abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Rodinné záležitosti ::
družina
stránkovat po:  
 

PJ - RZ
10.9.2009
23:28:33
Kemik se zatvářil sice poněkud nejistě, co má jako Isara v plánu, vždyť ta polívka takhle na sicher vystydne, neřkuli, že pohyb s talířem obecně, natož pak po schodech, si vyloženě říká o vylití. Ale přání Isary je mu rozkazem, tak ji, sice nechápají, ale přece jen následuje.

Když prochází vaše čtveřice dveřmi a Isara ze zeptá na strážné doprovázející baronesu při oné konkrétní procházce, odpověď příjde, ne však od osoby, od které se to čekalo.

"Malý Frankie a Jonathan. Byl z toho tehdy celkem čurbes, chápejte, není možné se jen tak nevrátit s baronessou včas, že?"

ozval strážný, který hlídal pokoj Sophie. Kemik to komentoval jen opatrným pokrčením ramen, neboť o tomhle zřejmě povědomí neměl.

Isara
6.9.2009
19:29:13
Poslouchám, co zjistil Derins, a bloudím pohledem po pokoji. Přikývnu, když zmíní texty na pergamenech.

“Její písmo,“ okomentuji krátce zjištěné. Zaujmou mne až šrámy, jimiž je poznamenáno okno.

“Nové?“ Otáži se, abych si doplnila informace. A pak se podělím o vlastní zjištění:

“Na zámku taky něco bylo, ale nic čerstvého. Jinak nikde nic.“
“Ta kniha je její deník. Docela zajímavé čtení...“
kývnu hlavou ke stolu, kde je zmiňované odloženo.

“A tohle je z Ellonské univerzity. Zatím všecko nasvědčuje tomu, že se jedná o únos,“ nechám kousek zlata zkoupnout na prstě. Vzápětí zhodnotím dosud zjištěná fakta.

Na chvíli zavřu oči, zhluboka se nadechnu a pomalinku vydechnu. Snad se snažím uspořádat si myšlenky a uvědomit si, jestli jsme na něco podstatného nezapomněli. Trvá to pár úderů srdce, než oči opět otevřu a zvednu se z truhly. Náhrdelník šoupnu do kapsy kalhot, seberu lucerničku a sfouknu ji.

“Myslím, že tady jsme skončili...“

Rozhlédnu se po vás dvou, zda nic nenamítáte, a dojdu si ke stolu pro své věci. Přehodím batoh a kuši přes rameno, seberu pergameny ze stolu, vložím je do knihy vázané v kůži a s ní v podpaží a lucernou v ruce se vydám ven.

“Kemiku, vezmi, prosím, tu polévku,“ požádám mladíka, neb tohle už je drobet mimo mé možnosti.

“Víš, kteří strážní s ní byli, když si protáhla tu procházku?“

Plynule naváži na předchozí rozhovor s mladým mužem.

Revinal Derins
6.9.2009
17:40:00
Promiň. zvednu oči od stolu, když Kemík "zachrání" polévku, nechám stůl stolem a urovnám pergameny na něm i knihu, kterou našla Isara.
Stůl nic, pokud nepočítáte vcelku kvalitní poezii, pravdpodobně patřící baronese, a pravděpodobně z její hlavy. Možná i písně.

Okno je zajímavější - na zdech jsou šrámy, asi od kotvičky, ale mříže sedí pevně.
Pokud nebudeme předpokládat, že dcera pana barona ovládala schopnost změnit se v něco menšího, či si na několik chvil nechat změknout kosti na kaši, nemohla se tamtudy dostat ven.
rozhlédnu se po pokoji znovu, jestli mi přece jen neuniká nějaký detail.

Isara
5.9.2009
16:14:44
Přehrabuji se v truhlách a zkoumám jejich obsah i stavbu a poslouchám Kemika. Uchchtnu se, když vypluje na povrch, že doprovod v podobě vojáků měl i malinko jiný účel, než s jakým tam muže posílal pan baron.
Ani tentokrát se však žádný další objev nekoná. Narovnám tedy vše zpátky, zavřu truhly a na robustnější z nich se posadím, opřu se lokty o kolena a rozhlížím se po pokoji, jestli mi něco podstatného neuniklo...

A pak se zvednu, vezmu si od Édena zlatý přívěšek, s kterým si hraje, a obrátím se na pana tajemného.

