abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Rodinné záležitosti ::
družina
stránkovat po:  
 

Isara
15.12.2009
23:12:08
Zdá se, že se nám nakonec přeci jen podařilo baronovu masku studeného psího čumáku prolomit. Nechám jej převzít si přívěsek z mé ruky a zkoumavě sleduji další mužovy reakce. Zvědavě se ohlédnu po Tavalovi, když přidá své otázky, přeměřím si jej pohledem a pak svou pozornost upřu zpět na Michala z Kurce. Vyslechnu si jeho odpovědi na dosud položené otázky.

“Proč si myslíte, že byste o něm, narozdíl od deníku, věděl?
A proč příliš nové?“


Ozvu se po Havranovi, doplňujíc již položené dotazy o další. Upírám na barona zkoumavý, zpytavý pohled. V zelených očích žhnou uhlíky zájmu.


11.12.2009
22:08:30
Do dveří vejdu jako poslední. Nejprve pustím obě dámy, pak ostatní muže a nakonec vejdu a zavřu za sebou. Pak promluví Isara. Nevím, jeslti byl zrovna dobrý nápad poukazovat na to, že máme slečnin deník, protože tím mimo jié upozorňujeme na naprostou neschopnost (či nezájem?!) jakéhokoli pátrání. Nicméně reakce pana barona znamená, žeho to buď moc nezajímá, nebo je trošku pomalejší.
Reakce na přívěšek je daleko zajímavější. Už jen proto, že máme potvrzeno, že jej slečna nosila.
"Zkuste se prosím zamyslet, odkud se tu ten přívěšek mohl vzít. Nenavštívil třeba v poslední době někdo z univerzity vaše sídlo?"
Odpověď sice už známe, ale proč tlačit na pilu, když je zatím i jiná možnost.

Revinal Derins
10.12.2009
7:33:28
Nakrčím obočí, když baron prohlásí, že je přívěsek moc nový.
Že by to byla falešná stopa ?
Je pravda, že to bylo příliš na ráně, a přívěsky lidi jen tak zbůhdarma neztrácejí...
skoro v zamyšlení odrážím ve své tváři podobný výraz, jako baron.

Nicméně, nepřesvědčil mne, že by o přívěsku musel vědět. Neví mnohé z toho, co jeho dcera dělala.
A tak tahle informace věru k ničemu není.
Mám dojem, že se začínáme spíš plácat v nesmyslech...

PJ - RZ
9.12.2009
22:47:48
Buď je hrabě skvělý hráč pokeru, nebo mu na informacích o dceři zas tolik nesejde. Pokud byste čekali nějaké vzrušení, když vás vidí vejít, jste na omylu, žádné se nekoná. Hledí na vás naprosto bez emocí, jakoby jste mu šli oznámit, že na dvoře umřela moucha.

"Deník ? Jaký ... projeví se první "emoce", kterou je překvapení, ovšem než stihne větu po odmlce dokončit, ať to již hodlal či nehodlal učinit. Isara totiž vytáhne zlatý přívěšek nalezený v pokoji jeho dcery a baron ukazuje, že umí být i překvapenější. Celkem svižně obešel stůl a vzal si dotyčný šperk.

"To je z university ! Ale ... je to nové ... moc nov... říká, posléze spíš mumlá, spíše pro sebe, než pro vás. A zdá se, že hluboce přemýšlí. Proto až po nějakém čase odpoví na dotaz Isary. "Není to mé dcery. A prosím, je rozdíl mít deník a mít tohle, o tomhle bych věděl." Z jeho hlasu zmizela částečně ona povýšenost. Ne, není milý, jen je moc zamyšlený, aby s vámi jednal jako obvykle.

"Bedřich ? Má svůj srub v oboře, cestou do Klokočí. A pracuje u mě .. no odjakživa.. předtím tu byl lovčím jeho otec, takže asi tak. Proč se ptáš?" věnuje nakonec svůj čas i Tavalovi.

Tavalo
8.12.2009
11:58:13
Postupně se přes různé chodby a cesty dostaneme až k pracovně barona a když jsme vyzváni ke vstupu, tak slečna Isara neváhá, vezme za kliku a otevře dveře. A pomalu vstoupíme...

Naskytne se mi pohled, na který asi jen tak dlouho nezapomenu. Rozhlížím se po místnosti a oči mi přelétají z jednoho kousku nábytku na druhý. A nutno dodat, že z jedno lepšího, tedy dražšího kousku na druhý. Když se nějakou tu chvilku kochám, zjistím že slečna Is už začala svůj monolog. Striktní, neutrální, ale věcný. Přesně takhle na mě působí i ona. A tak až v tuhle chvíli si uvědomím, že přímo před námi sedí pan baron. Ale tak, koho by zajímal že....

