abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Melwin
19.11.2016
15:01:01
Dost dobře nechápu, co teď řeší.

Kromě toho, že mě hrozně rozptyluje to její hlazení a otlapkávání, je i to téma dost... divný.

"No, úplně...? Prostě musí se postarat. Aby bylo doma co jíst a tak, ne? A taky musí nějaký "doma" mít." dodám trochu nakysle. Já totiž vůbec nic takového nevlastním. Ani Masce tak zřejmě říkat nebudu. I když... kdo ví.

Začne vykládat o životě v Masce. Rozumim, že to tak bejt musí, jen mi to přijde docela drsný!

"To jako vážně musíte vydržet všechno...?" zeptám se tiše a je mi z toho na nic. "Nechápu, že se nějakýmu chlapovi může líbit, když mlátí ženskou! Mně to přijde ubohý!"

"Pomohla s čím? Jako je to od paní Minnie hezký, ale těch pár peněz ji asi moc nepomohlo, ne?"
Nechci bejt naivní, viděl a hlavně slyšel jsem už kde co, ale i tak. Nějak se s tím nemůžu srovnat.

Cora mi zrovna děla dalšího vejra ve vlasech, což přitáhne moji pozornost. "Proč to pořád dělá?!" Ne, že by mi to bylo kdo ví jak příjemný, ale neuhnul bych ani za nic.

Místo toho se odvážím trochu zavrtět, aby se mi leželo pohodlnějc a nenápadně toho využiju, abych jí víc objal. Už tak mi leží na rameni, takže je jen přirozený, že položím dlaň na její rameno, jakby nic. Leží mi teď tak napůl v náruči a je to moc hezký.

Bezděky si vzpomenu na Doru. Ta by si ke mně nikdy takhle nelehla!

"Ale je fakt, že vychovávat dítě v Masce asi neni moc dobrej nápad..." rozvíjím dál její myšlenky.

Gunter
19.11.2016
13:42:10
Zdvihnu číši a připiju Půkrysovi. Hlasitě a rázně. Sice jsem ho nijak zvlášť v lásce něměl, zvláště, co se motal kolem Nyskel, ale přece jen to byl Vlk.
Heidrun doprovodím pohledem a rudnoucího Pietra nadále ignoruji.
Zajímá mě Byrr a Deine.
Ta se na mě unaveně usmívá a tiskne bratrovu ruku. Vyděšená a smutná.
Přece jen ale postřehnu, že co chvíli vrhá kradmé pohledy k Byrrovi.

Připiju si ještě s Byrrem a nakonec i s Tyfem a pečlivě si hlídám myšlenky. Rozhodně nemohu potřebovat, aby Byrr zachytil, jak se zaobírám úvahami na téma Deine a její zjevná zamilovanost.
Melwin měl pravdu, kluk jeden lišácká ušatá.
Pěkně vtom lítají! Oba!


Zábava se opět rozproudí a hrabě z Varnavy se chopí loutny a začne tesklivým hlasem zpívat. A nezpívá špatně.
Očima kroutí po Deine, ale ta klopí hlavu.
Nakonec poprosí Sotera, aby mohla odejít do svého pokoje.
Byrr okamžitě vstane, aby ji doprovodil a Sot je oba mávnutím ruky propustí.
Vzpomíná na Půlkrysu a jeho kousky a jeho nálada je čím dál bujařejší.

Trochu to podpořím další číší vína a vyčkávám.
Teprve až mám pocit, že se nedokáže zvednout od stolu a přestává vnímat, nenápadně se vytratím pod záminkou, že potřebuji na záchod.
Je to pravda. Víno udělalo své.

Ve dveřích se minu s vracejícím se Byrrem. Jeho tvář je rozpálená a červená. Oči se mu lesknou.
Přátelsky ho bouchnu do ramene, zamumlám nezřetelnou omluvu a ohlédnu se na Tyfa. Ten leží s hlavou na stole a spí.
"Nezapomen dohnat můj náskok. Byl jsi tam dlouho." Zahlaholím bujaře a vytratím se na chodbu.

Čeká mě Nys!

Cora
19.11.2016
13:34:20
Vykulím oči.
Ta myšlenka se mi hrozně líbí.
"Postarat se?" Znovu ho dlouze políbím, protože si to zaslouží už jen proto, že tohle vůbec vyslovil.
"Myslíš, že mužové se fakt starají o svý ženy? Jako úplně?" Vrtím nad tím hlavou.
"O mně se nikdy nikdo nestaral, kromě táty. A to jen když jsem byla malá, pak jsem se starala spíš já vo něho.
Co myslíš že dělaj? Kromě toho, že je živí....Mají třeba starost, když je jejich žena nemocná?"


