abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Nyskel
19.9.2016
20:28:17
Šlehnu pohledem po jeho odrazu v zrcadle. "Mně to přijde jako věky!" zaúpím v duchu.

"No jistě. Jeskyně. Já mu ještě neřekla, na koho si tam zřejmě vzpomene. Pak i on bude chtít tohle všechno vyřešit rázně. Tedy... jestli se nemýlím. Ale přijde mi to jako stopa. Dobrá stopa. Nemůžu tady sedět jak kachna na vejcích a čekat, až se lovci ráčí vystřelit."

Vzdychnu. Hostina. Doufala jsem, že se z toho budu moct vyvlíknout.

Unaveně si přejedu dlaní čelo. "Ale říkal jsi, že tam nebudeme muset." zakňourám.

Ano, uznávám. Dneska nejsem zrovna roztomilá a rozverná. Ale je se čemu divit?! Prostě si jen potřebuju fňuknout...

Cora
19.9.2016
20:25:21
Pche. Jen na něj promluví Terry, je z něj rázem srágora, kterýho nezajímá nic jinýho, než co si přeje páníček. Protáhnu obličej a ublíženě k sobě přitáhnu Nestora.
Skoro mě nevnímá, jak je soustředěnej na Guntera. Pěkný.

Už se chcu uraženě odplížit, když mě milostivě vezme na vědomí a naznačí, že nějaký zajímavosti má.
Chvíli bojuju s hrdostí, protože nejraději bych mu řekla, ať si je strčí za klobouk, ale zvědavost mě přemůže a navíc...asi svý povinnosti plnit musí, no. Já bych si taky nedovolila Min ignorovat nebo ji neposlechnout.

Bojovnost mě přejde a skoro provinile se na něho zazubím.
"Tak fajn. Půjdu na chvíli za holkama a pak se sejdem u zrzky a Terryho, ne?" Navrhnu.

Gunter
19.9.2016
20:17:44
Dobře.
Takže není v pořádku.
A nebude....
To jsem jaksi poznal. Jenže otázka zní, co teď s tím?

Už se chci státi kajícným, ale zdá se, že Nyskel má na své chmury řešení.
A to rychlé a radikální.
Hned.

"Jsme tu sotva dva dny, Nys...." Připomenu ji tiše.
"To zrovna moc velký rozjezd ke stárnutí není. A pochybuji, že bude ochotný, sdělit nám své záměry, ať už by to bylo sebezdvořilejší. Obávám se, že tohle není jeho styl. A že si s námi hraje jako kočka s myší....Velmi pravděpodobně ano." Dodám zachmuřeně a jen tak v košili si sednu na zem kousek od ní.

"Ale každopádně.....možná bychom mohli využít té dnešní hostiny. Pokud budou všichni opilí, což nejspíš kvůli Půlkrysovi budou...byla by to příležitost...." Zamyslím se nahlas.

Melwin
18.9.2016
21:39:24
Spokojeně se na ni zazubím, když chválí Nestora. Jako bych na tom měl nějakou zásluhu. Div že sám blaženě neslintám.

Pak mě z toho ale rychle probere pan Gunter.

"Jistě. Zařídím to. Spolehněte se." vysypu a provinile uhnu pohledem.

Já se tu zaobíral tím, které dámě pomůžu dřív, a přitom jsem jaksi pozapomněl, že patřím do stáje. Herdek! Bylo to jako facka, ale zasloužil jsem si ji. A potřeboval jsem ji jak prase drbání!

V dalším rozhovoru s Corou už jsem tak nějak roztržitej. Černý svědomí, to je hrozný svinstvo!

"Co? Zajímavýho?" zopakuju roztěkaně.

Jistě! Deinera... Jenže... to teď rozebírat stejně nemůžu.

"Myslim, že jo. Jen to nechám až nahoru, do pokoje." odpovím spěšně.

Už jsme na nádvoří.

Omluvně se na Coru pousměju a jdu si přebrat otěže ostatních koní.

Nechce se mi. Svinsky. Ale byl bych zatracenej, nevděčnej všivák, kdybych se nesnažil panu Gunterovi splatit jeho dobrodiní!

Nyskel
18.9.2016
21:27:53
Dál pozoruju své prsty v zrcadle, jak systematicky zdolávají jeden knoflíček za druhým. Ve tváři neprostupný, přísný výraz.