"Taky bych měl jeden dotaz pokud dovolíte. V kuchyni zaměstnáváte dívku, jejíž otec je zde lovcem. Zajímalo by mě, kde bychom ho momentálně našli a taky jak dlouho už u vás pracuje.." nicméně na odpověď čekám tak napůl, byla to spíše řečnická otázka a pomalými kroky se začnu procházet po baronově místnosti a poctivě zkoumám exponáty...

Isara
8.12.2009
0:32:32
Vystoupám za Kemikem na ochoz a s důvěrou jej následuji bludištěm chodeb až ke dveřím baronovo pracovny. Krátce přikývnu a s úsměvem na mladíka spiklenecky mrknu“ “Jistě.“

Jeho neochotě přijít do styku s pánem zdejšího sídla zcela rozumím. Sama bych se mu dost možná ráda vyhnula, Michal z Kurce není muž dle mého gusta, ale práce, kterou jsem se rozhodla přijmout, mi velí jinak. A tak tedy po kratinkém zaváhání zaklepu.

Na vyzvání stisknu kliku a otevřu dveře. Krátkým, zkoumavým pohledem ji projdu a pak vstoupím zastavujíc se před stolem. Počkám, až všichni vejdete a poslední z vás zavře dveře.
Do té doby se můj zelený, zkoumavý pohled upírá na pána hradu. Možná až trochu, jako bych si jej měřila, či se jej snažila prokouknout, nahlédnout až na dno jeho duše a najít odpovědi na nevyslovené otázky.

“Mluvili jsme s některými Vašimi lidmi a prohledali pokoj Vaší dcery.“
“Nic se z něj neztratilo,“
ujistím šlechtice, ale úsměv si ode mne narozdíl od mnohých jiných nevyslouží.

“Bereme si pouze deník Vaší dcery, který potřebuji podrobněji prostudovat, a tohle...“ vytáhnu z kapsy zlatý medailon, který jsem si prozatím ponechala ve svém držení, a ukáži jej baronovi.

“Víte, jak dlouho jej Vaše dcera nosila? Kde k němu přišla?“

Položím první otázku v rámci výslechu otce zmizelé. Zní to striktně neutrálně. K většině služebnictva jsem byla mnohem milejší a přívětivější, než k pánu domu.

PJ - RZ
3.12.2009
22:39:52
"Jasně." přikyvuje Kemik a krokem tak akorát, ani moc svižným, ani moc loudavým, se vydává ke schodišti, po kterém jste někteří dnes už šli, po něm nahoru na ochoz a dveřmi do útrob hradu. Pár zatáček, pár chodeb a zastavujete u dveří, jakých jste již několik minuli.

"Tady to je, pracovna pana barona." oznamuje Kemik o něco tižším hlasem. " Já na vás počkám tady, ano?"

Po zaklepání slyšíte hlasité "Vstupte!. Otevíráte dveře a vcházíte do místnosti pyšnící se hned několika znaky toho, že tu bývá pán. Dřevěný kasetový strop, skleněné okno do nádvoří, rudá kachlová kamna, psací stůl s vyřezávanýma nohama a židle s vysokým opěradlem (rovněž zdobená) vystlaná kožešinou a v ní pan baron.

"Ano?" vítá vás hned, jak vás vidí.

Tavalo
27.11.2009
13:07:36
A tak jen stojím opodál a poslouchám a poslouchám.. Slečna Isara vede výslech opravdu efektivně, ale mě už to ani nepřekvapuje. Pomalu ale jistě uvádí tuhle dvojci do rozpaků. A nutno dodat, že se po delší době zase chvilku bavím na cizí účet. Jsou upřimní, ale asi si ani sami neuvědomují, jak začali pěkně tančit podle toho jak slečna Is píská. Inu není nad efektivitu. Po chvíli se ale začnu trošku nudit a tak se zamyslím jen tak pro sebe a začnu si v hlavě skládat onu pomyslnou skládačku, střípky těchto událostí... A když se podaří, jednou mi všechny zapadnou do sebe.. No a pak už nezbývá než vyrazit za panem Baronem, za hostitelem, který má na vlastním dvoře tak trochu bordel. Pomalu se přestávám divit, že mu dceruška zmizela...Je vlastně celkem úspěch, že si toho všiml..

