abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky. (Oblíbit)
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM. (Oblíbit)
Našli jste některý z problému podělte se... Technická podpora (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Pátý klan ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Alyona Arzamasskaya   Postava není přítomna 13.6.2021, 14:57:55
Sleduji odcházející dívky až do chvíle, kdy vejdou do domu. Mračím se. Jedna moje část chce vyrazit za nimi. Mám otázku, kterou bych chtěla té malé položit. Ten její výraz – nepatří sem. Možná by nám mohla říct víc než kdokoliv z místních. Možná by mi mohla říct něco, na co sama neznám odpověď.

Nakonec však vyrazím do hospody. Místní přejedu zkoumavým pohledem.
Chudáci.
Nejspíš odevzdávali většinu toho, co vyrobili.

Odfrknu si.

„Přivedli jsme Nikol.
V tvrzi nezůstal nikdo živý.“

Oznámím namísto pozdravu.
„Budete mít klid.“
Zadívám se na Graviciuse jako bych očekávala, že místním slíbí, že nikdo jako Bratrstvo ticha se tu už neobjeví. Až tu skončíme, odjedu domů – proto nechci slibovat nic, co nemůžu splnit.
„Je tam dost zásob…tak si pro ně dojděte.“
Navrhnu.
„Než se zkazí.“

„Víno…a něco k jídlu.“
Posadím se.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 12.6.2021, 18:57:24
Dívka přijde blíž k vám a vezme Nikol za ruku. Chvíli se na vás dívá. V jejích očích není strach. Za to hrdosti tam je dost.

“Děkuju.“ usměje se na vás a pak mávne druhou rukou “Táhle ten domek. Jak je u něj přivázaný osel. Tam je hospoda.“

I Nikol vám poděkuje. I když jen pohledem. Takhle u vesnice je ještě méně hovornější. Odejdou ruku v ruce. Co vidíte, tak mají namířeno k jednomu ze vzdálenějších domků, v jehož blízkosti se pase malé stádo ovcí.

Hospoda je malá kamenná budova. Velká tam není potřeba, kdo by do ní chodil. Když vejdete, všichni zmlknou. U vína tam sedí pětice mužů ve věku okolo čtyřiceti let. Vzadu sám u stolu sedí muž tak šedesátiletý. A pak je tam hospodský. Nejmladší z nich.

Nikdo není ustrojen nijak dobře. Oděvy mají zašedlé, potrhané nebo mnohokrát záplatované.

Chvíli se na vás dívají. Mlčky. Pak se hospodský vzmůže k otázce. “Dáte si víno?“
 
  Markýz Antoine d´Apchie   Postava není přítomna 11.6.2021, 12:42:38
Oheň horí jasným plameňom a lačne stravuje bezbožné telá vrahov. Dívam sa na to divadlo s pocitom odporu, ale aj určitého zadosťučinenia pretože viem, že tie beštie v ľudskej koži skončili tak ako si zaslúžili. Telá a verím že aj duše.

Cestou do dediny mlčíme. Obvykle bývam zhovorčivejší, ale dnes mi slová akosi chýbajú. Zato myšlienky sa hrnú jedna cez druhú a nedajú sa umlčať.
Smrad za nami našťastie nejde.

"Boja sa. Asi nemajú s cudzincami najlepšie skúsenosti." Okomentujem polohlasom chovanie ľudí.

"Tak Nicole? Hmm. Pekné meno."
Malé a bosé dievčatko spozná dievča ktoré sprevádzame. To je jedna z mála pozitívnych správ ktorých sa nám dnes akosi nedostáva.
 
  Alyona Arzamasskaya   Postava není přítomna 10.6.2021, 18:44:13
Osobně mám v plánu dělat si závěry tak brzy, jak jen budu chtít. Ostatně tady je to zřejmě běžné – stačí na to jedno tetování. Inkvizitor však jinak mluví docela rozumně, takže nemám potřebu se k jeho poznámkám vyjadřovat.

Pořád si ovšem myslím, že prohledat ten hrad by mohlo být užitečné. Buď by nás to utvrdilo v tom, že tohle všechno je jen představení připravené pro naše oči nebo by nám to dalo další nápovědu k tomu, co se tu děje.
Pokud jsou opravdu dlouhověcí – je možné, aby žili celou dobu tam?
Třeba bychom pochopili i to, co je přinutilo vyjet nyní.
Nevěřím, že nám to jen tak řeknout oni sami …nebo církev.

Uvažuji, zatímco kráčím k vesnici.

Při pohledu na děvčátko se zarazím. Zdá se to nemožné, ale je mi povědomá. Zastavím. Prohlížím si ji. Uvažuji, jak by to bylo možné. A pak se zamračím. Semknu rty…
 
  Gravicius   Postava není přítomna 9.6.2021, 22:19:46
Než odejdeme z hradu, zadívám se na hořící hromadu s překvapivě čistou hlavou odhaduji, zda skutečně shoří úplně vše.

