dravých peřejích. Všechno kolem se se mnou zhoupne a okolní svět se rozmaže do tmavých šmouh. Vnímám jen Terryho. Všemi smysly. A je to neskonale opojné.

Jeho polibek je naléhavý a vyžadující. Ale způsobem, který mě neděsí.

V ten moment ucítím jeho jazyk. Nepatrně cuknu hlavou, jak se leknu. Na okamžik instinktivně otevřu oči a zahlédnu jeho výraz. Výraz plný zadržovaného citu, který konečně dostal průchod. Citu, ale i chtíče.

V mysli mi bleskne výraz Darkina a je to jako ostré bodnutí nožem. "Ne!!! Teď NE!!! Terry NENÍ Darkin! Terry by mi nikdy neublížil!!!" křičím vztekle a zoufale uvnitř.

Zalapám po dechu a pokusím se odtáhnout od těch náruživých rtů, i když ruce mám stále omotané kolem Terryho krku.

Ve mně samotné se to neskonale pere! Na jednu stranu nechci přestat a cítím vzrušení, které mi klokotá v žilách, jako nikdy předtím. Na druhou se zalykám všemi těmi divokými výjevy, které se mi míchají v hlavě. Pochybnosti a strach. "Bohové, jak já nesnáším svůj strach!!!" A taky pochybnost.

Nad tím vším zmatkem ještě víří myšlenka na Terryho. Nechci mu ublížit! Nesmím!!!
 
  Gunter   Postava není přítomna 23.2.2016, 18:33:23
Místo vysvětlení, která čekám, a na které jsem také připraven, se ke mně přiblíží. Najednou cítím nesmyslný pocit ohrožení.
Jsem ohrožen!
Je příliš blízko!
Příliš upřeně se na mě dívá.

Připravuji si, co ji řeknu, nadechuji se, abych spustil litanii, že se na ni nezlobím, jen ji prostě prosím, aby mě přestala pokoušet.
Místo toho se nadechne ona.
A políbí mě.
Tak.

Ztuhnu.
Dokonale.

Chci vzít její zápěstí do svých dlaní a odtáhnout ji od sebe.
Chci ji vysvětlit, že jedná pod vlivem nějakého divného mámivého kouzla.
Nebo je prostě jen rozrušená.
Otrávená.
Vyvedená z míry tímhle místem a těmito lidmi.,
Chci utéct.

Jenže ona mě líbá, oči má zavřené a chvěje se.
Kurva.
Co s tím?
Moje tělo ví docela přesně, co by se s tím mělo podnikat, ale moje mysl víří jako kotel vroucí lávy.
A začíná mi svinsky a zaběle našeptávat, že ten polibek je příliš upřímný na to, aby si jen hrála.
Že je vyděšená, rozechvělá, že.....
Kurva a do prdele!
Seru na mysl!
Seru na všechno!

Ona mě líbá a na ničem jiném pro tu chvíli nezáleží.
I když mi možná potom vyškrábe oči nebo mě podřízne.
Je mi to fuk.

Její rty na mých se chvějí a moje ruce stejně už dávno žijí vlastním životem a svírají ji v obětí.
Skloním hlavu níž a ten polibek ji vrátím.
Pořádně.
Důkladně.
Sere pes. Ať si mě třeba nenávidí.
Ať si klidně uteče.
Najdu ji a přivedu zpátky.
Teď už na výběr nemá.
Je moje.
MOJE!
 
  Cora   Postava není přítomna 23.2.2016, 17:14:36
Ten, koho hledám, do mě neurvale vrazí. Značně neurvale. A právě tak neurvale na mě vyjede.
Zatvářím se uraženě, ale pak se mnou zacloumá vtek. A pořádnej.
"Hledám tě, to dá rozum! Dělala jsem si starosti, kde seš. Koneckonců, nejsme právě na přátelským hradě, to ti nedocvaklo?"

Sice mě trochu obměkčí ta starostlivost vo moje zdraví, ale i tak.
Fakt jsem si dělala starosti! Nemusí na mě hned hučet.
Každopádně pes dokáže rozptýlit můj vztek dokonale.
Začne mi slintat ruku a já se okamžitě svezu na kolena a začnu ho nadšeně hladit.
"Páni, je skvělej! Takovej hodnej obr! Líbí se mi!" Drbu ho za ušima a pes funí blahem.
Já málem taky.
"Vezmem ho sebou, že jo?" Žadoním, protože je mi jasný, že s takovou bestii se bát nebudu.
Ani trochu!
 