A tak když slečna Is vyzve Kemíka, nezbude mi nic jiného, než se zapojit do procesí vedoucímu k panu baronovi...

Isara
24.11.2009
21:59:06
Koutky mi zacukají potlačovaným smíchem, když vyjde najevo, že příležitostné schrupnutí si na procházce není zas až tak výjimečné, jak bych možná očekávala. Sleduji oba muže s pobaveným výrazem ve tváři a čekám, jaká moudra z nich ještě vypadnou.

A pánové se očividně rozhodli mě ani v nejmenším nezklamat. Frankieho závěr je perlou sám o sobě, Johnatanovo vysvětlení přicházející vzápětí tomu jen dodá punc jedinečnosti. Přijdu si trochu jako účastník nějaké absurdní komedie, byť herecké výkony jsou vskutku famózní.

“Neřekla bych to lépe,“ pronesu k chytřejšímu z téhle podivuhodné dvojice.

“Počkejte, prosím, někde poblíž, ať vás pak nemusíme dlouho hledat...“

Požádám ještě strážné, ale pak už se otočím k vám a vybídnu vás: “Pojďme!“

“Kemiku, ukaž nám, prosím, cestu k panu baronovi.“

Vyzvu mladíka dávajíc tak jednoznačně najevo, že se strážnými jsem pro tuhle chvíli skončila a je třeba obrátit naši pozornost jiným směrem. Pokud vyrazí někam do hradu, následuji jej.

PJ - RZ
23.11.2009
0:53:45
"My? Nikdy ! Maximálně jednou za ... furt. nadmou se hrdě oba strážní, než jim dojde, že "nikdy" sami popřeli. "Ojedinělý... no bylo to nejdelší zdržení no... Jinak samozřejmě někdy jde člověk rychleji, jindy pomaleji no...

"Hé ? tváří se na slova Isary poněkud nechápavě Jonathan, a vlastně i Frankie, ten si však nakonec slova v hlavě urovnává a šťouchanec loktem doplňuje suchým konstatováním :"Vydírá nás.

V reakci na to se ovšem Jonathan tváří ještě zmateněji: "Proč?" adresuje dotaz svého parťákovi, a vlastně asi i vám. "Prostě řekne, že tam chce, a my je tam zavedem, vždyť baron by nás tam stejně poslal s nima, když by si o to řekli. "

Zdá se, že opravdu nechápe, proč někdo zkoušel vydíráním získat něco, co šlo dostat naprosto v pohodě i bez něj.


22.11.2009
20:18:29
Naslouchám výslechu těch dvou strážných bez nějakého většího zájmu. To, že slečna Sophie nechodila po rozbahněném poli ale po chodníčku není asi nijak překvapující odpověď. Co mě však donutí zvednout pohled a opřít oči do tváří obou mužů je odpověď, že usnuli. Musím potlačit ušklíbnutí, protože si nějak nedovedu představit, že by během doprovázení baronovy dcery na procházce jen tak usnuli. Podle reakcí ostatních členů naší skupinky vyšetřovatelů se zdá, že nejsem sama, kdo by se spokojil s "usnuli na malou chviličku". I když, zasním se na okamžik, nebylo by přece jen krásné, kdyby byla skutečnost tak prostá? Prostě jenom usnuli během služby, to je celý důvod jejich pozdního návratu...


20.11.2009
13:08:10
Při Isařině poznámce, že to možná ani nebyla jejich vina, se mi čelo zachmuří ještě víc než předtím. Zdá se, že Isara má na věc stejný názor, a to, že je zde zapletena magie. Ne, nemám magii rád a je to na mně poznat. Na otázku, co proti magii vlastně mám, odpovídám obvykle: "Vy jste neviděl tu kuši na mých zádech?" Proto si jen potichu povzdechnu a souhlasně na Isaru pokývnu.

Isara
18.11.2009
23:03:36
Pozorně oba strážné sleduji, když se odpovídajíce na mé otázky kroutí jak žížaly na háčku. Chápu, že jim to není příjemné. Svou otevřeností a upřímností riskují mnoho, ale vypadá to, že jen potřebují ulevit svému svědomí. Navíc těžko si domýšlet, proč by volili právě tuto variantu, pokud už by se rozhodli nám lhát...

Mlčky naslouchám a další střípky skládačky se postupně začínají spojovat v jednolitý celek. Nepatrně se pousměji při zmínce o tom, že se baronessa nezlobila. Překvapil by mne spíše opak.
Přikývnu, dávajíc tak mužům naději, že jejich malé tajemství bude zachováno.

