abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  
 

Merysol
19.4.2017
17:20:13

Jistě, nemůžeme. A démonovi ani věřit nechci. pomyslím si kysele v duchu.

Nakonec se přesuneme do hájenky a v tu chvíli si vlastně uvědomuji, kdo nám přišel na pomoc. Všechno mi postupně začínalo dochát. Nejvíc to sebralo Aribeth. Smutně se po ní podívám a pak se začne řešit zbytek nepřátel. ”Hele zbytek nepřátel, kde máme našeho dvorního lékaře, kde je Zar? Nezajmuli ho? Není třeba se zbytkem vojáků?” Ráda bych se vydala s ostatními, ale jsem přeci jen ráda, že mohu ohlídat Aribeth.

”Mal-dore, díky za zachránu, ale tím to u mě končí. Nevěřím ti. Jsem paladin. A takové, jako jsi ty, bych měla zprovodit ze světa.”

Jo, nejsem zrovna milá na někoho, kdo nám zachránil zadek. Ale jak sám řekl. věřit mu nemůžeme. Přesunu se k Aribeth a lehce ji obejmu. Všimla jsem si moc dobře, jak ji návrat Theodora a Onyxe sebral.
”Co? Jo, jasný…kdyby něco, dám vědět” odpovím Káje a znovu pořádně obejmu Aribeth.

Karolina
19.4.2017
13:21:46
Žira, jak jsem očekávala, má problém pobít vojáky v táboře. Docela ji na jednu stranu chápu. Pak, ač nerada souhlasí, ale pro změnu začne vyjmenovávat ty, koho sebou vzít nechce. Zamračím se, protože mě vyloučila jako první. Nelíbí se mi to. Jenomže pak si uvědomím, že má pravdu. Jenomže nemůžu je nechat jen tak bez ochrany.

Když potom začne mluvit Mar-Dol, znovu ho soustředěně pozoruju.

" I když Leo řekl to, co řekl, stejně si na něj zatím budu dávat pozor. I kdyby to bylo zbytečné, v což vlastně doufám, má to smysl. Pro mě ano. Prozatím jsem ještě nikde nečetla o démonovi a ještě tak vysokém, že by pomáhal lidem. Všechno je jednou poprvé."

Postavím se tak, aby mezi mnou a Žirou nic a nikdo nebyl. Pak na ni namířím svou hůl a začnu šeptat. Z hole vyletí tenký nažloutlý proužek, který ji postupně celou obkrouží. Tato čarovná zbroj, ji nijak neomezuje v pohybu, pouze ji chrání stejně jako skutečná zbroj. Teď Žira jemně září, i když možná ten, kdo to kouzlo neviděl, si toho ani nevšimne.

Stejné kouzlo jsem pak vyslala i na Anglina a Alexandera. Pak jsem se usmála na Mayu a zakouzlila i na ni. Najednou se tady objevil hajný a hned, že půjde taky. Zvedla jsem hůl a dostal i on svou čarovnou zbroj. Hned na to jsem ucítila, že síla se opět pomalu vytrácí.

" Pozor! Ne ke stejnému stromu, abych ho nevysála. Musím jinam, ale ostatní ty stromy kolem, nemají tak silné kmeny."

Přejdu tedy k borovici, jež se mi zdá jako druhá nejsilnější. Nejdříve ji trochu hladím a vypadá to, jako bych si s ní povídala. Následně ji obejmu a chvíli tak zůstanu. Když se vracím, zamířím rovnou k Merysol.

" Prosím tě, já si na chvíli sednu v hájence ke krbu. Budeš tak hodná a hned jak by se něco dělo, dala bys mi vědět? Nebude to na dlouho, potřebuju si trochu odpočinout."

Pokud mě nikdo nezastaví, protože by ještě něco potřeboval a Merysol bude souhlasit, odejdu do hájenky. Tam si sednu do tureckého sedu na zem kousek od krbu, opřu se o stěnu. Ruce položím volně na kolena dlaní vzhůru. Ústa bezhlesně něco šeptají, oči se mi pomalu zavírají...

Anglino
19.4.2017
11:21:58
Poslouchám, kdo všechno půjde pobít ten zbytek armády,
když rudokožec prohlásí, že by nám byl v boji platný jak mrtvému zimník promluvím.

"Pokud tam nejsou v táboře žádné mystické postavy tak by tam Mar-Dol proto že nebojuje zbraní ale magii jen překážel.
Však všichni víte, že jak začnu bojovat neohlížím se okolo, jen by mohl přijít k úhoně.

Já jsem připraven vyrazit, koně nechám tady je to jen kousek odsud."

Zar´farro
19.4.2017
10:38:00
Zar se po boji z lesa nevrátil.

Icarium
18.4.2017
17:56:01
Probíhá krátká diskuze o současné situaci a hlavně o tom, kdo vlastně ten Mar-Dol je. Zmínka o tom, že je démon mě nijak moc neuklidnila, spíše naopak. Jsem jaksi nervózní, neboť co jsem zatím o démonech slyšel, tak nebylo nic hezkého a už vůbec jsem nikdy neslyšel o žádném démonovi, který by dobrovolně někomu pomáhal. "Démoni, nemrtví, vzduch sršící magií, kvanta jakýchsi astrálních sfér, to není nic pro mě, kéž by bylo vše jako dřív a já se mohl v klidu procházet po tom krásném hvozdu...

Stále se mi před očima míhají obrazy z minulosti, které jsem chtěl zapomenout a i když už je Simplicus pryč, otevřel v mé mysli staré rány, které se jen tak nezahojí. Kouknu po ostatních a jen kývnu směrem k hájence. "Jdu dovnitř, kdyby mě někdo hledal."

Se svěšenou hlavou vlezu do vyhřáté místnosti a usadím se na židli kousek od krbu. Zahledím se do plamenů a přemýšlím o minulosti. Kruppe nejspíše vycítí moji náladu a pískotem se začne dožadovat pozornosti.

