abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Gunter
19.11.2016
21:26:19
Zavrtím rázně hlavou.
"Kdepak, proměníme se až opustíme hradní pozemky. To by bylo příšliš riskantní.
Poběž."
Otevřu nízké dveře a vyklouznu do tmy.
Obezřetně se rozhlédnu a pak se rozeběhnu tichým vytrvalým klusem po cestě.

Proběhnu zahradami i nízkým sadem a teprve, když vběhneme do lesa, protáhnu tělo v plavném skoku a proměním se.
Radostně vyštěknu a rozběhnu se prudce vpřed.
Je to nesmírně úlevné být zase ve vlčím.

Nyskel
19.11.2016
21:22:51
Plížím se za Terrym a cítím, že mám na předloktích husí kůži. Vlčí smysly natahuji co nejvíc, aby mě včas varovaly. Ale šlo to hladce. Až nečekaně.

Vydechnu stejně jako Terry.

"Dál už ve vlčím? Neprobudí to ve Vlcích obezřetnost?" optám se tichounce.

Cora
19.11.2016
21:21:10
Mel mě začne svlíkat a já už vím, že tohle už nezastavím. Na to znám chlapy i sebe.
Je pozdě.
A on neví....Neví nic.

"Nevíš nic, Mele." Zašeptám tiše do jeho úst, ale pak opět zaútočím jazykem.
Nedokážu přestat.
Několika obratnými pohyby hadího těla mu pomůžu s tím svlíkáním a košilka mu brzy zůstane v rukách a já vklouznu nahá do jeho objetí. Ještě pevněji. Ještě úžeji.
Líbí se mi to.

Moje ruka vyhledá jeho a proplete s ním prstem. Pak ho opatrně navede na moje nahý tělo.
Chci, aby se mě dotýkal.

Gunter
19.11.2016
21:18:41
Obleču si kabátec a zapnu ho a přepásám šerpou. Pak vytáhnu z truhlice ještě kápi a navleču si ji přes hlavu a upravím na ramenech. Pak si ji nekompromisně nasadím na hlavu.
Budeme míň vidět.
"Dobře, já jsem připravený."Přistoupím k Nys a lehce ji políbím a čelo, abych ji nebyl odporný kvůli tomu vínu.
"Pro štěstí." Šeptnu ji do vlasů a zamířím ke dveřím.
Opatrně je otevřu a vyklouznu na chodbu.
Naštěstí je prázdná, spoře osvětlená světlem na stěně.

Proplížíme se na schodiště, aniž bychom někoho potkali a stejně tak se nám podaří dostat se až k bočnímu východu do zahrady.
Před ním se zastavím a zhluboka se nadechnu.
Potřebuji se zbavit napětí.
"Tak tohle dopadlo dobře...." Usměju se na Nys.

Nyskel
19.11.2016
21:07:11
Vděčně se usměju.

Teď už není čas ztrácet čas!

Otočím se a, stejně jako Terry, se chopím nachystaného oblečení. Otočím se na Terryho v momentě, kdy si hodlá stáhnout spodky.

Zadržím dech a rychle se otočím. Nemusím vidět všechno! Aspoň zatím ne...

Hodím oblečení na postel a rychle do něj vklouznu. Raději se neotáčím a moc nepřemýšlím.

Konečně jsem připravená vyrazit. "Děkuju." natáhnu se pro plášť.

A teď už nás čeká nevyhnutelné... Bojím se, ale cítím, že je na čase to posunout!

Melwin
19.11.2016
20:55:58
"Vážně? Vážně můžu???" nechce se mi věřit vlastnímu štěstí!

Jsme jak dva slepci ve tmě. Poznáváme se rukama a je to neskutečně vzrušující!

Mezi horkými polibky se mi konečně podaří zachytit lem košilky vzadu a začnu ji tahat pomalu nahoru. Trnu, že řekne dost, ale nemůžu si pomoct.

Z představy, že už za chviličku budu mít v rukou její nahý tělo, mi kalhoty snad prasknou.