Chování lidí je zvláštní. "Je to tím, odkud jdeme?" zeptám se spíš sám pro sebe, ale pronesu to nahlas.

"Doprovázíme Nicole domů. Potřebuje si odpočinout." dívčiny slz buď ignoruji a nebo jsem si jich nevšiml. Nicméně ať tak nebo tak, věřím, že i u tak malé dívenky zvítězí smysl pro odpovědnost. A hlavně, že já se dostanu k někomu dospělému. Tohle vše si žádá vysvětlení. Sice už si dokáži domyslet, co se tady asi tak dělo, ale chci to slyšet. Oni si zaslouží uši, které je vyslechnou. A následně inkvizitora, která to nenechá jen tak spát.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 7.6.2021, 23:18:42
“Jmenuji se Nicole.“ Hlesne dívka. Do vašich hovorů se motat nechce. Chce jen domů.

Venku nevesele hoří oheň. Oheň většinou voní, ale tohle je právě jeden z případů, kdy nevoní ani trochu. Smrad hořích vlasů a masa je strašný. Máte štěstí, že fouká vítr a žene kouř pryč i mimo vesnici.

Vesnici, tedy její centrum tvoří asi desítka budov včetně hospodářských stavení. Jednou z nich je hospoda. Žádný vývěsní štít na ní samozřejmě nevisí. Další stavení jsou rozesety po okolí.

Z dálky je vidět pohyb lidí, ale dost brzo si vás všimnou a rázem se vesnice vylidní. Na rychlo se zavírají okenice a za chvilku jsou venku jen zvířata.

Jediné místo, odkud se ozývá hluk, je hospoda.

Na okraji vesnice stojí tak osmileté děvče. Oblečení není nic moc. Dlouhá košile z pod které vyčuhují bosé nohy.

“Nicol!“ Zvolá, když se přiblížíte. “Žiješ.“ Zní to stejně radostně, jako nevěřícně. Pozornější pozorovatel by si všiml slz v jejích očích.
 
  Gravicius   Postava není přítomna 5.6.2021, 13:46:43
"Odejde odtud nejen s mým požehnáním, ale i několika mincemi na přilepšenou." odpovím markýzi.

"Informace jsem chtěl od církve... To, že jsme je dostali přímo od zdroje v sobě skrývá riziko... S tím musíš počítat Ignácie, neboť bys pak na konci cesty zjistil, že jsi byl jen loutkou na jejich provázku. Já jsem raději sám svým pánem."

"Do vesnice půjdeme každopádně, Alyono. Bylo by to vůči našemu kolegovi nezodpovědné a dívka potřebuje zázemí. Jak se jmenuješ dítě?" zeptám se dívky, abychom vůbec věděl, koho mezi námi máme.

Alyona se pustí do Ignácia a zdá se že ji opravdu hodně rozzlobil. "Pátý klan z toho zatím opravdu vychází lépe Alyono. Ale stále máme oči i mysl otevřenou. Stojíme na začátku a je brzo tvořit jakékoliv závěry."
 
  Alyona Arzamasskaya   Postava není přítomna 4.6.2021, 21:20:37
„Kdysi už s Klanem bojovali… a nevyhráli.“
Zadívám se na inkvizitora. Tohle vím.
„Možná že nikdy opravdu nevěděli, jak je porazit.“
Zamračím se.

„Do vesnice musíme za každou cenu.
Nechat vzkaz.“

Připomenu. Opravdu se mi nelíbí představa, že my budeme po světě hledat stíny… a Jurij bude hledat nás. Jen proto, že musel doručit vzkaz… u kterého ani neznáme obsah.

Po návrhu požehnat dívce zvednu obočí, abych následně přikývla. Vzhledem k okolnostem mi to připadá jako opravdu dobrý nápad. A byl by ještě o něco lepší, kdyby požehnání proti členům řádu fungovalo. I kdyby se z dívky stávala jedna z nich… nezjistíme nic.
Buď jak buď, nic tím nezkazíme…

Nechám Ignáciuse, aby děvče ošetřil. Čeho je moc, toho je však příliš.
„Zdá se mi to nebo chcete za každou cenu najít na Klanu něco dobré?
O co tu jde?
A co stalo v hostinci, že se teď chováte takhle?“

Zadívám se na muže. Najednou se zdám být hodně napjatá. Připravená dozvědět se pravdu.
 
  Ignácius   Postava není přítomna 4.6.2021, 18:07:54

“Třeba tam v té době hořela pochodeň.“ Navrhnu Alyoně.

Slova Garvicia mě překvapí. Dokonce tak moc, že se usměju. “Pořád si stěžuješ, že nám dali málo informací. Víme o hradu. A za tím zase vidíš manipulaci. Já vážně nevím, co vlastně chceš.“ Potřesu hlavou a dál se chci věnovat dívce.

