abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  
 

Anglino
9.4.2017
18:20:24
A už je to tu pěkná mela.

"Karolinka pochopila stejně jako já, že nejvíc nám pomůže zbavit je velení."

Karolinka seslala na velitele těch vojáků blesky a pokud je zapálila využiji toho, abych se na ně se zuřivým řevem vrhl, rozsévaje zkázu v dosahu svého dlouhého meče. Jakmile se mi podaří zabít všechny, kdo štěkají rozkazy, bude síla vojáků nejméně poloviční.
Já už zase začínám vidět rudě a můj meč zpívá píseň smrti.

Alzan
9.4.2017
13:53:50
Schovali jsme za hájenkou a Alexander chce z nějakého neznámého důvodu prozkoumat tábor. Merysol ho v tom podpoří... Než stihnu namítnout, že mám s sebou nehmotný a neviditelný přízrak, už je Alex pryč. Tak nám nezbývá, než čekat.

Příchod rozzuřeného hajného mě trošku překvapí, ale rozhodně nepotěší. A už se k nám šinou vojáci. Tak jsem se radoval předčasně

Jejich obklíčení naruší hajný se psem a po jeho příkladu se zapojujeme i my.

Ghůla vyšlu do boje, sám zamumlám pár magických slov a zhmotním si několik krásných hrušek, které lákají k nakousnutí. Pár jich vyhodím do vzduchu, kde zmizí. To je chytil přízrak, který je po nich bude házet ze vzduchu, narušovat jejich řady a jakmile dojdou jablíčka, tak vojáci poznají, co to je přízračný dotek.

Sám pak vyčaruji pár šipek, které se rozletí na různé nepřítele a vletí jim do těla. Když by se někdo dostal ke mně, vyčaruji si štít a zkusím přivolat ghůla. Jestli poblíž objeví někdo zraněný, pokusím se mu ušetřit trápení tou dýkou, která před tím zabila Merysol. Nejvyšší čas ji vyzkoušet.

Pokud to nebude nezbytně nutné, nechci vyplýtvat všechny magické síly... Je začátek dne a kdo ví, co bude dál...

Karolina
8.4.2017
19:44:47
Najednou Reg začne temně vrčet. Než se vůbec stihnu zeptat, co se mu nelíbí, už to vidím taky. Z vojenského ležení pochodují k hospodě důstojníci.

" Klid, Regu, za mnou."

Moc se mu to nelíbí, podívá se na mě spíš smutně než naštvaně, ale s temným vrčení poslechne a běží za mnou. S ostatními se schovám za hájenku. Alex hned, že se na do tábora půjde kouknout.

" Mám náhradní meč."

Avšak on si vzal od Žiry kopí a vydal se k vojenskému táboru. Reg nepřestává být ve střehu a co chvíli vrčí. Najednou se ve dveřích hájovny hajný a hned na nás spustí bandurskou. Reg už je připravený ke útoku. " Regu, ke mě! Zůstaň." To už hajný zjišťuje, že nejsme vojáci. Pozdě.

Už se na nás řítí nejen vojáci, co došli do hospody, ale i ti co byli v táboře. Hajný se svou sekerou a obřím, hezky rozzuřeným psem se do nich pustil. Reg zakňučel. Jasně hochu. " Pusť se do nich!" Temné zavrčení a pak už jen dlouhý skok a Reg, bok po boku se psem hajného bojují jako "lvi". Ani já na nic nečekám, vezmu do ruky hůl a kousek couvnu, abych nepřekážela našim bojovníkům.

Vyberu si tři důstojníky, kteří nejvíc řvou rozkazy. Namířím na ně svou hůl a něco zašeptám. Z hole vyletí zlatý blesk, který se na své dráze rozdělí do tří blesků a každý míří ke svému cíli. Pokud se kouzlo povede, zasažené postavy jsou odhozeny nejméně o dva metry a jejich oděv začne hořet. Potom rychle zvednu na chvíli ruce a znovu něco říkám. Kolem mě by se měl vytvořit kruhový štít, který by mě ochránil před fyzickými i magickými útoky. Pokud při mě bude stát štěstěna, kouzlo by mě mělo ochránit.

Alexander
8.4.2017
14:36:47
Sundám si ze zad katany, a kouknu se po skupině. "Budu potřebovat méně nápadnou zbraň.. " povím, a první kdo mi přijde na oči, že nese více zbraní je Žira. "Máš ještě to kopí? Meč by byl lepší ale to je tvá hlavní zbraň.. " povím, a když souhlasí, tak si vezmu její kopí.

