abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Stíny Haradu ::
družina
stránkovat po:  
 

Arya
30.11.2017
19:29:53
Raději mlčím, když se Aren rozpovídá. Malinko se mě dotkne, že si myslí, že bychom byli všichni brzy mrtví.
“No dovol!“ Ale raději se nijak neprojevuji. Když to všechno shrne, jen vezmu svoje věci a vyrazím směrem, kterým máme jít.
“Já jdu s tebou. Nemůžu tě přece nechat jít samotnýho.“ Prohodím a pokračuji v cestě.

Cesta je dlouhá a první elán mě opustil už dávno. Sotva popadám dech a bojuju s chutí si sednout a dál už nejít. Když dojdeme až k potůčku, oddechnu si. Hodím věci na zem a namočím si obličej.
“To je skvělý.“ Napiju se a doplním čutoru. Je to osvěžující a malinko mi to doplňuje energii. Poté co se vycachtám, se připojím zpátky k Arenovi. Dozvíme se novinky. Ušklíbnu se.
“Chceš říct, že potřebuješ někoho, kdo se tam nenápadně dostane, porozhlédne a zjistí situaci? Aniž by si ho tam kdokoliv všimnul?“ Uculím se.
“Ještě, že sis vytáhnul zloděje z vězení.“ Jako první se přihlásí Bobulda. Ne, že bych ho nějak podceňovala, ale jisté výtky bych asi měla.
“A máš s tím nějaké zkušenosti?“ Ptám se docela mile.
“Půjdu.“ Prohlásím automaticky. Uvažuji nad tím, zda bych měla předat hobitovi nějaké rady, ale nakonec usoudím, že brzy poznám, zda nějaké zkušenosti má. A když tak mu je můžu sdělit cestou k palisádám. Seberu si svoje věci s výstrojí a vyčkávám, zda se bude chtít ještě někdo připojit. Pokud ne, můžeme vyrazit na průzkum.

Bobulda Medjed
28.11.2017
21:09:25
Netrvá dlouho a ostatní mě doženou, někteří i předeženou. Pláž je větší, než se zdála, tak je uvítání stínem stromů více než milé, přestože oblečení by sneslo ještě trochu schnutí. Vojáci v mžiku okupují chladivý potok, já se však zarazím, když vidím, že váhá kapitán Aren. Nejistě se porozhlédnu, po čem kouká. Když si všimnu palisády, vrhnu se do vody taky. Svlažím se, řádně se napiju a doplním čutoru.

Aren se dá do řeči, tak ho poslouchám, ale sednu si k tomu do několika větších chomáčů trávy a opřu se o strom. Koukám jak se v korunách stromů třpytí prosvítající světlo. I tady by mohlo být hezky za lepších okolností. Pomyslím si, ale mé myšlenky se v zápětí stočí jinam.
Obhlídnout... Možná to ve mně vyvolá vzpomínky na příběhy o získání Prstenu, které jsem měl vždycky rád. Zároveň a to určitě jsem si zatím připadal docela zbytečně a pár mrtvých vojáků na vlastní straně v takovém případě taky udělá svoje. Zbaběle jsem se krčil v úkrytu, zatímco někdo přišel o dobrého muže, nejlepšího přítele, bratra, syna... Možná bych měl taky nějak pomoci. A bojem to zatím, zdá se, nebude.
"Já bych to možná zkusil očíhnout. Ale asi by mi úplně nevadilo, kdyby šel i někdo se mnou." Přihlásím se Arenovi doufaje, že nebudu jediný a že dostanu bližší instrukce.

Pán Jeskyně
28.11.2017
18:42:21
Aren se k vám otočí zády a vydá se určeným směrem, když vtom trpaslík prohodí svou uštěpačnou poznámku. Aren se zastaví. Jeden z vojáků se otočí a přejede vás ne zcela přívětivým pohledem. Jeho zrak se zastaví na Grimmnirovi a z očí je patrná jasná výzva k tomu, aby si trpaslík něco zkusil.

"Larte, nech ho na pokoji, má pravdu....posralo se co mohlo."

Aren se k vám otočí.

"Ti parchanti na nás čekali, věděli o nás a nešlo jim o kořist, prostě nás chtěli voddělat. Nebejt tý potvory z moře, který se zbytek těch hajzlů nejspíš lekl, skončili bychom jako....oni." kývne směrem k pláži, po které se válí mrtvoly obklopené hejny ptáků.

"Jestli mi to chcete dávat za vinu, tak jen do toho. Jestli si do mě chcete praštit, tak prosim. Jestli někdo chce odejít, tak má možnost. Ale já ten úkol dokončim, ať se děje, co se děje....už kvůli těm, co tady padli." kapitán mluví a jakoby se mu vracel elán, ony uštěpačné poznámky ho nejspíše vrátily do reality. Ještě chvíli počká, zdali někdo přijde s dalšími námitkami, či se rozhodne odejít a poté se vypraví na sever k horám.

***

Čas se vleče. Možná už jdete hodinu, možná dvě nebo možná jen pár minut. Vedro a únava si vybírají svou daň a nikomu není moc do řeči. Konečně se však dostanete k první linii stromů. Okamžitě si všimnete potůčku nebo spíše menší říčky, která se v jejich stínu vine.

