abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Cora
23.4.2016
22:17:41
Spi! To se lehce řekne! Když mi to šlo tak mizerně celou noc, pochybuju, že se to teď, když se tu objevil osobně, zlepší.

"Nemohla jsem pořádně spát. Bála jsem se, že tě zmeškám, až půjdeš pro psa."Přiznám poctivě a když mi slíbí snídani, spokojeně zavrním.
"To by se mi nejspíš líbilo."
Zavrtím zkusmo pánví a když mnou projede bolest, uvědomím si, že nejspíš to mě na tom fascinuje.
Že je na ně hodný, aniž by se do mě pořád dobýval. Prostě jen proto, že chce bejt milej.
Je to úžasnej pocit.

Už hodně chlapů mě hostilo nebo dokonce krmilo v leže, ale každej jen proto, aby si moh užít.
On ne.
Nebo to tak aspoň vypadá.

Málem se ho zeptám, jestli by nechtěl k snídani on mě, jen proto, abych měla jistotu, ale pak to neudělám. Vlastně odpověď znát nechci.
I když bych na druhý straně nezaváhala ani minutu, tohle je tak krásný, že vo to nechci přijít.
Zatím ne.

Melwin
23.4.2016
21:49:17
Leknutím sebou škubnu, když Cora promluví. Má zatraceně lehký spaní!

"Spi, já jen přišel pro Nestora." zašeptám zpátky.

Její hlas mi připomene mé noční mámení. Ještě že je pořád šero. Viděla by, jak se červenám.

"Zkusím ti ulovit něco k snídani, než budeme vyrážet. Chceš?" navrhnu z ničeho nic. Ani v plánu jsem to neměl. Snad to je malá omluva za všechny ty věci, které jsem si bez jejího vědomí užil v noci...

Nyskel
23.4.2016
21:42:02
Hlavu zpět na polštáři, jen nerada nechám Terryho rty vzdálit se od mých. Tohle je ten sen, na který jsem čekala. Uculím se na něj. Úplně zpitomělá.

"Pár svítání jsem v lese už zažila." připomenu mu jemně. "Noci v lese mi moc příjemné nejsou. O to víc jsem vždy vítala úsvit."

Jenže pak se ke mně znovu nakloní a má hlava je v ten moment úplně vymetená.

Tentokrát už mě jeho rty nepřekvapí. A má zvědavost mě vybízí, abych mu zkusila polibek vracet. Je to nesmělé a tak trochu neohrabané, ale přesto fascinující. Mám jeho vůni úplně všude. Není divu, že to ani Vlčici není lhostejné. Toužebně zavyje.

Nechci ho nechat jít. Nemůžu!

Cora
23.4.2016
21:30:13
Konečně se dočkám. Nestor se mi vymaní z objetí, vztyčí hlavu a zakňučí.
Zadívám se ke dveřím a rozeznám mezi nimi siluetu postavy a podle psova ocasu bušícího do pokrývek, je mi jasné, kdo to je.
"Mele?" Zašeptám do tmy potichu, abych nevzbudila Kian.

Gunter
23.4.2016
21:28:00
Dostanu rychlý polibek a než si ho stačím plně vychutnat, Nyskel už je zase pryč a upozorňuje mě na svítání.
I tak je můj jelení sen rázem odsunut do pozadí a zapomenut. I kdyby mě měl celý bok zhořet.
Krátce zaváhám, ale pak se nakloním a polibek ji vrátím. Hravý a rychlý. Převrátím ji tím polibkem zpátky do podušek.
A rozesměju se.
Lepší varianta než popustit uzdu tělesné touze, která se okamžitě hlásí o slovo.

"Ano, svítá. Ať se nám to líbí nebo ne, budeme muset vstát, protože nám brzy donesou snídani. Na lov vyráží Soter brzy. Někdy i před svítáním. A dobře dělá. Ticho v lese, když svítá, je nejkrásnějším okamžikem dne. Všechno se pomalu budí k životu. Líbilo by se ti to."
Znovu ji políbím a tentokrát je ten polibek naléhavější.
Abych měl na co vzpomínat.

Melwin
23.4.2016
20:08:14
Rozvoraně se rozhlídnu po pokoji, kde stíny bojují se svítáním.

Ještě teď mi buší srdce a deka se významně vzdouvá. Ve slabinách mi tepe a skočil bych snad i na kozu! Sakra!

