abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  
 

Mar-Dol
14.4.2017
1:01:47
Letím směrem k horám, když tu si z výšky všimnu těch, které hledám. Změním směr a letím k nim.

Zrovna finišuje boj mezi nimi a armádou a když to vypadá, že mají vyhráno, na scéně se objeví někdo mocnější, všechny oživí a skupinu mučí.

Nezbývá než zasáhnout. Takhle jsem si první kontakt nepředstavoval, ale možná že je to tak lepší.

Popoženu koberec k větší rychlostí, zalovím ve vaku, vytáhnu a rozlomím svitek. Do ruky si nachystám hůlku. Desimplicátor. Nečekal jsem, že ho budu muset použít tak brzo.

Dorážím na místo v okamžiku zvratu. Asi dočasného. Nemrtví přede mnou ustupují a dělají mi tak uličku přímo k Simplicovi, který je omotán jakýmsi zlatým provazem. Namířím si to přímo k němu, abych měl jistotu že se trefím a že to bude fungovat.

"Pozdrav od Saldebaara," pronesu, švihnu hůlkou směrem k Simplicovi dřív, než stačí promluvit a seslat kouzlo. Z hůlky vyletí jakási tenká stříbřita látka, možná pavučina, a celá obalí Simplica. Následně se rozzáří a zmizí.

Spolu se Simplicem.

Ve stejný okamžik ona hůlka praskne a magie v ní obsažená mě odhodí vzad. Dopadnu zády napřed do studeného sněhu a začínám se pomalu zvedat. "Jau. Asi jsem si něco zlomil." a při těch slovech si kontroluji ocas.

Jakmile se rozhlédnu, vidím, že všichni nemrtví se začínají otáčet a odcházet směrem k lesu. Zůstávají zde pouze poslední 2 přeživší vojáci, kteří se tváří trochu rozpačitě a nejistě.

Otočím se směrem ke skupince a pronesu trochu nejistě ze strachu z reakce: "Zdravím? Asi bych se měl představit. Mé jméno Je Mar-Dol a právě vás hledám." Pak se odmlčím a počkám na reakce.

Karolina
13.4.2017
23:11:54
Vytřeštím oči a začnu se klepat jako osika.

"Tatínku ... maminko ... bráškové..."

Mezi úpěním, které se mi dere z hrdla, vyrážím ze sebe slova, která vám přijdou v této situaci nesmyslná. Stojím na místě, hnout se nemůžu, zato ruce mi najednou zajedou do vlasů a začnu si je vytrhávat. Křičím jména bratrů, natahuju ruce dopředu a pak se zhroutím k zemi. Chytím se za hrdlo a začínám se škrtit, oči mám už skoro krvavé, po tvářích mi tečou slzy.

Pak najednou zaječím, ale tak strašně, že se sama chytím za uši. Vyskočím na nohy a zírám do jednoho místa. Trhnu sebou a okamžitě zmlknu. Skoro to vypadá, jako kdybych se probrala z nějakého transu. Vypadám příšerně, celá od cákanců krve, vlasy kolem hlavy, chuchvalce vytrhaných v rukách. Rozhlídnu se a znova vytřeštím oči, ale neječím, jen tupě zírám na Onyxe a Theodora.

" Oni jsou přece... říkali, že jsou mrtví! Asi jsem zešílela. A co je ... kdo je... další jeho pomocník? Rudý jako satan?!"

Uslyším i koně, otočím se, Alexander s našimi koňmi. Zdá se mi to všechno zmatené, jako kdyby představy pokračovaly. Prudce potřesu hlavou a štípnu se do stehna. " Au. "

Pán Jeskyně
13.4.2017
22:36:33
Simplicus je skutečně krutý nepřítel. Nedává Vám jedinou šanci na záchranu. Každý z Vás, kdo se mu postavil na odpor najednou začal zažívat naprosto nepředstavitelná muka. Ale ne jen fyzická, současně se Vám v hlavě vyrojily Vaše nejhorší vzpomínky či představy a dokonce i to, co jste si ani nedovedli kdy představit.

Žira se zhroutila k Simplicovým nohám a je z ní pouze hromádka neštěstí. Karolína se zatím zvládá držet na nohou, ale barvu má jak čerstvá omítka připravená pro fresku. Zato Merysol, poté, co se pokusí Simplicovi odporovat, to pěkně schytá. Tělem se jí prožene bolest jakou nikdy nezažila a psychycké utrpení je naprosto nesnesitelné.

