abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky. (Oblíbit)
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM. (Oblíbit)
Našli jste některý z problému podělte se... Technická podpora (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Auriga ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Alma Continentia   Postava není přítomna 5.12.2020, 15:08:14
Alma

Tak to bychom měli. Ještě domeček pro čeleď a hra na zbýrání může začít. Pročísnu si vlasi dvěi prsty. Začnu zpívat beze slov. Zvedám ruce a v mysli si sumíruji ” Potřebuji domeček pro moje děti. Ne moc vysoko, musí to být z dosahu ostrých zubů a drápů a zase tam musí být přístup ze země. Takže padací most. ” Už se mi to sumíruje.


A Ze země začne vyrůstat řada buků s domečky v korunách. Dávám do toho všechnu zbylou energiji od našich mocných rodičů.
Věžičky jsou spojovány provazovými můstky a uprostřed se ze země zvedá velká místnost na nasbíraná semena a vedle jiná na slupky z ořechů a vymlácené šišky. ” I s tím co zbude mám plány. ” Koukám a kontroluji. Věžičky jsou navzájem propojeny, takže je možné je po můstcích projít kolem ze všech stran a taky je propojení se zásobárnami.
A zároveň jsou tu dvě dřevěné rámy, aby do zásobárny mohl vjet i vůz a pohodlně vyložit náklad.

Taky na zem vedou provazové žebříky a lana s uzly. Kdo se chce vyspat ve věžích, musí zabrat.
 
  Alma Continentia   Postava není přítomna 29.11.2020, 13:51:32
" No tady ten čas jen prolenoším a stejně nebudu sama kdo našel tesařovu díru. Co dělat vím a až bude hořet koudel u zadku, přispěji trochou do mlýna. " Mrknu na naší hostitelku, usměji se a pro nesu krátce ” Ráda jsem s vámi dýchala stejný vzduch. ” a proměním se na pavoučka na metr a půl dlouhé síti a odletím si na dechu naděje. Vždy nějaký u sebe mám.

Letím tam kam jsem řekla. ” Ne náhodou leží dva ostrovy pod hlavní pevninou a je na čase, abychom tam začali něco tvořit. Jestli se děti brášků a sestřiček budou chtít podívat na krásy vzácností, bude třeba aby si zvykli na vodu a ta je sestrou kosmu.” Zamnu si svoje pavoučí pacičky a plachtím k srdečnímu pohoří a zároveň na skok od moře.

Už se těším pohledem na smrčiny kolem mého vybraného místa a slaný vzduch mi čechrá vlasy.
Měkce přistanu na pevné zemi a proměním se na svou obvyklou podobu do nepohody vrásčité žebračky s bílými vlasy až po pás a s jasanovou vycházkovou hůlkou.

” Chce to něco jednoduchého a zároveň důležitého. Z toho něco udělám někoho, kdo si umí schovávat a někoho kdo se neváže moc pravidel. A když je nouze, spojí se do skupiny, která vyzraje i na čmuchalovy psy. ” přemýšlím si a procházím se mezi smrky, borovicemi a jedlemi.
 
  Alejimot   Postava není přítomna 21.11.2020, 23:29:47
Chvíli poslouchám debatu. Ovšem ukáže se ,že souboj v přeštěkání mezi Xerayah, Mortarionem, a Anarionem, byť jsou dva správňáci proti takzvanému převlékači. Moc nedojme mé údy představa že sotva po smíření vytahují křivdy a to kdo má delší zuby a drápy.

Kývnu Hostitelce a pronesu jen ” Mějte se tak abyste se za to málo styděli. ” a proměním se vroj včeliček a odletím si za povinnostmi mé podoby Černavy. Než ovšem doletím ke svým včelkám, změním se na velitelku s admirálským kloboučkem.

Jakmile doletím k dětem, jdu se podívat na to, co všechno se naučili. A hned mám nápad, že až se osmělí, naučím je písmu a vymyslím z čeho dělat voskové destičky a z čeho rydla.
 
  Anarion   Postava není přítomna 21.11.2020, 0:54:42
Když mi Mortarion zruší kouzlo, tak pouze sevřu ruce v pěsti, pozoruji ho a přemýšlím.

Alejimotovi kývnu „ Myslím, že tohle můžeme vyřešit později.“ Poté se ukáže Einar. Tomu kývnu na pozdravení, ale v podstatě se stále soustředím na Mortariona. Najednou ucítím a ulsyším Illinol ,, Pracuji na tom sestřičko, nemusíš se bát. Plus jsi mi trochu ulevila v mém strachu“ Poté se zase ozve Alejimot ,, Podle toho, co říkala Illinol, tak se tímhle ještě zabývat nemusíme, tak to když tak teď neřeš.

Poté ale uslyším Alimomasu. Výkřik mě zamrazí až do morku kostí a připomenu si, že za ní musím dorazit. Poté se ozve Xearyah se kterou nemůžu nic jiného než souhlasit. Poté se ale rozhodnu ve zlomku vteřiny. Přemístím se za Mortariona a chci na něj zaútočit. Najednou se přede mnou ovšem objeví Mlčenlivost, načež uskočím. „Reflexi má stále ostré to musím Bratrovi nechat“ Když se tak odhadujeme, tak Xerayah zaútočí na Mortariona, čímž ho dostane na druhý konec plošiny. Usměji se a chci toho využít. Najednou ovšem ucítím hůl i na sobě a na rozdíl od Mortariona jí nevykryji, takže odlétnu a narazím zády na větev Stromu. Tam se v polovědomí podívám na Xerayah. „Ránu máš stále stejnou co si pamatuji. Ale na mě jsi ji použít nemusela.
 
  Einar Staviteľ   Postava není přítomna 19.11.2020, 13:51:25
Skôr než mi mohol ktokoľvek odpovedať započul som Illinolin hlas. Najskôr znel slabo, sotva ho bolo možné začuť. No potom už silnejšie.
"Vojna si nás nájde aj tu... Hmmm." Postupne zmením svoju podobu na jednookého obra, aj keď dosť zmenšenú a poškriabem sa na brade.
Len nech prídu! Napchám mu ten meč do... Zamračím sa. Svetolámač je mojím úhlavným nepriateľom.
Zadívam sa na Illinolinu nežnú tvár a odkývnem jej na súhlas.