“V truhlách nic. Jak to okno a stůl?“

PJ - RZ
4.9.2009
0:34:14
Truhly. Naštěstí nekladou odpor a na požádání dávají k nahlédnutí svůj obsah. Jak vidno, je v nich to, co byste čekali. Šatstvo, boty a pak taky ruzné maličkosti jako jsou například hřebeny a zrcátko, které, nebýt uklizeny v truhlách, dávaly by pokoji větší dojem zabydlenosti. Leč, nic podezřelého v truhle není , a zdá se že ani nic podezřele nechybí. Brala-li Sophie roha, pak zdá se bez svých věcí.

"Nooo," zauvažoval Kemik, sama nechodila samozřejmě, to by nemusela až do Klokočí kvuliva... však víte. Chodili s ní vždycky dva strážní když šla do obory. Ono je to takové zmatené víte, kolem hradu je les a tomu říkáme obora, a za tím je takový plot a taky brána a za bránou je les a tomu říkáme les. A v tom lese je Klokočí. No.

A kamarádku? Já nevím, ona slečna nebyla zlá na nikoho, povídala si třeba s Adelaide, která ji nosila jídlo a pak asi i s jinýma holkama, mě to jejich žvanění moc nebralo noo ...
konec je opět ve znamení menšího šoku, zda neřekl něco politicky závadného, když označil rozmluvy baronesy za žvanění, ale zdá se, že s jídlem roste chuť a s přeživšimi upřímnostmi i chuť je říkat.

Tavalo
3.9.2009
12:56:16
Nevím jak dlouho jsem schopen poslouchat vyklad s takovou kadencí. A hlavně se tak trochu bojím se ptát dál kvůli svým společníkům. Bojím se, ale nakonec se rozhodnu zeptat, myslím, že by to mohlo být celkem důležité.

"Slečno, vím že už to pro vás může být vysilující, ba dokonce otravné" při těch slovech se lehce uculím, jako bych sám nevěřil, že jsem něco takovýho řekl "Ale mohla byste nám prozradit co to bylo za krásného ptáka, který sem lital, ale už nelétá? A taky, pokud to není příliš osobní, kde bychom našli vašeho pana otce?" položím své další otázky, kouknu se na své společníky a pokrčením ramen jim dám na jevo, že jsem si vědom toho, že nás čeká další smršť, nicméně že jsem to prostě udělat musel..

Isara
31.8.2009
14:10:27
Pokud jsem postřehla Kemikovo váhání s odpovědí, nedávám to nijak najevo, snad pohlcena prohlídkou krbu. Na odpovědi, které po chvíli přijdou, jen sem tam přikývnu dávajíc tak najevo, že jsem mladíkova slova zaznamenala. S prohlídkou topeniště končím poměrně záhy, zhruba ve chvíli, kdy se Revinal rozhodne posunout stůl.

Pohlédnu na rozčileného chlapce bránícího talíř polévky před rozlitím a lehounce se pousměji. Přejdu k truhlicím mladé dámy a dám se do zkoumání jejich obsahu.

“Kemiku, měla s sebou slečna na procházky do obory nějakou společnost, nějaký doprovod, nebo se toulala po lese sama?
A kamarádku, měla tu nějakou kamarádku? Někoho, s kým si povídala?“


Pokusím se znovu upoutat pozornost ochotného mladíka a vyzvědět nějaké další informace.

PJ - RZ
28.8.2009
0:48:13
Zatímco se Isara vrhla na podrobnou kontrolu krbu a Revinal na podobnou, ale týkající se stolu. Kemik ji pozorně a se zájmem pozoruje jak prac... prostě pozoruje, to vše však jen do doby, než je mu položena serie dotazů. Nastoupí chvíle trapného ticha, které jen velmi slabě ruší jakési kemikovo mumlání.

"Ehmmm... no .... črnáct ... dní. No to nevím nó... ale před dvěma nedělema si slečna prodloužila výchazku v oboře, takže se uklidnila a už nebyla tak ... nazlobená ... kvuli tomu no .... Petrovi."

Poslední slovo je divžene jen naznačeno pohybem úst, pak však Kemik přejde do úplně jiné hlasové roviny, když s vyděšeným pohledem na posunující se stůl vykřikne : "Bacha !! Polívka !!! Poté se vrhne ke stolu, uchopí talíř s dotyčnou polívkou a dívajíc se na Revinala jak na vraha ustoupí zase ke dveřím.