Hluboce se nad tou myšlenkou zamyslím a uvědomím si, že jsem nespravedlivá.
"Min se o nás stará, když jsme nemocný.
Ale vydělávat musíme. Teda když už je nám dobře, tak zase musíme do práce.
Jinak by Maska zkrachovala. To dá rozum. A musíme bejt nejlepší, protože konkurence je velká a my máme dobrou pověst. Jako Maska.
Když holka ztloustne nebo o sebe přestane dbát nebo se jí nechce...hosté si začnou stěžovat a tak.....jde.
Jednou jedna nechtěla se zákazníkem....no, chtěl nějaký hrubý prasárny a jí to bolelo, ale bylo to ještě v normě víš, tak mu měla vyhovět. Min se nazlobila a tu holku propustila. Jmenovala se Messi. No a pak se ukázalo, že nechtěla, protože čekala dítě. A tak ji Min dala nějaký peníze, aby si pomohla...."
Drndám a u toho kroutím Melovi s vlasy a střídavě ho hladím po hrudi.

Melwin
17.11.2016
16:01:23
Postel zavrže tak nahlas, až nadskočím a intuitivně se přikrčim. „Tina! Herdek!“ ohlídnu se. Trochu mě to probere.

V duchu se přemlouvám, že když spala doteď, tak proč by se jako měla budit?! Ale představa, že budu mít zrovna poprvé i obecenstvo, mě přeci jen trošičku zchladí.

Otočím se zpět na Coru, abych ji ujistil, že budu jak myška, ale všechno je jinak…

Leží na posteli, ale nezdá se, že bych chtěla pokračovat. Stáhne mě sice k sobě, ale přitulí se jako… no… jinak, než bych čekal.

V hlavě mám jak vymeteno a tak mi to chvilku trvá. Čučím do stropu a snažím se to pochopit. „To jako vážně nic nebude?!“ hekne to ve mně, skoro plačtivě.

Ležím na zádech, kalhoty vytrčený ke stropu, v tříslech mi tepe a ona……. se tulí! JEN tulí! „Do psí řiti! Tohle néééé….“ vyje ve mně zoufalství a nenaplněná touha.

Vysychá mi v krku, jak moc bych to teď chtěl. Je ztraceně těžký zůstat jen tak ležet. Její pružný tělo vedle mě, ruka na mým hrudníku, bylinková vůně ve vlasech…

Je to jako sedět za stolem plným laskomin, když člověka chytaj křeče od hladu, a nemoct se toho ani dotknout. „Aúúúúúúúú.“

Ještě jednou se na ni úkosem podívám, ale tváří se jak svatoušek. Náramně spokojená.

„Co to, herdek, jako má bejt?!“ vztekám se v duchu a těžce polknu. Jsem napnutej jak struna. Celý tělo mě brní a je svinsky těžký jen tak ležet. Jen tak ležet s ní. Tedy, vedle ní. Ehm.

„Milosrdná Ennit. Proč mi tohle děláš?! Proč?! Co jsem komu udělal?! To chci tak moc? Vážně? nebo jsem takovej ubožák, že by žádnou ani nenapadlo se mnou jít? Dobře, nemusí to bejt zrovna Cora. Já vim, že pro ni nejsem dost dobrej, je zvyklá na jinačí. Ale proč mi tohle děláš?!“ úpím v duchu.

A pak mně konečně dojde, že je možná ještě nějaká to… pochroumaná. Vždyť si dávala ty bylinky do vody, tak asi ještě úplně v pořádku není, ne?

Trochu se mi uleví. Je to jak hojivej obklad na mý ublížený ego. I na vzdouvající se poklopec.

„Co?!“ heknu na první otázku, kterou vypustí z pusy, a lehce se nadzvednu na lokti. Koukám na ni jak tele na nový vrata.

„Proč sem TEĎ tahá svatbu?!“ Ne, tohle mi vážně hlava nebere.

„Já……. nevim.“ zaskřehotám do ticha přiškrceným hlasem.

Nikdy jsem o tom nepřemejšlel. Thomas mi vždycky řikal, že každá chce chlapa dostat do chomoutu a že si mám zatraceně rozmyslet, než do něj vlezu. Tehdy mi ty jeho řeči přišly zbytečný. Žádná vo mě nikdy nestála. Co by taky ze mě měla?! Čeledín v hospodě…

Trochu se zavrtím a už se začínám smiřovat s tím, jak to s Corou dnes večer dopadlo. Vlastně je to lepší, než kdyby to nějak přehnala a ublížil bych jí. To bych si nevodpustil!