Antoine šel ven, aby spálil mrtvoly. To kvituju s povděkem, doufám jen, že vítr nepožene kouř na vesnici.

Dívku prohlédnu, ale žádné větší zranění na jejím těle nenajdu. Většina vypadá zhojeně a zbyla jen tu a tam nějaká ta modřina.
 
  Markýz Antoine d´Apchie   Postava není přítomna 4.6.2021, 11:43:47
"Oheň vraj očisťuje. Tamtých pohltí." Odpoviem Gravicusovi a už by som sa aj vybral von spáliť zvyšky mršín tých lotrov, keď ma niečo napadne. Iba maličkosť.

"Keď budeš žehnať tomuto miestu, požehnaj aj jej." Kývnem na dievča.
"Možno jej požehnanie osoží."
Ešte pár chvíľ počkám aby som si vypočul pán nadchádzajúcej cesty a bez otáľania sa vyberiem na dvor, kde s pomocou kresadla zapálim jednu so všadeprítomných pochodní.

"Zhorte v pekle!" Nádherná pohrebná reč. Prečo teda sám seba nepochváliť?
 
  Gravicius   Postava není přítomna 4.6.2021, 9:59:19
"Alyono, církev potkala dost démonů na to, aby založila inkvizici. Správnou otázkou spíše je, zda potkala tento typ démonů a zda to vůbec démoni jsou."

"Rozhodně vyrazíme okamžitě. Antoine, mohl bys prosím zapálit oheň než půjdeme ven? Já se postarám o zažehnání pekelných sil z tohoto místa." pokusím se Antoinemu nenápadně sdělit, že by bylo dobré zapálit tu hromadu mrtvol dřív než je dívka spatří.
A já sám zamířím nazpět do mučírny s modlitbou a svěcenou vodou. Kostel z tohoto místa už nikdo neudělá, ale ďáblovi zrovna patřit nemusí...

"Dobrá tedy... měli bychom prvně vyrazit do vesnice a rovnou se pokusit vydat po stopách Gastona a ostatních. Pokud neuspějeme, pak se vydáme k jejich bývalému hradu. Ovšem nezapomínejte, že díky tomu, že nám o něm řekli, musíme předpokládat, že chtějí abychom tam šli. Budeme tedy postupovat přesně dle jejich předpokladů a to se nám později může vymstít.

Pokud bychom procházeli blízko biskupství, pak mi dovolte se tam na chvilku zastavit. Mám několik otázek, které bych rád položil zadavateli našeho úkolu. A myslím, že bych nebyl sám."
 
  Alyona Arzamasskaya   Postava není přítomna 3.6.2021, 18:39:48
„Mít tu možnost… vědět to, co oni – taky na ně takhle počkáme.“
Zamračím se.
„Jen proto, abychom věděli, co jsou zač… co můžeme čekat.“
Pokračuji. Přijde mi zbytečné tohle vysvětlovat – vždyť je to absolutně jasné.
„Pokud jsme jim nepřišli jako hrozba… nemělo cenu nás zabíjet.
Navíc, kdo by pak podal důkaz o jejich síle? Tihle?“

Ušklíbnu se.

V jednom má však muž pravdu.
„Do toho hradu bych se taky chtěla podívat.
Pokud někde najdeme informace, tak tam.“

Zamyslím se. Najednou mi uspěchaný odjezd nepřijde jako dobré řešení.
„Klan včera odjel z hostince už během noci. Mohl jet kamkoliv.
Bez informací by to bylo hledání jehly v kupce sena…“

Zadívám se na vás.

Ignácius si však nedá pokoj – jeho vysvětlení mě víc a víc provokují. Začínám mít pocit, že se v hostinci dozvěděl mnohem víc, než přiznává – nebo možná, že ho ta čtveřice nějak … ovlivnila.
„Tam dole je jen stěží dost světla, aby něco takového viděla.“
Zamračím se a pořádně si dívku prohlédnu. Nerada bych, aby nás nějak…nepříjemně překvapila.
 
  Ignácius   Postava není přítomna 2.6.2021, 22:23:37
Ignácius zavrtí hlavou v zamítavém gestu. “Proč by na nás čekali? Aby nás zastrašili? Proč by se obtěžovali se zastrašováním, když nás mohli zabít? Tady pobili ten dobytek a dívku chtěli odvést, ale ona odmítla.“ kousek poodejde a rozhlédne se po místnosti “Nejdřív odvedeme dívku domů. A pak zjistíme co se stalo. Jak řekl Antoine. Proč zasáhli právě teď. A co ten jejich hrad? I tam by jsme se měli podívat. Něco o nich zjistit. Něco víc.“ řekne naléhavě.