"Neboj, nezapomněl jsem na tebe." podrbu ho za ušima a ohlédnu se směrem ke dveřím, protože zrovna vcházejí dovnitř i ostatní.

Všichni se usadí a slova se ujme Onyx a osvětlí nám jejich záhadné povstání z mrtvých. Nakonec si slovo vezme Žira a nastíní nám její plán.

"Dobře, já tu tedy zůstanu, ale vůbec se mi to nelíbí. Přísahal jsem Králi severu pomstu a tím, že tady budu sedět s rukama v klíně toho moc neudělám."

Mar-Dol
18.4.2017
13:09:13
Už jsem si říkal, že nikdo nebude nic namítat, abych putoval s nimi. Důvěřivá skupinka, nedivím se, že ten hňup Riegal se mezi ně dostal." Až pak žena jménem Merysol se natvrdo zeptá. "Nemůžete. Alespoň prozatím. Co snad svědčí v můj prospěch je to, že jsem Simplica zahnal dřív, než vás zabil. Jak on, tak Saldebaar by vás rádi viděli mrtvé. Kdybych Vám chtěl opravdu ublížit a posloužit Saldebaarovi, nechám Simplica vás zabít, pak ho zaženu a vaše těla vezmu k Saldebaarovi. A také bych nezničil ten portál, kterým se Saldebaarovi služebníci mohli dostat poblíž."

Mezi tím nějaký elf zřejmě ovládne jednoho nemrtvého a poštve ho proti ostatním. A krátce na to se tu objeví portál a projdou sem další osoby.

Poklesne mi čelist údivem nad tím, jak té hobitce jede pusa. Že si nevyhodí pant. Neposedl ji nějaký démon neustálého mluvení?

Ještě vím se však udivím nad jejím docela přesným odhadu mé situace. "Odhad téměř dokonalý. Mé jméno je Mar-Dol a opravdu jsem démon z vyšších sfér. Přesný název ani pořadové číslo vám nepovím, protože zde ještě nebyla moc prozkoumána a já byl nucen množství svých vzpomínek a vědomostí zapudit, aby jich Saldebaar nezneužil. Povolal mě kdysi pouhou náhodou. Nevím, zda teď by to zvládl už cíleně. Odhadem jsem ale zhruba z 30. sféry.

A ano, při svém útěku jsem vzal hůlku, která byla vyráběna přímo na Simplica. Měla mu odsát veškerou magickou sílu a přemístit do předem připraveného vězení. Kdyby byla hotová. A to vězení taky. Teď mu pouze odsála síly a přemístila na náhodné, hodně vzdálené místo. Bohužel se u toho ale zničila."
Při těch slovech vytáhnu zlomenou hůlku a pak ji opět uklidím.

Během těch pár kroků do Hájenky se mi představí člověk s rysy trpaslíka. "Mar-Dol, těší mě a rád jsem pomohl."

V hájence se mě zastane jedna z nově příchozích, načež vděčně přikývnu. Pak se řeší věci, o kterých nemám moc tušení. Podstatné pro mě je až to, že nějaký blonďák chce, abych se účastnil vraždy vojáků v táboře. "Mohu jít s vámi, ale jak jsem říkal, v boji nejsem moc zdatný."

Pak se mi ještě představí zaklínač jménem Flantilo, tak mu oplatím stejně. Následně se řeší, kdo by měl jít do tábora. Své stanovisko jsem řekl, do dalšího kecat nemůžu.

Žira
17.4.2017
21:23:05
Sleduji, co se děje, napjatě poslouchám Mar-Dolovo vyprávění. Také to, co vypráví Maya mě velice zajímá a i Onyxova slova. "Dost informací najednou, musím si to nějak urovnat." Chvilku se tvářím dosti nepřítomně a přemýšlím nad tím, co všichni říkali.

Theodorova slova se mi vůbec nelíbí a ještě méně se mi líbí, že téměř všichni s ní souhlasí, pouze Alexander mě později nařkne, proč jsem pouštěla ty dva. "Já jsem nikdy neřekla, že chci povraždit tábor plný bezbranných obětí. Jsou to jen zbytky armády, které pro nás nepředstavují hrozbu. Pravdou ale je to, co říkal Theodor, hrozbu představují pro pana Hajného. Nelíbí se mi, že bychom je měli povraždit jako kuřata. Jsou to lidé, kteří byli donuceni bojovat. Nejsou to skuteční spojenci Krále severu, pracují pro něj pouze proto, že se ho bojí."

Po svém proslovu se kouknu po ostatních. "Kája, Anglino, Alexander i Ragnar souhlasí s Theodorem, asi to bude skutečně to nejlepší.""Každopádně, ať mám názor jakýkoliv, nejspíš máte pravdu, asi nám nezbude nic jiného, než tam na ně nalítnout. Ale i ten nejlepší plán se může zvrtnout. Proto bych chtěla, aby většina z Vás zůstala tady v Hájence. A zejména ty, Kájo.

Kdyby nastal problém, ty dokážeš pomocí kouzla ostatní přenést pryč. Dále tu určitě musí zůstat Merysol, ta má nejvíce informací o našem úkolu. Také bych chtěla, aby tu zůstal Zar´farro, bez něj se opravdu neobejdete. Další, na kterém trvám, aby tu zůstal jeden z válečníků. Nejvíce se mi nabízí Flantilo. Já jít musím a Anglinovi nemohu upřít jeho vysněný boj. A ještě bych si přála, aby aby tu zůstal Icarium, je to lovec a stopař, jeho schopnosti pro Vás jsou taktéž nepostradatelné.

