abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Cora   Postava není přítomna 8.12.2016, 10:51:34
Slastně se protáhnu a položím si hlavu na jeho hruď. Líbí se mi, jak mě drží. I tohle je nový a krásný.
Jeho otázka mě trochu zaskočí a hodí mě šupem zpátek do vzpomínek.
"No....táta miloval kaše. Ovesný, jáhlový, pohankový. Dávala jsem mu do nich ovoce na kousky a oříšky.
To si ohromně pochutnával.
A taky měl rád buchty. Takový ty vysoký, kynutý. S tvarohem nebo povidlím.
Nebo mákem.
Naučila jsem se je od sousedky a pak je chtěl skoro pořád. Nejdřív mi moc nešly, ale pak už jo. Když jsem to zkusila víckrát.
A taky miloval králíky a kuřata. Pečený na rožni. S bylinkama.

Co máš rád ty?"
Zajímám se a najednou je hrozně důležitý, co řekne a jestli bych to dokázala ještě uvařit.
 
  Gunter   Postava není přítomna 8.12.2016, 10:41:52
Ani já si nejsem se svou teorii o Byrrovi jistý. Nedivím se, že vypadá pochybovačně. Ten nářek, jak jsme tu byli....
Jenže, tonoucí se stébla chytá. A já tonu.
Představa malé holčičky, přikované ke skále je příliš strašná.
I když už tak malá není. Pořád je to ale dítě.
Silenka.
Vzpomínka na její velké důvěřivé oči, je příliš živá, příliš bolestivá.
Otřesu se a znovu se soustředím na Nyskel, která navrhuje, abychom sešli dolů.

Zavrtím hlavou.
"Jednak jsme tam už byli a pach Silenky tam byl tak slabý, že jsem ho nepoznal. Byl mi povědomý, ale nedokázal jsem ho zařadit.
Navíc nemohla jít jinudy než přes moře. A tam nevypátráme nic.
Voda všechny stopy bezpečně smyje.
Leda bychom propátrali pobřeží, jestli se nám nepodaří někde narazit na její pach, když vylezla z moře.
Pokud tedy vylezla....Ta skaliska."
Polknu a v krku mám zase knedlík.

"Ta cesta....jak jsme se plavili na člunech....myslíš, že to mohla zvládnout?
Zesláblá a vyhladovělá?
Možná bychom měli znovu projít to místo, kde jsou čluny...."
Zaváhám.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 7.12.2016, 19:32:25
Zaraženě se podívám na kov, který držím v ruce. Nějak mě nenapadlo, že je to něco jiného, než železo. Moc se v tom nevyznám. A navíc, v tomhle rozpoložení by mě něco takového zkoumat ani nenapadlo.

Ale jsem ráda, že Terry je daleko důslednější, než já. A má pravdu. Můžeme tady leccos zjistit.

Podívám se mu zkoumavě do tváře. Zavětřím a pokrčím rameny. Netuším, jak na tohle přišel?! Jak by to tu bylo cítit, kdyby tu někdo zemřel?

Připadám si jak bezmocné batole. On je v tolika věcech napřed. V tolika!

V ten moment se přistihnu, že se na něj dívám jak na zjevení. Na svatý obrázek...

Ovšem v tenhle moment je to poněkud... nevhodné.

Zatřepu hlavou, abych se zbavila nemístného obdivu, a znouv se soustředím na to, co říká.

"Byrr?" vyhrknu překvapeně. "No ano, dávalo by to smysl. Jenže........ pokud Byrr tak zoufale vyl, neznamená to, že se útěk nezdařil?"

Starostlivě si znovu Terryho přeměřím. Ta jeho naděje by mě měla potěšit, ale najednou se jí bojím. Aby nebyla planá.

Nehádám se ale. Má pravdu. Je na čase zjistit, co se tady stalo!

Přejdu k němu a opatrně se dotknu jeho předloktí.

"Chceš se ještě podívat dolů? Najít místo, kudy mohla utéct?"
 
  Melwin   Postava není přítomna 7.12.2016, 19:24:09
"Já jen... mluvila jsi o té Arittě..." nic. Radějc to spolknu. Zbytečně bych se do toho zamotával.

