abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Stíny Haradu ::
družina
stránkovat po:  
 

Bobulda Medjed
4.10.2017
16:42:03
Výkřiky, náraz, zmatky. Všechno jde najednou tak rychle, že nevím, čí jsem. Někdo mi podá mé zavazadlo a, nejspíš jakmile si ho nasadím na záda, mě hodí přes palubu. Snad u toho padlo i pár slov. Jakých? Těžko říct. Luk jsem nejspíš pustil hned po přistání do vody, nebo ho nechal ještě na lodi.
Vlastní pád a pak i proudy se mnou hází pod vodou. Občas se nadechnu. Kolem do moře skáčou další a asi nejen posádka, ale i trocha nákladu nebo částí lodi. Ve zpěněné slané vodě se snažím zorientovat a vydám se nějakým směrem. Nejdřív pod hladinou, kousek dál a pak čím dál častěji se snažím vyškrábat nad ní, abych se nadechl, možná i rozhlídl.
Nemám myšlenky na to, co všechno mě táhne ke dnu, ozývá se to ovšem samo. Dochází síly. A to ať už plavat dál, nebo se aspoň nadechnout. Proud mě strhává, kam chce. Mám dojem, že se už co chvíli utopím, a v tom mě vlny vyflusnou na břeh. Na vzduch. Lapu po dechu a brzy už se hluboce vydýchávám. Mžitky, co mám před očima, se pozvolna rozplývají. Jsem na písečné pláži, z níž občas ční ostrý kámen. Kameny jsou i ve vodě, kde mi zaclání ve výhledu na trosky lodi. Je možné, že jeden z nich napomohl jejímu konci.
Vyčerpaně se rozvalím do písku. Nohy mi omývá příboj a zavazadlo mě tlačí do zad, ale to mě netrápí. Několik možná i desítek minut jen ležím a nechám se prohřívat slunečními paprsky.

Pak kousek stranou něco zaslechnu. Někoho. Poslouchám a vytočím hlavu kamsi za sebe, odkud hlas jde. Krčím čelo, jak mě oslňuje slunce, ale nakonec rozpoznám Ardona. Těší mě, že tu nejsem sám, ale bojím se ztrát. Co třeba můj oslík? Měl vůbec nějaké šance?
Stěží se posadím, vidím, že tam Ardon není sám. Mávnu na ně, aby si mě všimli, a zadýchaně křiknu: "Za chvilku jdu k vám." A jak široký, tak dlouhý se svalím zpátky do písku.

Anairë
3.10.2017
19:27:11
Má pozice u zábradlí byla velmi špatně zvolena, ale na druhou stranu neočekávali jsem, že narazíme na útes. V moment kdy uslyším ten výkřik pokusím se rychle uskočit zpět ale už je pozdě. Vrazím do zábradlí plnou silou, nějakým zázrakem se ho dokonce udržím zatímco lapám po dechu.

Chvíli jsem jen schopna být mírně nakloněná přes zábradlí a zírat na vodu zatímco jsem se snažila nadechnout. Nakonec se mi podaří popadnout dech a odstrčit se od zábradlí. Pak zazní výkřik, nejsem si jistá kdo to byl ale v těch slova byla moudrost, alespoň pro tenhle moment. Rychle jsem se ujistila, že věci co nutně potřebuji mám u sebe a skočila jsem do chladných vod abych se vydala na nejistou cestu k nejbližšímu pobřeží.

Nakonec se mi podaří dosáhnout břehu. Nejdříve jsem se pracně po čtyřech dostala mimo dosah vln, pak jsem sebou hodila do písku a prostě jenom ležela. Nakonec se pomalu vyhrabu na nohy, teprve teď jsem si uvědomila, že jsem ztratila můj luk což mě dohnalo k neuvěřitelnému vzteku.

Rozčíleně kopnu do menší hromádky písku a trousím polohlasem fráze v elfštině. Vztekle přecházím sem a tam jako by se měl luk každou chvíli ukázat - nestane se tak. Nakonec jsem zůstala a bezradně sledovala vlny, dění okolo mě si moc nevšímám, jsem až příliš dopálená.

Ardon
3.10.2017
18:15:21
Po lodní havárii se dostanu pod vodu, kde ztratím luk, meč a toulec se šípy. Dostat se na pevninu bylo kvůli spodním proudům dost těžké ale zvládl jsem to. Jen co se dostanu na břeh, tak si všimnu Grimmnira a Aryi, jak se vzpamatovávají z vyplavení. Zbytek není nikde vidět. Vyrazim k Grimmnirovi ,, Měli bychom najít ostaní a pokud možno i nějaké další vojáky z lodí."

