abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky. (Oblíbit)
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM. (Oblíbit)
Našli jste některý z problému podělte se... Technická podpora (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dobrodruzi ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 28.12.2020, 15:44:34
Zvíře na vás běží se vší zuřivostí co má. A vy se mu postavíte. Souboj začíná.

Malandar sice tasí svoje zbraně, ale proměna na zvíře mu je v držení moc nepomůže. Přesto to, ale nějakých zázrakem zvládne a vyřítí se na bestii. Nabírá opravdu slušnou rychlost, ale vzdálenost mezi vámi se neuvěřitelně rychle zkracuje.

Eleanor i Evelyn zasáhnou bestii svými útoky. Šíp od Evelyn je přesný a tak se trefí do oka. Magie Eleanor zase zasáhne celou jednu stranu hlavy bestie. Už z těhle útoků je vidět, jak zvíře trpí. Malandar díky tomu měl příležitost sklouznout pod bestii a svými tesáky ji nařízl břicho. Bestie zařvala a spadla na zem. Malandar měl štěstí, že byl dostatečně rychlí aby se dostal při skluzu až za ni, takže se z něj nestala podložka. Zvíře se pomalinku začalo zvedat.

Primula na koni měla menší potíže, když se snažila zastavit. Přesto si, ale všimla jak se z cesty, která vede do města se k vám řítí skupina lidí.
 
  Eleanor Štěstí   Postava není přítomna 13.12.2020, 12:14:39
Sprintem uháníms tále dál a dál a furt se neohlížím. nakonec však zaznamenám změnu když si uvědomím, že mě bestie už nepronásleduje. Na patě jsem se otočila a sledovala jak si změnila cíl. Na jednu stranu by tohle byl skvělí okamžik kdy pokračovat v úprku a Sovověda naprosto ztratit. ,,Pravděpodobně jsou už stejně mrtví takže jen zvyšuji šanci svého přežití." Pomyslím si odhodlaně ale nakonec si povzdechnu.

Přitáhla jsem to jejich směrem tak bych jim s tím mohla taky pomoct. Rozepřu ruce a zaměřím se na zvíře. Tělem mi projede temné energie a pak z rukou na Sovověda vrhnu Tajemný výšleh - Paprsek jiskřící energie. Následně udělám jeden krok zpátky a sleduju co to udělám zatímco v hlavě přemýšlím jaké jiné kouzlo použít.
 
  Primula Ostružina   Postava není přítomna 10.12.2020, 11:52:07
Přitisknu se ke zvířeti a vyrazím vpřed. Ve spáncích mi tepe děs. Nechci zemřít! Ještě ne.

Tak trochu očekávám, že mě každou chvíli předběhne tygr…jenže to se nestane. Zvednu hlavu. Ohlédnu se zpět.

A pak, v náhlém popudu, přitáhnu uzdu. Nejsem dobrý jezdec. Očividně s tím bojuji. A jistě bych udělala nejlépe, kdybych ujížděla a nezastavila se. Jenže to nejde…

Ne, když ostatní zůstávají tam.
Jestli nezačnou utíkat…budu se muset vrátit.
Dojde mi.
 
  Evelyn   Postava není přítomna 9.12.2020, 21:49:10
Na Primulu se usměji, když vylézá na koně.
“V to pevně doufám.“ Odpovím ji na otázku „co my“, popoženu koně, aby vyrazil a běžím k bratrovi.

Sleduji šelmu, jak reaguje na hozené maso a zbytky hořícího dřeva. Kromě řevu to však jiný úspěch nemá. Když si všimnu, že si Sovodvěd vybral za cíl mého bratra, zarazím se. Potom si ale šelma vezme do hledáčku mě. A tak si rychle připravím luk. Ani nedoufám, že bych zasáhla, ale třeba tak odpoutám pozornost od ostatních. Založím šíp, napnu luk a zahlédnu Malandara, jak se řítí na bestii. Rychle odhadnu směr jeho pohybu a vystřelím na Sovodvěda.
 