Ragnar se pokusí bránit se kouzlem, ale to se mu také pekelně vymstí. Kouzlo se zdá, že funguje, ale pouze na pár okamžiků, hned poté pohasne a tento napůl trpasličí muž padne na všechny 4, zamotá se mu hlava a tu výbornou večeři i snídani komplet celou vyhodí ven.

Icarium se zatím stále drží na nohou a hledí do tváře svého nepřítele. Zar´farro vlastně ani moc netrpí a vlastně ani strach příliš nepociťuje, zdá se, že Simplicova aura strachu na něj působí méně, než na ostatní. Anglinovi vypadl meč z ruky, roztřásla se mu kolena, je vidět, že pociťuje obrovské utrpení, přesto zatím zůstává stát na nohou.

Nejvíc ze všech to ovšem odskákali Alzan a Flantilo. Alzan se vznesl do vzduchu a má pocit jako kdyby mu explodovaly všechny kosti v těle a roztříštili se mu na tisíc malých kousků. Flantilo se na druhou stranu zhroutil k zemi, z očí a uší mu začala vytékat krev, cítí nehoráznou bolest po celém těle, jako kdyby ho někdo sevřel do svěráku a díky tomu by mu měla vybuchnout hlava.

Když už se zdá, že horší to být ani nemůže, stane se hned několik věcí najednou.

Simplicus z ničeho nic znejistí a hned nato ho omotá zlatý provaz a pálí mu oblečení a kůži a v tom samém okamžiku přibíhá statný barbar s obouručním mečem, oblečený v potrhané plátěné tunice a rovnou útočí. Elf stojící opodál, autor tohoto zlatého provazu, má na sobě také pouze potrhané a špinavé oblečení. Ale většina z Vás oba dva bezpečně poznává. Mistro Onyx a kapitán Theodor, dva mistři, kteří již měli být dávno mrtví.

Toto ovšem není jediná zajímavá věc. Skoro odnikud se objevil Alexander, popadl uzdy všech koní a běží směrem k Vám.

A tím ještě ani zdaleka nekončím. Protivám, skrz armádu nemrtvých prolétá na létajícím koberci jakýsi červený démon, nemrtví před ním ustupují a on si to míří rovnou na Simplica s nějakým klacíkem v ruce.

Alzan
13.4.2017
15:25:29
Strhl se prudký boj, během něhož se hajný někam ztratil a více ho nevidím. Snad žije. Avšak nemám více času se jím zaobírat a kouzlím šipky tam, kde je to potřeba.

Spíše vycítím, než že bych viděl, že ghůl je na pokraji sil tak ho stáhnu, aby v případě potřeby chránil střelce a kouzelníky. Na léčení bude času dost pak. Aspoň to jsem si myslel.

Je téměř po boji a už si chci oddechnout, když se k nám snese něco temného. Mocného a temného, co nás všechny na chvíli paralyzuje. Simplicus osobně. A jeho temná aura je natolik silná, že ani moji přátelé, kteří jsou zvyklí na tu mou, jí neodolají.

Dokud je to možné odvolám přízrak někam dál, aby si ho nepřivlastnil při prvním slově. S ghůlem to možné nebude.
Než promluví, pozvedne meč a oživí všechny padlé. To není možné. To přeci nejde. Ne takto rychle a hromadně V mých očích se zračí neskutečný strach, ale i trochu úcty k tomu, co dovede. Ne k němu.

V jeho přítomnosti jsou temné síly silnější a já cítím, jak ke mně natahují svá chapadla a chtějí se mě opět zmocnit. Po tom všem, co jsem kvůli nim vytrpěl a podstoupil. I po tom všem po mě stále touží. Pod jejich náporem padnu na kolena. NE!!! Jednou jsem se vás zřekl, podruhé mě už nedostanete. S vypětím všech sil udeřím proti nim a s pomocí sil nabytých oním rituálem se jim postavím na odpor.

Právě včas, abych slyšel, co Simplicus říká a viděl, jak se mu ostatní postavili na odpor a krutě za to zaplatili. I já povstanu a vykročím k němu.

“Já Ti to klidně řeknu.“ Sice jsme se ještě neviděli, ale asi už slyšel o nekromantovi, který se dal na opačnou stranu. A ve mně pozná nekromanta. “Máme za úkol přežit. Přežít dost dlouho na to, abychom Tě mohli zabít. Tebe a tobě podobné.“ Trošku si tím nabíhám, protože i já jednou budu takový.