"Nejsem." řeknu prostě. Zdánlivě bez emocí. "A dokud budeme tady, tak ani nebudu." dodám. Je to možná k Terrymu kruté, ale nemůžu si pomoct.

Razantně se otočím k němu a probodnu ho pohledem.

"Dnes v noci jdeme do jeskyně! Chci tomu tady přijít konečně na kloub a vypadnout!" tohle už znělo poněkud... emotivněji.

Jo, jsem vzteklá! Naštvaná na celý Melebork i s jeho posedlým pánem, zapšklou starou hraběnkou a bláznivou sestřičkou.

"Už mě nebaví, jak si s námi Soter hraje! Jak kočka s myší. Pokud nás chce zabít, proč to neudělá rovnou?! To se tu budeme na sebe nasmívat a společensky konverzovat, dokud nezajdeme stářím?! Jestli něco chce, ať to řekne! Tohle je šílené!"

Otočím se zpět k zrcadlu a rozhodně už nevypadám tak klidně jako prve. Dívám se sama sobě do očí a cítím, jak mi do očí stoupají slzy. Slzy vzteku, bezmoci, znechucení a... strachu.

"Tohle je hazard! Šílená hra, kterou nemůže nikdo vyhrát! A na konci poteče krev. Já tu do konce být nechci. Nechci!"

Slyz se přehoupnout přes okraj víček a sklouznout mi po tvářích. Na šedém kabátku vyčarují dvě rozplesklé kapky. Dál sleduju svůj odraz v zrcadlu. Zoufalá a rozbolavělá.

Gunter
18.9.2016
21:02:43
Zastavím se proti Nyskel a odhodím plášť na židli. Unaveně se protáhnu.
Je zamlklá. Zaražená. Jak vidle.
A nevšímá si mě.
To bolí nejvíc.

"Jsi....jsi v pořádku, Nys?" Zeptám se opatrně. Třeba se fakt zlobí, že se to tak pokazilo.
Nebo se zlobí na mě. Že jsem nebyl dost rychlý. Kenzy ji byl přece sympatický.
Až moc, na můj vkus.

Cora
18.9.2016
21:00:47
Všichni se tváří, jako by vlastně o nic nešlo a už nebylo třeba vo tom mluvit a já jsem docela ráda. Jsou na světě důležitější věci než Půlkrysák.
Mrtvej Půlkrysák.
Navíc si mě konečně začne všímat Mel.
Rozzářeně se otočím od Min a pozorně si ho přejedu pohledem.
Kapku hladovým. Jo. Jsem ráda, že je zpátky a že se vrátil aniž by byl namotanej kolem Tiny.

"Jasně, že necourala. Náhodou jsem spala jak dudek." Ohrnu pohoršeně nos a začnu Nestora drbat taky. Jen tak pro jistotu. Abych zaměstnala ruce.
O svým pobíhání po pokoji, který znechutilo i dogu, raději pomlčím.

"Nestor byl zlatíčko. Pořád mě hlídal a nehnul se ani na krok.
Náhodou byl náramě způsobnej.
Až tady, když vás uviděl, začal kapku vyvádět.
A co ty? Jak se ti líbilo na honu? Zažil jsi něco zajímavýho, teda kromě...."
Nedořeknu. Sice mi na Půlkrysákovi hovno sejde, ale tohle je přece jen kapku přes čáru.

Nyskel
18.9.2016
20:10:41
Konečně za mnou zapadnou dveře našeho pokoje.

Opřu se o ně zády, zakloním hlavu a zavřu oči. Ruce svěšené podél těla, jak hadrová panenka. Klid. Ticho. Ještě kdybych se tak uměla zbavit Vlků v sobě.

Zhluboka vzdychnu. Ne, není to srub. Je to tu o fous lepší, ale tohle je hadí hnízdo. A já tu nechci být byť jen o hodinu déle, než bude nutné. Nechci. Nedá se tu dýchat!

Dlaní si přejedu čelo. Je zpocené. I když zase takové teplo není.

Odlepím se ode dveří a přejdu k zrcadlu. Ztěžka dosednu na stoličku a vytáhnu dlouhou jehlici z koketně nasazeného kloboučku. Tohle je taková zbytečnost. Hloupost... klobouček... k ničemu...