  Malandar   Postava není přítomna 4.12.2020, 17:40:38
Čas, jakoby se pro mě zpomalil. Co je s rohatcem nevím a ni mě to moc nezajímá. Vlastně vůbec. Primula nasedá na našeho poníka, ale sestra ne. Hrůzou se mi zježí chlupy po těle.

Strach o ni to asi celé způsobil. Kdybych byl člověk, řekl bych že začnu vidět rudě. V zásadě se od sebe moc nelišíme. Rohatec ohrozil jeho mládě. On zase sestřičku a Primulu.

Neskutečně rychlým pohybem uvolním zbrojní řemeny, zatímco druhou rukou tasím. A někde v mezičase se změním v bestii.

Vím, že bojuju o mnohem víc, než je jen můj život. Bojuju o život své sestry. To jediné mě drží mysl v relativním klidu a jen díky tomu nepropadnu vražedné zuřivosti.
Vrhnu se proti němu, ale přímý střet risknout nehodlám, jen potřebuju získat rychlost, abych se mu dostal mezi pařáty a rozsekl mu břicho po celé délce. Nebo aspoň tak daleko, jak to půjde.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 1.12.2020, 20:19:31
Šelma se podle všeho soustředí hlavně na tieflinga, ale když spatří i vás rozhodně to dá na sobě znát. Na chvíli se zastaví a v tu chvíli ji do očí přistane králík i uhlí, které tam kopancem poslal Malandar. Rána to byla opravdu pěkná. Zvíře zařvalo, ale více než bolestí, spíše zuřivostí.

V tu chvíli má většinu pozornosti sovomedvěda na sobě Malandar. Sice pořád jde vidět, že by se zvíře rádo dostalo k tieflingovy, ale jelikož Malandar představuje největší nebezpečí podle všeho tak začne běžet směrem na něj. Tvor je to vskutku mohutný. A hlavně drápy a zobák, který se s křikem otevírá na Malandara. Rychlými kroky a každou vteřinou je k němu blíž a blíž.

Kůň ať už je sebevycvičenější nemá zrovna klidné chování. Celkově dělá hluk, že by i mrtvého z hrobu dostal. Nakonec, ale Primula zvládne na něj vylézt. Kůň rozhodně by už nejraději vyrazil směrem pryč odsud, ale přesto vyčkává až jezdec mu dá signál.

Evelyn, která stojí vedle svého bratra se též dostala na ránu zvířeti a tudíž i na seznam" Zabiju tě a nakrmím s tebou svoje dítě." Ti bystřejší si mohli po všimnout, že zvíře i když se řítilo na Malandara s jeho zbraní tak kouká na Evelyn s lukem. Zřejmě lovců v lesích již toto zvíře potkalo hodně.

Eleanor se svým během a strachem dostala k ostatním v rekordním čase. Má teda chvíli na to aby něco podnikla. Ale na přivítací čajový dýchánek s povídáním jak se toto všechno událo to teda moc nevypadá.
 
  Primula Ostružina   Postava není přítomna 29.11.2020, 13:10:56
No to víš, že jo…
Nepopsaný list.
Nerozvážnost mladí.
Co vy o tom víte…
To za našich mladých let…
A takové ty kecy.
A tebe potřebujeme, abys nám to všechno řekl…bez toho bychom byli asi úplně….

Rozumuji podrážděně zrovna, když se ozve „pozor“. Pořádně ve mně hrkne. Vyskočím na nohy.

Talíř zůstane na zemi, v ruce svírám luk. Zmateně se rozhlížím. Kůň nevypadá, že by chtěl utíkat.
„To byla nějaká…?“
Začnu. Než však stihnu vysvětlit …tygro-klukovi, že křičet „pozor“ – jen tak – se nedělá, objeví se rohatec. Vytřeštím oči.
„Cože?“
Pronesu dřív, než si svá slova nějak promyslím. Odpověď přijde sama. Sovodvěd.

Zmateně couvnu k Evelyn.
„A co vy?
Utečete?“

Ptám se, když vylézám na koně.
 
