abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Železné měsíce ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Eliáš   Postava je přítomna 6.7.2017, 0:16:08
Opětuji pozdrav Valerii a pozdravím se i se Salimenou a Igorem. Pak už se věnuji zase Adrienovi.
"Já vstal před chvílí. Dobře. Spánek mám naštěstí dobrý."

A pak se ozvou ty zvuky. Zajiskří mi oči a na rozdíl od Salimeny nebo Valerie se netvářím znepokojeně, ale pobaveně.
"Naštěstí, když to tak slyším." doplním svou odpověď a dívám se, co Adrien na to.

No, nezlobil bych se, kdybychom takové pohoršení budili my dva. pomyslím si, když mi tahle... událost víc než názorně připomene, jaké plány jsem vlastně s Adrienem měl.
I když... pohoršení jak u koho... napadne mě, když tak vidím, jak reaguje Salimena a Valeria.

"To je opravdu tristní, jak málo soukromí tady je." pronesu zdánlivě pohoršeně, ale začnou mi cukat koutky a vůbec se zdá, že mám co dělat, abych se nerozesmál. Už nesu pohár s krví k ústům a když zaslechnu výzvu Valerie, jsem rád, že jsem to nestihl, protože to už vážně smíchy vyprsknu - tudíž je Adrien ušetřen toho, že by ho "ozdobila" sprška krve z mých úst.

Rychle se ale zklidním, i když se mi to nezdaří zcela a pohlédnu na Valerii.
"Jsem si víc než jistý, že žádný ze zúčastněných... tedy spíše žádná ze zúčastněných, o žádnou pomoc vážně nestojí, drahá Valerio." mluvím mírně a rozhodně ne nijak uštěpačně. Má veselost je opravdu vyvolaná celou tou situací a ne upřímnou starostí Valerie.
"A že by nebylo vhodné... je rušit." dodám ještě.
 
  Valeria   Postava je přítomna 5.7.2017, 23:03:59
Jakmile zahlédnu Igora a Salimenu, na tváři se mi mimoděk rozjasní úsměv. Oba pozdravím a usednu, užívaje si tento jiný, nepatrně přirozenější klid. Prohlédnu si nově příchozí - mnoho z nich vůbec neznám - a zároveň si všimnu Eliáše i Adriena; pozdravím je též.

Nikdy bych nevěřila, že právě mně by mohla chybět společnost, ale nyní jsem skutečně ráda, že spatřuji známé tváře. Brzy se vedle mě objeví Salimena a já ne poprvé ocením její instinktivní přechod do konverzace. Kéž bych toto dovedla.
"Vskutku zvláštní, přestože já jsem se zatím nenudila," odvětím až radostně, především pro možnost s ní opět promluvit, "mám však zajímavou spolubydlící a stále se vídám s přáteli. A osobně oceňuji mnoho dětských vlastností, především pak onu magickou impulzivnost - u vás to myslím není netrpělivost, vzhledem k tomu, že tu zřejmě pro společenštější lidi než já není až tolik zajímavých podnětů," dokončím s širokým úsměvěm. Jak jsem si na Salimeninu přítomnost zvykla... bude tak těžké se s ní rozloučit.

Pak zaslechnu vyjeknutí a následně výkřik a vyděsím se. Má prvotní reakce je otočit se na Salimenu, která stejně šokovaná vstane. Pak však pohlédne na Igora a z nějakého důvodu ji to uklidní.
Já naproti tomu pociťuji stále stejnou starost. "Někomu se zřejmě něco stalo, měli bychom jít na pomoc," pronesu přiměřeně nahlas, ale je to mířeno hlavně Salimeně.
 
  Salimena z Hürigernu   Postava je přítomna 5.7.2017, 17:08:57
Dny plynou a naše cestování je vcelku pohodlná záležitost (zvláště oproti neudržovaným, kamenitým cestám). Neubráním se však pocitu jednotvárnosti, který na nás v poslední době dolehl.

Ale abych to nezakřikla, raději jednotvárnost, než předchozí zuřivost pana Adriena. Stále se zdá znepokojený a nehovoří ani se svou sestrou, což mě naplňuje smutkem. Člověk si neváží sourozeneckých pout, dokud není příliš pozdě.
Naštěstí je mu na blízku Elias a já doufám, že pro bude mít nějaká moudrá slova.

Svůj čas tedy trávím v knihách a samozřejmě s Igorem. A když se do jídelny dostaví i Valerie, jdu si k ní s radostí přisednout.
"Zvláštní, jak se i na tak vzrušujícím místě, jako vzdušný koráb, může objevit nuda," řeknu a usednu na židli vedle ní. "Ačkoliv, snad teprve s léty nabydu více trpělivosti, jako dítěti přestanou být dlouhé dny."

Ze slov mě vytrhne vyjeknutí Anabelle. Nejdříve docela tiché, ale stupňující se až do hlasitého výkřiku.
Rychle vstanu: "To je Anabelle! Stalo se jí něco!?"

