abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Gunter
5.12.2016
14:49:41
Nic. Čenichám čím dál bedlivěji a přecházím podél stěn sem a tam. Konečně jsi objevím. Průrvu, tak akorát širokou, abych se jí dokázal protáhnout. Vede dolů. Uzounká, plná ostrého kamene. Opatrně vsunu hlavu dovnitř a natáhnu slaný vzduch, který příchází zespod.

Pak se znovu vysoukám ven a otočím se na Nys.
"Je to dost široké, abychom se oba protáhli. Klesá to dolů a zřejmě ústí v nějaké větší prostoře, z které sem proudí vzduch.
Sázím na jeskyni.
Buď opatrná. Podle mě to klesá hodně a bude to mokré a klouzavé. Je tu vlhko."
Upozroním Nys a pak znovu ponořím hlavu do štěrbiny. Krátce zaváhám a pak tam začnu soukat i tělo.

Kde projde hlava, tělo musí. Skoro se plížím, abych se vecpal dovnitř, ale po pár metrech se strop trochu zvedne, takže si můžu stoupnout na nohy a trochu přikrčeně postupovat dál.
Nys se nejspíš narovná úplně a Byrr, pokud tudy chodí, se musí krčit ještě víc než já. Je větší.

Najednou chodba zahne prudce vlevo a začne klesat ještě víc. Skoro se už nedokážu udržet na tlapách, a tak trochu klouzám po zadku dolů, až mě to vyhodí na konec, kde se tak tak zachytím drápy, abych nevypadl ven, do volného prostoru. Rozhlédnu se a zaňufám. Je tu tma jak v pytli, ale vím, že jakmile se budu moct proměnit, něco s tím uvělám. Mám s sebou svíčku a křesadlo.

Šerem vystupují siluety skalnatých povrchů a ostrých jehlanovitých útvarů.
Jeskyně.
Rozeznávám i plošinu tvořenou mohutným skalním blokem proti nám a záblesk vodní hladiny v koutě.
Zřejmě nějaká průrva plná vody nebo něco takového. Nejspíš povrchové, protože slyším slabé, ale pravidelné kapání.

Vyštěknu a pomalu a rozvážně seskočím dolů na zem, pak se otřepu a otočím se vyčkávavě nahorů k Nyskel.
Zatímco mi důvěrně známá, znepokojivá vůně naplňuje nozdry, čekám, až seskočí za mnou.

Nyskel
3.12.2016
15:25:50
Plazím se za Terrym a zrovna dvakrát mi to příjemný není. Vlčice sice, zdá se, ví, co dělá, ale já jsem zatraceně nejistá.

Byrrův pach je všudypřítomný, ale po chvíli začnu vnímat i ten druhý. Stáhne se mi hrdlo. Okamžitě mi v myšlenkách vyskočí domnělá tvář Silenky tak, jak jsem si ji představovala. A tentokrát má zašité rty.

Oklepu se, až se uhodím o ostrou skálu nad mými lopatkami. Tiše kňouknu, ale aspoň mě to donutí vrátit se do přítomnosti a nepředjímat.

Terry zastaví. Začnu čenichat a snažím se objevit, co popisuje.

Gunter
3.12.2016
15:13:07
"Dobře. Jdeme na to." Přikývnu, jemně se dotknu čenichem jejího a vnořím svalnaté tmavé tělo do štěrbiny ve skále, z které nám vane vstříc nepříjemný chlad.
Protáhnu se její nejužší části dál a dostanu se do úzké křivolaké chodby. Je tak úzká, že mi skoro odírá boky. Nyskel zřejmě projde bez problémů.
Opatrně začenichám a pak znovu zaberu zadními a začnu se tvrdohlavě prodírat vpřed. Občas se mi do cesty postaví balvan, na který musím vyskočit nebo se na něj vyšplhat, abych se dostal dál.

Na takových místech se otočím na Nys a povzbudivě na ni ňafnu. Oči mi svítí ve tmě jako hvězdy na nebi a já jsem rád, že je tu se mnou. Chodby jsou plné Byrrova pachu. Byrrova a ještě něčího....A ten druhý je plný strachu. Žlučovitý a zapšklý bolestí a utrpením.
Z takového pachu mrazí.

Konečně se dostaneme na místo, kde je více prostoru. A také větší zima.
Dostáváme se blíž k vodě. Ze zdi tu visí krápníky a a vlhko nepříjemně zalézá do srsti.
Znovu začenichám.
"Myslím, že jsme někde nad tou druhou jeskyní. Musíme se dostat dolů. Někde tu musí být průrva, kterou Byrr sestupoval dolů. Tady ta chodba vede zpátky k povrchu." Rozhlížím se a čenichám. Byrrův pach je všude kolem.

Nyskel
3.12.2016
14:41:00
Zvolním a doklušu až k Terrymu. Zkusmo ještě větřím okolo, zda zachytím i další pachy. Dost by mě zajímalo, jestli tam chodí i Tyf nebo... no... Kenzi.

Znovu si bezděky vybavím jeho střeva v náručí, ale rychle zatřepu chundelatou hlavou, abych se toho obrazu zbavila.