Takže to vypadá, že s Mayou bych šla já, Anglino a Alexander. Alzan, Ragnar a Mar-Dol nechŤ se sami rozhodnou, zda chtějí jít. Vlastně ne, Alzan je také nepostradatelný ke splnění našeho úkolu, ten taky jít nemůže. Na druhou stranu, Mar-Dola bych ráda viděla v boji, říkal jsi sice, že v tom nejsi moc dobrý, přesto bych ráda, abys šel s námi, Ragnara jsem už viděla, bojuje celkem dobře a jeho kouzla jsou užitečná, takže to nechám na něm, kde si myslí, že bude užitečnější.

Vím, že to je nepravděpodobné, ale musíme počítat s tou možností, že se nevrátíme, proto dělám takové opatření. "


S přimhouřenýma očima čekám na reakce mých přátel i mistrů, když v tom se ozve hajný. "Vážení, cením si toho, co děláte kvůli mojemu bezpečí a nehodlám vám to vymlouvat, protože vim, že byz Vás nepřežiju, ale chci jít s Váma. Když už za mě máte bojovat, tak mě nechte pomoct vám."

Na hajného slova přikývnu. "To je fér, můžete jít s náma." "Má na to nárok. A já bych taky nechtěla, aby za mě někdo bojoval, taky by se mi nelíbilo, kdybych nemohla pomoci."

Karolina
17.4.2017
20:29:18
Poslouchám Mar-Dola, když říká, co vlastně je a co tu dělá. Pak se objeví Aribeth s Mayou. Překvapuje mě, že Maya vypadá zaraženě. Každopádně mlčí a to je u ní co říct.

" Takže démon. Utekl Saldebaarovi? A co když možná, jen možná, to spolu takhle vymysleli? Třeba nám pomohl, abychom mu uvěřili a on půjde s námi a Saldebaar bude vědět kde jsme a připraví si útok na nás, kdy se mu to bude nejvíc hodit. Astrální sféry? Pak by... uvidíme. Každopádně jsem asi jediná, kdo moc nevěří. Dokonce ani mistři a Aribeth nevypadají, že by nevěřili. I když ..."

Alzan předvedl efektivní kouzlo. Převrátil mysl jednoho kostěje a ve finále ho poslal pozabíjet všechny ty nemrtvé. S uznáním kývnu na Alzana a zvednu palec. Šikulka. Pak mi dojde, že nikde nevidím Zar´farra. Otočím se k Alexanderovi, protože přiběhl s našimi koňmi právě od lazaretu.

" Prosím tě, co Zar´faro, je v pořádku?"

Merysol vlastně řekla nahlas to, co já si jen myslím. Jen přikývnu, ale nic k tomu nedodávám. Zatím není třeba. Maya se konečně vydýchala a trochu rozkoukala tady v tom zmatku a hned se pustila do řeči. Teď už je to Maya jak ji znám. Usměju se. Klade otázky, ale ihned si na ně sama odpovídá a musím uznat, že má opravdu výborný odhad.

Theodor, jak je jeho zvykem, hned začne Mayu pošťuchovat. Málem se nad jeho hláškou, i přes vážnost situace, rozesměju. Přesouváme se do hájovny, kde se dozvídáme, co se vlastně stalo s Theodorem a Onyxem, když jsme si všichni mysleli, že jsou už mrtví. Už už chci protestovat, když Aribeth, která rozhodně nevypadá, že by byla právě v nejlepší kondici, chce jít pobít vojáky v ležení, ale předběhne mě Theodor.

Přikývnu, jeho návrh je výborný a výběr nejlepší, jaký mohl být. Snad jsou v pořádku.

" Poslyšte, nemám jít s vámi do toho tábora? Přeci jenom nejste ještě ve formě. Žiro, co to zranění, jak ti je? Anglino? Jdu taky. Když nic jiného, tak se provětrám."

Alexander navrhuje, aby šel taky Mar-Dol. Kouknu na něj, co on na to. Dál nic neříkám, čekám jestli vyrazíme do tábora a u toho přemýšlím.

Ragnar
17.4.2017
18:20:04
Kouzlo se k mému údivu zdaří, ale radost z něj trvá jen chvíli. Byl jsem bláhový, když jsem si myslel, že si toho nevšimne. Bolest ze mě zprudka vyhodí obsah žaludku. Jindy bych si připadal hloupě, ale teď ne. Teď se tu všichni kroutíme v bolestné křeči.

Když po chvíli bolest ustoupí pomalu se posbírám ze země a snažím se se očistit. Kolena se mi ještě chvějí, ale sekera se prokáže jako velmi dobrá opora. Po chvíli pomalu vykročím k červenému. Elfa s barbarem ponechám zatím v péči dvou žen, které přišly portálem. Přítomnost celé čtveřice mě dost překvapí, ale zvláštní příchod Alexandra ještě víc. Ale pokrčím nad tím rameny. Všechno má svůj čas.

Dojdu až k červenému. Cítím se nejistě. Varuje mě jak jeho vzhled, tak fakt, že dokázal zahnat Simplicuse. “Jsem Ragnar. Klerik Moradinův. Díky za pomoc.“

Rozhodnutí, že si odpočineme v teple hájenky docela přivítám. Potřebujeme to asi všichni. Starost o vojáky v nepřátelském ležení nechám na válečnících.

V teple hořícího krbu a se svařákem v ruce vypadá naše situace lépe. Zvědavě pozoruji střídavě Mal-Dora, Aribeth a všechny tři mistry.

Alexander
17.4.2017
17:37:03
Přiběhnu do prostředka boje, vezmu koně a běžím zpět, ale najednou přiběhne červené stvoření a je prakticky po boji.

Ať už je ta věc cokoliv za stvoření, nelíbí se mi to. Celkově paktování s démony. Avšak na venek se tvářím jako vždy.. Tak nějak nezaujatě.

Ostatní si prožili evidentně nějaký druh mučení, jak to tak vypadá. Alzan má kostěje, my spojence.. Možná..

