abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Rodinné záležitosti ::
družina
stránkovat po:  
 

Tavalo
8.4.2009
18:06:31
Baronův výstup je přesně takový, jaký bych od šlechtice čekal.. Vystupuje drze a povýšeně k těm, kteří mu přišli hledat dceru.
"Tak trochu mi připomíná to proč sem odešel z domova a dal se touhle cestou" proletí mi hlavou vzpomínka na domov, rychle jí ale vytlačím a zamyslím se nad tím co nás tu teď čeká..
Počkám , až všichni domluví a ujmu se slova, nejdříve promluvím směrem k Havranovi

"Máš pravdu, nikdo z nás neví proč sou tu ostatní, ale stejně - nemyslíš, že je trochu předčasné rozdělovat si kořist? A nechat odemčenou komnatu mi přijde jako blbost, všechno co by se ztratilo by padalo na naší hlavu a jak si viděl, pro barona toho moc neznamenáme" řeknu ironicky a ušklíbnu se, každopadně mi začíná být jasné proč je tu on. Pak se zase porozhlídnu po okolí a mluvím více méně ke všem:

"Je pravda, že bychom se měli scházet a říkat si co sme kdo zjistili. Já osobně bych se chtěl jít podívat raději do vězení, než se přehrabovat v osobních věcech mladé slečny, to bych přenechal jiným.. Inu přidá se ke mě někdo na prohlídku vězení? A kde se tedy sejdeme, až se všichni porozhlídneme?" domluvím a pohledeme přejíždím jednoho po druhém, čekajíc kdo se ke mě přidá


8.4.2009
17:54:44
Když se onen tajemný muž sehne a začne pomáhat pomáhat podomkovi se dřevem, pohlédnu na něho s novým zájmem.

Pousměju a odpovím mu na jeho otázku stejně potichu:
"Ještě nic nevíme, je trochu ukvapené dělat takovéto závěry. Nejdřív si se všemi promluvíme a uvidíme. Nicméně... Slíbil jsem, že ji najdu. Co bude pak... O tom nepadlo ani slovo." Poslední slova už skoro šeptám.
Odkašlu si a trochu nejistě dodám:
"Myslím, že jsme ještě nebyli představeni, pane..?" S těmito slovy se přiblížím blíž, abych mu mohl podat ruku, kdyby vypadal, že o to má zájem. Sám mu ale zatím ruku nepodám. Bojím se, že by mohla zůstat viset ve vzduchu trochu osaměle a trapné situace opravdu nemám rád.

Revinal Derins
8.4.2009
17:42:50
Možná byste ji tam dokázal ohlídat lépe. v duchu okomentuji baronův výrok o zavření dcery, ale k mluvenému projevu jsem se zatím neodhodlal.
Poslední týden byla klidná, hmm... než stačím dokončit myšlenky, ozve se baronovo houknutí provázené třeskotem polen o kamennou dlažbu nádvoří.

Povzdechnu si nad onou neurvalostí a povýšeností, s jakou šlechta jedná s těmi, kdo stojí pod ní, a pokud podomek začne sbírat dřevo, pomůžu mu s ním.
Pokud se úklid nádvoří nebude konat, zvednu ze země svoje věci.
Dva dny, v noci. A přes den dívka prakticky volná jako pták, co se hradních prostor týče... Další možnosti. zase se mi mihne tváří úsměv.
Baronesa rozhodně není hloupá a určitě udělala mnohé pro to, aby tatínkovi hledání co nejvíc ztížila.
Ohlédnu se k balkónu, ze kterého k nám před chvílí promlouval baron - už je prázdný...
Napadlo někoho z vás, že by se baronesa třeba nechtěla vrátit zpátky ? Co uděláte, až ji najdete, a ona řekne "ne" ? tiše se zeptám, jen stěží skrývajíce za svá slova pobavení.


8.4.2009
17:12:25
Udělám pár kroků dopředu a klíč chytnu, ještě než dopadne na zem. Podívám se na něj, jako by ve mně klíčilo nějaké rozhodnutí.

"Takže je to jasné. Tímhle jsem se odsoudil k tomu, abych byl mezi těmi, kteří půjdou nejprve prohlídnout pokoj. Nepředpokládám, že tam najdeme něco důležitého, ale kdo ví, byla by chyba to nezkusit. Také bychom si měli promluvit s tím Petrem a se všemi, kteří se se slečnou Sofií stýkali. Prostě nás čeká hodně práce."