Terry se mě ptá a v ten moment bych nejraději vyhrkla, ať tam nechodí. Čím víc se ten moment blíží, tím víc se ho bojím. Ale je to potřeba. Ať už je to jak chce, musíme to rozseknout. Oba!

"Budu se tě držet..." špitnu mu v hlavě. Je to povzbuzení, byť se zrovna kdo ví jak nadšeně nehrnu.

Gunter
3.12.2016
12:38:42
Byrrův pach mě obestírá jako těžká přikrývka. Hutný a mužný. Plný kořeněné zemité vůně, která trochu připomíná medvěda. Ostatně v Byrrovi je něco medvědího. Trochu přidám a nechám se tím pachem vést.
Nyskel už ho také zachytila.

Otočím k ní hlavu a souhlasně ňafnu. Komunikací se nezdržuji, plně soustředěný na svůj cíl. Ráz krajiny se mění, jak se blížíme k moři. I vzduch je jiný. Vlhký a plný slané příchuti soli. Trochu štípe na patře.

Jen ještě více přidám a překonám poslední pás kamenité krajiny, která nás dělí od pobřeží. Tady je Byrrův pach nejsilnější. Skaliska tyčící se jako hradby nad mořskou hladinou jsou prolezlá chodbami a naše instinkty napojené na stejnorodého druha nás bezpečně vedou pod rozježený balvan, který tak trochu vypadá jako sedící mnich.
V záhybech jeho kutny se skrývá průrva, široká tak pro Vlka.

Ohlédnu se na Nyskel a na místě se zastavím, až mi podklouznou tlapy.
"Tady je to. Tudy chodí dovnitř.
Musel tam chodit ve vlčím. Člověk by tudy neprošel...
Tak co? Jdeme ty chodby prozkoumat?"

Nyskel
23.11.2016
23:06:20
Pobaveně ňafnu.

"Pořád na to zapomínám..." vzdychnu Terrymu v myšlenkách.

Je to absurdní, ale i když jsem ve Vlčím, nedokážu myslet okamžitě jako Vlk. Ne, aniž bych jí nechala volnou ruku. A dobře si pamatuju, jak to dopadlo s medvědem...

Jsou momenty, kdy ji pustím z řetězu a převezme vládu. Třeba v Údolí, když jsme běželi s Terrym. Když jsem se cítila v bezpečí.

Nebo naopak ve velkém ohrožení...

I když jsem ji posledních pár dní vnímala jako svou součást víc, než kdy před tím, v tomhle se mám ještě hodně co učit.

Přestanu mudrovat a natáhnu smysly před sebe. Zavětřím a mám pocit, že jsem zachytila Byrrův pach.

"Máš ho?" vyhrknu, ale hned se zastydím. Jistě, že ON ho má! To jen já jsem ta neschopná! Vzdychnu...

Už také tuším kudy, přesto se držím poslušně o hlavu za Terrym. On je tady ten, kdo ví, co dělá.

Gunter
23.11.2016
21:48:12
Na okamžik zvolním prudký pravidelný běh a lehce se o ni otřu bokem.
"Pamatuješ si na to vytí? Na Byrra, který naříkal někde v hloubce skaliska.
"Šlo to směrem od té druhé jeskyně.
A Půlkrysa i Sot říkali, že je ta skála prolezlá chodbami. Jedna z nich tam musí ústit.
Stačí ji jen najít. A to by pro nás neměl být problém. Ve Vlčím...."
Vysvětlím krátce.

Nyskel
19.11.2016
22:01:30
"Ta, jak jsi ji objevil?" vyhrknu a hodím sebou, abych ho dohnala. Vstup na útes bude zřejmě ještě kousek.

"Jak víš, kde ústí? Tady, na povrchu?" zpetám se. Má můj obdiv. Jako vždycky...

Gunter
19.11.2016
21:58:14
S každým skokem si to užívám víc a víc. Pro moji alkoholem přiotrávenou mysl, je to jak balzám.
S každým nádechem studeného větru je mi líp. Navíc její měkké teplé tělo uhánějící po mém boku.
Nic nemůže být krásnější.
Slyším jak pravidelně oddychuje i měkké dopady tlapek. Je svižná a rychlá.
A líbí se jí to.
Jako mně.

Je tam cesta zhora. Jako vlci se tam dostaneme. Nemusíme přes vodu." Odpovím jí bujaře a ještě zrychlím.

Nyskel
19.11.2016
21:31:21
Jen kývnu a vyrazím za Terrym. Rychle si zvykám na napětí, které nás asi na naší výpravě jen tak neopustí.

Tentokrát do Vlčice nadšeně vklouznu i já. Pro tenhle "výlet" je to vhodnější.

Běžím chvíli za Terrym, ale nedá mi to. Vyrazím jako šipka před něj. Protáhnu skok, přední tlapy natahuju dopředu a jazyk mi vlaje z tlamy. Aspoň pro tenhle okamžik jsem spokojená. Skoro šťastná. My dva jako temné stíny letící lesem.

Jsme už jen kousek od útesu. Zvolním.

"Máš vymyšleno, jak to uděláme? Ta loďka, na které jsme pluli, tam zůstává ukotvená?" zeptám se asi zbytečně. Nemůže to vědět.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.