Vojáci na nic nečekají a běží se zchladit, jen Aren kouká kamsi proti proudu. Pokud se podíváte stejným směrem, můžete v dálce mezi stromy spatřit jakousi palisádu. Možná se jedná o palisádu vesnice, či nějakého vojenského ležení.

Aren počká, až se všichni osvěží a naplní si čutory. Voda sice nechutná nijak valně, ale aspoň je studená a čerstvá. Poté na vás kývne, ať jdete blíž.

"Situace se má asi takhle," začne Aren mluvit, když přijdete blíž. "potřebujeme zásoby a vypadá to, že proti proudu by mohla být nějaká vesnička, ale bůh ví, kdo nebo co tam žije. Takže buď to tam někdo zkusí nenápadně obhlídnout nebo mužem zkusit štěstí, napochodovat tam a doufat, že nás přijmou s otevřenou náručí. V každym případě se tam potřebujem dostat, protože si nejsem jistej, na kolik dalších příležitostí, jak sehnat nějaké zásoby, v blízké době narazíme.

Arya
26.11.2017
16:49:22
Někteří z posádky si rýpnou do Arena vzhledem k jejich ztraceným věcem. Já raději mlčím. Nemůžu se po něm dožadovat mých věcí, když mi na lodi zachránil život. Grimm se mě zeptá, jak mi je.
“No už bejvalo líp. Mám zřejmě otřes mozku a je mi mizerně. Nebýt Arena, tak jsem se z té lodi živá nedostala.“ Zhodnotím svůj nynější stav. Pak mi sebere kuši a já nijak neprotestuji, když mi to vysvětlí. Usměji se.
“Tak jo, nemám námitky. Díky.“ Na nabídku šípů k luku jen zavrtím hlavou.
“Taky mi zbyly ty moje.“ Přelétnu pohledem ostatní. Vypadá to, že jsme připraveni na cestu a někteří i nedočkaví. Vezmu si svoje věci a zamířím k místům, které Aren určil. Po pár krocích se zastavím, abych se ohlédla, zda ostatní jdou také.

Ardon
26.11.2017
14:13:58
Když boj skončí, tak potřesu hlavou. Uvědomím si, že jsem udělal hodně velkou blbost, která mě málem stála život. ,,Moc dlouho bez pořádného boje. A taky už stárnu." Když si na to vzpomenu, tak ještě poděkuju Estovi za záchranu života.

Potom se rozhlédnu, jak to dopadlo u ostatních. Zjistím, že celá moje skupinka to zvládla, ale přežilo jen pět vojáků. Aren chce, abychom už odsuď vypadli. Nevypadá zrovna moc šťastně ,, Někdo tu ještě nezažil pořádnej boj co Arene ? Z toho se dostaneš."

Potom se rozhlédnu po mrtvolách, které jsou na pláži. Prohlédnu si pár šavlí a když mi jedna padne do ruky, tak si jí vezmu. Taky si za opasek připnu jednu sekeru. Ne na boj, ale na štípání dřeva.

Když jsem připraven, tak houknu na ostatní ,, Jdeme nebo ne ?"

Bobulda Medjed
25.11.2017
19:36:00
"Jistě," zaculím se na Anairë, "nemohl bych si přát lepší armádu než vás." Rozhlédnu se po bojišti plném mrtvol.

K ostatním, co se převážně začnou hromadit kolem Arena, pronesu:
"Tak dosbírejte, co se hodí. Anairë," obrátím se znovu k elfce, "na hromadě je ještě luk z bedny. Asi nebude ideální, ale furt lepší než nic." Mrknu na ni a hovorem pokračuji opět ke všem: "Moc to nezdržujme a vyražme, jak to bude možné. Kecat můžeme cestou."

Sám se pokusím jít příkladem. I když se přecijen ujistím, že jsem tu nic vlastního nezapomněl, pomalu vyrazím na kraj pláže předpokládaným směrem odchodu. Stejně mě brzy doženou.

Anairë
21.11.2017
23:35:27
Souboj s korzárem proběhl více podle mých představ. Mnozí si mysleli, že boj postrádá eleganci, že se jedná jen o řež bez systému. Takoví lidé umírali. Šermíř je skutečně tanečník, a ten kdo umí na bojišti tančit přežívá déle. Pokud si kroky pamatuje správně. Je to záležitost práce nohou a hlavně práce mysli.

Podívám se na mrtvého korzára a pomalu k němu přejdu, pozvednu jeho šavli a potěžkám ji. Zkusím jak je vyvážená a jak mi padne do ruky. Není to ideální ale musela jsem se spokojit s tím co jsem mohla mít. A přeci jenom se cítím o něco lépe s dvěmi čepelemi, ačkoliv mi stále chybí luk.

Rozhlédnu se po ostatních a krátce si pro sebe přikývnu, když vidím, že všichni jsou zatím naživu. Přejdu po pláži a rozhlížím, vyhledám hobita. Důkladně se podívám jestli je opravdu celý, z nějakého důvodu jsem za toho malého mužíka cítila zodpovědnost. ,,Všechno v pořádku?" Ujistím se.