  Melwin   Postava není přítomna 23.2.2016, 15:58:06
Nestor mě přivítá, ale jasně mi dává najevo, že jsem mohl pohnout zadkem a přijít daleko dřív.

Dobrácky ho poplácám po mohutným krku, načež mi smířlivě olízne ruku. "No jo, kamaráde, holt mám taky jiný povinnosti." vysvětluju mu, ale popravdě si musím přiznat, že mi ty povinnosti vůbec nejsou proti srsti. Vlastně už se nemůžu dočkat, až budu zpátky u Cory v pokoji. A... u Kiangy, samozřejmě!

Ještě zkontroluju koně, prohodím pár slov s Torgem a oznámím mu, že budu hlídat milostslečny i přes noc. Lišácky se ušklíbne, což mi přijde fakt nepatřičný! Já přece pracuju! Ale hodím to za hlavu. Jemu to stejně nevymluvím.

Stmívá se a služebnictvo zrovna rozmisťuje louče do držáků na schodišti. Začíná ale odspoda, takže nahoře je už slušná tma. Což způsobí, že do Cory málem vrazim.

"Co tady couráš?" vyštěknu, ale hned nasadím smířlivej výraz. "Teda... měla bys čekat vevnitř, aby tě tady to, neofouklo." dodám.

Nestor ji zvědavě očuchá, spokojeně zamručí a chystá se Coře olíznout hřbet ruky. "Brzdi, prevíte." napomenu ho jen kvůli tomu, že je to pro mě lehčí zlobit se na něj než na Coru.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 23.2.2016, 15:51:00
Cítím jeho vztek. Ostře a zřetelně. A protože já sama k němu nemám daleko, má hladina se vlní čím dál tím víc...

Vpálí mi to do tváře! "No jo, mám, co si zasloužím! A ano, jsem vinna! Ale, zatraceně!!! JAK mu mám TOHLE vysvětlit?!?!?!?!"

Zoufale rozhodím rukama. Je vidět, že nic nehraju. Zoufalá totiž jsem. Neskutečně! Nebetyčně!

"Já..." heknu a jen nešťastně zakroutím hlavou. Nemůžu mu říct všechno. Nedokážu mu to vysvětlit.

Je jen jediný způsob, jak mu to říct. Beze slov.

Zhluboka se nadechnu, překonám tu obrovskou vzdálenost tří kroků, jako by mě unášela vlna v oceánu, a vezmu jeho tvář do svých chvějících se dlaní.

Ještě jeden upřený pohled, který hledá pochopení v jeho očích. Pak už je zavřu, stoupnu si na špičky a políbím ho.

Má zavřená víčka se nepatrně chvějí a stejně tak se cítím uvnitř. Nejistá a nervózní a neskonale doufající!!!

Ať už se teď stane cokoli...
 
  Cora   Postava není přítomna 23.2.2016, 15:14:07
Dojím a netrpělivě kouknu na Kian. Ta si poklidně cosi vyšívá a můj neklid ji pranic nezajímá.
Kde u všech bohů vězí?
Zdá se mi to dlouho..
Naskládám nádobí na tác a vstanu. Přejdu po pokoji sem a tam a pak vyběhnu ven, na chodbu.
Stmívá se a Melwin je kdesi...v řiti.
I se psem.
Přitom nás čeká tak báječná výprava.
Přitom ho čekám já!
 
  Gunter   Postava není přítomna 23.2.2016, 15:12:00
Začínám se skoro hněvat.
Proč mě vtom nechává takhle plácat?
Vždyť dobře ví, co k ní cítím a jak moc mě to bolí a.....
Začínám zuřit.
Začínám mít pocit, že si se mnou zahrává.
Jasně přece řekla, že.....


Ostře si ji přeměřím, ale ona se tváří spíš nešťastně než provokativně.
Schlíple se zase vyfouknu a nechápavě pokrčím rameny.
"Asi ne. To, co by se nabízelo, je holý nesmysl, vzhledem k tvým dřívějším reakcím a...." Zajíknu se a zmlknu. Vybaví se mi ten večer, kdy jsem ji tahal z vany. Její zděšení a prudká reakce.
Schlípnu ještě víc.
Nikdo by si nepřál víc, aby si na moji snoubenku jen nehrála, ale oba dobře víme, že nemám naději stát se čímkoliv větším, než bratr.