Musím si přiznat, že občas Coře nerozumím. Ale jak bych mohl, když je to ženská, že jo?!

Najednou mám v krku knedlík. Ardet Dei... Zatraceně!

Všechno se to ve mně kroutí, když si na něj vzpomenu. Vlastně nechápu, že tam Cora dokáže jít dobrovolně. Vědět, že dostanu nakládačku, tak tam prostě nelezu. A ona jde. Musí...

Bezděky se oklepu. Přitáhnu si její teplý, vláčný tělo blíž. Aspoň pro teď je v bezpečí. Se mnou...

"Cos nejradějc vařila?" zeptám se, abych zaplašil ty příšerný myšlenky.

Založím si pravou ruku za hlavu a druhou ji zase začnu zamyšleně hladit po rameni. Tak nějak si chci na tu spořádanou Coru aspoň hrát. Pro teď... Aspoň pro teď...
 
  Cora   Postava není přítomna 7.12.2016, 11:37:57
Překvapeně zamrkám. Nějak nechápu, jak o tomhle může pochybovat.
"Já? Jasně, že chtěla. Myslíš si, že mě to baví? Žít takhle? Z nás všech to baví možná tak Lisbeth a Elke. A trochu Tinu. I když ta už taky začíná bejt unavená.
Ostatní bychom dali přednost slušnýmu životu a...dělat to, jen když chceme a s kým chceme, víš?
Já nejsem žádná vyjímka. Vždyť jsem ti říkala, že jsem ji všichni v podstatě záviděli.
I ten čepec a široký sukně."
Potřesu dlouhatánskejma vlasama až se mu rozsypou po hrudníku a ušklíbnu se.

"Raději čepec a zástěru, než Ardeta Deie. Tisíckrát raději. A vařit taky umím. A tátovi jsem se starala o domácnost, takže bych ten život počestný paničky taky zvládla." Zamrkám.
 
  Gunter   Postava není přítomna 7.12.2016, 11:32:49
Nyskel promluví a já se zastavím a podívám se na ni. Tázavě a pořád ještě trochu nepřítomně. Jen velmi pomalu se vracím do reality. Ale okov v její ruce vidím dobře. Cítím krev, která ho pokrývá a cítím i to ostatní.
"Vím. Měla to kolem kotníku. Rozdíralo ji to kůži. Snažila se utrhnout. Mockrát." Dotknu se toho rukou a přejedu po zvláštním namodralém kovu rukou.

"Nevím, co je to za materiál. Železo to není. Snad nějaká slitina. Je vtom něco....nečistého, magického, řekl bych.
Nemám magii rád."
Otřesu se a opřu se ztěžka o skálu.
"Nezemřela tady. Nikdo tu nezemřel.
Někdo ji nejspíš pomohl utéct. A tipoval bych na Byrra."
Dodám zamyšleně.

Pak se zaraženě ohlédnu k úzkému otvoru, kterým jsme přišli. I když je Silenka malá a drobná, pochybuji, že se dostala ven zrovna touhle cestou. Spíš šla přes spodní jeskyni.
"Doufám, že se neutopila. Kianga mluvila o moři a o jeho nářku. Nebo tak něco....jestli si dobře vzpomínám." Odhodlaně se narovnám.
Naděje, i když malá, mi vlila krev do žil.

"Musím mluvit s Byrrem a s Kiangou. Musím vědět, jestli je nějaká šance, že unikla." Prohlásím rázně.
 
  Melwin   Postava není přítomna 6.12.2016, 20:51:59
Trochu mě mate, jak o té Arritě mluví. S pohrdáním? S výsměchem?

"A ty bys to tak někdy nechtěla?" optám se tiše, jakoby nic.

Vlastně ani nevím, proč se ptám. Já žádný dům ani obchod nemám, abych jí to mohl nabídnout. Nemám vůbec nic. Jen holou řiť a Nestora. A Nevilla, samozřejmě, ale to není zrovna bohatství.

Prostě se mi jen tak nějak příčí představa, že by se Cora měla dál.... prodávat.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 6.12.2016, 20:49:05
Čím lépe poznávám tuhle zvláštní prostoru, tím tísnivěji mi je. Z drobných stop se začíná skládat mozaika utrpení a strachu. A vůbec se mi nelíbí!