Následně mi je předána s čutorou. Kývnu na Aryu ve znamení díku a zamumlám něco v elfštině. Následně dojdu za Arenem a vyslechnu si co říká. Jakmile dojde na dlužení zdůrazním po trpaslíkovy. ,,A mě luk." Řeknu mírně popuzeně, stále mě to rozčilovalo. Pak pokrčím rameny, teď se nemá smysl vztekat, luk mi to nevrátí a mám před sebou dlouho cestu v tomto kolektivu. I tak jsem byla stále viditelně dopálená.

Bobulda Medjed
21.11.2017
12:59:30
Poté, co začátkem boje vystřelím, nejsem pomalu schopen ničeho dalšího. Při úprku odhodím luk, který jsem ani nezvládl natáhnout dostatečně na řádný výstřel, a překulím se do úkrytu za jeden z větších kamenů. Strachy se klepu a napjatě poslouchám, jestli se někdo neblíží směrem ke mně a jak na tom je boj.
Mám štěstí a nikdo mi nevěnuje pozornost. Vřava mezitím utíchá.

Opatrně vylezu zpět na bitevní pole a tvářím se, jako bych se celou dobu jen neschovával. Ostatní už se slézají a prohledávají mrtvé. Cestou vezmu odhozený luk a přidám ho na hromadu k rozebrání. Na ní nevidím nic vhodného pro sebe.
S vděkem přijmu čutoru a zavěsím se ji za opasek.
"Přátelé, přišel jsem o luk a nějak mi zbylo pár šípů, chcete je někdo?" Šípy nabídnu, ale kdyby je nikdo nechtěl, nemám se jich v úmyslu ještě zbavovat.
Ve volném čase, než s ostatními vyrazím k horám, si z písku láduju kapsy vhodnými kamínky k střelbě z praku.

Grimmnir Corwigern
12.11.2017
10:26:35
Spokojeně se, při zvuku sekery zatínající se do masa a praskání kostí, zašklebím. Vím, že tohle bych si ve zbroji nemohl dovolit udělat. Očistím zbraň od krve a mozku hromotluka o jeho hadry a rozhlédnu se po bojišti. Je po všem. Boj byl krátký a zbytek těch mořských krys to vzdalo. Zasunu sekeru zpět za opasek a seberu ze země svoji velkou sekeru. Tu hromotlukovu si sice prohlédnu, ale nepředpokládám, že by to byl nějaký zázrak. Víc mě zajímají ty lidský štíty. Hromotluka prošácnu jen tak narychlo. Nemám z toho radost, ale v naší situaci...

Při pohledu na kapitána ze mě vztek na něj trochu vyprchá. Ale jen na chvíli. “Copak Arene, že seš jak zmoklá slepice?! Nejdřív samá nadřazenost, ukázka síly a moci. Pak nalitá posádka... He?! Zbytek tý mejdloviny vem čert. Beztak byla lidská. Ale dlužíš mi zbroj.“ houknu za ním.

Přejdu k mrtvolám korzárů a vyberu si ten nejlepší štít. Ve zbroj nedoufám. Vezmu si od Aryi čutoru a s kývnutím poděkuji. “Jsi v pořádku?“ zamumlám tiše. Pak jí vezme těžkou kuši. “Až přijde na boj, klidně si z ní střílej,ale je zbytečný abys jí táhla. Zkřiví Ti to záda a budeš mít hrb jako stará babka.“ zasměju se té představě. Lidská dívka mi zlepšuje náladu. I když jsem přišel o zbroj, skoro se utopil a čeká mě další dlouhý pochod.

Arya
11.11.2017
19:28:28
Prohrabu mrtvá těla, ale u sebe nemají vůbec nic. Jediné co se u nich válí, jsou jejich zbraně. Není to žádná výhra, ale v nouzi budou stačit. Bohužel mezi nimi nenacházím nic, s čím bych uměla nějak zacházet. V nouzi ale seberu šavli a doufám, že ji nakonec nebudu potřebovat. Zbytek naházím na hromadu a jdu se podívat do člunů. Tam jsou další zbraně a cenná voda. Kuši si hodím přes rameno a vezmu si šipky. I když pochybuji o tom, že bych ji vydržela táhnout sebou nějak moc daleko. Ale člověk nikdy neví.
“Lepší být připraven.“ Vezmu vodu a každému dám jednu čutoru.
“Hele, tady máte každý jednu čutoru vody. Víc jsem tam nenašla. Kromě zbraní teda.“ Oznámím a čekám, až vyrazíme.

Pán Jeskyně
10.11.2017
17:21:16
Po pláži se válí štíty, šavle a sekery, tudíž si každý může nabrat zbraní, kolik potřebuje. Sice kvalita není nic moc, vašim starým zbraním se ani zdaleka nevyrovná, ale jako provizorní výbava to bohatě postačí. V člunech najde Arya ještě velké kuše se zásobou šipek (předem upozorňuji, že jsou vcelku těžké a minimálně pro hobita krajně nevhodné :D ) a především osm čutor naplněných vodou. Jídlo však stále schází, sice zatím nikdo z vás velký hlad nemá, avšak je vám jasné, že bez jídla se v těchto pustinách neobejdete.

