abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Vlk
12.6.2016
10:21:35
Tina kráčí po tvém boku pomalu, ale vcelku jistě. Nepotácí se a s tvoji oporou dojde až k potůčku, který opravdu bublá nedaleko. Krev z rány na její hlavě stálé vytéká a stéká ji klikatou cestičkou po tváři dolů.
Vypadá to svým způsobem zvláštně na nepatřičně, u vždy tak dokonalé Tiny.
Jako když někdo surovou rukou počmárá krásný obraz.

Potůček uhání přes kameny a je dravý a rychlý. Na jeho břehu je spousta balvanů a popadaných větví.
Je poměrně široký a nejspíš i pořádně studený.

Gunter
12.6.2016
10:18:28
Jsem zahlcený.
Ponořený do strachu a zuřivosti.
Obklopuje mě ze všech stran.
Zemitá, syrová, všepronikající.

Kanec uhání po cestě hlava nehlava a za ním smečka ňafajících psů.
Jsou otravní a neúnavní.
Nenávidí je.
Nenávidí jejich vrčící tlamy a svítící bílé zuby.
Nenávidí řev linoucí se z otevřených mord.
Jejich dychtivost.

Zná je. Jeho tělo už mělo s pár takovými čest.
Pár takových rozpáral svými kly, až mu jejich krev naplnila tlamu.
To bylo krásné.
Jejich zuby v jeho mase už méně.

Nedostanou ho.

Vrhne se hlava nehlava křovím, ale oni ho následují a za nimi....
Lovci.
Lidé s oštěpy a létajícími šípy.
Bodaví. Hroziví.
Věčně hladoví po kořisti....
Lidé, vlci a psi.
Společně.

Nořím se do jeho pachu a oči mi září čím dál jasněji. Vzrušení mě ovládá a propoujuje se se vzrušením těch dvou, co cválají po mém boku.
Půlkrysa a Tyf.
Dávno jsme se dostali do čela a rychlost, kterou se ženeme za kancem je přímo vražedná.
Nemůžeme jinak.
Žene nás pud, který se s loveckým nadšením lidí nedá srovnat.

Koně, nakažení tím šílenstvím, které nám bouří v krvi a vrhají po nejistém terénu bez ohledu na to, jestli si zlámou nohy nebo ne.
Bělma vytřeštěná, nozdry rozšířené.

Někde na okraji vnímám i jinou zvěř a jiné pachy, ale nejsou důležité.
Důležitá je horká klokotající krev kance a jeho zuřivost, která ho brzy stočí z útěku do útoku.
A až se to stane, budu tam.
Já i oni.

Vlk
12.6.2016
10:06:43
Melwin

Nevypadá to, že by Byrr dívku hledal. Jde na jisto. Vede svého koně přímo k ní a vůbec se netváří překvapeně. Spíš popuzeně. Dojede až k ní a chvíli k ní shlíží ze sedla svého velkolepého vraníka s hustou vlnitou hřívou. A tváří se zatraceně přísně.
"Jak můžeš takhle riskovat, Dein! Les je plný lidí! Co kdyby tě někdo viděl!" Zabasuje mocným hlasem a plavovlasá dívka se trochu přikčí před hněvem, který v něm zní. Přesto se odpoutá od kamene a pokročí k němu. Natáhne ruku a dlaní se dotkne jeho nohy ve vysoké jezdecké botě.
Zamračená tvář rámovaná vousem se k ní otočí a ty si všimneš i na tu dálku, že jeho oči přece jen trochu zněžní.

Pak seskočí z koně a obejme ji.

Nyskel
3.6.2016
22:44:53
Vytáhnu Tinu pomalu na nohy.

Přehodím si její paži přes svá ramena a pravou ruku jí provléknu kolem pasu, abych ji mohla přidržovat.

"Dobrý? Kdyby to na tebe bylo moc, řekni a sedneš si." ujistím ji. Je vlastně jako věchýtek. Neváží víc než srna. Trochu nevhodný příměr, ale sedí k mému vlčímu životu.

Když míjíme Bellu, natáhnu levačku a přehodím její otěže přes větve lísky. Nechci Tinu táhnout na zádech až na Melebork.

"Klid, Bello, za chvíli jsem zpátky." šeptnu jí ještě bezděky.