Promlouvám směrem ke skupince individuí a trochu přemýšlím, kdo z nich asi bude chtít spolupracovat a kdo bude pracovat na vlastní pěst.

"V rámci úspěchu bych si dovolil navrhnout spolupráci. Nemusíme se zrovna držet za ruku, ale bylo by vhodné, kdybychom se třeba večer sešli a pověděli si, na co jsme přišli a co nás napadá. Dále navrhuji nechat slečnin pokoj odemčený, protože máme jen jeden klíč a nedokážu si představit, jak bychom se potom kvůli němu po tvrzi naháněli, i když není tak obrovská."

Otevřu pusu, jako bych chtěl ještě něco říct, ale pak se ještě krátce nadechnu a pronesu pomalu a trochu tišeji:

"Nevím, proč sem kdo z vás přišel, kdo přišel jen kvůli odměně a kdo kvůli slávě, ale nemusíme si navzájem házet klacky pod nohy. Proto chci navrhnout každému, kdo s tím bude souhlasit, abychom si odměnu rozdělili spravedlivým dílem. Jak spravedlivým, to bychom se ještě dohodli, aby se nikdo, kdo by přiložil ruku k dílu, necítil poškozen. Chápu, že ne každý s tím bude souhlasit, proto je to pouze návrh."

PJ - RZ
8.4.2009
15:51:26
Baron trpělivě poslouchá vaše dotazy, představování i nastinovaní prvních teorii, stejně jako otázku titulu své dcery. Ti podezíravější by mohli dospět k názoru, že vaše jména neudělala na pána barona nejspíš velký dojem, nemá-li se říct, že jsou mu podle všeho ukradena. Vyslechl vaše dotazy až do konce a až pak se jal odpovídat.

"Moji dceři bude zanedlouho sedmnáct let a ve věži bydlí celý život. Má tam svou ložnici, ostatně stejně jako já a má žena, dokud žila. Nebudu strkat svou dceru do lochu, jen proto, že její výchova už není tak snadná jako byla v minulosti, pokud ses ptal na tohle." věnuje pohled Tavalovi. Pak pokračuje v odpovědích.

"Má dcera zmizela přede dvěma dny v noci, ráno nalezla služebná její pokoj prázdný. Co se týče osob, které s ní přišli jak říkáte do styku, zapište si mě, sluhu z kuchyně, který nám servíroval večeři, dva strážné před její ložnicí, služebnou, která u ní uklízela, a vpodstatě kohokoliv, koho potkala během dne. Poslední týden už tolik nejančila, že jsem toho Petra, sluhu, šoupl za katr. Takže pokud chcete fakt, že se poslední dobou nechovala jako uvztekané děcko, považovat za něco neobvyklého, můžete. A pokud si chcete promluvit s tím šupákem, má pohodlnou kobku ve věži za vámi.

Dále."
nadechl se baron, "do pokoje samozřejmě máte přístup, tam ostatně naleznete i nějaké její podobizny. Stejně tak, po celém hradě, jak jsem již řekl. V jejím pokoji se pro mě za mě můžete i usídlit, po dobu, kdy budu mít pocit, že to má přínos k vašemu pátrání. Pokud je mi známo, kromě mé dcery nezmizelo nic, věřím, že toto bude platit i po vašem pobytu. Klíč od její ložnice mám jen já, a to je tento." Baron nahmátl na opasku řetízek a ukázal vám na něm zavěšený klíč. Odpojil řetízek od opasku a hodil vám klíč dolů.

"A co jste to ještě... jo poskoka. Hej ty!" houkl na podomka, který nesl zrovna přes nádvoří v náručí dřevo. Očividně by potřeboval trošku prášky na nervy, neboť zavolání měla dost neblahý učinek na stabilitu jeho i dřeva, které ne nejtišeji popadalo na zem. Baron se trošku nafoukl, ale pak se zase v klidu opřel o zábradlí.

"Trdlo!! Nech to dřevo, budeš těmhle těm k ruce, jasné?" Nervozní přikývnutí je nejspíš uspokojivou odpovědí, protože dále se baron "trdlem" nezabývá.

"Abych nezapomněl, tu služku vám pošlu do Sophiina pokoje, zbytek lidí najdete, zas tak velký muj hrad není." Trpělivost páně barona se nejspíš vyčerpala, neboť se obrátil a dveřmi opustil ochoz.