Odhodím ho ledabyle na stolek pod zrcadlem.

V tu chvíli vejde Terry.

Jen po něm sklouznu pohledem v odrazu zrcadla a začnu si rozepínat kabátek. Vážná a zamlklá.

Gunter
18.9.2016
19:54:50
Překvapeně sleduji mizící Nyskel. Beze slova mizící Nyskel.
Nejspíš toho má všeho už plné zuby a chce být co nejdříve na hradě.
Nedivím se.

Mimoděk mi cukne v koutku, když slyším Coru jak hubuje poraněnou Tinu a napadne mě, že vlastně ani nevím, jak se jí to stalo.
No, všechno má svůj čas.
Otočím se k Melovi, který zpovídá Coru a mrknu na něj.
"Pomůžeš prosím Torgeirovi s koňmi?" Požádám ho a pak dodám.
"Až budete hotoví, přijď prosím i s Corou ke mně do pokoje. Ty také, Minn." Usměji se na zlatovlasou majitelku Masky, která se ujala strnulé Deine a jala se ji směrovat k hradní bráně.

Chvíli váhám, jestli ji nemám pomoci, ale pak mě napadne, že to není zrovna mužská záležitost a Deine by moje přítomnost mohla ještě více rozhodit. Projedu kolem nich a zamířím klusem na nádvoří. Tam seskočím z koně, přehodím mu otěže přes hrušku sedla a vyběhnu po schodech do našeho pokoje.
Za Nyskel.

Nyskel
18.9.2016
17:49:08
Je vidět, že Cora mě ke svému životu nepotřebuje. Je to svým způsobem úleva, protože to znamená, že s ní nebudu muset probírat Kenzyho střeva. "Ne, Půlkrysákova!" opravím se vztekle.

Pobídnu Bellu a vyrazím ke stájím. Potřebuju se aspoň na chvíli schovat. Tenhle život pod neustálým dohledem... panstvo, služebnictvo, lokajové, pokojské... Je to jako koule u nohy! Neustále něco předstírat a tvářit se společensky přijatelně. Všechny ty pohledy jsou jako kousavá deka. Potřebuju ji ze sebe shodit aspoň na chvilku!

Uzdu s povděkem předám Torgemu a rychle zamířím ke schodišti.

Vlci jsou sice daleko, ale až sem ke mně doléhají jejich emoce. A to je další důvod, proč potřebuju aspoň na chvíli bezpečné místo jen pro sebe. Je těžké nést jejich břímě, když já sama mám co dělat se sebou.

Melwin
18.9.2016
17:43:39
Obdivně se otočím na Nyskel. To, jak to vysypala. No, nevěřil bych, že na to má koule. Vážně ne... A ten tón. Vůbec mi to k ní nesedí. Její výraz je takovej... no... jako kamenná socha.

Na druhou stranu, on už se o ni pan Gunter určitě postará. A hlavně mi vytrhla trn z paty. Nemusel jsem to Coře říkat já.

Ta se konec konců stará hlavě o Tinu. Takže kdo ví, jestli by ji to nebylo šumák, i kdyby se to dozvěděla ode mě. Každopádně tu kládu mám z hrbu a můžu se konečně věnovat...... Nestorovi. Jasně. Tomu bych se měl věnovat.

Znovu ho divoce podrbu za uchem a přitom poočku sleduju Coru. Asi se jí nechci chlubit, jak jsem si vedl na honu já. A že jsem se ztratil. Ale kdybych jí řekl, že jsem viděl Deine s Byrem........ Určitě bych v jejích očích stoupnul. Ona miluje drby. A tohle je zatraceně dobrej drb! Jenže... Nedřív to musím říct panu Gunterovi. Až on rozhodne, co s tim dál.

Ale měl bych jí aspoň pomoct zpátky do pokoje, ne? To patří k mým povinnostem. Starat se o dívky z Masky.

Až když vyrazím pěšky s Corou zpět na nádvoří, uvědomím si, jak si to hezky skládám podle sebe. Tina je totiž taky dívka z Masky a potřebuje moji pomoc daleko víc. Jenže to už zdaleka není tak lákavý, jako oranžová Cora s růžovýma tvářema.