A jak tak šeptám Belle, napadne mě, že bych možná mohla pošeptat i Terrymu, co se děje.

On je ale možná ještě v divoké honitbě a kdybych ho vyrušila, mohl by i srazit vaz.

Proto jen opatrně natáhnu mysl jeho směrem a snažím se odhadnout, jak si vede. Nic se neděje, takže pokud mu tohle oznámím až za chvíli, určitě to počká.

Vlk
3.6.2016
22:34:13
Nyskel

Tina zamyšleně našpulí pusu a pak se zadívá mezi stromy.
"Je to kousek, támhle po té cestě, co jsem po ní přijela. Myslím, že to bez problému dojdu, když se do tebe budu moct zavěsit.
Ta studená voda by mohla pomoct. Pořád to teče."
Zamračí se na zakrvácené prsty a natáhne k tobě ruku, abys ji pomohla vstát.

Melwin
3.6.2016
22:33:40
Jak tak pozoruju Deineřin výraz, naskáče mi najednou husí kůže a cejtim skoro stejný vzrušení jako ona. To je to vážně tak nakažlivý?! Ale je tak natěšená, že k tomu prostě nejde zůstatat úplně lhostejnej.

I když... měl bych si přiznat, že je to možná tím, že jsem v posledních dnech podobný chvíle sám zažil a že tak zůstalo jen u toho natěšení. Už mi z toho trochu hrabe.

Měl bych vyklidit pole. Hrabátko by mě mohlo chtít vyzvat na souboj nebo tak něco.

Jenže v ten moment ztuhnu! "A kurva..." uklouzne mi v duchu.

Na koni na protější straně se vyloupne její osobní strážce.

"Měl bych ji z toho vysekat! Možná bych mohl vylízt z křoví a rychle to zahrát do ztracena, jako že sem hrozně šťastnej, že jsem ji našel, protože jsem tu zabloudil a tak."

Jenže pak mě napadne ještě horší varianta. Že by si Byrr mohl myslet, že tu Deinera čekala na mě. Hergot!!!

Tahle myšlenka je přesně to, co mě ještě zdrží v křoví.

Jsem v loji a je mi to nad slunce jasnější. Jenže teď se odtud nemůžu ani pohnout, protože kdybych se pokoušel zmizet, bude to vypadat ještě blbějc. Co teď?!

Čekám, že každým okamžikem uslyším hromotlukův přísnej hlas. A hned potom vyhmátne mě a mám to spočítáný.

Sbohem, pane Guntere, sbohem Masko. Tohle prostě nepřežiju! Když mě on nesežere zaživa, podá si mě Soter...

Vzpomenu si na kobku a zuboženou Coru v ní a je mi najednou strašně líto sebe samotnýho. A to všechno jen kvůli tomu, že jsem se ztratil v lese. Jak poslední pako! Idiot!

Vlk
3.6.2016
22:21:54
Melwin

Podaří se ti schovat do křoví právě v okamžiku, kdy jezdec vjede na volné prostranství a Deinera se vzrušeně napřímí. Dlaně přitisknuté k hrudi, oči rozšířené očekáváním, zhluboka oddychující...
Na jejím rozčílení je něco nesmírně přitažlivého.
Prastarého.
Živočišného.
I v tváři vypadá jinak. Méně upjatě, méně vzdáleně a vznešeně.
Najednou je to živoucí, dýchající dívka, která dělá to co chce, ne to co musí.

Jezdec projede pod větvemi mohutného buku, skloní hlavu, aby se neudeřil a pak ji narovná a ty málem vyjekneš úžasem.
Očekával jsi tvář Thibauta z Varnavy tak silně, že tě Byrrova vousatá tář opravdu překvapí.
Tohle nedopadne dobře....bleskne ti hlavou, protože je ti jasné, že je dostaveníčko překažené. Jestli sem Varnavy dorazí právě v tuhle chvíli, bude nejspíš navíc docela velký průšvih.
Pro šlechtickou dcerku se asi zrovna nehodí, scházet se tajně v lese s mužem.
Byť by byl urozeného původu.

Nyskel
3.6.2016
22:18:36
Ne, Tinu to nepřejde, ani kdyby měla duši vypustit!