Co chvíli se starostlivě ohlédnu po Terrym, který horečnatě pátrá okolo. Je jak v horečce. Ve stejné horečce, ve které tehdy promluvil o Silence poprvé. Ve srubu. V rudé vlčí horečce...

Potřepu hlavou, abych se soustředila na tady a teď.

Zastavím se u okovů a lépe si na ně posvítím.

Nemusím být zrovna kovářský tovaryš, aby mi došlo, že je něco špatně. "Kdyby ji chtěli odvést sami věznitelé, přece by si nezničili okov, ne?" znejistím.

Otočím se na Terryho a zvednu okov ke svíčce. "Podívej se na tohle..." navrhnu tiše. Na tomhle zvláštním místě se neodvážím mluvit nahlas. Kdo ví kde by se všude odrazila ozvěna.

Zajíma mě, co si o tom pomyslí Terry. Tak nějak nechci riskovat, že budu úplně mimo.
 
  Vlk   Postava není přítomna 6.12.2016, 20:10:38
Světlo tvé svíce ozáří poměrně velkou jeskyni oválného tvaru. Je menší, než podzemní síň dole pod vámi, kde Deinera našla svůj přírodní trůn, ale přesto je poměrně prostorná. Na západní straně je strop tak nízký, že se tu člověk nepostaví. A v těch místech se blýská oko malá skalnatá prohlubeň s vodou, která tam stéká z povrchu kamenným trychtýřem vyhlazeným do hladka.
Voda je cítit po železe.

Kousek od ní leží pohozený řetěz, ukotvený do skály.
Ať už tu byl kdokoliv, byl přikován. Nejspíš za nohu, podle průměru oka. Řetěz vystačí přesně tak k studánce a zpátky. V nízké prohlubni pod převisem skály na opačné straně vodního zdroje, je páchnoucí hromada vysušených výkalů, přikrytých hlínou a kamínky.

Druhá strana jeskyně je vyšší a prostornější a tam se také černá průrva vedoucí dolů do spodní jeskyně, kterou objevil prve Gunter.
Celé místo je plné zoufalství a beznaděje. Páchne strachem jako žlučí.
Pach smrti a hniloby tu ale přítomný není. Jen krve. Ani té však není moc. Spíš jen rezavá příchuť v písku kolem řetězů a hlavně na oku, které je otevřené. Přeštípnuté nějakým nástrojem. Zřejmě.


 
  Cora   Postava není přítomna 6.12.2016, 19:39:50
Překvapeně k němu otočím obličej.
"Jako z Masky? Ale jo. Jednou si odvedl dřívější modrou nějakej kupec. Chtěl se s ní oženit. Chodil pořád s ní, znáš to. A nakonec se do ní zfamfrněl a odved si ji do svýho domu. Je z ní počestná panička. Jmenovala se Aritta. Ještě občas nás chodí navštěvovat. Donese čerstvý vajíčka nebo nějaký látky a tak. Tuším, že s ní Min obchoduje.
Nosí teď čepec a je náramně úctyhodná. V životě bys nepoznal, že běhala polonahá po Masce s rozpuštěnejma vlasama. Na sobě jenom modrej závoj.
Zachechtám se.

"Při tanci kroutila břichem a byla náramně svůdná.
A teď! Na sukních zástěru a čepec. Je to legrační.
Ale stejně ji všechny holky záviděj. Aspoň myslím."


Vykresluju mu prstem kroužky na hrudi a je mi náramně dobře.
Pak si vzpomenu ještě na Thorgeira.
"No a samozřejmě černá Dot. Ale v Masce zůstala. I s Torgem. Ale taky přestala to....no, živit se jako my ostatní."
 
  Nyskel   Postava není přítomna 5.12.2016, 22:36:43
Snažím se soustředit na svou "práci", ale Terryho zvláštní rozpoložení mě v tom dost ruší. Je tady, se mnou, ale zároveň jako by nebyl. Obzvlášť to Vlčí v něm se vzdaluje.