Alejimot na to nejde zle. Pribral si na zodpovednosť moria. Nie zlé. Ale ja ďalšiu sféru moci nepotrebujem. Zem stačí.

Alimomasu odvial vietor ktohovie kam a v altánku nastal poprask.
Mrazivá sestrička odsekla Mortarionovi, ako odpoveď na niečo čo som svojím neskorým príchodom zmeškal.
"Kroť sa braček." Tón hlasu Xerayah by zmrazil aj hviezdu, no Mortarion to ignoroval.
Chyba!

"Ha ha ha ha....Výborne!" Trpkosť v mojom hlase by nepočul snáď iba kus polena. Tá potýčka, aj keď malá ma rozpálila do biela.
"Pokračujte! Len smelo do toho!" Pokračujem zvyšujúc intenzitu hlasu. "Princovia by sa iste s chuti zasmiali keby vás tu takto videli. Len smelo. Ušetrite im námahu." Zornička v mojom oku už nie je ani vidieť. Vystupujú z nej plamene.
"Ako môžu na seba takto útočiť? Hlupáci! Blázni!"
Možno by som tu horlil v spravodlivom hneve až do súdneho dňa keby som si nebol všimol veľkého motýľa ktorého z úst vypustila sestrička Alma. Nezastavila ma jeho reč, či farby na krehkých krídlach, ale nápad čo sa v momente zrodil v mojej hlave.
Zadíval som sa na sestru a usmial sa. Zľahka som sa jej uklonil ako prejav vďaky a rozlúčenia. Potom som sa otočil ku Illinol a aj jej som sa uklonil a snáď milo som sa aj na ňu usmial.
"Až sa ukľudníte a budete chcieť hovoriť a nie sa biť, viete ako ma nájsť." Táto veta patrila v podstate všetkým, ale díval som sa hlavne na Mortariona.
Ako som prišiel, tak som aj odišiel. Na krídlach vo vetre....

....Moje putovanie nenabralo smer Morla, ktorej nepochybne chýbam. Letel som k veľkému pralesu kde som tušil že nájdem objekt svojho zámeru. Poháňala ma akási neurčitá sila ktorá ma ako kompas doviedla až nad lúku plnú kvetov. Bolo krátko pred svitaním a na tráve sa zaperlila prvá rosa.
Pristál dom pri okraji lesa kde som okamžite zmenil svoju podobu aby som mohol uchopiť niekoľko listov na ktorých bolo prilepených snáď tisíce vajíčok akéhosi nočného motýľa.
Zadíval som sa na nich svojím okom a hlave som si zhmotnil predstavu toho čo chcem vykonať. Ako na zavolanie sa s hrmotom a lomozením prihnala moja Morla.
Vošiel som do domu a v dielni uložil vzácne vajíčka do pece. Žhavé uhlie im nemohlo ublížiť. Taká bola moja vôľa. Tam začali rásť, až boli veľké zhruba troch metrov.
S pocitom strachu a napätia som do vajíčok začínal prelievať svoju moc. Silná imaginácia dávala tvorom tvar a novonadobudnuté schopnosti.
Obratnosť, intelekt, odhodlanie, vytrvalosť. To budú sily novej rasy. Vo vajíčkach sa zrodilo deväťdesiat deväť kráľovien a sto kráľov. V teple pece sa začali liahnuť. Keď som to spozoroval tak som ich opäť vzal a vrátil ich do lesa, až na jedno vajíčko s kráľovnou.
Kráľovná nového druhu nebola nijak krásna, ba práve naopak. Dlhé mäkké telo s tenkými nohami bolo pokryté vrstvou slizu a akéhosi bledého vlákna. Veľká hlava na ktorej boli najstrašnejšie kusadlá ktorých mala niekoľko radov. Oči jej svietili na červeno a neveštili dobrú budúcnosť nikomu kto sa ku nej priblížil. Najvýraznejšími však boli krídla. Modré a červené, no vo svetle sa červeň vytrácala a nahradila ju žltá.
V dlhom bruchu mala sto vajíčok čakajúcich na oplodnenie.
To mal na starosti kráľ.
Ten bol oveľa menší a kratší a čo bolo najpodstatnejšie , nemal ústa takže nemohol prijímať potravu.
Sledoval som počítanie kráľov a kráľovien a vedel som že nová rasa príde čoskoro na Aurigu.

Jena kráľovná boja v mojej dielni, plne vyliahnutá a pripravená k oplodneniu. Pri nej som prevzal úlohu kráľa ja, keď som sa patrične zmenšil a oplodnil som jej vajíčka. Chcel som totiž vložiť mojím deťom do vienka zdravie a moc božej krvi.
Po akte som kráľovnú nechal na lúke tak ako aj ostatné a sledoval počítanie svojich výtvorov. Úhyn samcov prišiel vhod kráľovnám. Bielkoviny ktoré získali ich konzumáciou prospeli deťom v ich lonách. A keď aj kráľovné po čase splnili svoj účel uhynuli. Kráľovná ako matka uchovala v sebe všetky schopnosti ktoré som ako boh uchystal pre svoje deti a v hodine keď kládla vajíčka, celá sila prešla do jej potomkov.
Dal som im meno Välsignad a určil im domov v lesoch tohto sveta.
 
  Mortarion   Postava není přítomna 18.11.2020, 23:31:57
Když mi Anarion odsekne, tak se mu nepřestanu smát do obličeje. „Drahý Bratře. Já na to nezapomenu neboj. A tyhle své jehličky si dej někam. Nebojím se jich a nikdy jsem se nebál.“ Klepnu Mlčenlivostí do země a Anarionovy paprsky se rozloží.

Alejimota pouze poslouchám, ale nereaguji. To samé když dorazí Einar. Celou dobu upírám pozornost na Anariona.