Pak se otočí na Alyonu. “Ano. To mi řeklo to tetování. Nemusíš mi věřit, ale nemáš si to kde ověřit. Oficiálně ten řád neexistuje. Stejně jako tahle tvrz, ta vesnice a hrad.“ řekne mírně, ale když začne Alyona vrčet, zamračí se.

“Dobrá. Neřešme víru, která místo toho, aby nás spojovala, jen mezi nás vnáší svár. Ale řekni mi. Koho asi měli k té dívce poslat? Byla nahá. Stále by byla nemít Tvůj kabátec. Jak by jí asi bylo, kdyby k ní šel muž. Sice v čistých šatech, ale muž.“ Pokusí se o smířlivý tón.

Do dalšího plánování už nezasahuje. Své k tomu řekl.
 
  Markýz Antoine d´Apchie   Postava není přítomna 2.6.2021, 12:40:01
"Ja viem. Hovorila..." Odpoviem Lene.
"Celé je to divné."
Odprevadím dievčatá. Nebolo by dobré aby boli samé aj keď tam budem asi pôsobiť rušivo. Pri tom ako Lena skúma dievčin stav sa odvrátim. Nie preto že by som nahé dievča ešte nevidel, ale som predsa gentleman. Raz za čas...

"Mali by sme vyraziť ešte dnes. Pochybujem že by tu chcela nocovať." Ukážem bradou na dievča.
"Ani mne sa tu nechce byť, keď viem komu toto diabolské sídlo slúžilo." Začínam k našej matičke cirkvi pociťovať odpor. Nie k viere samotnej, ale k ľuďom.
 
  Alyona Arzamasskaya   Postava není přítomna 2.6.2021, 12:27:08
„Otázkou je, kolik démonů ve skutečnosti církev potkala.“
Pokrčím rameny na slova inkvizitora. Víc mě však zajímá Ignácius:
„A to ti řeklo tetování?
Co jsou zač?
Každý jeden z nich?“

Vystrčím bojovně bradu, v očích nesouhlas. Jeho odpověď se mi vůbec nezamlouvá. Jak může mít tak pokřivený pohled na víru? Jak může tak málo věřit Bohu?
„Skrz nás?“
Prsknu posměšně.
To si říká každý zasraný násilník…a tímhle mu Ignácius jen nahrává do karet. Kdo ví, kolika lidem už takhle popletl hlavu.

„Jestli někdo uctívá jiného Boha, tak to tedy, kurva, jedno není!“
Zachrčím. Dál nic nevysvětluji, stejně by to tu nikdo nepochopil. Na muže se však dívám úplně jiným pohledem – opatrným…nepřátelským. Jeho usměrňování, kam můžu a nemůžu jít, je mi vysloveně proti srsti – prostě s tou dívkou v mučírně nezůstanu. Dovedu ji do jídelny a začnu opatrně zkoumat, jak na tom je.

Alespoň, že Gravicius má rozum a respekt před Bohem. Budu si to pamatovat.

Zamračený pohled mám i pro markýze.
„Já jsem vám říkala, že vládnou nelidskou silou…magií…“
Připomenu mu.

„Tak celí od krve?
To od nich bylo opravdu laskavé, že pro tu dívku poslali zrovna ty dva od krve.“

Zabručím polohlasně ale skutečný zápal v tom není. Ten fakt však posílí moji víru v ukázku síly a záměrnou přípravu toho všeho tady. A markýz nejspíš souhlasí. Tentokrát mám pro něj o něco víc přátelský a chápající pohled. Dokonce slabě přikývnu.

„Dobře, takže plán máme.“
Souhlasím.
„Odvedeme ji do vesnice.
Necháme vzkaz pro Jirije.
A vyrazíme…ještě dnes nebo až zítra?“

Zeptám se.
 
  Gravicius   Postava není přítomna 1.6.2021, 20:31:12
"Kdyby to skutečně byli démoni, pak by na ně stříbrné věci a svaté kříže přece fungovali? Alespoň to nás inkvizice učila." podotknu na Ignáciův komentář k věci.

"Alyono, naše učení zakazuje zabíjet. Přesto jsem za dobu, co sloužím inkvizici nezřídka musel sáhnout k násilí. Ovšem je rozdíl mezi tím, když zpřerážíš zlotřilci kosti a necháš na bohu, zda jej uzdraví a na něm samotném, zda učiní pokání a nebo zda jej zabiješ ať už pomalu, nebo rychle.
Netvrdím, že jsem Kladivem Boží Spravedlnosti, ale snažím se jím být a to je ta hranice, která dělí je a mne. Ignácius je starší, zkušenější a nepochybně viděl a zažil více než já. Je tedy naprosto v pořádku že trpí deziluzí z tohoto světa a porušil by svaté přikázání, kdyby mohl. Jenže v tu chvíli by ztratil svoji víru v boha, jeho požehnání a musel by se nakonec zpovídat ze svých hříchů. Smrt náleží Bohu, nikoliv lidem."