"Cos tady celej den dělala? Doufám, žes necourala po hradu." dodám káravě a ušklíbnu se, jakože známesvojelidi. "A co tendle pacholek. Nezlobil? Nevyl nebo neštěkal?"

Cora
18.9.2016
15:28:19
Zamrkám, protože mi jen pomalu dochází, že Mel mě ani nepozdravil a že jeho tvář nevypadá ani zdaleka tak potěšeně jako ta moje. Nebo aspoň myslím. Tváře mě pálej ruměncem a skoro chybí, abych vrtěla oháňkou jako Nestor. A hlavně v pozadí se krčí něco hnusnýho. Informace, kterou mi sdělila Nyskel.
Asi je o hovně, protože všichni vypadaj, jako by viděli ještě před chvílí strašáka.

A nejspíš i viděli.
Očima visím na Nyskel a Gunterovi a pak se rychle podívám na Min.
Opravdu je v pořádku?
I Tina?


Na Půlkrysákovi mi zas až tak nesejde. Sice se u nás kurvil mockrát, ale je to jen Soterův člověk. Důležitý je, že Tina je celá bledá a očividně se někde práskla do hlavy a to pořádně.
"Slítlas?" Zeptám se se zájmem a když zkroušeně přikývne, ušklíbnu se.
"Nemehlo jedno. Já ti říkám furt, že musíš trávit víc času v sedle, protože jsi děsný poleno. Jednou si zlámeš hnáty." Dodám přívětivě a přistoupím k Minnie, abych ji pohladila po noze.

Jsem ráda, že jsou v pořádku.
Půlkrysáka až vezme třeba Verus. Je mi u prdele.....

Gunter
18.9.2016
15:19:56
Blížíme se k hradu a já jsem čím dál tím pevněji rozhodnutý, že na žádnou hostinu nepůjdu. Zůstal ve mně pocit hořkosti a čehosi zpackaného.
Nemohl jsem být rychlejší?
Měl jsem být rychlejší!

Vyloupnou se věže Meleborské a já jsem rád. Honitby mám pro dnešní den plné zuby. Všichni si zasloužíme trochu klidu a přijít na jiné myšlenky.
Ty sebeobviňovací jsou pěkně dotěrné.
Na mostě se zjeví Cora s Nestorem. Pes je nadšením bez sebe a jeho hluboký štěkot působí jako balzám.
Možná, kdybychom ho vzali s sebou, byl by on rychlejší než kanec a odvedl by jeho pozornost od Půlkrysy...

Cora se nadšeně usmívá a já rychle potřepu hlavou, abych se soustředil na něco jiného.
Tohle si Nestor vskutku nezasloužil.

Melwin se s ním nadšeně vítá a na Cořiny veselé otázky neodpovídá. Nedivím se mu.
Do tohohle se nechce nikomu.
Nadechnu se, ale v tu chvíli mě překvapí Nyskel. Překvapeně se na ni otočím.
Je tak věcná!
Skoro to zní až lhostejně. Věřil bych tomu, kdybych ji znal méně a kdyby nebyla vlk jako já.
Přesto její ovládání......

Obdivně polknu.
Nedělal jsem ji nedávno přednášku o Vlcích.
Kdy se stala tak klidnou a rozhodnou?
Soustředěnou na to, co je důležité. Protože jsem přesvědčen, že právě tohle teď dělá.
Vytěsnila z hlavy to nepříjemné a pro náš úkol ne až tak podstatné.
A má pravdu.
Nepřišli jsme na Melebork, abychom se přátelili s Vlky a pak pro ně truchlili, když se jim náhodou něco stane....
Já jsem přece počítal s tím, že možná budu muset zabíjet a když se to stane, především půjdu po nich.
Hlavou mi srabsky kmitne myšlenka, že k Vlkům patří i Byrr a raději se rychle soustředím na Coru.

"Minul. Žel. A divočák byl rychlejší." Dodám a snažím se příliš nedevastovat to nadšení, kterým ještě před chvíli sálala Cořina tvář.
"My jsme ale všichni v pořádku." Ukážu pohledem na Minnie a dívky, protože to je přece důležité.
A Nys to pochopila jako první.