Arya
6.11.2017
20:24:06
Na nic nečekám a po korzárovi hodím svoji dýku. Ta neomylně najde svůj cíl a pirát se hroutí mrtvý k zemi.
“Jo!“ Mám z toho fakt radost. Rozhlédnu se kolem sebe a všimnu si, že všichni odolali útoku, kromě několika vojáků. Za chvíli je po boji. Dojdu až k mrtvole, abych si vzala svoji dýku zpátky. Nedělá mi to problém ji vytáhnout z jeho srdce. Dávám si pozor, abych se nedotkla kyseliny. Dýku potom otřu o kus pirátova oblečení. A uklidím ji, kam patří. O kus dál si všimnu rozbité lahvičky po kyselině. Opatrně do ni kopnu nohou, abych zjistila, zda v ní něco ještě nezbylo a povzdechnu si.
“Krucinál. Tolik škody. Kde teď seženu další?“ Běduji nad ztraceným vybavením.

“Všichni v pořádku?“ Houknu po ostatních. Dorazí k nám Aren, který vypadá najednou nějak moc sešle. Viditelné známky vážného zranění na sobě ale nemá. Navrhne, ať odsud vypadneme a s tím souhlasím.
“Musíme co nejdříve najít nějakou vodu. Bez ní dlouho nepřežijeme. Třeba mají u sebe něco oni?“ Kývnu hlavou k pirátům. A vydám se k prvnímu tělu, abych se podívala, zda nemá u sebe něco, co by nám mohlo pomoci, třeba i nějakou použitelnou zbraň. Než se ale sehnu k tělu, vždy si ověřím, že je dotyčný opravdu mrtvý. Jakmile skončím s prohlídkou a najdu něco použitelného, nashromáždím to na jedno místo. Vyčkám, co z toho si vezmeme sebou a něco z toho nastrkám do torny. Potom můžu vyrazit na cestu.

Pán Jeskyně
6.11.2017
18:28:46
Čas jako by se na chvíli zpomalil, každý vnímá jen nepřítele před sebou. Nádech, výdech a je to tu, zbraně se srazí. Už je to dlouho, co jste skutečně bojovali, ale něco takového se nezapomíná. Styly boje jsou opravdu odlišné a je vcelku poznat, že nikdo z vás není řadový voják, ale spíše někdo, kdo se spoléhá jen a pouze na sebe.

Hromotluk běžící vstříc trpaslíkovi se usměje a ukáže tak zkažený chrup. Tenhle mrňous pro něho přeci nepředstavuje hrozbu. Do cesty Grimmnirově sekeře v poslední moment nastaví svou sekeru. Obě zbraně se s třeskotem srazí a zaklíní se do sebe. Náraz to byl obrovský, s něčím takovým korzár nepočítal, zavrávoral a uvědomil si, že sílu trpaslíka značně podcenil. Tato chyba se mu stala osudnou. Grimmnir pustil topůrko a nechal sekery zaklíněné, kotoulem se vyhnul zoufalému švihu do prázdna, o který se korzár pokusil, při čemž tasil svou druhou sekyrku, co nosí u boku a vší silou jí zatnul nemotornému hromotlukovi do zad. Z úst mu vyšel pronikavý výkřik, který byl rázem utišen druhou ranou sekery, tentokrát přímo do zátylku.

Mezitím se Arye podařilo nepřítele zasáhnout lahvičkou kyseliny, načež tasila nůž a ladným pohybem ho vrhla na ječícího piráta. Čepel vnikla přímo do srdce, jekot přestal.

Na živu jsou však stále ještě dva korzáři, jeden se rychle přibližuje k elfce, která stojí ve střehu a připomíná tak jakousi šelmu připravenou ke skoku. Nepřítel se štítem se nezastavuje, chce Anairë srazit. Elfka však elegantně uskočí a nechá tak korzára doslova proletět kolem sebe. Ten se však obratně otočí a okamžitě začne s prudkými výpady. Seky šavlí střídají zuřivé útoky štítem, kterým se však Anairë s grácií vyhýbá či je bez problémů odráží. To korzára vyprovokuje k ještě zuřivějším výpadům. Svaly však začínají tuhnout a i přes to, že to není žádné tintítko, frekvence a síla úderů se začíná pomalu ale jistě snižovat. Přesně na tohle elfka čekala, okamžitě přejde do protiútoku, zbraně se míhají neuvěřitelnou rychlostí. Za chvíli je po boji. Korzár leží v krví nasáklém písku a jeho oči hledí do prázdna.

Poslední z korzárů se mezitím dostane k hraničářovi, který udělá něco opravdu podivného. Zahodí meč a začne cosi pokřikovat. Pirát se jen zamračí a pokračuje ve zteči. Těsně před srážkou s nepřítelem Ardon vykopne nohou směrem ke štítu. Tento výpad však nemá očekávaný účinek, noha narazí na okovaný kraj štítu a pořádně zabolí, štít však stále zůstává pevně v ruce korzára. Ten na nic nečeká a úder Ardonovi prudce vrátí. Štít vrávorajícího hraničáře udeří do hrudníku a srazí ho k zemi. Ardon se válí v písku s vyraženým dechem, vydán na milost a nemilost korzárovi. Nápřah k poslednímu úderu. Pirát se s chrčením sesune na kolena. U krku se mu objeví meč a lehce mu po něm přejede. Do okolí vystříkne krev. Est se jen děsivě zasměje a rozhlédne se po dalším nepříteli. Nikdo další však už není, je po boji. Nad hlavami vám zakrákají krkavci.