Po mých opovážlivých slovech se prohnu v zádech, vykřiknu bolestí a v křečích a agónii se svalím na zem naprosto paralyzován bolestí. Nezbývá než čekat, co bude dál. Než čekat na smrt. Vážená paní Keihanaikukauakahihuliheekahaunaele, přijmi nás prosím všechny ve své říši.

Zar´farro
13.4.2017
14:34:14
Z nebe se snáší náš úhlavní nepřítel, nebo alespoň ten o kterém víme.

Všichni mrtví znovu vstávají, a já jsem moc rád, že jsem až za plachtou.
Sákra, to vypadá suprově, já měl poslechnout tátu a dát se na woodoo.
Pomyslím si. Zároveň mi také prolétne hlavou, že jsem moc rád tady na počátku lesa s koňma a ne uprostřed bitvy.

Sakra všichni zákazníci jsou v čudu ....

Pokud se mi to povede pokusím se dostat víc stranou, třeba alespoň k Fleggymu. Jsem si skoro jist, že já jsem velmi nezajímavej a nedůležitej. Prakticky tohohle bosse nijak neohrožuju a jsem dost daleko. Mohl bych mít šanci se odplazit pryč.

Icarium
13.4.2017
14:13:49
Všude kolem stříká krev a je slyšet pouze bojový ryk. Naštěstí vojáci nejsou moc dobře vycvičení, a tak se brzy, i přes početní nevýhodu, otáčí bitva v náš prospěch. Každý už pobil několik vojáků, když v tom si všimnu, jak Flantilo padá k zemi. Naštěstí mu záda kryje Alzan, ale i přes jeho včasný zásah stále nad naším zaklínačem stojí jeden voják, který se právě napřahuje k poslednímu úderu.

Šíp mu projde krkem a nejspíš poškodí míchu, neboť voják padá bezvládně k zemi a já si mohu oddychnout. Kývnu na Flantila a hledám si další cíl. Vtom pocítím něco zvláštního, jakousi nevysvětlitelnou hrůzu. Kruppe to nejspíš cítí taky a okamžitě začne panikařit a zaběhne do hájovny.

"Co to u všech bohů je?" rozhlédnu se a náhle to uvidím. Z oblohy se snáší postava v kápi, která jakoby vylezla z té nejděsivější noční můry. Na nic nečekám a na přilétající bytost vypálím šíp, načež mě doslova paralyzuje strach a bezmoc. Nic podobného jsem nikdy za celý svůj život nezažil, dokonce ani když vypálili naší osadu.

Za Simplicem přilétají ještě další dvě bytosti a my jsme tak odsouzeni na jejich milost a nemilost, v tomto případě spíše nemilost.

"Kruppe, uteč..." je poslední souvislá myšlenka, jakou jsem schopen dát dohromady, pak jako by se ze světa stal jeden velký zlý sen.

Anglino
13.4.2017
1:59:11
Hlavou mi běží.

"Nesnáším čáry nechá mně v tom můj ohnivý býk, kterého jsem dostal od smrtky."

Nemohu se ani hnout. Veškerou sílu v nohách a rukách dávám do toho, abych pomoci opory meče, zabránil potupnému válení se na zemi.
Nejsem schopen ničeho natož pomoci Karolince a ostatním. Nemám strach jen bezmocný vztek.

"Thorovo kladivo na tebe zmetku."

Ragnar
12.4.2017
19:58:44
Uznale přikývnu, když vidím, jak se má nová družina probíjí skrz řady nepřátel. Je mi jasné, že s touhle rychlostí bude za chvíli po boji. Jestli se něco nepodělá....

Když vidí co se k nám snáší, začínám tušit, že se to podělalo totálně. V duchu zanadávám a stáhnu kouzlo, které v tuto chvíli už nemá význam.

Nenapadá mě nic, co bych mohl vyčarovat a odvrátit tak naši smrt. Nemám zbraň, kterou bych ho mohl zabít, i kdybych se k němu nějak dostal.

Klesnu na kolena a bojuju se strachem, který mě takřka ovládá. Ztěžka polknu, zavřu oči a snažím se vytlačit obraz svého největšího nepřítele. A v duchu začnu vyzývat na pomoc Moradina.

Slyším naříkat Žiru. Ničí mě, že v tuto chvíli nemám nic, jak bych ji mohl pomoci. Ale všichni mají podobné problémy. Jen co prvotní paralýza pomine, hned na sebe zakouzlím ochranu před zlem a v duchu si vyčtu, že jsem to neudělal před bojem.