Otočím se na bok a zarazím hlavu do polštáře. Jenže teď už stejně nezaberu. Navíc by beztak myslel jen na... Coru? Vážně?!

Ještě chvilku se převaluju, ale nakonec se oblíknu a potichu se vykradu na chodbu. Vyvenčím Nese. A taky zkontroluju Coru. Pro jistotu.

Na dveře ani neťujám, abych ji neprobudil. Jen vezmu Nestora a vypadnu.

Nyskel
23.4.2016
19:53:58
Lehce se usměju.

"Myslím, že si na to rychle zvykneme oba." šeptnu významně.

Na okamžik zaváhám, ale nakonec se nakloním a lehce ho políbím. Je to spontánní a jednoduché. Teď.

"Svítá..." poznamenám vcelku zbytečně. Ale něco říct potřebuju. Ten polibek ve mě probudil rozespalou zvědavost. A já potřebuji odvést její pozornost.

Cora
23.4.2016
18:09:23
Budím se tak často, že se vůbec necejtím odpočatá. Štve mě to a docela ráda, bych se na to vybodla, ale nedočkavej hlásek hluboko ve mně mě vždycky vzbudí.
Nechci ho propásnout.

Naposledy se vzbudím, když už skoro svítá. Nestor se válí u mě v nohách a když se posadím, zamručí a převalí se směrem na mě, dožadujíc se pozornosti.
Obejmu jeho velkou palici oběma rukama a protože je mi smutno a zima, přitisknu se těsně k němu.
Hřeje a jeho srst je příjemná na dotek.

"Ještě nepřišel, viď? Taky se ti stýská, že jo?
Je to praštěný, ale je to fakt. Neboj se, já ho znám taky chvilku a taky jsem si na něj hrozně zvykla. Nikomu to nepovíš, že ne? Slib mi to, ty obludo černá."
Šeptám mu dětinsky do plácavejch uší a pošilhávám po dveřích.
Nejde.
Chrápe.
Vůl jeden.

Gunter
23.4.2016
18:01:57
Jen velmi nerad se probírám z loveckého opojení a odtrhnout zrak od uštvaného jelena je už přímo nadlidský výkon. Přece jen chci ale ten triumfální pocit dopřát Nyskel.
Natáhnu k ní paži s kuší. Vřele a plný lásky.
Je to tvoje rána, moje milá.
Jenom tvoje.

Jistě, daleko sladší by bylo zabořit tesáky do teplého jeleního hrdla spolu se psy, ale i tohle bude stát za to.
Jeho paroží bude první do našeho společného domova.
Pověsím ti ho na dveře....


Očima hltám přikrčené zvíře, ale jeho oči jsou najednou plné boje. Strach z nich mizí a má Nyskel je v nebezpečí.
Zaryji paty hnědákovi do slabin a on skočí.
Ladně a odhodlaně.
Nastavím jelenovi vlastní trup a hrozná bolest mi proletí až do mozku.
Znám ji. Už jsem ji zažil, když ze mě Nyskel tahala ten kousek větve.
Bodavá. Palčivá.
Jeho paroží je ostré a trhá mě na kusy.
Vykřiknu.

Byl to jen sen....šeptá Nyskel. Opravdová, živá Nyskel v noční košilce.
Jelen zmizel a její lovecký klobouček také.
"Fuj." Zatřepu rázně hlavou a omluvně nakrčím obočí.
"Měl jsem hnusný sen. Omlouvám se.
Byli jsme na tom lovu a napadl mě jelen."
Vysvětlím a pomalu si uvědomím, že mě drží za ruku a že je daleko blíž, než byla, když jsme usínali.

Pohladím ji palcem hřbet ruky a usměju se.
"Na tohle bych si mohl hodně rychle zvyknout." Upozorním ji varovnám tónem.
"Líbí se mi to..."

Nyskel
23.4.2016
13:00:30
Spánek konečně přichází. A s ním i sen. Krásný sen!

Svatba. Má vlastní svatba! Proti výběru družičky bych mohla mít výhrady, ale dnešní den mi to nezkazí.

Šaty jsou nákladné a překvapivě těžké. Nedýchá se v nich kdo ví jak, ale zvyknu si. Snad...