Nezdá se vám, že by jeden či druhý z vás objevili něco extra nového.

Revinal Derins
26.8.2009
20:04:18
Nezbyde mi, než se pousmát nad odpovědí, kterou přinesl chudák voják.
Jak vidno, služebnictvo se může přetrhnout, aby splnilo Isařina přání.
Poposunu pergameny na stole, abych si je mohl prohlédnout všechny, a knížku, kterou tam odloží Isara, odsunu kousek stranou, aniž bych nějak pocítil touhu do ní nahlédnout.

Poté začnu zkoumat stůl - lehounce poklepu snad na každé místo, jestli náhodou neskrývá tajnou schránku někde uvnitř, skloním se a opatrně prozkoumám i spodní stranu desky a při nadzvednutí také spodní stranu nohou.
Nakonec stůl odsunu kousek stranou - nejdřív jednu stranu, potom druhou.

Isara
25.8.2009
23:16:00
Zvednu oči od knihy ke strážnému a jen tázavě pozvednu obočí vybízejíc jej tak, aby mi podal nějaké vysvětlení nesplnění mého přání. Nutno podotknout, že jej přijmu zcela klidně a dokonce s pobaveným úsměvem na rtech.

“Ale, ale... to jsou mi novoty!“ podivím se baronově definici dámy.

“Dobře, děkuji Vám,“ blahosklonně vojáka propustím právě ve chvíli, kdy začne z místnosti hrdinně couvat.

Projdu posledních pár stránek, snad o něco rychleji než ty předchozí, sem tam se na něčem na chvíli zastavím a poté knihu zaklapnu. Odložím ji na stůl a místo ní vezmu do ruky opět lucerničku, která dosud hoří. Přejdu ke krbu a začnu zkoumat vnitřní část komína, kam až jen dohlédnu.

“Kemiku, stalo se tu něco tak před 14 dny? Něco zvláštního? Nebyla tu nějaká návštěva nebo tak něco? Nechovala se Sophie jinak?“

Zahrnu mladíka otázkami zatímco zkoumám krb kámen po kameni nevynechávajíc ani římsu.

PJ - RZ
25.8.2009
22:08:10
Kemik poslušně odložil donesené jídlo na stůl, i když si asi nelze nevšimnout jistého znepokojení, nejspíše stran toho, jak moc jídlo schladne, než se do něj Isara konečně pustí, ale tak když si to přeje...

Jen o malou chvilku později dorazil o poznání méně udýchaný strážný, ale oproti předpokladům, sám. Jeho tvář prozrazuje, že nenese dobré zprávy, ale že by ho z toho měl trefit šlak, to jak se zdá, taky ne.

"Pan baron vzkazuje, že pro dámu se jistě návštěva vězení nehodí. Dáma prý však taky neputuje krajem bez svého manžela a nepracuje za odměnu. Proto mám vyřídit, že vězení a veškeré jeho tamější osazenstvo jsou vám k dispozici tam, kde jsou."

Poté co vyřídil co měl , nerozpakuje se strážný nijak zvlášt vycouvat ke vchodu a postavit se na svou hlídku.

Isara
24.8.2009
23:25:43
Teprve, když se ujistím, že nad postelí už není nic zajímavého, seberu knihu vázanou v kůži. A pak ji položím stranou, aniž bych ji otevřela, a začnu uvádět postel do původního stavu...
V tom se přižene má zdejší pravá ruka s kouřícím talířem polévky a vskutku štědrým kusem chleba. Otočím se na chlapce a zvednu koutek v úsměvu.

“Výborně!“
“Děkuji, Kemiku.“
“Polož to, prosím, na stůl...“


Udělím instrukce ohledně polévky a dokončím úpravy postele. Urovnám přehoz a s knihou v jedné ruce a lucernou (dosud zapálenou) v druhé popojdu ke stolu, abyste případně mohli nahlížet do obsahu se mnou.
Otevřu ji a začnu pomalu listovat procházejíc obsah jednotlivých stránek.