Pán Jeskyně
11.4.2017
22:29:30
Příspěvek za hráče Flantilo

Po bezesné noci mně ráno probudí někdo z naší skupiny. Jen co se vzbudím, tak hmátnu po meči, který si připevním na zadá a po noži, který si upevním za pas. Poté sestoupím dolu do hostince na rychlou snídani, kterou nám hostinský připravil. Po snídani zajdu do stáje, abych připravil Furiona k odjezdu. Jen co zjistím, že kůň už je připraven, tak se otočím a do prázdna řeknu ,,Díky"

Při cestě k hájence ani nedutám, pouze sedím v sedle a jedu se skupinou. Za hájenkou pouze pozoruju a čekám co dál. Když se vyřítí hajný, tak s neuvěřitelnou rychlostí vytasím meč, abych se mohl bránit. Jen co hajný zjistí, že nejsme ti, za které nás měl, uklidním se. Když začínám zastrkovat meč do pochvy, si všimnu nepřátelské armády, která se na nás řítí. Když je spatřím, tak mi ze rtů unikne nadávka. Poté ale vytáhnu meč a jsem připraven se bránit.

Během boje si moc nevšímám toho, co se děje kolem. Zaregistruju jenom obrovskou zeď z čepelí a to, že tři jejich důstojníci vzplanou. Poté se začnu věnovat problémům, které vyvstanou, když se na mně vyřítí důstojník s řemdichem, díky kterému mi vyrve meč z ruky. Jakmile přijdu o zbraň, tak se na mně vyřítí voják s mečem, kterým mne bodne do ramena a do stehna. Hned poté spadnu na zem a když se mne ten voják snaží setnout, naštěstí ho sejme Icarium. Pouze se k němu otočím a kývnu. Pak se podívám po svém meči. Pokud ho najdu, vezmu ho a bojuju dál, ale pokud ne, tak vezmu meč nejbližšího vojáka a začnu bojovat s ním. Díky tomu, že mi proděravěli levou ruku, tak bojuju pouze pravou. Také nemůžu skoro vůbec chodit a stát, protože mám díru ve stehně.


Jen co z nepřátelské armády zbudou pouze dva vojáci, tak si oddychnu a sáhnu si zdravou rukou pro lektvar k opasku. Ruka se mi ovšem zastaví uprostřed pohybu a začne sebou cukat. Chvíli se snažím zjistit, co se děje, když si s hrůzou uvědomím, že se mi tělem rozlívá děs, který jsem doposud nezakusil. Poté k nám přiletí Simplicus, který jen co přiletí, tak oživí celou armádu. Poté se nás zeptá na náš úkol. Podívám se na něj a řeknu,"Ty jedna pokřivená existence. Kvůli tobě zemřel můj přítel. Radši bych byl rozčtvrecen, než abych ti něco řekl" Po těchto slovech mě opustí síla a já se dostanu do této polohy: Klečím na zdravé noze a v zemi před sebou mám zabodnutý meč na jehož jílci mám danou zdravou ruku. V této poloze čekám, co Simplicus udělá dál.

Merysol
11.4.2017
19:57:34

V boji jsem si vedla dobře, evidentně jse se s mečem a se svým údělem paladina konečně zžila. Ale tréninku to jistě ještě bude nepochybně chtít. A ještě více mě překvapil Bart. Z mého vykutaleného lišáka je neřízená střela, divoce tu pobíhá a pomáhá nám dávat vojákům co proto.

Jaké ty jsi roztomilé překvapení, můj lumpe.

Boj začíná pomalu končit a společnost nám dělají už jen třasořitkové, kteří nevědí, kde jim hlava stojí. A také mě zarazí, že si Žira sundavá helmu.

Co se děje? Něco jsem přehlédla v zápalu boje?

Instikntivně se podívám po svém lišákovi a pak po ostatních. Teprve pak se podívám na společnost, která se u nás objevila. Co je zase tahle bytost zač?

Lehce tázavým pohledem se podívám na Alzana, jako kdybych čekala vysvětlení, ale není ho třeba. Naše návštěva se uvede sama. Se vztekem poslouchám, co nám Simplicus říká a sevřu jílec svého meče pevně v ruce. Vím, že by to nejspíš byla holá sebevražda, ale mám hroznou chuť rozeběhnout se za ním a vyřídit si s ním účty. Nemínila jsem mu říct nic.

Záhy jsem se začala sesouvat k zemi i já. Měla jsem povit, že se mi snad někdo snaží vyrvat srdce z hrudi. Vehnaly se mi slzy do očí a snažila jsem se najít svého Bartíka. Uteč nabádala jsem ho v duchu. Zároveň jsem se snažila odolávat té bolesti.