Sál zářící tísícem světel a je naprosto nádherný. Očima hledám Terryho, ale........ Ujme se mě Soter. Už jsme spolu tančili, ale tentokrát je to daleko příjemnější. Někde vzadu mám výčitky, že bych se s ním v kole takhle cítit neměla, ale nemůžu si pomoct. Dokonce mu chvílemi oplácím úsměvy. Upřímně. Je to příliš opojné.

Deinera vedle mě si užívá stejně tak. Věnuju jí letmý úsměv. Při další otočce už to ale není ona. Je to ta dívka z obrazu. V modrém. Mercedes!

Vykulím oči a chci na to Sotora upozornit, ale nezdá se, že by mě slyšel. Že by si čehokoli všimnul.

Zmateně se po dívce otočím, ale to co uvidím....... Polije mě studený pot. Tohle přestává být krásný sen. Spíš noční můra!

Mercedes odlétne jako suchý list a krve je čím dál víc.

"Terry..." vydechnu hrůzou a tenhle vzdech mi unikne nahlas, do ticha naší ložnice.

"Kdo to je?! Kdo...???" To už ale zjistit nestihnu. Soter mě nenechá.

"Ne! Kdo??!" vyhrknu nahlas a prude otevřu oči. Musím ho vidět!!!

Dívám se do tmy našeho pokoje, Terry oddychuje vedle mě. Ne úplně klidně. Také se mu něco zdá.

Najednou mám pocit, že tu není bezpečno. Všechna ta tajemství hradu Melebork a jeho obyvatel mi pěkně lezou krkem!

Posunu se trošku blíž k Terrymu a opatrně mu vklouznu rukou do dlaně. Potřebuju cítit jeho teplo, abych se dokázala zklidnit. Tentokrát je to bez vášně, jen chci cítit bezpečí.

Pomalu položím hlavu na polštář jen kousek od něj, jemně svírám jeho prsty. Pevně zavřu oči a uvažuju, jestli se ten sen vrátí. Kdybych věděla, kdo stál v tom šeru...

V ten moment sebou ale Terry škubne a prudce se probudí.

"Byl to jen sen..." zašeptám opatrně, abych ho nevylekala ještě víc. Jemně stisknu jeho dlaň, aby se opravdu probral.

Vlk
23.4.2016
11:47:18
Služební část hradu Melbork by nejspíš řekla, že hrad byl té noci nezvykle klidný. Mladí společníci jeho mladé výsosti Sotera nepopíjeli dole v malém rytířském sále, jak měli ve zvyku, paní Heidrun se nevztekala na služebnictvo, z pracovny Pietra syna Patrikova se neozývaly žádné výbuchy.
Dokonce to vypadalo, že snad všichni pokojně spí. Všichni až na štíhlou postavu ženy, zahalené v plášti, která pospíchala chodbou směrem k modlitebnám, aby se setkala se zavalitým mužem v kápi.

Tina strávila celou noc v pokojích Kenzyho Sala, řečeného Půlkrysa a obratně zvolenými jedovatými poznámkami ho vyprovokovala k takovým výkonům, že ho zcela vyčerpala. Poté, co asi popáte vybičoval vyčerpané tělo k dalšímu neuvěřitelnému výkonu, spal s hlavou zvrácenou dozadu, hlasitě chrápal a jeho mladistvá přitažlivost vzala za své.
Tina mu obratnými prsty prohledávala šatstvo rozházené po pokoji a snažila se o mladíkovi zjistit co se dá, instruovaná Minnie, že každá drobnost může být užitečná.

Kianga ležela na zádech na svém lůžku, ruce měla složené na prsou a tak trochu vypadala jako ebenová socha na rakvi nějaké předčasně umřelé krásky.
Cora oproti tomu spala neklidně. Několikrát za noc se vzbudila, prudce se posadila na posteli a zadívala se ke dveřím, jestli náhodou neuvidí Mela, posedlá strachem, že zaspí ráno a moment, když si přijde pro Nestora.

Melwin usnul tvrdým spánkem spravedlivého a pracovitého člověka, který odvedl svou práci a udělal to dobře. Tedy první část noci.
Tu druhou zaplnily jeho mladou mysl divoké sny a představy, které tak často a rády pronásledují právě mladé muže.
Figurovala v nich nejdříve Tina, ale pak se její tvář změnila v ironický úsměv Cory a její mnohoznačné výzvy a legrácky.
Nebyla to lehká noc.