Najednou ucítím Illinol, tok jejích myšlenek a nakonec jí i uslyším. Také se ozve Xerayah. Okázale jí ignoruju. Poté uslyším Alimomasu. Výkřik mě bolí až do hlavy, ale rychle se oklepu. A to je moje chyba, protože zaváhám a polevím v pozornosti. Je to pouze vteřinové zakolísání, ale okamžitě ucítím, že ho budu litovat. Okamžitě ucítím Anariona, jak se za mnou objevil. Máchnu Mlčenlivostí za sebe a donutím Anariona uskočit. Okamžitě se na něj otočím a v očích mám nevěřícný a podrážený pohled. Chtě nechtě musím uznat, že ať jsem říkal cokoliv, tak Anarion nic z bojových schopností, kvůli kterým si ho vážil i Abyssus neztratil. Stojím pevně na místě a čekám na Anarionův další krok. Najednou ovšem ucítím jinou věc. Ze strany do mě narazí Xerayah a její ledová hůl. Podaří se mi to sice vykrýt, ale rána mě pošle až na kraj plošiny, kde těžko nabudu rovnováhu. Podívám se na Xerayah. „Tak tohle jsem s inezasloužil.
 
  Alma Continentia   Postava není přítomna 18.11.2020, 21:01:23
Alimomasu prosí ať pamatujeme na bratrství a rodinný kruh. " Hm ráda si odtrhnu od ust, ovšem udělat to se zmučenou rukou a s vystrašeným srdcem je ... to je horší. "

Pán proměn... Zkrátka Padesát odstínů vtipu vede k ... Pustit zaskočenou sestru. " Hm... byla bych celkem pro, ovšem bude ona sama chtít jednat? A i tak, měli bychom se na tom shodnout všichni. "

Bráška naložený v rovnováze se ptá jak to všechno dopadne. ” Blbě. ”

Dále přeběhlí bráška … velký pán s kosou má delší monolog. ” Napomínání Najivity a vyčítání útěku lady z ledu … já si názor budu šetřit, sežrat ti jej dám až pak. ”

Však taky dostane takzvaný políček od Anariona. ” To sedlo. ”

Bratr Alejimot jde k věci a navrhuje svůj styl k pomoci. ” tundru, moře a lesy… no já budu šetřit pro všechny a pak to schovám do lampy na okraj pouště v podobě génia. ”

Einar Staviteľ je rád že přišel a ptá se o čem se bavíme. ” Taky jej ráda vidím. ”Usměji se na něj a dál poslouchám.

Illinol nás nabádá že je naděje a ať mohutně tvoříme

Až do roztrhání těla sestřičko. Pak za mnou můžeš přijít do snu

(Telepatie k Illinol )

Alejimot opakuje svou snahu. ” Budeme se brzy muset sejít. Ty včeli někdo musí naučit myslet na 7 hubených let.”

Alimomasu nám doslova zmizí, ve svém názoru asi bude pevná jako jádro Datle.

Xerayah se snaží posunout děj. ” Princové a princezny z jedné i druhé kapsy námi pohrdají. Ty spratku mlč a klepej kosu v koutě. Co kdybychom se dohodli a semkli … doháje když problémi klepou na vrata snad nezačneme řvát, abychom dělali že neslyšíme.!!”

Kouknu jestli je na chvilku ticho. Otevřu ústa a z nich vyletí veliký motýl a ten za mé poví ” Fajn, máme naději, jsme slabý, musíme makat a kdoví co chcete. Budu v lese u pohoří ve tvaru srdce a vytvořím národ převozníků k přepravě na jediný ostrov s tundrou. Pokud nikdo nemá konkrétní kroky, nevadí, brzy se vám ozvu. Navrhuji další setkání až děti každého z nás povyrostou. ” Motýla lusknutím umlčím a přivolám si jej na své rameno.
 
  Xerayah   Postava není přítomna 17.11.2020, 9:05:34
Sedím a poslouchám mé sourozence. Má mysl je však upřená někam jinam. Nakonec si povzdechnu. ,,Princům není jak pomoci.. A pokud se nezačneme připravovat tak nebude ani nám. Je možné, že máme pár set let, možná i tisíce letí. Ale tenhle čas nám uteče jako voda, proto by jsme ho měli využít produktivně." Shrnu své myšlenky trochu mírněji. ,,Illinol má pravdu." Přiznám.

Tohle vše však vydrží dokud Mortarion nepromluví a mě se sevřou pěsti. S hlasitým zavrčením vstanu. ,,Já jsem nikam neutekla - Převlékači. Mezitím co ty jsi masakroval rasy Kosmu JÁ jsem vás pronásledovala sama. Procházela jsem svět od světa a ničila vaše armády v mrazivém hněvu. A vrátila se zpět k ostatním jen na přání abych pomohla s poslední bitvou - Kde jsem já držela Abyssa v místě." Řeknu a přejdu k Anarionovi a Mortarionovi ačkoliv se soustředím jen na jednoho z nich.

,,Takže ty mi nic o válce neříkej. Kdyby bylo po mém tak jsi tam zavřený s nimi všemi ať si tě roztrhají na kusy. Je to jediné co si zasloužíš." Řeknu a pevně svírám ledovou hůl.
 
  Alimomasu   Postava není přítomna 16.11.2020, 9:46:48
"Slova ostatních jsou odporná. Tohle není správné. Takhle to nemá být. Ne znova." myslím si v hlavě a nakonec se rozpadnu v hromadu listí, kterou odvane vítr pryč od ostatních.

Objevím se až ve svém lese. Zvířata pomalu ode mě začnou odcházet se strachem. i rostliny se posouvají bokem. Ví, že můj hněv je obří. Strašlivý. Moje pokožka se začne měnit a i celá podoba. Okolí kolem mě začne měnit barvu a i auru na temnou a děsivou. Pak vykřiknu.

Je to křik plný bolesti, smutku, strachu a hněvu. Moje pocity se v něm mísí a plní aurigu. Není místo na zemi kam by můj křik nedolehl. Všichni tvorové pocítí strach a temnotu ze mě...než se vrátím zpátky do své původní podoby a křik se změní v pláč. "Ne....já to nechci zažít znova. Jsme přece rodina...tohle se nemá dít. Přece se to dá udělat i nějak jinak. Tohle...tohle..."