Tu přijde i Maya s lady, a zapojí se do diskuse v hájence. Žira chce, abychom šli do tábora a dorazili zbytek. "Tak proč jsi pustila ty dva?" vyjde ze mě otázka, a kouknu se po našem novém červeném společníkovi. "Ať jde s námi.. Alespoň bude mít šanci prokázat že je opravdu na naší straně, tím že zabije pár Simplicových vojáků.. " povím. Ale až na ty dva puštěné proti tomu nápadu nejsem. "Alespoň nebude kdo by o nás věděl.. " pomyslím si, a čekám jak na odpověd tak na to, až budou všichni připraveni vyrazit. "Jo a ten tábor je trošku ohořelý..." dodám ještě, když se na ležení zadívám.

Anglino
17.4.2017
8:26:17
Při tom jak se navzájem představujeme a vyprávíme své osudy se přibelhá hajný.
I přes jeho zranění, je schopen nás pozvat do svého domu a tak tam všichni zamíříme.
Ustájíme koně a odpočíváme v teple.

"Cože je třeba ještě dorazit zbytek vojska v táboře, prima aspoň rozhýbu ztuhlé svaly."

"Jdeme vymlátit všechny co ještě zbyli v táboře? Počítejte se mnou můj meč lační po jejich krvi. Přeci nenecháme jedovatého hada poblíž našeho spojence.
Jakmile by se vzpamatovali určitě by se chtěli pomstít.
Dejte povel a můžeme vyrazit."

Flantilo
16.4.2017
20:42:47
Jen co Simplicus začne s mučením, tak začnu řvát jako zvíře. Cítím, jak mi teče krev z očí i uší a z ran mi vystřeluje bolest, jako by mi do nich lili vařící olej. Když mi začne tělem projíždět bolest, jako by mi svírali tělo do svěráku, tak mi z očí kromě krve vytékat i slzy a začnu sebou házet po zemi. V jednu chvíli vytasím dýku, jako bych se chtěl zabít, ale v příštím ji upustím. Hlavou mi probleskují vzpomínky na rodiče, na masakry, které jsem viděl a na oběšení mého přítele. Poté ovšem bolest ustane a vzpomínky přestanou přicházet. Pokusím se posadit a rozhlídnu se. Všimnu si, že Simplicus zmizel a že se k nám přidali elf, barbar a jakýsi červený tvor, kterého nedokážu identifikovat.

Poté se pokusím zvednout a došourat k Zarově polní nemocnici. Cestou si ještě všimnu, že se ostatní seznamují s novým členem a povídají si s elfem a barbarem. Jen co se dostanu k Zarovi, tak za ním dojdu a řeknu mu ,,Mohl by ses mi prosím podívat na ty bodné rány? Lektvary si poradí s vnitřkem, ale rád bych, aby se mi na to podíval tak dobrý doktor, jako ty a zašil mi to. Pokud ti to teda nevadí. " Poté si někde sednu a počkám, až Zar skončí. Během toho si také vezmu dva lektvary, které vypiju.

Během léčení si také všimnu, že se sem teleportují Maya a Aribeth. Chvíli se tam dohadují s ostatníma a poté se začnou ubírat k hájence. Začnu se za nimi také belhat. Ještě předtím si ovšem loknu lektvaru, který zaručí, že neusnu.

Jen co dorazím do hájenky, tak si sednu ke krbu a poslouchám, co nám říká elf. Poslouchám docela zaujatě, protože mně zajímá co Simlicovi pohůnci dokážou. Po elfově proslovu promluví Aribeth, která nám říká, abychom zabili Simplica. Poté promluví barbar, který nám říká, abychom vyzabíjeli tábor, kde jsou ještě nějací vojáci. Při řeči také zmíní jméno Onyx. Chvíli mi vrtá hlavou, kam to jméno umístit, když si vzpomenu, že mi o něm vyprávěla Žira, a že to byl mistr magie v hlavním městě. Potom mi zbývá chvíle, než mi dojde, že ten elf asi bude Onyx. Po barbarově řeči se zvednu a promluvím k Onyxovi, barbarovi a červenému ,,Ještě bych se chtěl představit, protože se neznáme. Mé jméno je Flantilo a jsem vycvičený zaklínač.“ Poté si sednu a čekám co bude dál.

Pán Jeskyně
15.4.2017
23:15:11
Zatímco se oklepáváte z tohoto hrůzného zážitku a seznamujete se s novým známým, Onyx a Theodor přijdou blíž. Až teď vidíte, že vypadají úplně zuboženě, ale kupodivu žijí. "Souhlasím s tím, že bychom si měli popovídat v teple a pohodlí." Říká Onyx. Na to přikulhá hajný, kterému krvácí noha a pravá tvář a souhlasně přikývne. "Jasně, jen pojďte dál."

Theodor se ale nesouhlasně zamračí. "V ležení ještě zbylo několik živejch vojáků, měli bysme s nima něco udělat nebo nás překvapěj a možná i porazej." Po těchto slovech se zatetelí vzduch, otevře se portál, kterým rychle proběhne Aribeth s mečem v ruce a Maya v těsném závěsu za ní. Obě dvě se prudce zastaví a nevěřícně koukají na kostěje bušícího do armády nemrtvých, na sníh zbarvený krví i na Onyxe s Theodorem.

Když se situace uklidní, Maya nahlas hvízdne. "Tak myslím, že mi poprvé v životě došla slova." Nicméně tato věta nakonec zůstala nenaplněna. "Vlastně... mám několik otázek.....

Co se tu sakra stalo?

Kde je Simplicus?

Jakto že vy dva žijete?

A kdo je tenhle červenáček?"
Vychrlí otázky, ale ani nečeká na odpověďi.