  Evelyn   Postava není přítomna 28.11.2020, 17:43:36
Všimnu si výrazu Primuly, když můj bratr zmizí v křoví.
“Co ji mám říct?“
“Nemusíš se bát. Je to jen kluk.“ Nadhodím, ale nejsem si jistá, zda jsem to tím zlepšila. A doufám, že bratr to neslyšel.

Kouknu na bratra, když se vynoří z křoví. Najednou to není ten sebejistý tygr. Když po mě koukne vyčítavě, jen pokrčím rameny.
“Co je?“ Když vyrazí pro pásek, dochází mi co mu tak vadilo.
“Pochybuji, že kdyby ti spadli, tak by z toho Primula omdlela…“ Protočím oči. A to jsou přesně ty chvíle, kdy mi vůbec nevadí, že spolu nemůžeme najednou komunikovat v myšlenkách.
“Králíka?“ Nabídnu bratrovi snídani, když se obleče. Ale ten najednou vypadá, jako by mě ani nevnímal. A pak vykřikne.

Rychle vyskočím na nohy.
“Na co?“ Je moje první reakce a rychle se rozhlédnu kolem sebe. Seberu aspoň svůj luk a tornu, do které jsem stihla po probuzení zabalit většinu věcí. Dostanu od bratra rozkaz a i když vůbec netuším, o co jde, rozeběhnu se ke koni. Na otázky není ani čas, během chvilky se k nám přiřítí cosi. A já mám co dělat, abych koně vůbec udržela.
“Klid chlapče, klid.“ Té bytosti sotva rozumím, ale když se za ní přiřítí velké cosi, asi už ani nepotřebuji vědět, co nám chtěla říct. Rychle odvazuji koně. Kouknu na zbytek svých věcí na zemi, ale je mi jasné, že čas na další balení moc nemám. A hlavně mám teď větší problém.
“Naložit na koně Primulu nebo bratra? Kdyby byl tygrem, neřešila bych, ale takhle…“ Kouknu po Primule. Nechávat se mi ji tu samotnou nechce. Ale bratra opustit taky nehodlám.
“Primulo, vem si našeho koně.“ Houknu na hobitku a čekám, jak se rozhodne.
"Zvládneš to sama? Trefíš k městu?" Vyptávám se. Když tak ji pomůžu do sedla a pak se rozeběhnu ke svému bratrovi s lukem v ruce.
“Co když mu neutečeme?“ Zírám, co s bytostí udělá pečené maso a žhavé dřevo.
 
  Eleanor Štěstí   Postava není přítomna 26.11.2020, 19:02:59
Podle křiku mi právě na záda dýchal Sovověd, byl to docela unikátní zvuk, lehko poznatelný. ,,Kde se tady bere vůbec Sovověd? Tohle měli být klidné mírumilovné kraje! Možná si přeci jen ten hostinský všechno vymýšlel. To ej takové typické pro lidi. Házet nám klacky pod nohy." Probleskne mi hlavou zatímco se plným sprintem řítím napříč lesem - Rozzuřená bestie těsně za mnou. Bylo mi jasné, že se ho jentak nezbavím jelikož když se na někoho Sovověd zaměří málokdy se se vzdá ve svém divokém pronásledování. A tak mi nezbývalo nic jiného než běžet a doufat.

V momentě kdy vyběhnu z lesa a spatřím další lidi začnu nad hlavou zběsile mávat rukama. ,,Sovověd! Svovověd!" Křičím a řítím se stále vpřed v zoufalství jelikož stále předpokládám, že se mi bestie žene přímo za zády. V hlavě začínám hledat to správné kouzlo jelikož nepředpokládám, že takhle budu moct běžet navždy a teď když tu jsou ostatní lidi mohla bych mít šanci bestii trefit do hlavy nebo.. Tak něco.
 