Můj pláč trvá dlouho než si uvědomím co jsem udělala. Pohlédnu na tvory okolo mě a pokusím se o úsměv. "Omlouvám se...už je to lepší." Pomalu se začnou všichni uklidňovat a stejně i já. Mám na práci důležitější věci. Je na čase aby moje děti poznali tenhle svět.

Moje vajíčka byla v pořádku. Některá pohltila druhé takže již jich bylo jen šest. Šest mých milovaných. A pomalu se začali klubat. Držela jsem jedno v náručích. A přemýšlela jestli bude stejný jako jeho původní já...zavřené v jinačí dimenzi ze, které se chce dostat ven.
 
  Alejimot   Postava není přítomna 15.11.2020, 21:58:19
Po mém posledním povídání se dostaví pán Ohně a země. " Super, zem ovládnout potřebujeme a zbraní taky bude třeba. kdo jiný než nebeský kovář nám může pomoci." Pokívám hlavou a dám mu čas říci co jej trápí.

Když se zeptá o čem je řeč, zdá se že počkám na dalšího mluvčího. A za chvíli podá sestra Illinol svou správu o tom co se děje. ” Prvním dvěma jsem věřil že je zle, i když ne tolik o tom, že jsme tak slabý. Ovšem to má váhu, když to říká paní snů. ”

Podívám se na Illinol a pravím ” Fajn. Budu shánět léky pro další ratolesti. A až to půjde, pošlu bytosti prozkoumat hlubinu pod vodou. Kdo z vás začne hlídat oblohu? ” ukončím dotaz ať mají i jiní prostor.
 
  Illinol   Postava není přítomna 15.11.2020, 20:42:48
Postupně se všichni mí sourozenci začnou scházet v mém altánu. Každého přivítám s otevřenou náručí a pár vlídnými slovy ačkoliv se vždycky musím brzo přesunout k dalšímu sourozenci než se konečně mohu usadit a poslouchat co se řeší. Začíná to docela klidně a příjemně ačkoliv se mi zdá, že Anariona něco trápí. A pak se zjeví Xerayah.

Poslouchám důkladně co říká ačkoliv se musím zamračit. Nemyslela jsem si, že bylo na místě se rovnou pustit do urážek ale následně se situace začne vyvíjet až příliš rychle. Princové - Reailla - Kalytrix - Mezamar. Stačí mi pomyslet na to jméno a přejede mi mráz po zádech. Tohle nemohla být pravda určitě se jednalo o nějaký omyl - Vždyť jsme je porazili!

Existoval jediný způsob jak odhalit pravdu - Zavřela jsem oči a začala jsem snít. Ostatní sourozenci si mě pravděpodobně až dosud nevšimli avšak po chvíli se mé tělo začne třást více a více, oči se mi začnou prudce hýbat pod víčky a mé ruce prudce uchopí mé paže až mi zbělají klouby. A mírně si mumlám jen tak sama pro sebe. je těžké rozpoznat mé slova - A pokud by se někdo pokusil dotknout mé mysli ucítil by divoký proud snů tak silný, že ho nikdo kromě mě nedokáže přečíst.

Párkrát jen zazní. ,,Světolamač - Nešťastná - Nevěsta" Nakonec se mé oči prudce otevřou a následně přejedu pohledem po celé sešlosti načež v tichosti vstanu a odkašlu si. ,,Válka.. K nám přijde. Je to pravda." Potvrdím to co jsem viděla ve svých snech. ,,Ale máme čas - A máme jednu velkou výhodu. Víme, že přijdou sem. Musíme pracovat spolu a ne se dohadovat a poukazovat na naše neúspěchy z minulosti. Stejně jako za Války nejsilnější jsme vždy když naše síly spojíme."

Rozhlédnu se po všech kdo se zde sešli. ,,Tvořte bratři a sestry. Tvořte smrtelné rasy a stavějte chrámy aby jsme mohli růst v síle. Máme na to čas a jedině tak budeme dostatečně připraveni se jím postavit. Budeme pokračovat v našich povinostech jako bohové." Řeknu a vzhlédnu k nebesům. ,,Jednou jsme vyhráli a platili jsme za to vysoké ceny. Ale tentokrát budeme připravení. Už víme co máme čekat."
 
  Einar Staviteľ   Postava není přítomna 13.11.2020, 8:38:41
Keď sa moje obrie oko otvorilo uvidel som svet. Bol drobný. Pripomínal čerstvo vylúpnutý hrášok, ale tak už to býva keď sa dívate na niečo vzdialeného.
Ako dlho už putujem kozmom? Neviem. Neustále boje ma vyčerpali a tak niet divu že som cestu k Aurige prespal. Potreboval som to ostatne ako soľ. Teraz však som svojmu cieľu bližšie, ako som si kedy dokázal predstaviť.
Auriga.
Dar od našich drahých rodičov sa nám má stať domovom. Je to dar, ale zároveň aj záväzok a možno aj skúška našej vytrvalosti, charakteru a odhodlania. Prísľub nového, lepšieho života.

Modrím nebom sa prehnal blesk. Jeho dĺžka obsiahla celú zem a keď nakoniec dopadol do bieleho piesku pláže pri akomsi pralese, zadunel mocným hromom. To Boh ohňa a zeme prišiel.

Stál som na pláži a pozoroval more ako sa spenené vo vlnách triešti o pobrežie. Jeho vody dosahovali skoro ak k mojím nohám. Vánok hladil moje rozpálené údy a od lesa sa nieslo škriekanie zvierat. Tento svet sa mi zapáčil. Svojich súrodencov som cítil, no nemal som potrebu nejako sa ohlásiť. Ešte nie. Túžil som si v prvom rade vychutnať atmosféru tohto okamžiku. Vydal som sa po pláži popri moru počúvajúc jeho hučanie. Zachcelo sa mi nechať ho nech mi zmáča chodidlá no akosi som neodhadol silu príboja a tak ma jedna vlna ošpliechala skoro až do pása. Nevadilo mi to. Bolo to príjemné a zábavné.