Nyskel
18.9.2016
10:44:47
Cořino nadšení a bezstarostnost zapůsobí jak kladivo. Dopadne a podtrhne tu bezmoc, kterou cítím.

Podívám se na Terryho a pak zase zpátky na Coru.

Smutek ve mně se ale v ten moment začne tavit na vztek.

"Proč jsme všichni tak schlíplí?! Byl to nepřítel. Nepřítel! Proč se tváříme, že to je taková ztráta?! Možná to byl v jádru jen ztracený kluk. Možná... Ale podílel se na tom všem, co páchá Soter a jeho smečka. Tak proč ho litovat? Proč?!"

Můj pohled ztvrdne. A stejně tak celý můj výraz.

"Jelena a divočáka." odpovím stroze. "Ale ten s sebou ještě těsně před smrtí vzal Kenzyho... Půlkrysu."

Ne, už to není Kenzy. Možná kdysi byl, ale nepřítel se jmenoval Půlkrysa. A on BYL nepřítel! "Rozpáral ho od slabin až k srdci. Je mrtvý." můj hlas zní dutě a bez emocí. Konstatování...

Je mi líp. Aspoň o něco. Terry je v pořádku a máme o jednoho nepřítele míň. Tak proč bych měla truchlit?! Nebudu! Nechci!

Melwin
18.9.2016
10:33:53
"Cora... Rozevlátá, oranžová a svěží jak... letní, kdyselý jabko..."

Ehm......

Bezděky potřesu hlavou a zarmačím se. "Co to, sakra, plácám?! Jsem rád že ji vidím. Jo. Tím to je."

Přiblblej úsměv se mi ale ze rtů sklepat nepodařilo.

"Fakt jí to sluší. A vypadá to, že je jí líp..." zatetelím se znovu.

Seskočím sřelhbitě dolů, Nevillovu uzdu stále v ruce. A pak už se vrhnu na nadšenýho Nestora. Tak nějak to jeho nadšení sdílím, či co. Divoce ho drbu za ušima. Ňafá hravě po mý ruce a švihá ocasem, že by s ním mohl kopřivy sekat. "No jo, ty, holomku! Cos celej den dělal?! Hlídal jsi paničku, jo, hlídal?!" mumlám při drbání.

Až Cořina otázka mě zchladí. Solidně. "No jo..." vrátím se konečně zpátky z mýho výletu za duhou.

Jen na ni mrknu, ale rychle zase sklopim oči k Nestorovi. "Nechci bejt ten, co jí to řekne. Nechci..."

Jo, možná je to srabáctví, ale nemusim bejt pořád ten nejstatečnější, ne?!

Cora
17.9.2016
22:25:47
Den je dlouhej jak vleklá písnička obzvláště otravnýho zpěváka. Nic mě nebaví.
Chodím od ničeho k ničemu což zahrnuje chození z jednoho rohu pokoje k druhýmu a Nestor chodí za mnou. Trpělivě i když trochu zaraženě.
Vydrží mu to dost dlouho. Pak po mně začne nechápavě pokukovat, jestli to jako fakt myslím vážně a každý zastavení u okna kvituje nadšeným bušením ocasu, jestli jako nepříjde vítaná změna.
Nepříjde.

Začnu zase courat a on to po chvíli vzdá a s pohoršeným mručením sebou plácne ke krbu a jen se na mě dívá.
Jak na trotla, uznávám.
Nakonec to vzdá úplně, natáhne se jak širokej tak dlouhej a začne odfukovat až se mu pysky otřásají.
Fuj.

Já to ale nevzdám a chodím dál.
Jinak bych zbláznila úplně.
Chodím a představuju si.

Lov. Koně. Rozevlátý sukně. Rychlost. Mela. Tinu. Kurva.
Nakonec to vzdám i já, to už je kolem oběda a místo jídla se natáhnu vztekle do postele. A ve vzteku taky usnu.
Jako by mě hodil do studny.

Když se probudím, cítím se daleko líp. Hlavně tělesně.
Představy pořád nic moc.
Padající listí, vlající hřívy, Mel, Tina, kurva fix.
Všechno k hovnu.

Snažím se to potlačit, protože tohle je fakt ubohý. Navíc jsme holky z jedný branže a je víc než jasný, že ho dřív nebo později zkusíme všechny.
Teda, jestli s náma bude bydlet pod jednou střechou. Tak proč by Tina neměla bejt ta první.
Proč ne?