Matko, prosím, pomoz nám! prosila jsem v duchu o pomoc a doufala v zázrak. Pomoz…

Karolina
11.4.2017
1:21:05
Kouzlo se povedlo a tak jsem se zaměřila na další z důstojníků. Vyslala jsem na ně několik ohnivých koulí, pak už jsem se bála posílat tam další kouzla, aby to neodnesl někdo z našich. Namířila jsem tedy svou hůl na jednoho krajního důstojníka, ale najednou jsem nemohla kouzlit. Jako kdybych měla prázdnou mysl, nic mě nenapadalo, žádná formule ani ohnivá koule nechtěla vyletět z hole.

Překvapeně se rozhlídnu, kdo se snaží mě ochromit a všimnu si, že to nepostihlo jenom mě. Dokonce ani ne jen nás, ale že i zbytek vojska zůstal stát bez boje. Začínám cítit ve vzduchu hrůzu a pak se nad námi mihne něco jako rychlý temný mrak. Krk se mi začíná svírat hrůzou, kdybych měla promluvit, asi bych nevydala ani hlásku. Před námi se objevil Simplicus, v celé své hrůzné "kráse" i se zubatým náhrdelníkem.

Než se vůbec pokusím se pohnout, všichni ti mrtví se jediným jeho gestem postavili a v jednom šiku očekávají rozkazy svého pána. První, kdo se odváží něco udělat je Žira. Jenomže když se pokusí přiblížit se k němu, začne se s ní dít něco hrozného. Všichni se soustřeďují nejspíš na ni, dokonce i Simplicus.

Opatrně otevřu dvě kapsičky na svém opasku, z jedné vyndám koníčka, maličkého sotva do dlaně. do druhé dlaně vezmu diamant. Vyšlu ke každému předmětu jednu myšlenku.

" Punťo, prosím přiveď Mayu." a druhá myšlenka zní: " Avelan, prosím, pomůžeš nám?"

Koník kývne a rychle se ztratí v trávě. Od Avelan jen dostanu stejnou cestou odpověď: " Až přijde čas, budu ti stát po boku."

Pořád cítím tu hrůzu, která mě svazuje. Tak ráda bych šla kamarádce na pomoc, ale nejde mi pohnout nohama, jakoby byly do země vrostlé. Jaký děs to musí být, když dokonce Žira, naše silná velitelka, je z toho vyděšená k smrti. Stojím tu jako socha, aspoň, že už můžu myslet i když jestli budu moci kouzlit, nevím. Očima bloudím kolem a uvědomuju si, že někteří vojáci jsou upíři.

Simplicus se šklebí, ví že nás má v hrsti. I když možná by mu mohla vzdorovat Merysol, a taky klerik by mohl mít něco, z božskou pomocí, jako ona. Očima zabloudím k Alzanovi, třeba by mohl přerušit nebo alespoň narušit to ochromující kouzlo. Pořád v mysli hledám, co bych mohla použít, ale prozatím mě toho moc nenapadá. " Možná pole zmatení nebo odvrácení kouzla."

Dva kostějové se přihnali na pomoc svému pánovi. Ta hrůza se začíná ještě stupňovat.

" Takže už ho našel? To je hrozný, musíme s tím něco udělat. Jen kdybych se už mohla pohnout."

Jako kdyby mi někdo četl myšlenky, nohy se mi najednou začínají podlamovat a jen silou vůle a díky opoře, kterou mám ve své holi, jsem nespadla na zem. Připadá mi, jako kdyby mi někdo svíral krk, ale ne zvenku, spíš jakoby zevnitř. Strašný pocit. Kouknu se na Anglina a ostatní " Nemůžu pro nikoho nic udělat, zatím."

Žira
11.4.2017
0:14:36
V boji jsem jako ve svém živlu. Nepřátelé padají jeden za druhým, až zbydou poslední dva. Už k nim mířím, že je rozpárám a vyrvu jim srdce z těla. "Tak pojďte, setkáte se se smrtí." Boj mě úplně pohltil, přilba touží po krvi. Když najednou vše ustane. Krom toho, že si začnu uvědomovat, že jsem chtěla rozpárat skoro bezbranné lidi, uvědomuji si něco mnohem horšího.

Strach a děs se mi rozlévá celým tělem. Roztřesenýma rukama sundám přilbu a upustím ji na zem. Meč mi také vypadne z ruky a pouze zírám na Simplica. "Je jediný, kdo porazil Attylloea." Pomyslím si a můj strach se ještě zvětší.