Igor mě však rychle přesvědčí, že nešlo o výkřik bolesti. Stačí mi však přímý pohled do jeho tváře, aby sklopil oči a zčervenal.
Jistě, mám dojem, co ten výkřik znamená, ale Anabelle je snad jenom se Suzy, takže to nedává smysl. Doufám, že si nenašla nějakou pofidérní známost, jako to dělávají mladé dívky v dramatech a přivádí je to do neštěstí.

:):
 
  Adrien   Postava je přítomna 5.7.2017, 15:11:56
Dnes nemám společenskou náladu – zadumaně sedím a pozoruji okolí a to až do chvíle, kdy přijde Sal nebo Eliáš. Teprve poté se proberu se ze své strnulosti. Teprve poté přestanu přemýšlet…i tahle oblast je však složitá. Tady na tomhle místě jsou myšlenky zakázané. Jsou nebezpečné. Jsou tu upíři, kteří nerespektují soukromí, kteří si tuhle šanci nezaslouží…
…a proto přemýšlím o nezávazných povyraženích, které jsem zažil. Vzpomínám na jednotlivé večery s ženami i muži, které jsem ve svém životě zažil.

„Eliáši.“
Usměji se na muže, když mě osloví.
„Jen chvíli.
A ty?
Jak ses vyspal?“

Zahájím nezávaznou konverzaci.
 
  Paní Jeskyně   Postava je přítomna 3.7.2017, 10:35:44
Mezi západem slunce a příchodem Eliáše do jídelny se tamtéž objevili i další spolucestující. Zrzavá bylinkářka, se kterou jste zatím neměli pořádně čest, Nilgren, ta s tetováním na tváři i archivář. Dokonce i Alisi, ta hrobnice, se ukáže. Nikdo další zatím v jídelně není. Rozhodně ne Smrtihlav nebo Annabelle, kterou však můžete zaslechnout. Přesněji její vyjeknutí (to jen upíři) a následný výkřik (ten už i lidské ucho). Igorovi je nejspíše hned jasné, co se děje. Což mu nejspíš potvrdí o chvíli později mnohem spokojenější výkřik, ne nepodobný zasténání.
 
  Valeria   Postava je přítomna 2.7.2017, 21:22:35
Většinu času trávím v kajutě. Ne, že bych neměla zájem vidět ostatní, ale... zkrátka mi poslední dobou zřejmě chyběla tichá poklidnost, kterou mi poskytuje Sigrid. Nyní si to užívám. Trávím své dny v milém znecitlivění. A Salimenu, Igora, Eliáše i Adriena, ty všechny vídám občas, pro všechny maje stejně vlídných slov a úsměvů. Obzvlášt k Salimeně a Igorovi chovám vřelou náklonnost a při společenštější náladě mě jejich společnost velmi těší.

Dnes se mi ještě nechce do jídelny. Vyrazím, ovšem až za okamžik. Ted možná chvíli posedím, stejně jako tak činí Sigrid.
 
  Eliáš   Postava je přítomna 1.7.2017, 11:11:40
Opravdu nejsem rád, že mě na cestě k novému začátku dohnala minulost. I když po tom mém chvilkovém "zhroucení se", vypadám už klidně, nejsem. I já jsem teď opatrnější - a přispěl k tomu i střet se zrzkou. Nepokouším se seznamovat s nikým dalším. Držím se u těch, které už znám. U Salimeny, Valerie, Igora - a samozřejmě Adriena.

Co se posledně jmenovaného týče, vzhledem k okolnostem, které tu zavládly, jsem zvládl bez větší újmy i jeho dalo by se říct odmítnutí a sám jsem rezignoval na svůj vytýčený plán na zpříjemnění si cesty. Spokojím se s pouhou přítomností a blízkostí mladíka a s tím, že i prostě - povídáme.

Chápu jeho zdrženlivost ohledně toho, co povídá o sobě a své rodině. Ostatně jeho slova, že o některých věcech by si raději promluvil až po přistání, jsou nejen důkazem, že si je vědom toho, že tady je opravdu radno být opatrný, ale také jemným a nenásilným příslibem toho, že by mě rád vídal i později.

Ostatně i já sám jsme ze stejného důvodu - nedostatku soukromí a množství nepovolaných a dobře slyšících uší - přesunul plánovaný rozhovor s Nilgrenem o tom mladém lovci, který po něm jde, až na dobu, kdy přistaneme.

Já sám Adrienovi naopak rád odpovím na všechny otázky, které má ohledně upírů. Tedy na to, co vím a co vesměs znám z vlastní zkušenosti. Nějaké podrobnosti o upířích rodech, teritoriích či válce, která je na spadnutí, ode mě vážně čekat nemůže, tomu nějak nehovím.

Dnes dorazím do jídelny celkem pozdě, až tak dvě hodiny po setmění. Nikdy jsem holt na brzké vstávání nebyl. Rozhlédnu se - opravdu rád bych si promluvil se Sigrid o tom čtení myšlenek a jak se proti němu bránit. Zatím jsem ale neměl štěstí, stále se tak nějak míjíme.