"Vše do sebe krásně zapadá Ignácie, je to nepochybně tak. V širém okolí je tato hospoda jediná se slušným noclehem. Nebylo pro ně těžké si tam počkat na ozbrojenou skupinu. Nepochybuji o tom, že jejich prsty sahají i k zadavatelům našeho úkolu... V tom tedy s tebou souhlasím Antoine.

Otázka co dál má poměrně jednoznačnou odpověď. Musíme se vydat zpět do vesnice a následně po stopách Gastona a ostatních. A pokud jejich stopu ztratíme, pak navrhuji začít s výslechem biskupa a šplhat stále výš k zadavatelům našeho úkolu. Věřím, že uspějeme s prvně jmenovaným plánem, ale přesto si myslím, že je potřeba mít v záloze druhou možnost."


Dívka nakonec i promluví a já to přímo nekomentuji. "My tě doprovodíme do bezpečí. Nyní jsi pod naší ochranou."
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 1.6.2021, 18:17:11
Podzemí odhalí ještě nevelkou, ale dobře vybavenou a hojně využívanou mučírnu. Odporně to tu páchne, jako v každé mučírně. Podobných kobek najdete ještě pět. Žádná ale není obsazená.

Dívka se zastaví v jídelně. Se strachem v očích pokukuje po dveřích ven. “Říkala, abych šla ven. Že mě doprovodí do vesnice. Ale já se jich bála. Byli celí od krve.“ Řekne tiše a snaží se držet chodidla nad studenou podlahou. “Přinesli mi tam jídlo a deky. Ona mě ošetřila. Hřálo to. Než odešli, řekli, abych chvíli počkala, než to venku lidé uklidí.“ řekne nejistě a pokukuje po vás.
 
  Markýz Antoine d´Apchie   Postava není přítomna 1.6.2021, 11:28:04
Pohreb a prehľadávanie hradu, či skôr tvrdze. Toho všetkého sa zúčastňujem a neprestávam vychádzať z údivu nad všetkým svinstvom ktoré sa postupne vyplavuje na povrch.
Žoldnierska skupina strážiaca tento hrádok nie je nič iné ako banda vrahov a všetkého schopných násilníkov, zaštíťujúc sa cirkvou. Viem že cirkev nie je svätá, ale toto?
Celá moje znechutenie vyvrcholí nálezom v kobkách.

"Putes!" Zahreším a znechutene si odpľujem.
V kobke sa nachádza mladé dievča. Ani si nechcem domýšľať čo prežila.
Nie som sám koho to vytočilo.
"Cirkev, necirkev. Toto je cez čiaru."
Alyona sa ujme dievčaťa a jemne ho zabalí do kabáta. Inkvizítor s páterníčkom rozoberajú situáciu.

"Je zrejmé že tu je už niekoľko dní." Kývnem ku dievčine.
"Tým ž ju tu nechali nám jasne demonštrovali kto je tu ten zlý a kto je dobrý, alebo to tak má aspoň vypadať. " Dodám.

"Súhlasím s tebou Gravicus. Prišli a zjednali spravodlivosť, aj keď za mňa nedostatočnú. Útrpné právo by si zaslúžili všetci, toho kňaza nevynímajúc. Tu je ale otázka prečo sa rozhodli jednať až teraz? Čo ich donútilo k akcií?" Otázky a samé otázky. Odpovedí sa nám nedostáva.
"Možno cirkev samotná tým, že nás sem poslali. Možno niečo iné, neviem. Nemyslím že sa to tak skoro dozvieme. Čo ma ale zaráža je fakt že hŕstka ľudí skrúti železnú mrežu, zabije dvadsať mužov a odíde si akoby nič? Nehovorím o ich schopnostiach ovládať ľudí. V samotnom hrade je mnoho náznakov proti čomu sa tu chystali brániť a ani posvätené zbrane nemali účinok."
Otázky nesmerujem nikomu konkrétne. Vlastne sa môže zdať že hovorím sám k sebe.

"To celé nevypadá na improvizáciu." Odpoviem Ignáciusovi, aj keď dotaz nesmeroval na mňa.
"To stretnutie v hospode. Tá bitka a Gunnarova pomoc. Vedeli kto sme a aj účel našej cesty. To čo nevedeli bola sila a schopnosti našej družiny. Preto tá mela v hospode, preto ten Gunnarov výsluch. Ten rád piateho dňa má lepšie informácie než celá naša skupina. Nedivil by som sa ak by mali vo Vatikáne špeha." Dívam sa na Ignácia.
"A toto?" Rozhodím rukami.
"Celé je to len ukážka sily. Hovoria nám, sme tu a toto dokážeme. Takže pozor! Je to hrozba ktorá nás má zastrašiť a odradiť od plnenia úlohy pre "zlú" cirkev."
 
