abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky. (Oblíbit)
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM. (Oblíbit)
Našli jste některý z problému podělte se... Technická podpora (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Za hranicí ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 13.6.2021, 15:13:41
Příprava obkladu, ošetření ran, zpracování masa a starost o raněné zabere víc než jen dopoledne. Vaši společníci jsou slabí, najíst se však zvládnout. Nikolina je na tom hůř – třese se tak, že ji musíte krmit. Když ji však po jídle položíte a zachumláte do dek, usne klidným spánkem. Během pár hodin začne opadat horečka. Nejspíš má tuhý kořínek.

Po obědě je konečně klid. Dost času podívat se na mapu a rozhodnout, co dál. Vyrazit ke skrýši na stromě? Počkat do zítřka? Nebo zpracovat mrtvé požírače? Připravit plán na další dny? Na obsazení kostela?
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 13.6.2021, 15:00:50
Modrým perem je zaznačeno několik bodů. Černou tužkou jediný křížek.

 
  Janus   Postava není přítomna 12.6.2021, 22:42:29
Přimhouřím oči, když si prohlížím zbité tělo dívky. Hned má větší chuť si pro ty grázly zajít. Ano, je to drsný svět, ve kterém se snadno umírá. Ve kterém má život častokrát menší cenu než dobrý nůž nebo pár nábojů. Svět, ve kterém zabiješ člověka jen proto, že má kus oblečení, který zrovna potřebuješ. Přátelství je vzácná věc.

Kroky na schodech mě vytrhnou ze zamyšlení, ale než tam namířím zbraň, zaslechnu známé mumlání mnicha. Otočím se zpět na dívku. Leží tam přede mnou nahá a já musím uznat, že přes všechny ty rány, to je moc pěkná holka.

“Ta rána hnisá.“ Upozorním Viliama celkem zbytečně, protože to určitě sám ví. Ale snažím se odvést pozornost, aby si nemyslel, že jsem se chystal na něco jiného, nebo že jsem chtěl vidět nahou ženu.

Pěkných a nahých ženských je samozřejmě pořád málo, ale tentokrát mě opravdu zajímal její zdravotní stav víc, než propíchnuté bradavky.

“Našel jsem mapu. Hádám, že by Tě mohla dost zajímat. Říká Ti něco označení na mapě v podobě kruhu a z něho vycházejícího křížku?“
 
  Viliam   Postava není přítomna 12.6.2021, 17:33:43
Krásne slnečné ráno, teplota tak -5 a ja vonku s náručou plnou kvetov. Jedine čo chýba k dokonalosti je, aby som si začal pliesť venček. To už by sa to tu dalo nazvať rajom.
Bohužiaľ, na venček nemám dosť kvetov a v raji to určite nepáchne po zdochnutých požieračoch. Ale čo. Predstava je to aj tak krásna.

"K anjelom sa ešte vrátim." Zamyslím sa.
"Zoberiem si zopár kostičiek." S pohvizdovaním sa vrátim späť vyliečiť našich zranených.
Do nosa ma udrie vôňa vývaru a v žalúdku zahrajú huslisti. Nie že by som mal hlad, ale vývar som nemal ani nepamätám a o huslistoch v bruchu ani nehovorím. Tá ranná chlebová diéta nebola nič moc.

Dole Janus prehrabáva debne s vecami našej milej hostiteľky a ja sa chystám nájsť niečo v čom by som podrvil podbeľ, aby sa z neho uvoľnia šťava. No to musí počkať, keďže som hlava - mapa a zabudol som za sebou zavrieť vrátka. Takže to proste napravím.

Tá krátka pauza stačila na to aby mi Janus začal fušovať do remesla. Andriho a Mensa má za chvíľku skontrolovaných, ale u Nikol je to o niečo dlhšie.

"Tá masť zabrala." Zamrmlem, dívajúc sa Janusovi cez rameno.
"Ale toto!" Zašermujem podbeľom ako by som odháňal dotieravú muchu.
"Toto! Hehe. Toto im pomôže. Tak, tak."
Viac nečakám a pustím sa do práce na výrobe lieku. V prvom rade poriadne prepláchnem kvety a potom ich lístok za lístkom poriadne rozžmolím v rukách a rovno prikladám na zranenia. Najskôr Nikol, potom Mensa a nakoniec Andriho.
 
  Janus   Postava není přítomna 3.5.2021, 19:34:42
Jsem venku na čerstvém vzduchu. Překrásný rozdíl oproti tomu puchu, který jsme dole vytvořili. “To kdyby ucítili požírači...to by byla taková šleha přes čumák, že by ti šťastnější jen přišli o čich. Představa mi vyloudí úsměv na rtech.

Že se dnes dál nehneme je víc než jasné. Možná to půjde zítra, ale spíš ne. Nikdo z těch tří nevypadá moc dobře.

Rozhlédnu se. Všude je klid. Gatě dolů, dřepnout... V ruce zbraň a rtech opět úsměv. Jen z jiného důvodu. Trocha trávy dobře poslouží na dokonání hrubé očisty. Jemnou dokoná sníh. Za pomoci klacku výtvor zahrabu.

Posbírám náruč klacků a složím je u vchodu. Ještě se mi nechce zpět do toho pušince.

