abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Železné měsíce ::
družina
stránkovat po:  
 

Eliáš
18.5.2017
23:08:10
Zase se ztratím, ale jen na chvíli. Na chvíli nemám v hlavě nic, než Orlandova synovce. Uhnízdil se mi tam a já ještě přesně nevím, co to znamená. Jen vím, že ho v hlavě nechci... vlastně ho nechci ani na světě...

Dál se ve svých myšlenkách nedostanu. Nenecháte mě.
Podívám se na Igora. nepřestává mě udivovat. Tak nějak cítím, že i přes způsob a styl, jakým svá slova pronesl, myslí je upřímně.

Salimenina ruka spočine na mém rameni a já se zase pomaluji uvolňuji. Protože i tohle je upřímné a přátelské.

Ovšem nejupřímnější je ve svém projevu Adrien. A jako by má tvář byla jeho zrcadlem, zamračím se, když se on začne mračit, usměji se malinko, když se usměje on.

Odtrhnu od něj své oči a pohlédnu na Igora. Zavrtím hlavou.
"Není třeba se omlouvat. Vězte, že jsem opravdu rád, že jste sem vtrhli." zase pokus o nesmělý úsměv, i když mé oči jsou pořád tak nějak bolavé a zmatené. A k tomu nejisté pokývnutí hlavou. Jak můžete vzápětí zjistit, patřilo Igorovu prohlášení, že nemusím o svém... problému mluvit. Protože vzápětí dodám:
"To po vás nemohu chtít... nemohu vás připravit o společnost ostatních... já... budu v pořádku... půjdu také..."

Chci ještě něco dodat, ale ozve se Adrien.
"Určitě." přisvědčím a na chvíli mám v hlavě zmatek, jak si v jednu chvíli pomyslím, že nejlépe by mi teď udělala společnost pouze Adriena a zároveň mě napadne, že si chci... musím s Nilgrenem promluvit o tom... synovci.

Nejistě přešlápnu. Mám takový dojem, že nabýt ztracenou rovnováhu, klid a pohodu se mi jen tak nepovede. Dnes v noci asi těžko.
"Jen bych se trochu upravil... musím vypadat strašně..." hlesnu.

Adrien
18.5.2017
21:50:01
Zůstávám u dveří – tak trochu na odchodu a tak trochu tady. Sleduji scénu před sebou. Na tváři nerozhodnost, jisté smíření i starost… zamračím se až ve chvíli, kdy se ozve Igor.
Já tu bydlím…můžu si sem vtrhávat, jak chci!
A přeci bychom ho tu jen tak nenechali…nebo ano?
Bylo správné sem vejít…on by nás jen tak dál nepozval…sám nevěděl, co chce.

Protočím oči.
No ano – klidně to můžete dusit uvnitř.
Podpořím jízlivě Igora.

Nepohnu se ani o milimetr – stále čekám, co bude. Jen se trochu usměji, když se na mě Eliáš zadívá.
„No zřejmě jsme my mnohem lepší společnost než ten chlap, že?
Já rozhodně nikoho zmiňovat neplánuji…
…navíc vážně těžko bych se trefil do někoho, koho znáte.“

Salimena z Hürigernu
16.5.2017
20:36:26
Elien mé objetí neoplatí, ale jak se z jeho postoje vytrácí napětí a třes, nevědomky ke mě přilne. Jeho poděkování celý pocit jen umocní a i já jsem náhle dojatá. Naše objetí je něco víc. Je upřímné...

Upřímnější, než když jsem na rozloučenou objímala vlastní bratry.

Nechám Alise jít, ale raději od něj ještě neodstupuji.

Adrien vysloví otázku, na kterou se zajisté všichni ptáme, ale dělá mi starosti, že je tak unáhlený. Z Eliášova postoje se vytratí nabytá uvolněnost a v očích je znova vidět bolest. A strach.

Jeho odpověď mě znepokojí, přestože mám jen pramalou představu, co se za těmi několika slovy vlastně ukrývá.

Naštěstí celou situaci vyřeší Igor, tím svým roztomile-komornickým způsobem, kterým častuje snad každého... kromě mě ovšem.
Podpořím Igorova slova kývnutím.

Položím ruku na Eliášovo rameno v ubezpečujícím gestu a usměji se.

Igor
16.5.2017
20:28:28
Když Adrien položí přímou otázku, kriticky se na něj ohlédnu. Nemohu jej však přímo vinit. Situace nás všechny vyvedla z rovnováhy, ale Adriena obvzlášť.