"Nejspíš Vás zaskočila tahle Armáda, kterou sem poslal hlídkovat Král severu, potažmo Simplicus, protože má nejspíš u Saldebaara špehy nebo proto, že Saldebaar tuto informaci Simplicovi nějak sdělil a bylo mu jasné, že právě tudy se pokusíte uniknout.

Odhaduji, že jste armádu porazili, ale objevil se samotný Simplicus, na kterého jste neměli šanci. A v tom se objevil Onyx s Theodorem a chtěli Vám pomoc, ale podle toho, jak vypadají, taky by moc šancí neměli.

Takže musel situaci zachránit tenhle červenáček. Když tě tak sleduji, vypadáš na démona z nějaké hodně vysoké sféry, nejspíš z punainen paska, což je 29. sféra v pořadí. Nebo se snad mýlím? Taky je mi jasná další věc, jediný theurg na světě, který se do této sféry dokáže dostat a nezešílet je Saldebaar, takže to musel být on, kdo tě povolal.

Ale nezdá se mi, že by tě poslal sem, abys zničil Simplica, myslím, že jsi mu prostě zdrhnul a nejspíš jsi měl nějakou tajnou zbraň, která Simplica porazila. Těžko ho mohla zabít, něco takového by ani Saldebaar nevymyslel, ale nejspíš ho to velice oslabilo a Simplicus vzal raději do zaječích.... Ale ne, to taky ne, to by tu asi těžko nechal svou armádu nemrtvých, takže ho to muselo někam daleko teleportovat, nejspíš do nějakého předem připraveného vězení. Tak co, jaký je můj odhad?

Ještě jedna věc ale není vyřešená.... Jak je možné, že Onyx a Theodor žijí, když jsem je já osobně pohřbívala?"


Theodor se ušklíbne. "No ty vole.... tys mi tady chyběla. Nemohl by se vrátit Simplicus a ještě chvíli mě mučit?"

Onyx se unaveně usměje. "Teď jdeme do té hájenky, pak vše vysvětlím." A rovnou tam zamíří.

Když sedíte v teple u krbu a popíjíte svařené víno, Onyx začne vyprávět. "Je to celkem jednoduché. Chvíli poté, co jsme odjeli z Questaquy nás našel Simplicus osobně a zajal. Jeho alchymisté zvládli vytvořit přesné kopie našich těl. Ale ty nenastražili, místo toho do nich přesunuli naše duše, neptej se mě, jak to Simplicus zvládl, a naše pravá těla nechali abyste je našli. A poté měl dostatek času aby nás mučil a vyslýchal aniž by nás kdokoliv hledal.

Do tohoto ležení nás vzal z jednoho prostého důvodu, chtěl zajmout někoho z Vás a díky tomu nás donutit, abychom mu prozradili informace. Chtěl abychom viděli, jak pobije poslední zbytky armády krále Marca II. Ovšem nějak už nečekal, že tady Alexander zvládne proniknout do ležení, dostat se sám přes deset strážných trollů a osvobodit nás."


Po těchto slovech konečně promluví Aribeth, která má slzy na krajíčku. "Dobře.... tak teď Vás musíme dostat do bezpečí, kde se zotavíte.

Nevím, co je tady červenáček zač, ale vím jistě, že je na naší straně, prostě to poznám. Pokud by byl ochotný s Vámi spolupracovat, vemte ho k sobě, zná Saldebaara a bude se Vám moc hodit. A koukejte najít způsob, jak zabít Simplica. Napravte po mě mé chyby, já nemohu."
Řekne, vstane a zamíří ke dveřím.

Theodor, který celou dobu kouká z okna směrem k ležení Aribeth ale zastaví. "Já i Onyx sme slabý, Aribeth, ty taky nevypadáš, že bys zvládla pořádně bojovat. Takže to bude muset zařídit Maya. Nejspíš. Někdo musí něco udělat s těma vojákama v táboře. Je tam asi dvacet mužů a osum namakanejch trollů. Takže já navrhuju, ať si sebou vemeš Anglina, Alexandera a Žiru a prostě je rozsekáte na sračky. Jinak se budou chtít pomstít tomuhle dětkovi a jakmile vodtáhneme, zabijou ho."

Anglino
15.4.2017
21:28:08
Karolinka se obdivuhodně rychle dostává do formy, načerpala síly ze stromu a k mému potěšení je to i na ní vidět. Vrací sejí barva do obličeje a dokonce se šla pozdravit s tím rudokožcem.

"Trochu ne udivilo, že mu ještě nedůvěřuje je to z jejího postoje znát a Merysol to řekla naplno, že mu ještě naplno nevěří. Chce od něj aby jí vysvětlil co s námi sleduje.
No budu sledovat jak se zachová Karolinka jsem přeci jen v této věci dost naivní a chovám se jako barbar přímočaře a občas kvůli tomu narazím."


V té chvíli spatřím jak se jeden z kostějů otáčí a míří zpátky.

"U Thorova kladiva ještě to neskončilo, ještě se bude bojovat?"

Chápu se meče a stavím se do bojového postoje, přichystán znovu sekat a drtit.
Po slovech Alzana se trochu uvolním a sleduji jak něco mumlá asi zaklínání a světe div se ten kostěj jej začíná poslouchat.

Kostěj se obrátil a odklusal do lesa, odkud se za chvíli ozvaly zvuky boje.
Evidentně se již nebudeme muset zabývat zda nás nemrtví znovu napadnou, prostě budou zničeni.

Chvilkový nával adrenalinu mne kupodivu dostal rychle do bývalé formy, na ostatních je však vidět, že by více či méně potřebovali odpočinek.
Počkám až to někdo navrhne, kde si odpočineme.

"Ten dřevorubec co mu patří ta chalupa a jeho pes se uměli v boji pěkně ohánět, kouknu kam se poděl možná, že bychom si mohli odpočinout u něj, do hospody se mi zpět nechce."