Párkrát s ním zatočím okolo sebe, zkusím pár bodnutí. Zkouším jeho váhu, pružnost, zvykám si na délku. Opřu násadu o zem a trochu zatlačím, abych viděl jak moc ohebné dřevo je. "To by šlo..." povím nakonec a sundám i batoh. "Budu ho potřebovat ohlídat.. " povím, když z něj vytahuji připínací koženou kapsu s kdoví čím, a připnu si jí vedle druhé. Zkontroluji si dýky, vrhací nože, a ještě jednou se zadívám na jejich brnění, abych si pak mohl obstarat stejné.

"Dobrá.. Já jdu.. Když se nevrátím do hodiny a půl, jeďte.. " povím, a vyrážím k ležení. S kopím se jde nenápadně trochu obtížně, ale nakonec to vyjde.. To už ale vidím odcházet většinu vojáku k chatě... "Zatraceně.. Ani chvíli envydrží v klidu.." pomyslím si, když se vtírám dovnitř.

Icarium
7.4.2017
22:36:40
Ráno se všichni nasnídáme a vyrazíme pryč z vesnice . Je stále zima jak v morně, i když třeba takovému Anglinovi to vůbec nevadí, já jsem však přitisknutý na hřbetě koně a doufám, že neumrznu. V teple náprsní kapsy si hoví Kruppe, který je stále vyděšený z mazlíčka našeho nového člena. Vlastně se mu ani nedivím, kdyby okolo mě létala obrovská potvora se špičatým zobákem, která by mě s radostí bez váhání sežrala, asi bych taky nebyl nejšťastnější.

Než ale opustíme vesnici, narazíme na skupinku vojáků, kteří si to štrádují do hospody, naštěstí je kousek od nás malá hájenka, za kterou se dá schovat. Nenápadně za ní zajedeme a rozmýšlíme co dál.

"Alexandr má pravdu, měli bychom zjistit, jak to v tom ležení vypadá, třeba bych..." ani nedořeknu větu a z chatky se vyřítí zarostlý muž a začne vyřvávat. Okamžitě si však uvědomí, že nejsme ti, za které nás považoval, ale už je pozdě, začínají se k nám sbíhat vojáci, přesněji řečeno to vypadá jako celá armáda.

Chlapík se i se svým psem naštěstí postaví na naší stranu a tím nám získá nějaký čas, protože vojáci očividně nepočítali s rozzuřeným psem a naštvaným hajným.

Na nic nečekám, z koně sundám luk, rychle napnu tětivu, založím šíp, natáhnu a hledám si první cíl. Mezitím ještě pošlu Kruppeho někam dál od bitevní vřavy, aby mi ho nikdo v tom zmatku nezašlápl.

"Tohle bude pořádnej masakr..." pomyslím si, když zadrnčí tětiva a šíp se děsivou rychlostí vydá vstříc své oběti, poté už svoje myšlenky upínám jen k samotnému boji a nenechávám se ničím rozptylovat.

Pán Jeskyně
7.4.2017
21:54:21
Hájenka Vám poskytuje dostatek klidu, abyste si mohli rozmyslet, co dělat. Beze sporu by bylo dobré získat co nejvíce informací o protivníkovi. Alexander se proto rozhodne jednat a pokud ho někdo nezastavíte, nenápadně zamíří k ležení vojáků. Nejvyšší důstojníci jsou v krčmě na snídani a tábor je mírně oslaben, to je rozhodně výhoda.

Zatímco je Alexander, pryč a vy na něj čekáte, rozletí se dveře od hájenky, ve kterých je rozzuřený obrovský a zarostlý muž. "Co tady děláte holomci!!! Koukejte odsut mazat, než na Vás pošlu svého psa!!!" Rozkřikne se na Vás tak hlasitě, že okamžitě vzbudí pozornost v celé vesnici i ve vojenském ležení.

Jakmile Vás ale skutečně spatří, chytne se za pusu. “Sakra, myslel jsem, že jste ti holomci z toho tábora. Furt mi sem choděj krást dřevo. Omlouvám se.“ Říká již šeptem, ale to už je pozdě. Dveře od hostince se rozrazí a k Vám se řítí všech 30 ozbrojených mužů. Navíc v táboře vznikl také povyk a vy vidíte, jak k Vám míří snad stovka vojáků. Je to mžik a jste obklopeni nepřáteli.