„Kdybych se nakrásně chtěl voženit, nejdřív bych se musel umět vo svou ženu postarat… Ne?“ odtušim zaraženě.

Vlk
17.11.2016
13:25:21
Soter se konečně dostane ke slovu.
"Kenzy Salo doplatil na svoji mladistvou nerozvážnost a zbrklost. Minul, to je vše. Jeho ruka nebyla dost pevná.
Jeho chyba.
Nikdo jiný s tím nemá nic společného, Heidrun, takže si přeji, abys přestala naznačovat, že to snad někdo mohl ovlivnit.
Nemohl. A Terry ze všech nejméně. Dostal se na místo příliš pozdě. A byl to on a Tyf, kteří kance nakonec zabili.
Kdyby se Půlkrysa nesnažil být za každou cenu první, nedopadl by tak.
A o Deineřino bezpečí jsem se samozřejmě postrala, je to tak, sestřičko?"
Rozlobený pohled mu zněžní a on jemně sevře dívčino zápěstí.
"Nikdy bych nedovolil, aby se Deine cokoliv stalo. Nikdy. Od chvíle, kdy se narodila. Mám tedy před Thibautem z Varnavy dost velký náskok." Dodá mrazivě a jeho pohled varuje a odrazuje.

"Už se k tomuto tématu nechci vracet, je ti to jasné, Pietro? I tobě, tetičko Heidrun?" Zeptá se a znovu se natáhne pro pohár.
"Sešli jsme se tu uctít památku našeho druha, to je vše.
Jestli s tím někdo nesouhlasí, může odejít. Hned!
Na Půlkrysovu památku, Terry!"
Dodá zvučným hlasem a zdvihne pohár vysoko nad hlavu.

Ostatní ho okamžitě napodobí. Dokonce i Pietro a Thibaut z Varnavy. Jen Heidrun tiše vstane, vrhne na synovce nenávistný pohled a opustí místnost.

Gunter
17.11.2016
13:16:57
Změřím si Heidrun lhostejným pohledem, který vím, že ji podráždí nejvíc.
Pak pokrčím rameny.
"Nikdy jsem se nepovažoval za proslulého a nikdy jsem se neodvažoval srovnávat svoji sílu a rychlost s kancem.
Jsem člověk. Aspoň myslím. Těžko se s ním mohu měřit i když to občas rád dělám.
Což je velký risk. Půlkrysa udělal totéž. A nevyšlo mu to.
Nevěděl jsem, že vám na jeho bezpečí tak záleží, že jsem ho měl na starosti.
Kdybys mi to zavčas řekl, nehnul bych se od něj ani na krok, Sotere"
Ušklíbnu se na mladého pana z Meleborku, kterého slova jeho tety nejspíš docela pohoršila. Aspoň podle jeho brunátného výrazu.
Pietra sjedu jen pohrdavým pohledem a neřeknu mu nic. Nemám důvod.
Znovu se otočím k Heidrun a pokračuji.

"A co se Deine týče, svěřila jste ji do těch nejpovolanějších rukou, ctihodná Heidrun. Byrr ji svědomitě střežil celý hon. A je v naprostém pořádku stejně jako moje snoubenka." Tentokrát se podívám zpříma na Byrra a neujde mi, že se na skráních, kde ho nemaskují vousy trochu začervenal.
Nebo to byl jen odlesk ohně?
Nejsem si úplně jistý, ale spíš bych se vsadil, že ne.

Melův objev nám tu otevřel úplně nový prostor.
Stočím oči na Deine a nevinně se usměju.
"Že, Dein? Jste zcela v pořádku. Díky Byrrově péči, samozřejmě."


Cora
17.11.2016
13:00:23
Ujistí mě, že neodejde a já si s úlevou vydechnu. Nesnesla bych bejt teď v týhle chvíli sama.
Vzápětí se ke mně vrhne až postel zapraská pod tíhou jeho váhy. S obavami šlehnu očima po Tině, ale nevyženu ho. Naopak. Přitáhnu si ho jednou rukou k sobě a přitulím se k němu jako malý dítě. Hlavu mu položím na rameno a prsty zatnu do látky košile.
Najednou se cejtím bezpečně. Hřeje a i když pořád zrychleně oddychuje, neodešel a je tu se mnou.

Šťastně se zavrtím a pohladím ho po tváři. Vděčně a s jakýmsi pocitem něčeho neznámýho, ale hrozně krásnýho.
A novýho.
"Mele, chtěl jsi se někdy oženit? Víš, jako normálně si vzít nějakou holku a mít děti a tak....Ty přece seš normální slušnej kluk a moh bys mít normální slušnou rodinu.
Snil jsi o tom někdy?"
Zeptám se, zatímco mu hladím skráň. Najednou na mě trochu nesměle.