8.4.2009
12:43:28
Ve chvíli, kdy se chci s nejpokornějšími omluvami, že jsem zapomněla na své dobré vychování, představit, spustí Isara svůj všeříkající monolog. Její výkon, za který by se nemusel stydět žádný placený řečník, mě uvede trochu do rozpaků. Postavím se trochu bokem, abych nikomu nepřekážela ve výhledu. Nemůže mi totiž ujít, že většina mužů visí pohledem právě na ní.

S potutelným úsměvem se rozhlížím po skupince dobrodružství či peněz chtivých dobrovolníků. Dosud jsem ve svém spěchu neměla moc možností zjistit, kdo všechno tu je. Mám radost z toho, jak jsem prolomila ticho a rozpoutala diskuzi, do které se ze začátku nikdo moc nehrnul.

Když se pozornost dvou mužů obrátí směrem k horlivému půlčíkovi, naskytne se mi příležitost představit se našemu hostiteli. Předstoupím před barona, který se jistě musí naším divadýlkem skvěle bavit. Vyseknu před ním způsobné pukrle a řeknu:

"Vaše Milosti, omluvte prosím mé způsoby a nezdvořilost. Mé jméno je Lallie." Avšak nezdá se, že bych vedle té druhé ženy měla šanci uspět.


8.4.2009
0:05:06
Zahlédnu Isařin pohled a vyložím si jej tak, že jí vadí kouř z mé dýmky. Dvakrát ještě tedy požitkářsky vyfouknu, dýmku uhasím a zastrčím někam do vnitřku kabátu

Protože jsem už udělal pár kroků směrem k hobitovi, podařilo se mi zaslechnou jeho malý rozhovor s Édenem.

"Máte pravdu, vážený pane, právě jsem se chystal poznamenat, že zmíněná dáma není princezna. Pokud se nemýlím, přísluší mladé dámě titul baronesa. Jinak s vámi musím souhlasit, všechny otázky již byly vyřčeny." zašeptám směrem k oběma pouze tak nahlas, aby mě nikdo jiný neslyšel, nechci totiž rušit projevy ostatních.


Éden
7.4.2009
22:09:40
Hobitův projev mě celkem pobaví. Baronova odpověď mě ale pobaví ještě víc. Zvláště ta pasáž o "běžné" večeři. Tvář se mi ale poněkud zachmuří, když si uvědomím, že se baron buď vyhnul odpovědi anebo se zapomněl zmínit o těch, kdo to měli vůbec mladou slečnu hlídat...

"Na každý pád pokud mluví baron ve svém vlastním zájmu pravdu, tak to nejspíše vypadá buď na již zmíněnou magii, nebo nějakou tajnou chodbu. Podle mého to ale nejpravděpodobněji zavání pomocí zvenčí, popřípadě zevnitř..."

To už ale zase na sebe upoutá všechnu pozornost, jak sem sama představila, Isara. Její vystupování je sebejisté a cílevědomé a její přístup ze všech nejracionálnější. Proti své vůli ji pozoruji takřka obdivně a jsem upřímně rád, že je můj pohled skryt v temnotě mé kapuce.

Když už se většina lidí představila, tak si uvědomím, že sám jsem ještě neodhalil ani své jméno. Sundám si tedy kapuci a odhrnu si do stran své černé vlasy, které mi přitom spadly do čela. Přistoupím o dva kroky blíže k baronovi a zřetelným hlasem se představím. "Já jsem Éden. Nemám již dalších otázek, než které byly vyřčeny..." Chtě nechtě se přitom významněji otočím směrem k Isaře a s podivným pohledem upřeným na ni dokončím. "Každopádně doufám, že mé služby budou k užitku."

Pak se už zase odtáhnu spíše do pozadí dění. Jen pak ještě s úsměvem pošeptám směrem k Rulíkovi. "Hledáme sice šlechtičnu, ale princeznu pokud vím ne. Tohle není král, pouze baron, můj malý příteli." I když si to zatím neuvědomuji, tak je mi hobit docela sympatický...


7.4.2009
17:10:13
,,Já se jmenuji Rulík" řeknu baronovi a pokleknu. Po malé cjvilce se zvednu a začnu nervózně přešlapovat. ,,Měli bysme začít co nejdřív, ať už kdekoliv.. Rozdělit se můžeme, ale jako celek by jsme dozajista měli mnohem lepší vyhlídky... A s námi samozřejmě i princezna." řeknu Tavalovi.