  Malandar   Postava není přítomna 25.11.2020, 16:38:08
Muž s knihou na hřbetě má nějaké řeči na naše mládí. Jo. Jasně. A ty jsi už viděl celý svět. Všechno víš, všechno znáš... Pomyslím si posměšně. Ale víc pozornosti mu už nevěnuju. Moje divoká část bije na poplach. Slyším a snad i nějak cítím, že se sem něco žene. A ť už se sem žene naše smrt a nebo oběd, je to pořádně naštvaný.

“Pozor!!!“ Vykřiknu varovně, i když se v tu chvíli ještě vůbec nic neděje. “Chyť koně!“ Vím, že běžného koně spolehlivě k smrti vyděsí i jeho vlastní stín. Náš poník je sice mnohem odolnější než kůň, ale pořád je s tím pytlem kostí v příbuzenském vztahu.

Z křoví vyběhne...rohatá bestie s ocasem. Otec nás dřív strašil pohádkami o čertech. Kdybych věděl, že to nejsou pohádky...

Sáhnu po zbrani, ale brzo zjistím, že čertice není náš největší problém. Aspoň co se velikosti a váhy týče. Za čertiskem se žene něco, co jsem nikdy neviděl ani na obrázku.

“Prýýč!!!“ Zaječím, a abych dal holkám aspoň trochu času, mocným kopancem pošlu obrovské bestii na uvítanou pečené králíky spolu s kusy hořícího dřeva.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 20.11.2020, 8:54:50
Muž s knihou v klidu jedl. Sledoval vás ostatní a jen přemýšlel. Když se vrátil Malandar již ve své lidské podobě tak podle všeho to nejvíce zasáhlo Primulu. Z jejího pohledu se muž dal s chutí do smíchu. "Ach vy mladí. Tolik toho máte co ještě objevovat."

Mezitím co jste ale dál řešili tyto maličkosti v obřím vesmíru událostí uslyšeli jste hluk přicházející z lesa. Prvně si toho všiml samozřejmě Malandar díky jeho divočejší stránce. Ucítil dva pachy a uslyšel běh 6 nohou. Jeden tvor běžel po dvou a byl podle všeho vystrašený. Ten druhý běžel po 4 a byl naštvaný. Přímo zuřivý. Než jste se nadáli tak z lesa vyskočil tiefling a po pár vteřinách za ním se vyřídil onen tvor. Sovodvěd.
 
  Primula Ostružina   Postava není přítomna 18.11.2020, 22:02:25
Otočím se za mizejícím tygrem. Nevím, jestli věřím tomu, že se vážně promění. Znovu se obrátím na Evelyn – znovu s otázkou v očích. Zakrývat své skutečné emoce je teď opravdu složité. Raději se vrátím k jídlu.
Jestli je to jen vtip, tak přísahám, že jim naházím škumpu do peřin.
Napadne mě.

Když se ozve bolestivé zasyknutí, prudce otočím hlavu…abych vzápětí vykulila oči. Je tam! Kluk! Zaskočeně na něho zírám. Jestli jsem do teď špatně zakrývala emoce, teď jsem čitelná jako otevřená kniha. Prostě zírám – překvapeně, zaujatě.
No to mě nacpěte jak posvícenskou husu! Je to pravda.
Dojde mi.

Poposednu a pokusím se vymazat svůj nechápavý výraz.
„…Dobré
…ráno.“

Odpovím.

A zatímco se ….tygr obléká, já nenacházím důležitější činnost než v duchu projít všechny společné chvíle a zjistit, jestli jsem nedělala něco …nevhodného.
 
  Malandar   Postava není přítomna 18.11.2020, 18:39:54

Z křoví vystoupím téměř neslyšně. Téměř. Prozradí mě bolestné zasyknutí, když bosá noha došlápne na cosi ostrého skrytého v trávě. Vím, že pohled na mě není tak úžasný, jako je pohled na tygra.

Zrzavé vlasy mi spadají kousek pod ramena, ale nejsou tak vlnité jako je má sestra. Oči mám modré a na jinak relativně pohledném obličeji se teď mísí grimasa bolesti a nejistoty.