Gunter
19.11.2016
20:50:39
"Máš všechen čas světa, Nys. Kolik jen budeš chtít." Ujistím ji a vytáhnu si z truhlice čistou halenu s širokými rukávy a kožené spodky. Sundám si morké věci a beze studu se začnu převlékat.
Už se před ni shovávat nemusím.
Už ne.

V několika okamžicích jsem převlečený. Ještě si navleču vysoké kožené boty a otočím se k ní s koženým kabátcem v ruce.
"Budeš si brát plášť?" Zeptám se a znovu zalovím v truhlici, abych ji ho podal.

Cora
19.11.2016
20:47:29
Vjede mi prsty do vlasů a v tu chvíli zahodím veškerou opatrnost. I myšlenka, že by měl vědět, je kdesi v háji zeleném.
Zakloním hlavu a pootevřu rty. Vláčná a horká.
Prosycená touhou, která rozhodně není hraná, jak mě učí mý povolání.
Nechám ho, aby mě k sobě tiskl a kroutím se jako had, abych se dostala ještě blíž.
Jeho zaúpění mě rozehřeje ještě víc.
Mý ruce bloudí po jeho těle, zvědavý a hladový.
Přestávám to zvládat.
Přestávám zvládat sebe.

Nyskel
19.11.2016
20:42:24
Já vím. Moc dobře vím, jak ho trápím. Ale bojím se! Nechci to zkazit. Zničit. Zabilo by mě to...

Opatrně přejdu k němu a pohladím ho po rameni.

"Já vím. Jen... potřebuju čas." špitnu znovu se sklopenou hlavou.

Melwin
19.11.2016
20:38:02
Coře v očích hořej jiskřičky, který mě budou pronásledovat až ve snu.

"Jestli to takhle dělá se všema chlapama, musej shořet jak papír!" Protože já hořim. Jen se to snažím nedávat najevo. A že je to zatraceně těžký...

Zhluboka se nadechnu. Potřebuju víc vzduchu. A rozvahy! Tu hlavně!

Sotva jsem si ji začal budovat, je... v prdeli.
"Já jsem v prdeli!"

Znovu se na mě vrhne a mý tělo zaúpí. Slastným očekáváním a zároveň strachem z rychlýho konce. Přesně jako před chvílí.

"Jestli si se mnou ještě chvíli bude takhle hrát, tak snad začnu mlátit hlavou o zeď. Tohle je přece nelidský! Ví, co mně způsobuje?! Nebo to dělá dokonce naschvál?!"

Zoufale nadrženej sten mi unikne mezi polibkama. Ruce nevěděj kam dřív. Zatím jen hladěj, dotýkaj se, ale chtěly by dál. Mnohem dál!

Stejně tak se probudila i další část mýho těla. Opět. A je to ještě mučivější než před chvílí.

Vjedu prstama do neposedných pramínků a pevně je sevřu. Mám chuť ji do sebe pohltit!

Někde vzadu se znovu ozve vyčítavej hlásek. Zatraceně protivnej hlásek!

"Měla by se šetřit! Není v cajku! A jestli to nehodlá dotáhnout, tohle mi přece nemůže dělat! Nevydržím to!" mumlám si v duchu, ale na moje činny to nemá pražádnej efekt.

Gunter
19.11.2016
20:10:57
Sčísnu si mokré vlasy do zadu a překvapeně zdvihnu obočí.
"Samozřejmě, že si troufám. To pitomé víno jaksi rozhárává moje emoce, jinak jsem v pořádku. Jsem schopný chodit i běžet.
Trochu se neovládám, když jsem ti nablízku, to je pravda, ale jinak jsem naprosto schopný vyrazit.
Studený vzduch mi jen a jen prospěje."
Vysvětlím.

Cora
19.11.2016
20:08:17
Zamyslím se nad tím dotazem. Nebo se aspoň snažím. Z toho naléhavýho kousance mi tak nějak začala vařit krev.
Takže momentální pravdivá odpověď by byla: Nadrženě.
Krásně a hrozně zvráceně.
Touhyplně.
Nebo tak něco.
Ale na to se asi neptá....Asi ho zajímá, jestli už jsem v pořádku....po Ardetovi.