Otrávená voda. Jak na tom asi bude ten chleba? Že by dostal pekař speciální zakázku? Divný. A ona není ve stavu, že by byla schopná to otestovat. Tak to dneska nezjistím.

Opatrně obejdu barák. Trochu větší průzkum nemůže být na škodu. Pokud mě něco neochutná.

Mnich přivítá nový den chválou svého boha. Ještě pár dní a budu dělat to samé. Začínám mít pocit, že upnout se k něčemu co je někde nad námi, mimo naše chápání, není tak zlý nápad. Dají se na něj hodit naše neúspěchy. Je to trochu alibismus. Ale co. A aby neřekl, můžeme mu i poděkovat, když něco vyjde.

Mávnu na mnicha, že jsem ho slyšel.

Dost mě zajímá, co se stalo s požírači. Čekám jen dvě možnosti. Buď jsou komplet ohlodaní a torza jejich těl jsou roztahána po okolí, a nebo komplet pryč.

Když uvidím, že jsou na jedné hromadě a v mezích možností jakoby pohřbení, strnu.

“Co to, kurva, je?!“ Zamumlám tiše.
Moc toho o požíračích nevíme. Vlastně skoro nic. Seberu ze země delší klacek a odhodím pár větví z těl. Ohlodaní jsou. Chybí větší a lepší kusy masa. Možná i játra a srdce, ale tak moc se mi do toho šťourat nechce. Mě ne, ale třeba..

“Zvládl by mnich pitvu? Zjistit, jak jsou uvnitř zařízení. Jak se to rozmnožuje, kde co mají.
Letí mi hlavou. Odstoupím kus dál. Fantasie jede naplno. Děsí mě představa, že pod těma tělama něco je. Něco, co se časem vylíhne a...
Otřepu se a zaženu myšlenky. Ještě se straš, blbe!

Na zemi si všimnu mnoha stop. Všechno požírači. Velký a menší. Možná samice a nebo mláďata.

Odstoupím k domu a čekám, až mnich dokončí svoji část devastace okolí. “Doufám, že to zahrabe. Jestli do toho někdo šlápne...“

 
  Nikolina   Postava není přítomna 2.5.2021, 9:25:23

Sleduji dvojici, která tu zůstala. Je to jako bych se dívala přes opar mlhy. Záda pálí a hlava třeští. Opatrně převezmu placatku, a ještě opatrně se napiju – náhle mám v jednom ohni i krk – bráním se kašli, záda by pak bolela ještě víc.
„Děkuji.“
Zachraptím a vrátím pálenku zpět.

Sezení mě vyčerpává. Opatrně se svezu do lehu. Očima sleduji ty dva. Mluví o jídle. Žaludek se mi sevře.
Počítají i se mnou.
Dojde mi…slabě se usměji a znovu usnu.
 
  Andrii Hlushchenko   Postava není přítomna 1.5.2021, 20:37:27

Pozdravím Viliama který se probudil jako první. Poté se začíná budit i zbytek. Mens ihned začne mluvit o jídle. A má pravdu, taky bych něco zakousl. Musím se kouknout co se dá udělat.


Janus nám řekne plán dne. Nic jiného se bohužel dělat nedá. Přeci jenom ve dvou toho moc nezvládnou a my ostatní by jsme pro dnešek byli jenom brzda. Janus jde zkontrolovat jak to venku vypadá au toho vykonat potřeby. Za ním se hned hrne Viliam.


Taky bych měl jít ale ještě chvíli počkám než se ti dva vrátí a ohlásí jak to tam vypadá, co kdyby náhodou. S tou nohou bych byl hovno platnej. Nikol se prudce posadí na postel. Má horečku.
Vytáhnu svou placatku s kořalkou a nabídnu ji. "Na, napij sa. Na žízeň to sice moc nepomůže, ale mohlo by se ti ulevit a navíc ti to vypálí bacily v těle." usměji se při podávání placatky.


"Heeej Mensi, když jsou ti dva nahoře, tak co kdyby jsme zrobyly něco k jídlu. Stejně jako ty mám hlad jako sviňa. Co ti všechno zůstalo? Mám tu nějaké konzervy, bogažel bez etikety takže eto bude buď k jídlu, nebo ne." houknu na Mensa a začnu vytahovat konzervy s jídlem.
"Nikol, išče chvíli vydržaj. My zrobyme nějaké jídlo a pak ti bude lépe. Najíš se, nabereš energii a uleví se ti." usměji se na Nikol. Ta holka nevypadá vůbec ale vůbec dobře. Musíme s tím něco udělat.
 
  Viliam   Postava není přítomna 19.4.2021, 12:11:40


Rano raníčko panna vstala... Presne tak. To sa nám zobudila naša hostiteľka. Chvíľu na nás vyjavene hladí, akoby nechápala čo sme zač. Potom sa však upokojí. Iba jej kývnem na pozdrav, nakoľko Janus si to mašíruje k východu a keďže si telo žiada svoje, tak utekám za ním.

"Niečo s tebou musím prebrať. Hehe. Ale to počká. Až vonku." Tak, tak. Aj ja mám občas dobré nápady, ale to počká. Telo si žiada svoje a to má prednosť. Vopred poviem že netuším čo použijem ako toaleťák.
"Ach jaj."
 
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9] 
www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2020 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.