Kupodivu, Eliáš odpoví. No, napůl.
Jeho slovo ve mně samozřejmě probudí další zvědavost, ale potlačím ji.

"Musíte přijmout naši omluvu za to, že jsme sem takto netaktně vtrhli," pronesu na úvod a pokračuji - tak, jako bych mluvil se svým nesmělým spolužákem ze studií. "Jestli vám to nedělá dobře, vězte, že nejste povinnen o tom vyprávět. Ani se vracet zpátky - pokud si přejete, můžeme vám dělat společnost zde."

Eliáš
16.5.2017
18:20:18
Zachvěji se, když mě Salimena obejme. Neztuhnu, spíš tak nějak zvláčním. A přes to, že neučiním pokus ji objetí oplatit, je to hodně silná chvíle. Už je to tak dávno, kdy mě někdo objímal takhle. Utěšitelsky, přátelsky, nevinně. Ten pocit, že nejsem sám... že někoho zajímám natolik, aby mi vyjádřil svou podporu...
Mrkáním musím zahánět vlhkost z očí, když se má tvář přiblíží k oušku Salimeny a já zašeptám:
"Děkuji..."
Není třeba říkat víc.

"Děkuji vám všem." hlesnu o něco víc nahlas, když hlavu zase narovnám. Protože vy všichni jste za mnou přišli. Vyjádřili svou podporu. Ujišťovali mě o svém přátelství. I Igor a... i Adrien.

Na něm spočívá pohled mých vlhkých očí, když rozsvítí. No, ne že by se měl na co dívat on. Má tvář, i když teď už klidná, pořád i na poměry upírů dost pobledlá, vlasy rozcuchané...

A Adrien se ptá. Jistě. Zvědavost mládí, která má přednost před taktem. Jistě, chce vědět, co se stalo, že jsem tak vyváděl. Jenže já nejsem na otázky připravený. Nejsem připravený ani na vzpomínky, které se tak usilovně snažím zase pohřbít a které Adrien takhle nešetrně volá zpátky.

Znovu se zachvěji a teprve teď může Salimena cítit, jak se mé tělo celé napjalo a pak ztuhlo.
Odvrátím pohled, než Adrienovi tiše odpovím.
"Ne, on ne...
Jen zmínil toho... toho, od kterého jsem tohle byl nucen poslouchat... vlastně jeho..."
zarazím se. Semknu rty a začínám se mračit.
...vlastně jeho synovce... jeho krev... stejného parchanta, jako byl on sám...

Adrien
16.5.2017
17:39:38
Využiji příležitosti a vydám se hledat vypínač – shodou okolností je to stejným směrem jako východ…a to mi vlastně docela vyhovuje.

Chvíli to trvá, ale nakonec přeci jen místnost zalije světlo.
„Tak je to lepší.“
Utrousím polohlasně. Otočím se zpět a zaváhám - vlastně se mi uleví, když uvidím, jak Sal objímá Eliáše…už mi ani tolik nevadí tu zůstat…tedy na chvíli.
Alespoň někdo si ví rady.

„Ty hnusárny…to ti řekl ten chlap, se kterým ses bavil tam venku?“
Zeptám se a ani si neuvědomuji, že plynule přecházím z vykání do tykání a zpět.

Igor
14.5.2017
15:00:48
Adrien se zdá velmi otřesen. Hlas mu přeskakuje a ačkoliv již opustil vchod, stále se drží dál. Proto - když se Eliáš uklidní a řekne, kde je spínač lampy - jej nechám zabývat se rozsvěcováním.

Sám zůstanu trochu opuštěně stát. Madam se totiž rozhodne Eliáše obejmout. Nejsem tím zaskočen dlouho, stále tu přece víří emoce.
A u pana Eliáše se také není čeho bát... V mravním slova smyslu.

Salimena z Hürigernu
14.5.2017
14:51:56
Trvá to jeden okamžik - okamžik douhý jako věčnost - než se cosi v Eliášovi zlomí a jeho mysl se vrátí z jakýchkoliv nočních můr zpět do reálného světa.

Když promluví o světle, přistoupím blíž. A ve chvíli, kdy nám složí omluvu, se nemohu zadržet a pevně jej obejmu.
Vím, že se to nesluší. Ale copak je etiketa ubohé bytosti něco platná?