Tavalo
7.4.2009
10:25:27
Zaujatě poslouchám ženu, která se představila jako Isara
"Tak tahle žena má hodně sebevědomí, navíc jasnou představu o tom co tady chce.. Příjde mi jako bychom pro ní my ostatní byli něco míň, co je sakra zač? Už ten příchod, upoutala by pozornost snad i mrtvýho brouka... A teď takové požadavky, řekla snad všechno co mohlo být řečeno..." proletí mi hlavou myšlenky ohledně Isary a jejího představení...

"Zajisté máš ve všem pravdu Isaro" mluvím spiše do okolí než přímo směrem k ní"Ale něco mi říká, že tohle všechno udělal už sám baron"a trošku lišácky se ušklíbnu "I když je jasný, že někde začít musíme, minimálně se o té slečně musíme dozvědět něco víc...

Pak stočím pohled k baronovi "Kromě těch všech otázek a požadavků by mě zajímalo jak stará vaše dcera byla a jak velkoučást svého života ve věži ztravila?" pak se zase stahnu do ústranía v ruce si začnu hrát s kostkami, jen tak ze zvyku....

Isara
7.4.2009
0:14:01
Promluvivší dívka si získá mou pozornost. Naslouchajíc jejím slovům pozvednu koutek úst v lehounkém úsměv a nepatrně, snad sama pro sebe přikývnu. Vzápětí shlédnu na mladého, dobrodružstvím nadšeného hobita chrlícího na nás svá moudra. V tuhle chvíli se již usmívám. Pobaveně.

Nepatrně přimhouřím oči, když se hnědoočce dostane odpovědí od pana barona. Pokuřujícímu muži věnuji možná až poněkud ostrý pohled. Rudé kadeře se mi zavlní kolem tváře, při prudkém pohybu hlavy, linka rtů se však při slovech o magii opět zvlní v jemný, pobavený úsměv. Prostor, jež nám byl dán, pro kladení otázek pánu domu, je využíván k interní komunikaci uvnitř vznikající skupiny. Na Tavalova slova neodpovím, jen tázavě povytáhnu obočí v nevyslovené otázce. Pobavený výraz z mé tváře nemizí.

Další slova z úst dívky s loutnou, další pobavený úsměv a nakonec i další otázka na otce ztracené dcery. Pohodím hlavou a upřu pohled smaragdových očí na děvče. Mlčení se mi nejspíš již omrzelo.

“Ženské srdce a klín jsou nevyzpytatelné...“ prohodím jejím směrem a spiklenecky na ni mrknu. Poté vzhlédnu.

“Pane barone!“ oslovím muže na ochozu.

“Jsem Isara...“ prokáži i já tu špetku slušného vychování. Krátce však zaváhám, jako bych chtěla říct ještě něco a pak si to rozmyslela.

“Prostě jen Isara, to bude stačit,“ dokončím své představení se pomíjejíc cosi nevysloveného.

“Zajímalo by mne, kdy jste zjistili, že Vaše dcera zmizela, a zda se tu v posledních dnech neodehrálo něco neobvyklého. Cokoliv.“
“Máme-li něco zjistit, máme-li uspět, budeme potřebovat prohlédnout pokoj mladé dámy a promluvit si se všemi, kdo s ní mohli v posledních dnech přijít do styku. Tedy všemi, kdož ji hlídali, připravovali pro ni jídlo a nosili jí ho, s její komornou, služebnou, chůvou, učiteli...“
“Neméně by mne zajímalo, kdo všechno měl klíč od oněch zamčených dveří, kolik takových klíčů je a zda jsou všechny na svých místech, a co všecko zmizelo spolu s vaší dcerou. Dále pak, kvůli komu muselo být děvče zavřené, jak pták v kleci. I s ním by bylo záhodno promluvit...“


Mluvím dostatečně hlasitě a zřetelně, aby mne muž na ochoze mohl bez problémů slyšet. Věcně a sebevědomě. Bez přehnané uctivosti či podlézavosti, přesto však s určitým respektem, jež pánu na Kurci náleží.

“Ráda bych vás proto poprosila, abyste nám přidělil nějakou místnost a někoho k ruce, abychom nemuseli kvůli každé maličkosti obtěžovat přímo Vás. Můžeme-li dostat k dispozici její podobiznu, prohlédnout si její obraz či dostat alespoň podrobný popis... mnohé by nám to usnadnilo. Je to možné?“

Zdá se, že mám naprosto jasnou představu toho, čím chci začít a co k tomu budu potřebovat, mám-li se práce ujmout. Nedá se říct, že bych byla zrovna nenáročnou. Nicméně neobvyklé situace si žádají komplexní přístup, důkladnost a pozornost ke každému detailu.