Vcelku utkvěle se držím téhle myšlenky, ale přesto mi její slova buší v hlavě jako perlíky.
Kurva!
Proč to jenom řekla?
Chce mě trápit?
Každopádně se ji to kurevsky daří!
 
  Nyskel   Postava není přítomna 18.2.2016, 22:00:16
Terry v ten moment zbledne jako stěna. Vyděsí mě to. Dokonale. "Podělala jsem to! Já to podělala!!! Úplně!!!" kvičí panikařící hlásek v mé hlavě, ale srdce se vzdát nechce.

"Takhle hloupě to přece nemůže skončit! Ne po tom všem! Řekl, že mě miluje! Sice ve vzteku, ale řekl!" vemlouvají se mi poslední zbytky naděje.

Mám hroznou chuť skočit do vlčího a utéct. Zdrhat a pádit a... výýýýt!!!

Jen poslední zbytky vůle zabrání tomu, aby mi z hrdla neunikl táhlý, teskný tón.

Ani si neuvědomuju, že mé vlastní pocity ještě umocňují ty, které se v rychlém středu šíří od Terryho. Jako když se rozběhnou kruhy po vodě a vám se povede hodit v zápětí další kámen do toho samého místa. Přesně tak se cítím. Jak rozvlněná hladina, která touží po klidu, o který přišla. Ale ten kámen jsem hodila já sama...

Konečně ze sebe vypraví pár slov. A jsou.......... no, jiná, než jsem doufala. Jsou stejně ztracená, jako jsem teď já.

"Sakra! Terry!!!"

Zhluboka se nadechnu a pohledem se vpíjím do jeho vyplašených očí.

"Já myslím, že to chápeš dobře." pípnu přiškrceným hlasem a cítím, jak jsem celá napjatá a všechno ve mně se svírá.

"Běž a polib ho! Běž! Jsou to jen tři kroky!" našeptává mi tentokrát povzbudivý a vlídný hlásek. Jenže to se hrozně lehce řekne, ale jak to mám, sakra, udělat, když mám nohy jak z olova?!
 
  Gunter   Postava není přítomna 18.2.2016, 21:46:05
Čekal jsem ledajakou odpověď.
Tuhle ne.
Popravdě už jsem nečekal vůbec žádnou odpověď.
Tahle se mnou zamávala způsobem, který neměl v mém životě obdoby.

“Jen vystupuješ?“ Zakoktám a postupně se mě zmocňují mrákoty.
Hlavu mám vraženou kdesi v cárech hustých nedýchatelných mraků a na hrudi mi leží kovadlina.
Pěkné.

Ona je dokonale rozrušená a její slova….kurva, co to znamená?
Znamená to to, co myslím?
Jakože….?
Jakože chce?
Chce být?
Hovno!
To by přece znamenalo, že….
Proč zatíná pěsti?
Má na mě vztek?
Nebo chce brečet?
Ale proč?
A proč ji štve, že….


“Co mi nedokážeš říct?" Zeptám se opatrně. Polehoučku. Potichoučku.
"Copak, ty bys….
Jako….
Teda…
Asi to blbě chápu, ale….
Kurva!
Já ti nerozumím!“
Vyheknu nešťastně a v hlavě mám totální chaos.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 18.2.2016, 21:22:58
Mám chuť řvát! Úpět! Výt!!!!

"Proč je to s Terrym všechno tak složité? Proč je to složité se mnou?! Proč si to složité sama dělám?!"

Nasupeně se otočím, v té tenké košilce od Cory, ve které musím vypadat neodolatelně. Ale je mi to teď úplně šumák!

Přede mnou stojí muž mého života a omlouvá se mi, že mě udělal šťastnější, než jsem si kdy myslela, že bycho mohla být...

Cítím tu vroucí sopku v sobě. Tohle už spolknout nedokážu. Nebudu už brečet tiše do polštáře. Všechen strach a obavy z toho, aby se to mezi námi nepokazilo, přehluší něco mnohem většího. Obrovského, co mi rozpíná celou hruď. A musí to ven!

"Mě štve, že jako snoubenka jen vystupuju! Štve mě, že ti to nedokážu říct! Štve mě můj strach, že to všechno pokazím!" vychrlím ze sebe, napůl vzteklá, napůl zoufalá. Pěsti zaťaté a slzy na krajíčku.