Nyskel nakonec usnula daleko dřív než mohla doufat. Unavená a neklidná, s nervovou soustavou napnutou jako struny na harfě.
Její sny byly podobné.
Oblékala si za pomocí jedovaté Cory těžké vyšívané šaty a vcházela do velkého hradního sálu, aby tančila s Gunterem na své vlastní svatbě. Svatbě pořádané Heidrun.
V sále hrála překásná hudba a u dveří ji čekal její tanečník.
Nebyl to ale Gunter, ale Soter.
Odvedl ji na parket a kroužil s ní ve vážných kruzích po parketu, hudba omamě opájela uši a Soter se na ni zubil svůdným úsměvem a vyprávěl ji o svém dětství.

Kousek od ní tančila Deinera s Thibautem, ale když s ní její tanečník zatočil ve vášnivé otočce, Nyskel si uvědomila, že je to její matka. Mercedes.
Dívala se na ni, lesklé lokny rozhozené po zádech a z očí ji po tvářích stékaly krvavé slzy.
V tu chvíli si Thibaut uvědomil, s kým to tančí a prudce ji od sebe odstrčil.
Štíhlá žena zavířila sálem a upadla na zem kousek od Nyskel. Modré šaty rozprostřené kolem sebe jako okvětní lístky. Živůtek utopený v krvi.
Nevydala ze sebe ani hlásku, ale to už za ni stál Gunter z Tronje. Gunter v šatech, které příslušely jeho stavu, zvedl ji ze země a přivinul ji k sobě, aby ji poskytl oporu.
Otočil se a ukázal v obviňujícím gestu kamsi za sebe. Do tmy, kde v šeru mezi sloupy někdo stál. Než ale Nyskela stačila rozeznat rysy toho, kdo se skývá ve tmě, vzal ji Soter za ruku a odvedl ji pryč.


Ani Gunterovi netrvalo příliš dlouho, než se mu podařilo usnout. Jeho metoda odvádění pozornosti zafuntovala dobře. Možná proto, že léta cvičil vůli, aby v sobě ovládl moc a vliv Vlka, těžko říci.
Kažodpádně se ocitl přesně tam, kam ho vedly jeho myšlenky.
Na lovu.

Pronásledovali jelena. Nahnutí v sedlech, s očima přilepenýma na cestu, na které mizel ocas posledního psa ze smečky.
Soter, on, Byrr, Tyf a Nyskel. Přímo vedle něj ujížděl Ardet Dei se svým výsměšným úsměvem.
Ardet soupeřící s ním, kdo jelena dostihne dřív. Ardet s krví klokotající lovem. Stejný jako on sám. Vlk.
Lovící Vlk.

Nedokázal vnímat nic jiného než divokou štvanici. Dokonce i Nyskel se mu ztrácela kdesi v mlhavém přikrovu.
Přesně do okamžiku, kdy dostihli jelena, obklopeného dorážejícími psy a on se na ni otočil s otázkou, jestli ho chce zabít.
Podával ji kuši, ale jelen se v tu chvíli proskočil mezerou mezi dvěma psy a vrhl se v panické hrůze přímo na ni.
Gunter zděšeně pobídl koně, aby se dostal před ni a jelen mu mohutným parožím probodl bok přesně v místě, kde ho potrhal medvěd v údolí.

Slyšel zvuk trhaného masa, tupý úder jeleního parůžku o kost ve svém vlastním boku a mysl mu zakalila bolest.
Bolest tak hrozná, že ho přinutila zalapat po dechu a otevřít oči.


Gunter
21.4.2016
18:52:18
Sotva se moje hlava dotkne polštáře, zavřu pevně oči. Je to nejlepší způsob, jak si udržet čistou hlavu.
Nevidět. Nemyslet. Necítit.
Opakuji si tahle tři NE s urputností mezka, který nechce sedlo.
Snažím si z hlavy vyhnat jakoukoliv myšlenku na ni, jakoukoliv představu a přičinlivě ji plním nezávadnými výjevy.
Křivý klíč, moje sestry, Herlan, Truchlivé hory....Ruth. Ruth a Maud.
Jejich tváře jsou nejúčinější. Silné a přitom, díky Maud, i čerstvé.
Její podoba. Vzpomínky. Silenka ráchající se v potoce.
Silenka se zašitými ústy.
To se ukáže být nejúčinějším. Ve světle téhle vzpomínky jde všechna romantika stranou.
Stisknu pevně víčka a raději nemyslím na nic.
Tedy na nic kromě ní.
Sakra.