Melwin
13.11.2016
21:59:47
Nestor ublíženě kňoukne a odšourá se k vyhaslýmu krbu. Uraženě a bolestínsky.

Někde vzadu se ozve černý svědomí, ale všechno to vzrušení ho spolehlivě přeřve. Burácí mi v žilách a já se znovu obrátím k objektu svý touhy, kterej se mi zdá ještě nádhernější než v mým snu.

Na chvíli se zarazí, ale pak se ke mně vrhne s novou vášní.

Tuším, co bude dál a připadám si tak nějak... nepřipravenej... ale je to úplně šumák. Protože o tomhle fakt přemejšlet nemusím. Jde to samo. Úplně samo!

"Ehhh?!" heknu, když mi najednou zmizí z náruče.

Zmateně ji pozoruju, oči doširoka otevřený. Můj rozpitej pohled se snaží zaostřit.

"Dělám něco blbě?! Nebo to je jen nějaký jiný... pokračování?!"

Klečím na posteli, mý kalhoty se hrdě vzdouvaj, a nějak mi to nedochází. Pozoruju nádhernou Coru, která leží jen kousek ode mě, a nedokážu myslet.

"Jasně!" vyjde tichej skřek z mý pusy. "Teď by mě odsud nedostali ani párem volů!" pomyslím si ještě a vrhnu se k ní.

Copak bych dokázal teď odejít?!

Cora
13.11.2016
21:46:58
Začínám ztrácet kontrolu, což se mi nestává nikdy. Vždycky jsem sama sebou a většinou jsem schopná chladnýho uvažování.
Teď?
Ani omylem.
Do chladu má teda tohle daleko.
Krev v těle mi divoce vře a tisknu se k němu čím dál víc.
Dychtivěji.
Naléhavějí.

Vzpamatuje mě až Nestorovo zavytí. Polekaně s sebou trhnu a na chvíli se přestanu kroutit jako nedočkavej had ve snaze pomoc Melovi vtom vyslíkání.
Chci cejtit jeho ruce na svým nahým těle. A chci to hrozně moc.

Jeho syčení mě trochu zchladí. Přece jen...on chce sice očividně to samý co já, ale neví od koho to chce.
Jsem lhářka.
Podvodnice.
Neřekla jsem mu nic o svý minulosti. Neřekla jsem mu, jak zemřela Gwen.
Nedokázala jsem mu důvěřovat a teď.....
Když se s ním vyspím, dokážu snýst odmítnutí v jeho tváři, až to zjistí?
Nechuť?
Strach?
Dokážu to přežít?
Protože Mel není zákazník....to je mi dávno jasný. Není dokonce ani kamarád, kterýho jsem využila, když mi bylo ouvej a on se zrovna naskyt.
Je to jiný.
On je jinej a díky němu jsem jiná i já.


Nedokážu to.
Chci se s ním milovat. Celý mí já po tom prahne, ale představa, že nevím, jak zareaguje na to, co jsem....
Nejsem jen děvka.
Jsem....


Zarazím se a kousnu se do rtů.
Pak ho naposledy divoce políbím. Tentokrát do toho dám všechno. Můj jazyk zaútočí na jeho ústa a ruce mu křečovitě zatnu do vlasů.
Tisknu se k němu celým tělem a prsa se mi vzrušeně dmou.

Teprve pak ho pustím a lehnu si zpátky na postel. Hruď se mi rychle zdvihá a prsty zatínám do polštáře.
Můj hlas zní nejistě a chraptivě.
"Zůstaneš tu se mnou?"
Hrůzu?

Melwin
13.11.2016
21:28:37
Zalapám po dechu mezi vášnivejma polibkama.

"Milosrdná Ennit! Jestli se mi tohle zdá, tak ať se neprobudim. Prosííím!" zaškemrám v duchu.

To je ale na dalších pár okamžiků taky jediná myšlenka, který jsem schopnej. Jinak už se celý mý vědomí přesunulo úplně někam jinam. A už mě ani nenapadne se za to stydět nebo to nějak řešit. Na to je teď už vážně pozdě!

Mám totiž Coru úplně všude!

"Záda už mi nestačej! Chci víc! Víc!!!"

V ten moment zavrávorám, div se nepřekulim na Coru. Nestor, celej rozpumprlikovanej, asi z nás dvou, do mě rozčileně šťouchne.

"Kuš!" zasyčim mezi polibkama a snažím se ho kolenem odstrčit. Kupodivu se mu to vůbec nelíbí a doráží ještě víc.

Zatímco rukama se neohrabaně snažim Coře vykasat tu oranžovou pavučinku, abych se dostal k její horký kůži, nohou po slepu šťouchám do Nestora.