  Ignácius   Postava není přítomna 30.5.2021, 23:12:57

“Vždy je to o úhlu pohledu. Ti muži tady se nezachovali dobře. Páchali zlo ve jménu Božím. Pátý klan je potrestal. Chránil obyčejné lidi. Oba jsme služebníci boží. Oba máme pomáhat lidem. Dřív nebo později si budeme muset položit otázku, co je horší. Jestli lidé, kteří páchají zlo a skrývají se za Boha. A nebo Pátý klan, bez ohledu na to, co je zač.“ Řekne tiše s pohledem upřeným na kobku.

“Věčné utrpení...“ Řekne trochu nepřítomně a se smutkem v očích se zadívá na Alyonu. “Ano dokázal. A bez výčitek svědomí.“ řekne tvrdě “Bůh činí skrze nás. Je jedno jestli v něj věříš a nebo ne. Je jedno jestli uctíváš jiného Boha. Bůh je jen jeden a používá různá jména. Jde jen o to, jestli Bůh věří v Tebe.“ Řekne tiše.

Poslechne si dlouhou řeč Gravicia a potřese hlavou. “Lépe bych to neřekl. Jen by mě zajímalo, jak moc měli to všechno naplánované. Nebo jestli improvizovali. Jak vlastně přišli na to, že to jsme my, kdo je jim na stopě. Protože, kdybychom neměli ani tu trochu informací, znamenali by pro nás jen tvrdou skupinu. Řád, který má svůj úkol.“

Řekne zamyšleně a otočí se za odcházející dvojicí mladých žen. “Nevoď ji ven. Myslím, že není potřeba aby...no však víš. Jdu hned za vámi. Podívám se na ni.
 
  Alyona Arzamasskaya   Postava není přítomna 29.5.2021, 8:29:58
Tahle zem je pro mě jedna velká hádanka. Nikdy by mě nenapadlo, že zdejší posádka může mít tak špatnou pověst. Zaštiťovat se Bohem…skrývat za něj své hříchy – jen těžko bych mohla něčím víc pohrdat. Víra je pro mě důležitá. Bůh svatý a nedotknutelný. Nezpochybnitelný. Velký a mocný. Jak by mohl někdo páchat hřích v jeho jménu a nedojít trestu?

Odjezd Juruje mě zasáhne. Nečekala jsem, že se rozdělíme – úplně však chápu, že je to třeba. Pevně ho obejmu, poplácám po zádech a něco mu zašeptám. Než se naději, je pryč. A já se najednou cítím ještě víc sama.

„Co záleží na smrti – čeká je věčné utrpení.“
Zadívám se na Ignáciuse.
„Dokázal bys je snad zabít pomalu?“
Ušklíbnu se. Nemám dobrou náladu.
„Nech Bohu, co Bohu přísluší.“
Doporučím mu.
„Jinak skončíš jako oni.“

Když vidím, co je v cele, nadobro vzdám snahu pochopit zdejší způsob uvažování.
„Jako by nebylo jednodušší ji prostě odvést.
Ale to bychom pak neviděli, jak jsou vlastně dobří, že?“

Stále vidím v tom, co zde nacházíme, léčku. Přikrytá těla nepřátel. Vězeň, o kterého se někdo postaral. Vše připravené pro naše oči. Inkvizitor to vidí také, ohledně pohnutek Pátého klanu je však jiného názoru. A dost mě svými prohlášeními překvapí.
To tady opravdu mají tak bídnou víru v církev?
Čemu tedy věří?
Jak se chtějí vírou bránit?
To jim Pátý klan nadobro zaslepil mozek?
Jaké mají zkušenosti, že uvažují takhle?
Tak rychle se odvrací od své církve…


Potom co Gravicius řekne, si však ani já nedokážu udržet stejnou nevraživost vůči Pátému klanu. Nejsem doma. Tady platí jiná pravidla, jiné zvyklosti. A já je musím pochopit, jinak budu zbytečně riskovat…a dělat chybné závěry. Jenže náš dluh nezmizel. Pokud dojde na lámání chleba, budeme muset dostát svému závazku.
„Postarám se o ni.“
Slíbím. Dívku zabalím do svého kabátce. Vyvedu ji ven – na nějaké příjemnější místo. Občas pronesu i pár konejšivých slov. Zatím se nevyptávám. To počká.
 
  Gravicius   Postava není přítomna 28.5.2021, 18:34:17
"Tak... a teď mi řekni, Ignácie, kdo je tady vlastně hajzl. Pátý klan nebo církev? Zatím církev prohrává dva ku nule. Poslali nás sem bez informací jako onuce a teď tohle..." začíná se mi skládat v hlavě obrázek. A ten není příliš lichotivý pro zadavatele.