PJ - RZ
24.8.2009
22:53:19
Kuchařka si musí připadat jako v nebi, když je znovu a znovu dotazována na další a další informace z její nepřeberné sbírky všemožných znalostí, drbů, konstrukcí a spekulací a jak se zdá, její neocenitelné služby i nadále dojdou uplatnění.

"No přece za Petrem, oni se měli moc rádi, jenže pan baron to neviděl rád a tak Petra zavřel a slečna se moc zlobila a pak už tolik ne a pak zmizela. A pan baron se zlobil a tak zavolal vás. Vy pojedete do Klokočí ? A nemohli byste mi tam pozdravovat Julču ? Oni tam maj jenom jednu. Ona je to moje kamarádka, víte ? A já se odsad už moc nedostanu, teď když mám to bříško, a to víte, ono se s tím špatně chodí po lese a do kopců a taky do schodů, takže už jsem nemohla ke konci nosit slečně Sophii jídlo já, a taky ze schodů, takže už mě neposílají ani pro pivo, když má pan baron chuť. A máme výborné pivo, posílají nám ho mniši co ho vaří a já ho zkoušela a je výborné, lepší než to co posílají z Tarmasu. Tohle je tmavší a hustší a taky silnější, a všichni jsou po něm moc veselí, i pan baron. Ale slečna baronessa ho nepila, říkala že polívku má raději na talíři než v korbelu, ona pila raději víno. Ale mě víno moc nechutná, já mám radši pivo. A nejlepší je to od mnichů, je mnohem lepší než to co posílají z Tarmasu...

v tomto okamžiku se kuchařka zasekla a je skoro sledovatelné pohledem, jak její hlava analysuje, proč má pocit déja vu.


Revinal Derins
24.8.2009
20:15:29
Ani si příchozího chudáka chlapce nevšímám.
Zahloubán do svých úvah, prohlížím si pergameny na stole a hledám nějakou spojitost mezi nalezenými pery a baronesiným zmizením.
Oknem ulétnout nemohla, na to je příliš pevné - tudíž pera patří něčemu, co sem oknem dokázalo vlétnout - přinést zprávu ?
Nebo byla baronesa proměněna, aby se skrze okno dokázala dostat sama ? Aby mohla býti snáze unesena ?
Trochu úkosem pohlédnu k Isaře, která postel téměř rozebrala na prvočinitele ve své honbě za stopami - nutno doznat, že její poněkud násilná metoda slaví své úspěchy a já teď vyčkávám, až se s námi podělí o obsah knížky, kterou našla v prknech sloužících coby lože zmizelé dívky...

PJ - RZ
20.8.2009
22:37:31
Chudinka postel asi netušila, že se v životě dočká tak důkladné prohlídky, leč stalo se. A prohlídka nakonec slavila úspěch. Samozřejmě, až téměř na konci prohlídky, když postel opustí matrace a odhalí se tak prkna. A v jednom z nich je nalezena neuměle vydlabaná prostora a v ní knížka v obligátní kožené vazbě.

Jen o pár sekund později do pokoje vpadává Kemik s dřevěným talířem plným horké voňavé zelňačky a pulkou chleba. Soudě toho jak vypadá, nechal plíce asi tak o dvě patra níž, každopádně talíř nevypadá skypaně.

"Tady.... polívka..... a chleba...... . ..... čerstvý.... dobrý. leze z něj pomalu, jak se na každé slovo musí dvakrát nadechnout. Ale oči září spokojeností, že stihl splnit úkol v novém hradním rekordu.


20.8.2009
21:24:26
Během kuchařčina proslovu mám jakýsi prázdný nepřítomný pohled člověka bez duše. Slova proudí jedním uchem dovnitř a druhým ven, jen občas se nějaké uchytí. Dobře vím, že si bohužel v konečné fázi zapamatuji daleko víc, než bych si přál. V jedné chvíli mám pocit, že monolog ustal, a tak si pro jistotu malíčkem pravé ruky pročistím ucho. Jakmile malíček vytahnu, ukáže se naneštěstí, že kuchařka ještě zdaleka u konce není.

Konečně je utrpení u konce. Zhluboka se nadechnu. Ani Tavalo, ani Lallie se hned nemají k odpovědi. Ani se jim nedivím, sám mám strach z dalšího přívalu kuchařčiných slov. Od jedné z kuchařek s děkovným úsměvem přeberu pytel s jídlem.

Nakonec se odhodlá Tavalo. A já potichu zaúpím.