Merysol
15.4.2017
17:44:41

Ležím na zemi a tělem mi přijíždí příšerná bolest. Co víc, má hlava je plná děsivé snu. Alespoň doufám, že je to sen. Nakonec jsem svědkem toho, jak Aribeth velmi nehezkým a bolestivým způsobem zemře. A to samé má čekat i mne.

Ležím na zemi schoulená v klubíčku, ruce mám překřížené a prsty zarývám do sebe. ”Ne, prosím, ne…” naříkám a hystericky pláču. Nakonec se vše pomine. Jakmile se mi podaří setřít si slzy a trochu se uklidnit, zjistím, že se tu objevil Theodor a Onyx a s vděčností na ně upírám svůj pohled.

Instinktivně sáhnu po svém přívěsku od Aribeth, abych se ujistila, že je v pořádku a rozhlédnu se po ostatních. Alex k nám příspěchá s koňmi a já se podívám po Bartovi. Ten přijde ke mě a začne se ke mně lísat, aby mě utěšil.

Trochu nejistě sleduji, co se kolem děje a neunikne mi ani nová společnost. zatím jen poslouchám a snažím se vníma, co se děje, i když to jde jen velmi těžko.

”Já jsem Merysol a mám otázku. Jak vám můžeme věřit? Sice jsem nás pomohl zachránit, ale to nic nedokazuje.”

Alzan
15.4.2017
13:22:35
Jen co dokončím svá slova, pocítím neskutečnou bolest. Takovou bolest, kterou jsem si nebyl schopen nikdy představit. Ještě než dopadnu na zem, zvedne mě neviditelná síla do vzduchu. Mám pocit, jako by mi praskaly všechny kosti a kostičky v těle. Mám nutkání omdlít bolestí ale Simplicus mi to nedovoluje.

A najednou necítím nic. Nic neslyším. Jen v hlavě. Jen v hlavě slyším povědomý hlas. Nabádá mě k něčemu téměř nemožnému a nemyslitelnému. Udělej to, a já Ti přitom pomohu. To byla její poslední slova v mé hlavě.

Pak jsem otevřel oči. Ležel jsem na zemi, tělo mě bolelo po dopadu. Rozhlédnu se co se děje a jen vidím, jak Simplicus zmizí v nějaké záři a jeho armáda se otáčí k lesu. Asi jdou k Zarovi na vyléčení. Navíc tu stojí jakýsi elf a barbar v potrhaném oblečení, div že nenastydnou, a nějaké červené stvoření, které si prohlíží svůj vlastní ocas.

Postavím se, nově příchozí ignoruji. Vypadá to, že elfa a barbara ostatní znají, a o toho červeného si jistě zvládnou postarat, pokud je to nepřítel. Pokud ne, na seznámení bude čas později.

Rozhlédnu se po odcházející armádě nemrtvých, jako bych mezi nimi někoho hledal. Když je najdu, vyberu toho, který vypadá statněji, a zakřičím na něj: “Hej, ty!“ Svá slova doplním útokem na jeho magickou podstatu. “Jo, s tebou mluvím!“ Znovu zaútočím a udělám vrávoravý krok směrem k odcházející armádě. “Myslíš, že svému pánu posloužíš líp, když odejdeš. Nebylo by lepší nás zabít. Však k tomu tě stvořil, ne? To je tvůj úkol.“

Vypadám jak blázen. Blázen, který pokřikuje na odcházející nepřátelskou armádu, aby se vrátila a zabila nás. Při pohledu na nemrtvé však pochopíte pravdu. Nevolám na celou armádu ale jen a jejího jednoho člena. Jeden z kostějů se otáčí a zamíří zpět k nám. V ruce se mu zhmotní meč a štít.

Jakmile spatřím naše válečníky, kteří se dozajista chystají k boji, zarazím je: “Ne, tohle by nemělo být potřeba. Aspoň doufám.“ Poslední dvě slova pronesu tiše, takže je uslyší jen Ti, co stojí blízko mě. Sám pak udělám pár kroků vpřed ke kostějovi.

“Teď se ukáže, zda se mi to zdálo, nebo ne,“ promluvím spíše k sobě.

Jakmile se kostěj přiblíží, začnu odříkávat magickou formuli a provádět magická gesta. Paní, prosím, pomoz mi. je má poslední myšlenka před kouzlením.

Kostěj se přiblížil až ke mně, už se napřahuje a já stále zaklínám. Vypadá to, že je se mnou amen.

Když v tom vyřknu poslední slova magické formule a kostěj se zastaví uprostřed pohybu. Jeho meč i štít se rozplynou a on se postaví do pozoru. Děkuji, Paní

Nějakou dobu na sebe zíráme. Bystřejší z vás poznají, že mezi námi probíhá komunikace. Pak rázným hlasem pronesu: “Jdi a pobíjej postupně ty nemrtvé vojáky. Vojáky, nikoli druhého kostěje, pokud sám na tebe nezaútočí. Nejdéle však do dnešního poledne. Pak se co nejrychleji vrátíš ke mně.“ Po těchto slovech se kostěj otočí a odkluše do lesa, odkud se začnou tlumeně ozývat zvuky boje.

Vyčerpán a unaven se otočím k ostatním. Ghůl dokluše ke mně, padne na čtyři a udělá mi tak stoličku, na kterou si s úlevným povzdechem sednu.

Rozhlédnu se, co se mezi tím událo za mnou.

Mar-Dol
15.4.2017
0:38:45
Zvedl jsem se, oprášil od sněhu, schoval ocas zpátky pod plášť, podíval se na prasklou hůlku a schoval do vaku. No, třeba z ní ještě něco dostanu.