Pomalu zvednu levou ruku a zlehka mávnu na Primulu. “Dobré....ráno.“ Vysoukám ze sebe. Sebejistý tygr zůstal asi v křoví. Zpocené ruce si otřu tmavě zelenou halenu. Je mi dost volná, ale i tak je vidět, jak se pod ní rýsují svaly. Popotáhnu si tmavě hnědé plátěné kalhoty a trochu vyčítavě se zadívám na sestru. Pásek v balíčku nebyl a kalhoty mi jsou dost volné.

Regulérně se za ní schovám. Do poutek navléknu tenký pásek a obuju si boty. Obléknu si koženou zbroj a šikmo přes hrudník široký pruh kůže, který je spojený se stejně širokým řemenem. Efekt toho celého je v tom, že mě váha věcí za opaskem nepotáhne dolů.na pravé straně je tašvice s drobnostmi a lovecký nůž. Na levé jeden a půl ruční mírně zakřivená zbraň. Buď šavle a nebo tesák. Přes ramena si hodím šedozelený plášť.

Luk a toulec s šípy nechám u ostatních věcí. Nějak nevidím důvod, proč se hned ověšovat vším.
Oblečení i boty vypadají dost čistě a na oblečení je vidět, že bylo dlouho složené.

Oč dobře oblečený a ozbrojený jsem pořád tak šestnáctiletý kluk. I když osvalení těla tvrdí něco jiného.
 
  Evelyn   Postava není přítomna 9.11.2020, 14:08:46
Bavím se tím zlobit svého bratra, když ten se zmíní o Primule a jejím strachu.
“Časem si zvykne“ Chlácholím bratra, i když si nejsem jistá, zda mu nelžu. Jeho drzé poznámky nechávám bez odezvy.
“Na to nebudu reagovat.“

Chlap mi na moji otázku odpoví, ale takovým zvláštním způsobem, že bych ho za to nejradši praštila. Za prvé se vůbec nic nedozvím a za druhé ho začínám podezřívat, že mi sebral nějaké mé byliny, které mají při špatném použití vedlejší účinky halucinací. Informace o městě mě nechávají klidné.
“Když tak počkáme do druhého dne, nikam nespěcháme.“ Odpovím na davy v městě. A i Primula se do města nijak hnát nechce. A pak se zarazím, když muž odhalí podstatu tygra.
“To není možné? Jak by tě poznal?“ Kouknu nevěřícně na Malandara. A pak na Primulu, která je tou informací zaskočená.
“Já ti říkala, že až se to dozví, bude malér.“ Ráda bych Primule cokoliv na to řekla, ale nejsem to já, kdo se mění ve zvíře.
“Tohle ať si žehlí sám.“

Kouknu po tygrovi, zda nehodlá toho chlapa s knihou na místě rovnou zabít. Ale oddechnu si, když mě poprosí o byliny. Položím mu připravené byliny na jeho balík s oblečením. Mě je jasné, co bude následovat, ale raději to vysvětlím i Primule.
“Hned bude zpět.“ Oznámím a kouknu na chlapa.
“A ty se modli, aby tě nezabil...“ Vezmu si králíka a ukusuju bez elánu. Nějak se mi najednou do města ani nechce.
 
  Malandar   Postava není přítomna 8.11.2020, 17:42:02
Nevrle se na osobu s knihou podívám. To co říká mě dost vytáčí. Jednak mi není jasní, jak tohle všechno dokázal udělat, aniž by mě to probudilo. A jednak prozradil moje tajemství. O těchto věcech si rozhoduju sám. Komu co řeknu. Komu budu natolik důvěřovat. A jemu už nevěřím nic. Knihomol právě ztratil veškerou moji důvěru.

V aréně zdechnout nehodlám. Možná budu muset opravdu přetrpět čas ve městě v lidské podobě. A živit se pečeným nebo dušeným masem. Povzdechnu si v duchu. Připravíš mi bylinky, Evelyn? Požádám sestru.

Z otevřené sedlové brašny vytáhnu provazem omotaný balík a odeberu se s ním do lesa. Není to o tom, že bych byl nějak stydlivý, jen se o tohle tajemství nechci dělit s knihomolem.