Znovu se pustím urputně do boje a to, že je otočená tváří ke mně, mi pranic nepomáhá.
Lov.
Pojedu na lov.
Zkouším to a povolám na pomoc Vlka.
Představa jak noří tesáky do jeleního hrdla by se mu mohla líbit.
Zavyje a já si nejsem jistý, na co vlastně reaguje.
Nevadí.
Jedeme lovit, musím se soustředit nebo nakonec skončím někde se zlomeným vazem.

Jestlipak to Nys zvládne ujezdit? Napadne mě, ale už je to jenom stín myšlenky. Konečně se začínám nořit do snů.....

Nyskel
17.4.2016
22:39:26
"Co bude dál? Jak to bude dál? Kdy tohle překonáme? Kdy to já překonám?!" napětí sice trochu polevuje s tím, jak Terry tišše oddychuje vedle mě a nedělá vůbec NIC, ale všechny ty otázky na mě dorážejí jak špačci!

"Měla bych se k němu přitulit? Nebo si aspoň lehnout blíž?" hlodá to ve mně. Moc bych chtěla. Strašně, hrozitánsky moc. Ale něco mi říká, že to vůbec není dobrý nápad.

V myšlenkách si opět vybavím ten polibek. Náš... zásnubní. A vášeň, kterou okamžitě rozproudil v mých žilách. Zamotala se mi hlava a měla jsem pocit, že se vznáším.

"A chtěla bych znovu. Vznášet se s Terrym... Jenže... Co když potom přijde pád?! Tvrdý a zatraceně bolestivý! Chci to vážně riskovat?! Je to tak... křehké."

Svíjím se jak užovka pod okovanou botou. A přitom si tohle všechno dělám já sama. Tohle je... příšerné!

Terry se pohne a já ztuhnu. Vzrušení mi vystřelí do celého těla. "To vážně stačí tak málo?!" upřímně mě to překvapí, div nevyjeknu.

Ucítím jeho hřejivou vůni, jak se ke mně nakloní. Zavřu oči, víc dělat nemůžu. Tělo napjaté jak tětiva.

V ten moment se zase vzdálí. Jen trochu, ale pomůže to. Do tmy zazní jeho sametový hlas. Ještě mi pár nádechů trvá, než přiškrceně šeptnu: "Tobě taky..."

"Krásné sny?! Sny?! Můj sen leží vedle mě. Tak jak můžu jít spát?!"

Opatrně se otočím na bok, tváří k Terrymu. Neposunu se blíž, to se neodvážím. Ale aspoň takhle chci být s ním.

Budu tiše vzdychat a trpět, než má mysl odpluje do snů. Ve kterých, kdo ví, bude možná právě on. A já nebudu tak svázaná svým strachem a obavami. Ano, tenhle sen by byl snad ještě krásnější než skutečnost.

Snad přijde. Snad přijde brzo...

Gunter
17.4.2016
21:55:05
Jsem rád, že souhlasí. Na další napětí a souboje sám ze sebou nemám sílu. Navíc, těžko zaručit výsledek a ona by mi to nejspíš nikdy neodpustila.
"Dobrou noc, Nys." Řeknu tiše do tmy a snažím se nevnímat, jak je blízko a jak opojně voní.
Dnes ne!
Dnes nesmíš!
Nesmíš to pokazit!
Opakuji si jako zaklínadlo, ale ještě než usnu, unavený neustálými boji s vlastní houževnatou touhou, dovolím si maličký hřích.

Přitáhnu si její hlavu k sobě, krátce a možná zbrkle a políbím ji do vlasů.
Nic víc se neodvážím. Ani ne tak ze strachu, že by mi vyškrábala oči, jako z obav, co všechno bych dokázal napáchat já.
"Krásné sny, lištičko." Zašeptám ji do nazrzlé hřívy vlasů a pak už ji rychle pustím a zavrtám tvář do své vlastní paže.
Tam je to bezpečnější.

Nyskel
17.4.2016
19:25:15
Mno....... Je to... matoucí a rozpačité.

Ležím, přikrytá až po bradu a napnutá jak struna. Přemlouvám se, abych se aspoň trochu uvolnila. Vždyť se nic neděje, ne? Ale mé tělo má jiný názor. A já mu ho ne a ne vymluvit.

Terry zalehne vedle mě a vypadá dokonale uvolněný. "Jak to, herdek, dělá?!" vztekám se v duchu. Připadám si teď neskonale trapně. "NIC se neděje!" zavrčím sama na sebe v duchu.