Jeden ze šťouchanců trefí čumák a Nestor bolestí zavyje.

Až tenhle zoufalej a zatraceně hlasitej zvuk, v jinak ztichlým křídle, mě trochu probere ke smyslům a s hlubokým nádechem se odlepím od Cořiných rtů.

"Ticho, ty idiote!" zasyčim na něj rozčileně, zatímco mý ruce se nepouští svý kořisti.

Cora
13.11.2016
20:50:10
Nejen, že mně neodmítá, tiskne mě k sobě a hladí po zádech. Jeho touha se probouzí!

Skoro zajásám, že o mě fakt stojí, ale pak si uvědomím, že je přece jen chlap a že jsem ho docela slušně vyprovokovala.
S těmi polibky jsem přece začala já.
Jenže se mi to líbí, takže přestat a začít se chovat slušně....to mi v tuhle chvíli zrovna moc nejde.
Navíc moje tělo odpovídá docela samovolně.
Zavlním se pod jeho dotyky jako had a přitisknu se k němu.

Brekot už mě dávno přešel, protože celý mý já se začalo soustředit na něco jinýho.
A pekelně.
Rukou mu vjedu do vlasů a přitáhnu si ho blíž. Na to, že je v pokoji taky Tina a mohla by se vzbudit si ani nevzpomenu.

Melwin
13.11.2016
20:30:16
"Co dál? Co jako dál?!" otázky mi zběsile poletují v hlavě, která je z čista jasna vymetená. Narážejí do sebe a snaží se vymyslet, co to jako má bejt.

"Kdyby to byla Lis... nebo i Tina...
Ale s Corou je to... jiné. Já nevím, ale je to...
No, asi bych neměl... je nemocná, v tý koupeli sebou málem řízla! Neměl bych...
Ale ona...
Chce!
Nebo ne?!"


Hlava se topí v nejistotě a rozpacích, ale moje rty takový rozpaky rozhodně necejtěj. Ani omylem. Stejně tak moje ruce, který jí začnou putovat po zádech.

Je to zvláštně... neskutečný! Skoro se podezírám, že jsem poslušně usnul na slamníku vedle Cořiný postele a jen se mi vrátila ve snu. Tohle už jsem totiž zažil... ve snu...

Cora
13.11.2016
20:18:46
Překvapeně zatrnu, protože Mel mi to moje vděčný políbení vrátí. Váhavě, plaše, ale jo.
Zachvěju se a to se mi u pusy stalo jistojistě poprvý.
Líbí se mi to. Jinak. Hezky. Jemně. Čistě.
Jsem zvyklá na polibky surový, plný vášně a chtíče.
Beroucí a nic nedávající.

Mimoděk pootevřu ústa, ale necuknu. Polibek přijímám a oplácím ho.
Vděčná za tu chvíli čehosi jinýho, ale hrozně krásnýho.
Takže mu nejsem odporná!

Melwin
13.11.2016
19:07:50
Cora to vyřeší za mě. Usměju se. Musíme vypadat dost srandovně.

Ještě se uculuju, když mi zatrhne. Cora mě políbí.

Nejistě si ji přeměřim. Ona na mě kouká, jak na svatej obrázek.

"Co to znamená?! Mám ji políbit? Čeká na to? Nebo bych to všechno zvoral?! Co se teď ode mě čeká?!" ten zmatek se mi zrcadlí v očích. Stejně tak trochu zvolním stisk, abych se jí mohl líp podívat do očí. Tak nějak doufám, že v nich najdu odpověď.

A ona dál kouká. Čeká? Vážně?!

I když moje myšlenky mi přijdou až zoufale pomalý, navenek je to jen mžik, po kterým se k ní znovu skloním a pokusím se ji políbit. Lehce a poněkud nejistě...

Cora
13.11.2016
18:41:56
Z druhý strany se k nám vetře Nestor a já pustím jednou rukou Mela a obejmu jeho velkou hlavu.
Přitisknu ho k sobě a tak se tak k sobě tiskneme všichni tři. Nestor nás ometá dlouhým jazykem a radostně budší oháňkou do postele.
Jako by k nám patřil.
Jako bychom k sobě patřili všichni tři.

Je to úžasnej pocit. Neskutečně celistvej.
Zdvihnu hlavu a krátce líbnu Mela na rty.

"Děkuju, Mele." Vydechnu mu zblízka do tváře a na chvíli se mu zadívám do očí.
Jsem mu fakt hrozně vděčná. Chová se ke mně skvěle a pro mě je to strašně vzácný.
Křehký a kouzelný.
Naprosto nový.