Možná ta proměna bude mít i jednu výhodu. Primula se mě přestane bát.
 
  Primula Ostružina   Postava není přítomna 5.11.2020, 18:11:39
„Bez snídaně se nikam nehnu.“
Oznámím s úsměvem. Můj strach jen těžko někam zmizel, přesto teď vypadám úplně klidná. Dokonce se spokojeně protáhnu a veselým mrknutím ocením žert muže s knihou.

„Je to příznačné pro brány…že nemají nožičky.“
Podpořím Evelyn.
„A tlačenice by mi mohla jen těžko vadit.“
Zajiskří mi oči…aby se mi vzápětí zorničky rozšířily údivem. Bezstarostná maska je pryč.
Tygrodlak?
Zadívám se na zvíře. Ne, teď své emoce vážně moc nezvládám – cítím se…podvedená. Obelstěná. Nebo minimálně nedostatečně seznámena s okolnostmi.

Další pohled patří Evelyn. Němá žádost o vysvětlení.

A pak se konečně vzpamatuji. Povystrčím bradu a …uvolním se.
Tak tohle si budu pamatovat.
Napadne mě, když si beru svůj talíř.
Rozhodně mi věří míň, než já věřila jim.
„Já si hned říkala, že to nebude jen tak – tygr a tady.“
Zasměji se.
„A ještě takový kliďas.“
Dodám vesele.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 5.11.2020, 11:51:36
Muž si vás prohlíží jak se probouzíte. Ale nic neříká. V blízkosti Malandara je klidný. Mnohem více, než hobitka. Na otázku od Evelyn se rozhlédne okolo vás jako by někoho hledal. Pak se na ni šibalsky usměje. "Já? Já bych toho králíka sotva chytnul. Přece jen s tou knihou toho moc nezmůžu. Jenže jak se teda stalo, že se ten králík dostal tady na klacek a pak na oheň? Hmm vy jste to nebyli. Spíte tak hluboko, že ani hejno kohoutů by s vámi nehnulo. I ty kocoure. A jak jsi řekla já bych to nezvládl. Jako by někdo večer šel do lesa a nachystal tam past na králíka." Usměje se ještě více a kopne do svého baťohu, ze kterého vypadne náčiní na vytvoření pasti.

"No nevím jak vy, ale já bych si pospíšil. Města jako Akribat se vždy po ránu zaplní davy lidí. Okolo poledne tam nebude možnost se pohnout bez toho aniž by jste nevráželi do hromad lidí. A ty kočičáku bys měl nejlépe jít po zadních. Nezabereš tolik místa a lidé nebudou tolik koukat. Tygrodlaci se v poslední době stávají oblíbenými zápasníky v arénách."
--------------------------------------------------------------------------------------
Arény

Jedná se o místo, kde různí tvorové bojují spolu na život a na smrt. Ať už dobrovolně nebo ne. Princezna této země se již dlouho pokouší zrušit tyto hry a nebo je kapku aspoň zmírnit, ale jelikož je v tom hromada peněz a je to tolik oblíbené i ona sama má problém s tím něco udělat. Navíc je známo, že její strýc tyto hry nejen podporuje, ale navíc se jich i zúčastní.
--------------------------------------------------------------------------------------

Muž následně vezme a začne králíka rozdělávat na kousky masa a ty pak dá na dřevěné desky, jako na talíře. Z okraje ohně pak vyhrabe několik brambor a ty dá vedle masa. K tomu všemu nakonec přihodí i nějaké ty lesní bylinky na zpříjemnění chuti a následně se pustí do jídla rukama. Každému dá jeden "talíř" ať se taky najíte.
 
  Malandar   Postava není přítomna 2.11.2020, 16:31:13
Primula, která si ustlala na druhé straně ohniště, se zvedne hned po mě. Krátce se na ni zadívám. Vím, že se mě bojí. Cítím to. I proto jí věnuju jen krátký pohled. Nevím proč, ale každý znervózní, když na něj zírám dýl.