A tak teď zamířím k Adrienovi, tedy po té, co požádám o pohár krve.
"Dobrý večer." pousměji se. Dalo by se říct, že jsem se vyspal do růžova, i když v mém případě jen obrazně.
"Jsi vzhůru už dlouho?"

Jsem rád, že naše soužití v kajutě probíhá bez problémů. Adrien je sice noční živel, nebo alespoň teď je, přes to se ale v jistých částech dne míjíme. Naštěstí mám tvrdé spaní a nebudí mě, když on přes den vstává a o já, když jdu nad ránem spát, jsem ohleduplný a snažím se ho nevzbudit.
 
  Adrien   Postava je přítomna 30.6.2017, 11:44:45
To, co začalo jako touha po dobrodružství a svobodě, se po rozhovoru s rudovlasou upírkou, změnilo v obezřetné a opatrné našlapování. Už nejsem tolik otevřený. O sobě a své rodině moc nemluvím. Vyhledávám společnost – v té je mi stále dobře. Víc však poslouchám a vnímám ostatní lidi. V každém teď vidím problém. Snažím se sám sebe přesvědčit, že to tak není. Že tu všichni nejsou jen zlí a vypočítaví, sobečtí - a do sebe sama zahledění - upíři.

Vždyť je tu Sal, kterou začnu mít docela rád. Ta je tak bezprostřední a opravdová, že bych za jejím chováním jen těžko hledal nějakou vypočítavost.

Je tu Eliáš, se kterým trávím spoustu času už jen proto, že s ním sdílím kajutu. A nejen to, máme si i o čem povídat…i když i tohle je opatrné a z mé strany přizpůsobené tomu, že tu i stěny mají uši. Nikdy mu neřeknu úplně vše.

Je tu moje sestra…které se velkým obloukem vyhýbám. Cítím ukřivděnost. Měla by přeci pochopit, že tohle dělám, kvůli naší rodině…a že je to důležité. Já se usmířit nepřijdu! Rozhodně ne jako první…protože je nespravedlivá a umanutá…dětinská…a hloupá…

Pro tyhle dny mě opustila také touha dostat do postele nějakého příslušníka upířího rodu. Nestojím o studené polibky ani o chladnou náruč. Je to tak nezvyklé, tak nepříjemné, že se podobnému kontaktu zdaleka vyhýbám.

Vždy jsem byl zvyklý ponocovat, takže mi změna rytmu nedělá problém. Většinou jsem vzhůru dlouho do noci a ráno si přispím. Nespím však tak dlouho, abych nebyl při západu slunce v jídelně. Tak moc jsem si denní rytmus nepřevrátil.
 
  Paní Jeskyně   Postava je přítomna 29.6.2017, 9:11:03
Vzhledem k časné době (na poměry upírů) je většina ještě v kajutách, jen v jídelně se zdržuje Alexei a ta popletená upírka, co občas zapomíná na fakt, že je upír. No a samozřejmě člen posádky.
 
  Igor   Postava je přítomna 28.6.2017, 10:22:52
V klidu uběhnou celé dva následující dny naší cesty.
Jsem madam k ruce, v rámci možností. Vím, že jakmile se ocitneme zpátky na pevné zemi, bude madam Salimeně patřit noc a mně zas den, čiže nechci bláhově zavrhnout zavedený rytmus a přistoupím ke kompromisu. Má služba teď začíná v deset dopoledne a končí až s úderem půlnoci.

Úspěšně se mi podařilo dostat do doposud zapovězených prostor. Dokážu si představit nadšení madam, vidět tak vnitřek kopule. Z technikých "zázraků" se těší mnohem víc, než já.

Většinu našeho času trávíme konverzací s ostatními hosty, pokud jsou tedy sdílní. Většinu rozhovoru ovšem obstarává madam. Nemám nic proti ostatním upírům, kteří s námi cestují (až na vyjímky), jen zkrátka nepociťuji zájem.
I madam se tím zdá občas unavená. Také na ní někdy vidím i zádumčivost - myslím, že se neúspěšně ptala na minulost svého manžela. V tomhle jí nemohu pomoci - nikdy jsem se s ním nesetkal.

Pokud už nezbývá nic jiného, madam tráví noci u oken a dokáže celé hodiny obdivovat měsícem osvětlené lány mračen a jasně viditelná souhvězdí. Když ji i to omrzí, čte si některou ze svých oblíbených her.

Stojíme hlavně kolem okruhu nám již známým osobám. Rád se znovu setkám s Anabelle a (méně rád) se Suzy. Paní Valerie vnáší do společnosti barvu a půvab.
Smutnější chvíle nastávají nakonec jen tehdy, pokud upír, kterému přezdívají "archivář" přijde za madam a má otázky ohledne jejího manžela. Větši z nich sama nedokáže zodpovědět, jak málo jí o sobě vlastně řekl a jak málo zanechal. Rychle mi dojde, že pokud ani archivář neví, kdo byl hrabě z Hürigernu zač, pak se to možná nikdy nedovíme.
Ne, že bych po tom toužil... to jen kvůli ní...
 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225] 
www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2020 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.