abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Jak to tenkrát bylo ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Airic   Postava není přítomna 24.6.2017, 21:12:43
Zůstanu tak nějak bezradně stát, když řekneš, že nemáš žízeň.
Ale jsem moc rád, že nerozmazáváš ty moje... myšlenky.
Nach z mých tváří ustupuje jen pozvolna.

"Já.... jsem asi strašný, co?" vydechnu.
No, asi to není nejlepší reakce na tvá slova o tom, že mám o tebe starost. Pořád bych nejraději utekl, ale tak nenechám tě tady samotnou a ta noha dost bolí a tak si raději zase sednu. Neubráním se tomu, abych přes botu nepromnul bolavý kotník.

A zase nevím, co bych a tak se odhodlám odpovědět na tvou první otázku.
"Já nevím... prostě... budeme cestovat...
Já nikdy nikde nebyl..."
přiznám.
"A teď uvidím... uvidím svět..." vydechnu napůl udiveně a napůl natěšeně.
Malinko se zamyslím.
"Možná... možná najdeme mého otce... od něj mám asi ten dar, víš?
On... se v naší vesnici nezdržel dlouho... moc o něm nevím..."
 
  Susi Hunt   Postava není přítomna 24.6.2017, 20:39:22
„A kam máte namířeno?“
Zeptám se spíš ze zdvořilosti. Pak mi však dojde, že Airica samotného jeho otázka zaskočila.

Postavím se jen chvíli po něm.
„Pomalu…pomalu…“
Radím mu, když vidím, jak kulhá. Zdá se být tolik rozrušený a …no nejspíš mi něco uniká.
Tohle ho zajímá? Jak vypadám.
Zarazím se. Nemám chuť se přeměňovat. Zaraženě sleduji, jak se v tomhle všem mladík plácá.
„To je v pořádku.
Uklidni se.
Prosím.“

Snažím se – ale sama jako bych přebrala část mladíkovi nervozity.
„Vím, kde je ten potok, ale zatím nemám žizeň.“
Nutím se do klidu.
„Je to o tebe milé, že máš o mě starost.“
 
  Airic   Postava není přítomna 20.6.2017, 23:52:26
Taky kývnu.
A ty můžeš být s námi.. taky nemusíš být sama...

Leknu se. Slyšelas to? Nebo ne? Já tohle vážně ještě moc neumím.
Tak rád bych ti řekl, že Keran taky přišel... o rodiče, o sestru. Ale nezdá se mi správné vyzrazovat to, s čím se mi svěřil. A tebe se taky nechci vyptávat, o koho jsi přišla.

Vyskočím na nohy a i když se na tu pochroumanou snažím moc nedošlapovat, i tak se neubráním syknutí bolestí. Bolí jak čert - no, však jsem ji také od doby, kdy ta zlomenina tak nepěkně srostla, nikdy tak nezatěžoval, jako teď.

"Nemáš žízeň?" vyhrknu a pohlédnu ke Keranovým věcem... k našim věcem.
"Akorát... voda je ve vacích... musela by ses proměnit..." dodám nejistě.

Jsem zvědavý, jak vypadáš jako člověk...

...už zase!
zaúpím v duchu.

Zčervenám a snažím se to zamluvit:
"Nebo ti dám napít z dlaní..." nabízím.
"A potok! Je tady kousek potok!
Tam mě Keran "polidšťoval". Jako že jsem se umyl a ostříhal mě. On říkal,
že sice ten divošský vzhled by se mohl lí..."
zarazím se a zrudnu ještě víc.

Je mi jedno, jestli se budu líbit nějakým holkám!
Nestojím o to se nějakým holkám líbit!

...a tobě se líbím...?

Sakra!!!


Už jsem rudý jako rak a nejraději bych utekl.
"Ale ty ten potok určitě cítíš... víš o něm... takhle ve vlčím...
Klidně si tam skoč..."
mumlám.
"Mám jít s tebou?" vydechnu a nevím, jestli budu panikařit, když řekneš, že ano, nebo když řekneš, že ne. To, že jsi ještě vůbec neřekla, že máš žízeň a jestli k potoku chceš jít, mi v mém rozrušení vůbec nedochází.
 
  Susi Hunt   Postava není přítomna 20.6.2017, 21:39:13
Přikývnu.
„Teď už to bude dobré…
…budeš s ním.“

Pronesu zamyšleně. Těžko se soustředím. V myšlenkách jsem stále u toho, co se Airicovi stalo.
 