Evelyn se mě snaží odehnat, ale nemá šanci. Taky bych ti mohl sebrat deku. kousek ustoupím, aby měla prostor a dávám si pozor, aby mi na hlavě neskončila deka. Nebylo by to poprvé.

Nevěřícně sleduju jak mi nalévá do misky vodu. Víš, že je kousek odtud potok? A čelist mi poklesne, když slyším ty mazlivý slovíčka. Čiči? No počkej.

Primula se mě pořád bojí. Vysvětlím ublíženě důvod probuzení. A nasadím i velmi ublížený pohled. To umím moc dobře. Ale vodu z misky si dopřeju. Když už je nalítá.

Spalo se mi skvěle. To sestřička musí vědět. Kdyby se mi dobře nespalo, asi bych se musel přitulit a toho by si určitě všimla.

A mě se nezeptáš? Co když mám jiný plány? Třeba běhat po lese? Nebo se nažrat a zase usnout? Nebo se prostě jen válet? A taky bych potřeboval vyčesat kožich.
 
  Evelyn   Postava není přítomna 1.11.2020, 20:51:36
Když mi bratr sdělil, že by rád do města Akribatu, nic jsem tehdy nenamítala. Vlastně jsem byla ze začátku tomu nápadu nakloněna. Zvlášť, když se cestou k nám připojila hobitka. Což bylo milé zpestření, oproti chundelaté kouli, která se baví převážně lovem. Ani prosba od muže z hostince, abychom do Akribatu něco doručili, mi nepřišla nijak podezřelá. Jakmile jsme ale narazili na muže s knihou na zádech, začínala jsem litovat, že jsem na to bratrovi vůbec kývla.

Spí se mi krásně, když mě něco vytrhne ze spaní. Trvá mi, než mi dojde, že pohupování nemá nic společného s jízdou na koni v mém snu, ale někdo se mnou prostě třese. Dochází mi, že se mě dotyčný jistě snaží vzbudit. Napůl rozespalá se oženu rukou, abych zahnala otravu a narazím na chlupatý kožich.
“Malandare, nech mě spát.“ Zavrčím ospale. V tu chvíli ke mně dolehne něčí hlas. Začínám se probouzet a vzpomínat si, kde se nacházím a že máme společnost.
“Dobré ráno.“ Pozdravím hobitku a muže u ohně. Pořádně se protáhnu a můj zrak zavadí o králíky nad ohněm.
“To jako chytil sám? S tou knihou na zádech?“
“To jsi ulovil ty?“ Ptám se muže s knihou lehce překvapeně.
“Tomu se nechce věřit.“

Vylovím z torny vodu a naliju ji do misky. A podám Malandarovi.
“Na čiči, vodička.“ Culím se, protože si dokážu představit, že by mě za tohle oslovení nejradši zakousl.
“To máš za to probuzení." Postarám se o bratra a otočím svoji pozornost opět na muže s knihou.
“Proč bychom měli pospíchat? Ta brána přeci nezmizí nebo snad ano?“ Ptám se se zájmem.
“Teď jsem vstala, rozhodně nikam nejdu.“
“Jak se vám spalo?“ Otočím se s otázkou nejdřív na svého bratra a pak i na hobitku. Což může být trošku zvláštní.
“Pokud nemáš jiné plány, mohli bychom vyrazit po snídani?“ Zeptám se Primuly a kouknu na muže, který se stará o králíky.
“Voní to hezky. Smím?“
 
  Primula Ostružina   Postava není přítomna 1.11.2020, 9:35:02
To zvíře mě znervózňuje. Obzvláště když spíme venku… kde mi jediné bezpečí poskytuje oheň, který je mezi námi. A který se, a to si bohužel musím připustit, dá jednoduše obejít.

I kdybych opomněla skutečnost, že má obří zuby, ostré drápy a je minimálně dvakrát tak těžký než já, pořád je tu fakt, že si v podstatě díváme z očí do očí. A přesto se jen tak nepřenesu.