"Ten chlap snad nikdy nebude mít dost." zabručím si pod vousy. Očima začnu hledat nějakou židli. Nebo radši dvě. Dáma má přednost i v takovýchto vskutku krizových situacích.

Isara
16.8.2009
23:13:51
Přikývnu na páně Derinsovu odpověď a nečekajíc na vyjádření druhého z mužů, popojdu k posteli mladé dámy. A zdá se, že jsem se rozhodla vzít to zevrubně.

Věnuji zkoumavý pohled nebesům a se mé obratné, dlouhé, pěstěné prsty rozběhnou po sloupcích držících nebesa a následně i dřevěné konstrukci postele jako takové. Na okamžik se vrátím ke svým věcem odloženým vedle stolu a vytáhnu z útrob svého batohu malou lucerničku s okenicemi. Zapálím ji, zavřu dvě z okenic a s ní v ruce se vrátím k posteli. Pokleknu a pustím se do obhlížení toho, co je pod oním masivním kusem nábytku.

Ať už je za tím ženská nespokojenost a nebo jen značná pečlivost a neochota cokoliv přehlédnout, během chvíle ležím na zádech a s lucerničkou v ruce vám postupně mizím pod postelí, odkud můžete slyšet drobné ťukání a škrábání. Když po době konečně vylezu, odložím zdroj světla a opráším se. Nutno podotknout, že není až tak úplně co. V tomhle pokoji se na čistotu dbá opravdu velmi úzkostlivě.

Vzápětí začnu „rozestýlat“. Přehoz, peřiny, polštáře i prostěradlo postupně končí na zemi vedle mne. Matrace je následují, ani ony nemohou uniknout mé zevrubné prohlídce. Věnuji jim poněkud větší pozornost než lůžkovinám jako takovým, pokud mne na nich nic nezaujalo.

Nakonec využiji čela postele a jednoho ze sloupků k drobnému výstupu, kdy kontroluji i prostor nad postelí...


14.8.2009
11:21:03
Celou dobu pozorně naslouchám těhotné kuchařce a snažím se pochytit všechno, co nám ve svém rychlém tempu sděluje. Daly by se od ní získat různé informace, protože zřejmě nemá ponětí, o čem se smí a o čem nesmí mluvit. Na tváři mi cuká pobavený úsměv a mám co dělat, abych se nerozesmála nahlas. Byla by z ní úžasná komediantka.

Kuchařka ale nikomu nedává příliš možností přemýšlet o její záplavě slov. Kluka, který se procpe kolem nás si proto všimnu jen díky těm několika vteřinám ticha, která způsobil jeho náhlý vpád. Sotva zmizne, vodopád slov se rozproudí znova. Nenápadně se rozhlédnu kolem sebe, jestli bychom se nemohli někam posadit. Zdá se, že slečna má výdrž. Jestli slečně Sophii nosila pokrmy právě tato kuchařka, není divu že baronova dcera beze stopy zmizela.

Než však svou myšlenku uskutečním, strčí nám jiná kuchařka do rukou nádherně vonící balíček. Vyšlu k ní jen děkovný pohled, a když se zdá, že těhulka skončila své vyprávění, mám sto chutí se otočit na místě a ušetřit všechny přítomné dalších proslovů. A navíc můj žaludek již začal hlasitě protestovat proti dalšímu hladovění. Možná by šlo nějak zjistit, kdy ukecaná kuchařka končí svou směnu nebo je mimo kuchyni a popovídat si v klidu s ostatními kuchaři, možná že i oni nám mají co říct.

Na místě mě však donutí stát Tavalova otázka, která ač dobrá byla položena naprosto nesprávnému člověku.

Revinal Derins
14.8.2009
0:05:53
Zamyšleně si brk prohlédnu a pak všechny tři, které jsem nalezl pod kobercem složím do jakési snítky, tak, že se překrývají.
Nemám nejmenší tušení, pravděpodobně nějaký dravec... zavrtím hlavou a opatrně pera položím na stolní desku, přičemž využiju své pozice a prohlédnu si pergameny na jejím povrchu.
Okno je fest, před pokojen stráž, tři dravčí pera pod kobercem... Proč zrovna pod kobercem ? napůl se otočím k oknu a snažím se představit si možné situace, jak se ona pera mohla pod koberec dostat.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.