***

Rozhlížíte se po bojišti. Korzáři jsou všichni mrtví, avšak vojáci na tom nejsou o moc lépe, na živu už jich zůstalo jen pět. Slunce stále praží, do okolí se line zápach krve a jiných tělních tekutin. Krkavci s racky, vydávající kakofonii skřehotavých zvuků, se už začínají slétávat na hostinu. Nikdo nemá sílu je odhánět, všichni jsou vyčerpaní.

Jeden z vojáků se vydá vaším směrem. Prošedivělé vlasy a vousy, zakrvácený pravá půlka obličeje, není to nikdo jiný, než váš kapitán. Avšak něco je na něm zvláštního, z tváře mu zmizel úsměv, až teď si uvědomujete, že už není nejmladší.

"Musíme odtud vypadnout a to hned." pronese tiše "Nechci zjišťovat, co to sakra stáhlo ty čluny" ukáže na moře, kde v dálce odplouvá korzárská loď. Nejspíš usoudili, že jim za tu odměnu nestojíte nebo se možná bojí oné věci z moře, kdo ví.

"Půjdeme tam k těm horám, tam to aspoň vypadá, že je i něco jinýho než jen tahle zpropadená pustina" kývne hlavou směrem, kde se v dálce rýsují hory a na obzoru se táhne jakýsi les.

Bez ohlížení se svěšenými rameny se Aren vypraví určeným směrem a vojáci ho bez řečí následují. Tohle už není ten neotřesný kapitán, se kterým jste vyplouvali, onen voják, který neustále vtipkoval a usmíval se. Tento boj ho poznamenal po zbytek jeho krátkého života...

Ardon
5.11.2017
17:13:36
Když si s Estem vybere stejný cíl, tak mi z úst vylétne dost sprostá nadávka. Pronesu jí ovšem v Dúnadajštině, takže jí moc lidí nerozumí. Potom se ale začnu plně věnovat korzárovi před sebou.

Když se ke mně přibližuje, tak se mu vysměju, odhodím meč a pronesu docela dobrou elfštinou ,,Cárelya ná ronta" Jediný kdo mi asi rozumí je Anairë. To je mi ale jedno a doufám, že to korzára alespoň nějak bude zajímat.

Potom vykopnu nohou směrem k jeho štítu a přitom se ho snažím povalit na zem, kde bych ho mohl dodělat

Grimmnir Corwigern
31.10.2017
10:48:11
Běžím k sekerníkovy s šíleným výrazem v obličeji. Ztráta brnění mi vzala ochranu, ale dala pohyblivost.

Ženu se k němu se sekerou v jedné ruce. Na poslední chvíli sevřu sekeru i druhou rukou a máchnu v ní v šíleném úderu mířící na jeho zbraň. Popřípadě ruce a cokoli jiného, co se přimotá pod ostří sekery. S tím, že ránu vykreje, počítám a jsem připravený stočit se do kotrmelce, dostat se mu za záda a tnout kamkoli do jeho těla.

Arya
26.10.2017
17:39:55
Vyčkávám připravena na útok. Bohužel si mě vybere korzár se štítem. Je mi jasné, že moje cenné vybavení budu muset obětovat. I když nerada. Proto držím lahvičku v ruce do poslední chvíle.
“Co kdyby se stal zázrak?“ Ten však nepřichází a tak nemám na výběr. Odhadnu vhodnou chvíli na hození ampulky, aby zasáhla piráta, ale neublížila zároveň mě. Pak i když nerada, se s ní rozloučím a hodím ji směrem k pirátovi.

Udělá mi radost, když lahvička zasáhne svůj cíl. Za prvé mě to nic neudělalo a za druhé ten chlap řve a odhazuje svoje zbraně.
“Jen tak dál.“ Už nelituji toho, že jsem přišla o svoji kyselinu, když vidím toho chlapa, jak se o mě přestává zajímat. Dlouho ho tak pozoruji a užívám si jeho řev.
“Asi to bolí co?“ Uculím se. Pohledem zhodnotím jeho výstroj a uvažuji, zda by mu moje vrhací dýka uštědřila nějaké to zranění. Pokud zjistím, že ho mohu zabít vrhací dýkou, neváhám a po pečlivém míření ji po něm hodím. V opačném případě s k němu opatrně připlížím zezadu a snažím se mu podříznout jinou dýkou krk, aniž bych se dotkla kyseliny.

Anairë
24.10.2017
18:18:51
Stojím připravena v závěsném krytu. Pohledem změřím protivníka, který dusá přímo proti mě. První chyba - do boje se nikdy neběhá, člověk se unaví po cestě. Všímám si stylu držení zbraně a štítu. Oběma si kryje převážně trup takže se mým cílem pro zatím staly nohy.

Jako první kousek se mne rozhodne srazit, kdybych se nemusela soustředit povzdechnu si. ,,Říká se, že šerm je tanec a ten kdo neumí kroky umře. Pojďme zjistit co je na tom pravdy." Rychle ze závěsného krytu přejdu do středního, chvíli uvažuji, že v něm zůstanu a pokusím se jednoduše protivníka nabodnout na meč ale to by nemuselo vyjít a tak díky novému krytu prudce uskočím do strany.