Když oživí celou svou armádu, samozřejmě mě to také vyděsí, ale ne tolik, jako když promluví. V podstatě nám nedal žádnou možnost. Bezradně se rozhlédnu po svých přátelích. "Od nás se žádné informace nedovíš." Říkám roztřeseným hlasem a vzdorovitě se pokusím udělat krok k němu. Ale to se mi nepodaří, pohltí mě slabost, padnu na kolena a nemohu dál. Cítím, jak ze mě začne vyprchávat život.

Jsou to muka, obrovská muka. Najednou cítím, jak bolest, jakou jsem ještě nikdy nezažila. Jakoby se mi do těla začalo zapichovat tisíc jehel najednou. Do kůže, do hlavy, do všech orgánů. Křičím bolestí a svíjím se v agónii. Přesto se snažím dostat se k Simplicovi blíž. Ale to prostě nemám šanci.

Pak se zhroutím na zem. Ležím na zemi a řvu bolestí. Po, pro mě, nekonečně dlouhé době bolest najednou ustane. Zůstanu ležet v poloze plodu a brečím. "Ne, už ne. Prosím!"

Pán Jeskyně
10.4.2017
23:38:01
Boj se rozjel skutečně ve velkém stylu. Karolína si hned ze začátku poradila se třemi vysokými důstojníky. Jejich oblečení začalo hořet po zásahu jejího kouzla, začali se válet po zemi aby se uhasili a mezitím zemřeli pod kopyty Žiřina koně.

Icarium mířil skutečně přesně a během chvilky leží hned 5 protivníků se šípy v těch nejrůznějších místech.

Ani Reg se nenechá zahanbit. Jednomu nepříteli rozerval hrdlo, druhému ukousl nohu, krev stříká vzduchem a lepí vlkovi srst, asi bude potřebovat pořádnou koupel.

Alzanův ghůl je v boji podobně výkoný jako vaši válečníci. Pod jeho mečem padá jeden nepřítel za druhým, ale bohužel, když se na něj seběhne sedm vojáků současně, zvládnou ho udolat natolik, že by bylo moudré ho odvolat a opravit. Pokud má Alzan všech pět po hromadě, udělá to. Zato neviditelný přízrak působí mezi nepřáteli naprostou paniku. Nejprve vzduchem létají vybuchující hrušky a když dojdou, začne na ně působit neviditelná síla, proti které se nemají jak bránit.

I Merysol si nevede vůbec špatně. S prvním nepřítelem si vymění několik úderů, než mu zvládne prohnat meč pravým ramenem a poté ještě ho praštit na plocho do hlavy a vyřadit jej z boje. Zato Bart překvapil. Na to, jak je malý, zuřivě se vrhá na jednoho soupeře, zlatě se zableskne bartův ocas začne hořet zlatým plamenem. Nepřítel vůbec neví, která bije, liška zleva, liška zprava, liška v obličeji. Když s jedním vojákem skončí, rovnou se vrhá na druhého, jsou z něj vidět jen zlaté záblesky z jeho ocasu, zdá se, že blesk je jeho pomalejší bratr.

Ragnar se konečně také ukázal v boji. Objeví se před ním několik rychle se pohybujících šavlí a jakmile se k němu někteří snaží přiblížit, šeredně to schytají. A že jich není málo. Jeden z důstojníků zařve: "Toho vousatého, na něj!!!" A ještě ukáže prstem. Od té doby to Ragnar skutečně nemá jednoduché.

Naštěstí pro Ragnara, Žira právě seskočila z koně v rhá se na pomoc. Pomcí urážek, výhrůžek a dobře mířených úderů, zvládne přinutit mnoho vojáků, aby útočili na ni. Už jich je tolik, že černoška ani není vidět. Obtočí se kolem své osy a na vteřinku od sebe všechny odežene. To je přesně čas, co jí stačí na to, aby si nasadila svou přilbu. A v tom začala skutečná mela. Žira zuřivě zařvala a začala se ohánět mocnými údery. Je jasně vidět, že přilba jí dodává sílu, ale také ji zbavuje obezřetnosti.

Flantilo se taktéž vrhne do bitvy a zvládne zabít pár nepřátel. Bohužel jeden z důstojníků s řemdichem se mohutně napřáhne, koule omotá Flantilův meč a vyškubne mu ho z ruky. To už se na něj vrhá jeden z vojáků, mečem mu propíchne stehno a rameno. Už už se chystá setnout mu hlavu, když jej zasáhne jedna z Alzanových šipek a rovnou ho zabije. Ta druhá zasáhla důstojníka s Řemdichem, toho sice nezabila, ale zato dobře mířený šíp, který vystřelil Icarium ano.