Poté si všimnu dvou beden s královským symbolem. Dojdu k nim a otevřu je. Shlédnu zbraně, které tam jsou a zavolám ostaní ,,Tak jak si to rozdělíme ? "

Pán Jeskyně
3.10.2017
15:48:09
Korzáři se stále pohybují v mlze a čekají, jak nějaké dravé šelmy, až oběti dojde dech, ve vašem případě, až vás pohltí plameny.

"Musíme se dostat ke břehu! Na souši proti nim budeme mít třeba šanci!" křičí Aren. Možná chce ještě něco dodat, ale k tomu už se nedostane, z přídě se ozve křik.

"Útes! Ostře...." námořník nedokončí větu, neboť náraz, ke kterému dojde, ho pošle nosem rovnou na tvrdou palubu. Avšak ti co byli v ráhnoví dopadli mnohem hůř, náraz byl opravdu silný a nečekaný, takže většina z nich popadá, jak zralé švestky. Arya se naštěstí podobnému osudu vyhne a momentálně je někde v podpalubí, které se začíná rychle plnit vodou.

Za Anairë dnes také stojí sám strážný anděl a i přes to, že postává přímo u zábradlí, podaří se jí náraz nějakým způsobem ustát a nepřepadnout na druhou stranu, Ardon však tolik štěstí nemá. Stál s lukem kousek od elfky a místo na palubu se poroučel do vzpěněných vln oceánu.

Hobit, který měl v době nárazu namířeno k pravoboku se rozplácne na mokré palubě, ale naštěstí se mu hned podaří vstát a až na pár pohmožděnin vypadá v pořádku. Jedni z mála, kterým se náraz podaří s menším vrávoráním ustát jsou Est-Cuir s Grimmnirem, kteří postávají ve středu lodi.

Na palubě vládne zmatek. Do okolí se nese bolestný křik zraněných. "Opusťte loď!" ozve se najednou. Nikdo moc dlouho nezkoumá, jestli tento rozkaz přišel od nějakého důstojníka, či třeba od kuchaře, všichni se snaží uposlechnout.

Vojáci i námořníci začnou odhazovat těžké brnění a skáčou přes palubu, s vírou, že dnes bude stát štěstěna na jejich straně a nějakým způsobem se jim podaří dostat ke břehu. I přes to, že ne všichni to zvládnou, šance na přežití je stále větší, než na potápějící se lodi obklopené korzáry.

Est dlouho neváhá a rychle ze sebe začne sundávat šupinovou zbroj. "Tak na co čekáte? Padáme odtud, tady už nic nezmůžem! houkne na vás a po vzoru posádky se vrhne přes okraj lodi.


Mimo hru: Předpokládám, že si všichni budete chtít zachránit krk, takže počítám, že do tý vody nakonec stejnak skočíte, tak to rovnou posunu o kus, dál, aby bylo na co reagovat. :D



Voda je studená a pod hladinou jsou silné proudy, avšak všem se vám jak zázrakem podaří dostat na břeh. Jakmile se dostanete na souš, popadáte vyčerpáním do písku. Není se čemu divit, nikdo z vás není nijak moc zkušený plavec a plavat v oblečení není úplně lehké. Naštěstí nejste jediní, komu se podařilo zachránit, na dva tucty dalších vojáků a námořníků mělo štěstí a teď se stejně jako vy, vyčerpaní a promočení válí po pláži.

Grimmnir se vzpamatuje jako první a kousek od sebe uvidí v písku ležet bezvládné tělo, není to nikdo jiný než Arya. Vypadá jak mrtvá, když v tom začne kašlat a dusit se, nejspíš má plné plíce vody. Kousek od zlodějky s trpaslíkem, přímo v místech, kde se moře střetává s pískem, se malátně zvedne na nohy kdosi v tmavém plášti. Ardonovi se nějakým způsobem podařilo zachránit, nejspíš za to mohou ony silné proudy, které sem mimo hraničáře už vyplavily spousty trosek lodi a bohužel i pár mrtvol. Mezi troskami si však můžete všimnout dvou beden se znaky království, ve kterých, jak jste dříve při cestě zjistili, se nachází náhradní zbraně a další zásoby, které se vám budou určitě hodit neboť spousta z vás o valnou část výbavy ve vodě přišla. Pokud někdo z vás bedny otevře, najde v té první tři dlouhé luky i se šípy a ve druhé vyskládané čtyři krátké meče.