Jenže horší je, že mi ani tak nesejde na tomhle.
I když....kurva.
No, ale tak nějak mě spíš vadí představa, že si spolu povídaj a smějou se.
Protože si s ním ráda povídám já.
Tak.

Vzdálený dusot kopyt, kterej doletí oknem, je jako balzám na moje potrhlý představy.
Vracej se.
Vyskočím z postele jak píchnutá včelou a Nestor je okamžitě na nohách.
Zakňučí, pak radostně vyštěkne a to už letíme po schodech dolů, všechno v nás jen hraje a já se tak nějak mimoděk tlemím od ucha k uchu.
On taky.

Jupí.
Jsou zpátky.
Vyběhnu bránou a to už je vidím na mostě.
Jsou všichni a v první chvíli nevnímám ani to, jak jsou zaražený.
Vlastně to nevnímám vůbec.
Všimnu si toho, až když zarazím kousek od Mela, kterej zastavil vedle Terryho a Nys a chytím Nestora, aby se mu nešplhal po noze a nevyděsil koně.

"Jakej byl lov? Střelili jste jelena?" Vyjeknu, ale to už je mi divný, že se tvářej kapku....no jako by měli v řiti narvanej klacek nebo tak něco.


Vlk
17.9.2016
22:06:41
Melebork vyroste před vašema očima nenadále a se vší vznešeností. Mohutný a vzbuzující pocit bezpečí a ochrany.
Co by vám mohlo hrozit na hradě jako je Melebork?
Co by vás vůbec mohlo ohrozit?

Kopyta koní zadusají na kamenné dlažbě a na mostě, v oblouku brány se objeví černá doga a za ní rozevlátá postavička Cory.
Má na sobě oranžové šaty s širokými rukávy, přepásané černým šátkem, který zdůrazňuje její útlý pas.
Vypadá svěže a radostně a její veselí vás zasáhne jako šíp.
Můžete se ještě radovat, po tom co se stalo?
Zprávy, které přinášíte ji nejspíš zastaví v letu.
Kam se poděje rozvernost, kterou má ve tváři, zatímco k vám běží.
Nejspíš se na vás těšila a nejspíš se cítí dobře, daleko líp než včera. Uzdravuje se.

Zlátnoucí listí plazící se podél zdí tvoří krásný kontrast ke jejím vlajícím vlasům a vířícím sukním a je na ni opravdu pěkný pohled.
Minnii až zabolí.
Jako vždy si vzpomene na dívku v rozervaných ušmudlaných šatech a se zknocenými vlasy, na dívku s mrtvýma vyhaslýma očima a zamrazí ji.
Tina se rozpačitě usměje a ruka ji vyletí k poraněné hlavě.
Deinera vypadá, že si ji snad ani nevšimla.
Dívá se před sebe a její oči mají vzdálený nepřítomný výraz. Jako by byla tady a zároveň někde jinde.

Cora se zastaví a tvář ji zasvítí úsměvem.
Zamává rozčileně rukama a pak rychle chytí Nestora, který se hotoví skákat na Melwinova koně a vítat ho, za obojek.

Nyskel
17.9.2016
20:47:32
Terry vypadá zdrceně. Cítím z něj... lítost? Je to tak? Vlastně mě to překvapí. Nepřišlo mi, že by zrovna Kenzyho nějak miloval. Ne, nebylo to tak vyhraněné jako s Ardetem, ale taky to nebyl Byrr, ke kterému Terry chová zvláštní náklonnost.

Opětuju mu stisk ruky a snažím se mu naznačit, že jsem s ním. Že chápu jeho lítost. Byť ji sama tak silně necítím. I když... je tam, ale je zastíněná strachem o Terryho. Všudypřítomným a ochromujícím strachem... Takhle jsem se ještě o nikoho nikdy nebála.

Kývnu hlavou. Cítím to podobně, jako Terry. "To Soterovo hraní na divočinu je směšné. Není to Vlk. A to, že se bude servírovat kanec zabiják, to nezmění..." odpovím zamyšleně.

To už se v zatáčce vyhoupnou střechy Meleborku.