"Cejtím se líp. Ty byliny vždycky hrozně pomůžou." Odpovím a hlas mám pořád chraptiveji. Tentokrát zabarvenej chtíčem. Ničím jiným.
Třesu se jak zajíc.
Tisknu se k němu a snažím se s tím bojovat, ale je blízko, celej horkej a udělal pro mě svinsky moc.
Vzrušuje mě to.

Zahodím obavy za hlavu, vysoukám ruce, abych ho mohla obejmout a pak zaútočím na jeho rty.
Zrovna teď to potřebuju.
Taky svinsky.

Melwin
19.11.2016
19:51:35
Držím ji pevně. Je jako náruč ostříhané vlny. Poddajná a hebká.

Ne, rozhodně nemám v plánu ji pustit! Ani omylem! Takhle jsem se ještě nikdy necejtil! Jako bych mohl skály lámat! A ona mi věří... Důvěřuje mi!

Opatrně ji políbím do vlasů.

Myšlenky se ale pevně drží Ardeta. Zakusujou se do něj jako hladový vlci.

Dlužím mu toho hodně už za Pírko, ale najednou mám ještě další důvod. Cora!
Nedám mu ji!
Ne!
Ta holka už si protrpěla svý.
Jenže musím vymyslet, jak se ho zbavit. A po tom, co jsem viděl jeho řádění v Pírku, to jednoduchý nebude! Hmmm...


Moje krvelačný myšlenky způsoběj, že Coru svírám ještě pevnějc.

Až nečekaná bolest na krku mě probere.

"Kousla mě? Vážně?!" oddálím si ji trochu, aniž bych ji pustil z náručí. Rty mi zvlní lehkej, zvědavej úsměv.

Když vzhlédne, lehce ji políbím na nos. Nic víc. Budu se držet na uzdě. Ale tohle si neodpustím.

V tomhle momentu si vůbec nepřipadám jako ubohej moula. Ani trochu. A je mi v tom svinsky hezky!

"A jak ti vlastně je? Popravdě?" zeptám se měkce.

Nyskel
19.11.2016
19:39:01
Ještě ho zamyšleně pozoruju, když se optá, zda vyrazíme hned. Nakrčím obočí.

"No, jestli si ty troufáš? V tomhle stavu..."

Není v tom výčitka. Jen čistá starostlivost a obava.

On totiž neví, co tam můžeme objevit. Ale pokud mám pravdu, je to výhoda nebo nevýhoda, že má trochu zamlženou mysl? Pochopila bych, kdyby se po tom chtěl opít ještě víc.

Znovu zalétnu vzpomínkami k rudé horečce po potyčce s medvědem, tam nahoře, v horách. A jeho příběhu o Silence...

Čekám. Chci slyšet, že to zvládne. Že se na to cítí...

Cora
19.11.2016
19:38:48
Obejme mě a ze mě je rázem malá holka, tisknoucí se do ochraný náruče otce.
Způsob, jakým to udělá a hlavně síla toho objetí mě úplně dostanou.
Opravdu mě hoděj zpátky. Domů. Do bezpečí.
Tolik obětí a tohle jsem nikdy nezažila.
Tolik vášní a taková naléhavost v nich nebyla.
Zvláčním.

Dokonale.
Zatnu obě ruce do jeho hrudníku a držím. Pevně. Zoufale.
"Mele..." Zaskřehotám zlomeným hlasem a zmítají se mnou naprosto cizí a neznámý city.
"Mele. Nepouštěj mě." Zabořím mu hlavu do krku a z toho guláše pocitů ho jemně, ale pevně kousnu do krku. Jako bych se ho potřebovala přidržet.
Jako bych ho potřebovala ochutnat.
Že je skutečnej a je tu se mnou.

Gunter
19.11.2016
19:34:01
"Mokřejší....." Vydechnu, zatímco si utírám stékající vodu rukávem ze tváře.
"To jsem." Opatrně se zazubím. Zdá se, že je spíš vyděšená, než že by se zlobila. Její polibek hovoří za vše.
Vděčně ji pohladím po rameni a zamířím ke truhlici.
"Musím se převléct." Zamumlám a snažím se myslet na tu zrádnou větu, která končila slovy Tahle ne.