Seznam věcí, o které kdo přišel

Grimmnir - štít, veškerá zbroj, kterou si nechal na lodi, aby si se při plavání neutopil

Arya - krátký luk, krátký meč, 1x vrhací nůž

Ardon - luk, meč

Est - šavle, luk, štít, zbroj, kterou si musel nechat na lodi

Bobulda - luk
Anairë - luk, 1x jednoruční meč, 1x vrhací dýka, oštěp

Všichni máte taktéž zničené zásoby jídla (další doplňkové věci, co jste měli jakoby v batozích vám nechám, abych to ještě víc nekomplikoval)

Grimmnir Corwigern
30.9.2017
21:23:55
Poslouchám kapitána jak řve rozkazy. Loď manévruje, paluba se kýve pod nohama a nic dalšího se neděje. Znuděně a zklamaně čekám, až se začne dít něco, s čím budu moct něco dělat.

Na palubu zabubnují zápalné šípy. Jeden kousek ode mě. Zašlápnu ho. Trochu se rozjasní, to chytly naše plachty.

Zamyšleně si prohrábnu vousy. Kolem mě všichni pobíhají. Někdo střílí, někdo hasí, někdo křičí rozkazy, někdo utíká rozkazy splnit. Zahákovat. Přitáhnout a ztřískat na jednu hromadu. Pomyslím si nevraživě. Začínám mít pořádný vztek, nesnáším boj na dálku.

Opřu se o hlavní stožár a pak se zadívám do míst, kde tuším jednu z lodí. Mohl bych ho podseknou a skácet na jejich palubu. Hnedle by se bojovalo líp. Akorát ty plachty by neměly na čem viset. I když jesli shořej...

Dumám a čekám až se stane něco a budu moct zasáhnou do boje.

Bobulda Medjed
22.9.2017
9:24:24
Na povel "ostře vlevo" se přidržím beden a doufám, že jsou dost stabilní. Ukáže se, že ano. Za chvíli teprv vidím nepřátelskou loď.
Přijde salva šípů, při nížs se instinktivně kryju. Pak v lehké mlze vidím, že hoříme i my, načež se ozve další rozkaz.

Nahoru mě nedostanou, ale zapojím se do řetězce podávajícího kýbly, vědra, hrnce, co jim přijde pod ruku. S mou výškou je to značně náročnější, mám ruce skoro kolmo před sebe, ostatní prakticky dole. Když to ti dva kolem viděj, za chvíli si to předávaj beze mě. Tak ustoupím, ať si můžou i blíž stoupnout, a přemýšlím, co teď.

Vidím další lodě. Nešťastně se rozhlížím, co mám dělat. Někde ze středu paluby, od hlavní stěžně, mířím k zábradlí na pravoboku.

Anairë
20.9.2017
20:53:22
Rozhlížím se ze strany na stranu. Pak se podívám na Aryu. ,,Nevidím nic jenom bílou tmu." Řeknu a opět se pokusím proniknout mlhou svým pohledem. Pak se začal ozývat ten zvuk, už v moment kdy jsem ho slyšela jsem se prudce obrátila a rázným krokem se vydala do kajuty. Tam jsem na sebe rychle oblékla zbytek své výzbroje, k opasku si upevnila meče, přes rameno hodila luk, k opasku přpnula toulec s šípy, oštěp jsem nechala v kajutě. Příliš mnoho zbraní by mi jenom překáželo.

Rychle se postavím opět ke kraji zábradlí, jedna ruka na jílci meče druhá pevně sevřená kolem dřeva zatímco jsem se rozhlížela okolo. Jakmile uslyším výkřik okamžitě se otočím daným směrem a přejedu pohledem loď. Můj pohled také zachytí jejich vlajku. ,,Co to.." Podivím se nahlas ačkoliv většina lidí asi neviděla to co já.

Rychle sundám luk a založím první šíp postavím se k zábradlí na pravoboku a jakmile se ozve zadrnčení z nepřátelské lodě vyšlu svůj vlastní šíp. Slyším, že loď hoří, ale já jsem v tomhle nebyla trénovaná, jenom bych překážela. Pak se objeví další lodě, mírně se zamračím. Založím další šíp a připravím se až se dostanou na dostřel.

Arya
20.9.2017
19:35:33
Za nedlouhou se na palubě ocitneme všichni. Zírám do mlhy a nevidím vůbec nic a nejsem očividně sama. To napětí a ticho by se dalo krájet, když zaslechnu skřípavý zvuk. Při otázce se otočím na trpaslíka.
“Ten je ale v klidu…“ Začínají mi vstávat chloupky na krku, když se k nám dostane pronikavý zvuk. Kapitán zařve a já si běžím do kajuty pro svoje zbylé zbraně. Při tom se ladně vyhýbám bez problémů námořníkům. Ještě než zmizím uvnitř, zahlédnu, jak se napravo od nás objeví záře.