Mé oči ho prosí... škemrají o pomoc. S čím? To sama netuším. Ale nechci na to být sama. Na tohle přece MUSÍ být dva!
 
  Gunter   Postava není přítomna 18.2.2016, 21:10:38
Překvapeně se narovnám ode dveří a podívám se na ni zpod přimhouřených víček.
“Doživotní snoubenka? Ty nějakou takovou znáš? Co já vím, tak je to jen krátké přechodné období před svatbou.“ Pokrčím nenuceně rameny, protože její poznámka mě rozruší a nechci to moc dávat najevo.
Takže ji to vadí…
Je ji proti srsti, že ji vydáváme za moji snoubenku…..


Zamrazí mě.
Tohle vážně nechci.
“Já….“ Hlesnu. “Chápu, že ti leze na nervy, že tu musíš vystupovat jako moje snoubenka, ale…..
Je to jen na ten pobyt zde, kvůli Sotovi, však víš.“


Zdá se, že mě moc nevnímá. Začne se svlékat a usilovně mi nastavuje záda.
“Mrzí mě to, Nys.“ Ozvu se nakonec.
“Nechci, aby tě to štvalo….“ Zkusím to smířlivě.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 17.2.2016, 22:51:52
Nejistě se zamračím. Dávat jídlo na zem se mi moc nezdá. První, co mě napadlo, že to sežere nějaké divoké zvíže, ale pořád nějak zpomínám, že nejsme ve srubu. "No jestli se to tady tak dělá..." pokrčím rameny.

Když odnáší tác za dveře, ohlédnu se na postel. "A to sis s ním chtěla dnes promluvit, co, hrdinko?!" Polknu.

On to nevědomky ještě vylepší tím oslovením. Snoubenka... "Pche! Kéž by!"

A pak to ze mě vyjede, aniž bych to plánovala.

"Přemýšlím, co je horší... Prvotřídní tyran nebo doživotní snoubenka..." utrousím polohlasně. Vlastně ani nevím, jestli jsem to vážně chtěla říct nahlas. Chtěla?!

Na okamžik k němu sklouznu rozpačitým pohledem, ale vydržím to jen zlomek okamžiku. Asi jsem to nevzala za ten správný konec. Tohle znělo dost....... otráveně? Rozladěně?

"Sakra!" zakleju v duchu a chopím se rozetlání postele. Má gesta jdou rázná. Snad se tím snažím zakrýt nervozitu, která mě tak najednou přepadla.

Bezděky si znovu vybavím Ruth. Nechci na ni teď myslet! Nechci! Ale když mě Terry nebude chtít, skončím jako ona. Zaručeně! "Uáááá!"

Přejdu, nebo spíš rázně přepochoduju, k zrcadlu, shodím župan a přehodím ho přes truhlu. Na Terryho se raději nedívám. Najednou se totiž cítím v košilce tak nějak nepatřičně.

"Neměla být delší?! Rozhodně ano! Tohle je..." natáhnu ruku zpátky po županu, ale pak ji zase nerozhodně stáhnu.

Stojím teď k Terrymu zády, celá rozpolcená a nejistá a nervózní a........ všechny ty emoce začíná spojovat vztek. Vztek z vlastní bezmocnosti, nešikovnosti, nerozhodnoti. "Proč si tohle dělám?!"

"Nejlepší bude zaplout do postele, zavřít oči a dělat, že nic. Že jsem nic neřekla. Možná to ani neslyšel, ne? Určitě to neslyšel! Je unavený. A proč by mě poslouchal, když si mumlám pro sebe..."
 
  Gunter   Postava není přítomna 17.2.2016, 22:15:22
Protáhnu se a užívám si, jak jsme zase vklouzli do té domácké atmosféry, která byla ve srubu. Odnášení nádobí, ale rychle zamítnu. Rozhodně nechci, aby Nys ještě běhala po hradě.
Navíc je to zbytečné.
"Dám to za dveře na zem, vždycky se to tady tak dělalo. Na Melborku nikdy nikdo nádobí neodnášel.
Služebná si to tam vyzvedne a postará se o něj."
Ujistím ji a taky okamžitě vstanu a nádobí odnesu.
Dřív, než se toho ujme ona.
Koneckonců jídlo donesla a nevidím jediný důvod, proč by musela všechno dělat sama.
Položím nádobí před dveře a rázně je zase zavřu.

"Nejsi moje služka, drahá snoubenko! Občas mi také musíš dovolit, abych obsloužil já tebe nebo budu vypadat jako provtřídní tyran.
A co hůř. Budu se tak cítit."
 