6.4.2009
12:47:12
Pozorně vyslechnu baronova slova o večeři jeho dcery a pak poněkud ustoupím stranou, abych viděla na ty ostatní, kteří se ujímají slova a říkají nahlas své myšlenky, i na ty, kteří si je nechávají raději pro sebe. Zdá se, že sem každý už přišel s určitou představou o tom, jak se všechno mohlo seběhnout.

Zamyslím se nad temnými slovy o magii. Moc se mi to nelíbí, ale s obezřetností má ten muž zajisté pravdu. Myšlenka, která se mi vkrádá do hlavy a kterou se marně snažím zachytit, se rozplyne v momentě, kdy se ozve ten Tavalo. Prohledat její pokoj? Ovšem.

"Pokud dovolíte," osmělím se, "prohledat pokoj slečny Sophie je zajisté dobrý nápad, ale mě tohle celé připadá jako příliš dokonale promyšlené na to, abychom byli schopni tam najít něco, co by vneslo trohu světla do tohoto zapeklitého úkolu. Pro mě ptázkou zůstává, proč by dobře živená mladá dáma utíkala od vlastní rodiny. "

Jistě, určitě měla komplice a nebo ji někdo prostě unesl. Musí to být zajisté příběh veliké lásky proti příkořím osudu!

Znovu se otočím na barona, oči mi svítí vzrušením: "Mohu-li mít další otázku - přestože vaše dcera byla zavřená a jistě dobře střežená, musel k ní někdo ten den zajít. Nějaká služebná či komorná. Kdo se s ní ten den viděl?"

Tavalo
6.4.2009
9:53:12
"No tohle bude vážně zajímavá skupinka lidí... doufám, že se poznáme aspoň o něco víc, zatím mi tu každý připadá, že si jede sám za sebe... inu dalo se to čekat.. pomýslím si během toho co mluví ten, kterému říkají Havran.. až domluví ujmu se slova
"Když už se začalo s tím představováním" odkašlu si s nadechem ironie... "Mé jméno je Tavalo a noblesně se ukloním davu a baronovi...pak se napřímím a pokračuji "Já osobně si myslím, že bychom mohli začít hledat v jejím v pokoji..Ale vzhledem k tomu, že máme všichni jiný názor...můžeme se rozdělit a každý projít nějaký díl hradu...Co myslíte? domluvím, ale lehce se pousměju na skupinku

Revinal Derins
5.4.2009
22:24:39
Očima pořád víc prohlížím dav, než samotného barona.
Hobití návrh pustím jedním uchem tam, druhým ven, protože v těch minulých dvou dnech baron pravděpodobně hledal svou dceru už na vlastní pěst, a propast byla nejspíš první místo, které nechal prozkoumat.
Dva dny. Dost dlouho na to, aby mohl případný strůjce zakrýt všechny možné stopy. přijde mi, že možná baron otálel až příliš dlouho s výzvou - ale zase se záhadu snažil nejdřív rozuzlit sám.
Je to ale trouba, zavírat mladé a hezké děvče do věže - jako by neznal spoustu pohádek. Měl ji vdát co nejrychleji, měl by pokoj. stínem pod kloboukem se mi mihne cosi jako úsměv.
No páni... hned na to si v duchu hvízdnu nad apetitem baronovy dcery. Z její jedné večeře by se najedla pravděpodobně jedna celá obyčejná rodina.
Takže máme krásnou, v okolí velmi oblíbenou, a dobře živenou dívku, dva strážné na chodbě, okno nad propastí a záhadu jejího zmizení.

Příliš mnoho možností - takže bude možná třeba začít pracovat ve větších měřítkách. Útěky oknem - fyzicky namáhavé, ale ne nemožné. S něčím létajícím i beze stop.
Útěky dveřmi - za pomoci iluze, bez problému, bez iluzí s trochou odvahy stejně dobře možné. Utěky s dopomocí magie - úplně bez problému, ale pochybuju, že by se šlechtična něčím takovým zabývala sama. Útěky skrze tajné dveře - jestliže nějaké existují, proč ne.


Jestli utekla s pomocí magie, nenajdeme ani stopu - takže tohle je zbytečné vyšetřovat. Sklopím hlavu, jako bych v tu chvíli na svém místě usnul, a v duchu si představím celý hrad, tak, jak jsem na něj hleděl při východu slunce dnes ráno.
Propast to nebude, ale tohle by nebylo zase tak těžké, a nepotřebovala by ani příšerku, ani magii, ani pomocníka. přemítám si pro sebe tiše.