Takže za jiných okolností by....
No, já jsem připraven. Okamžitě.
Zaúpím a snažím se zoufale myslet na cokoliv jiného, než mi právě vykresluje moje zamlžená mysl.

Výprava do jeskyně! Tak! To je to správné!
"Vezmu si něco teplého a praktického, aby mi v té zatracené jeskyni nebyla zima." Zamumlám zbytečně, protože oba víme, že mi zima nebude.
"Chceš vyrazit hned? Ti z hodovní síně už po svých neodejdou." Zeptám se a snažím se o nadnesený tón. Lhostejný a vůbec ne prosycený touhou.

Nyskel
19.11.2016
18:40:32
Všechno špatně!

Uleví se mi, když jeho stisk povolí, ale malá část ve mně zakňourá lítostí, když se oddálí.

Rozpačitě ho sleduju, ruce složené v klíně.

Stojí tam, voda mu crčí z vlasů a najednou je mi ho... líto. Je mi líto i mě. Té chvíle. Ale jsem si jistá, že to takhle bude lepší. Pro tentokrát.

Pomaluv vstanu a přejdu až k němu.

Zvednu ruku a jemně mu přejedu tvář. Dokonce se dokážu i lehounce usmát.

"Já jen... takhle ne..." špitnu s konejšivým a možná i mnohoznačným úsměvem. Postavím se na špičky a lehounce ho políbím.

Prohlédnu si ho znovu. "Teď jsi možná střízlivější, ale zaručeně mokřejší... Asi bys s tím měl něco udělat..." navrhnu a můj úsměv je nabídka k míru.

Melwin
19.11.2016
18:34:31
Naservíruje mi to s takovou upřímností, až zalapám po dechu.

"Mrtvý děcko?! Ardet párkárt?! U milosrdné Ennit! Jak tohle všechno mohla přežít?!"

V očích se mi zrcadlí neskutečný soucit. Lítost, že tohle všechno musela prožít.

Bez rozmyslu ji pevně obejmu a přitisknu na svůj hrudník. Pevně, jako bych ji před tím vším mohl ochránit. Dlaň jí položím na temeno a jemně jí schoulím hlavu pod svou bradu. Je teď u mě. A Ardetovi ji nedám! Už ne!!!

Gunter
19.11.2016
17:49:44
Teprve její vyděšená tvář mě trochu zchladí. Pustím ji a vyplašeně si přejedu dlaní obličej. Hoří mi jako plameny.
Podívám se na ruce a zjstím, že se mi třesou.
Sakra.

Dojdu ke komodě a opřu se o ni. Raději.
Popadnu konev s vodou, skloním hlavu nad umyvadlo a vyliju si ji rázně za krk. Potřebuju zchladit. Naléhavě.
Teprve pak zatřepu mokrou hlavou a provinile se otočím na Nyskel.
"Promiň. Odpusť. Zapíjel jsem s chlapy Půlkrysovu smrt a asi jsem to přehnal.
Já....neobávej se, nedotknu se tě. Omlouvám se....Nedošlo mi to....
Strašně dlouho jsem nic nepil a.....
Promiň." Cítím se jak zpráskaný pes a nejspíš tak i vypadám s tou mokrou hlavou.

Cora
19.11.2016
17:43:42
"Jasně, že se ho bojí!" Vybuchnu.
"A Sota jakbysmet. Všichni se ho bojíme. Je nebezpečnej, víš? A co starej Felton zemřel, je to ještě horší. Kdyby chtěl, zničí Minnie lusknutím prstu. Takže mlčíme a já se snažím...." Zmlknu.
Tohle zrovna rozebírat nesmím.
Že Sotera špěhujeme přes Ardetovy vášně vědět nemusí.

Místo toho mu s mírným úsměvem vysvětlím, že nemoc z lásky je smrtelná.
"Nemoc, kterou se můžeš nakazit, když se s někým vyspíš. S někým nakaženým, víš...."