  Nyskel   Postava není přítomna 17.2.2016, 22:04:27
Tiše přikývnu. Mluví mi z duše.

Je zvláštní, že každý den s Terrym je tak nějak... plný. Někdy náročnější, jindy pohodovější. Ale každý stojí zato!

Nejraději bych poklidila nádobí, tak jako ve srubu, ale tady se to asi nehodí. Rozpačitě si přeměřím nedojedený tác. "Měla bych s tím asi skočit dolů, co kuchyně, ne? Aby se neplýtvalo..." hospodyňka ve mně se prostě nedá zapřít.

Na druhou stranu je vidět, jak se mi nechce.
 
  Gunter   Postava není přítomna 17.2.2016, 21:58:25
"Tak to jsme dva." Povzdechnu si a poděkuji za čaj.
"Tak prostě uvidíme, co na zítřek vymyslí a pokud to nebude nějaká noční zábava, na níž by naše přítomnost byla nepostradatelná, vyrazíme.
Co říkáš?
Dneska se mi už nikam nechce. Bylo toho tak nějak moc...abych pravdu řekl. Těším se do postele."
Přiznám upřímně a jedním mohutným douškem vypiju čaj, který mi dolila.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 17.2.2016, 21:42:09
Zaváhám. Do odpovědi se moc nehrne. Bohové! Jak já nechci být ta, kdo mu to řekne! Vím, je to sobecké a příšerné, ale chci tak moc? Klidný večer jen pro nás dva?!

Všechno se ve mně kroutí a svíjí. Nervózně si poposednu, jako bych se toho snad dokázala zbavit.

"Když tam půjdeme v noci, tak je to bezpečné, ne? Můžu mu to říct až tam. A možná to Silenka nebyla a on by se zbytečně trápil, protože si to nemůže ověřit."

Stéblo se rychle mění v pevné a silné lano, které mě krok po kroku vytahuje z téhle bryndy. Aspoň pro teď.

Zavrtím hlavou a zmizí ve mně kus sýra. "Nějak se mi ty jeho plány slévají do jednoho chumlu." postěžuju si na vlastní paměť. Vlastně teď cítím tak ohromnou úlevu, že se mi o Soterovi nechce přemýšlet ani trošičku!

Natáhnu se a doliju Terrymu rychle chladnoucí čaj.

Já sama už začínám být plná. Kupodivu... A taky na mě jde únava. Což je mi protivné, ale tohle je věc, která se vědomě ovládat nedá.
 
  Gunter   Postava není přítomna 17.2.2016, 21:35:23
Skepticky se zašklebím.
"To opravdu ne. Spíš se plácáme na místě. Každopádně se chci do té jeskyně podívat."

Chvíli se odmlčím a přemýšlím nad jejími slovy.
Ne, nenapadá mě, kdo by ta žena mohla být. Ani mladá ani stará.
Mám sice pocit, že se ta vůně vznáší kolem mě a jen stačí natáhnout ruku a uchopit ji....jenže mi ta ruka natáhnout nejde.
Jako by nesměla jít.
Jako by odpověď sama ode mě utíkala mílovými kroky.
Vždycky, když ji mám na dosah, ucukne.


Zavrtím pochmurně hlavou a znovu se zakousnu do houstičky.
"Kdy tam vyrazíme?
Zítra v noci?
Nevybavíš si, co říkal Sot, že má na zítra naplánováno?"
 
  Nyskel   Postava není přítomna 17.2.2016, 21:20:22
Vážně se na něj podívám. "Zatím jsme se o moc dál nedostali, co?" Další sousto zmizí v mé puse.

V myšlenkách si okamžitě vzpomenu na Silenku. Nebo spíš na své podezření, že to mohla být ona! Původně jsem chtěla nejdřív víc zjistit od Byrra. Nebo nechat Terryho, aby si v jeskyni vzpomenul sám. Ale nebylo by bezpečnější a... milosrdnější, říct mu o mém podezření teď, kdy se s tím případně může vyrovnat v soukromí? Bez zkoumavého Soterova pohledu?

Nechce se mi do toho. Těšila jsem se na večer, kdy budeme jen spolu. A pokud mám pravdu, bude to Terryho bolet, moc...

Vzdychnu. Bojuju sama se sebou. Ale asi do tho kyselého jablka budu muset kousnout.