5.4.2009
22:02:27
Jistě, s pátráním musíme začít ve propasti. Možná bych tě tam měl hodit, abys to tam okoukl. pomyslím si a neubráním se úsměvu.
Máš pravdu, mistře hobite, že nejprve bychom měli prohlédnout pokoj slečny Sophie z Kurce.
Zabafám z dýmky a pokračuji:
Podle toho, co víme, můžeme mít co do činění se zpropadenou černou magií, protože jak jinak by se Sophie dostala z hlídaného pokoje nad propastí? Proto bych navrhoval postupovat s nejvyšší obezřetností.
Udělám pár kroků dopředu a ukloním se tak, jak se to u dvora sluší.
Vážený pane barone, říkají mi Havran a slibuji, že vynaložím všechny své síly na nalezení vaší dcery.
Opět se narovnám a zacouvám mezi ostatní.

PJ - RZ
5.4.2009
21:49:44
"Má dcera zmizela, začal baron, nutno uznat že bez nějakých extrémních projevů emocí, před dvěma dny. Poslední co jedla byla pečená křepelka s brusinkami, rybí polévka, plněného pstruha a pár pečených želvích vajec. K tomu samozřejmě víno. Běžná večeře, nevím moc jakou by to mohlo mít souvislost.

Dokončí sdělení a se zvláštním výrazem pohlédne na Rulíka.



5.4.2009
20:42:51
Tak tak dorazím k hradu včas... (popis viz. fórum)

,,Páni! To je opravdickej hrad! A palác! A s unesenou princeznou! Supr!"

Prohlížím si malebné prostředí hradu, když v tom nás stráže odvedou do paláce. Zaujatě si prohlížím interiér, pak vyslechnu baronovu řeč a všetečné otázky mých "pravděpodobně-kolegů". ,,K čemu jí asi bude vědět, co měla ta nebohá holka k večeři?"

,,Myslím, že bysme měli ihned začít s pátráním! Vy se tu zajímáte co ta chudinka naposled jedla, ale nikdo netušíme, jaká muka je třeba nucena podstupovat! Právě teď! A s pátráním by jsme asi měli začít v té propasti, pokud ten únosce neuměl létat, což v zájmu nás všech doufám že neuměl, musel se k princezně dostat právě tamtudy..."

Zprvu dávám najevo své rozhořčení, pak se ale víceméně uklidním... Holt mnoho emocí v malém hobitovi...

Éden
5.4.2009
18:01:32
K hradu jsem dorazil dříve, než jsem měl původně v plánu. Rozhodl jsem se proto tento čas využít a prohlédnout si lépe celý objekt a jeho nejbližší okolí. Musím uznat, že to musel být úctyhodný výkon unést odtud nepozorovaně mladou slečnu...

Během těchto myšlenek se vracím k hradní bráně u které již postává pár shromážděných. Každého si nenápadně zpod své kapuce prohlédnu. Některým věnuji kratší pohled, některým delší, během nichž se je snažím aspoň trochu odhadnout a zařadit. Kdo ví, kdo tu za čím je...

Zatím jsem napočítal spolu se mnou čtyři muže. Když v tom dorazí i žena. Buď velmi vyspělá a provokativní dívka, anebo velmi mladá a smyslná žena, která na sebe každopádně nepochybně a právem přitáhla nejvíce pohledů. Sám se také přistihnu, že se nedívám jen z profesionálního hlediska, což je možná chyba, ale na druhou stranu, tahle "chyba" za to stojí...

Z transu mě konečně probere až otevírání brány a já se opět začnu soustředit na to, proč tu jsem. Je ale pravda, že už ne s takovou pozorností jako předtím. V každém případě baronova řeč neobsahovala nic důležitého. Když už to vypadá, že se nikdo na nic nezeptá, tak se slova ujme další žena, které jsem si všiml až teď...


5.4.2009
15:02:35
K hradní bráně přiběhnu na poslední chvíli - právě v momentě, kdy se začne různorodá skupinka osob přesouvat směrem k nádvoří. Ani si nestačím vydechnout, batoh na zádech mám dnes nezvykle těžký, plný až po okraj. Doběhnu k posledním dobrodruhům a následuji je a vojáky v čele až k paláci. Ve strategii se moc nevyznám, ale i přesto na mě obranné věže a příkop udělají hluboký dojem. V hlavě už se mi rýsují slova a věty, kterými bych toto sídlo co nejlépe popsala.