Melwin
13.11.2016
18:29:36
Tiskne se ke mně jak klíště a já se odvážím sevřít ji pevnějc do náruče. Tak nějak mi přijde, že to potřebuje. Že jí to možná udělá dobře.

"Je to samozřejmě naprosto nesobecký, že jo. Dělám to jen pro ni!" snažím se namluvit sám sobě.

U toho vnímám každej záchvěv jejího těla. Nikdy jsem ženskou takhle nedržel. Nebrání se, nevysmívá se mi. Choulí se ke mně jak ztracený ptáče.

Zhluboka se nadechnu a zase vydechnu. Je to tak nějak podivně... důvěrný. A to se vo nic nepokoušim. Vážně ne!

Nestor mi začne strkat hlavu na klín z druhý stran, než ze který je přitisklá Cora. "Žárlí, pacholek." bleskne mi pobaveně hlavou. Ale nechci ho odstrkávat. Znamenalo by to totiž, že musím pustit Coru. A to se mi zatraceně nechce!

Cora
13.11.2016
17:39:28
Poslouchám, co říká a je mi čím dál tím hůř. Je na mě tak hodnej a já mu lžu. Zatraceně, kurevsky mu lžu.
Neřekla jsem mu o sobě nic.
Nikomu.
Nikdy.
Dokonce ani Minnie ne.
V životě by mě do Masky nepřijala, kdyby věděla, co jsem zač. Jenže tohle jsem nikomu svěřit nemohla.
Je to otázka bytí a nebytí a já ještě chvílu bejt chci.

Jenže jemu se mi lže hrozně těžko. Vždycky jsem se snažila nemyslet na to šílený, co ke mně patří. Nedotknout se toho jedinou myšlenkou.
Nikdy jsem nezatoužila tohle někomu říct. Spíš naopak. Děsilo mě to natolik, že se mi dělalo zle od žaludku, když mi jen přišlo do hlavy, že by se to někdo moh dozvědět.
Hnus.
Humus.

Jenže teď je to jiný. Poprvý mám chuť ze sebe shodit všechny ty slupky, do kterejch jsem se zabalila a ukázat mu sebe samu takovou jaká bohům žel jsem.
Svěřit se mu. Vybrečet ze sebe všechny ty roky a nechat se soudit.

Jenže ne. Nemůžu. Nechtěl by mě znát. A možná....
Možná by se mě i bál a to bych nesnesla.

"Díky...." Zachraptím a přitisknu se k němu ještě víc.
Vlastně ho dost mačkám.
Potřebuju to.
Potřebuju cejtit, že je tu se mnou. A že se mu nehnusím.

Melwin
12.11.2016
23:03:17
"U Skalar... co může bej tak strašnýho?!" Vyděsila mě! "Vždyť byla tehdy ještě holka, tak co se mohlo stát tak hroznýho, za co může ona?!"

Nemá ale smysl dál na ni tlačit. Klepe se jak osika. Takhle hrozně nevypadala snad ani v tom sklepení, ze kterýho ji odnesl pan Gunter.

"Promiň, já nechtěl rozpatlávat starý..." mumlám provinile, ale v tu chvíli se mi vrhne do náruče.

Cejtim, jak se její tělo otřásá vzlykáním. Nevědomky zadržím dech, než ji moje paže konečně obejmou.

Sám jsem teď hrozně zmatenej. Mám černý svědomí, že jsem ji takhle rozhodil, je mi jí líto a taky...

"Zatraceně krásně voní..." bleskne mi hlavou. Pomalu schnoucí kadeře mě šimrají na bradě.

V tu chvíli jsem rád, že mi nevidí do tváře. Zčervenají mi uši a nejradějc bych si jednu vrazil!

"Ona ti tu vylejvá srce a ty myslíš na úplný pitomosti, bejku!"

Ovšem u vůně to nekončí. Její pružný tělo se teď opírá o můj hrudník a pod rukama cejtim, jak moc je ta její košilka se svrchním kabátkem tenká. Její kůže mě pálí do dlaní.

"Gwen! Eman! Soustřeď se, pako! Potřebuje tě teď jinak! Sakra!" kleju v duchu a konečně se mi podaří odpoutat myšlenky od horkých doteků.

"Nemusíš nic říkat. Vůbec nic. Nebudeme o tom mluvit. To bude dobrý. Je to dobrý..." mumlám jí tiše do vlasů a moc si přeju, aby přestala tak hrozně vzlykat. Cejtim se strašně bezmocnej a je to příšerný!