Tu som si zrazu všimol podivné zviera, ktoré vyšlo spoza stromov na pláž. Zviera bolo pomalé, no zapáčil sa mi jeho vzhľad. Holá vajcová hlava zavesená na dlhom krku vykúkala spod zaiste tvrdého šedivo zeleného panciera. Zviera bolo pomalé. Niet divu keď bolo široké a stálo na tenších, no dlhých nohách, až príliš vzdialených od seba.
Bola to samozrejme korytnačka a mne sa skutočne zapáčila. Hlavne pre jej kolísavý pohyb a priam až do neba volajúcu nemotornosť. Skutočne som sa do toho zvieraťa zamiloval, a rozhodol som sa urobiť z niečo viac než len chodiacu kôpku nešťastia.
"Len počkaj! Dosiahneš zaslúženej veľkosti." Pousmejem sa a prelejem do tohto zvieraťa časť svojej moci. Začali sa diať nevídané veci.
Korytnačka sa začala zväčšovať a zväčšovať a zväčšovať.... Až bola taká veľká že aj ja pri svojej obrej veľkosti som musel zahnúť hlavu. A to že som obor merajúci dobrých dvadsať metrov. Kôpka nešťastia sa teraz stala kopou nešťastia a to nebola jediná zmena ktorá nastala.
Koža zvieraťa zhrubla a stmavla. Jej pancier sa pokryl vrstvou tvrdých hornín a lávových usadenín, takže zmenil farbu. Už nepôsobil šedivo a zelene, teraz bol čierny a leskol sa ako lávové sklo. No a keďže som nemal kde zložiť svoje obrie kosti, tak som si na vrchu panciera postavil dom.
Ten nebol nijak veľký a ani honosný. Mal prízemie ktoré bolo zariadené ako kováčska dielňa s pecou na zlievanie a ohniskom s obrovským dúchadlom. Taktiež mal dve poschodia a ako celok sa podobal veži. Farbou sa ani trochu nepodobal zvieraťu, pretože pálené tehly majú skoro vždy nádych červenej až oranžovej farby. A tak tomu bolo aj teraz. Strecha však bola modrá, keďže šindle som si uzmyslel mať z modrého topazu. Veď, prečo nie?
Zvieraťu som dal meno Morla a vtiskol som jej schopnosť cestovania pod zemou.
Spokojnosť ktorú som pocítil bola veľká, no nastal čas vyhľadať súrodencov a pripomenúť sa im. Privrel som oči a začal sa sústrediť. Ich moc, aj keď časom a vojnou oslabená, tiahla sa zemou a vzduchom po celej Aurige a ja som tak presne vycítil miesto kam sa mám vydať. No ale povedzte, prečo by som si ako Boh mal drať svoje drahocenné nohy. Ani Morlu som nechcel zaťažovať, keďže to vyzeralo že si ešte nezvykla na novú úlohu, a asi ani na tú obrovskú záťaž ktorá jej vyrástla na pancieri. Rozhodol som sa preto zalietať si. Nie že by som sa v kozme nenalietal dosť, ale atmosféra je atmosféra. Obzvlášť keď sa tak môžete porozhliadnuť po krásach živého sveta.

Zmenil som svoju podobu a tak miesto obra stál na pláži obrovský, sýkorke podobajúci sa horiaci vták. Natiahol som krídla, mocne som zabral a v pár okamžikoch som sa vznášal v horúcom vzduchu stúpajúcom od mora. Prelietal som nad krajom a obdivoval som jeho rozmanitosť. Videl som aj prácu mojich bratov a sestier. Bol som rád že nik nezaspal na vavrínoch a chopili sa príležitosti ktorá im bola daná.
Už zhora som videl strom bezmála tak veľký ako hora a mne sa zapáčil, aj keď hora by mi bola milšia, ale malo to niečo do seba. Milujem veľké veci. Všimol som si tiež zrazu bohov sediacich na laviciach v altánku.

"Zdá sa že sa vám nechcelo na mňa čakať." Poviem naoko vážnou tvárou. No potom sa pousmejem a lišiacky mrknem na pána premien.
"Alebo ako vždy som prišiel opäť neskoro." Úsmev už ani neskrývam. Zdá sa že Auriga vo mne prebudia trochu radosti stratenej vo vojne.

"V každom prípade vás všetkých zdravím a teším sa sme sa tu mohli zísť."
Rozhliadnem sa po známych tvárach a môj pohľad skončí u mojej sestry Xerayah. Už výraz jej tváre napovedá že sa asi deje niečo vážneho. "Mrazivá ako vždy sestrička?" Pousmejem sa, no jej pohľad zaraz zmrazí moju chuť na vtipkovanie.
"Aký je dôvod tohto zhromaždenia? O čom sa tu jedná?" Stále sa dívam na svoju sestru keďže otázka smeruje práve na ňu.
"Asi som fakt došiel neskoro." Slabá výčitka v mojom vnútri.
 
  Alejimot   Postava není přítomna 12.11.2020, 18:39:11
Povídá Mortarion a já uznávám, že má z části pravdu a z části je to fakt na nic. Fakty na nic opravdu míjím bez hnutí svalu, konec konců mám víc aspektů, než jen prázdné debaty nebo zralí liškoizmus.

Nehrnu se do řeči, tak mě předejde bratr Anarion. Poslouchám pozorně a vypadám spokojeně. ” Třeba mi tenhle názor pomůže, nemám potřebu říci vše co si myslím, každopádně by se naše odlišné vlastnosti neměli ošoupat jen všemi sourozenci hned v jeden okamžik. ”

Když domluví řádu a paprsků milovný bratr, přidám se. ” Slabost slouží pozornosti, proto stojí za to si ji připomínat. Vytvořil jsem včely s kouskem lvího těla, které budou sbírat med pro vaše děti. Taky
háj květin plný vitamínů a enzimů.
odmlčím se, abych polkl.

Pokračuji ” Naučím je bojovat, nebo si pomůžeme navzájem. Další mé děti, až se mi nabijí mé síly, budou něco jako kočkodlaci a budou roznášet příběhy po Aurize a zasévat semena víry. Semena o našich jménech a naší péči o naše služebníky pro blížící se konflikt. Poraďme se kdo si vezme na starost tundru, moře a lesy? Nebo řekněte aspoň, zdali mířím špatným směrem. ” Ukončím popis a dotaz a pak se kouknu pečlivě každému sourozenci do očí. U pána proměn záleží na tom, v jaké podobě bude.
 