Tok mých myšlenek přeruší zučný hlas. Musím si stoupnout na špičky, abych viděla na jeho majitele - barona von Kurci, pána domu. Napjatě poslouchám, jak k nám promlouvá ten zlomený muž, který ztratil svou milovanou dceru. Jeho poslední slova o bohatství a majetku ani neslyším, protože už zase přemýšlím nad melodií, která by tuto atmoséru co nejlépe vystihla.

Pak se rozhostí ticho. Tedy ticho, jaké je jen na takovémto místo možné. Nikdo se na nic neptá. Nevím jestli je to strachem nebo tím, že toho o tomto podivném případu ví přece jen víc než já. Odhodlaně se nadechnu a poutnickou holí si rozrazím cestu dopředu. Nervózně se na barona usměju a řeknu:

"Já bych měla pár otázek, Vaše Milosti. Tak například - kdy přesně vaše dcera zmizela? Kdo jsou ti muži, kteří ji v tu dobu hlídali? A nakonec - co měla vaše dcera ten den k jídlu?"

Tavalo
5.4.2009
13:50:13
Jen tak si stojím před bránou a možná trochu netrpělivě si pohrávám se svojí dýkou. Když se postupně shromaždují další zájemci o tuto práci, vždy na ně pokývnu, na znamení pozdravu a nenápadně si je začnu prohlížet a snad i hodnotit... Když se blíží slečna s rudými vlasy, strnu na ní pohledem a změřím si jí od shora dolů. Když kolem mě prochází, jen tak pro sebe si pohvízdnu, snad aby to slyšela jen ona, na znamení toho, že je to velice "sympatická" mladá dáma.

Když se otevře brána, zůstanu ještě chvíli stát a pak se rozvážným krokem vydám na nádvoří, vždy se na chvíli pozastavím a rozhlížím se po okolí zkoumavým pohledem, doufaje, že si všimnu něčeho zajímavého. Dojdu až na místo, kde se všichni shromaždují a vyslechnu si slova hradního Pána z Kurce. Po jeho proslovu se porozhlídnu po skupince, ale neřeknu ani slovo.

"Tahle partička vypadá zajímavě, myslím že si spolu hodně užijeme... jen ten chlápek v kabatu je nějakej podivín.." pomyslím si a přejedu muže v kabátu s límcem kolem krku pohledem.


5.4.2009
12:59:51
Postávám na nádvoří a prohlížím si střídavě ostatní, kteří se tu shromáždili, střídavě hradního pána, stráže a opevnění. Už zvenku jsem se díval do propasti okolo hradu a musel jsem přiznat, že je vskutku hluboká.

Pohledem spočinu na dívce, která si přivedla s sebou koně. Možná mi na ní zůstane pohled trošku déle, poněvadž je skutečně na co se dívat. Dívka si všimne mého pohledu, a tak se usměju, jednou rukou smeknu klobouk a trochu se ukloním.
Má paní.
Žádnou konverzaci však zatím nenavazuji, pouze se se všemi uctivě pozdravím a dál se "kochám" tvrzí. Z vnitřku kabátu vytahnu dýmku a po kráké přípravě začnu "bafat", zatímco se zvědavě rozhlížím. Když promluví hradní pán, upřeně jej sleduji. Když skončí, také mlčím a čekám, co ostatní.

Revinal Derins
5.4.2009
12:52:55
Těžko říci, jestli se muž, se založenýma rukama na prsou, opřený o zeď ve stínu vrhaném obrannou věží, straní lidí, nebo se lidé straní jeho.
V černém, až ke krku zapjatém kabátě s vysokým límcem a třírohým kloboukem naraženým hluboko do čela z něj vyzařuje aura nejistoty, nebezpečí a možná pro některé i strachu či hrozby.

Vypadá, jako by dřímal; jen pozorní si mohou všimnout živých, ale zčásti smutkem zkalených očí, které se pátravě dívají ke shromáždivší se skupině před branou.
Těžko soudit, jak vypadá, tvář je téměř skryta oblečením, ale lícní kosti a linka tváře, když sem tam pootočí hlavu, prozrazují rysy pravidelné a pevné.

Vedle jeho zaprášených a zašedlých vysokých bot, zčásti překrytých spodním lemem kabátu, leží odřený poloprázdný cestovní vak, přes jehož splasklá vydutí je ledabyle pohozen bandalír s dlouhým rapírem a krátká dýka, obě zbraně zdobené a očividně mistrovské práce.
Nezdá se ale, že by si jejich majitel dělal nějaké starosti ohledně jejich ukradení - ač to jeho oblečení nemálo ztěžuje, je zřejmé, že je štíhlý, obratný, a síly mu také neschází.