Smutná roztrpčenost mě přejde, když mě najednou opustí a dívá se na mě zhora. Hlava mi plácne zpátky na poštář, až mi cvaknou zuby.
Vylekaně zamrkám, jak napjatě si mě měří.
Pak si ztěžka povzdechnu.
"Proč? To dá rozum. Jsem přece děvka. Kdo by si kdy vzal kurvu. Takový štěstí jako Dot mít nebudu. A děcko.....nevím, jak to se mou je. Hodně jsem tehdy krvácela, když jsem porodila to mrtý děcko. Nevím, jestli můžu mít další. A tady.....Ardet párkrát.....prostě nevím.
Musela bych se zeptat Dorthei a to se ......je mi to trapný. Takže raději piju nápoj, abych nečekala a nevím, jestli ho nepiju zbytečně."

Melwin
19.11.2016
17:14:03
Cora mě s naprostou samozřejmostí zasvěcuje do života v Masce. A je to... no... měl bych říct, že jsem to čekal, ale ne. Tohle se čekat nedá.

Zatnu pěsti, když promluví o Ardetovi. "Proč si Ardet může dovolovat, co jiní ne?! Proč mu to paní Minnie trpí? Bojí se ho snad?!" oči mi bojovně svítí.

Andělíčkářka... Jo, Dora o ní párkrát mluvila. Ale netušil jsem, co to znamená. Mluvila o tom s Eve a když si mě všimly, vždycky hned zmlkly a Eve mi nakvašeně naložila další práci.

Ani potom, co o tom mluví Cora, z toho ještě moudrej nejsem, ale začínám tušit. A pranic se mi to nelíbí!

"Nemoc z lásky?!"heknu a podívám se na ni. "A to je co?!" Jako že jí někdo zlomil srdce? To se tak občas jen povídá. Ale že by to byla pravda? Zrovna u holek v Masce?!

Ovšem tím posledním prohlášením mě dostane úplně.

Vyškrábu se na lokty a napjatě si ji měřim. Pere se to ve mně. Mělo by mi to bejt jedno, ale není. "Proč?" šeptnu přiškrceně.

Nyskel
19.11.2016
17:08:02
Pootočím se na stoličce a okraj županu mi sklouzne s kolena. Zářivě se na něj usměju. Jsem ráda, že je zpět. Znamená to, že se tam s nikým neproval, Heidrun ho nedala setnou, Sot zavřít do sklepení... prostě je zpět!

Nad tím škobrtnutím zvednu pravé obočí. Terry nikdy neškobrtá! Pátravě se na něj zadívám.

To už je ale u mě a chytne mě do náruče.

Polibek je plný vášně a citu a bere mi dech. Až na to že....... z něj hrozně táhne víno!

Bojuje to ve mně. Rychle se ve mně začne probouzet touha, ale proti ní stojí tentokrát dost rozhodně zdrženlivost. A taky problesky výpomínek. Darkin byl taky opilý!!!

Oklepu se a místo rtů mu nastavím tvář. "Terry. Počkej... ty jsi pil. Počkej..." přemlouvám ho k rozumu a začíná mi v tom být... nepříjemně! Problesky v paměti jsou totiž čím dál tím urputnější!

Začínám panikařit! Takhle jsem to nechtěla! Takhle ne!

Cora
19.11.2016
16:49:59
"Nesmí nám vyloženě ubližovat...." Vysvětlím.
"To Minn nedovolí.
Ale nějaké to plácnutí.....nebo trochu tvrdší zacházení, když si nás berou, to je normálka.
Někdy jsem samej modrák už jen od toho, jak mě držej a svíraj."


Na okamžik zakloním hlavu na jeho rameni a dívám se do stropu.
"I když já si od Ardeta musím nechat líbit všechno...." Zamračím se.
"Jednou mě zabije. Aspoň myslím. Nebo já jeho."