Cora
12.11.2016
15:28:49
Rozsypu se. Jeho soucit a to jak mě pohladí po rameni....je to pro mě horší, než kdyby mi nadával nebo si mě ošklivil.
Moje oči se rozšíří ještě víc a teď už se úplně zalijí slzami. Ramena, který mi hladí, se začnou chvět.
Hrozně ráda bych mu to řekla.....hrozně ráda, ale tahle věc se netýká jen Gwen.

Všechno se mi to najednou vrátí, jako když po mně někdo chrstne sud plnej bláta.
Plamínek štěstí, kterej někdo zadusil chrstnutím vědra tmy.
Oči mí plavou v mlze a před nimi se míhaj příšerný obrazy mýho dětství.
Vidím vytřeštěný bělmo grošovaný kobylky a slyším její hrůzyplnej nářek.
Zchoulím se.

"Já nemůžu, Mele, fakt ne......
Jsou věci, který o mně neví nikdo a který nemůžu nikomu říct a....."
Jsem čím dál tím rozrušenější.
Začínám se třást a oči mě pálí jako oheň. Jsou velký a hnědý jako kapka lesního medu a na jejich povrchu tancují odlesky světla. Nebo slz.

Zuřivě zamrkám.
Nechci před ním plakat. Opravdu nechci.
Abych utekla sama před sebou a zastavila ty příšerný stavidla, který hrozí každou chvíli utrhnout se a spadnout, pohnu sebou prudce vpřed, pověsím se mu kolem krku a schovám tvář na jeho hrudi.

Melwin
10.11.2016
22:41:57
Nejistě se na ni podívám. To ji vážně Emanův osud tak dostal? Byl to králík... nebo aspoň jsem se donutil tak na něj vzpomínat. "A králící končej na pekáči, tak to prostě je!"

Ale kdesi hluboko se ve mně něco kroutí. Ten malej kluk, kterej v Emanovi viděl svýho nejlepšího kamaráda. "Věřil mi... On mi věřil... Všude za mnou hopkal a vůbec se mě nebál..."

Ošiju se. Připadám si jak trouba. A taky se mi na to blbě vzpomíná. "Je to trapný a ubohý. Byl to JEN králík"

Moje ruce ale v Nestorově drbání zjemní. Skoro zněžní. Jako bych znovu drbal drobnýho Emana, když byl ještě malinkatej.

Herdek!

"Ryzák? Egon. Egon se jmenoval. Ale Thomas mu říkal Paličák." odpovím.

Ona začne vyprávět o Gwen a začínám mít pocit, že tu nesedí jen malej kluk, ale taky malá holka. Dvě ztracený děti se ztracenýma snama. Je to děsně divnej pocit, ale i když je v tom smutno, je mi v tom zároveň i tak nějak hezky...

Zamračim se, když vysype, jak to skončilo. "A co se stalo?" optám se. "Koním se prostě nehody stávaj, to tak je..." zkusím trochu zmírnit to její drsný prohlášení, ale to už začne bulet.

Ztuhnu. Nevim co mám dělat. Nestor se na mě podívá a ty jeho oči jsou skoro tak smutný jako Cořiny.

Nepřemejšlim o tom a najednou natáhnu ruku, abych ji pohladil opatrně a trochu neobrabaně po rameni. A pak ještě jednou. Nějak nevim, co říct a tak jen mlčim a konejšivě jí přejíždím rukou po paži.

Cora
10.11.2016
21:31:46
Zakuckám se.
"Na pekáči?" Vyjeknu.
"Jako že ti ho zabili a snědli?" Kupodivu je pro mě tahle představa hrozná. Daleko horší, než se den za dnem prodávat.

"To je strašný!" Dodám důrazně a dychtivě poslouchám, co mi Mel vypráví.
"Jak se jmenoval?" Vyhrknu, když zmíní ryzáka.
"Gwen trochu větroplach byla."Přiznám a zasnění se vkrádá do mých očí jako zákeřná mlha.
"Já...měla jsem ji moc ráda. Vždycky jsem byla blázen do koní. A vždycky jsem nějakýho chtěla.
Od malička.
A ona...byla pro mě hrozně vzácná. Zvlášť když jsem věděla, jak si táta musí odříkat, aby ji uživil. Aby mi ji dopřál.
Byl to skvělej táta."
Odmlčím se a pak tišeji dodám.

"A ona byla skvělej kůň." Najednou mám oči plný slz a prostě mu to musím říct.
Kouká na mě těma svýma hodnýma chápavýma očima jako koukala ona.
Nejdřív.
Pak se její výraz změnil.

"Já....víš....stala se taková nehoda...tam u nás. A já zavinila, že umřela." Vydechnu přiškrceně a to už mi slzy tečou naplno.
Odvrátím se.
Tohle nejsem já. Aspoň ne já z posledních let.
Kurva.