Se zájmem pohlédnu na Havrana, když se ujme slova a položí další otázky. Tentokrát je přikývnutí kratinké, spíše jen naznačené.

"Ono je dost možné, že to vůbec nebyla vaše vina..." pronesu s lehkým pokrčením ramen.

"Pánové, co kdybychom se dohodli tak, že vy teď zodpovíte otázky tady pana Havrana..." pokynu rukou směrem ke zmiňovanému.

"...my se pak stavíme za panem baronem, doptáme se ho na pár drobností, přičemž mu některé detaily, které jsme během našeho pátrání zjistili, pozapomeneme říct, aby zdejší vězení nemělo místo jednoho obyvatele hned tři, a vy nás pak zavedete na to místo, kde jste se na procházce se slečnou Sophií zdrželi.

Souhlasíte?"


Přednesu svou představu o tom, jak by se mohly další události odvíjet. Nutno podotknout, že ačkoliv má slova v sobě nenesou přímou výhrůžku, jistě jsou nabídkou, kterou mohou pánové jen těžko odmítnout. Přesto nic takového není možno z mého úsměvu vyčíst.

"Tedy, samozřejmě, pokud mí společníci nemají nic proti," podívám se po vás, snad přesvědčena, že nic namítat nebudete.

Nejsme tu proto, abychom dělali problémy dvěma strážným, kteří se do problémů možná opravdu nedostali svou vinou. O magii tu už padlo zmínek dost, a kdo ví, čeho všeho jsou magici schopni, když zvládli propasírovat dívku mříží v okně...


18.11.2009
6:45:05
Se zájmem se na oba "chudáky" otočím.

"Pánové, to se vám asi nestává často, že usnete ve službě, ne? Tedy alespoň podle toho, co jsem vyrozuměl, tak tenhle "pozdní návrat" byl celkem ojedinělý, ne?"

PJ - RZ
18.11.2009
0:55:31
Oba dva vyslýchaní strážní na sebe pohlédli pohledem odhalených lupičů, kterým je již ode dne lupu jasné, že budou chyceni. "Noo.. my... jsme se zdrželi na vycházce noo.

"Neplanovaně no.. "

"Ale jenom o chviličku"

"My ... jsme... tento ... usnuli ..."

"Na malou chviličku, určitě.

Leze střídavě z obou vysvětlení jak z příslovečné chlupaté deky požadované vysvětlení.

"Slečna baronesa ale byla stále s námi potom a taky se nezlobila a slíbila že to neřekne panu baronovi. A neřekla. Že to taky neřeknete panu baronovi, prosím, on by nás okamžitě vyrazil. V lepším případě."

Jejich obavy se zdají být upřímné, až je s podivem, že s "přiznáním" čekali až doteď. Možná už prostě nesnesli tu "tíži viny a tu hambu" , že usnuli ve službě.

Tavalo
16.11.2009
9:54:45
A tak jen postávám, z nudy si vytáhnu své dvě kostky a začnu si s nimi pohazovat v ruce.. U toho poslouchám a dívám se na slečnu Isaru, která vede výslech. A vzhledem k tomu, že jejím otázkám a způsobu vedení není co dodat, nezbývá mi než se mlčky učit od zkušenějších..

Isara
14.11.2009
20:40:25
Naslouchám odpovědím a pokyvuji u toho hlavou špulíc rty. Skoro můžete vidět myšlenky zběsile vířící za nakrčeným čelem.

"Hmm... a kde jste byli přede dvěma týdny, jak jste s ní přišli pozdě? Co se tehdy vlastně stalo?"

Zaměřím se na to, co je pro nás v tuhle chvíli důležité.

PJ - RZ
11.11.2009
21:26:21
"V oboře je bezpečno, hlídáme tam!" hlásí hrdě Jonathan a Malý Frankie ho doplňuje: "Jonathan chtěl říct, že tam tudíž není jedna, dvě cestičky, dá se chodit různě, ale když se ptáte na baronesu, tak ano... ta měla několik obvyklých tras." Jonathan přikývujel.

"My s ní chodili většinou do klokočí, nebo taky k jezírku, to je v oboře, no a pak zpátky. A jak dlouho.. tak do Klokočí to obvykle bylo tak tři hodinky tam, hodinku si slečna baronessa pochodila po Klokočí a pak zpět no. K jezírku je to asi poloviční trasa." vzpomíná vcelku plynule Frankie.