Nyní se otočím zpět k útočníkovi a opět změním kryt tentokrát čepel stočím dolů (ocasní kryt myslím?) druhou rukou sáhnu do zadu a za zády vytáhnu dýku z pochvy. Jakmile se protivník dostane ke mě provedu prudký kryt z obraného postoje a švihnu rukou zpoza mých zad a pokusím se srazit jeho čepel k zemi abych jí mohla přišlápnout.

Od této doby přejdu na můj typický styl boje se dvěmi zbraněmi, byla jsem zvyklá na dva meče ale dýka se také dala využít. Dýka sloužila pouze obranému účelu, byla by hloupost s ní vést otevřené výpady. Na druhou stranu meč jsem využívala pouze pro ofenzívu, musela jsem využít délky čepele abych si alespoň částečně držela protivníka dál.

Výhoda jeho divokého stylu boje byla, že byl ve skutečnosti neuvěřitelně předvidatelný. Prudké útoky jsou příliš telegrafované dopředu a obratnější šermíř pak už jen může zvednout čepel a zablokovat úder. Zároveň člověk, který se zuřivě vrhá do boje se rychle unaví.

Pokud se mi povede přišlápnout čepel přejdu do prudké ofenzívy, pokud ne stáhnu se a nechám ho ještě párkrát zaútočit. Teprve po tom se opět vrhnu vpřed, meč se mění ve zmiji s oceli zatímco mé nohy pracují v naučených stylech a stále mění pozici pro to aby byla má váha dobře rozložená a v žádném momentě by nebyla šance mě donutit klopýtnout zpět. Snažím se protivníka přinutit k tomu, že se sám bude jenom bránit a nebude vůbec útočit.

Pán Jeskyně
20.10.2017
20:05:51
Korzáři se přibližují, Ardon ani Est neváhají a založí šípy do nově nabytých luků. Mezitím hobit s nepřiměřeně velkým lukem odběhne o kus dál a pokouší se ho natáhnout. Vstříc přibližující se skupince vyletí dva šípy, vyčerpání střelců si však vybírá svou daň a hraničářův šíp prosviští kolem hromotluka kamsi do dálky a Estův šíp se zabodne do štítu jednoho z nepřátel. Ten jakoby si toho ani nevšiml a běží dál.

Vtom se ozve skoro zvířecí řev, který přehluší vše okolo. Proti nepříteli, jak rozlícený býk, vybíhá Grimmnir se svou sekerou. V tu chvíli korzáři zaváhají, rozzuřeného trpaslíka nikdy předtím neviděli a to co teď vidí, jim nahání husí kůži. Pak si však vzpomenou na odměnu a pokračují ve zteči.

Hobitovi se konečně podaří o kousek natáhnout tětivu luku, svaly v rukou a zádech však už zátěž nezvládnou a povolí napětí. Šíp se vydá na svou krátkou cestu a o několik metrů dál se neškodně zabodne do písku. Bobuldu bolí celé tělo, sotva je schopen zvednout ruku, natož pozvednout zbraň k boji, teď už jen může doufat, že si ho nikdo z nepřátel nevybere za cíl. Současně s ním vystřelí znovu i východňan s hraničářem. Tentokrát si sice vedou lépe, ale kvůli špatné domluvě oba vystřelí na korzára se sekyrkami. Oba šípy zasáhnou a srazí nepřítele k zemi, ten už se nezvedne.

Grimmnir se mezitím dostane k hromotlukovi, který se od skupinky oddělil, aby se s trpaslíkem vypořádal. Na první pohled to vypadá jak souboj Davida s Goliášem, avšak ostatní nemají čas o tom přemýšlet, mají svých starostí víc než dost.

Jeden korzár se štítem si za svou oběť vybere Anairë, další Ardona a poslední Aryu. Boj to bude nerovný, štíty představují obrovskou výhodu, to je vám všem jasné, ale nic s tím nezmůžete, tedy až na prohnanou zlodějku.

Arya se jen děsivě usměje, z váčku vytáhne jakousi ampulku a hodí ji na přibíhajícího piráta. Ten jí sice do cesty nastaví svůj štít, o který se baňka s cinknutím rozbije, avšak nazelenalá tekutina se rozprskne na všechny strany a několik kapek se dostane i za štít na korzárův snědý obličej. Kyselina sice není dostatečně silná, aby rozežrala štít či brnění, avšak kůži leptá skvěle. Hrdlořez zahodí zbraně a s jekotem se pokouší kyselinu z obličeje setřít. Nepomáhá to, kyselina se tak pouze dostává na celý jeho obličej a korzár si se zoufalým křikem doslova drásá kůži, jen aby se té bolesti zbavil.

Nepřátelé jsou už přímo u vás, štíty před sebou, příslib smrti v očích...

Grimmnir Corwigern
17.10.2017
22:16:02
Kus od nás se probírá několik vojáků a...kapitán. Zasvítí mi oči. “Ty čubčí synu...“ zavrčím nenávistně a našlápnu si to k němu. Vím, že ho vojáci budou chránit a je mi to fuk.