Jestli chci, aby se něco dělo? Urputně a zoufale ne, ale má zvědavost tlačí stejně urputně opačným směrem. Výsledkem je všechno to napětí a tlak uvnitř mých svalů.

Zhluboka se nadechnu, abych získala aspoň trochu rozvahy.

"NIC se neděje, vidíš? Terry je... rozumný! Ano, rozumný. Takže klídek!" je to trochu lepší.

"Ne, souhlasím... úplně... naprosto..." vypotím tichým hlasem, aby v něm nebylo tolik patrné napětí, které cítím. "Dobrou." špitnu ještě a zadívám se do tmy nad našimi hlavami.

Jindy bych usnula, jako když mě do vody hodí, ale někde vzadu mi pořád štěbetá hlásek plný rozporů a zvědavosti. Naprosto neodbytně se zabývá tím, jak asi usínají snoubenky, jestli by neměly svého snoubence aspoň poslíbit, jak se asi probouzejí, jestli se před svým snoubencem převlékají, jak................ UCH!

Při tom všem přemýšlení bezděky hladím palcem hladký kroužek na prsteníčku.

Gunter
17.4.2016
18:14:40
Fajn. Takže čaje nebude. Ve své podstatě s tím nemám problém. Sice bych si něco horkého do žaludku dal, ale je fakt, že se mi dolů taky moc nechce.
Únava na mě dopadá čím dál tím víc a tak nějak toho bylo dost.

Nyskel zapluje do postele dřív než stačím mrknout, takže mi nezbyde, než se taky hodit do spacího gala. Je to podivně rozpačité, přestože rozhodně nemám v plánu se z pravomoci čerstvě uznaného snoubence na ni vrhnout, je tu v pozadí nesmělá myšlenka, že bych vlastně mohl.
Zaženu ji právě tak rychle, jako se nachystám na spaní, protože dobře vím, že s Nys je třeba zacházet jako s porcelánem.
Každou chvíli se může rozbít.

Vklouznu vedle ní a pohodlně si založím ruce pod hlavu.
"Dneska bych navrhoval vypustit příběhy a zpěv. Ze všeho nejvíc potřebujeme spánek. Nebo máš jiný názor?" Zadívám se na ni po očku a snažím se nasadit neutrální, přívětivý úsměv, aby věděla, že se nemá čeho bát.

Melwin
16.4.2016
22:03:27
Vedle, v pokoji, jsou ještě slyšet tlumený hlasy, ale mám svejch myšlenek dost nato, aby poslouchal.

Opláchnu se, svlíknu se do spodků, natáhnu na sebe halenu na spaní a zapluju.

V hlavě si přehrávám dnešní den a čím dál tím častějc se mý myšlenky vracej ke Coře. A co je zvláštní, vůbec mi to nepřijde divný...

Nyskel
16.4.2016
21:56:59
Dveře cvakly a mně se uleví. Dneska toho bylo až moc na to, abych ještě chtěla řešit nějakého ducha. V myšlenkách zadoufám, že ta dotyčná má dost slušnosti a nepoleze za námi až sem. Rozhodně ne dnes.

Přejdu k truhle a shodím Tinin župánek. Uložím ho na ni a otočím se k Terrymu. "Já na čaji ani netrvám."

Už se nadechuju, že se jen potřebuju trochu zahřát, když si uvědomím, jak se Terry uculuje. Mnohoznačně? Významně? Ztuhnu a tváře mi zalije ruměnec.

Rozpačitě se pousměju a uhnu pohledem. Najednou nevím, kam s očima.

Je to zpátky. Ta drásavá kombinace nejistoty a nadšení. Strachu a očekávání. Sakra! V ten moment zmizí má únava jak mávnutím proutku a vystřídá ji obezřetné napětí, které navíc, k mé smůle, značně zaujme i Vlčici. Cítím, jak zpozorněla a zvědavě větří. K ničemu mě netlačí, ani nečíhá. Je prostě zvědavá.

Postel. Drž se plánu!

Vklouznu do pokrývek jak lasička, pohledu na Terryho se snažím nějak nenápadně a elegantně vyhnout. Viděl by v mých očích všechny ty zmatky... I když, Vlkovi v něm to zaručeně neujde. Ach jo...