Vlk
10.11.2016
21:24:47
Sotva Heidrun promluví, Pietro Binoche zdvihne hlavu a dychtivě ji naslouchá. Na tváři unesený výraz, jako by ho každé její slovo fascinovalo.
Když domluví, přemoudřele přikývne a ušklíbne se.

"Také jsem si myslel, že dokážeš víc. Tolik se toho namluvilo o tvých schopnostech, Terry. Překvapuje mě, že jsi včas nezasáhl. Byl to u všech bohů jenom kanec!
Čekal bych, že tě něco takového nemůže rozhodit. Tupé, smrduté zvíře! Musíš se cítit hrozně!"
Dodá soucitným tónem a starostlivě se zadívá na Deine.

"No, hlavně musíme být rádi, že Deineře se nic nestalo. Její bezpečnost a bezpečnost nynějšího hradního pána jsou nejdůležitější."

Melwin
10.11.2016
20:31:31
Zavrtím hlavou. "Né... U nás se tohle moc nepěstovalo. Navíc to byl další hladovej krk navíc. Jako malej jsem si oblíbil jednoho králíka, říkal jsem mu Eman, ale skočil na pekáči." pokrčím rameny. Tak to prostě je.

"Ale v Pírku jsem si oblíbil Thomasova ryzáka. Byl to paličák, ale dobrák od kosti. Umřel stářím... A pak Nevilla. Toho mi pan Gunter dovolil si nechat. Není to sice žádnej krasavec, ale je spolehlivej a pracant. Tak mi přišlo rozumný nechat si zrovna jeho. S nějakým větroplachem bych moc štěstí nenadělal." mudruju nahlas a přijde mi to tak nějak zvláštně přirozený, že vo tom mluvil zrovna s Corou.

"Víš, mám koně rád. Každej je jinej, jako lidi, ale málokdy jsou zákeřný a falešný. Teda... Certus je pěknej prevít, ale i tak to nemyslí zle..." Bezděky se mi před očima mihne popálený tělo Eve a bezděky se oklepu. Tihle to mysleli zle. Hrozně zle!

Asi teď uvažuju jako malý děcko, ale je mi to jedno. Takhle to prostě mám.

Vlk
10.11.2016
20:17:52
Úsměv Heidrun je opravdu ošklivý. Propaluje Guntera pichlavým, vybledlým pohledem stáří a hubenými prsty bubnuje o opěradlo svého křesla.
"Jeden by čekal, že když je v družině přítomný tak proslulý lovec,jako vy Guntere, ochrání ji. Aspoň já jsem učinila tu nevýslovně nepředloženou věc, že jsem se na to spolehla.
Teď si uvědomuji, že to byla naivní hloupost. Doufám, že ses, Byrre, od mé vnučky nehnul ani na krok. Při představě, že by její bezpečnost hlídal tady Lovec Gunter....Dělá se mi špatně. Ten chlapec umřel opravdu ohavnou smrtí. Rozpárán kancem! Taková potupa. Taková zbytečnost!"
Mračí se.

Co vaše snoubenka, milý Guntere? Je v pořádku?" Dodá jízlivě a ostrým pohledem si změří Sotera, který zrovna dopil další pohár vína a prázdný ho podal šenkovi, aby mu ho doplnil.
"Nedáváš Deineře zrovna dobrý příklad, Sotere z Meleborku. Měl bys víc ctít, že je otřesená a být ji oporou.
Zajímalo by mě, jak je možné, že něco tak prostého zvládá náš host Thibaut z Varnavy a pro tebe je to tak zatraceně těžké!"


Cora
10.11.2016
19:51:40
Chvíli ho neposlouchám, takže sebou pěkně trhnu, když si uvědomím, že na mě mluví.
Před očima mi probíhaj hnusný obrázky s těma hezkejma. V příšerný kaši.
Zachvěju se a rychle odpovím.
"Ne, vůbec nebyla zlomyslná. Byla úžasná. Nádherná. Nejkrásnější kobylka na světě, moje Gwen." Můj hlas je tichej a přiškrcenej.
Jinej bejt ani nemůže.
To kolem Gwen je příliš příšerný a já....já jsem příšera, která ji ublížila.

Nadechnu se a vděčně se chopím vějičky, kterou mi hodí. Jen abych utekla sama před sebou.
Abych o ní už nemusela mluvit.
Některý věci je lepší nechat spát.

"Se ví, že žebral. A taky vyžebral." Přiznám kajícně.
"Nedá se mu odolat."

Najednou se k tomu tématu sebemrskačsky vrátím.
"A tys měl nějaký zvíře, kdyžs byl kluk?"
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.