Eliáš
13.5.2017
15:32:25
Zprudka se nadechnu a vydechnu. Tedy ne, že by mi to nějak pomáhalo, už hodně dlouhou dobu ne, ale některé lidské zvyky se mi prostě v krizových situacích vrací. A tohle krize je.

Těkám pohledem z jednoho na druhého, mé ruce vylétnou vzhůru a prsty se vnoří do vlasů, pevně je chytnou, jako bych si je chtěl začít rvát.
Jenže... to, co říkáte...

Lež?
Někdy se opakované lež dostane pod kůži... zvlášť, když je její opakování podpořeno ráznými... prostředky...

Věřit v čest... v přátelství...

A Adrien je... vyděšený a zase mi vyká...


Znova se nadechnu a vydechnu, zhluboka. Pustím své vlasy a pomalu spustím ruce podél těla. Mermomocí se snažím ty hrozné vzpomínky zamknout někde v sobě, hluboko, hodně hluboko.
Musím.
Chovám se... nevhodně.
Chovám se... jako hlupák.
A tímhle svým chováním ničím šanci na to, získat přátele. Divil bych se, přes vaše ujišťování, že po tomhle byste jimi chtěli být.
Třeba Adrien vypadá, že by nejraději utekl. Ode mne...

Nesmím dopustit, aby minulost ovlivňovala mou přítomnost a budoucnost. Nesmím nechat mrtvého Orlanda, aby měl nade mnou pořád moc. Nad mým životem.

"Rozsvěcí se u dveří napravo." hlesnu na první pohled trochu zcestně. Ale ano, Adrienova potřeba světla ke mě dospěla.
"Omlouvám se..." hlesnu ještě potišeji.

Adrien
13.5.2017
10:45:50
Světlo, zdá se, nebude. Atmosféra je tu tak tíživá, že se topím nejen ve tmě ale i v ní. Ztuhnu, když začne Eliáš mluvit. Z toho co říká, je mi zle – vlastně nejde ani tak o obsah, jako o přednes…pokud se tedy tohle dá nazvat přednesem.

Nejraději bych utekl. Je tu až příliš emocí. Příliš zloby. A ať je to jakkoliv, tyhle lidi skoro neznám.
Co teď?
Udělám krok vpřed a klesnu ještě o trochu hloub do tmy i do emocí, které tu víří.
„Nějaký čas spolu přeci budeme…a věřte, že nikdo z nás by něco tak odporného neřekl…ani si to nemyslel…takže jsme určitě lepší společníci…měl byste nám tedy dát přednost…před tím hlasem ve vaší hlavě.“
Vykoktám, ale vnitřně už se připravuji k odchodu.

Igor
11.5.2017
22:19:55
Eliášova nenadálá řeč mne přinutí překvapeně ustoupit. Na madam má podobný efekt. Jenom ten tón mi způsbí husí kůži a vzápětí již obcházím Adriena, abych byl své paní na blízku.

Nehrozí však nebezpečí - ne nám. Spíš to vypadá, jako by jediný ohrožený byl sám Eliáš.
Z postoje madam Salimeny cítím, jak je vážná. Její slova to jen potvrdí.

Také po jejím vzoru zvednu ruce ve smířlivém gestu.
"Navázané známosti se neberou na lehkou váhu. Věříte-li v naši čest, musíte věřit i v naše přáteství."

Madam se na mě krátce podívá a usměje se.

Salimena z Hürigernu
11.5.2017
22:10:52
Krátce pohlédnu zpět na Adriena.
"S-světlo?" Zopakuji po něm.
Skutečně v tom okamžiku nerozumím, k čemu by bylo světlo, když je to tak jasně vidět...?

To, jak se Elias třese a vypadá přitom skoro odmítavě. Dokonce položí absurdní dotaz, proč bychom chtěli být jeho přáteli.
"Proč bychom neměli chtít?" Odpovím otázkou.

Na chvíli se zdá, že nás Elias nevnímá - hledí kamsi upřeně do prázdna, rty se mu neslyšně pohybují. A pak začne mluvit - hlasem, který mu téměř ani nepatří, hrozivým a arogantním. Překvapeně se nadechnu a pustím jeho ruce, ale on sám se již zvedá z postele a ustrašeně couvá dále od nás.

Jako myš zahnaná do kouta.

"Můj drahý pane..." vyslovím spíše jako frázi než oslovení.
S rukama pozvednutýma k němu učiním nejistý krok.
"Nevím, čí řeč jste to právě pronesl, ale věřte mi, na světě není mnoho takto ohavných lží..."
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.