Nejbrutálněji ze všech ovšem bojuje Anglino. Jeho meč ve vzduchu opisuje složité křivky a kosí jednoho nepřítele za druhým. Popadlo ho bojové šílenství, má pěnu u úst a očividně přestal vnímat vše ze svého okolí.

Netrvá to dlouho a nepřátel je již méně, než Vás. Když zbývají poslední dva roztřesení vojáci, najednou se zableskne a boj ustane. Anglino se začne opět ovládat, Žira taktéž. Najednou nikdo z Vás nedokážete zaútočit na ty poslední dva. Ti ovšem taktéž přestali bojovat a jen ustrašeně na Vás koukají. Žira sundá přilbu a všichni čekáte, co se děje.


Ze vzduchu se snese temná postava v kápi. Přistane přímo pře Vámi a vy můžete spatřit, že to rozhodně není člověk. Zdálo by se že je to kostlive, ale ne. Ani kostěj to není, je to něco víc, to pozná každý z Vás. Pouze Alzan ale na první pohled pozná, že je to lich.

Na sobě má pouze plášť, v jedné ruce drží obrovský obou ruční meč z temného kovu a na krku zlověstně vypadající náhrdelník, který poznává většina z Vás. Náhrdelník je tvořen ze zubů, z lidských i zvířecích a dokonce i ze zubů tvorů, které nikdo z Vás nikdy neviděl. Když jste naposledy náhrdelník viděli, ukrývali jste jej před jeho majitelem, který jej následně získal. Simplicus!

Simplicus pozvedl meč v pravé ruce a všichni padlí nepřátelé opět povstali a postavili se za nekromanta. Nejsou to pouze dočasně oživené mrtvoly, jak umí Alzan, jsou to praví a plnohodnotní nemrtví, které nekromant tvoří několik hodin, dní či týdnů. "Jak vidím, budu se o Vás muset postarat osobně. Vytvořím z Vás pořádné nemrtvé a budete mi věrně sloužit. Ale nejprve mi řeknete, jaký je cíl vaší cesty. Kam Vás má drahá matinka poslala? Když mi to řeknete dobrovolně, nebudu Vás muset mučit, budu to dělat jen proto, že mě to baví, pro Vás to rozdíl neznamená, takže si vyberte."

Během Simplicova monologu vidíte, jak se na obzoru objevují dvě přilétající siluety. Poznáváte v nich dva Simplicovi kostěje, které moc dobře znáte.

Zar´farro
10.4.2017
18:17:47
Tak jsme se krásně dostali za hájovnu. A co čert nechtěl, všechno to šlo hbitě do kopru.

Když vidím, že bitva je na spadnutí a už jde jen o dokončení monologu hajného začnu jednat.

Vezmu uzdu mého koně, pak i koní ostatních a odvádím je na kraj lesa, tedy na okraj bitevního pole.

Chvíli přemýšlím, že bych nabídl své služby podkoního i nepříteli. Ale nechci to pokoušet.

Slyším jak se za mnou ozve zvuk bitvy. Nervózní koně přivážu ke stromům, aby neutekli. Sám z Fleggyho sundám svou tajnou zbraň na které jsem pracoval dost dlouho.

Vyndám dvě kopí s namotanou bílou látkou. Jedno zabodnu do země a druhé odtočím a zabodnu opodál. Na tkanině je vidět velký červený kříž.

Vezmu si dvě pánvičky na vaření a vší silou s nimi dvakrát třísku o sebe.

Dámy a pánové, první pomoc pro zraněné je oficiálně otevřena!!

Zařvu jen co mi síly stačí.
Je mi jedno kdo příjde, ale od protivníků si nechám zaplatit. U trollí pojišťovny pojištěni nejsou.

Anglino
9.4.2017
22:47:19
Na Ragnarova slova reaguji tím že jej o něco požádám.

"No Jestli je to s tvými kouzly tak, že je nemůžeš ovládat natolik aby mi nezbyly jizvy tak je na mně nepoužívej. On mě Zar´farro krásně sešije a jeho jizvy jsou jak obrázky."

Pak se vrhám znovu do bitvy.

Ragnar
9.4.2017
22:25:54
Anglino si mě odchytne hned za stodolou. Začne mluvit o rvačce a já okamžitě přitakám. “Nic člověka tak neprobudí jako pořádná rvačka hned po ránu. Člověk se rozhýbe, protáhne, krev se rozproudí...“ To, kam ta krev bude proudit a čí krev to bude nemám náladu řešit.