Důstojníci z hostince okamžitě začnou udílet rozkazy a je vidět, že tentokrát první dojem klamal. Zdá se, že je to dobře vycvičená armáda a že vše měli pod kontrolou. Hajný když to sleduje, zaleze opět do hájenky, ale ne na dlouho. Za chvilku opět vyleze, v ruce drží obrovskou dřevorubeckou sekeru a hned za ním vyběhne obrovitý pes, velikosti menšího koně. “Tak to teda ne, vy sráči! Nikoho mi tady před barákem vraždit nebudete! Azore vem si je!“

A najednou vznikla taková mela, že se nestačíte divit, rozzuřený pes, s pěnou u huby, se vrhnul přímo doprostřed vojáků, jednomu rovnou prorval hrdlo, krev vystříkla až na vás. Hajný se jen otočí na Vás. “A co vy? Vy se tady necháte jen tak zabít? Tak pojďte, ukážeme jim, že to není náš Král!!“

Hajného bojové schopnosti nejsou nijak úchvatné, je to obyčejný vesničan, ale jeho zapálenost a bojový duch jsou obdivuhodné. "Táhněte z naší země vy cizáci zkurvený, my se nepodvolíme nějakýmu přizdisráči jen proto, že si o to řekne!"

Je s podivem, jak jeden muž a jeho pes dokáží rozhodit přes dvě kopy cvičných vojáků, přesto již se začínají vzpamatovávat a opět formovat do výhodného postavení, ale do té doby jste toho jistě stihli využít.

Merysol
7.4.2017
21:12:21

Noc jsem měla bezesnou a na mé poměry i kupodivu krátkou. Zranění a a událostí minulého dne si vybrali svou daň. ”Díky Kájo” řeknu s drobným úsměvem za malou ranní pomoc. Pak se seberu a jdu pomoci Žiře. Bart si mezi tím vlezl drze do vyhřáté postele a vesele v ní spal dál.

Jakmile naše práce u koní byla hotova, došla jsem na snídani, kde už, samozřejmě, loudil Bart. Jídlo bylo silnější lákadlo než spánek. Podrbu toho svého uličníka za ušima a najím se. Hostinskému přihodím nějakou tu minci navíc, doufaje, že pak bude o naší návštěvě určitě mlčet.

Ragnar nám pak představí svého společníka, sokola. Bart začne celkem zvědavě čenichat a chce, abych ho vyzvedla nahoru a mohl si sokola prohlédnout. ”Lumpe, zapomeň na to.” odvětím svému společníkovi a nachystám ho na cestu.

Samozřejmě, že se nám nepoštěstí opustit vesnici hladce. Hm, jak jinak… pomyslím si, když vidím vojáky. Ale při pohledu na něc také něco ucítím. Silný, nutkavý pocit zjistit, co tady ti vojác dělají. Někoho tam snad mají?

”Myslíte, že by se tam Alex mohl proplížit a zjistit, kdo nebo co tam je? Mám takový divný pocit…”

Alexander
7.4.2017
19:59:02
Ráno, po probuzení zjistím, že je skoro vše připravené. Opláchnu si obličej, a převléknu se. Vyzbrojím se, zkontroluji si dýky a vrhací nože, načež sejdu dolů. Vajíčka na omastku mi moc nesedí, jelikož nemá rád mastné ke snídani, ale stejně to sním. "Tedy... Že se tvládly ještě takhle upravit.. Na to je teď doopravdy čas.. I když je to jejich věc.. " pomyslím si, jelikož nevím že je na to kouzlo, ale stejně jako většinou toho z mé tváře moc vyčíst nejde. Zaplatím za sebe, a vyrazím s ostatními ven.

Neujedeme daleko, a už vidíme ležení, a ještě skupinu vojáků, co si jdou na snídani. Kouknu se na Anglina, který by hned chtěl krev, a pak se opět kouknu na onu skupinu. Oči přivřené. Odhadující. Pozorující.
"Tohle nejsou řadoví vojáci.. Koukni se na jejich vybavení, zbraně.. Na ležérnost jejich kroku.. Kolik lidí z ležení si může dovolit jen tak bezstarostně odejít někam na snídani?" povím, a svůj pohled stočím k samotnému ležení. "Měli jsme štěstí že nepřišli už včera..." pomyslím si, když se koukám na stany.