Je to nepříjemné a zneklidňující. Ovšem oproti tomu před chvílí je to jen pouhý stín.

Poctivě procházím kousek po kousku. Snažím se najít místo, kde spala. Tam by něco mohlo být, ne?

Zároveň nevědomky tahám na povrch Vlčici, takže i mé oči zezlátnou. Zdaleka ne tolik, jako Terryho, ale i já si uvědomím, že najednou dokážu lépe proniknout přítmím. Zvláštní...
 
  Gunter   Postava není přítomna 5.12.2016, 22:31:59
Jsem napnutý jak struna. Stěny ke mně promlouvají a to, co mi říkají, se mi ani trochu nelíbí.
Napínám všechny instinkty, které mi byly dány a nevnímám nic a nikoho.
Jen jeskyni ponořenou v blikotavém šeru jediné svíce.
Jeskyni, která mezi svými věznila Silenku.

Oči mi září jako dva ohnivé body. Odhazuji jednotlivé vrstvy prachu a času, který uplynul a dostávám se hlouběji. Dál.
Do minulosti.

Sveřepě a nelítostně.
K sobě.
K Nyskel.
K Silence.

Musím vědět. Musím aspoň tušit.
Musím.
Musím.
Musím.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 5.12.2016, 22:04:10
Terry se vyprostí z mého obětí a umanutě si jde za svým.

Mám chuť protestovat. Přesvědčit ho, že nemá smysl se hrabat v minulosti. Kianga přece říkala..........

Ale nemá to smysl. Terryho umanutost je téměř pověstná. A vlastně má pravdu. Když už jsme tu, proč tu kapitolu nezavřít pořádně? Jednou provždy...

Zimomřivě se oklepu. Cítím se najednou unavená i za něj. Asi všemi těmi emocemi. Je to vyčerpávající.

Poslušně převezmu svíčku a vezmu to z druhého konce jeskyně. Nevím přesně, co mám hledat, ale snad spoléhám na Vlčici, že mi napoví...
 
  Gunter   Postava není přítomna 5.12.2016, 21:54:02
Šlehnu po ní očima a netrpělivě zavrtím hlavou.
"Teď přece nemůžu odejít. Ne, dřív, než to tu propátrám. Musím zjistit, co se dá."

Pomalu a jemně se vyprostím z jejího obětí a škubavými pohyby vyprostím z váčku křesadlo a svíčku. Chvíli se s nimi potýkám, než se mi svíci podaří zapálit a pak ji vrazím Nyskel do ruky.
"Projdi to tu, prosím. Já se pokusím vypátrat maximum."

Narovnám se a vší silou se soustředím. Napjatý jak struna. Moje oči pomalu zlátnou a propadají se hlouběji k Vlkovi, až se můj zrak úplně propojí s jeho.
Vyšlehne jantar a i výraz na mé tváři se změní. Je divočejší.
Zvíře se dostává na povrch.

Začnu píď po pídi propátrávat celou jeskyni. Každý kámen, každou skulinu.
Potřebuji vědět, co nejvíc.
Potřebuji vědět, jestli tu zemřela.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 5.12.2016, 21:23:53
Dovleče se ke mně z posledních sil. Jako by měl vydechnout naposledy. A ta bolest, která ji pulsuje v hrudníku. Ani to nejde vyslovit.

Přesto se k němu skloním a pevně ho obejmu. Jako bych ho mohla ochránit. Ale to nedokáže nikdo. Ne, nejde to, ne před ním samotným...

To, co říká...

Pevně zavřu oči a stisknu ještě víc. Vím, co chce říct. Uhádla jsem to. Má zvědavost by se teď měla dmout pýchou, ale místo toho se provinile krčí v koutku. To ta bestie! Jen kvůli tomu, aby zjistila, jestli měla pravdu. Úplně zbytečně...

Měla bych něco říct. Snaži se ho uchlácholit. Třeba tím, že možná Silenka přežila. Ale...

Těch důkazů o opaku je příliš mnoho.

Kianga, která se ve svých viděních nemýlí...
Byrr, vyjící do noci...

Ale............ ta myšlenka je příliš příšerná na to, abych si ji vůbec dovolila.