Tavalo
7.11.2009
10:59:37
Jdeme pomalu dolů zpět na nádvoří a já pronesu svůj návrh. Spíš tak do větru, než že bych čekal že se toho někdo ujme. Opak je však pravdou a slečna Isara na to reaguje líp než jsem myslel, okamžitě se vyptá na to, jak to v oboře kudy se slečna baronessa chodila procházet, vypadá. I tentokrát mě však zarazí její reakce, v okamžiku ví na co se zeptat a otázky jsou to rozhodně věcné. Prostě neztrácí čas. A tak se jen pousměji, že jsem taky přidal svojí trošku do mlýna a poslouchám jaká se ozve reakce..

Isara
6.11.2009
0:25:57
Sestupuji za chlapcem ze schodů, když mne dostihne Tavalův návrh. Nezastavím se, ani nezpomalím.

“Hmm... to není špatný nápad,“ ozve se ode mne a poté je chvíli ticho.

Zvažuji klady i zápory obou možností. Vzápětí však zjišťuji, že mi k adekvátnímu rozhodnutí chybí některé základní informace.

“Předpokládám správně, že jsou v oboře chodníčky, nebo vyšlapané stezky?“
“Držela se jich baronessa při svých procházkách? A jak dlouhé ty její vycházky obvykle bývaly?“


Obrátím se na vojáky s prvními dotazy, jakmile vyjdeme z věže a já se na nádvoří alespoň trochu rozkoukám.

PJ - RZ
5.11.2009
22:34:21
"No.. ten hrad není zase tak velký, ale tak někde něco najdem určitě." přikývne Kemik ochotně a už už vyráží na cestu, když padne návrh Tavala, provádět výslech cestou po oboře.

"Tak jak?" znejistí, ale přesto vás vyvádí zpět na nádvoří. Tuto cestu byste totiž absolvovali tak či tak, ať už hodláte jít kamkoliv. Neřkuli, že na slunném nádvoří je lépe než v bytelně postavené věži.


5.11.2009
9:01:09
Nerozhodně přešlapuji na místě, zatímco tazatelé dostávají své kýžené odpovědi. Slovům však nevěnuji nijak zvýšenou pozornost, protože myšlenkami se stále zaobírám deníkem slečny Sophie, ačkoli si jsem jista, že v tomto spise klíč k hádance ukryt nebude. Při zmínce o první partě dobrodruhů si hovor přece jen upoutá mou pozornost. Ráda bych věděla, jak dopadli, či jak to s nimi dopadlo. Rychle však zapudím myšlenku zeptat se na ony vymyšlené pohádky, o kterých mluvil velitel stráží.

Spolu s ostatními zamířím zpět na nádvoří, které pro nás přece jen naskytuje více prostoru. Čekám, kde se náš zástup zastaví k další vlně otázek-odpovědí. Zatím nemám v plánu se do křížového výlechu či určování našich kroků nijak plést. V tomhle nechávám stejně jako většina nás ostatních volnou ruku Isaře.


4.11.2009
22:40:45
"Aha." přikývnu pouze Dubovi v odpověď.. Odpověď mě nepřekvapila, bohužel. Nevěřícně zakroutím hlavou a promnu si oči.
"Tak vám děkuji za váš čas."
Následně se mám, stejně jako ostatní, k odchodu. Stejně je tu přelidněno.

Revinal Derins
3.11.2009
18:37:52
Sophie tedy nosila přívěsek na krku. Což ale nic neznamená. v duchu si mírně povzdechnu, protože se mi zdá, že každá stopa, kterou najdeme, vyvolává jen čím dál tím více otázek.
Nicméně se nezdá, že by Isara potřebovala jakoukoliv pomoc.
Skoro se tomu začínám divit - kromě barona každý koho tady od rána oslovila, poskakuje jak ona píská.
U Kemika to ještě chápu, ale velitel strážných i strážní, to, že hoch dokázal z kuchyně dostat polévku, a fakt, že vězeň také nenechal dle určitých známek Isařiny dotazy oslyšeny, mi vrtají hlavou a začínám přemýšlet, jestli je tu nás ostatních vůbec zapotřebí...

Ale vyšetřování zatím pokračuje směrem, který se zdá být výhodný, takže není třeba intervencí a nezbývá než si svůj údiv nechat zatím pro sebe... Je možné, že se to brzo zvrtne jinam. Je také možné, že nikoliv.
A tak to zatím nechávám koňovi...
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53] 
Liraell


 


 


 

Liraell


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.