Vrátím se myšlenkama k Messi, protože se na ni ptá a pokrčím rameny.
"Šla za babou pupkořeznou víš....za andělíčkářkou. Ona ji pomohla od dítěte. A to něco stojí, víš....
Když se zotavila, Minn ji vzala zpátky. Asi před rokem umřela na nemoc z lásky."
Znovu se zamračím.
Život na Masce je sice lepší než jinde, ale stejně mě občas napadne, jakej bych vedla, kdybych zůstala doma a můj otec ještě žil. Kdybych nikdy nepotkala Veremira.

"Já možná už děti mít nemůžu...." Vydechnu přiškrceně a celej podbřišek mě prudce zabolí při vzpomínce na mrtvý dítě, který jsem kdysi vytlačila na svět.
"A manžela taky ne....Takže se o mě nikdy nikdo starat nebude." Uzavřu trpce.

Gunter
19.11.2016
16:41:57
Zaklepu na dveře Nyskel a vejdu dovnitř. Vcelku bez prodlevy. Je to přece jen pokoj mé snoubenky a můj a já to tak pomalu začínám vnímat. Sice mě při té myšlence poleje příjemné mrnivé horko, ale už si na ni začínám zvykat. A je to opojné.
Když škobrtnu o práh, dojde mi, že to horko není jen z blízkosti Nys a mých vlastních představ.
Víno!
Koluje mi v žilách a mění mou vlastní krev v roztok zkalený alkholem.
Jsem opilý!
Sice ne nijak moc, ale jsem.
To bušení v žilách, pocit z těžklých nohou, horkost.....není to touha i když ta to jen zesiluje. Je to opilost.
Sakra.

Tohle jsem zrovna nevychytal. Zvláště, když máme jít na noční výpravu do jeskyně.
I když tam pravěpodobně velmi rychle vystřízlivým.


Nyskel sedí u krbu a češe se. Vlasy se ji v narudlých plamenech lesknouv záři ohně a mně vyschne v krku.
"Nys...." Zachraptím a hladově hltám očima křivky jejího těla v tenké noční košilce.
"U milosrdné Ennit....Jsi tak krásná...." Vyletí ze mě a moje vlastní touha, posílená mohutně alkoholem zaplane jako pochodeň.

V minutě překonám vzdálenost, která nás dělí a zabořím prsty do jejich vlasů.
Přitáhnu její hlavu ke svým skloněným rtům a prudce ji políbím.

Nyskel
19.11.2016
15:13:31
Přiložím do ohně a natáhnu k němu zimomřivě ruce.

Ta košilka s župánkem byli sice dobrej nápad při předstírání, že půjdu do postele, ale my do postele nejdeme, že ne?

Bezděky zkontorluju Terryho mysl. Zdá se poměrně v klidu. Je zvlástně uzavřený. Ale není to nic obvyklého, mezi ostatními Vlky. Dává si pozor.

Přejdu k truhle a vyhrabu pohodlné a hlavně teplé oblečení. Půjdeme sice asi ve Vlčím, ale může se to hodit.

Rychle se převléknu a nakonec si začnu u krbu pročesávat mokré, rezavé vlasy. V odlesku plamenů jsou teď temně měděné.

A jak tak pročesávám, nechám myšlenky volně plynout.

Zcela přirozeně se skulí k jeskyni. A k její obyvatelce, která si tam prožila své.

"Co když to není Silenka? Možná se pletu. Možná je v Terryho historii ještě nějaká žena. A možná ji ani Terry tak nevnímal, prostě na ni jen udělal dojem. Ale...

Ne, v hloubi duše věřím, že to musela být Silenka! Nevím proč, nemám na to jediný důkaz, ale nějak se toho nemůžu pustit."


Začnu vzpomínat, co mi Terry o Silence říkal. A o tom, co z ní chtěli udělat. I z ostatních.

"Soter! To on se chtěl stát Vlkem. Co když..."

Ztuhnu v půlce pohybu. Asi už začínám spřádat páté přes deváté, ale přesto...

"Jenže... jak by se k Silence dostali?"

Znovu si všechno přebírám v hlavě, ale nic smysluplnějšího mi z toho neleze.

To už ucítím, že se Terry vrací. Já i mé vlasy jsme připravené.

Čeká nás noční výlet a nikdo neví, co bude na jeho konci... Je mi z toho trochu úzko.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.