"Víš, musím se pořád vracet k té jeskyni. K ženě, kterou tam věznili... Jak to, že na tebe tak často myslela? Vážně tě nenapadá, kdo by to mohl být? Říkal jsi, že její pach ti byl povědomý. Musíš ji znát..." naléhám jemně. Bylo by o tolik snazší, kdyby ho to napadlo samotného.

"Možná v době, kdy jsi ji znal, nebyla ještě dospělá..." našlapuju na tenkém ledě. A pranic se na ledovou koupel netěším!
 
  Gunter   Postava není přítomna 17.2.2016, 21:09:50
Pokrčím rameny.
"Možná, že se pořád tak nějak Vlčici bráníš. Protože jí by zima nebyla.
Možná je to tvoje podvědomí, které se křečovitě drží lidského a pak je ti zákonitě zima.
Nevím.
Já přijal Vlka do sebe nebo spíš jako součást sebe tak nějak samo sebou. Už jako malý kluk.
Pamatuji si, jak z nás Adelheid šílela, když jsme s bratrem lítali jen tak v halenách ve sněhu.
Časem jsem si zvykl, dávat si na to pozor. Je to kapku nápadné..."
Dodám s úsměvem a zachechtám se její zmínce o Soterovi.

"Já ho tipuji spíše na tymián." Pronesu velevážně a zadumaně si podepřu hlavu.
"Nebo snad mateřídoušku?"
"Deine určitě okvětní plátky růží, ty jsem tam viděl taky! Je taková romantická. A k vzdychání po jeho výsosti Thibautovi z Varnavy se to docela hodí." Ušklíbnu se a s daleko větší vervou a chutí si namažu máslem další houstičku.

"Aby si Sot do koupele náhodou nepřidával vylisované vlčí pyžmo." Otřesu se, když si vybavím Soterovu posedlost vlky.
"Vůbec se mi ta jeho přeúslužná přelaskavá hostitelská tvář nelíbí."


 
  Nyskel   Postava není přítomna 17.2.2016, 20:32:04
Spokojeně přecupitám k truhle a uložím do ní oblečení. Pak se otočím zpátky k Terrymu, mokré prameny mě studí na tvářích. Shrnu je rukou dozadu a zahledím se na tác. Je toho tam vážně ještě dost.

Přejdu ke stolku, ale do jídla se zatím nepustím. Místo toho si naliju čaj, Terry má už svůj šálek před sebou, a vděčně se napju. Ruce obejmou teplou kameninu a slastně přivřu oči.

"Jak to, že mně je pořád zima a tobě nikdy?" zeptám se mimoděk. Přijde mi to vcelku nefér. Oklepu se. Začíná mi zábst na nohy.

"Měl jsi pravdu, ta koupel byla skvělá. A těch olejíčků a vonných solí. Tolik pohoromadě jsem jich viděla jen u kořenářky." Mile mě to překvapilo.

"Myslíš, že Soter má raději šalvěj nebo levanduli?" uculím se na něj. Představa, že tenhle poděs se louhuje v bylinkách, je přinejmenším zvláštní.

Usadím se na druhou stoličku, v ruce stále zimomřivě svírám hrníček, a druhou se natáhnu pro pár soust. Vybírám pečlivě, i přes svůj hlad.
 
  Gunter   Postava není přítomna 17.2.2016, 20:18:16
Únava mě nepřechází. Zírám přitupělým pohledem před sebe a nakonec uznám, že to nejspíš dělá tohle místo.
Melebork a fakt, že jsem vstoupil do jeho zdí tak nějak proti svému přesvědčení.
I když jsem to sám chtěl.
Pokušení?
Zvědavost?
Hazard?

Těžko říct. Každopádně jsem zde a někde hluboko vím, že to byla chyba.
Někdy je to o to lákavější.
Neodolatelně.
A já jsem neodolal.
Doplatím na to?
Doplatíme na to oba?

To už v tuhle chvíli není podstatné. Je pozdě couvnout. Už jsme zabředli příliš hluboko.
S Dein, Soterem, nejspíš i s Maud.
I s naší podivnou neznámou z jeskyně.
Tou, která mě zná.
Neodejdu, dokud nezjistím, kdo to byl. A kam zmizel.
A proč.
Proč!

Bez obvyklého nadšení do sebe soukám jídlo, ale to nejspíš proto, že tu není Nys a její nakažlivý apetýt.
Naštěstí se vrací.
Právě včas.
Zazvoní mi v hlavě a já nadšeně vzhlédnu.