  Airic   Postava není přítomna 19.6.2017, 22:44:07
Skloním hlavu. Zahanbeně. Jako bych si myslel, že je to má vina. Že jsem to neměl dopustit. Že jsem jsem se měl postarat, abych vyrůstal jinak. Znovu zvednu ruku a pohladím tě, na krku, začnu se jemně a opatrně probírat tvou srstí.

Pak ale zase hlavu zvednu, zadívám se na tebe, už zase mi zasvítí oči.
"Budu." přikývnu vážně.
"Víš, já měl takovou radost, když řekl, že můžu jít s ním. Už nechci být sám..."
Zarazím se a nejistě na tebe pohlédnu. Už zase plácám něco, co by tě mohlo... rozrušit.
 
  Susi Hunt   Postava není přítomna 19.6.2017, 21:34:48
Přisednu si ještě trochu blíž, když mě pohladíš – srst mám slepenou a zacuchanou.
„Tolik mě mrzí….“
Znovu se zachvěji. Ta představa se nedá snést. Muselo to být strašné. Nechci na to myslet. Nechci si to představovat.
„…to všechno.“
Zakončím nejistě.
„Mělo to být jinak…měl jsi vyrůstat jinak.“
Znovu víc myšlenka než vyslovená věta…

„Je dobře že zemřel.“
Zavrčím po chvíli.
„A ty budeš dobrý člověk.
Budeš skvělý vlk.
Jen se drž Kerana.“

Z nějakého důvodu jsem si jistá, že se o Airica postará lépe, než kdokoliv jiný.
 
  Mac Tíre Spiorad   Postava není přítomna 19.6.2017, 11:43:51
PJ pro Kerana

Plížíš se blíž a blíž ke své kořisti. Srna zase zvedne hlavu, zastříhá ušima,
ostražitě se rozhlédne, pohne čumákem. Její čich není tak dobrý, jako tvůj a směr větru ti přeje. Neucítí tě, neuvidí a znovu se pokojně skloní k pastvě.

A v tom okamžiku vyrazíš. Srna sebou trhne a dá se na útěk. Běží o život,
ale není ji to nic platné.

Pár tvých skoků, kdy svaly pracují dokonale v naprosté souhře, srdce naplno pumpuje krev a tebe zcela ovládne vzrušení z lovu.
Poslední skok a srážíš srnu na zem. Přední tlapy se obemknou kolem jejího krku v objetí skoro mileneckém. V tu chvíli se už tvé zuby zakousnou do jejího krku. Srnka zděšeně vypískne. Horká krev vystříkne a plní tvou tlamu. Ta úžasná kovová chuť, ta vůně!

Srna, sražená na zem a tebou zavalená, ještě chvíli bojuje. Válí se v marné snaze tě setřást, kope a zoufale naříká. Ty jí ale nepouštíš, stále ji držíš,
stále jsi zahryznutý do jejího krku. Zatřepeš hlavou a ještě víc potrháš její šlachy, svaly, tepnu. Pak stisk tvých zubů na chvíli povolí a ty se za okamžik sevřou na jejím krku kousek vedle. Prudce a nemilosrdně jako čelisti pasti skousnou a tímhle jediným silným skusem rozdrtí dva obratle a přetnou míchu. Srna znehybní...
 
  Keran   Postava není přítomna 19.6.2017, 0:26:52

Celým tělem mi proběhne vlna vzrušení. Ano, při lovu mě vždy provázela eufórie, ale teď to bylo jiné. Nebo spíš, takové jako kdysi..
Na další myšlenky ale už nebyl prostor, byl jsem jenom tady a teď.

Opatrně ale v tempu jsem postupoval vpřed, srna byla pořád blíž. Až najednou..
Zastavím a přikrčím se. Napjatě ji sleduji. Ona ale mne nevidí. V mysli se pousměju. Dnes bude hostina.
Ani nepřemýšlím, tělo samo začne dělat naučené pohyby. Pomalu se plížim blíž.. a ještě kousek.. a když to srna čeká nejméně vyběhnu z křoví a skočím ji po krku.
Mrzí mě to, ale pro tebe životní pouť dnes končí.
 