  Anarion   Postava není přítomna 12.11.2020, 0:29:52
Poslouchám, co jsem vytvořil za debatu. Podívám se na Alejimota „Mezzamar… Bude složitý. Musíme jeho vězení kompletně strhnout a poté zase nahodit. Bude to ryskantní a šíllené ale podle Kalytrix není jiná možnost.

Poté se objeví Pán Proměn. Smutně zavrtím hlavou „Reailla se k nám nepřidá. S tou jsem už mluvil. Chce být tam, kde je. Ale ty…. Ty za ní běž a vyřiď si to s ní. A modli se, aby tě nevyhodila jen co se tam ukážeš..

Poté se na mě oboří Mortarion. Podívám se na něj a obklopí ho tolik paprsků, že by se z něj stal jehelníček. „Mě o Válce nemluv Převlékači. Pronásleduje mě skoro neustále. A ty víš, že podle mne by jsi ty měl zavření ve vlastní dimenzi s okovy na rukách a ta tvoje kosa by měla být zlomená. Není o nic lepší než Světo Lamač. A tady jsi jenom z Vůle rodičů. Tak si to sakra pamatuj.
 
  Mortarion   Postava není přítomna 12.11.2020, 0:21:34
Celé vítaní, komedii Pána proměn a příchod Xerayah pouze mlčenlivě stojím opřený o mou věrnou Mlčenlivost. Pokývnu sice sourozencům, ale opravdu se nehrnu do vítání a do debaty už vůbec ne.

Pak ovšem Xerayah nadnese to, proč jsem sem dorazil. Poté to rozvede Anarion a nakonec se rozpoutá debata. Já stále pouze mlčím a potichu se směji. Poté ovšem uslyším Alimomasu. To se neudržím. Po celém Stromě se rozezní řezavý a ironický smích. Podívám se na Alimomasu a oči mi zasvítí. „ Moje drahá naivní sestro. Jsi natvrdlá, nebo pouze neumíš pozorovat ? Abyssu je šílený. Sinestra není o moc lepší. A o Mezzamarovi ani nemluvím. Kvůli němu jsem odešel od Princů a převlékl jsem plášť. Klidně si jdi vyjednávat. Vysmějí se ti a Sinestra naplní Kosmos tvými výkřiky bolesti na dalších několik tisíciletí. A pokud se ukáže Mezzamar, tak to teprve zažiješ peklo. “ Rozhlédnu se po ostatních. „ Chápe vůbec z vás někdo celý rozsah ? Máme tu na krku další Války a my tu sedíme nepřipravení a vedeme medové řečičky. Souhlasím z Xerayah. Nikdo není připraven a Sourozenci sílí. Oni přijdou a vy to stejně jako já cítíte v kostech. Musíme s tím něco udělat.“ Otočím se na Xerayah a Anariona. „Pamatujete si ještě vy dva vůbec Válku ? Ty jsi Xerayah utekla po jedné porážce. Utekla jsi se zničeným egem. A chovala se jako malé dítě. Ty jsi Anarione tak zaslepený svým Řádem až je mi z tebe špatně. Musíš se cítit dobře v té své bublině. A co vy ostatní ? Pamatujete Válku ? Pamatujete jaké to je bojovat ? Stát proti vlastním a vědět, že když prohrajete, tak se rozpadne Kosmos ? Já bojoval na obou stranách. A zaručuji vám jednu věc. Válka přijde. A tohle pokud přijde teď, tak to neustojíme. Jsme jediný, kdo stojí mezi Princi a porážkou. Tak nedebatujte a dejte se do díla. Zbrojit, stavět, tvořit. Musíme posílit.“ Když skončím, tak se zase opřu o Mlčenlivost a sleduju všechny okolo.
 
  Alejimot   Postava není přítomna 11.11.2020, 21:09:40
Natáčím ucho k Alimomasu a snažím se pochopit, proč si mislí takovou zajímavou mišlentu v takovích tónech pocitů. Proč má potřebu to říci jako první.
" Něco na tom je, ovšem radši budu jako bratr ze silnější pozice a soucitný, než ze slabší pozice a uřvaný strachy. "

A pak se začnou dít divné věci, takže bratříček proměn se musí činit.
Nejdřív je tu veleobr s velkým mečem ” Bratra si pamatuji jinak, pokus dobrý. ”
Poté mladík pak velitel a mudrc a nakonec zase mladík. Jinými slovy ten plyšák na místo sourozence z rozvahy několika slovy stojí o propuštění a najmutí sestřičky Reailly. A jsem doma.

Zvednu svůj hlas a optám se ” Bude nám věřit? Má dost důvodů být na nás naštvaná. A až ji pustíme, co pak? ” dál říci nechci a svůj názor na její propuštění si zatím nechám pro své srdce.
 
  Pán Proměn   Postava není přítomna 11.11.2020, 17:06:10
Uvažujete a diskutujete, někteří trochu zaraženi zprávami od svých božských sourozenců. Když tu náhle se nebe nad Stromem změní.

Obloha nabere podivný nafialovělý nádech.
Zachvěje se.
Zdeformuje, jako by se vám nad hlavou boulila jakási gigantická fialová bublina.
Která vzápětí pukne.

A z ní se s nelidským řevem pronikajícím až do morku kostí vyřítí titánský obr s fialovou kůží, vlajícími vlasy a dlouhými vousy. V rukou třímá gigantický meč a jeho oči žhnou fialovým ohněm šílenství.

Je to jen okamžik. Není čas vůbec na nic.
V jedné chvíli byl tam. V příštím momentu je tu.
A příšerným šíleným zadostiučiněním a nepříčetným šklebem ve tváři zaráží svůj ohavný meč přímo do vrcholku Stromu.


Ticho.
Náhlé a nečekané, které vám zvoní v myslích po tom chvilkovém otřesném náporu mentálního křiku.

Iluze, nutno ale říci neobyčejně přesná a přesvědčivá iluze našeho bratra Abyssa, se rozplynula.
Místo ní sedím v jednom božských trůnů já. A to v podobě pohledného zlatovlasého mladíka.
Kupodivu se nešklebím, nesměju se nad vydařeným kouskem. Tvářím se spíš trochu trpce, ušklíbám se na Alimomasu a pak se jednou nohou odrazím a zhoupnu na zadních nohách trůnu. Který k tomu ovšem nepochybně nebyl určen.