"Možná by stálo za to se tam porozhlédnout.. Co tu dělají.. Co vědí, co mají v plánu... Teď, když tam nejsou důstojníci budou ostatní méně ostražití, a budou se snažit si trochu odpočinout..." povídám, aniž bych z tábra spustil zrak. Už si prohlížím zbroj, rozhlížíms e po hlídkách, odhaduji účel jednotlivých stanů...

Anglino
7.4.2017
8:42:37
Hned jak dorazíme za stodolu přistoupím k Ragnarovi.

"Škoda že nemáme čas na to rozbít té čeládce hlavy, kdybych teď byl v hospodě tak to bych si užil pěknou rvačku. Určitě by ses rád ke mně přidal.

Jinak děkuji ti za uzdravující kouzlo. Až zase nějaké budeš používat jizvy mi nechej my barbaři je máme jako ozdobu jako někteří jiní tetování.
Celkem by mně zajímalo jaká kouzla ještě ovládáš, já jsem v této disciplíně zcela bez znalostí, spoléhám se na sílu a mrštnost."

Alzan
7.4.2017
0:43:26
Noc strávím u krbu. Studuju, dělám si výpisky. Občas jen chvíli hledím do plamenu či z okna a odpočívám.

Ráno, když přijde Žira, ji pomůžu nachystat koně a vzbudit ostatní. Rychle se nasnídám, dobalím poslední poznámky a jsem připraven na cestu.

Když cestou spatříme jednotku vojáků, jsem rád, že se nám jí podaří vyhnout a nestrhneme tak víc pozornosti, než je nezbytně nutné. Ideálně žádnou.

Cestou se choulím do oblečení a ke koni. Zlatej krb v hostinci. Jeden nemrtvý běží vedle mě a druhý lítá neviděn nad námi a kolem nás.

Ragnar
6.4.2017
22:51:27
V pokoji si odložím a zůstanu jen ve spodkách. Zapálím svíčku a pohodlně se posadím. Uvolním mysl a vyčistím hlavu. Vím, že se mi pak bude lépe spát. Když je hlava vyčištěna, sfouknu a uklidím svíčku a zalehnu do postele. Po mnoha dnech spaní na holé zemi, mi postel přijde velmi pohodlná.

Ráno, hned po probuzení, se rychle opláchnu, obléknu, zapálím svíci a opět se usadím. Netrvá to dlouho. Za chvíli už v plné zbroji vcházím do místnosti s krbem.

“Dobré ráno všem.“ Pozdravím mírně. A uznale kývnu nad upraveností žen. A trochu delší pohled věnuji Merysol. Je na mě vidět, že chci ještě něco říct, ale pak zatnu zuby a mlčím. Věnuji se snídani. Hospodskému zaplatím za jídlo pití a nocleh, ve stáji si osedlám koně a venku se vyhoupnu do sedla.

Pronikavě hvízdnu a zvednu ruku. Za okamžik mi na předloktí přistane sokol. “Vždy na stráži, příteli.“ Pravím tiše. “Budeš se muset seznámit se zvířecími přáteli v této skupině. Neodpustili by Ti, že sis z jejich mazlíčka udělal oběd.“ Říkám a druhou rukou ho jemně hladím.

Přítomnost vojenského ležení mě zaskočí. Nečekal jsem ho takhle blízko. Pohrdavě si přeměřím neuspořádaný oddíl. Podle armády se pozná velitel. A tohle je velká bída.

Bojovat s pěšákama nemá smysl. Náš cíl je někde jinde. A někdo jiný Pobídnu koně a snažím se co nejrychleji dostat mimo jejich dohled.

Anglino
6.4.2017
20:36:47
Odcházím a nasedám ještě hostinskému připomenu, jestli mi přichystal pytel s jablky nebo aspoň pytlík.

Blížíme se k budově která vypadá jako hájenka a když se ohlédnu uvidím asi třicet vojáků jak se nedisciplinovaně hrnou k hospodě.

Seskočím z koně, abych nepřenášel svou nervozitu na něj. Celý vibruji touhou těm nedisciplinovaným vojákům rozbít hlavy. jenže pak se zamyslím.

"Barbare nejsi tu sám a ostatní bys uvrhl do nebezpečí. Tam tu hrstku vojáků bys v šíleném rychlém útoku rozprášil, jenže kousek je ležení a kdo ví kolik tam je jízdního vojska. Okamžitému pronásledování tomu jste se chtěli vyhnout."