Odevzdaně se ušklíbnu. "Chápu. Utekl by ti výdělek..." Až mě překvapuje, jak rychle jsem si na tenhle pokřivený svět zvykla. Tohle jsem totiž řekla bez jakékoli stopy ironie nebo pohrdání.

I když držím hadřík přitisnutý na ráně, krvácení nepřestává. Starostlivě se zamračím.

"Jak daleko je ten potok? Zvládneš tam dojít, nebo to znamená dostat tě do sedla?"

Vlk
3.6.2016
22:15:47
Nyskel

Tina se poslušně posadí na jeden z kamenů trůnících v trávě a pro jistotu se o něj oběma rukama opře.
"To teda jo." Zahuhlá, ale pak se vesele zašklebí.
"Hádám, že Půlkrysu moje hlava vůbec nezajímá. Toho zajímají úplně jiný části mého těla. Divila by ses." Utře si krev z očí a přimhouřenýma očima na tebe pohlédne.

"Ale nemusíš se bát, já do izolace nepůjdu, tohle bude dobrý. Jen kdyby to chtělo přestat téct. Prd vidím."

Nyskel
3.6.2016
22:03:00
Slituju se nad ní. Skoro jí to i věřím, že ji to mrzí. Ale čert to vem. I jelena se smečkou.

Pevně ji chytím za rámě. "Sedni si, ať se mi tu neskácíš." zavelím, ale můj tón je spíš shovívavý.

Vezmu její plátýnko a vyměním ho za to své, už vydatně prosáklé. "Možná ten potok není tak špatný nápad." zamumlám si napůl pro sebe.

"Když to půjde dál tímhle tempem, může Maska zavřít." utrousím kysele. Cora mimo provoz, teď i Tina... "Kenzy bude zklamaný, když půjdeš na marodku i ty."

Jo, rejpla jsem si. Prostě mi to přinesla slina na jazyk a já to nespolkla. Proč taky...

Vlk
3.6.2016
21:56:17
Nyskel

Tina se s tvojí pomocí pomalu posadí a zatřepe rázně hlavou. Vzápětí se zapotácí.
"A kurva, jak by řekla Cora, to byl sakra hloupý nápad. Motá se mi palice.
Asi máš pravdu, s tím běháním po lese."
Dodá mumlavě.
"Nejraději bych si nafackovala, docela jsem se na tu štvanici na jelena těšila. Navíc jsem to asi zkazila i tobě, viď?" Kaje se.

Nejistě se postaví a opře se o tebe, aby získala rovnováhu. Pak vyloví z brašničky u pasu čisté plátýnko a podá ti ho.
"Podíváš se mi na to?" Zeptá se zkroušeně a skloní hlavu. Krev z rány na temeni ti skane na ruku a tlumený vítězný štěkot psů ti prozradí, že jelena dostihli. Vlčice na okamžik toužebně zavřeští, ale netroufne si podlehnout instinktům. Máš ji zcela pod kontrolou.

Nyskel
3.6.2016
21:20:26
Našpulím pusu, ale nakonec neřeknu nic. Tina. Už zcela probraná a zcela svá. Je těžké uvěřit, jak nevinná a bezbranná se zdála před malou chvilkou.

Pomůžu jí do sedu a podívám se lépe na ránu na hlavě. Stále to ještě krvácí.

"Určitě bys to zvládla, ale musely bychom nejdřív najít tvého koně. A v tomhle stavu rozhodně po lese běhat nemůžeš." odtuším suše. Nehodlám s ní moc diskutovat.

"Hon už jsi stejně propásla, tak teď nemá cenu hrát si na hrdinku."

Pokrčím rameny a pomůžu jí na nohy. "Nejdřív bychom ale měli zastavit tu krev." Nejsem felčar, ale když to začneme hned ráchat, rána se nezatáhne. "Pak ti můžu udělat studený obklad z toho potoka, aby to trochu splasklo." dodám smířlivě.

Takhle jsem si dnešní hon vážně nepředstavovala... Místo abych vyzvídala od Deine, budu muset odvézt Tinu. Ale co. Hlavně že je v pořádku. Teda aspoň to tak zatím vypadá.