"Myslím, že toho zbylo docela dost. Nějak mi bez tebe nechutná."

Vejde a můj úsměv se ještě rozšíří.
Je nádherná.
Zhoubně.
"Jaká byla koupel?" Zeptám se vesele a nutím se do hravého rozverného tónu.
Přece jen je bezpečnější.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 16.2.2016, 21:20:37
Ještě než zmizím na dveřmi, dlouze se na něj podívám. "To s tím údolím.... ať mi netvrdí, že mi nečte myšlenky!"

Ale jsem ráda, že to řekl nahlas. Aspoň vím, že se nestýská jen mně.

Když se dostanu do lázně plné páry, dobře zajistím dveře a za chvilku už jsem v kádi. Ponořím se do ní a slastně zavrním. Tohohle se nenabažím nikdy!

Zvolila jsem levaduli. Laská mě svou sladkou vůní a připomíná domov. A ten malý poštářek s levandulí, který jsem měla u postele. Zavřu oči a nechám svou mysl nadnášet na voňavých obláčcích páry.

Myšlenky se líně převalují z jednoho na druhý a klouzají ve vzpomínkách.

Před očima mi vypluje tvář Maud. Tedy.... tvář je Maud, ale vím, že se dívám na Ruth. Laskavou a moudrou. Starou a opuštěnou. Osamocenou Vlčici bez vlastní rodiny.

Bezděky mi na mysli vytane jedna písnička, kterou si často zpívala stará kořenářka. Měla sladkou melodii a hořká slova. Slova, která mi najednou začínají dávat smysl. Jako děvčátko jsem je nechápala. Jednou jsem si s ní o tom dokonce povídala. Řekla mi tehdy, že mi přeje, abych si ji já nikdy zpívat nemusela...

Nespokojeně se zavrtím. Tohle nejsou veselé myšlenky. Ani trochu. Raději je nasměruju bezpečnějším směrem. Domů...

Překvapně je ale přistihnu, že minulost a bezpečí domova už není to jediné tiché útočiště, kam se vrací. Obrazy domova pomalu a nenápadně vytlačují ty ze srubu. Zvláštní...

Voda rychle chládne. Ošiju se a začnu se umývat. Na chvíli se ponořím pod hladinu celá, i když se musím dost skrčit.

Ven se mi nechce, bude mi v ten moment hrozná zima, ale v chladnoucí vodě už to lepší nebude.

Rychle se utřu a s husí kůží po celém těle vklouznu do košilky. Ani se moc neprohlížím, abych neumrzla, a zapluju do měkkého župánku. Pevně utáhnu pásek k tělu a vyrazím nahoru.

"Kdo ví, jestli to spořádal všechno?" napadne mě bezděky. A pak mě napadne ještě horší věc. "Co když usnul???"

Aniž bych o tom přemýšlela, zahlaholím mu v hlavě. "Tak co, zbylo mi ještě něco???" Je to sobecké, ale nechci aby spal. Nemůže přeci spát, když já ani nepovečeřela...

S hořkou pachutí si vzpomenu na noční rozhovor. A na to, jak ho on spánkem sprostě utnul.

To už ale vcházím do pokoje, v rukou hromádku prádla, a ihned zaletím pohledem k podnosu.
 
  Gunter   Postava není přítomna 16.2.2016, 21:02:58
Zůstanu překvapeně stát a neříkám nic. Dělá si legraci, ale najednou je celá rozrušená. Vyvedená z míry. A já moc dobře nechápu proč. Možná ji přemohla touha po koupeli, kdo ví.
Každopádně najedou zavíří sukněmi, vezme si věci a má se k odchodu.
"Mají tam spoustu bylinek. Tak nešetři." Připomenu ji zdroj své vlastní vůli a zaculím se.
"Báječně to uvolní tělo." Dodám ještě a abych ji nezdržoval, vydám se k hostině, kterou nachystala a pochvalně si mručím.

"Vypadá to skvěle a já mám takový hlad, že bych to nejraději spořádal i s podnosem.
Když to spořádám všechno, přinesu další."
Slíbím vážně.
"Z té koupele budeš mít ještě hlad." Dodám a unaveně se posadím.
"Chtěl bych se vrátit do údolí. Co jsme ho opustili, mám pocit, že mám na zádech skálu. A tady přímo pohoří."
 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 


 


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.