To už ke mně přichází statný barbar a představí se jako Anglino. Jeho prostá logika mě překvapí a potěší. Snad se tím někdy nespálí. Ne každý kdo pomáhá je přítel. “Jsem rád, že jsem mohl pomoci. Doufal jsem v trochu jiné první setkání, ale nedá se nic dělat. Ikdyž… Kdybys na mě jinak zaútočil, možná líp, že proběhlo tak jak proběhlo. To bych taky jinak nemusel přežít.“

Krátce na to se na mě otočí jakási černoška jménem Žira s díky a následně s otázkou, která se dala naprosto čekat. “Snad bychom byli nepřátelé, kdyby Saldebaar věděl, že tu jsem, a kdybych jednal na jeho rozkaz. To už však nedělám, ale možná tuší, aspoň rámcově, kde jsem. Pozdravem byla myšlena spíš ta hůlka, kterou jsme spolu vyráběli, což Simplicus netuší. Spíš by se teď mohl domnívat, že se obrátil proti němu.“

Jen co domluvím k Žiře, už se mi představuje další člen: Karolína. Roztomilá dívenka, ve které dozajista dříme víc, než se na první pohled zdá. “Hledal jsem vás, protože věřím, že bychom si mohli být navzájem prospěšní. Nebudu zakrývat fakt, že mně jde hlavně o ochranu, neboť nejsem fyzicky nejzdatnější a zároveň v jednotě je síla. Vám pak mohu nabídnout mé znalosti a um. Navíc se říká že nepřítel mého nepřítele je můj přítel. A teď už máme přinejmenším dva společné nepřítele. Mého bývalého mistra a odteď už zřejmě i Simplica.“

Následně se mi představí Icarium. Vysoký elf, zřejmě střelec a bez okolků položí otázku, v kterou jsem doufal později. Až bude víc času a klidu. Co jsem zač. Chvíli zaváhám, zda říci aspoň základ, nebo se omluvit a slíbit výklad později. “No… Učenci této sféry mě nazývají démonem. Teď nemyslím stvořením pekelným.“ Dodám rychle, než někdo zareaguje a setne mi hlavu. Jsem… býval jsem obyvatel astrálních sfér, jak tomu říkáte zde. Aspoň do té doby, než jsem byl uvězněn zde.“

Dokončím tak seznámení s první polovinou skupiny, sbalím koberec, který se vznáší vedle mě, a počkám, zda budou mít další otázky. Zda jsem uspokojil ty již vyřčené a hlavně, zda na základě toho nebudou namítat, abych cestoval s nimi. Aspoň chvíli.

Icarium
14.4.2017
21:58:49
Padám na kolena s hlavou skloněnou. Luk dopadne vedle mě do udusané hlíny smíšené s litry krve, která zde před pár okamžiky byla prolita.

"Tak takhle to skončí, v zoufalství a bez boje..." pomyslím si smutně a před očima se mi míhají ty nejděsivější okamžiky, které jsem za svůj život zažil anebo to jsou možná jen hrůzné představy, které byly ukryty hluboko v mém nitru, kdo ví, v téhle chvíli je to to stejné.

Najednou si uvědomím zvláštní věc, jsem zpět v realitě a Simplicova děsivá aura na mě už nepůsobí. Rozhlédnu se, co se děje. Nabídne se mi zvláštní scenérie - barbar, elf a jakési červené stvoření na létajícím koberci zaženou Simplica, který poté doslova zmizí a jeho armáda se dá na ústup.

"Kruppe, pojď ke mně, vypadá, že je tu bezpečno." spojím se okamžitě s krysou ukrytou v hájence.

Mezitím k nám přijde, tedy spíše dopadne, ono stvoření a já mám čas si jej detailně prohlédnout. "Copak asi je zač? Přátelský démon? Možná, teď už mě nic nepřekvapí..."

"Zdravím, mé jméno je Icarium." zvednu se na nohy a podám mu ruku na znamení přátelství a taky jako poděkování za záchranu našich krků. "Ale kdo vlastně jsi? Tedy teď nemyslím tvé jméno."

Po krátkém seznamování seberu ze země luk, sundám tětivu a připevním ho k sedlovým brašnám svého koně. Při tom ke mně přiběhne Kruppe a vyleze mi na levé rameno.

"Já vím, že se ti to nelíbilo, ale to se nelíbilo nikomu z nás. Prožít znovu ty nejhorší momenty života není nic hezkého..."

Karolina
14.4.2017
20:32:26
To příšerné vypětí, děs, který mě svíral, představy, jež se mi vynořily před očima. Mar-Dol, jak se později představil, řekl něco, čemu jsem nemohla uvěřit.

" Pozdrav od Saldebaara?! Od kterého? Od našeho těžko, ten, když by věděl co se děje, určitě by se tu okamžitě objevil. Takže ... to snad ... jenomže on přeci ..."

Zmateně přihlížím, jak Simplicus mizí a jeho armáda se obrací k lesu. Děs i představy mizí, najednou se ve mě všechno uvolní, nohy se mi podlomí a já jdu znovu k zemi. Rychle oddechuju a snažím se rychle posbírat síly. Popadnu hůl, která mi prve vypadla z ruky, za její pomoci se snažím postavit. Moc to nejde, cítím se strašně slabá, jako kdyby ze mě někdo vysál veškerou sílu. To už je tu Anglino a pomůže mi se postavit. Podívám se na něj vděčně.

" Děkuju, než vyrazíme, tak se z toho dostanu a když ne, řekla bych si, abys mě vysadil do sedla."

Pohladím ho po ruce, když v tom uslyším Žiru. Otočím se k ní a poslouchám, ptá se na to, co mi běží taky hlavou. Dojde mi, že koník se ještě nevrátil.