  Airic   Postava není přítomna 17.6.2017, 18:39:45
Vztáhnu k tobě ruku a pohladím tě. Opatrně a trochu nejistě.
Kývnu, tak to je.
"Já chtěl utéct. Vážně. Ale ta klec byla zamknutá, skoro pořád. A ze začátku, když jsem to chtěl úplně nejvíc, bych se stejně daleko nedostal.
Ta pochroumaná a zlomená noha bolela opravdu hodně... pak to sice nějak srostlo... ale mě to tak nějak začalo být už všechno jedno..."
pokračuji zahanbeně.
"Pak už jsem jen čím dál víc chtěl, aby mi dali pokoj... aby si mě všímali co nejmíň... aby nechtěli, abych se měnil... aby to nebolelo..." dodávám tiše.

Zdá se, že tvá slova mě trochu uklidnila.
"Ublížil... on nikdy nebyl to... dobrý člověk..." přisvědčím.
"Ale já bych chtěl být, víš?
Dobrý člověk... dobrý vlk...
Chtěl bych být jako Keran..."
malinko se pousměji.
 
  Susi Hunt   Postava není přítomna 17.6.2017, 17:38:08
„Včera.“
Vydechnu a posadím se.
„Tři roky a teprve včera.“
Je to ohromující a děsivé zároveň. Vůbec nechápu, jak se mohl ten chlapec tak rychle vzpamatovat. Jak je možné, že dokáže přiložit. Konverzovat. Jak dokáže být tak silný…

„Úplně chápu, že jsi ho chtěl zabít…taky bych to chtěla.“
Pronesu vážně.
„Ublížil tobě, ublížil by dalším….“
Zachvěji se.
 
  Airic   Postava není přítomna 17.6.2017, 12:06:33
To, že přijdeš ke mě, mi dodá odvahu. Anebo se před tebou prostě nechci shodit. Pohladím tě, když se otřeš o mou ruku.
A to už jsme u ohně. A já odhodlaně vezmu pár klacků a přiložím. Sice s celkem uctivé vzdálenosti a celý takový rozechvělý, ale zvládnu to. Hned je mi lépe a celý se tak nějak hrdě vypnu.

Přes to ale od ohně kousek poodejdu a teprve pak se posadím, ta noha dnes opravdu bolí hodně. Kouknu na tebe, když se zeptáš. Už se neměním zpátky do vlčího.

"V té kleci jsem byl tři roky." odpovím ti tiše.
"A Keran mě osvobodil včera..."
Potřesu tak trochu s údivem hlavou. Nechce se mi věřit, že je to tak krátká doba. Tolik se toho už stalo! Tedy, vlastně tolik asi ne, ale pro mě je toho spousta.

"Víš, Keran Khaldana zabil. Teda nepřišel tam, aby ho zabil. Chtěl mě napřed koupit, ale Khaldan nechtěl. No a pak ho Keran chytil a dal mu dýku ke krku. Chtěl po něm klíče od klece." povídám a oči mi nadšeně září. Nadšeně a jsou plné obdivu. Prostě v tu chvíli se Keran stal mým hrdinou a tím také už zůstane!

Pak ale to nadšení pomine a ta záře pohasne.
"Chtěl jsem, aby Khaldana zabil. Křičel jsem na něj, ať ho zabije...
Asi... asi jsem neměl... ale za to všechno, co mi udělal..."
mračím se. Perou se ve mě výčitky svědomí s vědomím, že si ten zmetek smrt zasloužil.
 
  Susi Hunt   Postava není přítomna 17.6.2017, 11:40:12
Všechno mě hluboce zasahuje. Jen samotná představa toho, co tenhle chlapec prožil, je pro mě nesnesitelná. Zůstávám stát. Napnutá. Ostražitá.

Když vidím, jak Airic kulhá k ohni, vyrazím za ním. Hlavou se otřu o jeho ruku a zůstanu tak blízko, že může na noze cítit moje teplo.

Zatím nic neříkám. Jen tu jsem. Zmatená a ztrápená zároveň.

„Jak je to dlouho?“
Zeptám se po chvíli.
 
  Airic   Postava není přítomna 15.6.2017, 0:03:37
Nešťastně se na tebe podívám. Už vážně nevím, z které do které. Tak ano, přivedl jsem tě na jiné myšlenky, ale mé povídání tě... rozrušilo. A to jsem už tu klec zmiňoval, tak jsem myslel, že to nebude pro tebe takový šok.

Taky vyskočím na nohy, když se postavíš, nejistě přešlápnu, stáhnu uši dozadu. Tady o tom se mi nemluví snadno - a tebe to rozrušuje. Už vážně nevím, o čem bych měl mluvit. Nemám moc o čem. Můj život před mou proměnou nebyl nijak zajímavý - a povídat ti o těch třech rocích v kleci...