Na dívčin pozdrav odpovím pomalým a uctivým pokývnutím hlavy - tedy nespím.
Ač jsem tu byl dnes jako první, temný stín dorazivší před brány Kurce snad ještě před svítáním, nehrnu se otevřivší se branou jako někteří nadšenci.
Loudavě a s povzdechem zvednu vak a bandalír a na nádvoří vejdu mezi posledními. Postavím se znovu kousek stranou, tentokrát schválně, a vak i se zbraněmi znovu položím vedle sebe.

Baronova slova poslouchám na půl ucha, neříká nic, co bychom nevěděli už z řečí nebo oznámení. Místo toho očima probírám hlouček lidí, kteří se zde shromáždili za vidinou zisku z vyšetřování, nebo jinými svými důvody, jako bych se snažil u jednoho každého zjistit, co ho sem vede - touha po penězích, statutu lenního pána, dobrodružství...
A tiše přemýšlím, proč pan Michal považuje únos své dcery za tak záhadný...

Isara
5.4.2009
1:53:29
Většina z vás, dost možná už poněkud netrpělivě, postává před mostem či přímo před branou, když se ze zákrutu cesty vynoří postava odhodlanými kroky mířící právě k vám. Za sebou na oprati vede koně.

Během pár chvil se z postavy vyklube dívka, či spíše žena oděná do kalhot a košile, přes kterou má korzet. Krátký kabátek pod lopatky je spíše jen módním doplňkem, než účelným kusem oblečení. Rusé vlasy září pod doteky slunce jako oheň.

Za pár okamžiků již můžete pohlédnout do jejích zelených očí, ocenit jemnou spršku pih zdobící nosík, lehce opálenou pokožku, líbezné rysy tváře či rudé smyslné rty. V případě pánů pak možná též plný výstřih zdůrazněný korzetem, štíhlou postavu nebo oblé boky obepnuté širokým opaskem s množstvím kapes. Světle hnědá kůže kalhot se při chůzi střídavě napíná a povoluje, obtahujíc tak stehna i hýždě. Jen o pár odstínů tmavší, též kožený, korzet je vyšívaný stříbrem a zřejmě i vyztužený. Lem červenohnědého kabátku z kvalitní látky je též zdoben stříbřitou výšivkou, jeho dlouhé rukávy zhruba od půli předloktí přecházejí v pouhý cíp látky zakončený na hřbetu ruky a odhalují tak volánkovité zakončení bělostných rukávů košile. Celý obrázek doplňují vysoké, nikoliv však vyloženě jezdecké, boty.

U pasu se dívce pohupuje rapír na závěsu a levoruční dýka. Na druhém boku je pak připevněn smotaný bič z tmavě hnědé kůže a plný zásobník na šipky. Na sedle pokulhávající ryzky je pak v úchytu přidělaná kuši a sedlové brašny se tváří vcelku naditě.


“Zdravím...“ pronesu hlasem hebkým jak samet a pokývnu vám na pozdrav.

Přejedu vás obezřetným zkoumavým pohledem a pak se vydám k bráně. Jen na okamžik upoutá mou pozornost list papíru hlásající světu, že se hledá ztracená dcera. Oči v rychlosti přeletí umně vyvedená písmena výzvy. Číst buď umím a nebo to alespoň vcelku zdařile předstírám.

Však dříve, než se stihnu jakkoliv začít dožadovat vstupu do hradu, brána se sama otevírá a stráž nás vede na nádvoří, kde nás vítá sám hradní pán. Následuji pověřence a zvědavě se kolem sebe rozhlížím. Zvednu oči k baronovi von Kurci a pozorně, soustředěně naslouchám, když k nám zdejší pán promlouvá.

A pak jen čekám, jestli se někdo z vás ostatních ozve. Já sama se k tomu v tuhle chvíli nemám.

PJ - RZ
4.4.2009
22:07:27
http://www.d20.cz/public/mapy/hradek.jpg

Mapka hradu. Otevřeně přiznávám vypůjčení ze serveru www.d20.cz :)

PJ - RZ
4.4.2009
21:56:18
MH: V sekci fora/ o online drd, je úplně dole forum k této jeskyni :) Snažte se většinu mimoherních věcí řešit tam, ideální by i bylo, pokud byste tam hodili popisy svých postav, ať se navzájem poznáte taky :).
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.