Vracím se v plné zbroji. To už jsou námořníci na svých místech a vyčkávají, odkud přijde útok. Vyhoupnu se bez problémů do ráhnoví a rozhlížím se kolem sebe. Připravím si luk a založím šíp. I když si nejsem moc jistá, na co v téhle mlze chci střílet. Snažím se zachovat klid. Není příjemné nevědět, co na vás v té mlze čeká.

Rychle se otočím k zádi, abych zahlédla loď, která se nám lepí na zadek. Chytnu se čehokoliv po ruce, abych neslétla dolu, když zahajujeme manévr. Překvapí mě, jak je ta loď rychlá. Jen co zahlédnu letící šípy, snažím se rychle sjet dolu po laně na palubu, abych se jim vyhnula. Jen co seskočím, natáhnu luk a vystřelím s vojáky na našeho nepřítele. Brzy se dovídám, že jejich střelba byla úspěšná. Hodím luk přes rameno a letím hledat kýbl. Jen co se mi to povede, naberu vodu a mířím do ráhnoví hasit plameny. Všimnu si i dalších lodí v naší blízkosti. Seskočím na palubu a vyběhnu k Arenovi.
“Máš nějaký plán?“ Vyzvídám.
“Nejsem námořník, ale je mi jasné, že ti vzadu jen čekají, až přijdeme o plachty a budeme bez možnosti odplout.“ Nakonec ani nečekám na Arenovu odpověď a rozběhnu se do podpalubí, zda najdu něco, čím bych mohla vytvořit zápalné šípy. Když míjím trpaslíka, na vteřinku se zastavím.
“Zřejmě by mě chtěl zabít, kdybych jeho medovinu chtěla využít na zápalné šípy.“ Pokračuji dál do podpalubí a v hledání. Pokud se mi to povede, vyběhnu na záď a snažím se trefit zápalným šípem plachty korzárů.

Pán Jeskyně
18.9.2017
13:59:10
Loď se dál v tichosti pohupuje na vlnách a vojáci nervózně přešlapují. Všem je jasné, že tohle je to pomyslné ticho před bouří, nikdo však nemá ani nejmenší tušení, co bude ona bouře zač.

Mlha se poněkud rozestoupí, ale stále není vidět dál jak na dvacet metrů.

"Loď!" ozve se najednou ze zadní části paluby "Máme za prdelí loď!"

Pokud se podíváte oním směrem, skutečně v mlze spatříte černou siluetu jakési šalupy, která se rychle přibližuje podél vašeho pravoboku.

"Budou nás chtít zahákovat! Ostře vlevo!" zařve Aren a kormidelník okamžitě reaguje. Loď rychle nabere nový kurz.

Šalupa se stále přibližuje a někteří z vás už mohou vidět různé detaily. Loď je menší, avšak mnohem rychlejší se zvláštními trojúhelníkovými plachtami, Ardon okamžitě pozná o koho se jedná, tyhle lodě patří Umbarským korzárům.

Loď se dostane na dostřel luku a vzáětí z její paluby se zasvištěním jak jakési hejno vyletí několik desítek zapálených šípů. Nemíří však na vaši palubu, míří na plachty. V odpověď zadrnčí tětivy královských luků, na korzárské palubě se ozve bolestný křik oznamující několik zásahů. Šalupa opět zmizí v mlze.

"Kurva, hoříme! Vemte kýble s vodou a lezte nahoru!" křičí Aren na námořníky a ukazuje k rozhořívajícímu se ohni na plachtách.

V tom se v mlze na vašem pravoboku objeví další loď a za ní ještě jedna. Drží se mimo dostřel luků, udržují s vámi rychlost a čekají na svou příležitost.


Mimo hru: do dalšího příspěvku prosím nějak přesněji určete, kde na lodi se zrovna nacházíte (třeba u zábradlí na levoboku nebo na velitelskym můstku, atd.), budu si hrát trochu s kostkama a nejspíš to částečně ovlivní, jak dopadnete (nebojte, přežijete všichni....možná) :D pokud by se vám to nepodařilo zakomponovat do příspěvku, tak mi to jen napište ve zprávě

Bobulda Medjed
16.9.2017
10:03:34
Když se ozve skřípění, nejdřív se leknu, jestli jsem na něco nenajeli, pak ale zvuk poznám, nože už jsem brousil nesčetněkrát, vzápětí mi to potvrdí i otázka vojáka. Jak se rozezní zvony, tasím meč, ale držím se stále stranou. Pak přijde povel a kolem mě občas prochází vojácí s luky a šípy.
Jak v tomhle sakra můžou něco trefit? Zapochybuju kvůli mlze a asi i tak trochu kvůli nedostatku cvičení poslepu, to už bych fakt někoho nechtě zranil.