Jenže mě i nadále pronásleduje smůla. Mlha ustoupí a objeví se korzáři. Začínám vidět rudě. A za rudou záclonkou zmizí i ty chapadla, která se postarala o pár člunů. Otřesu se vztekem a pozvednu obouruční sekeru.

Nejsem dobrý běžec. Jako nikdo z mé rasy. Ale krátké sprinty zvládáme velmi dobře. Vidím, ty tři se štítem, sekerníčka a hromotluka. Podvědomě si vyberu jeho. S bojovým pokřikem, který v danou chvíli spíše připomíná nepříčetný řev nkoho, kdo propadl bojovému šílenství, se rozeběhnu vstříc nepříteli.

Jen matně vnímám fakt, že většina z „mých“ lidí třímá v rukách luky a vypouští z nich šípy. Jakási jiskřička pudu sebezáchovy zadoufá, že nekoupím šíp od vlastních někam do zad.

Arya
15.10.2017
16:52:44
Z bedny vytáhnu meč a potěžkám ho. Žádná sláva, ale snad si s tím nějak poradím. Konečně mám čas se rozhlédnout. Kolem dokola nevidím nic, co by nasvědčovalo, že jsme na nějakém obydleném ostrově. Zaslechnu hlas a otočím se na Arena. Docela si oddechnu, když zjišťuji, že je naživu.
“No i když… pak bych mu nemusela nic dlužit…“ Rychle tu myšlenku zaženu. Zachytím jeho pohled a beze slov mu poděkuji za další záchranu života.
“Měla bych mu to začít už splácet…“ Ušklíbnu se pro sebe. Mlha najednou ustoupí a já zahlédnu korzáry.

Než stihnu zareagovat, někteří vojáci padnou k zemi. Rychle se snažím za něčím z trosek skrýt. Korzárům potom najednou kuše zmizí z rukou a vytasí jiné zbraně. Připravím si meč a vrhací dýku. Od vojáků zaslechnu jejich pokřik. Sleduji přibližující se korzáry, když se najednou zbylé lodě potopí, ani nestihnu postřehnout, jak se to stalo. Nemám ale čas zkoumat, co je potopilo. Plně sleduji pět přibližujících se korzárů.
“Nebylo by mi ve vězení líp?“ Očkem přejedu svoje druhy. Připravím si vrhací dýku a vyčkávám, až některý korzár bez krytí bude o něco blíže. Pokud se ke mně rozeběhne korzár se štítem, schovám vrhací dýku a vytáhnu dlouhou dýku. Vím, že meč mi v boji nepomůže tak spolehlivě jako moje dýky.
“Škoda, že se nemodlím.“ Rozhlédnu se rychle kolem sebe, zda bych nemohla využít něco z trosek místo štítu. Když tak sleduji korzáry, začínám litovat, že mě nezabili ještě ve městě u té hospody. Něco mě napadne, rychle prohrabu svoji tornu a hledám lahvičku s kyselinou.
“Když mi nepomůže tohle, tak už vůbec nic.“ Vyčkávám a pomalu dýchám. Začíná se mi stýskat po mé profesi.

Anairë
13.10.2017
18:18:45
Arenovi nevěnuji moc pozornosti, stále se snažím pohledem bojovat s mlhou a najít svůj luk .Můj upřený pohled na moře způsobí to, že zahlédnu jak se mlha rozestupuje a k pobřeží se blíží korzáři. Stále jsem velice rozhořčená ale mám rozum a instinktivně tasím svůj meč, druhou rukou sáhnu pro druhý abych zjistila, že ten tam není.

Jakmile se dva muži skácí k zemi mírně sebou trhnu, udělám dva kroky zpět a připravím se k případnému prudkému pohybu, kdyby mělo dojít na další salvu. Pohledem zkoumám korzáry a jejich vybavení, mírně mě znepokojují štíty. Kdybych měla oba meče tak by to nemusel být problém ale takhle?

Pak se odehraje podivná scéna. Mírně se zamračím, snažila jsem se identifikovat čemu chapadla patří. Ale na analýzu bude čas později, viděla jsem větší hrůzy v dobách kdy se mému domovu ještě říkalo Temný Hvozd. Soustředím se na blížící se útočníky.

Zhodnotím protivníky a nakonec rychle přejdu do závěsného krytu s jednou čepelí. Druhou rukou nenápadně sjedu dozadu a sevře jí kolem jílce dýky. Při první příležitosti v boji hodlám využít nějakého otevřeného krytu a případně dýku prudce vrhnout vpřed, pokud je v boji však potřeba upevnit můj úchop neváhám jílec pustit, ačkoliv více spoléhám na úhyby než na blokování útoků.

Bobulda Medjed
12.10.2017
19:51:10
Kolem se to začíná hemžit přeživšími, ale já dál ležím a odpočívám. Pak slyším, že kapitán žije, ale na jeho rozkaz neochotně zvednu hlavu a zamračím se. Díky tomu si ale všimnu, že se záhy rozestoupí mlha a že nás nepřítel následuje i sem. To mě nakopne výrazně víc. Překulím se na břicho a z lehu se rozebíhám od břehu prakticky po všech čtyřech. Mám namířeno kolem beden, o kterých se bavili společníci. Dlouhý luk tam zbyl poslední, rychle ho vezmu, k němu toulec šípů, a utíkám ještě kus dál, mimo dostřel. Bednu s meči ani nekontroluju.