Přesto dotěrně strká své odporné pařáty do mé mysli a snaží se o pozornost.

Pokud ji tu věznil Soter, proč... proč by to dělal?! Proč by to dělal, kdyby neměl nic společného s těmi, kdo ji věznili dřív?! Silenka měla zvláštní oči. Vlčí? Liščí? Bylo na ní vidět, že je jiná. A Soter také chce být... jiný...

Ale proč by věznil ji?! Měl hned smečku Vlků pod nosem. Proč ona?! Co je na ní tak zvláštního, že ji potřeboval?!

Vyplašeně zamrkám na Terryho, jako by mi snad mohl číst myšlenky. A on to občas dokáže, i když tvrdí, že to nejde.

"Kuš!!!" syknu na svou zvědavost, která už opět šťourá v něčem, do čeho jí nic není. Jako by nestačilo, co už nadrobila.

Znovu pevněji přitisknu Terryho zhroucené tělo ke své hrudi. Teď mě potřebuje celou. Teď nebudu myslet na nic jiného, to až potom...

Pomalu se nevědomky začnu pokyvovat. Jako bych chlácholila malé dítě a snažila se zaplašit jeho zlý sen.

Ale vím, že tenhle zlý sen jen tak nezmizí. Proto po chvilce zašeptám: "Půjdeme zpátky. Tady to už nezachráníme. Pojď pryč..."

Sice mi můj vlčí instinkt říká, že bychom se měli ještě rozhlédnou okolo, jestli tu přeci jen není nějaká stopa, ale nemůžu ho teď nechat samotného. Byť jen na chvilku... Můžeme se sem později vrátit... Možná...
 
  Gunter   Postava není přítomna 5.12.2016, 21:01:28
Nechám se objímat i vláčet blíže k ní. Chci k ní.
Kam jinam bych šel?
Prázdnýma mrtvýma očima ji hledím do očí a cítím se strašně, neuvěřitelně slabý.
Ten pach je všude okolo. Na mně i ve mně.
Teď již naprosto známý a srozumitelný.

Rozevřu ruku a zase ji sevřu v pěst. Pak se na ni podívám. Bezradně, jako by mi nepatřila.
Mám křeč v kloubech od toho jak moc jsem je před chvíli zatínal.
"Ach, Ruth." Hlesnu tiše a pak se znovu podívám na Nyskel.

"Zklamal jsem ji, víš." Vysvětlím ji vážně a hlas mám slabý a chraptivý.
Zní, jako bych mluvil z veliké dálky.
Jsem daleko.

"Byla tu, Nys. Tolik jsem ji hledal a přitom byla tak blízko. Byla tady...v jeskyni.
To její bolest slyšela Kianga.
Silenčinu...."
Hlas se mi zlomí a už neřeknu nic.

Jeskyně přede mnou plave a tvář děvčátka, děvčátka se sešitými ústy, je stále zřetelnější...
Zlobí se.
Ztracená a opuštěná.
Zase.

"Tam dole je velká křivda. Bolí mě z toho srdce..."
Tak to řekla, Nys.
"Velká bolest.
Velká samota.
A strach....
Kianga slyšela Silenku, Nys. "
Vypravím ze sebe přezoufale.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 5.12.2016, 20:43:44
Cítí...
Jednoznačně ho cítí...

Vyděšeně ho pozoruju a ve ten moment z duše nenávidím svou zvědavost!

"Tohle jsi chtěla?! Tohohle ses nemohla dočkat?! Vážně?!" syčím na ni vztekle, ale nepomáhá to. Mně ani Terrymu.

Jako kdyby dostával jednu ránu za druhou. Nohy mu podklesnou a potácí se jak v mrákotách.

V lidském je to snad ještě horší. Za ty měsíce, co jsme spolu, jsem ho nikdy neviděla... takhle.

Zalykám se tou strašlivou bolestí, která ke mně proudí vlčím spojením. Téměř fyzicky to bolí.

Skloním hlavu mezi packy a snažím se ten nápor ustát. Je to jako obrovské, ničivé vlny.

Zakňučím a nějraději bych utekla. Ne! Nedovolím si to, ale je to tak nutkavé!