Vlk
2.6.2016
19:48:30


Když se dotkneš rány na hlavě, Tina přidušeně vykřikne.
"Jau, bolí to jak čert. Takže jsem zhučela dolů, co? Dobře mi tak, mám se pořádně dívat, ale já tu větev fakt neviděla." Zamračí se otráveně.
" Kde je můj kůň? Já přece zvládnu jet sama. Nic mi není, jen mě bolí pekelně hlava. Nemohla bys mi to nějak utřít? Kousek odtud je potok. Jela jsem přes něj...."

Melwin
2.6.2016
19:20:18
Pozoruju její výraz a trochu se uklidním. Vypadá napjatá, ale tak nějak hezky. Proč by tady...

A pak mi to dojde. Teda, jistej si bejt nemůžu, ale není to tak těžký uhodnout, když se konečně měla možnost zbavit povedenýho bratříčka i ty starý čarodějnice!

Měl bych se zdejchnout, nic mi do toho není, ale... Nějak se nemůžu odlepit. A než se rozkejvám, ozve se dusot kopyt.

Zadržím dech a natlačím Nevilla obezřetně ještě víc za křoví. Co když to není hrabátko? Sluší se, abych na milostslečnu dohlídnul. Kdyby se jí mělo něco stát, vyčítal bych si to. A kdyby na mě měli přijít, prostě jen přiznám barvu, že sem se ztratil. Co je na tom...

Jo, okecávám si to hezky, ale ze všeho nejvíc jsem zvědavej, jestli jsem si tipnul správně.

Nyskel
2.6.2016
19:15:53
Konečně otevře oči. A jakmile tak učiní, to kouzlo bezbranné holčičky se rozplyne.

"Musela ses praštit o nějakou větev." odpovím jí tiše. Jestli jí teď třeští hlava, neměla bych mluvit moc nahlas.

Zalovím ve svých sukních a vytáhnu kousek jemné látky, kterou jsem měla ve skrytém kapsáři. Snad kapesník. Já to moc nezkoumala. Ale jak se teď hodí...

Natáhnu ruku k veliké bouli a opatrně na ni přitisknu šedavý hadřík. "Zvládneš se vyškrábat ke mně do sedla? Pěšky by nám to trvalo asi dost dlouho."

Vlk
2.6.2016
19:11:20
Mel

Stojíš nehybně v křoví, v ruce ohlávku svého hnědáka. Tiskneš jeho velkou hlavu k sobě, aby byl co nejpotišeji a hnědák tiše a trpělivě stojí. Ne tak grošovaná klisna, na které přijela Dein, a která se pase opodál na kousku jasně zelené trávy.
Hned jak vás zvětří, zvedne hlavu a zařehtá na pozdrav.

Oblije tě mráz a málem prozradíš vaši přítomnost jen proto, aby ses necítil jako trotl, který se schovává v křoví a špehuje mladé dívky.
Deine si toho však nevšímá. Oči má upřené na opačnou stranu, než jsi přijel a svému koni nevěnuje nejmenší pozornost. Zaujatá a napjatá jako struna.

Couvneš trochu víc za houští, u něhož stojíš a zůastaneš, kde jsi.
Začíná tě zajímat na koho tu Dein čeká. Nebo spíše...
Jsi si jistý, na koho čeká a je ti jasné, že se to Sotovi nebude ani trochu líbit.

Konečně se na stezce vedoucí na opačnou stranu ozve tlumený dusot kopyt a ty máš tři možnosti. Buď se rychle vzdálíš nebo přiznáš svoji přítomnost a nebo se ještě líp schováš, aby tě přijíždějící jezdec neuviděl.....

Vlk
2.6.2016
19:04:07
Nyskel

Tina nereaguje, ale podle velké boule, která ji vyrostla na temeni hlavy, se pořádně bouchla o nějakou větev. Navíc krvácí, protože ji větev roztrhla kůži.
Když tu tak leží, tichá a nehybná, neozbrojená svou převelice výmluvnou pusou, vypadá podivně zranitelně.
Drobná a ztracená. Holčička, kterou prodali na místo, kam mladé dívky nepatří.
A ona je mladá. Velmi mladá, uvědomíš si.

Konečně zareguje na tvoje jemné poplácení, zasténá a pohne hlavou.
Po chvíli otevře oči a zmateně se na tebe podívá. Ruka ji vyletí k hlavě a ona hlasitě vyjekne.
"Au. Co se stalo?"

Melwin
2.6.2016
18:42:59
"Zatraceně! Do psí řiti! U zdechlý krysy!"