"Já... já půjdu přiložit..." vyhrknu. Ano, je to vlastně jistá forma útěku, ale já už vážně nevím, co dělat.

Jenže jít přiložit znamená proměnit se zpátky do lidské podoby. A já tak zoufale nechci! Kolik práce mi dalo skočit do vlčí kůže! Jen tak, sám od sebe, bez toho, že bych měl strach nebo vztek, prostě jen pro to, že jsem si to přál! Teď to jen tak do vlčího nepůjde, cítím to, na to jsem moc... rozrušený.
A... ty uvidíš, jak jsem k ničemu, úplně... Ne jen, že jsem se nechal držet v kleci, ale ještě neumím to, co umí asi každý vlk - měnit podobu, jak si přeji.

I tak se ale proměním.
Teď před tebou stojí vyzáblý kluk s nakrátko ostříhanými černými vlasy, s jasně modrýma očima, v haleně a kalhotách, které jsou mu moc velké, nejistý a taky unavený.
Ano, až teď, v lidské podobě, jsem si uvědomil, jak jsem utahaný. Vždyť jsem z klece teprve necelý den - a tolik se toho stalo. Tolik jsem toho dnes naběhal a zažil. Nejsem na to zvyklý.

Nejistě se na tebe usměji a se silným napadáním na pravou nohu zamířím k ohni. Čím víc se k němu přibližuji, tím jsem napjatější a tím jdu pomaleji a tou zchromlou nohou to asi nebude. Ale jdu dál.
 
  Susi Hunt   Postava není přítomna 14.6.2017, 22:19:56
Pohodím hlavou a zadívám se na Airica. Snažím se ho vnímat – snažím se soustředit.
„To je v pořádku.
Ono to tak někdy bývá.“

Pokusím se dodat alespoň něco málo k tomu, že nevěděl o své vlčí podstatě.

Čím déle mluví, tím víc se soustředím. Není to tak těžké – na tohle se nedá nesoustředit.
„Oni tě zavřeli do klece?“
Postavím se – nepnutá jako struna. Tohle je tak strašné! Odporné! I ty spáleniny už dávají smysl. Muselo se mu to stát tam! Ne, nemohla bych sedět a jen poslouchat. Musím něco dělat…musím alespoň stát. Přešlapovat.
„Ale to je strašné!“
 
  Mac Tíre Spiorad   Postava není přítomna 14.6.2017, 15:33:48
PJ pro Kerana

Ano a konečně jsou sice důležité, ale hodně vtíravé myšlenky, pryč. Zbude jen radost, touha, vzrušení. Samotná podstata bytí, prapůvodní instinkty,
esence života. Stopa tě vede najisto a prozrazuje, že se blížíš ke své kořisti.

Znovu větříš. Okolnosti ti přejí, běžíš proti větru.
A pak už ji zahlédneš, na malé mýtince, jak se pase. Z vysoké trávy na tebe blýskne její zrcátko, světlá skvrna na jejím zadku. Na chvíli srnka zvedne hlavu, zastříhá ušima, rozhlédne se. Ty ale víš, že o tobě nemůže vědět,
že je to jen její přirozená opatrnost.
 
  Keran   Postava není přítomna 14.6.2017, 1:36:18
Chci vypustit všechny myšlenky a soustředit se pouze na lov. Obavy mě ale stejně doženou.
Práve, lov! Po dlouhých letech samoty jsem se dobrovolně rozhodl vpustit do života někoho dalšího. A ještě mít o odpovědnost za jeho, jejich přežití. Proč jsem to udělal? Po tom všem co jsem prožil.. co jsem zapříčinil podobným rozhodnutím.. Co když znovu selžu?
.. a co když se tím nesnažím pomoci jenom jim.. ale i sobě? A..


Myšlenky utnu a nastražím uši. Cítím ji, je blízko! Stopa je čerstvá! Srna!

Najednou se soustředím pouze na jedno. Dnes bude hostina!
Větřím a dychtivě sleduju stopu.
 
  Airic   Postava není přítomna 12.6.2017, 21:56:20
Zase jsem to pokazil!
Jsem nemožný... nemožný!!!
Ani já si teď neuvědomuji, že "myslím" nahlas.
Co mám dělat? ptám se sám sebe.

"Víš, já nevěděl, že jsem vlk." začnu. Neměl jsem v úmyslu mluvit o sobě, ale o čem bych měl? Budu povídat - snad tě to přivede na jiné myšlenky... odvede od... těchto...