S přemáháním beru koně za uzdu a zamířím svižně k budově za kterou se skryji před nevítanými pohledy.

Pán Jeskyně
6.4.2017
18:12:49
Ráno po probuzení Vám hostinský připraví výtečnou snídani, míchaná vejce na omastku z divočáka. Poté Vás zkasíruje a vy vyrazíte. Koně se zdají nedočkaví, venku hustě chumelí a fouká silný a studený vítr, přesto není tak brutální kosa, jako byla včera. "Mějte se dámy a pánové. A přijďte zas, rád Vás tu opět uvidím." Rozloučí se ještě s hlubokou úklonou člověk, který Vám večer nosil jídlo.

Poté již vyrážíte směrem k lesu. Nicméně hned na okraji vesnice vidíte vojenské ležení, ze kterého vychází vojenská jednotka a míří do hostince. Zdá se, že to bude kolem třiceti vojáků. Nahlas se baví a jdou velice neuspořádaně, rozhodně ne do boje. A jak se zdá, nejspíše si Vás ani nevšimli a vy v pohodě zvládnete dojet do lesa. Pokud se tedy nerozhodnete udělat něco jiného.

Bez problémů se dá zajet za hájenku na okraji vesnice, kde Vás nikdo neuvidí a pokud nebudete přímo řvát, ani neuslyší.

Zar´farro
6.4.2017
12:27:39
Probudím se dostatečně brzo, aby nebyl žádný problém. Dost se mi ze svého úkrytu nechce, ale pak zaslechnu lidi u koní.

Vykouknu ze své senné nory a pozdravím.

Nakonec se vysoukám celý a postarám se o Fleggyho.

Anglinovi podám jeho kožešinu, ještě je celá vyhřátá.
Díky moc, a tvůj kůň byl celou dobu co tu spím v pohodě.

Anglino
5.4.2017
3:20:19
Zrovna se mi zdálo, že popíjím na barbarské žranici a objímám vnadnou, copatou, zrzavou barbarku, když mne vzbudí šramot a hlasy.

Okamžitě jsem na nohách a sápu se po meči. S úlevou zjišťuji, že to nejsou královští to jen Žira, Merysol a Alzan šli chystat koně k odjezdu a teď postupně budí ostatní.
Já jsem zašel za hospodským, nechal jsem si zabalit zbytek pečeně od včerejška, jeden měch naplnit pivem a ten bezedný vodou. A ještě jsem se ho zeptal.

"Nenašlo by se u vás pár jablek pro koně?"

Když jsem přišel zpět ke krbu spadla mi čelist, naše děvčata vypadají jako by právě opustily salón krásy a ne nepohodlnou cestu přes průsmyk kde málem zmrzly a krátkou přestávku na spaní.

"Téda Karolinko a vy ostatní dívky vy dnes po ránu vypadáte krásně jak to děláte? Kéž bych já vypadal tak svěže."

Karolinka a Žira vyrazily ke koním. Jsem jim v patách.
Pak se obrátím k Žiře.

"Nevyváděl ten můj kůň, on nerad někoho jiného poblíž. Je připraven k jízdě? Já jsem si vzal nějaké zásoby, maso, pití a vodu. teď už si jen zajdu pro svou medvědí kožešinu a mohu hned vyrazit."

Můj kůň mne přivítal přátelským šťouchnutím a já mu oplatil jablkem další jablko jsem nabídl Karolince pro jejího koně.

"Jestli mi hospodský poskytl nějaká jablka budou další a když ne tak mi zbyly už jen dvě.
Já bych se s těmi královskými, klidně popasoval, bylo by to ale sobecké vůči ostatním, vystavovat je nebezpečí. Musíme spěchat a nezdržovat se zábavou, té ještě bude po cestě určitě dost.."


Při té myšlence již sedím v sedle a jedu s ostatními rychle k lesu.

Karolina
4.4.2017
22:49:18
Otevřu jedno a pak i druhé oko. Sednu si a ujišťuji se, že je opravdu ráno. Kouknu na sebe, jsem pomačkaná, rozcuchaná, to nemůžu nechat jen tak. Vylezu opatrně z postele, poodejdu k oknu a pak tichounce zašeptám. Během chvilky jsem jako ze škatulky, cítím se krásně, jako kdybych zrovna vyšla z lázní a dokonce mám i rozčesané vlasy.