Získám lepší přehled o celé situaci. Korzáři se mezitím dostali až na mělčinu a vyloďují se. Připravím si šíp a při míření se už pomaleji přemístím, v rámci odhadované vzdálenosti vlastního dostřelu, abych nemířil ze zákrytu svých spojenců. Pak už jen natáhnu a střelím.

Ardon
10.10.2017
19:49:11
Na Estův pohled a čin nereaguu a sám si vezmu jeden luk s toulcem. Také si všimnu hobita a elfku. Poté si všimnu Arena, a usměju se.

Najednou se ozve výstřel a dva naši se skácí mrtví. Otočím se a všimnu si několika korzárský člunů, jak se snaží dostat na pláž. Aren hned začne svolávat vojáky. Já zkusmo vyzkouším luk a hned zjistím, že mi moc nevyhovuje, ale nedá se nic dělat. Potom přirazí korzárské čluny ke břehu, přičemž jsou asi tři vztaženy čímsi do hlubin.

Hned si nás všimne asi pět korzárů. Tři z nich mají štíty, takže jsem je jako cíl hned vyřadil, ale ostatní nemají, takže na ně vystřelím. Poté zvednu ruku a zavolám ,,Zatlačte je zpátku do vody vojáci Gondoru.

Pán Jeskyně
10.10.2017
15:47:12
Slunce praží na písečnou pláž. I přes to, že je teprve ráno, začíná být pořádné vedro. Když se však podíváte na moře, ani ne deset metrů od břehu už je zase ona neprostupná mlha, námořníci měli pravdu, tohle není normální, v tom jsou zapletené i jiné síly než ty přírodní.

Rozhlédnete se kolem sebe, jižně a východně od vás se táhnou do dálky zvlněné pláně pokryté suchou trávou a občas přerušené shlukem jakýchsi malých stromků či keřů. Na severu, ve vzdálenosti nanejvýš jednoho kilometru, se tyčí hory, pod kterými se táhne hvozd, tedy spíše takový menší lesík. Všude je pusto, nikde ani živáčka.

"Vztyk, neflákám se! Zkontrolovat vybavení, zjistit stavy zásob, no tak rychle, rychle..." ozve se známý hlas a když se rozestoupí skupinka vojáků, všimnete si postaršího důstojníka s rozseklým obočím ze kterého mu crčí krev. Aren jakoby si toho ani nevšímal a dál komaduje ostatní vojáky.

Mlha se najednou rozestoupí, tedy spíše se vypaří jak pára nad hrncem, ale to co vidíte místo ní, je ještě horší. Ve vzdálenosti několika set metrů od vás kotví jedna z korzárských lodí a ke břehu se blíží sedm menších člunů, v každém po pěti pirátech. První čtyři loďky mají velký náskok a už jsou na dostřel oněch děsivých kuší, které na vás z každé loďky míří. Než se kdokoliv z vás stihne vzpamatovat, s hlasitým mlasknutím se dva vojáci bezvládně svalí k zemi. S hrudníků jim trčí šipky. Ostatní projektily se neškodně zabodnou do země, avšak až nemile blízko svých původních cílů.

"Formace!" křikne Aren.

Vojáci okamžitě zareagují, několik z nich má dokonce štíty, které srazí k sobě. z člunů se ozve bojový pokřik a místo kuší se korzárům v rukou objeví zahnuté šavle, sekery a menší kulaté dřevěné štíty. Piráti už jsou skoro u břehu.

"Karty, chlast a děvky miluju,..." ozve se od holohlavého vojáka stojícího vpředu za štítem.

"pro první rotu zabiju!" odpoví mu sborovým pokřikem několik dalších vojáků.

Adrenalin v krvi stoupá a všichni očekávají nadcházející střet, vtom však všichni strnou. Nad třemi opožděnými čluny, které jsou stále pár desítek metrů od pobřeží se z vody vynoří obrovská chapadla. V mžiku po loďkách není ani památky. Korzáři na chvíli zaváhají, nejspíš si nejsou jistí, jestli jste to náhodou nezpůsobili vy, avšak okamžitě se vzpamatují, vyskáčou ze člunů a rozběhnou se proti vám.

Jste poněkud rozhozeni onou prazvláštní a děsivou scénkou, co se před chvílí odehrála, ale momentálně to není vaše největší starost, vaše největší starost je skupinka dvaceti po zuby ozbrojených hrdlořezů, co vás chtějí rozcupovat na kusy.

Proti korzárům se s křikem rozběhnou seřazení vojáci. Všude je zmatek a křik. Z písku se rychle stává rudá břečka nasáklá krví.

Vaše skupinka se nachází mimo hlavní vřavu, ale i tak si vás vyhlídne pět nepřátel a rozběhnou se vaším směrem. Tři z nich mají štíty a šavle, další svírá v rukou dvě jednoruční sekyrky a poslední hromotluk třímá v rukou obrovskou dvoubřitou sekeru.


Poznámka mimo hru: Na fórko do sekce "Mapy" jsme vám dal přibližnou mapku vašeho okolí. Jo a kdyžtak mrkněte do inventářů, co vám zbylo za zbraně, popřípadě ještě před bitkou můžete vyrabovat ty bedny :D
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.