Nadávky a kletby se mi na jazyku střídaj jedna za druhou. Nejen že si začínám připadat jak největší trouba, ale zároveň zaostávám za ostatním tolik, že po chvilce nevim, kudy kam.

Zvolním tempo a postavím se ve třmenech. Zdá se mi, že psí smečka štěká někdé po mý levici. Jenže když se tím směrem vydám a po chvilce to zkontroluju, přichází slabý, vzdálený štěkot odněkud zepředu.

Vzdychnu. Tohle si vážně za rámeček nedám! A představa, že to někdo zatepla donese Coře, je naprosto příšerná!

"Seš trouba a cpeš se tam, kde nemáš co dělat!" pronesu nad sebou ortel uprostřed lesa, plného podzimních barev. "No pěkný..."

No, čekat tady na smilování nemá cenu. A lepší zkusit se vymotat za světla, než za tmy. Vzdychnu a vydám se směrem podle svýho nejlepšího svědomí.

Po chvíli narazím na zbytky osídlení. I když...

Zvedn oči a zadívám se mezi stromy.

Skoro vyjeknu úlevou, když u rozbitý sochy zahlídnu Deineru. Už už se k ní hrnu, ale pak mě trkne, že je tady něco divně. Proč tu vlastně trčí? Na takhle divným místě? Mám tady z toho husinu, ale nezdá se, že ona by se ztratila nebo byla vystrašená.

Co když...

Sklouznu tichounce z Nevillova hřbetu a chytnu koně za ohlávku. Chlácholivě ho pohladím po čumáku. Nechci, aby mě Deine viděla. Zatím ne! Nedokážu to úplně vysvětlit, ale nechávám to plynout. A čas se táhne jak med.

Nyskel
2.6.2016
18:36:12
Podvědomě větřím a natahuju smysly. Lehce mě mrazí na zátylku, jak jsem soustředěná. Ani si neuvědomím, že mi nepatrně zezlátly oči.

Z křoví vyrazí kůň. Leknutím heknu a jen tak tak nevklouznu do vlčího. Bella má naštěstí klidnější mysl, než já. Zareaguje naprosto přirozeně a uskočí stranou.

"Tina?" bleskne mi hlavou. Myslím, že kůň byl její.

Byl. A jeho paní leží na zemi jak hadrová panenka.

"Sakra!" syknu a sklouznu ze sedla jak lasička.

Dívka je bledá a tvář má od krve. Přikleknu k ní a lehounce ji poplácám po nezraněné tváři. "Tino! Tino, slyšíš mě? Tino!" snažím se ji probrat.

Rychle lovím v paměti cokoli, co by mi teď mohlo pomoct. A vážně toho tam moc není. Nikdy jsem nekřísila nikoho zraněného. Děsí mě to. Co když se neprobere?!

Opatrně se snažím ohledat její rány a modlím se, aby nekrvácela moc.

Vlk
2.6.2016
18:06:28
Mel

Začínáš cítit lehkou paniku. Je to všechno příliš rychlé.
Od té doby, co Minnie prohlásila, že psi zachytili stopu, ztratil svět kolem tebe řád.
Jezdci vyrazili zběsile vpřed, jako by nevnímali nic jiného, než jakési záhadné volání divočiny, které prostě nelze neposlechnout.
Rozprchli se všemi směry a tvoje velké předsevzetí, že se budeš držet Nyskel vzalo za své. Prostě ti ujela.
Nejdřív ses ji snažil následovat a jet za zvukem vzrušeného štěkotu psů, ale pak jsi to vzdal. Bůh ví, kde je jí konec.

Když ti zmizel z dohledu i poslední koňský ohon, vzdal jsi i honitbu na jelena.
Tohle je na tebe moc divoké tempo. Navíc s nenávratně zmizelými koňmi jsi brzy začal bloudit. Tenhle les neznáš a lovec rozhodně nejsi. Stopování ti nejde.
Po chvíli nejsitého klusu zjistíš, že jsi zřejmě odbočil úplně špatně. Štěkot se vzdaluje, místo, aby se přibližoval.