Když uvidím dívku, vaří ve mě krev. "Tak to jsme jim žehnali marně. Tihle půjdou rovnou cestou do pekla a doufám, že dostanou za své skutky náležitou odměnu. Spálíme je a necháme vítr, ať rozfouká, co zbyde. Tito si nezaslouží jakoukoliv připomínku."

"Neboj se, dítě, už jsi v bezpečí." pokusím se uklidnit dívku, ale pravděpodobně nemám mnoho šancí na úspěch. Naštěstí si s tím Alyona nakonec poradí.

"Mě by spíš, Alyono, zajímalo jak se sem ta dívka dostala."
nakonec mi to všechno zapadne k sobě a tak se k vám všem rozhovořím.

"Všichni víme, že to, co se stalo v hospodě byla ukázka jejich síly. A tohle je podle všeho to samé. Oni věděli, že sem půjdeme a přesto nás nechali žít.
To je samo o sobě zarážející. Pak tady máme 21 členů bratrstva ticha a jednu zbitou dívku. Víme, že členové bratrstva můžou cokoliv ve jménu církve. Nepochybně ji mají na svědomí a velmi pravděpodobně nejenom ji. To, co Gunnar a další udělali je vlastně spravedlivé i když radikální. A ta živá dívka ve sklepení se zásobami jídla? To je vzkaz a důkaz místo slibů. Slyšeli jste přece, co říkal Gaston o jejich úkolu a poslání. Vlastně popsal i tento případ. A pravděpodobně jdou po někom dalším z podobných důvodů.
Pokud je tohle opravdové poslání Pátého klanu, pak chápu, proč se ho církev tolik bojí.
Další otázkou je, kdo nebo co jsou vlastně zač. To co zde vidíme jsou většinou prostředky pro vymýtání démonů a ďáblů. Bohužel z toho, co jsme zde viděli musím říci, že oněch 21 nebožtíků se chovalo hůře než oni.
Chci se tady po sklepení ještě porozhlédnout, pokud by tu byla další živá duše. A také bych rád prohledal ostatní cely.

Ovšem v první řadě mi dovolte připravit obklady a odvar z kostivalu. Alyono, byla byste tak hodná a přiložila pak obklady na nejvíce pohmožděné části jejího těla? Nechci jí působit dalšího trápení.
 
  Ignácius   Postava není přítomna 28.5.2021, 17:45:29
Ignácius ohledá mrtvá těla a tetování ho rozruší. Semkne rty a trochu znechuceně se od mrtvoly odvrátí. “Bratrstvo ticha. Ty jsem tady nečekal. I když je to vlastně logické. Fanatici, hrdlořezové, grázlové bez svědomí...ve službách církve.“ ztěžka vydechne “Příslušnost k bratrstvu jim zaručuje beztrestnost v řadě případů. Stačí, když se budou hájit, že to dělali v Božím jménu. Mohou pak, zabíjet, znásilňovat, rabovat...“

Když v jednom z pokojů, najde potřeby na psaní, nelení a hned napíše krátkou zprávu, kterou zapečetí. Pak se otočí na Jurije. “Mám na Tebe velkou prosbu. Vím, že kozáci jsou v sedle jako doma. Potřebuju, abys doručil dopis místo holuba. Ve vesnici a nebo v hospodě Ti necháme zprávu, kam máme namířeno, abys nás našel.“ Podá mu dopis a popíše, kam má jet.

Na Jurim je vidět, že se mu příliš nechce, ale na druhou stranu chápe, že on je tím nejlepším, kdo se může úkolu zhostit. Loučení Leny a Juruje je rychlé. Stejně rychlé, jako je život na nekonečných pláních Ukrajiny. Okamžik na to už zazvoní kopyta na nádvoří a Jurij je pryč.

Když Ignácius sestoupí do kobek, oči se mu rozšíří hrůzou. “Měli rychlou smrt. Nezaslouženě rychlou.“ řekne tiše.

Čeká před celou a prohlíží otevřená dvířka. Lehce se dotkne závory a spadne se zařinčením na dlažbu. “Dveře jsou zničené.“

Dívka je vyděšená a i před Lenou couvá, dokud se zády nedotkne zdi. Pak se schoulí do klubíčka. Chvíli to trvá, ale Leně se podaří dostat dívku z cely.

V kobce toho moc není a přesto víc, než by jste čekali. Jsou tam ještě stále docela velké zásoby jídla a vody. Placky, uzené maso, sýr, ovoce, cibule a samozřejmě všudypřítomný česnek. Maso a sýr je rozkrájený na menší kusy, ale nůž jste nikde nenašli. Další, co tam leží je několik dek. Velmi podobné těm, kterým byla přikrytá těla.

Ignácius se zarazí nad nálezem a zásob v cele a bezradně se podívá na Lenu.
 