Vyděšeně koukám kamsi do mlhy na pravoboku. V dohledné vzdálenosti kolem mě se občas někdo pobíhající mihne, tak si dávám pozor, ať mě tu ještě někdo nesejme, i když za těch pár dní tu o hobitovi bezpečně ví velká část posádky.

Pán Jeskyně
14.9.2017
20:44:48


Plujete v tichosti tou neprostupnou bílou stěnou, ani elfka nevidí skrz, když vtom se ozve skřípavý zvuk. Všichni se ohlíží, co se děje.

"Jakej blbec tady teďka brousí meč?" ozve se od jednoho z vojáků. Než se však dostane kdokoliv k odpovědi, ticho prořízne zvon zběsile bijící na poplach. Podle hlasitosti vám připadá, jak kdyby zdroj onoho pronikavého zvuku byl na vaší lodi, avšak pokud se trochu zaposloucháte, je vám jasné, že vás pouze zmátla hlasitost všech zvuků v mlze a zdroj se musí nacházet někde na pravoboku od vaší lodi.

"Bojová pohotovost!" zařve kapitán.

Vojáci okamžitě reagují, na palubu vynášejí toulce se šípy, napínají tětivy luků a obsazují bojová stanoviště. Nad obzorem vpravo od vás se objeví záře, některá ze zbylých lodí musí být v plamenech. V mlze se ozve výkřik, smrtelný výkřik...

"Útočí na nás, tak se neflákejte!" křikne kapitán a tasí meč.

Vojáci jsou připraveni, šípy založené, meče a štíty v rukou. Nastane opět ticho, už ani zvon není slyšet. Všichni nervózně hledí k vašemu pravoboku, nikdo však nic nevidí, napětí stoupá...

Ardon
14.9.2017
20:31:31
Během naloďování se držím zpátky a potichu se bavím s jední mužem z posádky, se kterým se znám z Minas Ithil. Když si přijdou pro Harna, tak jim dám jeho uzdu a nechám ho jít. Jen co se dostaneme na loď, tak si hodím luk s toulcem do kajuty.

Během plavby pozoruju, co se kolem děje a nijak nezasahuju. Pokud zrovna půlčím necvičí s Elfkou, tak ho zase přesvědším já na trénink střelby.

Poté si jeden večer všimnu trpaslíka a Esta u trpaslíkova soudku. Vydám se k nim a zeptám se,,Můžu si přisednout? "Pokud mi to dovolí, tak si přisednu a napiju se.

Toho dne co se objevý ta mlha, tak zrovna relaxuju v kabině. Jen co uslyším poplach, tak popadnu zbraně a vydám se na palubu. Tak si najdu dobré místo na střelbu a připravím se nato, co se bude dít dál.

Bobulda Medjed
14.9.2017
16:30:10
Už od nástupu se snažím seznamovat s novými spoludružiníky. Anairë a Ardon mě dle svých příslibů v průběhu plavby učí boji, občas se k nám někdo připojí. Zpočátku se učím při tom vůbec udržet rovnováhu, moře se svými občasnými většími příboji k tomu vyloženě vybízí. Časem si ale zvyknu. Ostatním dělá kupodivu větší problém než mně, zvyknout si na pohupující se loď. Já u toho ještě vesele baštím ryby. Při výcviku se opravdu snažím. Asi mi dochází, že si tím možná jednou, nebo víckrát, budu muset zachraňovat i vlastní život. Těší mě, když někdo dá najevo, když si myslí, že mi to jde, ale trochu se bojím, jestli si uvědomují, kolik do toho už při tréninku dávám.
Mimo výcviku se samozřejmě věnuju místním formám zábavy, které čítají množství pití, karetních her a zpěvu. Osobně se nevzdávám ani pravidelného příjmu jídla, i když ostatním zrovna není do chuti. Cestu si docela užívám.

Zrovna ležím v kajutě a s rukama za hlavou a prázdnou hlavou koukám, jak si protahuju prstíky na nohou. Pět úderů na zvon. Trochu se zarazím. Zvonům jsem nevěnoval moc pozornosti, když se pravidelně opakovaly, ale byť jsem se je nesnažil počítat, všiml jsem si, že jich bylo jinak, víc. Nastražím uši. V mé části lodi si nevšimnu nijak zvýšeného proudění lidu. Pak se ozvou další údery na zvon. To nebude jen tak. Něco se děje! Vyskočím z postele, možná trochu vyděšeně. Poplach? Útok? Rychle se oblíkám do zbroje, beru si zbraně a spěchám na palubu.
"Páni!" Vydechnu úžasem. Vylezu právě, když se příď lodi noří do husté bílé mlhy. Netrvá dlouho a zahalí i mne a mé okolí. Po paměti se pokusím dojít někam, kde nebudu překážet - pod kapitánským můstkem bylo pár beden, u nich se opřu a snažím se poslouchat rozkazy i další zvuky.