Dojedeš na místo, kde stojí očividně zbytky nějakého lesního chrámu nebo svatyně. Je tu plno obrovských kamenů a polorozbořený oblouk napůl zarostlý větvemi.
Na kamenném podstavci s rozbitou sochou klečícího býka stojí dívka a opírá se o jeden z jeho ostých rohů.
Je to Deine a tak trochu vypadá, jakoby na někoho čekala.

Vlk
2.6.2016
17:34:42
"Chvíli to trvá než se Nyskel prodere houštinami na místo, odkud se ozval praskot větví a dušený výkřik nějaké ženy.
Navíc než tam dorazí, vyběhne ji vstříct vyplašený kůň bez jezdce. Skoro narazí plecemi do Belly, ale v poslední chvíli uskočí bokem a prožene se kolem dívky jako velká voda. Otěže mu poletují kolem hlavy a naštěstí zůstaly zaklesnuté kolem hrušky, takže snad nehrozí, aby se do nich koník zamotal.
Je to zvíře, na kterém jela Tina a podle fialového květu rozprostřené sukně, je to také Tina, kdo leží na zemi pod velkým kaštanem, klobouček stržený z hlavy a zakutálený v křoví.
Na tváři má krev a je bledá jak stěna.
Nehýbá se.

Nyskel
29.5.2016
21:50:29
Zprvu cválám tak trochu v křeči - v obavách z vlčích instinktů a také z dámského sedla, ale po chvíli si překvapeně uvědomím, že ani jedno z toho není tak děsivé, jak jsem si představovala.

Vlčice se tváří spokojeně a tryská z ní bezstarostná radost. Z lovu. Z větru kolem. Ze všech těch lesních vůní. Je jí tu prostě mnohem líp než v ponurých zdech Meleborku.

Má stehna pevně svírají opěrky dámského sedla a v jeden moment mi dokonce bleskne hlavou, že by na mě byl Terry opravdu hrdý.

V ten samý moment ho bezděky zkontroluju. Ne, neruším ho. Je ponožený do honitby. Stačí mi, že je v pořádku.

Ohlédnu se za sebe. Zbytek družinky za námi začíná trochu zaostávat. Mel se kdesi ztratil, ale když bude potřeba najdu ho. I kdybych ho měla chvíli hledat ve vlčím.

Znovu se nakloním nad sedlo a ženu se k mlází, ve kterém právě zmizela Minnie a neohroženě tam za ní vyrazila i Heidrun. Dost dobře nechápu, jak se ona dokáže takhle udržet na špičce. I když... to pánské sedlo jí přeci jen dává jisté výhody. Výhody, kterými bych rozhodně nepohrdla ani já.

Už už chci pobídnout Bellu, aby vletěla za nimi. Jelen není daleko. Cítím jeho strach a vzrušení.

Je to je zlomek okamžiku, než se rozhodnu. Spíš než donutím to divoké ve mně poslouchat!

Stočím Bellu a proběhneme pomalejším klusem podél křoví. Přitáhnu uzdu a zaposlouchám se.

"Deine!" je to první jméno, které mě napadne.

Nutno říct, že ihned potom mě napadlo, že tohle je ta příležitost, která by se dala využít! Načež se zastydím, protože bych měla mít o tu křehkou květinku aspoň trošičku strach. Nebo ne?

Čert to vem. Jelen bude muset počkat. A když nepočká, vynahradím si to jindy. Nejsem tu přece za zábavou, ne?!

Postavím se v třmenech a ještě jednou se zaposlouchám a bezděky i zavětřím. Stočím Bellu do směru, který odhadnu a svižně vyrazíme. Ať už je to kdokoli, má pomoc mu možná přijde vhod.

Vlk
25.5.2016
21:50:22
Narozdíl od kance, jelen širokou lesní stezku, po které jste prve jeli, dávno opustil.
Jeho kroky zamířili neomylně lesem pryč, takže vám nezbývá, než kličkovat mezi stromy a doufat, že vás z vachrlatých dámských sedel nesmete první větev.
Nyskel však uhání lesem bezpečně. Je vidět, že hodiny strávené v sedle pod velením Guntera udělaly své. Zakrátko se v čele drží jen Heidrun, Minnie a za nimi Nyskel, kterou její těžce zkoušený lovecký pud žene neomylně vpřed.