“To nebyl fór.
To byla ukázka, víte?
Pro Bohy, vy už jste snad zapomněli?
Takhle to bude vypadat.
Přesně takhle.“
dokončím a přední nohy trůnu s klapnutím dopadnou na zem.

Vstávám a náhle mám dvojnásobnou velikost, vypadám mnohem starší, zkušenější a vážně na vás upírám hluboké vědoucí oči. Tělo pokrývá vrstvená šupinová zbroj, na hlavě přilba s důstojnickým chocholem a do ruky si poklepávám slonovinovou hůlkou, kterou stratégové ukazují do map, když plánují bitvy.
Hlas nyní zní úsečně, trochu opovržlivě, ale s nepopiratelnou rozhodností vůdce a generála.

“Bohové.
A pořád ty samé chyby.
Sotva jsme je tam nacpali a zamkli, už jsou venku.
A my nemáme dost sil."


Tvrdé sebevědomé oči vás přejedou každého zvlášť, jako by vás hodnotily a zvažovaly vaše schopnosti, možnosti a potenciální užitečnost ve strategickém plánování.

“Co s tím můžeme dělat? Prosté!
Za prvé pochopitelně potřebujeme posily. Ptáte se jaké posily?
Řešení je úplně jednoduché.
Propusťme Reaillu!“


Odmlčím se a najednou tu stojí žena se stříbrnými vlasy, oči zahalené černým závojem spadajícím zpod červené kapuce odvracející hlavu stranou. A vás na okamžik zavalí vlna strachu, zmatku a zoufalství, cítíte, jak jí bije srdce, vzpíná se v divoké a marné snaze proniknout zdmi svého vězení.

Pak je najednou pryč, místo ní tu stojí mudrc v dlouhém šedém hábitu s věnečkem bílých vlasů kolem lesklé pleše.

“Vezměme si to tak, přátelé.
Víte na počátku byl nepovedený žert.
Ten pak pokračoval v tragický omyl. Nechtěla se nám postavit.
Měla strach… a kdo by neměl. Jenže Strach je její podstatou. Logicky mu propadla. Musela propadnout…

Ech… kde jsem to skončil?
Ano… Tedy logicky.
Z čeho má největší strach?
Z uvěznění.
Co jsme udělali my?
Uvěznili jí.
Bylo to správné?
Ne, byla to chyba, tragická chyba.

Co udělá, když ji propustíme? Když ji vezmeme sem na Aurigu a umožníme jí podílet se na tomto světě?
Bude ho chránit. Bude se bát, aby o něj nepřišla. Bude se bát Abyssa a Mezamara, protože bude vědět, že jestli zvítězí a chytí ji, bude její vězení stokrát krutější, že naši šílení bratři nemají žádný soucit ani sebekontrolu, že bude mučena a její zajetí nebude mít konce.

A až přijdou?
Bude náhle silná, velice silná, protože každý živý tvor na Aurize bude křičet animální hrůzou. A ona si jí bude brát, čerpat z ní a tím jí tišit a mírnit… A bude při tom na naší straně, ne na jejich.
Prosím, přemýšlejte o tom…“
dokončuje stařec a vážně pokývá hlavou.

Pak se obrací… a náhle tu zase stojím v podobě mladíka, pro jednou ale s velkýma smutnýma očima.

“Prosím… Bratři, sestry, ukončeme tuhle nesmyslnou záležitost.
Prosím.“

 
  Puldeus   Postava není přítomna 11.11.2020, 11:56:01
"Mezzamar.
Mezzamar.
Mezzamar.
Mezzamar.
Mezzamar.
Mezzamar.
Mezzamar.
Mezzamar.
Mezzamar.
Mezzamar.
Mezzamar.
Mezzamar.
Mezzamar.
Mezzamar.
Mezzamar.
Mezzamar.
Mezzamar."


Kdyby moji sourozenci viděli teďka moji pravou tvář a ne jenom zlatou podobu viděli by jaká nechuť k tomuto "tvorovy" ve mě panuje. Ze slov Alimomasu se mi chce blít. "Tu věc nejde nazvat bratrem."

Uvažuji nad slovy ostatních. "Chci svoje oko zpátky...i kdyby mě to mělo stát ztratit tenhle svět...moje krása....moje moc. Ano máš pravdu sestro. Jsme slabí, ale momentálně oproti vám já sám nemám daleko k tomu být smrtelníkem....co mám jenom udělat."

Mlčím a přihlížím. Slova mě vyčerpávají. Chce se mi zase spát.

 
  Alimomasu   Postava není přítomna 11.11.2020, 11:48:22
Když přišla Xerayah tak ji okamžitě vřele obejmu. Je mi jedno jestli se u toho nachladím. Mám svoji sestru ráda, jako všechny ostatní. Následně ale slova všech ostatních mě jak překvapí tak i bolí. Jde jasně ze mě cítit hněv a smutek.

"Jsou...jsou to naši sourozenci. Ano měli jsme těžké časy, ale opravdu první co vás napadne je zase válčit? Nemohlo by se to pro jednou vyřešit slovy a ne násilím. Chápu že Mezzamar udělal hrozné skutky, ale přece jen je to náš bratr." na tváři se mi vytvoří slzy. Ty když dopadnou na zem tak se na jejich místě vytvoří bodláky.

Pohlédnu po ostatních co zatím nepromluvili jaký oni mají názor.
 
  Alma Continentia   Postava není přítomna 10.11.2020, 22:04:40
Alma
Problém je, že alespoň já potřebuji svou já koncentrovat než budu opravdu užitečná. Jen se mi zdá, že tady sekání narovnanou kosou samo stačit nebude. Taky bych si měla uplácat stvoření, abych našla někoho, kdo bude o naše nové léno pečovat.

Poslouchám pozorně oba mluvčí a pak i bratříčka Alejimota. Proč spěchat se svým názorem. Jenže mi to nedá a krátce se zeptám po starcově skončení. ” Jestli přijdou příliš rychle, nebudu tak užitečná, jak bude potřeba. A pokud budou naše rasy moc mladé, asi budeme bojovat sami, nebo je to jinak? ” Snad do toho nevnáším moc chaosu.