Arya
13.9.2017
19:40:52
Plavba je docela legrace. Zvlášť když Grimmnir načne svůj soudek. “Výborná.“ Sleduji venku, jak se mění ráz krajiny. Zabavit se je docela hračka. Furt je co dělat. Při plavbě se seznamuji s ostatními ze skupiny. Jakmile ale dorazíme k moři, zábava končí. Pohupování a vedro mi nedělá dobře. Docela uvítám, když můžu dost času trávit skrytá v kajutě. Občas vylezu ven, abych se mohla nadechnout čerstvého vzduchu. Kecat místnímu kuchaři do toho, co bude dnes výborného k jídlu. Pokochat se výcvikem elfky. Na což koukám lehce nesvá.
“Podříznout někoho je větší legrace než tohle.“ A neodpustím si ani při každé příležitosti popíchnout trpaslíka. Jak se zdá je naše skupinka velice pestrá.

Ukrytá ve své kajutě zírám do stropu a snažím se nevnímat houpání. Pobrukuji si, když zaslechnu zvonění. Zpozorním a opatrně vylezu na palubu. Pro všechny případy ozbrojená. Nahoře se dějí věci. Je tam mlha a podle chování ostatních to nebývá běžné. Zírám na ten shon, ale netuším, na co se připravit. Přiblížím se k okraji lodi a zírám do té bílé věci. Běhá mi mráz po zádech. Pochybuji, že bych mohla vidět něco víc než elfka. A tak se k ní přiblížím, abych měla novinky hned.
“Vidíš tam něco?“ Vyzvídám na Anairë .

Est-Cuir
12.9.2017
23:32:31
" Trpaslík a takovej nadhled." řekl jsem si v duchu.

" Informace, že trpaslík dokáže zachovat klid i když mu urážím chlast, byla za měďák opravdu laciná." ušklíbl jsem se jeho reakci. " A večer s tím chlastem počítám." zavolal jsem odcházejícímu trpaslíkovi do zad.

Večer jsem se z trpaslíkem seznámil lépe, když začal rozlévat medovinu. Z prvního pohárku jsem měl pocit, že se mu nějakým trikem podařilo do medoviny nachcat, ale další už byly skvělé.

Zjistil jsem, že je to celkem fajn "chlap". Po trochu vzájemného urážení jsme zjistili, že máme opravdu divná jména. Já se zasmál těm divně chrčivým zvukům, které vydával, když se představoval. On zase tvrdil, že mám nejdivnější jméno na světě, které nejde ani vyslovit. " Co je těžkého na Estkýr, ale fakt nechápu."

Ráno mě pořádně bolela hlava a žaludek, ale trocha "krmení ryb" to spravila. A i když jsem se bál, že mě postihne mořská nemoc, tahle nepříjemnost se mi vyhnula.

Během plavby jsme se seznámili i s poslední členkou naší výpravy, pěknou holkou se zvláštním smyslem pro humor a postavou a pohyby tanečnice - jmenuje se Arya.

Abych se nenudil, přidal jsem se k elfčinu šermířskému výcviku a párkrát jsem si s ní i s hobitem cvičně zašermoval. U elfů jsem hbitost a skvělý šermířský styl očekával, ale překvapila mě rychlost z jakou se učil i hýbal ten půlčik.

Brzy jsem přestal počítat jak plynou dny, ve kterých jsem zíral z paluby na okolí nebo šermoval. I nekonečná modř, ale po čase omrzí a tak když jsem uslyšel zvonění, vytrhlo mě to z dřímoty v síti v mé kajutě.

Rychle jsem se vyzbrojil, takové vyzvánění vždy věstí potíže, takže jsem obětoval pár chvil a hodil na sebe zbroj, natáhl tětivu na luk a plně vyzbrojený jsem vyběhl z kajuty. Tam mě zaskočila hustá mlha a podivné ticho. Opřený o stěžeň jsem pozorně napínal oči, v naději, že v té bílé tmě něco uvidím.

Grimmnir Corwigern
12.9.2017
16:05:06
Přejedu si jazykem po zubech a spokojeně zjistím, že jsou komplet. Ještě se otočím na ležícího námořníka a pohrdavě si odplivnu. “Lidi..“

Čekám, že na palubě se hned stanu terčem otázek, a nepletu se. Půlčíka to pobaví a Arya se tváří starostlivě. “Dobrý.“ Mávnu rukou a odmítnu tak její návrh na ošetření.

Pak zajdu za kapitánem a upozorním ho, že chování jeho posádky se mi opravdu nelíbí. A také, že pokud mě ještě někdo z nich napadne a nebo člena výpravy, proleju krev posádky.