  Alyona Arzamasskaya   Postava není přítomna 28.5.2021, 13:35:33
Náhle mi něco dojde. Semknu rty a chvíli tu informaci zpracovávám. Je až příliš silná.
„To přesně Gunnar říkal, že časem doplní řady…a bude zase dobře.“
Zavrčím konečně.
„Takže tu možnost mají.“
Zavrtím hlavou.
„Otázka tedy není jestli, ale jak rychle.“
Přejedu vás pohledem.

„Papíry jsou tvoje – já hledám zbraně.“
Zadívám se na markýze, když konečně dojde na prohledávání. Vztek nabývá na intenzitě a já si co chvíli něco neslyšeně drmolím.
Lež na lež…
…věděli to….
…jen výslech.
To určitě pomáhat…
…jedním dech…nebo posledním…jistě…
…zasraný…


I přes vztek věnuji prohledávání všechnu možnou pozornost. Snažím se objevit cokoliv užitečného, najít odpovědi. Stále mám však pocit, že mi něco uniká.
Síla.
Mluvení skrz myšlenky.
Magie.
Démoni.
Stříbro.
Posvědčené zbraně.
Kříž.

Zadívám se na stěnu s česnekem a zorničky se mi rozšíří. Prudce se nadechnu. Poznání bolí – hlava odmítá spolupracovat a přijmout ten fakt. Trvá hodnou chvíli, než se vydám na další průzkum. Jedno je jisté, až tady skončíme, budeme si muset promluvit.

Dívka ve sklepení jen přilije olej do požáru mého vzteku.
„Svině.“
Ulevím si.
„Tak mi kurva řekni, komu pomáhají, když tuhle tu klidně nechají?“
Vrčím. Začnu si stahovat kabátec a vykročím do cely – abych dívku zabalila a pomohla jí na nohy.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 27.5.2021, 17:10:21
Ohledání mrtvých něco málo nového přinese. Jak bojovníci, tak kněz mají na krku stříbrný křížek a na ruce tetování v podobě prstu přes zavřená ústa.

V kapli najdete další zbraně, podobné jako jsou ty venku. Opět je tu hodně stříbra. Mimo nich i pět dřevěných kolíků a palice.

Když vstoupíte do tvrze, máte pocit, že to byl původně kostel, který byl později opevněn. Muži zde byli zásobeni rozličným proviantem vskutku královsky. Spíže jsou plné masa a sýrů. V sklepě najdete i ovoce a zeleninu. A samozřejmě i sudy s vínem. Tvrz má vlastní studnu.

Výzdoba není nic moc. Obrazy a sochy by tu nikdo asi nečekal a rozhodně nenašel. Jedinou výzdobou tak zůstávají zbraně na stěnách, věnce česneku zavěšených v pravidelných rozestupech a pochodně a svícny.

I pokoje mají dobré vybavení. Sice poměrně skromné, ale čisté a dostatečně velké. Zadní část je vymezena hospodářským budovám, jako jsou stáje, kovárna a dílna, kde se opravovalo všechno možné. Tam také najde opeřené pošťáky. Někdo jim zakroutil krkem.

V odlehlé části podzemí však objevíte i vězeňské kobky a mučírnu. Páchne to tady výkaly, špínou, krví a smrtí. V jedné z nich se cosi pohne. A krysa to určitě není.

Kdo by se přiblížil, viděl by mladou dívku, ne starší dvaceti let. Vyděšenou, špinavou, nahou a zbitou.
 
  Gravicius   Postava není přítomna 26.5.2021, 21:31:07
"Nenecháme 21 duší napospas ďáblu. Zvlášť když jen plnili svoji povinnost. Musíme je přivést k Bohu, a těla spálit, aby zde nemělo peklo úrodnou půdu." odpovím markýzi.

"Samozřejmě, že to zde musíme prohledat a na obojí máme málo času."

"Alyono, nevšední zbraně a další věci jsou mimo jiné informace. A ano vezmeme si jich i pár s sebou. Můžeme mít na své straně Boží požehnání a vhodnou příležitost kdy je použít.
Hledáme i listiny, zprávy, knihy, zvláštní znaky, svaté symboly... Cokoliv, co nám pomůže pochopit proti čemu vlastně stojíme."
pokusím se vysvětlit, co všechno vlastně hledáme...

"Jistý si nejsem, ale je to risk, který nehodlám podstoupit."
poté se pustím do práce, vytáhnu měch s bílým křížkem a na každého z vás pošlu několik kapek svěcené vody a požehnám vám. To samé udělám u každého mrtvého. Pak se s Ignáciem pustíme do zaopatření jejich duší a teprve poté započneme prohledávat a také připravovat hranici. Ta těla tady nesmí zůstat. Celý kraj by mohl být v ohrožení.
 
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10] 
www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2020 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.