Barbarovo poděkování přijmu s úsměvem. Od Tebe jsem to nečekal. Pak ale nasadím ztrápený výraz. “Chápu, že pro Tebe je jizva něco jako znamení statečnosti. Památka na tvrdý souboj. Ale má kouzla tohle nedokáží rozlišit. Je mi líto, ale pokud Tě budu léčit svými kouzly, jizvy z toho nekoukají.“ Řeknu omluvně.

“Má kouzla mají široký záběr. Útok, obrana, podpora a léčení.“ Dál o své magii mluvit nehodlám.

Alexander zvažuje, že by vyrazil na průzkum. Chvíli jej pozoruju a pak přikývnu. Když ho nechytí, může získat hodnotné informace. Když ano, získají je oni. Ale o tom je riziko.

Klid za hájenkou netrvá dlouho. Špatný odhad jednoho muže a vše je v troskách. Řítí se na nás celý tábor, a že jich je. Tiše zanadávám a přichystám si obranné kouzlo.

Chlap i jeho pes se do toho pustili s vervou. Uznale kývnu i na jeho slova o králi.

Odhadnu vzdálenost, abych kouzlem nezasáhl vlastní a vytvořím obrannou stěnu plnou vířících čepelí ostrých jako břitva. Nikdo skrz zeď neprojde bez ztráty krve.

Kouzlo držím tak dlouho, jak je potřeba. Ale nehodlám jím ohrozit či dokonce zranit vlastní. Sázím na to, že alespoň část nepřátel neprojde skrz zeď vůbec.

Žira
9.4.2017
21:28:44
Vyrážíme. Samozřejmě, že nic nejde bez problémů. Když vidíme vojáky, jak míří do hostince a Alex navrhne, že se koukne do jejich tábora, souhlasím. Schováni za hájenkou si vyměníme zbraně. “Buď opatrný Aleky, zjisti proč tu jsou a pokud možno i u koho z nás mají popis a co o nás vědí.“ Říkám ještě než odejde. Pak již čekáme.

Ale i čekání se neobejde bez problémů. Hajný si nás splete s vojáky, které opravdu asi nemá rád. Sice se svou chybu snaží napravit, ale již je pozdě. Vojáci se na nás řítí ze všech stran. Vyhoupnu se zpět do sedla koně a čekám, až budou vojáci poblíž. Využiji toho, že hajný s jeho psem rovnou útočí a rozjedu se přímo do houfu vojáků, kteří mi nevěnují moc pozornosti. V ruce držím řemdih a rozháním se s ním pod sebou, díky tomu zvládnu kosit vojáky jako obilí.

Snažím se vyhnout hajnému, psovi i Regovi. Anglino i Kája se zbavují velitelů, já to neřeším, Pod kopyty mého koně umírají vojáci bez rozdílu postavení. Můj řemdih drtí každou hlavu, kterou pozná a je mu jedno, zda je to kapitán nebo prostý voják.

Jakmile už je boj v pokročilejším stádiu, odhazuji řemdih, seskakuji z koně a tasím meč. Okamžitě začnu na vojáky křičet urážky a opět se je snažím donutit, aby šli po mě. “Tak co vy zmrdi. Pojďte. Myslíte, že na mě máte šanci? Tak co, kdo zvládne urazit hlavu tý černý krávě? Tak se ukažte vy zmrdi!“

Merysol
9.4.2017
21:22:27

Hloupou a nešťastnou náhodou jsme prozrazeni a sesune se na nás celá armáda.

Bezradně se podívám sebe. To, co vypadalo jako nemehla, jsou najednou během chvilku dobře vycičená armáda a hajný, který na nás vyběhl a prozradil nás se do nich pustil jako první.

Jestli z tohohle vyvázneme, tak to bude snad zázrak! Na druhou stranu, Alex bude mít klid na slídění.

Postupně se vrhnu na všechny, kteří se mi pletou do cesty a Bart mi pomáhá. Vždycky šikovně kousne tam, kde nejsou vojáci chránění a pomáhá mi je dorazit.

”Vážně jedna bitva pár děsítek hodin zpátky nestačila? To teď na nás armáda bude čekat každý druhý den či jak? No alespoň je brzo vyčistíme a nebude s kým bojovat” ucedím někdy v mezi čase při boji a dál se věnuji vojákům, kteří se nás snaží dostat.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.