" Ten lazebník je bezva, ještě štěstí, že jsem se to kouzlo naučila. Moc se mi do něj nechtělo, ale teď koukám, bezvadný."


Když se pak zvedla Žira z postele a šla budit Merysol, na nic nečekám a stejné kouzlo zakouzlím i na ně. Pak se zasměju a pobaveně řeknu:

" Přeci nebudeme vypadat jako neučesané, pomačkané a nemyté ženské, že jo? Jak se vám líbí moje nové kouzlo? Dobrý, co? Jdeme na snídani?"

Posbírám si svoje věci a jdu za Žirou do lokálu. Ve stájích se ke mě jako první přitře Reg. Pohladím ho za ušima " Za chvíli vyrazíme." Pak připravíme všechny koně, Hel dostane hned plnou zátěž. Jen hůl a měch na vodu si vezmu sebou, když se vracíme do lokálu.

" Dobré ráno."

Sednu si vedle Anglina a začnu jíst. U snídaně nám Žira řekne o tom, že nás, alespoň některé, určitě znají a půjdou po nás. Naházím do sebe snídani, s vážnou tváří si poprosím o čerstvou vodu do měchu a zaplatím za jídlo i nocleh. Teprve teď mi došlo, že jsem původně chtěla uvařit si kávu ze svých zásob. "Tak jindy. Snad."

Rozhodně se mi tady nechce déle otálet a tak, když Žira vyrazí ke koním, jsem ji v patách. Netrvá to moc dlouho a už jsme zase na cestě. Les opravdu vypadá blízko, snad měla pravdu i v tom, že tam budeme za chvíli.

Žira
4.4.2017
22:01:11
V noci toho nakonec moc nenaspím. Akorát koukám do stropu a rozmýšlím. "Nakonec i Alzan má novou rodinu, ani on není člověk, co by měl žít tímto životem. Icarium a Flantilo.... co já vím, zda někde mají rodinu? Zda mají někoho, komu na nich záleží. Nebo na kom záleží jim. a Vlastně ani o Anglinovi toho moc nevím. Jen vím, že barbaři jsou stvořeni pro válku, že je pro ně čest zemřít v boji. Anglino asi patří mezi nás. Další, kdo by skutečně měl žít tímto životem je akorát Alexander. Možná Merysol, ale ta je tak křehká, hodná, někdy naivní."

Nakonec tímto způsobem probdím celou noc. Před soumrakem vstanu chvíli před tím, než nás hostinský na Alexanderovu žádost, jde vzbudit. Nejprve vzbudím Merysol, pokud náhodou spí a dojdu za Alzanem, který sedí u krbu a kouká do plamenů. "Vstávej. Půjdeme ostatním připravit koně, ať se co nejdéle vyspí." Říkám šeptem Merysol. K Alzanovi nemusím moc šeptat, Anglino chrápe tak nahlas, že ho stejně moc nepřehluším. Kája už je kupodivu vzhůru.

Pokud mi Alzan, Kája a Merysol pomohou, během půl hodiny připravíme koně a pak dojdu vzbudit ostatní. Hostinský nám připraví brzkou snídani a poté hned vyrazíme.

"Omlouvám se, že Vás tahám z postele tak brzy, ale je to nutné. Nemůžeme se potkat s těma vojákama. Nemůžeme riskovat, že nás poznají. A faktem je, že poznají. Přeci jen.... Černoška, troll, barbar a dva lidé. To je nápadná skupina. Rozhodně mají totiž záznamy Mě, Káji, Alexandera, Zar´farra a Anglina." Dám se do vysvětlování zatímco do sebe hážeme snídani. "Stejně tak jistě mají záznamy Karolíniných bratrů a nejspíš i Maye a Aribeth. Hugh Ruka je dostatečně prohnaný, aby je nenechal najít informace o něm, ale to je tady nejspíš jedinej. To, že dobyli Questaqu se všema dokumentama je docela průser."

Poté, co jsme všichni po jídle, rovnou zamířím do stájí, nasednu na koně a jakmile toto ostatní po mě zopakují, vyrazím rychlým tempem směrem k lesu, který vidíme pár mil před námi. "Zbavovat se stop asi nemá smysl. Stejně nás hostinský musí napráskat. To by asi těžko přežil. Zvlášť poté, co jsem jej k tomu nad ránem přesvědčila."
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.