Ne, tuhle noc nespím klidně. Posadím se v podstatě hned potom, co se tygr zvedne. Očima těkám z něho na jeho paní. Budu klidnější, až se Evelyn probudí.
„Dobré ráno.“
Pronesu o trochu hlasitěji, než je nutné.

Pomalu se začnu zvedat.
Raději žádné rychlé pohyby.
Jestli si ten chlap myslí, že se teď rozeběhnu k městu …a budu riskovat drápy v zádech, tak se plete.
To raději den počkám.
A navíc jsou to celé hodiny cesty a já ještě nesnídala….
 
  Malandar   Postava není přítomna 31.10.2020, 23:18:39
Večerní lov se vydařil. Mladý srnec už zestárnout nestihne. Samozřejmě jsem úlovek přinesl k ohni, aby si i Evelin s Primulou mohli vzít svůj díl. Moc toho nesnědli, takže na mě zbylo dost. Nechaly mi vnitřnosti.

Ráno pro mě bylo velkým překvapením.

Nejdřív mi do čenichu vnikl kouř z ohně a vzápětí i pach pečeného masa. Líně otevřu oči. Vypadá to na další pěkný den. Nastražím uši, abych zjistil, která z nich si přivstala.

Foukne vítr a načechrá mi kožich. Je to příjemné. O moc příjemnější než spaní v té hospodě. Příliš mnoho pachů a málokterý pěkný. Většina z lidí smrděla hůř než mokrej pes.

Mluvily tam s nějakým mužem. V duchu se oklepu při vzpomínce na jeho pach. Směs potu, koně, alkoholu a nějakého nepodařeného pokusu o parfém. Dohromady to vytvořilo směsku, po které mě přešla chuť na maso. Ale pro ně to bylo asi důležité. Vzaly si od něj nějaký kožený balíček. A jméno osoby, které to mají ve městě předat.

Víc si toho nepamatuju. Moje pozornost byla v tu chvíli někde na dvoře, kde kdosi právě zařízl slepici. Nebýt toho smradu, šel bych se po ní podívat.

Zvednu hlavu a zívnu. Pomalu se zvednu a protáhnu se. Člověk s knihou místo batohu sedí tam, kde včera. Jediná změna je v mase na ohni.

Zvednu tlapu, položím jí na Evelyn a zlehka s ní zatřepu. Umím být něžný, když chci.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 31.10.2020, 11:19:05
Dlouhé dny jste již spolu cestovali. Potkali jste se nedávno v jedné hospodě, kde jste mezi popíjením a žraním zjistili, že máte stejnou cestu do Akribatu.
--------------------------------------------------------------------------------------
Akribat. Je to jeto jedno z 10 měst, kde jsou základny dobrodruhů. Všichni začátečníci putují do podobných měst, aby zde mohli začít svá dobrodružství. O dobrodruhy je tu totiž lepší péče a taky je zde více možností. Města tohohle typu jsou zaměřena hlavně na výchovu dobrudruhů.
--------------------------------------------------------------------------------------
Druhého dne jste tedy spolu vyrazili na cestu. Vše vypadalo naprosto v pořádku. Minulou noc jste tady narazili na muže zahaleného v plášti u táborového ohně. Muž byl něco okolo 60 let. A přesto z něj byla cítit energie mládí. Jeho oblečení jasně napovídalo tomu, že je to poustevník bez domova. Jediné co, ale bylo šokující bylo to, že na zádech měl obří knihu. Měla metr na výšku a 75cm na šířku. Na zádech muže byla pověšena za řetěz. Již od pohledu vypadala že je ohromně těžká, ale muž se jen usmíval a dělal jako by nevážila ani jako pírko. Nabídl vám společnost u ohně a možnost klidného spánku. A taková nabídka se neodmítá.

Ráno vám do očí svítilo slunce. Nad ohněm se pekli 2 králíci a muž je opatrně otáčel. jste asi 4 hodiny od města Akribat. "Tak co? Budete vstávat a nebo počkáte, až se brány zaplní lidmi a nebudete se tam umět dostat?"

 
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1] 
www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2020 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.