Cora
16.4.2016
19:31:14
"Kdepak. On mě otravovat nebude." Vyhrknu a pověsím se Nestorovi kolem krku. Najednou se k němu upínám. Nechci, aby šel pryč a ten fakt mě mimořádně štve. Nikdy jsem ničí společnost nepotřebovala, nikdy jsem po ničí netoužila, ne od dob, kdy jsem vlastnoručně podřízla toho, o kom jsem si myslela, že už se mnou bude napořád.
Tím moje touha s někým sdílet svoje já pominula. Definitivně.
Až na Min, která mě vytáhla z bahna a ke které jsem byla připoutaná vděčností a přátelstvím.
Pevným a nezlomným.

A najednou se objeví kluk, s kterým je mi zčista jasna fajn a docela sobecky bych ho chtěla vlastnit.
Nebo tak něco.
Jen pro mě.
Aby tu byl okolo mě, dával na mě pozor a říkal mi, že se mám šetřit.
Podivný.
Hajzlovský.
Nebezpečný....

Jen kývnu, když slíbí, že ho vyvenčí a málem vyhrknu, že to zvládnu taky. Jenže to by nepřišel...
A představa, že se nečekaně objeví tady brzy ráno, až budu spát a budu tady sama....
No, není to zas tak úplně špatná představa.
Nejdřív jsem chtěla Kian poprosit, aby tu se mnou zůstala, protože je mi jasný, že se Tina už neobjeví, ale ve světle novejch skutečností....

"Dobrou..." Brouknu v odpověď a jen se za ním zavřou dveře, začnu přemlouvat Kiangu, že by měla jít dohlédnout na Min.

Gunter
16.4.2016
19:17:40
Přejdeme do našeho pokoje a když za sebou zavřu dveře, tak nějak s úlevou si vydechnu. Sice jsme pořád v jámě lvové, ale tak nějak je to tu aspoň prozatím naše. Navíc to NAŠE nabývá nového významu. Zavírám dveře pokoje, kde budeme první noc jako opravdoví soubenci.
S úlekem si uvědomuji, že se naprosto všechno změnilo. Že to, co byl jen bolavý sen pohřbený uprostřed noci, je najednou realita. Navíc realita, kterou chtěla i ona.

Tvář se mi samovolně roztáhne do připitomnělého úsměvu.
Dojem naprostého uvolnění ještě zesílí. Zadívám se na naše přirozeně propletené prsty a usměji se.
"Tak jak? Jdeme rovnou spát, nebo by sis raději dala před spaním ještě ten čaj?"" Zeptám se, protože jestli pro něj mám jít, tak teď.

Nyskel
13.4.2016
20:46:55
Terry se očividně mé dlaně také nepotřebuje zbavit, a tak z pokoje odcházíme ruku v ruce. Je to zvláštní. Ještě pořád je v tom něco... přinejmenším neobvyklého.

Je to něco jiného - říct si to za zavřenými dveřmi, nebo to takhle dávat najevo před ostatními. Ovšem... oni si myslí, že jsme snoubenci. Nebo by si to aspoň myslet měli. Takže jediné, které to přijde tak krásně zvláštní, jsem já.

Měla bych si zvykat!

Opět přejedu bříškem palce po hladkém kroužku. Pořád tomu ještě nemůžu nějak uvěřit...

Melwin
13.4.2016
20:41:57
"Ale já to udělám rád! Opravdu!" vyhrknu a moje černý svědomí nabyde barvy povidel.

"Chjo. Snad se pan Gunter nenaštval, že jsem tady chtěl zůstat s Corou. Ale chtěl jsem na ni jen dohlídnout, je to holka pitomá a ztřeštěná..." snažím se uchlácholit vyčitky. S panem Gunterem se ale nehádám. Rozhodnul. A to on umí.

Vyšumí ze dveří i s Nyskel. Já přeci jen ještě chvilku otálím. A stojí to za to!

Cora se zdá totiž návrhem ohledně Nestora nadšená. Až mě překvapí, jak moc.

Přejdu ke psovi a dobrácky ho podrbu na hlavě. "Nebude kňučet. Je dobře vychovanej, že jo, Nesi!" zakončím to poplácáním na krku. "Budeš hlídat paničku, jasný! Ani se od ní nehneš! A žádný vytí! Jen kdyby šlo do tuhýho. To pak trhej!!" dávám mu ještě pokyny, i když je to spíš pro Coru, než pro něj. Nestor ví, co dělat, i bez mejch pokynů.