"Zjistil jsem to, když jsem se poprvé proměnil. Ve dvanácti. Před kluky z vesnice.
Vyděsilo mě to - nevěděl jsem, proč, co se to děje...
Ale... ale velmi rychle se mi to zalíbilo. Být vlk. Bylo to tak úžasné, tak skvělé! Běhat po lese, zkoumat ho a poznávat jako vlk, lovit..."
nedokážu skrýt své nadšení. Jen po očku sleduji, jestli mě vůbec posloucháš.

"Bylo to skvělé, než jsem se chytil do pasti. Proměnil jsem se zpět do lidské podoby, abych se z pasti dostal. Jenže mě při tom viděli Kheldanovi chlapi. A chytli mě. A on mě zavřel do klece...Víš,
já u něj vyrůstal, jsem sirotek. Pracoval jsem pro něj, od malička... No pak už ne... pak už mě jen ukazoval návštěvám... nutil mě před nimi se měnit ve vlka..."
 
  Susi Hunt   Postava není přítomna 12.6.2017, 21:28:38
Vyjdu Airicovi vstříc, když se mě dotkne čumákem – sama mu ten krátký projev citu oplatím. Nejistě a opatrně – přesto láskyplně.

Pak se však všechno pokazí - pohled se mi začne rozostřovat – propadám se někam daleko a hluboko do své bolesti. Tohle není vhodné téma – bolí a drásá. Celé je to špatně. Sleduji krajinu před sebou a vlastně ji vůbec nevidím. Po zádech mi přejíždí ledové mrazení.
Měla jsem taky umřít.
Napadne mě a ta slova nejsou víc, než myšlenka.
Odejít s nimi.
Bez nich…jsem ...nejsem.

Ledové mrazení ještě zesílí. Nedokážu si představit, že někam půjdu…s Airicem a Keranem. Že budu cestovat. Jako by se nic nestalo. Jako by to prázdné místo neexistovalo. Nejde to překovat a nejde se s tím smířit. Já pro ně žila. Milovala je. Jak bych je mohla opustit?
 
  Airic   Postava není přítomna 12.6.2017, 20:56:32
"Nemusíš!" vyhrknu hned.
Jen je mi líto, že ti nemůžu pomoct... mě Keran pomohl...
Zvednu se ze sedu, pomalu se přiblížím až k tobě. Vrtím ocasem, i když trochu nejistě. A pak se k tobě přiblíží má hlava a já se zlehka a přátelsky otřu čumákem o tvé "rameno". Opatrně, připraven se stáhnout, kdyby se ti to nelíbilo, kdybys nechtěla. Moc dobře dokážu pochopit, když někdo dotyky nechce... u sebe jsem už ale zjistil, že ve vlčí kůži mi nevadí... to jen jako člověk s nimi mám problém.

Když mě neodeženeš, ani nedáš najevo svou nelibost, zopakuji to ještě párkrát, konejšivě a utěšitelsky. Pak se zase odtáhnu, posadím se čelem k tobě.
"Ale jsem tady pro tebe... kdykoliv..."
Trochu se zarazím, nad tím kdykoliv. To bys tady s námi musela být, abych mohl svůj slib dodržet.
"Zůstaneš s námi, že ano? Moc bych si to přál. Bude to skvělé, uvidíš, budeme cestovat - Keran hodně cestuje, říkal. Budeme...
budeme se mít navzájem. Pomáhat si... budeme spolu..."
pokračuji nadšeně vrtím ocasem.
 
  Susi Hunt   Postava není přítomna 12.6.2017, 20:29:09
On se tolik snaží a já jsem…nemožná.
„Máš pravdu.
Něco mě trápí.
Ale nechci o tom mluvit…
…nemůžu…
…příliš to bolí…“

Zajíknu se, už tohle je těžké. Už tohle mě nutí vzpomínat.
„Pojďme se bavit o něčem jiném, dobře?“
Navrhnu a lehnu si.
„O čem bys chtěl mluvit?
O lovu?
O Keranovi?
A sobě?
 
  Airic   Postava není přítomna 12.6.2017, 19:36:36
Uff, nejde to snadno a nejde to dobře, to vidím. Říkal jsem to. Nejsem dobrý společník. Něco tě bolí, ale zraněná nejsi, pokud vidím. Takže tě něco trápí, moc, je to vidět. A já nevím, co s tím. Stáhnu uši dozadu, když zakňučíš. Nevím, co dělat, co říkat, nevím si rady. A tak se rozhodnu pro naprostou upřímnost a otevřenost.