Prohnu se v zádech a zůstanu v podřepu, hlavu dál skloněnou. Vlasy mi přepadávají a já jsem ráda, že teď nevidí můj pohled.

Ještě dva nádechy, než se odvážím pohnout. Mám strach, že se mi nohy podlomí, stejně jako jemu. Ale je to lepší. Takhle, v lidském.

Po kolenou se posunu k němu a pevně sevřu jeho tvář do dlaní. Teď už si na ten upřený pohled troufnu. Se zvláštním sebemsrkačským odhodláním. "To moje zvědavost ho sem dovedla právě dneska! Zasloužím si nést jeho tíhu!" přidávám si k tomu všemu sama.

Pokusím se ho vysoukat do polosedu, abych ho mohla schovat ve své náruči. Chci ho schovat před tou bolestí. Potřebuju ho schovat...
 
  Gunter   Postava není přítomna 5.12.2016, 20:20:36
Neříkám nic. Stojím, tlapy do široka roztažené, hlavu pokleslou a nataženou daleko před sebe.
Nasávám pach, kterým jsem obklopený, pohlcený a začínám se třást.
Nohy se mi rozjedou ještě víc, jako bych se na nich nedokázal udržet.
Nedokážu.

Dopadnu tlamou tvrdě na zem a vzápětí znovu vyskočím. Potřesu hlavou, jako bych narazil do zdi a pokoušel se probrat k životu.
Teď už se klepu celý.
Podívám se zoufale na Nys a moje oči plavou v nechápavé úžasu.
Já ten pach znám.
Znám ho!


Znovu mi podklesnou nohy a já se rychle proměním. Na zem dopadnu už v lidském.
Klečím, zlomený bolestí.
Choulím se do klubíčka, jen hlavu mám zdviženou a očima zběsile propaluji Nyskel.
Prosím.
Žaluji.
Zapřísahám.

Nechci to!
Nechci!
 
  Nyskel   Postava není přítomna 5.12.2016, 20:06:43
Lídím po hrubé skále, čenich si div neodřu, ale tím šťastnějším je samozřejmě Terry. Jak jinak. Já sice cítím Byrrův pach, ale to je tak všechno.

"Aha! Proudící vzduch. Mohlo mě to napadnout..." vzdychnu v duchu. Tak jak tak si to hodlám zapsat do paměti. Stopování je řemeslo jako každé jiné. A když se to naučil on, co bych nemohla já... aspoň v obstojné míře.

Mé vlčí ego jde ale rychle stranou. Ta díra, ve které zmizí Terry, se mi vůbec nelíbí. Možná i proto, že nevíme, kde končí. Byrrův pach je sice všudypřítomný, ale co když je tam někde místo, které se musí přeskočit? Co když....

Všechna moje "když" jsou mi k ničemu, protože Terry je pryč.

"Sakra!" dodám si kuráž zaklením a opatrně vyrazím za ním.

Zpočátku to jde dobře, ale pak chodba nabere větší sklon a já tiše kniknu, když mi podjedou packy. Chvíli se řítím přímo na Terryho, ale podaří se mi vzpříčit packy o výčnělky ve skále. Je to poněkud... nepohodlné.

Zůstanu zaklíněná a napjatě čekám, co se ozve od Terryho. Konečně se Terry zastaví a uslyším jeho ňafnutí.

Pár nádechů a pustím se za ním.

Zatímco Terry zastavit dokázal, já ten hup na konci nečekala a vřítím se na skalní plošinu jak velká voda. Ne příliš ladně přistanu napůl na zadku a napůl na tlapách, hned vedle něj, a omluvně kňouknu. Má ladnost má v tuhle chvíli volno.

Oklepu se a natáhnu čenich. Větřím. Ostražitá a napjatá.

Kromě Byrra cítím ještě jeden pach. Ženský, mohu-li soudit. Otřepu se. Může se to zdát jako zimomřivé gesto, ale způsobil to spíš obraz Silenky v mé hlavě.

Ustaraně se podívám na Terryho. Chvíli váhám, ale pak mi to nedá. "Cítíš to? Ten druhý pach...?"
 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 


 


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.