" Doufám, že Mayu našel a je v pořádku. Nechci o ni přijít. Ona by se mohla o Theodora a Onyxe postarat. Mar-Dol říkal, že nás hledal. Takže ho na nás poslal Saldebaar? "

Pomaličku cítím, že se mi začínají vracet síly, ale moc pomalu. Zdá se mi, že z mojí hole vyvěrá síla, která proudí žilami. Rozhlídnu se kolem, popojdu kousek stranou, k velkému stromu. Opřu o něj svou hůl, přiložím k němu obě ruce dlaněmi a něco zašeptám. Zavřu oči a myslím na strom, jak na jaře obrazí, jak se v létě jeho korunou prohání teplý vánek.

Když se pak obrátím, je na mě vidět, že je mi rozhodně líp. Není to ještě zdaleka ono, ale můžu aspoň sama chodit a nemusím se podepírat.

" Mě říkají Karolína nebo Kája, jak je libo. Děkuji, že jsi nám pomohl a prosím tě, proč jsi hledal zrovna nás? Něco od nás potřebuješ nebo pro nás máš nějaký vzkaz? Od koho?"

Dojdu k Helo, pohladím ji a na chvilku se o ni opřu. Připomene mi to koníka. Dojdu k Žiře a Theodorovi.

" Poslala jsem koníka Punťu pro Mayu. Ta by vám mohla pomoci, dostat se do bezpečí. Máš pravdu, my si taky potřebujeme trochu odpočinout a hlavně nabrat síly. Co třeba tady v hájence? Moc se mi nechce vracet se do hospody."

Po očku stále hlídám každý, byť jen nepatrný, pohyb Mar-Dola. Zatím pořád nevím, co od něj můžeme čekat i když, pravda, kdyby nás chtěl zabít, asi bychom tady na něj nekoukali. Ovšem jeden nikdy neví, zatím.

Žira
14.4.2017
14:22:14
Utrpení je to nesnesitelné. V hlavě se mi rojí již dávno potlačené vzpomínky. Vidím, jak mě jako malou nakládají na loď a odváží z mého domova. Vidím, jak mě prodávají dalším a dalším lidem, jsem pouze majetek, nic víc. Vybavují se mi vzpomínky na to, jak mě denně znásilňovali, až se mi z toho narodilo dítě, které den po porodu utopili v řece. Staré jizvy v zádech se mi opět otevírají a já ležím na zemi a svíjím se bolestí.

Pak náhle všechno ustane, jen vzpomínky zůstávají. Zatřepu hlavou a snažím se utříbit si myšlenky. "Kurva, jsi velitelka, vzchop se!" Pomalu se začnu zvedat a vidím Onyxe a Theodora, jak se na Simplica vrhají. "Sakra, vždyť mají být mrtví. Každopádně takhle nemohou dlouho přežít. Musíme jim nějak pomoc." Sahám po meči, pevně jej sevřu a snažím se vydrápat se na nohy.

V tom ovšem přiletí záchrana úplně jiného rázu. Jakési červené stvoření pomocí nějaké větvičky pošle Simplica pryč a nemrtví začínají odcházet. Koukám po dvou přeživších vojácích, s mečem v ruce dojdu až k nim a ztěžka říkám: "Jděte."

Pak se konečně otočím k nově příchozímu i k Onyxovi s Theodorem. "Těší mě, jsem Žira, děkuji za naši záchranu." Řeknu nejprve červenáčkovi. Poté se zaměřím na další dva, kteří mě překvapili. "Ehm, zdravím. Měli jsme informace, že jste mrtví. Předpokládám, že to byl Simplicův trik, aby Vás nikdo nehledal a on Vás mohl v klidu vyslýchat."

Nakonec se ještě jednou otočím k Mar-Dolovi. "A kde ty se tu bereš? A co jsi vlastně zač? A co vlastně znamenal ten pozdrav od Saldebaara? To jsi v jeho službách? Pak jsme ale nepřátelé, ne?"

Stále ještě mluvím dost ztěžka, ale postupně vytlačuji ta strašná muka, co jsem před chvílí zažila. Můj předchozí život mě naučil rychle se oklepat. Zatímco mluvím jak s Mar-Dolem, tak s Onyxem a Theodorem, seberu ze země svoji přilbu, štít i řemdich a uklidím vše na své místo.

"Teď se musíme někde schovat a aspoň jeden den si odpočinout. Jinak to nerozdejcháme."

Anglino
14.4.2017
12:00:36
Vzteky málem praskám ve švech proti té hnusné magii ani má síla nic nezmůže.
Dívám se na ostatní a je mi jasné, že někteří jsou na tom daleko hůř, Karolinka taky a Já pro ni nemohu nic udělat.

Mezi zuby drtím kletby a vzývám všechny severské bohy ku pomoci.
A pak.

"Šálí mne zrak? Ty dva už sem někde viděl jen kdybych si vzpomenul na jména, ale někdo tvrdil, že jsou mrtví. To je jedno hlavně, že dávají na frak tomu zmetkovi Simplicusovi. Pak se k nim přidává divný tvor s rudou kůží."

Simplicus červeno kožce zmizí a nemrtvá armáda odchází k lesu.
Červené stvoření s ďábelským ocasem na nás promluví a představí se.
Slyším přijíždět naše koně a najednou mi dochází, že se zas mohu hýbat.

Seberu ze země svůj meč, otřepu se jak pes po koupeli, paže i nohy fungují. Vezmu s povděkem za uzdu svého a Karolínčina koně.
Přistoupím ke Karolince a něžně, jak obyčejný člověk a né barbar promluvím.

"Karolinko jak se cítíš? Mohu ti nějak pomoci, třeba nasednout na koně?"

Počkám na její reakci a pak přejdu k rudému stvoření.

"Já se jmenuji Anglino. Objevil jsi se nečekaně a v pravý čas. Tvá akce nám pomohla a tak mám jasno jsi přítel, kdybych tě byl ale potkal a nevěděl jsem co jsi zač, asi bych na tebe zaútočil."

Postavím se svým mečem poblíž těch zbylých živých vojáků a čekám až někdo vynese soud co s nimi.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.