O soudek se večer podělím. Docela mě to překvapí. Moře na mě nemá dobrý vliv. Provokatérovi, z něhož se vyklube majitel nejdivnější jména, jaké jsem kdy slyšel, Est-Cuirovi, nejdřív do poháru naleju medovinu pořádně naředěnou vodou. Prohlásím tu břečku za lidskou medovinu. Teprve pak ochutná neředěnou. Sice taky lidskou, ale neředěnou. Od prvotního nápadu, že se do poháru vychčím, upustím. Je zbytečný rvát se mezi sebou, když už teď máme proti sobě celou posádku lodi. O možném nepříteli na břehu ani nemluvě.

Cestu trávím všelijak. Občas sleduju jak trénuje elfka. Častěji se špičkuju s Aryou a nebo se prostě nudím.

A pak přijde to ráno. Ležím na posteli a přemýšlím, co je špatně. Pak na to přijdu. Je ticho ty votravný skřehotalové, kvůli kterým jsem chtěl sestavit rychlopalnou kuši, najednou držej zobák. Prudká změna nikdy neznamená nic dobrýho. Na palubu vejdu v plné zbroji a nakrčím nos, když vidím tu neprostupnou mlhu.

Je ticho. Chvíli vyčkávám a zvědavě sleduju okolí. Jenže pak nad tím vším zvítězí má povaha, díky které nemám moc přátel. Uklidím se kousek stranou a brzy se do ticha zařízne ostrý zvuk. Zvuk brousku na ostří sekery.

Anairë
10.9.2017
22:44:55
Když dojde na představování opět se předvede má šetřivost slov. ,,Jsem Anairë" Řeknu jednoduše. Představování nebylo nic pro mne, obzvláště v kolektivu ve kterém jsem jakž takž nová. Proto jsem volila možnost být ještě zamlklejší než předtím. Byla to ta horší cesta jak se seznamovat ale mě na tom nezáleželo.

Jakmile plavba začne trávím většinu času na palubě. Většinu času držím svou píšťalu zkusmo hraji zatímco si zapisuji melodie, které mě napadli. Jindy zase jen tak hraji náhodné skladby a někdy se zase připojím k námořnickým popěvkům a hraji s nimi.

Dalším velkým zabíjákem času byl trénink. Něco jsem řekla hobitovi a byla jsem ochotná se toho držet. Každý den alespoň dvě hodiny tvrdého tréninku s meči. Nebyla jsem přísný učitel ale zastávala jsem metodu toho, že pokud se učeň spálí bude si svoji chybu pamatovat daleko lépe. Pokud však hobit nebyl i nadále schopen vidět jeho chybu tak si ho odvedu stranou a postupně mu to detailně vysvětlím.

Pokud jsem ani nehrála ani netrénovala sedávala jsem a hleděla na nekonečnou modrou vodní hladinu. Čas od času jsem držela velkou těžkou knihu s koženými deskami a psala jsem do ní. Jindy jsem si jen tak pročítala zapsané melodie a nebo prostě se jen dívala na horizont.

Po nějakých těch dnech plavby se probudím brzo. Měla jsem už od rána zvláštní pocit. Rychle se obléknu a k opasku si instinktivně zavěsím dýku, pak vyjdu na palubu a rozhlédnu se kolem. Mírně zaskočeně se podívám na mlhu. ,,Tohle nevypadá dobře.. "

Má slova jsou záhy potvrzena Arenem. Rychle přejdu z zábradlí a mírně se vykloním jak zkoumám tu mlhu. Snažím se využít elfího zraku ale ani ten mi neposkytuje výhodu oproti nikomu jinému, nevidím nic. A pak nás obklopí bílá temnota. Pevně sevřu zábradlí až mi zbělají klouby a snažím se prohlédnout skrz mlhu abych viděla co se děje kolem mě.

Pán Jeskyně
10.9.2017
20:57:28
Plavba po Anduině je klidná a čím blíže jste k pobřeží, tím více se mění ráz krajiny. Ustupují vysoké listnaté a jehličnaté stromy a jejich místa zaujímají menší keříky. Doléhá k vám křik racků, konečně jste po necelých dvou dnech u moře.

Slunce už je vysoko nad obzorem a jeho paprsky se třpytivě odráží od azurové hladiny, pro někoho, kdo nikdy neviděl moře naprostý zázrak, pro ostatní předzvěst dlouhé a jednotvárné plavby. Námořníci se dají do zpěvu.