Těžko tomu odolávat.
Přesto se zdá, že se Vlčice do popředí netlačí. Užívá si divokou, nebezpečnou jízdu, vítr ve tvářích, listí ve vlasech a jisté dopady pružných Belliných nohou.
Plavá kráska obratně zalomí tělo kolem mohutného dubu, když Nyskel uslyší svým citlivým sluchem praskot větve a dušiený výkřik.
Přichází z lesa za ní, někde z míst, kde se musí nacházet někteří z dalších lovců.

Vlk
25.5.2016
21:42:50
Našpicovala uši a zvědavě zavětřila. Táhlo ji to čím dál blíž.
Neodlatelně.
Jako by byla posedlá.
Dobře věděla, že by měla pelášit do zaječích a otočit se až na míle daleko odtud, ale místo toho se plížila trávou blíž.
Sestupovala strání dolů, plížila se trávou mezi obrovskými balvany a tělo se jí třáslo napětím a touhou.
Nerozuměla tomu.
Ne zcela.

Pach divokého kance už ji bezpečně minul, ale ten druhý zůstal. Blížil se.
Kdyby se toho odvážila a vyhlédla křovím ven, nejspíš by uviděla smečku rozrušených psů a za ní.....koně a lovce.

Kancův pach ji štípal v čumáku. Horký a zemitý. Plný hněvu a zlobné arogance.
Každý jeho těžkopádný skok provázelo pohoršené funění.
Brzy se otočí a bude bojovat o svůj život.
Bude bojovat a bude zabíjet.
Ona je ale v bezpečí.
Skryta po větru, přikrčená v křoví. Neví o ní ani psi, ani lovci. Ani mladý divočák s bojovnou duší.
Uši mají zalepené dusotem osudu a oči zaslepené žárem, který je všem společný.
Smrdí krví.

Vystrčí černý čumák mezi větvemi a počká, až se za posledním psem usadí prach na cestě. Teprve pak vykoukne ještě víc.
Dychtivá a plná zvědavého zájmu.
Větří. Nasává do sebe pach blížících se lidí a opájí se jim zatímco ho ve své hlavě rozebírá na kusy.
Tichá jako stín. Hbitá jako divoká kočka.
Kdo by ji mohl ohrozit?

Přesto k ní divocí lovci donesou na kopytech svých koní strach.
Už se s nimi setkala.
Srst se jí zježí odporem a hrůzou. Přikrčí se a zakňučí, ocas stažený mezi zadní běhy.
Stáhne se zpátky do křoví. Roztřesená a zmatená.
Nesou k ní bolest. Bolest a strach.
Pocity, které dávno zapomněla. Nebo tomu aspoň věřila.

Lovci s kůží vonící vlčí srstí. Byli dobří a byli zlí.
Jiní. Divní.
Napůl lidé, napůl zvířata.
Někdy krutí, někdy laskaví.
Už jim nevěřila. Žádnému z nich. Naučili ji nevěřit.

Jezdci proletí kolem ní a zmizí v zákrutě cesty.
Liška ztěžka kecne na zadek a obtočí huňatý ohon kolem předních tlapek.
Dívá se za nimi.
Podivně tichá. Podivně strnulá.
Hlavu má zaplavenou obrazy. Nedávají žádný smysl.
Nervozně vyštěkne, jako by se na lovce zlobila. A zlobí se.
Vnesli do ní zmatek.
A otázky.
Už dlouho žádné neměla a líbilo se jí to.

Jenže tam mezi vlčími lovci zachytila pach, který ji projel až do morku kosti.
Vibroval ji pod kůží a alarmoval všechny její smysly.
Chtěla za ním a chtěla od něho.
Daleko.
Předaleko.

Lákal ji a volal se silou, která otřásla jejím malým pokojným světem prosluněných pasek.
Dychtil.
Varoval.
Znepokojoval.

Znala ho.

Melwin
15.5.2016
11:56:14
Začátek honu málem propásnu. Myšlenky se mi potulovaly všude možně. Naštěstí mě rázně probralo ňafání psí smečky!

Pobídnu Nevilla a vzrušeně se postavím ve třmenech. Nikdy jsem na takovýmhle honu nebyl. Ale něco mi říká, že se mi to bude líbit!

Neville nepatří k lehkonohým koním, takže nemá smysl se drát dopředu, ale zase dlouho vydrží! Takže jestli bude jelen kličkovat dostatečně dlouho, mám šanci i já!
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.