Problém s tím, když dítě odroste dětské ohrádce a chce se vrhnout na kolo bez pomocných koleček.

 
  Alejimot   Postava není přítomna 10.11.2020, 21:56:03
Bubny duní

Alimomasu a pak i Puldeus si přijdou v plné kráse k nám ostatním. " Asi chvilku potrvá než se sejdeme všichni. Pokud to nebude moc zlé být v takovém počtu na 1 místě. " Myšlenky mou hlavou proplouvají jako komety kosmem.

Když přiletí si pán proměn ” Záměrně si jeho jméno nyní představuji s malým p . napadne mne, že mu ty klukoviny dneska prominu.

Ovšem příchod Sestry s velkým S je zase v epickém plášti mrazu a mě naskáče až husí kůže. Počkám si
Přišla si sestřička , která vždy ví co chce říci." No s tou vždycky chodily problémy, nebo spíše ona vytahala každý problém za uši, když na ni nepočkal. " Usměji se mírně jako pozdrav její přítomnosti a hodlám naslouchat jejím věcným připomínkám.

Když dá k dobrému, tedy spíš ke špatnému to že bude smetiště a že jsme slabý, zamyslím se ” To záleží na tom, jak rychle se to sesype. Myslím, že jistou posilu bychom mohli zvládnout vytvořit. Ovšem musíme híbnout zadkem, neboť nám u něj bude hořet. ”

Brzy na to se do řeči přidá Anarion a ten jde konkrétně na věc. No co si jen počneme. Snad to není ještě tak zlé.
Když domluví, taky chci k tomu něco říci, ovšem chci být opatrný a sám nevím kde začít. Tak se radši zeptám, než abych argumentoval. ” Perfektní popis situace, děkuji, sám se obávám zlého už delší čas. Jak rychle budou tady? Sám jsem nedávno vitvořil Novou rasu, která snad může být semínkem naděje. Kde byste mě chtěli mít v uzamykání Mezzamara?” Při tom jménu se středně viditelně otřesu.
 
  Anarion   Postava není přítomna 9.11.2020, 23:45:37
Jako další se na stromě objeví Alma. Usměji se na ní, i když to nemůže vidět “ Také tě zdravím sestro.“ Hned poté ucítím přítomnost, kterou jsem doufal, že nikdy neucítím. Nečekal jsem, že když požádám Rodiče o pomoc, tak mi pošlou Převlékače. Odfrknu si ale kývnu mu. Nevidím ho o nic víc rád než on vidí mě.

Poté následují v rychlém sledu Alejimot, Alimomasu a Puldeus. Se všemi se přivítám, ale dál nemluvím. Je vidět, že na mě něco leží. Pak mě ale zabolí hlava. Povzdechnu si. Pána proměn jsem tu tak nějak čekal, ale že bych ho tu chtěl mít. To by se říct nedalo.

Poté ale dorazí poslední z nás. Sourozenec, jehož pomoc budu asi velmi potřebovat. Poté, co domluví, tak si hlasitě povzdechnu a vstanu z lavičky. “ Tak když to Xerayah nakousla, tak já to dopovím. Princové se probudili. A plánují. Mám zprávy o Abyssusovi a Sinestře, že se prochází mimo svá vězení. A snaží se probudit Mezamara. Takže budeme mít trable. Jak řekla Xerayah. Jsme slabí. Všichni. To je jeden z důvodů, proč je tu Mortarion. Požádal jsem rodiče, aby sem poslali někoho z Našich, kdo se dokáže postavit Abyssusovi, Nic proti tobě Xerayah. Ale jistota je jistota. A co se obrany týče…. Bavil jsem se s Kalytrix a Mirem a řekl bych jedno. Náš hlavní cíl je zabránit Mezamarovi uprchnout. Sinestře a Abyssusovi a jejich úniku se nevyhneme, ale tomuto můžeme zabránit. Někdo jiný nápad ?“ Aniž si to uvědomím, tak se potočím na Xerayah.
 
  Xerayah   Postava není přítomna 8.11.2020, 20:49:18
Po velkolepém představení Pána Proměn byl celý Illinolin Strom rozzářen zcela novou atmosférou. Takovou lehkou, bohové chaosu přeci jen uměli povznést náladu i když mohli být otravní. Aspoň některým - Náhle obloha potemněla jak se slunce schovalo za mraky a vzduch začal chladnout a dokonce se pár listů začalo srolovat dokud nezmrzli a zemřeli. Náhle se z nebes snesl závan sněhu, který se v úzkém pilíři točil na koruně stroma předtím než so rozprášil do okolí - A tam kde kdysi býval jeho střed stojím já.

V mých rukou svírám dlouhou hůl z ledu, skoro připomínající oštěp. Využiji ji jako vycházkovou hůl a mírně klepnu o zem s každým krokem jak se pomalu pžibližuji ke svým sourozencům, můj výraz kamenný bez emocí. Můj chladný pohled přejede z jednoho na druhého jak si je všechny měřím. Nakonec si povzdechnu. ,,Doufala jsem, že budete dále časem kdy jsem přijdu." Řeknu velmi hrubě.

,,V temnotě jsem spala a rozjímala dokud jsem neucítila, že je můj čas." Oznámím a pomalu vedu k nějaké pointě. ,,Po mé porážce jsem neměla žádný zájem se na Aurize podílet ale to co jsem viděla změnilo můj názor. V mých snech jsem viděla Aurigu.. V plamenech. Přišla jsem sem abych jí bránila - Abych vedla její obranu pokud bude potřebovat. A momentálně mi všichni.. Jsme slabí."

Řeknu a usadím se na jednu z laviček. Narozdíl od ostatních jsem nezačínala s žádným uvítáním - Dostala jsem se rovnou k důležité pointě. ,,Anarion a Mortarion ví o čem mluvím." Pokývnu ke dvoum ze svých bratrů. ,,Měli bychom se společně dohodnout jak v nadcházejících staletích připravíme obranu Aurigy."
 
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3] 
www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2020 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.