"Něco tě trápí... vidím to..." začnu opatrně.
"Nechci vyzvídat." dodám rychle.
"Jen chci, abys věděla, že kdybys o tom chtěla mluvit, jsem tady. Budu poslouchat. Ano?
A pokud... pokud chceš, můžeme mlčet. Jen tak tady spolu být a mlčet.
Nebude mi to vadit, pokud si to přeješ. I tak jsem toho za poslední den namluvil víc, než za celé ty tři roky. Umím mlčet."
ujišťuji tě.
"Ale pokud chceš, budu povídat. Já, ty nemusíš." nabízím dál.
"Jen... jen mi prosím řekni, co chceš... já... já to nepoznám... a chci, aby ses cítila dobře... alespoň trochu..." dokončím už trochu zoufale.
 
  Susi Hunt   Postava není přítomna 12.6.2017, 18:42:22
Bolí to – tolik mě bolí sledovat tohle mládě. Tolik mi připomíná moji rodinu.
„To nevadí – já si to budu myslet za nás za oba…tedy alespoň na čas…než uvěříš také.“
Pokusím se navázat na to, co říká Airic.

Soustředit je však neskutečně těžké. Nejraději bych zavřela oči, schovala hlavu pod tlapy…nejraději bych žalostně vyla. Obzvlášť když začne Airic mluvit o dalších vlcích. Ztuhnu a skutečně tiše zakňučím.

Chvíli trvá, než vlna bolesti odezní.
„Omlouvám se…jen jsem si na něco vzpomněla.

Taky jsem ráda, že jsi tady…že nejsem sama.

Mrzí mě, že jsi byl sám…že ti někdo ublížil…“
 
  Mac Tíre Spiorad   Postava není přítomna 11.6.2017, 16:39:43
PJ pro Kerana

Běžíš a ty dva necháváš za sebou. Na chvíli. Než se postaráš o jídlo pro ně.
Jak je to dlouho, co jsi nelovil jen pro sebe?
Jak je to dlouho, co ses měl ke komu vracet? Hodně dlouho.

Je to zvláštní pocit, nebýt najednou sám. Jenže to není jen o tom, být s někým, to si uvědomuješ. Jsi za ty dva chtě nechtě zodpovědný. Jistě,
všichni tři máte za sebou rány, ale ty jejich jsou tak čerstvé. U Airica víš,
o co jde, u Susi ne, ale vidět to na ní je.
Potřebujete se.

Tvé myšlenky přeruší to, když narazíš na stopu.
Srna a proběhla tudy nedávno.
Lov! Lov! Lov!!!

 
  Airic   Postava není přítomna 11.6.2017, 16:31:17
Koukám za Keranem, než zmizí mezi stromy a pak pohlédnu na Susi. Nejistě a trochu rozpačitě zavrtím ocasem.
"Víš... je od tebe to... milé... co říkáš." shledávám horko těžko slova.
"Jako že jsem statečný a šikovný... nemyslím si to..."
Nejistě přešlápnu a pak se posadím, naproti tobě.

"Ale jsem moc rád, že tady jsi. Že tady nejsme sami, ani jeden. Já byl dlouho sám, víš?
A vlastně do včerejška jsem si myslel, že jsem sám... jako vlk... vůbec jsem nevěděl, že jsou další... že jste další..."
rozpovídám se, pak ale zmlknu, jako bych se lekl, že mluvím až moc.
Ohlédnu se na oheň, zatím přikládat nemusím. Zatím...
 
  Susi Hunt   Postava není přítomna 11.6.2017, 13:18:38
Bedlivě sleduji Airica. Hlídám každý jeho pohyb. Cítím napětí a jsem připravená zasáhnout. Zdá se, že vlče teď příliš nevnímá své okolí. Trochu se uvolním, až když Airic zastaví.
„Je statečný a šikovný.
Nebudu ho muset hlídat.
Ale budu tu s ním…a on se mnou.“

Zadívám se na odcházejícího Kerana. Svá slova nemyslím zle… právě naopak. Chci mladého vlka podpořit.
„Počkáme tady.“
Dodáme ještě pro jistotu. Vlastně nemáme jinou možnost, ale pro mě má tenhle slib zvláštní důležitost.

„Budu moc ráda, když se o ten oheň postaráš.“
Otočím pohled na Airica.
„A že tu nebudu sama.“
 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.