Najednou mám nutkavou touhu stočit koně, mrknout na Terryho a zmizet. Nadobro. Bylo by to tak krásné... Vrátit se do srubu a začít znovu. Jinak!

Ale nejde to. Víme to oba.

A tak se vracím na Melebork ještě v chmurnější náladě...

Gunter
17.9.2016
20:34:36
Koutkem oka pozoruji, jak se Minnie starostlivě vyptává Tiny na její ránu a prohlíží si ji, ale jinak se zaměřuji především na Nys. Mrzí mě, že její první lov dopadl takto. Měl to být nádherný barevný zážitek plný vzrušení a emocí. Chtěl jsem, aby cítila hukot krve ve svých žilách, aby naplno vypustila zkrocenou vlčici za zvěří. Aby cítila to, co cítím já. Aby našla pro Vlka v sobě přívětivější tvář.
Mrzí mě to.

Soucitně k ní natáhnu ruku a na okamžik ji položím na její paži svírající otěže.
Dívám se na ni a je mi to tak neskonale líto.

Její otázka mě zakočí uprostřed kajícných myšlenek, kdy přemýšlím, jak je zformulovat nahlas nebo ve vlčím. Ale dát jim nějaký tvar, aby pochopila, že dnešní den měl dopadnout jinak a že Půlkrysova smrt....

"Kanec?" Překvapeně zamžikám a pak se mi vybaví, co říkal Sot.
"Většinou se to tak dělá....je to jakýsi druh pomsty. Zbytečné a nabubřelé, řekl bych.
Soter má nejspíš pocit, že je to víc vlčí, že je to zákon divočiny. Sežrat nebo být sežrán.
Na jedné straně to úplně nepopírám, na straně druhé...naprosto netoužím konzumovat kance, který rozpáral Půlkrysu. Ať už mám kančí sebevíc rád..."
Přiznám poctivě.

Melwin
14.9.2016
22:16:39
Uleví se mi. Zatraceně! Představa, že se snažím Půlkrysovy střeva naskládat na provizorní nosítka, je dost děsivá.

Omluvně kouknu na Tyfa s Byrrem, aspoň ze slušnosti, a rychle zamířím k Nevillovi.

"Tu deku mu klidně nechte." zamumlám přes rameno. Zní to trochu zvláštně, jakoby ji ještě potřeboval, ale docela mě děsí představa, že se přikrejvám jeho střevama. Děkuju, nechci.

Klušu opět na konci družinky. Ještě se párkrát ohlídnu. Bylo to fakt vošklivý.

Jak se blížíme k hradu, bleskne mi najednou hlavou, že Cora čeká, až jí povím všechno o lovu. Na jednu stranu mě ta myšlenka až nečekaně potěší, ale má nečekaně hořkou příchuť. Chci si s ní povídat, ale ne zrovna o vylezlých střevech... sakra...

Poočku se podívám na pana Guntera. Možná by mi poradil, jak na to. Ale zdá se pohlcenej ve svejch myšlenkách a nechci o obtěžovat s takovou prkotinou. Však to zvládnu sám.

A možná jí to ještě dřív stihne vyklopit Tina... Snad...

Nyskel
14.9.2016
22:10:55
Je to jako vynořovat se mlhy. Čím dál jsme od Vlků, tím lépe se mi dýchá. Vnímám víc les okolo a snažím se rozptýlit všemi pachy, které nasaju. Ne, nic to nezmění, ale uklidňuje mě to. Je to jednoduché a instinktivní. A nemusím u toho myslet. Na nic!

Držím se v hloučku a mlčím. Všichni mlčíme. Komu by teď taky bylo do řeči.

Dívky kolem jsou bledé a Mel má podobný odstín. Asi to pro něj byl taky silný zážitek. Kolik on mohl vidět rozpáraných lidí?

Pohledem zabloudím k Terrymu. Jaké je to asi pro něj? Po tom všem, co má za sebou, to určitě žádná novinka nebyla. Ale je to jiné tím, že byl Kenzy Vlk? A co ostatní ze Soterovy smečky?

"Ne, nevracej se tam!" okřiknu se okamžitě, protože mé smysly se už už natahovaly zpátky.

"Kanec..." otočím hlavu k Terrymu. "To myslel Soter vážně, že toho kance chce na hostinu?" optám se potichu. Pořád se mi tomu nechce věřit.