Obdiv z moře po několika dnech opadne. Nekonečná modř, nepřestávající skřehot racků a věčné vedro plavbu umí pěkně znepříjemnit. Jediné, co přerušuje onu mysl otupující jednotvárnost, je občasné zahlédnutí pevniny na levoboku, pevniny na kterou už se nejspíše většina z vás chce dostat.

Je tu další ráno, bůh ví kolikátého dne plavby, opět třikrát zazvoní zvon a oznamuje tak, že se mění hlídka, ale počkat, třetí zvonění, čtvrté, páté a ticho... Něco je jinak, pokud vyběhnete na palubu, hned je vám jasné co. Přímo před vámi se přes celý obzor rozprostírá neprostupná mlha.

Na přídi stojí Aren a baví se s prvním důstojníkem.

"Pane, tohle se mi nezdá, nic podobnýho jsem na moři neviděl, to neni jen tak vobyčejná mlha." kroutí hlavou důstojník.

"Mně se to taky nelíbí, ale plujeme skrz, obeplutí nepřipadá v úvahu, musíme se držet pobřeží, tyhle lodě nejsou stavěný na otevřený moře." odpovídá kapitán, očividně taky poněkud zneklidněn. "Zahlaste pohotovost." dodá.

Důstojník kývne, odejde ke zvonu a v pravidelných intervalech na něj začne zvonit. Celá loď je na nohou. Poslední pohled na dvě lodě plující v odstupu několika desítek metrů na vašem pravoboku a obklopí vás bílá temnota.

Loď zpomalí, je vidět sotva na krok a o nějakém kormidlování nemůže být řeč. Na palubě se rozhostí děsivé ticho, jedinými zvuky jsou bouchání vln o trup lodi a občasné vykřiknutí krátkých rozkazů.

Arya
10.9.2017
14:11:41
Hobit se představí.
“Výborně, něco z toho si určitě vyberu.“ Odpovím na jeho možnosti.
“Můžeme.“ Kývnu na něj a jdu si po svých.
------------------------------------------------------------------------------

Opustím chlapi u karet a jdu se pokochat výhledem. Chvilku civím na tu modrou všude kolem, když se z podpalubí vysouká Grimmnir. Vypadá úplně jinak než před tím. Bobulda si toho všimne také.
“To jsi začal pít bez nás?“ Zavtipkuji, ale docela mě zajímá, co se mu stalo.
“Snad si nějaký ten voják netroufnul na vyslance z Morie? Jsou to cvoci?“ Rozhlédnu se kolem sebe.
“Nepotřebuješ ošetřit?“ Vyzvídám u trpaslíka.

Bobulda Medjed
9.9.2017
21:49:02
Když mám hlavu plnou zařizování v zajišťovaní věcí na loď, Arya se nám představí.
"Já jsem Bobulda, ale známí mi říkají i různě jinak. Někdo jen Bob nebo Boby, jiní Bobul..." trochu se odmlčím, když předávám zvíře na jinou loď, pak příznám i: "...občas někdo Méďa nebo Bulda, ale to nemám moc rád, nejsem žádnej Bulík, ani medvěd, jsem Medjed." Monologem o oslovování vyplním dost času. "Možná bude lepší víc se představovat na lodi, cestou snad bude čas." Usměju se na zlodějku a navážu výzvou: "Jdeme?"


U stolu stranou ji rozpoznám, až když promluví k nám do hloučku. Páni, už převlečená. Její slova mi osvětlí pochybnosti. Pohledem zkoumám její společnost, která k nám ale evidentně nepatří, pak můj zrak padne na karty.
"Taky s sebou mám. Nebude nuda ani na pevnině." S úsměvem na ni mrknu.

Trpaslík za chvíli odchází a trochu mě udiví, jak se za chvíli vrátí. Nejprve soudkem, jelikož jsem čekal, že si ho jde schovat do kajuty, následně pochroumanou vizáží.
Když se blíží, žertovně na něj houknu: "Nevybral jsi schody?" Sám sobě se zasměju, možná aby mu bylo jasné, že jde o vtip.

Pán Jeskyně
9.9.2017
20:10:43
Na palubě je veselo, vojáci se hlasitě baví, námořníci popíjejí a od stolku, kam si přisedla Arya se ozve krátký popěvek následovaný bujarým smíchem.

"Karty, chlast a děvky miluju...

...pro první rotu zabiju."


Do všeho toho hluku a smíchu se z podpalubí vyloupne Grimmnir i se svým soudkem, ale něco je na něm jiného. Pokud se na něj dobře podíváte, netrvá vám dlouho zjistit co. Levé oko má podlité krví a pořádně napuchlé a zblízka si můžete všimnout i několika rudých skvrn na jeho košili. Pokud si dobře pamatujete, takhle určitě nevypadal, když šel do kajuty.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12] 
Liraell


 


 


 

Liraell


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.