"Kdyby vás tady nějak otravoval, jen mi ho strčte za dveře a já už se o něj postarám. Jinak brzo ráno si ho vyzvednu a skočím ho vyvenčit. Ale budu jako myška, abych vás nepobudil." slíbím.

"Tak jo, nezbejvá, než vám popřát sladký sny, milý dámy." teď už vážně musím pryč. Jinak to bude trapný.

Otočím se ke dveřím a vyjdu jen s velkou neochotou. Kdyby to nebylo blbý, klidně bych si tam ustlal na zemi. Kvůli Nestorovi, samozřejmě! Protože si nemůžu bejt jistej, že nebude vyvádět. Jak jinak...

Vzdychnu a odšourám se do svýho pokoje.

Cora
12.4.2016
23:15:30
Urputnej pohled do zdi mi vydrží přesně do doby, kdy Mel zmíní, že hodlá spát v předpokoji těch dvou.
Otřesu se.
Tak jsem si za poslední hodiny zvykla, že je s námi, že mi tak nějak vůbec nedošlo,že tu asi nezůstane. Že patří k lovci, ne ke mně. Teda jednou asi bude patřit k Masce jako já a to brzy, ale dokud je tu Terry mám smůlu.
A tady je fakt jako jeho panoš.
Ups.
Zabolí to.

Zahuhlám cosi jako odpověď na tu dobrou noc a pak mě úplně odzbrojí tou nabídkou se psem.
Pomalu se otočím.
"Jako fakt?
Ty mi ho tu necháš?"
Pohled mi zaletí k černý doze a mimoděk se rozjasní.
Ta představa není vůbec špatná.
Jako chlap v posteli je lepší, ale někdy taky ne a ten pes...začíná se mi hromsky líbit.

"Opravdu si ho tu můžeme nechat? Nebude kňučet? Přeci jen je zvyklej asi nejvíc na tebe." Namítnu a snažím se zamaskovat dychtivost ve svým hlase.
Skoro nepřítomně pokynu těm dvěma, kteří se sunou pryč a očima kloužu z Mela na hafana a zase zpátky.
Nes, jako by věděl, že je řeč o něm, mohutně bafne a zavrtí ocasem.

Gunter
12.4.2016
23:08:50
"Pro čaj chodit nemusíš, tak jsem to nemyslel. Zajdu si pro něj sám. Jen jsem zmínil, že mám na něj chuť. To, že jsi můj panoš, neznamená, že mi musíš posluhovat. A je samozřejmé, že budeš spát vtom předpokoji. Je pro tebe přichystaný. Říkal jsem to."Připomenu vlídně a překvapeně zamrkám, když dívkám nabídne, že tu Nestora nechá. Co jsme ho našli v Pírku, tak se od toho psa neodloučil.
Zdá se, že mu Cora nějak utkvěla v hlavě. Ušklíbnu se vesele na Nys a zase ji trochu přitáhnu k sobě.
Líbí se mi, jak je blízko.
Líbí se mi, že mě drží za ruku.
Je to nezvyklé a velmi důvěrné a já si hodně rychle začínám zvykat.
A rád.

Co nejvlídněji se rozloučím s oběma dívkami i s Melem, který ještě otálí, jak se Cora rozhodne a zamířím ke dveřím.
Nys si vedu s sebou.
A pořád se mi to líbí.

Nyskel
12.4.2016
22:25:50
Cora se vzteká, jak křeček, ale to je taky tak to jediné, co může. Terry rozhodnul. A přes to povoz nejede!

Luk? Pro mě? Vážně? "No, jestli ho potřebuju aspoň na okrasu, tak proč ne." ušklíbnu se. Vzpomínám si na své roztěkané výkony a opravdu si nejsem jistá, že bych na honu měla střílet.

Mátový čaj. Horký!

Po zádech mi přejede husina. Změřím si župan, který mám půjčený od dívek. "Nevadí, když ho vrátím až zítra?" optám se Cory. Ale tak nějak jsem si jistá, že Tina ho už dneska potřebovat nebude.

Na okamžik zaváhám, jestli nepustit Terryho ruku. Doteď to bylo takové nenápadné gesto, když jsme stáli vedle sebe. Ale nemůžu se k tomu donutit. Takže to prostě neudělám!

Ano, dnešek byl vážně dlouhý!
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.