Gunter
14.9.2016
22:02:15
Všimnu si pohledu, který vrhne Nyskel na Minnie a přistoupím k ní.
Nys už mám bezpečně v sedle, ale je pravda, že k děvčatům z Masky mám také své povinnosti. Nebo aspoň pocit zodpovědnosti.
"Seber dívky a vyražte. Doprovodím vás. Tady už není nic, čeho bychom měli být účastni." Vyzvu ji a když vážně přikývne, zamířím rychlým krokem k Soterovi, abych mu oznámil, že s dámami odjíždím.

Cestou mi padne pohled na Mela, který bez odporu vykonává, o co jsem ho poprosil a tak trochu vypadá, jako by se chystal na Půlkrysu vrhnout.
Okamžitě se mi ho zželí a pozbudivě na něho kývnu.
"Do sedla, vracíme se. Musíme doprovodit dámy na Melebork. Potřebuji strávit tehle děsivý zážitek.."

Rychle promluvím se Soterem, kterému po boku stojí Tyf s Byrrem, kteří organizují přesun mrtvého i zabitého zvířete a když mě poprosí, abych na hrad doprovodil i Deine, vezmu jejího koně za uzdu a dokonale bledou a šokovanou ji odvedu k Nyskel. Podám ji otěže a starostlivě se zamračím.
"Je mimo." Zašeptám, zatímco vyskakuji do sedla. Pak převezmu od Nys otěže Deineřina koně a pobídnu hnědáka do klusu.

Melwin
14.9.2016
21:53:22
No, abych byl k sobě úplně upřímnej, radějc bych teď uklidňoval dámy, než přikrejval rozpáranou mrtvolu. Ale to zjevně nikoho nezajímá...

Seskočím na zem a vytáhnu tenkou deku, kterou vždycky mívám u sedla. Jeden nikdy neví, kdy se to může hodit. Ovšem nečekal jsem, že ji budu používat zrovna na tohle...

Polknu, nadechnu se a zamířím k tomu, co ještě před chvílí bylo Půlkrysou.

Nakloním se nad něj a rozklepnu deku. Do nosu mě praští smrad. Dost děsivej. Jako by nestačilo, jak to vypadá. Je to směsice krve a... no... střev.

Důrazně polknu, abych nevyklopil obsah žaludku. Tohle je vážně síla.

Podívám se na ostatní ze Soterovy bandy. Tak nějak tiše doufám, že zbytek už zařídej oni, ale jsem připravenej pomoct. Neudělám panu Gunterovi ostudu...

Nyskel
14.9.2016
21:49:34
Slzy mi ještě volně tečou, ale tiše se nechám odvést k Belle. Je mi teď trochu... trapně. Klopím oči k zemi a chci pryč. Pryč od vší té bolesti, která není má.

"Promiň." špitnu jen Terrymu v myšlenkách.

Až když jsem v sedle, rozhlédnu se po ostatních. Dámy jsou pobledlé a jejich výrazy naznačují, že ten pohled byl příliš silný i pro ně. Jsem ale jediná, kdo tu tak vyvádí. Což můj pocit trapnosti ještě prohlubuje.

Pravda, oni necítí o martyrium, které cítí Vlčice. Budiž mi to omluvou, aspoň před Terrym.

"Pojedeme?" podívám se na Minnie s prosbou v očích. Je to to nejrozumější, co teď můžeme udělat.

Gunter
14.9.2016
21:43:08
Pevně stisknu ruku Nyskel a když se sesune vedle mě, přitáhnu ji k sobě.
Neříkám nic.
Tak nějak mám pocit, že není třeba. Jsou tu už všichni. Vyhledám očima Mela a povzbudivě na něho kývnu.
"Hoď přes něj něco, prosím, neměl by tu tak ležet." Pohledem ukážu na přítomné dámy a přitisknu si tvář Nyskel k vlastnímu tělu tak, aby na mrtvého neviděla.

Trpělivě počkám, až ji nejhorší šok přejde a pak ji pomůžu vstát a odvedu ji k Belle. Nekompromisně.
Ona je moje první povinnost.
O přepravu Kenzyho těla na hrad se postará Soter.
Kenzyho a kance, očividně se své hostiny nehodlá vzdát.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.